No title

VÝZKUMNÁ ZPRÁVA

N° 1

Analýza potøeb klientù nízkoprahových zaøízení v Praze v roce 2003

Lenka Miovská, Michal Miovský, Roman Gabrhelík, Miroslav Charvát

NÁRODNÍ MONITOROVACÍ STØEDISKO PRO DROGY A DROGOVÉ ZÁVISLOSTI

Analýza potøeb klientù nízkoprahových zaøízení v Praze v roce 2003

Lenka Miovská, Michal Miovský, Roman Gabrhelík, Miroslav Charvát

NÁRODNÍ MONITOROVACÍ STØEDISKO PRO DROGY A DROGOVÉ ZÁVISLOSTI

Autoøi (výzkumný tým) / Mgr. Lenka Miovská PhDr. Michal Miovský, Ph.D Mgr. Roman Gabrhelík Mgr. Miroslav Charvát Oponent / Mgr. Ing. Jiøí Staníèek Citace/ Miovská, L., Miovský, M., Gabrhelík, R. & Charvát, M. (2005). Analýza potøeb klientù nízkoprahových zaøízení v Praze v roce 2003. Praha: Úøad vlády ÈR.

© Úøad vlády Èeské republiky, 2005 1. vydání ISBN 80-86734-44-7

Analýza potøeb klientù nízkoprahových zaøízení v Praze v roce 2003

Obsah

ZKRATKY

8

ÚVOD

10

1 CÍLE VÝZKUMU A VÝZKUMNÉ OTÁZKY

12

2 METODIKA RAPID ASSESSMENT AND RESPONSE

14

2.1 VOLBA METODIKY RAPID ASSESSMENT AND RESPONSE

15

2.2 METODY ZÍSKÁVÁNÍ DAT

15

2.3 ANALÝZA DAT

17

3 ETICKÉ NORMY A PRAVIDLA VÝZKUMU

20

4 CHARAKTERISTIKY HL. M. PRAHY

22

4.1 DEMOGRAFICKÁ A SOCIOEKONOMICKÁ CHARAKTERISTIKA

24

4.2 EPIDEMIOLOGICKÉ ÚDAJE

24

4.3 INSTITUCIONÁLNÍ KONTEXT

28

5 POPIS VÝZKUMNÉHO SOUBORU

36

6 VÝSLEDKY

42

6.1 INFORMOVANOST O NÍZKOPRAHOVÝCH SLUŽBÁCH

43

6.2 VYUŽÍVÁNÍ NÍZKOPRAHOVÝCH SLUŽEB A ZKUŠENOST S NIMI

43

6.3 ATRAKTIVITA NÍZKOPRAHOVÝCH SLUŽEB

48

6.4 SPOKOJENOST S NÍZKOPRAHOVÝMI SLUŽBAMI

51

6.5 SPOKOJENOST S PØÍSTUPEM PERSONÁLU

53

6.6 VYUŽÍVÁNÍ DALŠÍCH SLUŽEB (SUBSTITUCE: METADON, SUBUTEX)

55

6.7 ANALÝZA OHNISKOVÝCH SKUPIN S POSKYTOVATELI NÍZKOPRAHOVÝCH SLUŽEB

57

7 METODOLOGICKÁ OMEZENÍ A KVALITA DAT

64

8 DISKUZE

66

9 SOUHRN

68

10 ZÁVÌR

72

LITERATURA

74

ABSTRAKT / ABSTRACT

76

O AUTORECH PUBLIKACE

78

6

7

ZKRATKY

A.N.O. AT ÈÈK ÈSÚ EMCDDA ESPAD EU IUD HIV KHS MPSV MŠMT MZ NMS PL RAR RVKPP UFO ÚZIS VFN VHA VHB VHC VPS WHO ZT

Asociace nestátních organizací zabývajících se prevencí a léèbou drogových závislostí alkohol-toxikomanie Èeský èervený køíž Èeský statistický úøad Evropské monitorovací støedisko pro drogy a drogovou závislost Evropská školní studie o alkoholu a jiných drogách Evropská unie injekèní uživatel(é) drog virus lidského imunodeficitu Krajská hygienická stanice Ministerstvo práce a sociálních vìcí Ministerstvo práce, mládeže a tìlovýchovy Ministerstvo zdravotnictví Národní monitorovací støedisko pro drogy a drogové závislosti psychiatrická léèebna metody rychlého posuzování (Rapid Assessment and Response) Rada vlády pro koordinaci protidrogové politiky Uživatelské fórum Ústav zdravotnických informací a statistiky všeobecná fakultní nemocnice virová hepatitida typu A virová hepatitida typu B virová hepatitida typu C kapitola Všeobecná pokladní správa Národního úètu ÈR Svìtová zdravotnická organizace (World Health Organization) zakotvená teorie (Grounded Theory)

9

ÚVOD

Analýza potøeb provedená mezi klienty nízkoprahových zaøízení urèených pro uživatele nelegálních návykových látek navazuje na obdobnou studii provedenou ve Støedoèeském kraji (Gabrhelík, Charvát, 2004). To umožòuje validnìjší interpretaci údajù získaných od klientù v Praze, nebo oba regiony se z hlediska této klientely výraznì prolínají. Obì studie tak jsou z hlediska svých výsledkù komplementární a je tøeba pøihlížet ke skuteènosti, že významná èást klientù nízkoprahových služeb dojíždí za tìmito službami do Prahy a nevyužívá (nebo jen nepravidelnì) nabídky mimopražských zaøízení. Analýza potøeb patøí mezi základní nástroje, jimiž zjišujeme, jaké jsou potøeby a požadavky cílových skupin, kterým nabízíme èi chceme nabízet urèité služby. Jejich prostøednictvím se tedy dovídáme více o tom, zda to, co nabízíme, odpovídá reálným potøebám tìchto skupin nebo pøípadnì co a jak bychom mìli v nabídce zmìnit, aby tomu tak bylo. Prakticky se tak jedná o základní nástroj pro plánování a rozvoj zdravotních a sociálních služeb, tak o nástroj umožòující specifickou kontrolu nastavení a fungování systému služeb i jeho jednotlivých èlánkù. Analýza potøeb pøitom není výzkumem v pravém smyslu slova, pokud se nejedná o vývoj nástrojù pro její provádìní. V nìkterých jejích podobách sice mùžeme hovoøit o tom, že se jedná o urèitý typ aplikovaného výzkumu, ale v zásadì je nejèastìji realizována jako rutinní souèást existence každého zdravotního èi sociálního systému služeb.

nost daného regionu. Právì za tímto úèelem zaèala být vyvíjena metodika analýz potøeb využívající kolekci metod pod názvem Rapid Assessment and Response (RAR). Vývoj této metodiky dlouhodobì financuje a garantuje Svìtová zdravotnická organizace (WHO) a v našem prostøedí s ní máme pomìrnì bohaté zkušenosti. Kromì prvních studií zamìøených na popis drogové scény bylo provedeno také vyhodnocení a popis možností a limitù tohoto nástroje pro použití v našem prostøedí (Miovský, 2002). Další vývoj ukázal, že jeho potenciál pro provádìní analýz potøeb je natolik zajímavý, že jsme se rozhodli o vytvoøení modifikace právì pro tuto oblast. Pøedkládaná studie je v poøadí druhou, pøi které bylo ovìøeno použití metodiky RAR pro úèely analýzy potøeb. Naším cílem bylo dát do rukou pracovníkùm služeb pro uživatele drog praktický nástroj, který by byl využitelný pøi jejich práci a jehož aplikace nevyžaduje pøíliš velké finanèní prostøedky. Vìøíme, že tímto zpùsobem bude možné ve spolupráci s institucemi státní správy a samosprávy lépe modelovat další vývoj tìchto programù a snižovat tak nejen rizika spojená s užíváním tìch nejvíce rizikových návykových látek, ale souèasnì také optimalizovat vynakládání finanèních prostøedkù na tyto služby. Kombinace výzkumných dat a poznatkù z praxe jsou jedinými možnými cestami, jak racionálnì èelit problémùm spojeným s návykovými látkami a nepodléhat rùzným falešným dojmùm èi populistickým návrhùm stojícím na neznalostech nebo zámìrných manipulacích rùzných zájmových skupin.

V praxi má svoji hodnotu samozøejmì jakýkoli zpùsob, kterým se nìco dozvídáme o potøebách cílových skupin, jimž urèitou službu nabízíme nebo chceme nabízet. Ještì cennìjší je však to, pokud je toto zjišování provádìno nástroji, které umožòují vzájemné porovnání výsledkù. To je základním pøedpokladem proto, abychom mohli mìnící se potøeby cílové skupiny sledovat na vìtších územích, porovnávat, zda se tyto potøeby v rùzných regionech liší, hledat dùvody tìchto odlišností a pøedevším dokázat na tyto odlišnosti reagovat. To znamená vyvíjet regionálnì-specifické služby, vycházející ze standardù, avšak respektujících potøeby své cílové skupiny a specifiè-

11

CÍLE VÝZKUMU A VÝZKUMNÉ OTÁZKY

Hlavním cílem studie bylo vytvoøit metodiku sbìru kvalitativních dat, jež by mìla prostøednictvím kvalitativních ukazatelù sledovat nové trendy v užívání a mezi uživateli návykových látek v ÈR. Chtìli bychom také identifikovat okruhy problémù, které mohou být jednak podnìtem pro další zlepšování poskytovaných služeb èi zavádìní neexistujících, chybìjících programù apod. a jednak problémù, které se mohou týkat kvality získaných dat, èi rozšíøit jejich interpretaèní možnosti. Zamìøujeme se pøitom na tyto oblasti: n

n

n

chování uživatelù návykových látek (vzorce užívání, komunikace s uživateli, charakter místní drogové subkultury atd.), využívání služeb (zpùsob kontaktování a jeho efekt, in-treatment rate, vzájemné ovlivnìní služeb a uživatelù atd.), aktuální problémy uživatelù na místní drogové scénì (napø. specifický výskyt nìjakého onemocnìní, lokální nedostupnost nìkteré služby, nekvalitní provádìní služby atd.).

Tématickým jádrem studie je analýza potøeb, které je podøízeno získávání ostatních údajù. Jedná se tedy pøedevším o snahu zjistit a ovìøit: a) jaká je pøijatelnost a atraktivnost poskytovaných služeb, b) jaká je dostupnost tìchto služeb, c) zda služby odpovídají potøebám – pokud ne, tak proè a jak by mìly vypadat èi být zajišovány, aby potøebám odpovídaly.

13

METODIKA RAPID ASSESSMENT AND RESPONSE

2 / 1 Volba metodiky Rapid Assessment and Response Metody rychlého posuzování (Rapid Assessment and Response, RAR) prošly pomìrnì velmi dlouhým vývojem. Poprvé se v ucelené formì objevují již v 70. letech a navazovaly na linii trendù kritizujících malou specifiènost a velké opoždìní pro aplikaci u rozsáhlých studií (Pearson,Kessler, 1992). Také se stále výraznìji zaèala objevovat potøeba doplnit data z rozsáhlých statistických šetøení o data týkající se vzorcù užívání, specifiènosti lokální drogové scény, kulturních a sociálních odlišností a jejich prùmìtù do užívání drog apod. Metodika RAR byla vyvíjena specificky k provádìní rychlých kvalitativních studií menšího rozsahu, zamìøených vždy k urèitému problému. Její použití se nachází ve velmi široké aplikaèní oblasti od drobných lokálních studií sloužících k mapování a orientaci, až ke srovnání rùzných lokalit mezi sebou a kombinaci s rùznými dalšími pøístupy a metodami. Jak zdùrazòuje Fitch, jedná se o typ studií, za jejichž pøednosti lze považovat rychlost, pragmatismus, efektivnost z hlediska nákladù a plastiènost. Je tøeba však souèasnì zdùraznit, že RAR nikdy nemùže suplovat longitudinální kvalitativní studie èi hloubkovì zamìøené pøípadové studie a že jeho limitovanost spoèívá pøedevším v urèité povrchnosti a selektivnosti v zacházení s daty (Miovský, 2002).

RAR je souborem nìkolika kvalitativních metod a technik, propojených do spoleèného referenèního rámce. V nejobecnìjší rovinì jej lze rozdìlit na tøi více èi ménì samostatné èásti. První tvoøí informaèní rámec zahrnující postupy vedoucí k identifikaci exitujících informaèních zdrojù, jejich využití a vytvoøení jakési výchozí „informaèní základny“ pøed samotným provedením výzkumu. Kromì jiného je tato informaèní základna využita pøi analýze a interpretaci dat. Druhou èást tvoøí nominaèní technika Snowball Sampling (pøekládaná do èeského jazyka jako metoda snìhové koule). Tøetí èást pak tvoøí metody získávání dat. Jedná se o semistrukturované interview (Semistructured Interview), ohniskové skupiny (Focus Groups), zúèastnìné pozorování (Participative Observation) a kvalifikovaný odhad (Estimation Techniques). Nejslabším èlánkem jsou metody sloužící k analýze a interpretaci dat, které metodika nemá adekvátnì zpracovány a specificky upraveny. Podobnou metodiku Focus Assessment Studies využívající stejných metod pro sbìr a analýzu dat vytvoøila Jane Fountain (Fountain, 2004). Metody rychlého posuzování jsme zvolili ze dvou dùvodù, kterými jsou: n n

specifiènost zkoumané populace, povaha získávaných dat.

2 / 2 Metody získávání dat 2.2.1 Identifikace zdrojù dat Úèastníky výzkumu byli zvoleni klienti nízkoprahových služeb v Praze (dále respondenti) a poskytovatelé nízkoprahových služeb v Praze (dále klíèoví informanti). Kritéria zaøazení do studie:

využívání nízkoprahových služeb. 2. poskytovatelé nízkoprahových služeb pøímo pracující s problémovými uživateli drog. Studie se zúèastnilo celkem 30 klientù nízkoprahových služeb. S 16 pracovníky ze 6 nízkoprahových programù byly provedeny 2 ohniskové skupiny.

n

1. respondenti n problémoví uživatelé dle definice EMCDDA,

15

2.2.2 Nominaèní technika Respondenti byli pøevážnì vybíráni pracovníkem konkrétního zaøízení (gatekeeper), který respondenta doporuèil a facilitoval tak snadnìjší pøístup ke klientovi. Tazatelé byli také klienty pøijati s vìtší dùvìrou, èímž se zvýšil úspìch rekrutace. Souèasnì nebyly narušeny etické principy které proklamují pracovníci nízkoprahových služeb. Jednalo se tedy o cílený výbìr, protože byli vybíráni klienti, kteøí mìli podle pracovníkù informace, které mohou pomoci dosáhnout cílù studie. Pro ohniskové skupiny byla oslovena zaøízení poskytující nízkoprahové služby na území hlavního mìsta Prahy. 2.2.3 Semistrukturované interview S každým respondentem byl proveden jeden polostrukturovaný rozhovor. Pøi plánování rozhovorù jsme vycházeli z koncepce Garyho Barkera (2000) a Steinara Kvaleho (1996). V rozhovoru jsme se zamìøili na získání základních údajù o respondentovi. Zamìøili jsme se na následující základní oblasti, jež lze rozdìlit na tøi èásti a ke kterým respondenti mohli volnì vyjadøovat svùj názor, popisovat události, zkušenosti apod. 1. osobní údaje n osobní anamnéza, zejména rodinná situace, vzdìlání, ekonomická situace, n užívání drog: souèasné užívání, množství, frekvence užívání, zpùsob aplikace, kombinování drog, alkohol, cigarety, zaèátek užívání a jeho následný vývoj, výmìna a sdílení jehel, pøátelé užívající drogy, 2. využívání nízkoprahových služeb n zkušenost se službami: jakých služeb respondent využívá, kde a kdy jich naposledy využil, jak se o nich dozvìdìl, jaké mìl respondent pøedstavy a oèekávání, jakou zkušenost s nimi respondent má, jak dlouho a jak èasto respondent tìchto služeb využívá, n atraktivita nízkoprahových služeb: v èem jsou služby atraktivní, v èem ne, co chybí v nabídce služeb, co by je pøilákalo, n spokojenost s nízkoprahovými službami: je nabídka dostaèující, má respondent dostatek informací o službách, jak tyto informace

16

získává, jak je získat lépe, co za pomoc respondent potøebuje, co by respondent zmìnil, kdyby mìl možnost, n spokojenost s pøístupem personálu: hodnocení chování pracovníkù, jak jejich pøístup zmìnit, 3. využívání substituèní léèby n využívání substituèní léèby respondenty – Subutex, metadon, informovanost o této možnosti, atraktivita substituèní léèby, pøípadnì co, kde je lepší než substituce. Tento popis je pouze rámcový, z dùvodu velkého množství položek nelze vypsat podrobnì všechny otázky, pomocí kterých byli respondenti dotazováni. 2.2.4 Ohniskové skupiny Ohniskové skupiny se obvykle sestávají z 6 až 10 osob, i pøesto že pøi práci s ménì než šesti osobami je tlak na vyjádøení každého zúèastnìného velmi výrazný. Diskuse jsou vedeny moderátorem nebo facilitátorem, který udržuje téma diskuse nebo fokusuje na dané téma. Jako v pøípadì hloubkového rozhovoru by toto øízení mìlo být otevøené a øídící vstupy by mìly být minimalizované. Facilitátor se snažil vést diskusi a konstruovat otázky co nejpøirozenìjším zpùsobem pøipomínajícím „každodenní konverzaci“, spíše než by jen lpìl na pøipraveném plánu a øízeném rozhovoru (Morgan, 2001; Barker, 2000). Témata ohniskových skupin provedených s poskytovateli služeb byly stejné jako témata pro rozhovory s respondenty. Dvou ohniskových skupin se zúèastnilo celkem 16 pracovníkù, zástupcù 6 nízkoprahových programù pro uživatele drog. Byl proveden záznam obou ohniskových skupin a také záznam posazení úèastníkù kolem stolu (schématický nákres polohy úèastníkù v prùbìhu ohniskové skupiny pro jejich identifikaci v audio záznamu). 2.2.5 Zúèastnìné pozorování – nestrukturované Souèástí práce s informacemi byl také materiál získaný prostøednictvím osoby tazatele. Právì konfrontace mezi transkripcí záznamu interview a tím, co pozoroval tazatel sám, byla zdrojem dalších dat užiteèných pøi analýze. Tento pøístup

je postaven na rùzných introspektivních technikách. Obecnì platí pravidlo, že èím kvalitnìjší je schopnost introspekce a tedy èím lepšího a kvalitnìjšího sebe-poznání tazatel dosáhne, tím kvalitnìjším a užiteènìjším se stává „výzkumným nástrojem“. Toho se dosahuje systematickým a kontrolovaným nácvikem (Miovský, 2000). Zaznamenáno bylo vzezøení respondenta, jeho spolupráce a postoj, úsilí, pozornost a adaptace na testovou situaci, spontaneita v chování, celková nálada, kontakt bìhem rozhovoru, známky úzkosti a napìtí a celkový dojem o osobnosti respondenta a také to, zda respondent byl, èi nebyl pod vlivem nìjaké legální nebo nelegální návykové látky. Tazatel si ihned po skonèení interview udìlal podrobné poznámky. 2.2.6 Kvalifikovaný odhad Kvalifikovaný odhad (Stimson et al., 1998) je podobnì jako zúèastnìné pozorování metodologicky zakotven jako introspektivní pøístup. Samozøejmou podmínkou pro jeho užiteèné použití je stanovení kritérií, za kterých mùžeme s urèitým stupnìm jistoty o urèitém posuzovateli prohlásit, že díky své hluboké zkušenosti je schopen nám o jevu, který pozoruje a s nímž má dobrou

zkušenost, sdìlit informace nedostupné prostým pozorováním a popisem. Samozøejmým úskalím je právì jistým zpùsobem uzavøený rámec osobní zkušenosti a jeho aplikace na novou pozorovanou a zažívanou událost. Tedy zkreslení vznikající zabìhlým zpùsobem uvažování a interakce se zkoumaným jevem, u nichž lze pøedpokládat, že svojí setrvaèností mohou negativnì ovlivnit pøesnost a validnost registrace a pozorování jevu (Miovský, 2002). 2.2.7 Okolnosti rozhovorù a ohniskových skupin (setting) Respondenti byli kontaktováni prostøednictvím pracovníkù nízkoprahových center èi terénních programù. Rozhovory probíhaly buï v kontaktní místnosti èi jiné místnosti nízkoprahového centra, nebo byli respondenti pozváni do kavárny, hospody apod. Výraznou ochotu a dobrou spolupráci zaznamenali tazatelé u 11ti respondentù. Ètyøem respondentùm bylo bìhem rozhovoru nevolno, tøi respondenti byli pod vlivem drog, což sdìlili tazateli. U dvou respondentù byl zaznamenán velmi zanedbaný zevnìjšek. Ohniskové skupiny probìhly v prostorách Akademie vìd ÈR.

2 / 3 Analýza dat 2.3.1 Fixace dat Osobní údaje, tzn. osobní anamnéza a užívání drog, byly zapsány do pøipravených archù, které tazatelé vyplòovali v prùbìhu první èásti rozhovoru. Druhá a pøípadná tøetí èást rozhovorù (tøetí èást byla urèena pro uživatele opiátù) a všechny ohniskové skupiny byly nahrávány a poté doslovnì pøepsány. Doslovné pøepisy rozhovorù byly upraveny pomocí redukce I. a II. øádu. 2.3.2 Redukce transkribované verze rozhovoru „Transkribovaná verze rozhovoru je ménì pøehledná. Nejen vzhledem ke svému znaènému rozsahu, ale také proto, že jde o obtížnì èitelný text. Pøíèinou jsou rozdíly mezi mluveným a psaným jazykem. Nìkteré jevy, jichž si v živém roz-

hovoru nejsme vìdomi, napø. neèekaná pøerušení, nedokonèené vìty atd., rozdìlují text na kratší úseky, které na sebe plynule nenavazují a znesnadòují tak ètenáøi, jenž není s materiálem dùvìrnì obeznámen, sledovat základní linii rozhovoru“ (Èermák, Lindénová, 2000, s. 18). K vyøešení tohoto problému byly provedeny dvì verze pùvodní transkripce. Redukcí I. øádu rozumíme proces transformace údajù obsažených ve významových jednotkách do podoby vhodnìjší pro další analytickou práci. S daty z plné transkripce èiníme to, že jsou vynechány všechny èásti vìt nesdìlující identifikovatelnou informaci a dále je text oèištìn o výrazy, jejichž pøítomnost text spíše narušuje a které samy opìt netvoøí podstatnou souèást nositele in-

17

formace, tedy významovou jednotku (Miovský, 2000). Redukce II. øádu má za úkol „selektivnì na základì hlavních výsledkù analýzy pøípadové studie zvolit všechny identifikované hlavní kategorie a vzájemnì je spojit do smysluplného celku s kategoriemi identifikovanými v rámci analýzy ostatních pøípadových studií. Výsledkem je tvorba sítì vztahù mezi tìmito hlavními kategoriemi. V pøípadì úspìšné práce, je na základì této sítì možné zpìtnì vysvìtlit a interpretovat jakoukoli analyzovanou pøípadovou studii. Naopak pøi nenasycenosti dat, dochází ke vzniku „trhlin“ pøi výkladu a interpretaci pøi této zpìtné kontrole“ (Miovský, 2000, s. 40). 2.3.3 Metoda analýzy dat „Zakotvená teorie (ZT) je teorie induktivnì odvozená ze zkoumání jevu, který reprezentuje. To znamená, že je odhalena, vytvoøena a prozatímnì ovìøena systematickým shromažïováním údajù o zkoumaném jevu a analýzou tìchto údajù. Proto se shromažïování údajù, jejich analýza a teorie vzájemnì doplòují. Nezaèínáme teorií, kterou bychom následnì ovìøovali. Spíše zaèínáme zkoumanou oblastí a necháváme, a se vynoøí to, co je v této oblasti významné.” (Strauss, Corbinová, 1999; dále také Glaser, Strauss, 1967; Corbin, Strauss, 1990).

Na ZT klade Strauss a Corbinová (1999) ètyøi základní požadavky: Shoda (mezi pozorovanými a kódovanými skuteènostmi). n Srozumitelnost (vystavìní teorie na základì empirických, vìøitelných a srozumitelných poznatkù). n Obecnost (schopnost vypovídat o podobných jevech, vysvìtlovat tyto jevy, ev. být schopen zdùvodnit jak fungují a proè napø. jiné fungují jinak). n Kontrola (zpìtné ovìøení vybudované teorie konfrontací s výchozími daty). Techniky týkající se analýzy a interpretace shromáždìného materiálu také pøehlednì zpracovali ve svém èlánku Èermák a Štìpaníková (1998) podle práce Milese a Hubermana (1994; In: Èermák, Štìpaníková, 1997, 1998), kteøí doporuèují následující postupy ke generování významu z dílèí konfigurace kvalitativních dat: n

n

n

n

Principy, na nichž je ZT vystavìna se prakticky bez vìtších odchylek shodují se základními obecnými principy kvalitativní analýzy a je možné ji užívat v rùzných obmìnách a specifických úpravách prakticky v jakémkoli kvalitativním výzkumu. Jednou z dalších velmi významných výhod této metody je její plastiènost, tedy možnost ji v rámci definovaných pravidel a zásad libovolnì upravovat dle pøedmìtu a cíle výzkumu. Samotní její autoøi poèítají s jejími úpravami a pøizpùsobováním a pøi její konstrukci zohlednili uvedený požadavek. Díky tomu není ZT rigidním nástrojem, ale velmi živým a tvùrèím prostøedkem výzkumu.

18

n

zachycení vzorcù, témat, èi „gestaltù“ (jednotlivé informace byly redukovány do menšího poètu jednotek – témat – na základì podobnosti), vidìní plausibility (na poèátku analýzy jsme intuitivnì nacházeli vztahy mezi rùznými tématy a kategoriemi, tyto vztahy byly zohlednìny ve výzkumných otázkách), vytváøení trsù jako souvisejících kategorií (dílèí výzkumné jednotky jsme seskupili do kategorií), výèet (provedli jsme výèet jednotlivých témat a kategorií spoleènì s jejich frekvencí výskytu).

ETICKÉ NORMY A PRAVIDLA VÝZKUMU

Základním pøedpokladem a závazkem pøi získávání informací prostøednictvím interview bylo neohrozit a nepoškodit úèastníky výzkumu a souèasnì se tento problém týká také tazatele, který se pøedevším pøi práci s touto rizikovou populací vystavuje jistému nebezpeèí (Miovský, Miovská, Gajdošíková, 2004). Pøijaté etické normy a pravidla výzkumu n Rozhovory provádìli zaškolení tazatelé. n Respondenti se zúèastnili zcela dobrovolnì, bez nároku na odmìnu. n Úèastníci výzkumu byli vždy na zaèátku interview seznámeni se všemi základními informacemi o studii a svých právech, vèetnì práva odmítnout nahrávání nebo práva, kdykoli žádat o znièení nahrávky (informovaný souhlas). Respondenti byli náležitì chránìni pøed fyzickou a duševní nepohodou, újmou èi nebezpeèím, jež by mohlo nastat v dùsledku rozhovoru. V pøípadì, kdy by výzkumné postupy vyústily v nežádoucí následky pro respondenta, tazatel nese odpovìdnost za odhalení a odstranìní nebo nápravu tìchto následkù. n Nahrávky byly bezpeènì archivovány u tazatelù a mohou být využity výhradnì pro úèely tohoto výzkumu. Nemá k nim mít pøístup nikdo další a nesmí být využity k žádné jiné èinnosti a nikým, kdo není èlenem výzkumného týmu. n Všechny údaje, jež by bylo možné využít k identifikaci respondenta budou z písemného záznamu interview odstranìny a dále s nimi nebude pracováno – anonymita tedy bude zachována. n Respondenti budou seznámeni také s jejich právem kdykoli pøerušit úèast na této studii, neodpovídat na otázky èi kdykoli pøerušit rozhovor apod. n Tazatel si byl vìdom rizik spojených se situací, byl seznámen s možnostmi, jak øešit krizové situace apod.

21

CHARAKTERISTIKY HL. M. PRAHY

Praha je hlavním mìstem Èeské republiky a jako milionová metropole tvoøí pøirozené centrum života státu. Pozice Prahy v systému osídlení ÈR je navíc podpoøena její centrální polohou v èeské kotlinì. Moravská èást Èeské republiky má dva póly osídlení – Brno (369 tis. obyv.) a Ostravu (313313 tis. obyv.) – obì z dalších nejvìtších mìst ÈR mají tedy zhruba tøetinovou populaci. 2 Hl. m. Praha má plochu 496 km , což je pouze 0,6 % území republiky, ale 1 165 581 obyvatel pøedstavovalo 11,4 % populace státu. Bìhem 90. let Praha zažila rozsáhlou promìnu života vèetnì modernizace svých stavebních fondù a infrastruktury. Mìsto se muselo vyrovnat s bezprecedentní povodní v srpnu 2002. Rozsah, pestrost a zachovalost historického centra zaøadily Prahu v r. 1992 na seznam kulturního dìdictví UNESCO. Celkovì se Praha pádem totalitního režimu vrátila mezi významná centra Evropy. Kvalita životního prostøedí, zejména kvalita ovzduší v centru Prahy, je pøes významné zlepšení v 90. letech hodnocena celkovì jako nevyhovující. Praha je stále øazena k nejvíce postiženým regionùm státu, spolu s krajem Moravskoslezským a Ústeckým. Zneèištìní ovzduší oxidem siøièitým v posledních deseti letech výraznì pokleslo, pøesto však v centru mìsta a v kotlinì kolem Vltavy pøesahuje zákonný roèní limit. Rùst intenzity automobilové dopravy zpùsobil i rùst koncentrace pøízemního ozónu, zneèištìní olovem ale dlouhodobì klesá. Podíl obyvatelstva, vystaveného nadmìrnému hluku, je zhruba 30 % a Praha je tak nejvíce zatíženým regionem celé ÈR. Praha je také nejvýznamnìjší dopravní uzel státu a nejvìtším regionálním trhem práce v ÈR. Jeho hlavními rysy jsou vysoká atraktivita, profesní mobilita a nízká obecná míra nezamìstnanosti (v r. 2003 byla v Praze 4,2 % proti 7,8 % v ÈR). Vysoké je zapojení zahranièních pracovníkù. Evidenèní poèet zamìstnancù podnikù, které mají sídlo v Praze, pøedstavuje cca 28 % celostátní zamìstnanosti. Pražská pracovní síla má ve srovnání s ostatními regiony ÈR výraznì vyšší kvalifikaci, více než ètvrtina zamìstnaných jsou vysokoškoláci (28 % v r. 2001), jejich podíl v posledních letech roste. Také prùmìrné mzdy

v Praze jsou nadprùmìrné. Postavení Prahy ve státì je z hlediska výkonnosti ekonomiky výsadní, nebo zde vzniká cca ètvrtina celostátního HDP. Tento podíl v 90. letech rostl v pøepoètu HDP na 1 obyvatele dosahuje ÈR cca 60 % prùmìru zemí EU, ale v pøípadì Prahy objem regionálního HDP na hlavu pøekraèuje nìkolik let prùmìr EU o více než pìtinu. Vyšší úroveò tvorby HDP je typická pro metropole a je dána vysokým zastoupením sektoru služeb, vyšší úrovní mezd, lokalizací èi registrací sídel významných ekonomických subjektù ve mìstì a koneènì i dojížïkou za prací a službami ze zázemí. Mezi odvìtví s nejvìtší dynamikou v 90. letech se zaøadil také cestovní ruch, který se stal významnou oporou ekonomického rozvoje mìsta. Roste význam kongresové turistiky. Pražské školství má mimoøádné postavení mezi ostatními regiony zejména v nabídce vysokých škol, které využívají studenti celé ÈR a stále více i ze zahranièí (zejména Slovenska). V Praze je 8 vysokých škol s 36 fakultami, na nichž studovalo 75,6 tis. studentù (2001/2002). Navíc zde bylo 9,6 tisíce studentù doktorského studia. Podobné postavení má Praha ve zdravotnictví, kdy nìkteré specializované typy péèe poskytuje pro celou ÈR. Resort zdravotnictví mìl 23 nemocnic se 174 oddìleními a 9 755 lùžky (rok 2001, mírnì klesající trend). Další 3 nemocnice se 867 lùžky mìly jiné resorty. Celkový pøepoètený poèet lékaøù dosáhl 3 387. Relativní ukazatele vybavenosti a výkonù zdravotnictví mírnì rostou (napø. 8,4 lùžka na 1000 obyvatel) (ÈSÚ, 2004a).

23

4 / 1 Demografická a socioekonomická charakteristika V Praze žije 1 165 581 obyvatel (k 1.1.2004),), 70,7 % je ve vìku 15–64 let, 16,2 % ve vìku nad 65 let a 13,1 % osob mladších 14 let. Obyvatelé Prahy jsou v 78,2 % zamìstnáni ve službách, v 21,3 % v prùmyslu a 0,5 % obyvatel je zamìstnáno v zemìdìlství. Prùmìrné procento pracovní neschopnosti v r. 2002 èinilo 5,31. Míra registrované nezamìstnanosti v r. 2003 byla 4,2 %. Prùmìrná mìsíèní mzda je v Praze o 5 752,– Kè vyšší než prùmìrná mzda v ÈR (19 081,– Kè) (ÈSÚ, 2004a). V r. 2002 èinil celkový poèet trestných èinù 102 847, z nichž bylo objasnìno 26 309 trestných èinù (ÈSÚ, 2003; Statistická roèenka 2002). Policejní prezidium ÈR v r. 2002 zjistilo celkem 1 762 drogových trestných èinù. V ÈR stoupá poèet cizincù a pøistìhovalcù. V r. 2003 bylo v ÈR evidováno 240 tis. cizincù (160 tis. s povoleným dlouhodobým pobytem a 80 tis. s trvalým pobytem), což je 2,3 % z úhrnného poètu všech obyvatel ÈR. Tito cizinci jsou nejèastìji pùvodem ze Slovenské republiky a Ukrajiny, dále z Vietnamu, Polska a Ruska. Azyl byl doposud udìlen 1 544 osobám. V ÈR bylo podle údajù státních zastupitelství a soudù v r. 2002 stíháno 93 378 osob, z toho 3 480 cizincù (4 %). Obžalováno bylo 77 210 osob, z nich 2 804 cizincù (4 %), a pravomocnì odsouzeno 65 098 osob, z toho 3 361 cizincù (5 % všech odsouzených). V r. 2003 zaznamenala Služba cizinecké a pohranièní policie 34 556 pøípadù nelegální migrace. Nedovoleným zpùsobem pøekroèilo státní hranici 13 206 osob (z toho 16 % tvoøili obèané ÈR), u 21 350 osob bylo zjištìno porušování pobytového režimu (ÈSÚ, 2004b). Nelegální migrace bude mít pravdìpodobnì vyznaný

vliv na budoucí vývoj nízkoprahových služeb a substituèní léèby. Výsledky studie naznaèují, že pouze malý zlomek imigrantù majících problémy s návykovými látkami tyto služby vyhledá. Díky tomu máme velmi málo informací o potøebách tìchto cílových skupin a zøetelná je naše malá schopnost zvýšit atraktivitu tìchto služeb a dosáhnout tak vìtšího záchytu. Ve spojitosti s tím lze oèekávat další nárùst rizik spojených s užíváním návykových látek v této populaci, kterému lze èelit pøedevším vìtší pozorností zjišování potøeb tìchto uživatelù a promítnutím této znalosti do dalšího rozvoje nízkoprahových služeb. Srovnáním jednotlivých krajù mezi sebou se zabývá publikace „Srovnání užívání drog a jeho dopadù v krajích Èeské republiky v roce 2002: Situaèní analýza v širším demografickém a socioekonomickém kontextu“ (Lejèková et al., 2004). Shluková analýza rozdìlila 14 krajù Èeské republiky do pìti typù, podle toho, které kraje si byly navzájem nejvíce podobné. Praha tvoøí jeden samostatný typ, který je charakteristický „výraznì nepøíznivou charakteristikou sociálního prostøedí; ukazuje se, že zde dochází k urèité koncentraci kriminality vèetnì drogové,…koncentruje se sem èasté experimentování s nelegálními drogami (nadprùmìrné zkušenosti mládeže s drogami), je zde vysoká prevalence problémových uživatelù drog a vyšší poèet žádostí o léèbu v souvislosti s užíváním heroinu. Zároveò je zde ale také vyšší vzdìlanost obyvatelstva, nadprùmìrnì vysoká mzda a vysoké celkové dotace na drogovou politiku. Na druhé stranì má relativnì pøíznivou demografickou strukturu a vyznaèuje se dobrým zdravotním stavem obyvatelstva.“ (Lejèková et al., 2004).

4 / 2 Epidemiologické údaje 4.2.1 Populaèní studie (školní a celopopulaèní studie) Školní studie ESPAD, realizovaná v r. 2003 u populace 16letých støedoškolákù, poskytuje data

24

za jednotlivé kraje, tedy i za hl. m. Prahu (Csémy et al., 2003; Csémy et al., 2004). Soubor všech 16letých respondentù ve všech krajích èítal 7 025 osob (3 362 chlapcù a 3 663 dívek). V Pra-

ze byl získán reprezentativní soubor o velikosti 592 osob (260 chlapcù a 332 dívek). Zkušenost s cigaretami alespoò jednou v životì mìlo v Praze 77,6 % 16letých a s alkoholem 97,2 % mladistvých. Dennì kouøí 30,7 % mladistvých – viz tabulku 4.1. Celoživotní zkušenost s jakoukoli nelegální drogou mìlo témìø 50 % mladistvých a s jakoukoli nekonopnou drogou 15 % mladistvých – viz tabulku 4.2. Co se týèe zkušenosti s alkoholem a tabákem a s nelegální-

mi drogami, jsou hodnoty mírnì zvýšené oproti hodnotám v ÈR. Nejvìtší rozdíl je v užívání konopných látek, u celoživotní zkušenosti s konopnými drogami o 6,6 % – viz tabulku 4.3. Naopak je tomu u zkušenosti s tìkavými látkami, kdy celoživotní zkušenost s nimi má v Praze 8,3 % mladistvých oproti 9 % v ÈR – viz tabulku 4.4. Celoživotní zkušenost s heroinem a jinými opiáty má 3 % mladistvých v Praze, s pervitinem a jinými stimulancii 5,3 % mladistvých a s extází 9,6 % mladistvých.

Tabulka 4.1: Zkušenost s tabákem a alkoholem mezi šestnáctiletými v Praze v r. 2003 (v %) Kraj

Kouøení

Pití alkoholu

Binge drinking (5 a více sklenic alkoholu)

Denní

Silné (11 a více cigaret dennì)

6 a vícekrát v posledních 30 dnech

3 a vícekrát v posledních 30 dnech

Hl. m. Praha

30,7

10,9

28,8

17,3

Èeská republika

27,0

7,6

25,6

17,5

Tabulka 4.2: Zkušenost s jakoukoli nelegální drogou a nekonopnou drogou mezi šestnáctiletými v Praze v r. 2003 (v %) Kraj

Jakákoliv nelegální droga

Jakákoliv nekonopná droga

Celoživotní

Posledních 12 mìsícù

Posledních 30 dnù

Celoživotní

Posledních 12 mìsícù

Posledních 30 dnù

Hl. m. Praha

49,8

42,6

24,7

14,7

8,4

4,1

Èeská republika

43,8

35,9

19,4

11,2

7,3

3,3

Tabulka 4.3: Zkušenost s konopnými látkami samostatnì a v kombinaci s alkoholem mezi šestnáctiletými v Praze v r. 2003 (v %) Kraj

Konopné látky

Konopné látky s alkoholem

Celoživotní

Posledních 12 mìsícù

Posledních 30 dnù

6+ v posledních 12 mìsících

Celoživotní

Posledních 12 mìsícù

Posledních 30 dnù

Hl. m. Praha

50,2

43,2

24,2

20,5

39,6

27,7

14,1

Èeská republika

43,6

35,7

19,2

23,2

30,8

21,4

10,2

25

Tabulka 4.4: Zkušenost s tìkavými látkami mezi šestnáctiletými v Praze v r. 2003 (v %) Kraj

Tìkavé látky Celoživotní

Posledních 12 mìsícù

Posledních 30 dnù

6+ v posledních 12 mìsících

Hl. m. Praha

8,3

4,1

1,7

0,5

Èeská republika

9,0

4,3

1,3

0,5

4.2.2 Prevalenèní odhad problémových uživatelù drog Poèet problémových uživatelù drog dosahuje v ÈR odhadem 35–37 tis. osob, z toho injekèních uživatelù je 30–32 tis. osob, poèet problémo-

vých uživatelù pervitinu je pøibližnì 22 tis. a heroinu 13–15 tis. osob. Poèet problémových uživatelù v Praze tvoøí 31,2 % z poètu problémových uživatelù v celé ÈR – viz tabulku 4.5 (Mravèík et al., 2003).

Tabulka 4.5: Prevalence problémových uživatelù drog v r. 2002 (Mravèík et al., 2003) Kraj

Poèet problémových uživatelù drog

Pøepoèet na 1 000 obyvatel ve vìku 15–64 let

Hl.m. Praha

10 950

13,3

Èeská republika

35 100

4,9

4.2.3 Infekèní nemoci mezi uživateli drog U injekèních uživatelù dochází k poklesu hlášených pøípadù virové hepatitidy typu C (viz obrázek 4.2), což mùže být pravdìpodobnì zpùsobeno monitorovacím systémem.

Z výsledkù studie NMS „Seroprevalence VHC u injekèních uživatelù drog“ provedené ve 12 nízkoprahových zaøízeních v l. 2002–2003, z toho ve dvou pražských nízkoprahových zaøízeních, vyplývá, že až 44,7 % klientù bylo pozitivních (viz tabulku 4.7).

Tabulka 4.6: Hlášení virové hepatitidy v celé populaci a u injekèních uživatelù drog v Praze v r. 2003 (Polanecký et al., 2004) Kraj

VHA celkem

injekèní uživatelé

VHB celkem

poèet

%

injekèní uživatelé

VHC celkem

poèet

%

injekèní uživatelé poèet

%

Hl.m. Praha

25

0

0,0

104

39

37,5

41

31

75,6

Èeská republika

114

5

4,4

370

94

25,4

182

118

64,8

26

Obrázek 4.1: Hlášené pøípady akutní virové hepatitidy typu C v celé populaci v letech 1996–2003 (Polanecký et al., 2004) 350 281

300

319

329

319 276

250

213

220

200

182

150 108

100

80

72

102

105 49

50

42

41

0 1996

1997

1998

1999

2000

Praha

2001

2002

2003

ÈR

Obrázek 4.2: Hlášené pøípady virové hepatitidy typu C u injekèních uživatelù drog v letech 1996–2003 (Polanecký et al., 2004) 250 211 200

215

195 167

150 102

100

127

116 68

48

50

41

118

88

44

28

23

31

0 1996

1997

1998

1999

2000

Praha

2001

2002

2003

ÈR

Tabulka 4.7: Prùbìžné výsledky seroprevalenèní studie VHC ve vybraných zaøízeních (Národní monitorovací støedisko pro drogy a drogové závislosti, 2003) Zaøízení

Poèet otestovaných respondentù

Poèet testù s pozitivním výsledkem Poèet

%

Drop In Praha

114

51

44,7

KC SANANIM Praha

101

37

36,6

Celkem

759

226

29,8

27

4.2.4 Žádosti o léèbu (treatment demand a first treatment demand) Do registru Hygienické stanice hl. m. Prahy vykazuje celkem 28 pražských center (3 nízkoprahová, 10 ambulantních, 6 ambulantních nezdravotnických a 9 lùžkových). V r. 2003 bylo v Praze evidováno celkem 596 prvních žádostí o léèbu a 1 549 všech žádostí o léèbu. V souvislosti s užíváním heroinu a ostatními opiáty se léèilo (TD) 791 osob (51,1 %), s užíváním pervitinu a ostatními stimulancii 587 osob (37,9 %) a s užíváním kanabinoidù 137 osob (8,8 %).

Naopak mezi prvožadateli o léèbu (FTD) byli nejèastìji zastoupeni uživatelé pervitinu a ostatních stimulancií (258 osob, 43,3 %), následovali uživatelé heroinu a ostatních opiátù (226 osob, 37,9 %) a uživatelé kanabinoidù (99 osob, 16,6 %) (Polanecký et al., 2004). Incidenci a prevalenci žadatelù o léèbu na 100 000 obyvatel v Praze a v ÈR v r. 2003 ukazuje ukazují tabulky 4.8 a 4.9.

Tabulka 4.8: Žadatelé o léèbu v souvislosti s vybranými drogami na 100 000 obyvatel (Polanecký et al., 2004) Kraj

Žadatelé o první léèbu

Všichni žadatelé o léèbu

Žadatelé o první léèbu ve vìku 15–39 let

Všichni žadatelé o léèbu ve vìku 15–39 let

Hl.m. Praha

50,8

131,9

132,0

345,3

Èeská republika

40,4

82,8

103,7

212,9

Tabulka 4.9: Incidence a prevalence vybraných psychiatrických diagnóz (na 10 000 obyvatel) (ÚZIS, 2003) Kraj

dg. F10 (alkohol)

dg. F11–19 (ostatní psychoaktivní látky)

Incidence

Prevalence

Incidence

Prevalence

Hl.m. Praha

8,3

29,6

9,4

27,1

Èeská republika

6,1

22,9

3,1

10,0

4 / 3 Institucionální kontext V rámci této studie nebyla provedena samostatná institucionální analýza. Využita byla data dostupná z Výroèní zprávy o stavu ve vìcech drog v Èeské republice v roce 2002 (Mravèík et al., 2003), Závìreèných zpráv o realizaci programu protidrogové politiky za rok 2003, ze Seznamu zaøízení poskytujících služby v protidrogové prevenci, léèbì a resocializaci (RVKPP, 2003a), internetových stránek www.drogy-info.cz a dalších veøejnì dostupných zdrojù. Jsou zde také uvedeny nejznámìjší a nejvýznamnìjší instituce,

28

rozhodnì se nejedná o vyèerpávající pøehled zaøízení. 4.3.1 Detoxifikace Detoxifikace je definována jako léèení odvykacího syndromu, abstinenèních pøíznakù spojených s pøerušením užívání návykové látky (v pøípadech, kdy nejsou ohroženy vitální funkce organismu) (RVKPP, 2003b). Podle dostupných údajù jsou v Praze 3 detoxifikaèní stanice pro dospìlé: VFN U Apolináøe, PL Bohnice, FN Vinohrady

a jedno Dìtské a dorostové detoxifikaèní centrum, Nemocnice Milosrdných sester sv. K. Boromejského. Kritéria pøijetí k detoxifikaci se oddìlení od oddìlení liší, a to nìkdy velmi výraznì. Nìkterá detoxifikaèní oddìlení mají velmi nízký práh, jiná si kladou jako podmínku napø. i zajištìní následné léèby po ukonèení detoxifikace apod. (Mravèík et al., 2003). V prùbìhu roku 2003 zahájilo svoji èinnost Centrum ambulantní detoxifikace a substituce (CADAS), o.s. SANANIM. Centrum poskytuje služby osobám užívající ilegální drogy (opiáty a stimulancia) na stupni závislosti nebo s vysokým stupnìm škodlivého užívání, s možnými somatickými a psychickými komplikacemi, bez ohledu na stupeò motivace k abstinenèní léèbì, se základní sociální stabilitou. Dolní vìková hranice cílové populace je 17 let. Základní poskytované služby: n n

n n

psychoterapie, farmakoterapie: krátkodobé nebo støednìdobé schéma ambulantní detoxifikace buprenorfinem, podpùrná psychofarmaka, kontrolovaný domácí režim, návštìvní služba personálu v bytì klienta.

4.3.2 Nízkoprahové služby Nízkoprahová centra poskytují kontaktní služby, poradenství, motivaèní trénink, programy harm reduction, diferenciálnì diagnostický filtr a zprostøedkování detoxifikace a ústavní nebo ambulantní léèby (RVKPPP, 2003b). V Praze v r. 2003 pùsobily celkem 3 nízkoprahová centra (Nízkoprahové støedisko Drop In; Harm reduction – výmìnný program IUD, ÈÈK; Kontaktní centrum o.s. SANANIM), které poskytovaly služby osobám užívající návykové látky. Cílovou populací jsou uživatelé nejen z Prahy, ale také z ostatních krajù a zahranièí (Slovensko, státy býv. SSR, Jugoslávie, Polsko). Dolní vìková hranice cílové populace je 15 let. Pro uživatele drog romské národnosti je urèeno Kontaktní støedisko pro romské uživatele drog v Praze (o.s. HOST). Služby jsou poskytovány také rodièùm, pøíbuzným, pøátelùm, partnerùm èi známým uživatelù.

Základní poskytované služby: kontaktní práce, výmìnný program støíkaèek a jehel, n základní zdravotnický servis, n hygienický servis, n testy HIV, prevence HIV/AIDS, n poskytování kondomù, n vitamínový a potravinový servis (voda, èaj, polévka, peèivo), n sociální práce, n poradenství, motivaèní trénink, n krizová intervence, n telefonické poradenství, telefonická krizová intervence, n pracovní programy, n asistence pøi jednání s úøady, n probaèní práce (ochranná ambulantní léèba). V tìchto ètyøech nízkoprahových programech bylo v r. 2003 zamìstnáno celkem 27 na celkem 19,1 úvazkù. Pøímé práci s klienty bylo urèeno celkem 15,2 úvazkù. Poèty kontaktù, výmìn a vydaných injekèních jehel jsou vypoèítány pouze pøibližnì ze Závìreèných zpráv o realizaci programu protidrogové politiky za rok 2003 – viz tabulku 4.10. n n

Tabulka 4.10: Poèet kontaktù, výmìn a vymìnìných injekèních jehel v nízkoprahových centrech (Závìreèné zprávy o realizaci programu protidrogové politiky v roce 2003) Poèet programù

4

Poèet kontaktù celkem

48 586

Poèet kontaktù s uživateli drog

48 213

Poèet výmìn

42 555

Poèet vydaných injekèních jehel

634 000

Terénní programy jsou ve Standardech odborné zpùsobilosti (RVKPP, 2003b) definovány jako služby prvního kontaktu v terénu vèetnì komplexního programu harm reduction s cílem ovlivnit motivaci klienta ke zmìnì životního stylu, rizikového chování a k vyhledání pøíslušných odborných zaøízení. V Praze jsou provozovány 4 tyto programy (Terénní program soc. asisten-

29

tù–Streetwork, o.p.s. Drop In; Terénní programy, o.s. SANANIM; Stanice prvního kontaktu, o.s. ESET-HELP; Mobilní terénní program soc. asistentù – Streetmobil, o.p.s. Drop In). Cílovou skupinou jsou problémoví uživatelé návykových látek starší 15 let a také uživatelé taneèních drog. Pro romské uživatele drog je urèen program Terénní práce s romskými uživateli drog v Praze (o.s. HOST). Základní poskytované služby: výmìnný program injekèních støíkaèek a jehel, n sbìr použitých injekèních støíkaèek na veøejných místech, n distribuce kondomù, desinfekèních tamponù, filtrù, sterilní vody, alobalu, n poradenství ohlednì zdravotních rizik spojených s užíváním drog, poskytování informací o bezpeèném braní, o bezpeènìjším sexu, motivaèní trénink ke zmìnì životního stylu smìrem k abstinenci, n zdravotní ošetøení, n potravinový a vitamínový servis, n sociálnì-právní poradenství, n reference do sociálních a zdravotnických zaøízení, n testy HIV, VHC, tìhotenské testy, n distribuce letákù o nebezpeèích spojených s užíváním drog. Terénní pracovníci o.s. SANANIM distribuují mezi aktivní uživatele návykových látek èasopis „Dekontaminace“ (náklad 2 000 ks), který je zamìøen na poskytování informací týkajících se bezpeènìjšího užívání, bezpeènìjšího sexu, sítì léèebných zaøízení pro uživatele, informací o drogové scénì, novinek z oblasti adiktologie apod. n

Provoz tìchto pìti programù zajišovalo celkem 30 pracovníkù (16,0 úvazkù), na pøímou práci s klienty bylo vyèlenìno celkem 9,4 úvazkù. Poèty kontaktù, výmìn a vydaných injekèních jehel jsou vypoèítány pouze pøibližnì ze Závìreèných zpráv o realizaci programu protidrogové politiky za rok 2003 – viz tabulku 4.11. V r. 2002 zahájila Spoleènost Hvìzda realizaci projektu „Romský terén“, který byl v r. 2003 roz-

30

Tabulka 4.11: Poèet kontaktù, výmìn a vymìnìných injekèních jehel terénními pracovníky (Závìreèné zprávy o realizaci programu protidrogové politiky v roce 2003) Poèet programù

5

Poèet kontaktù celkem

39 793

Poèet kontaktù s uživateli drog

38 926

Poèet výmìn

36 250

Poèet vydaných injekèních jehel

345 800

šíøen o projekt „Baterie“. Cílem obou projektù je zvýšit schopnosti terénních pracovníkù pro pøímou práci s klientem a týmovou práci a využít jejich zkušeností a kontaktù s terénem pro získání informací o užívání drog romskou populací a následnì pro zlepšení této situace. Projekt Romský terén se zamìøuje na realizaci tøífázového výcviku romských a neromských terénních pracovníkù, kteøí pracují v romských komunitách. Projekt Baterie je zamìøen na vytvoøení romsko-èeského Komiksu (Vrtbovská, 2003). 4.3.3 Ambulantní léèba Ambulantní léèba zahrnuje léèbu a preventivní péèi v AT ordinacích a jiných zdravotnických a nezdravotnických zaøízeních. Podle informací dostupných v adresáøi ÚZIS (2002) (http://www.uzis.cz/cz/zarizeni/zzkraj.htm) a Katalogu pražské extramurální péèe je v Praze celkem 17 AT ordinací, z nichž nìkteré poskytují služby pouze klientùm závislým na alkoholu. Adresáø ÚZIS (2002) uvádí pøibližnì 90 klinických psychologù v ambulantních zdravotnických zaøízeních, 100 psychiatrických ordinací a 3 dìtské psychiatrické ordinace. V oblasti neziskového sektoru jsme podle revize Závìreèných zpráv o realizaci protidrogové politiky v r. 2003 zaznamenali 3 programy zamìøené na poskytování ambulantních služeb experimentujícím s návykovými látkami, problémovým uživatelùm, osobám závislým a jejich rodinám,

blízkým (Terapie osob závislých na návykových látkách, o.s. pro péèi o rodiny závislých Anima; Centrum poradenství pro mládež a rodiny, o.s. Prev-Centrum; Konzultaèní centrum pro závislé, o.s. ESET-HELP). Programy jsou urèeny pro osoby starší 18 let, v pøípadì práce s rodinou je vìková hranice dìtí od 6 let (o.s. Anima) a od 11 let (o.s. Prev-Centrum). Základní poskytované služby: n

n n n n n n n

individuální a skupinová psychoterapie a poradenství, práce s rodinou, sociální práce, motivaèní program, telefonické poradenství, krizová intervence, volnoèasové aktivity, preventivní a vzdìlávací programy.

4.3.4 Stacionární programy Jedná se o intenzivní ambulantní péèi, tj. o strukturované denní, odpolední popø. noèní programy v délce 3–4 mìsícù (RVKPP, 2003b). Denní stacionáø pro osoby užívající návykové látky je v Praze jeden, Denní stacionáø, o.s. SANANIM. Je urèen klientùm ve vìku od 17 let s diagnózami „škodlivé užívání“ nebo „závislost“ na nealkoholových drogách, zejména heroinu a pervitinu a s motivací ke zmìnì vedoucí k abstinenci. Základní poskytované služby: n n n

n n

n n n n

denní program (intenzivní ambulantní péèe), motivaèní program, individuální terapie a poradenství, rodinná terapie, psychologické a psychiatrické vyšetøení, poradenství a skupina pro rodièe, partnery klientù, další rodinné pøíslušníky, sociální práce, diferenciální diagnostika, program pro matky – uživatelky s dìtmi, klubové a volnoèasové aktivity.

4.3.5 Krátkodobá a støednìdobá ústavní léèba Ústavní léèbu mùžeme definovat jako lùžkovou péèi na samostatných oddìleních psychiatrických léèeben a klinikách, na samostatných specializovaných oddìleních všeobecných nemocnic, pøípadnì v samostatných zdravotnických zaøízeních v obvyklém rozsahu 5–14 týdnù (RVKPP, 2003b). V Praze poskytují léèbu drogovì závislým VFN v Praze (Apolináø) a PL Bohnice. PL Bohnice i VFN v Praze (Apolináø) mají dvì oddìlení, pro muže a pro ženy, pro léèbu alkoholismu a toxikomanie a jedno oddìlení pro ochranné léèby. PL Bohnice poskytuje kromì standardní péèe v psychiatrických léèebnách také práci v chránìných dílnách, arteterapii, muzikoterapii, skupinovou terapie, nácvik sociálních dovedností, pohybové terapie, ergoterapie, poradenství ad. Dále léèebna provozuje internetové stránky o drogové prevenci www.plbohnice.cz. 4.3.6 Rezidenèní péèe v terapeutických komunitách Klienti mající zájem o støednìdobou èi dlouhodobou (6–18 mìsícù) lùžkovou léèbu v terapeutické komunitì jsou odkazováni na komunity umístìné mimo hl. m. Prahu. Tuto léèbu v r. 2002 zajišovalo celkem 16 komunit (215 lùžek, cca 520 klientù) (Mravèík et al., 2003). Støedisko pro mládež Klíèov provozuje 3 oddìlení, a to Alternativa (odd. pro mládež experimentující s drogou, pro mládež od 15 let), Most (krizové odd. pro mládež od 15 let), Cesta (odd. s výchovnì léèebným režimem mezi 15–19 rokem). Teen Challenge Na Bendovce provozuje rezidenèní program pro ženy užívající návykové látky v délce 14–18 mìsícù a následnou péèi pro tyto ženy. 4.3.7 Následná péèe Následnou péèi mùžeme v rámci bio-psychosociálního pojetí závislosti vymezit jako soubor všech služeb, které následují po ukonèení základního léèebného programu a které ve svém souhrnu pomáhají vytváøet podmínky pro udržení abstinence od užívání drog nebo sociální rein-

31

tegrace klienta v životì po léèbì (Mravèík et al., 2003, Kalina et al., 2001). Cílem není pouze abstinence klienta, ale také prevence relapsu ve vztahu k jeho primární droze nebo jeho zapojení do normálního života bez výrazných problémù zpùsobených pøíležitostným užitím nìkteré návykové látky (Mravèík et al., 2003). Mùžeme rozlišit tøi základní typy programù následné péèe: ambulantní doléèovací program, program chránìného ubytování a chránìných bytù s psychosociální podporou, n program chránìných dílen a chránìných zamìstnání s psychosociální podporou. Následnou péèi v Praze poskytují dvì nestátní neziskové organizace, a to o.p.s. Drop In a o.s. SANANIM. Obecnì prospìšná spoleènost Drop In provozuje Centrum následné péèe a Centrum pro rodinu (program resocializace matek užívající psychotropní návykové látky a monitoring jejich dìtí v dìtských domovech a kojeneckých ústavech). Obèanské sdružení SANANIM provozuje Doléèovací centrum s chránìnými byty a chránìnou dílnou a Doléèovací centrum pro matky s dìtmi. n n

Cílovou populací jsou: n

n

n

n n

n n n n n

klienti po léèbì drogové závislosti nebo klienti abstinující alespoò 2 mìsíce, matky s dìtmi a tìhotné ženy s diagnózou závislosti na nelegálních drogách vracející se z léèebných zaøízení, z výkonu trestu a pøípadnì i bez pøedchozí léèby, pokud splòují kritéria dle minimálních standardù péèe, rodièe, dìti klientù, partneøi, další rodinní pøíslušníci. Základní poskytované služby: strukturovaný doléèovací program (individuální a skupinová terapie, práce s rodinou, poradenství, socioterapie, sociální práce, krizová intervence apod.), prevence relapsu, volnoèasové aktivity, preventivní aktivity, chránìné byty, chránìná práce.

32

4.3.8 Substituèní léèba Podle Standardù substituèní léèby se jedná o èasovì neomezenou udržovací terapii, která odkládá splnìní koneèného cíle, tj. trvalé a dùsledné abstinence, na dobu, kdy bude pacient objektivnì i subjektivnì schopen abstinenènì orientovanou léèbu podstoupit. Do té doby chce udržet a zlepšit pacientùv somatický a psychický stav (MZ ÈR, 2001). V ÈR jsou schváleny k substituèní léèbì dva preparáty – metadon a buprenorfin. Buprenorfin poskytují zdravotnická lùžková a ambulantní zaøízení. Metadon je podáván v substituèních centrech, které jsou v Praze dvì – VFN v Praze (Apolináø) a o.p.s. Drop In, které realizuje dva programy. Tabulka 4.12: Registr substituèní léèby MZ, stav k 31.12.2003 (2003) Pøijetí do léèby

Ukonèení léèby

Stav registru celkem

VFN, Apolináø

134

42

146

Drop In

288

248

138

Celkem

422

290

284

669

454

569

Celkem v ÈR (9 center)

4.3.9 Protidrogová primární prevence Programy primární prevence mùžeme rozdìlit na školní, mimoškolní a práci s rodinami. Školní prevence probíhá v rámci dvou základních typù programù, jedná se o minimální preventivní program na školách a ve školských zaøízeních a o tzv. prevenci sociálnì patologických jevù v rezortu MŠMT. Mimoškolní programy pro dìti a mládež realizují pøedevším nestátní neziskové organizace a pedagogicko-psychologické poradny. Pøíkladem dobré praxe mùže být komunitní program protidrogové prevence v Praze 6 (www.praha6.cz/bezpecnost/protidrogove.pho) èi komunitní aktivity Prev-Centra (www.prevcentrum.cz) (Mravèík et al., 2003).

V Praze jsme zaznamenali tøi programy primárnì zamìøené na protidrogovou prevenci (Centrum primární prevence, Prev-Centrum; Centrum primární prevence Institut Filia; Komplexní program prevence zneužívání návykových látek, o.s. Život bez závislosti). Cílovými skupinami jsou žáci základních a zvláštních škol, studenti støedních škol, vyšších odborných škol a vysokých škol, pedagogové, školní metodici prevence, rodièe. Pokraèuje také rozvoj internetové formy prevence. Nejvíce navštìvovanými on-line poradnami v r. 2002 byly www.drogovaporadna.cz (o.s. SANANIM) a www.extc.cz (o.s. Podané ruce) (Mravèík et al., 2003). Na zaèátku r. 2004 vznikly nové internetové stránky vìnované primární prevenci www.odrogach.cz (o.s. SANANIM). 4.3.10 Drogové služby ve vìznicích Obèanské sdružení SANANIM poskytuje v Praze služby uživatelùm návykových látek, kteøí jsou motivováni k øešení své souèasné situace a jsou ve vazbì nebo ve výkonu trestu a nemohou osobnì kontaktovat kontaktní èi léèebné zaøízení. Služba je také urèena klientùm s již naøízenou ústavní nebo ambulantní léèbou, kteøí jsou aktuálnì propuštìni z vazby nebo výkonu trestu. Služby jsou poskytovány ve vazebních vìznicích Ruzynì a Pankrác (Závìreèná zpráva o realizaci programu protidrogové politiky v roce 2003 – Práce s uživateli ve vazbách). Základní poskytované služby: n n n n n

n

asistence v oblasti sociální práce, kontakt pøed léèbou, diferenciálnì diagnostický filtr, poradenství, kontakt se státními institucemi a soudy, s jinými sociálními pracovníky, s Probaèní a mediaèní službou ÈR, kontakt s rodinnými pøíslušníky.

4.3.11 Ostatní služby Právní poradna A.N.O. poskytuje právní poradenství a konzultace v oblasti práva trestního, obèanského, rodinného a pracovního související s problematikou užívání nealkoholových drog

(zejména uživatelé konopí, mládež experimentující s drogami, zamìstnanci zaøízení poskytující služby a ostatní profesionálové pøicházející do styku s drogovou problematikou). Základní poskytované služby: telefonické, e-mailové, osobní konzultace, pøímé zastupování klientù v trestním i civilním øízení, n vyhotovování právních dokumentù, n komunikace se státní správou, samosprávou a soudy. Pomocí rodièùm, jejichž dìti užívají drogy se vìnuje øada organizací, napø. Rodièe proti drogám, Infocentrum sociální pomoci – Anonymní rodièe, o.s. Rodièe atd. Také všechny již výše zmínìné programy mají významnou èást služeb urèenou pro rodièe, partnery a další pøíbuzné. n n

Bývalí uživatelé a už legálních (zejména alkohol) èi nelegálních návykových látek vytváøejí svépomocné skupiny (Anonymní alkoholici) a uživatelská fóra (UFO). V kontextu tohoto tématu je také nutné zmínit služby pro HIV pozitivní, s èímž úzce souvisí provádìní prevence sexuálnì pøenosných chorob. Tyto služby v Praze nabízí celkem 6 organizací (La Strada ÈR; Rozkoš bez rizika; Národní linka prevence AIDS, KHS; Poradna pro AIDS, VFN; AIDS centrum Bulovka; Èeská spoleènost AIDS pomoc – Dùm svìtla) (Mìstské centrum sociálních služeb a prevence, 2002). Ucelený pøehled poskytovatelù sociálních služeb v Praze lze najít v publikaci Mìstského centra sociálních služeb a prevence (2002) a na internetových stránkách tohoto centra www.mcssp.cz. 4.3.12 Poskytování dotací na programy protidrogové politiky z rozpoètové kapitoly VPS Nestátní neziskové organizace získávají maximálnì 70 % finanèních prostøedkù ze státního rozpoètu (podle usnesení vlády è. 114/2001 ze dne 7.2.2001 „Zásady vlády pro poskytování dotací ze státního rozpoètu ÈR nestátním neziskovým organizacím ústøedními orgány státní sprá-

33

vy“, druhá èást: Postup pøi poskytování dotací, bod 5). Nejménì 30 % musí tedy tyto organizace zajistit z jiných zdrojù. Významnými zdroji jsou místní samosprávy, kraje a také zahranièní subjekty. V r. 2003 byly náklady na projekty realizované v Praze 80 964 119,– Kè. Výše navrhované dotace od RVKPP èinila v r. 2003 celkem 25 285 500,– Kè. Lze øíci, že financování praž-

ských programù je celkem uspokojivé, žadatelé o dotaci z RVKPP dostanou v prùmìru 71,4 % požadované dotace – viz tabulky 4.13 a 4.14. Neuspokojivá je ale situace týkající se rozvoje služeb. Programy sice pokryjí svoje náklady na provoz, ale není možný další rozvoj již existujícího programu, ani vzniku programu úplnì nového.

Tabulka 4.13: Pøidìlené finanèní prostøedky z RVKPP v r. 2003 Náklady na projekty celkem

Požadovaná dotace na RVKPP

Navrhovaná dotace od RVKPP

% nákladù na žádost

% nákladù na projekt

Praha

80 964 119

35 392 587

25 285 500

71,4

31,2

Celkem za ÈR

340 959 065

135 981 323

90 541 000

66,6

26,6

Tabulka 4.14: Pøidìlené finanèní prostøedky z resortù, krajù a obcí v r. 2003 Praha

Celkem ÈR

%

RVKPP

25 285 500

93 751 000

27,0

MPSV

5 841 500

47 089 800

12,4

MZ

9 300 600

25 793 100

36,1

MŠMT

1 200 000

13 542 000

8,9

Celkem ze státního rozpoètu

42 282 100

180 175 900

23,5

Hl.m.Praha/kraje

12 466 000

48 082 000

25,9

Mìstské èásti/Obce

10 758 267

33 173 553

32,4

Celkem

65 506 367

261 431 453

25,1

34

POPIS VÝZKUMNÉHO SOUBORU

V druhé polovinì r. 2003 bylo provedeno celkem 30 rozhovorù s klienty nízkoprahových zaøízení v Praze. Pøevážná vìtšina respondentù jsou muži (24), což èiní pøi dalších analýzách mírné obtíže pøi srovnávání mužù a žen navzájem. Podle výsledkù ze závìreèných zpráv o realizaci programu protidrogové politiky v r. 2002 a v r. 2003 se procentuální zastoupení klientù nízkoprahových zaøízení – mužù pohybuje okolo 60 %. V našem souboru toto zastoupení èiní 80 %. Prùmìrný vìk respondentù je 29 let (muži 30 let, ženy 24). Vìkové rozložení respondentù – viz tabulku 5.1. Celkem 28 respondentù žije trvale v Praze, 2 žijí v jiném mìstì blízko Prahy. Dva respondenti jsou jiné národnosti než èeské, jeden z nich je cizinec, druhý je obèanem ÈR, ale jiné národnosti než èeské.

Tabulka 5.2: Vìk, kdy se respondenti odstìhovali od rodièù

Tabulka 5.1: Zastoupení respondentù v souboru dle vìkových skupin

odpovìdìli pouze dva respondenti, že s rodièi stále bydlí, avšak na další otázku, jak a s kým žijí odpovìdìlo 5 respondentù, že bydlí s rodièi – viz tabulku 5.3.

Muži

Ženy

Celkem

16–20

3

1

4

21–25

4

4

8

26–30

5

0

5

31–35

6

1

7

36–40

3

0

41–45

3

Celkem Prùmìrný vìk

Muži

Ženy

Celkem

13–15

2

3

5

16–20

11

1

12

21–25

3

0

3

26–30

2

0

2

Neodstìhován

2

0

2

Neuvedeno

4

2

6

Celkem

24

6

30

Prùmìrný vìk

19

14,7

18

Tabulka 5.3: Zpùsob života respondentù Muži

Ženy

Celkem

Bezdomovec

7

0

7

3

Squat

9

0

9

0

3

Ubytovna

1

0

1

24

6

30

Byt s pøáteli

1

0

1

30

24

29

Doma s rodièi

3

2

5

Vlastní byt

2

3

5

Neuvedeno

1

1

2

Celkem

24

6

30

Celkem 23 respondentù žilo èi žije v úplné rodinì, dvìma respondentùm zemøel otec a dalším dvìma (1 muž, 1 žena) zemøela matka, jednomu respondentovi zemøeli oba rodièe. Rodièe jednoho respondenta jsou rozvedeni. Prùmìrný vìk odstìhování se od rodièù byl 18 let, u mužù byl tento vìk vyšší (19 let), u žen byl pomìrnì nízký (14,7 let) a pohyboval se mezi 13–15 rokem – viz tabulku 5.2. Dvì tøetiny respondentù nemá stálé bydlení (jsou úplnì bez domova, na squotu, na ubytovnì, bydlí s pøáteli). Zbývající tøetina respondentù bydlí doma s rodièi nebo užívají vlastní byt. Na otázku, kdy se odstìhovali od rodièù,

Celkem 24 respondentù žije bez partnera, s partnerem žije pouze 6 respondentù. Osm respondentù uvedlo, že mají dìti (5 žen, 10 mužù) – viz tabulku 5.4.

Všichni respondenti mají ukonèenou základní školu. Pouze základní školu ukonèilo 7 respondentù, 12 respondentù úspìšnì absolvovalo uèební obor bez maturity a 8 respondentù úspìšnì dokonèilo støední školu s maturitou

37

Tabulka 5.4: Rodinná situace respondentù Muži

Ženy

Celkem

Svobodný/á

13

4 (1 dítì)

17

Žije s partnerem/partnerkou

1

1 (1 dítì)

2

Ženatý/vdaná

2 (1 dítì)

1

3

Rozvedený/á

6 (4 dìti)

0

6

Rozvedený/á, žije s partnerkou/partnerem

1 (1 dítì)

0

1

Ovdovìlý/á

1 (1 dítì)

0

1

Celkem

24

6

30

Muži

Ženy

Celkem

Ukonèená základní škola

2

0

2

Uèební obor bez maturity

– zaèal a pokraèuje

1

0

1

– úspìšnì dokonèil

11

1

12

Støední škola s maturitou

– zaèal a nedokonèil

4

1

5

– zaèal a pokraèuje

0

1

1

– úspìšnì dokonèil

5

3

8

Ukonèená vysoká škola

1

0

1

Celkem

24

6

30

Tabulka 5.5: Vzdìlání respondentù

Tabulka 5.6: Ekonomická aktivita respondentù Muži

Ženy

Celkem

1

1

2

3

1

4

– pøíležitostné zamìstnání (brigády)

3

0

3

Nezamìstnaný

16

4

20

Jiná

1

0

1

Celkem

24

6

30

Student Ekonomicky aktivní – stálé zamìstnání Ekonomicky aktivní

38

a jeden respondent má vysokoškolské vzdìlání. Ukonèené støedoškolské vzdìlání má 20 respondentù – viztabulku 5.5 . Dva respondenti ve studiu pokraèují.

Tabulka 5.7: Užívané návykové látky Muži

Ženy

Celkem

Cigarety

20

6

26

Ekonomicky aktivních respondentù je v souboru celkem 7, zbývající vìtšina respondentù (20 respondentù) je nezamìstnaná – viz tabulku 5.6. Tøi respondenti uvedli, že pracují jako externí terénní pracovníci.

Alkohol

13

2

15

Marihuana

14

3

17

Léky

7

1

8

Toluen

2

0

2

Drogová kariéra První užitou drogou, a již legální èi nelegální, byl nejèastìji tabák (14 respondentù) ve vìku 10–17 let (prùmìrný vìk prvního užití tabáku je 13 let). Druhou nejèastìjší iniciaèní drogou byl alkohol (7 respondentù), a to ve vìku 12–16 let (prùmìrný vìk prvního užití alkoholu je 14,3 let). Ètyøi respondenti zaèali užívat alkohol a tabák souèasnì ve vìku 11–15 let (prùmìrný vìk je 13,2 let). S jinou než legální návykovou látkou jako iniciaèní drogou zahájili svoji drogovou kariéru celkem 4 respondenti. Jednalo se o marihuanu (2 respondenti), pervitin (1 respondent) a morfin (1 respondent). Jeden respondent neuvedl, kdy zaèal užívat alkohol a tabák a je z tohoto výètu vyøazen.

Lysohlávky

4

1

5

Pervitin

20

5

25

Heroin

9

2

11

LSD

2

0

2

Braun

3

0

3

Speed

1

0

1

Kokain

1

0

1

Metadon

1

1

2

Subutex

14

2

16

Z nelegálních návykových látek byla nejèastìji užívána marihuana (11 respondentù), prùmìrný vìk jejího prvního užití je 15,5 let. Deset respondentù užilo v jednom roce marihuanu a jinou nelegální návykovou látku. Spektrum tìchto užitých látek je velice široké a pestré. Pohybuje se od kombinace jedné až dvou po kombinaci až pìti rùzných látek. Jednalo se o kombinaci marihuany s lysohlávkami, LSD, pervitinem, heroinem, extází a toluenem. Vìk užívání tohoto velkého spektra drog se pohyboval okolo 16 let, což lze považovat za urèité období experimentování s drogami. Vìtšina tìchto respondentù navíc v souèasnosti takovéto rozlièné spektrum látek neužívá. Devìt respondentù neužilo marihuanu samotnou ani v kombinaci jako první nelegální drogu. Spektrum tìchto látek bylo pøibližnì stejné jako v pøípadì kombinace s marihuanou. Pøehled užívaných drog ukazuje tabulka 5.7, trvání a frekvenci injekèního užívání ukazuje tabulka 5.8 a tabulka 5.9.

Tabulka 5.8: Trvání injekèního užívání drog Muži

Ženy

Celkem

Neužívá injekènì

1

0

1

4–6 mìsícù

1

0

1

7–12 mìsícù

1

0

1

Déle než 2 roky

21

6

27

Celkem

24

6

30

Klienti nízkoprahových služeb mìní jehly až na tøech rùzných místech, nejèastìji mìní v nízkoprahových centrech, dále si mìní jehly u streetworkerù, kupují v lékárnách nebo kupují od kamarádù. Polovina respondentù (15 respondentù) nìkdy v životì vzala a pøedala již použitou jehlu, 10

39

Tabulka 5.9: Frekvence injekèního užívání drog Muži

Ženy

Celkem

Neužíval/a v posledním mìsíci

0

1

1

1–3krát za mìsíc

2

0

2

1krát týdnì

1

0

1

2–6 dní v týdnu

6

4

10

Dennì

14

1

15

Neuvedeno

1

0

1

Celkem

24

6

30

respondentù použitou jehlu buï od nìkoho vzali nebo nìkomu pøedali, 5 respondentù nikdy použitou jehlu nevzalo ani nepøedalo – viz tabulku 5.10. Na otázku, kolikrát použili jehlu v posledním mìsíci po nìkom jiném, odpovìdìlo 23 respondentù. 16 z nich v posledním mìsíci od nikoho použitou jehlu nevzali, 6 respondentù vzalo 1 až 2, jeden respondent udal, že vzal použitou jehlu v posledním mìsíci 15krát – viz tabulku 5.11. Na otázku, kolikrát v posledním mìsíci nìkomu pøedali jimi použitou jehlu, odpovìdìlo 23 respondentù. Celkem 16 z nich použitou jehlu nikomu v posledním mìsíci nepøedalo. 1–2krát pøedalo použitou jehlu 6 respondentù. Jeden respondent pøedal použitou jehlu 15krát.

Tabulka 5.10: Sdílení injekèního náèiní Muži

Ženy

Celkem

Vzal/a a pøedal/a

12

3

15

Vzal/a, ale nepøedal/a

5

0

5

Nevzal/a, ale pøedal/a

3

2

5

Nevzal/a, ani nepøedal/a

4

1

5

Celkem

24

6

30

Celkem 6 respondentù si aplikovalo již použitou jehlou bìhem posledního mìsíce, 15 respondentù pøed více než mìsícem. Sedm respondentù pøedalo již použitou jehlu bìhem posledního mìsíce, 16 respondentù jehlu pøedalo pøed více než mìsícem – viz tabulku 5.11. Šest respondentù uvádí, že jehly desinfikují a popisují rùzné zpùsoby desinfekce, napø. kyselinou solnou, vodou. Vìtšinou používají jednu jehlu až 3krát, mezi každým použitím jehlu vydesinfikují. Celkem 20 respondentù uvedlo, že jehlu použijí pouze jednou, vìtšinou mìní v nízkoprahovém centru po vìtším množství, nìkteøí uvádìjí až 50–100 ks na jednu výmìnu. Dva respondenti nedesinfikují ani nemìní, uvádìjí, že jednu jehlu použijí až 10krát.

Tabulka 5.11: Pøedávání již použitého injekèního náèiní Vzal Muži

Ženy

Vèera (dnes)

1

0

Bìhem posledního týdne

1

Bìhem posledního mìsíce

Celkem vzal

Pøedal

Celkem pøedal

Muži

Ženy

1

0

0

0

0

1

2

0

2

4

1

5

5

0

5

Pøed více než mìsícem

12

3

15

10

6

16

Neuvedeno

6

2

8

7

0

7

Celkem

24

6

30

24

6

30

40

Na otázku pøi jaké pøíležitosti užívá respondent drogu nejèastìji bylo možné uvést více odpovìdí, ženy uvedli 1 až 2 odpovìdi, muži jednu až ètyøi kategorie. Nejèastìjší respondenti užívají sami, ve dvojici se sexuálním partnerem, ve dvojici s pøítelem a v partì – viz. tabulku 5.12.

Tabulka 5.12: Pøi jaké pøíležitosti respondenti užívají drogy Muži

Ženy

Celkem

Sám/a

14

2

18

Ve dvojici se sexuálním partnerem

4

1

5

Ve dvojici s pøítelem

10

3

13

V partì

3

1

4

41

VÝSLEDKY

6 / 1 Informovanost o nízkoprahových službách Informovanost uživatelù drog o nízkoprahových a jiných službách je jedním z hlavních bodù efektivního fungování tìchto služeb. Jedním z hlavních cílù nízkoprahových služeb je kontaktovat cílovou populaci, vyhledávat skrytou populaci a motivovat ji k využívání nízkoprahových èi léèebných služeb. O možnosti výmìny jehel se respondenti dozvìdìli pøevážnì od kamarádù a známých (21 respondentù) – „byli jsme ve mìstì náhodnì, vydali jsme se na nákupy a najednou jsme zjistili, že máme potøebu dát si drogu a mìli jsme u sebe špinavý vercajky, tak kamarád, co jel s náma, tak øíkal, že ví, kde sehnat buchny, no a vzal nás tam“. Ostatní respondenti na otázku buï neodpovìdìli (5 respondentù), nebo byly jejich odpovìdi ojedinìlé, napø. „èlovìèe, to už ti nepovím, to už je strašnì dlouho, ale nìkdo mi to øekl, že se ten èlovìk zdržuje hlavnì tam na tom káèku, tak jsem to káèko vyhledal a zaèal jsem tam chodit, normálnì jsem tam pøišel, že nìkoho sháním a oni mì tam nechali a pak asi za mìsíc jsem zaèal brát a zaèal jsem tam chodit pravidelnì,“ nebo „tak ono to není daleko od xxx, já tam kousek bydlím, takže to si všimneš, když chodíš okolo, že tady lidi mìní buchny, taky už jsem o tom nìco slyšel, tak jsem je tam taky zanes a vymìnil“.

Respondenti se domnívají, že mají dostatek informací o poskytovaných službách. Tyto informace získali pøevážnì od známých („to je z èlovìka na èlovìka, mezi známýma“), od pracovníkù nízkoprahových služeb („buïto mi to nìkdo øekne, nebo se o tom nedozvím, to je vìtšinou streetworker nebo tak, jako je to i ve mnì, že se o to nezajímám“; „na cokoli se tam prostì zeptám a je v jejich kompetenci a vìdomostech, tak se prostì dozvím“), z rùzných letákù („Sedíš v parku a vidíš na lavièce leták, vezmeš do ruky, pøeèteš si to, pøijdu, pùjdu se zeptat.“) a také z Dekontaminace („od známých, od pøátel, èasopis Dekontaminace“). Souhrn Respondenti se domnívají, že o službách mají dostatek informací. Ty získali nejèastìji od kamarádù, pøátel – uživatelù. Navrhují informace šíøit pomocí letákù, médií a pracovníkù nízkoprahových služeb. Navrhují také rozšíøit základní informace o výmìnì injekèního materiálu do škol. Èasto byl kladnì oceòován význam èasopisu De1 kontaminace .

6 / 2 Využívání nízkoprahových služeb a zkušenost s nimi První zaøízení, které respondenti využili bylo ve 23 pøípadech nízkoprahové centrum, v 5 pøípadech se jednalo o služby terénních pracovníkù. Jeden respondent využil možnost substituèní léèby metadonem a jeden služeb charitativní organizace. Všichni respondenti uvedli, že injekèní materiál kupovali a kupují v lékárnách (ke 13.9.2004 bylo v Praze 281 lékáren /Èeská lékárnická komora, 2004/). Respondenti využívají služeb výmìnných programù prùmìrnì 7,6 let

(1–19 let), 3 respondenti zaèali využívat tìchto služeb v r. 2003. Na otázku, co respondenty pøilákalo do nízkoprahového centra, jich odpovìdìlo celkem 16. Nejèastìjším dùvodem byla výmìna jehel, hledání pomoci („Vùbec jsem nevìdìl o tom nic, prostì jsem tam pøišel a okoukal, co tam vlastnì je…myslel jsem si, že mi tam tøeba nìjak poradí, co s tím mùžu dìlat nebo tak nìjak.“; „Protože

1 Dekontaminace – èasopis pro sekundární a terciární prevenci drogových závislostí vydávaný o.s. SANANIM.

43

jsem nic jinýho neznal, protože jsem hledal pomoc.“), potravinový a hygienický servis („Kamarád øíkal, pojï na polívku, tak jsme šli.“), dále pak zjistit, co to nízkoprahové centrum je a jaké služby poskytuje („mìl jsem informace od kamaráda, pøišlo mi to zajímavý, tak sem se tam šel podívat“). Tøi respondenti vùbec o nízkoprahovém centru nevìdìli, šli tam náhodou s kamarády („on øíkal, že chodí na nìjaký místo, kam chodí všechny lidi, tak jsem tam šel s ním, no a od tìch dob to prakticky využívám“). Pøedstavy a oèekávání se výraznì lišily, od pøedstavy nízkoprahového centra jako zdravotnického zaøízení („jsem si to pøedstavoval víceménì jako nìjaký zdravotnický zaøízení, které poskytuje ty aplikaèní prostøedky, vitamíny, že tam bude nìjaká doktorka… vyloženì zdravotnický zaøízení, bílý prostì“) až po velmi negativnì zabarvené pøedstavy („èekala sem nìjakou díru, vysmaženou“). Nejèastìji zmiòovaným oèekáváním byla potøeba pomoci, rady, podpory a informací („že mi pomùžou znovu získat domov a nìjak se vrátit do normálního života“; „hledal jsem podporu a informace“), dále také výše zmínìné služby, a to zejména výmìna injekèního materiálu, hygienický a potravinový servis („vím, že jsem si tam mohla vymìnit, tøeba i osprchovat se, ale byla jsem obèas i na dnì, takže jsem se potøebovala umýt“). Nìkteøí respondenti navštívili nízkoprahové centrum ze zvìdavosti a pøípadnì i za úèelem setkání se s novými lidmi. Výjimeènì se objevují také klienti motivovaní (na základì neznalosti) k návštìvì zaøízení snahou opatøit si zde drogy („podívat se, jaký to tam je, že se tam dá sehnat matroš a takový“). Velmi èasto pøicházeli respondenti do nízkoprahových center bez jakýchkoli oèekávání a pøedstav („spíš jsme nic neèekali“; „nic jsem si nepøedstavoval, nad tím jsem vùbec neuvažoval“). Nìkolik respondentù navštívilo nízkoprahové centrum za úèelem výmìny injekèního materiálu, ale s urèitými obavami a nedùvìrou („myslela jsem, že to bude pro víc lidí a že tam pøijdu a budou se mì vyptávat na nìjaký vìci, že mi tøeba udìlají nìjaký problém“).

44

První kontakt s nízkoprahovým centrem respondenti ohodnotili na škále: Negativní dojem, zklamání: „realita mì trochu zklamala, dostali jsme knížeèku, tam bylo datum další návštìvy a podle toho jsme chodili… jako docházka“; „no, byl jsem vykulenej, ty lidi jsem vidìl, tu starou gardu, teï to prostøedí na mì pùsobilo tak morbidnì, ty železný dveøe, ty poèmáraný zdi, jsem si øíkal: že je to baví døepìt tady celý den“; „zarazilo mì, že jsem tam pøišel a slušnì pozdravil a oni ke mnì pøišli: Ahoj, co potøebuješ, dùvìrný tykání prostì, jakoby jsme se znali dlouho, to mì zarazilo“; „spíš, že je to takový hrozný, že je tam hodnì feákù pohromadì, oni se pak chovají jako primitivové, to prostøedí na mì nepùsobilo dobøe“ (6 respondentù). n Podle pøedstav a oèekávání: „všechno, co mi øekl kamarád, tak to všechno vlastnì pasovalo“; „všechno bylo podle toho, jak jsem si pøedstavoval, že to bude“ (5 respondentù). n Pozitivní dojem: „spokojený“; „když jsem tam pøišel, tak oni mi øekli, co se tam všechno dá dìlat, smí a nesmí, takovej nìjakej øád“; „bylo pro mì pøekvapení, že jsem s takovou úrovní a takovým vystupováním ani nepoèítal“; „realita byla zajímavá, dostal jsem èaj, jak jsem tam chodil, tak dokud jsem nezaèal mluvit, tak si mì nikdo nevšímal, nikdo na mì nic nevyzvídal, to se mi zaèalo líbit“ (10 respondentù). Respondenti také okrajovì zmínili negativní aspekty setkávání se vìtšího poètu uživatelù na jednom místì („spíš, že je to takový hrozný, že je tam hodnì feákù pohromadì, oni se pak chovají jako primitivové, to prostøedí na mì nepùsobilo dobøe“; „pøekvapilo mì, že je to tu hezký, tam ta místnost, to je spíš jak kavárna, kdyby tam teda nechodili fetky“; „zajímavý prostøedí, vstøícní pracovníci, bála sem se starých feákù, kteøí èekali v èekárnì, sama bych tam nešla“), Okrajovì byl zmínìn také prodej drog, jemuž nelze i pøes rùzná preventivní opatøení vždy úèinnì zabránit a který se výjimeènì mùže objevit v jakémkoli zaøízení, podobnì jako se s tímto rizikovým jevem nìkdy setkáváme také ve vìznících atd. („nic se nestalo, nic tam nebylo: „že se tam chodí jenom vlastnì kupovat drogy a vymìòovat buchny“). n

Využívání služeb poskytovaných terénními pracovníky Služby poskytované pøímo na ulici jsou využívány ménì než služby poskytované nízkoprahovými centry, nìkteøí respondenti kupují støíkaèky v lékárnì a vrací je terénním pracovníkùm („v lékárnì si tøeba koupím jednu, dvì a pak ty špinavý, když jich je víc nebo když nemám prachy, tak u streeta“). U terénních pracovníkù mìní respondenti menší množství støíkaèek, vìtšinou 2–10, vìtší množství potom mìní v nízkoprahovém centru, pøibližnì 50–150 støíkaèek, na konci doby urèené pro výmìnu, kdy již kontaktní pracovníci vìdí, kolik støíkaèek jim zbylo a mohou je tedy vydat. Polovina respondentù využívá služeb terénních pracovníkù minimálnì jednou týdnì (dva respondenti jsou externími terénními pracovníky) – viz tabulku 6.1. Jedna respondentka udává, že na kontaktním místì se pohybuje pouze proto, aby koupila Subutex („v posledních mìsících 1× týdnì, pokud na streety náhodnì narazím, nevyhledávám je… jinak koupím v lékárnì, mezi feáky sem nerada, je to nutný zlo, abych poøídila Subutex“). Tabulka 6.1: Frekvence využívání služeb poskytovaných terénními pracovníky Muži

Ženy

Celkem

Vùbec

8

1

9

Jednou za mìsíc a ménì

3

0

3

Jednou za týden

3

2

5

2–3krát týdnì a více

7

2

9

Nezodpovìzeno

1

1

2

Celkem

22

6

28

Devìt respondentù (30 %) bylo kontaktováno pøímo na kontaktním místì, tzn. že na otázku, kdy využili služeb terénních pracovníkù naposledy, odpovìdìli: dnes. Tøi respondenti den pøed rozhovorem, jeden pøed 3 dny a další tøi pøed týdnem. Celkem 16 respondentù (53 %) využilo tìchto služeb v posledním týdnu. Pøed více než 3

mìsíci využilo tìchto služeb 8 respondentù, 6 respondentù na tuto otázku neodpovìdìlo. Kontaktních míst by podle klientù mìl být vìtší poèet, mìla by být dobøe dostupná, nìkolik by jich mìlo být ve støedu mìsta a mìla by být tam, kde se uživatelé nejvíce pohybují. Kontaktní pracovníci by na toto místo mìli chodit pravidelnì a frekvence by se mìla øídit potøebami klientù. Dùležité jsou také dny výmìny, rozhodnì by nemìl být opomíjen pátek a víkendy, kdy se spotøeba drog zvyšuje a je minimální možnost výmìny injekèního materiálu. Podobnì je tomu o svátcích. Dùležité je informování klientù, nìkteøí respondenti uvádìli, že vlastnì vùbec nevìdí, kdy si mohou u terénních pracovníkù vymìnit, ale mìní vždy, když je potkají. Jak je zøejmé již z hodnocení nízkoprahových center, respondenti tìchto služeb nejvíce využívají odpoledne, protože vìtšinou celé dopoledne shánìjí drogu a prostøedky pro její zakoupení. Využívání služeb poskytovaných nízkoprahovými centry Minimálnì jednou týdnì navštíví nízkoprahové centrum 25 respondentù (83 %), jednou za mìsíc a ménì než 7 respondentù (23 %) a vùbec nízkoprahové centrum nenavštìvují 2 respondenti (6 %) – viz tabulku 6.2. Liší se také frekvence využívání tìchto služeb podle toho, jaké je roèní období („v zimì 5× týdnì, pøes léto 3–4ד) a také podle toho, kolik mají „volného“ èasu („sem chodím obden, i každej den, jak mám èas, no, když jdu okolo, tak se stavím, takhle, nìkdy se tam neobjevím týden a pak tam chodím 12 dní v kuse“; „co tøi, co dva dny, to záleží, když tøeba nìco vyøizuju“). Pravidelnost v jejich chování chybí („tak zajdu nìkdy tøeba 2× za týden, nìkdy tak dva týdny ne, ale jako pravidelnì ne“). Respondenti navštìvují nízkoprahové centrum nejen z dùvodu výmìny injekèního materiálu, ale také proto, že je to místo, kde si mohou odpoèinout, v zimì se mohou zahøát, najíst se a napít. Nìkteøí se zde pokoušejí také o aplikaci drogy („no, vono taky bylo tøeba období, kdy jsem tam nešel nebo nechodil, protože nebyl dùvod nebo prostì nebylo proè tam jít, nejvíc jsem tam chodil dennì, nìkolikrát, a hlavnì døív jsem tam

45

chodil proto, že mìl èlovìk kde být chvíli, jako odpoèinout, kde si mohl dát èaj, kde si mohl v klidu šlehnout, když to nikdo nevidìl“). Data naznaèují, že se dle oèekávání mezi klienty postupnì rekrutuje skupina velmi tìžkých uživatelù návykových látek, pro které by adekvátním øešením zøejmì byla aplikaèní místnost. Diskuse mezi odbornou veøejností již v minulosti naznaèila, že se poèet tìchto klientù v Praze zøejmì pøiblížil momentu, kdy by podobné zaøízení mìlo smysl zøídit a také zkušenosti pracovníkù nìkterých programù naznaèují, že toto téma nemìlo být podceòováno. Jeden respondent vysvìtluje, proè nízkoprahové centrum nenavštìvuje, hlavní dùvody už jsou zmínìny výše („nikdy jsem tam nebyl, vím o tom, že to existuje, ale nebyl jsem tam…já mezi ty ostatní feáky zrovna nemusím, není proè, jako že bych si šel nìkam sednou na polívku? To je dobrý pro lidi, co jsou jako na ulici, urèitì, ale já si dám polívku radši v hospodì“). Tabulka 6.2: Frekvence využívání služeb poskytovaných k-centry Muži

Ženy

Celkem

Vùbec

2

0

2

1krát za mìsíc a ménì

6

1

7

1krát za týden

4

1

5

2–3krát týdnì a více

11

4

15

Nezodpovìzeno

1

0

1

Celkem

24

6

30

Celkem 17 respondentù (57 %) bylo kontaktováno pøímo v nízkoprahovém centru, tzn. že na otázku, kdy využili služeb nízkoprahového centra naposledy, odpovìdìli: dnes. Jeden respondent den pøed rozhovorem, jeden pøed 3 dny a tøi pøed týdnem. Celkem 22 respondentù (73 %) využilo tìchto služeb v posledním týdnu. Pøed více než 3

46

mìsíci využil tìchto služeb 1 respondent, 4 respondenti na tuto otázku neodpovìdìli. Dùvodem návštìvy nízkoprahového centra je pro devìt respondentù také to, že tam mohou potkat svoje kamarády, další 3 respondenti se naopak s touto skupinou osob setkávat nechtìjí („no, že bych sem vyloženì chodil za tìma lidma, že bych je vyhledával, to jako ne“). Témìø všichni respondenti (11 respondentù ze 14), kteøí se vyjádøili ke stanoveným pravidlùm a trestùm, vìdí o stanovených pravidlech: sedm respondentù s tìmito pravidly souhlasí a dodržuje je („já jsem je neporušoval, protože je to zbyteèný, už jsem si na to zvyk, že to tam tak má bejt, tak se podle toho chovám“; „to ty lidi dodržujou, ty lidi, i když mají zákaz, tak prostì si tam jdou vymìnit a popøípadì požádají o èaj, zapijou si tam svoje vitamíny a vystøelí, já je urèitì neporušuju“), n tøi respondenti s nimi souhlasí, ale podle nich jsou pøíliš tvrdé („znám, no, ta hodina, že tady mùžeš být jen hodinu, to je jasný, ale tvrdý, mì to nevadí, já tady nepotøebuju nìjak vysedávat, ale tìch starých nebo i tìch mladých, co jsou na ulici, tak to je drsný, ale to je jasný, oni by se sem jinak nevešli“), n jeden respondent s nimi nesouhlasí („já prostì ty zákazy neuznávám“). Jedna respondentka se zmiòuje o vlastním porušování pravidel: „nikdy jsem nemìla žádnej trest na káèku, já nic neporušuju, no jako porušuju, že si obèas dám na záchodì“. V naprosté vìtšinì pøípadù se však pøijatá preventivní opatøení v jednotlivých nízkoprahových zaøízeních, smìøující k omezení rizik spojených s podobným jednáním, jeví jako adekvátní a úèinná. n

Dva respondenti nejsou o pravidlech informovaní („nevím, jak fungují, já jsem tam zatím žádnej trest osobnì nezažil“; „já nevím, já prostì vìtšinu tìchto zaøízení probìhnu a prostì jdu, fakt nevím, jaký jsou tam“). Jeden respondent zastává radikální názor, že stanovená pravidla nejsou dodržována ani vyžadována („asi moc ne, pravidla jsou tøeba, že tam

èlovìk mùže strávit hodinu, a to v zimì èasto tøeba jsou tam zalezlí, ale už ubìhla další hodina, ale ještì tam byli, takže asi je to takový laxní, no, to fetování tam taky probíhá“). Co se týèe porušování pravidel, respondenti popisují, jak se v nízkoprahovém centru domlouvá nákup-prodej drog. Klienti zastávají rùzné názory: drogy se prodávají pøímo v nízkoprahovém centru a respondenti to berou jako samozøejmost („tak, aby to prostì personál neslyšel, to je každou návštìvu, nìkdy tam chodím cílenì, ale chodí tam lidi i s tím, že si tam dají tu polívku a zároveò, že nìjaký kšeft bude, prodává se pøímo tam“; „hodnì, nìkteøí sem chodí jen kvùli tomu“), n pouze se domluví prodej, ale samotná akce probìhne mimo centrum („domlouvaj, to je pøece jasný, no, jako já tady nedomlouvám prostì kšefty, já tady tøeba sedím, nìkdo pøijde, zeptá se mì: hele, víš o perníku? A já øeknu: jo vím, ale musím si zavolat, poèkejte tu, tady už se to neøeší, prostì øekne, že jo, že shání, já øeknu, že vím, ale prostì jde se to vyøešit nìkam jinam“), n respondenti ví o prodeji drog, ale sami takto drogy neshánìjí („já myslím, že jo, samozøejmì, drogy, to nevím, já to nedìlám, protože je to zakázaný“). Nízkoprahová zaøízení vyvíjejí rùzné strategie jak tìmto rizikovým situacím èelit. Èást té nejt잚í klientely je však pomìrnì obtížnì usmìrnitelná a vyžaduje dlouhodobou systematickou práci, aby respektovali základní pravidla. Ve vìtšinì pøípadù se to zøejmì daøí, ovšem i zde se objevuje hypotéza, zda u klientù, kteøí opakovanì hrubì poruší pravidla a ani pøi dlouhodobé práci je nejsou schopni respektovat, zda by v jejich pøípadì nebylo vhodnìjší pro nì vytvoøit speciální program. Zdá se, že pro tuto nejt잚í klientelu by takové øešení bylo adekvátní a snížilo by rizika bìžného provozu nízkoprahových zaøízení jak z pohledu personálu, tak ostatních klientù (podrobnìji viz kapitola 6.4). n

Pokud respondenti drogu koupí pøímo v nízkoprahovém centru, velmi èasto si ji tam také aplikují („jo, jsem mìl na to zrovna chu a zrovna jsem se k tomu dostal tam, tak s tím nepùjdu ji-

nam, že jo, co kdyby se mi to zkazilo nebo mi to nìkdo sebral“). Celkem 9 respondentù uvádí, že si obèas drogu v centru aplikují, vìtšinou na záchodì, ale také se stane, že si nìkdo aplikuje pøímo v kontaktní místnosti („tak jednou za 14 dní, když prostì mám cestu tam a od nìkoho tam dostanu matroš, hned si to tam dám…no, protože to tam jde, tam se èlovìk zavøe na záchodì a normálnì si tam dá, tøeba o tom nikdo neví, ale nedávám si tøeba u stolu, jako to nìkdo dìlá“). Ètyøi respondenti uvádìjí, že by si nikdy drogu v centru neaplikovali („ne, nikdy, mìl jsem už takovej nápad na záchodì, ale to nemá smysl“). Využívání jiných služeb Z dalších služeb, které respondenti využívají jsou to: Armáda spásy, Nadìje, Èeský èervený køíž. Dále respondenti navštìvují psychiatrické ordinace zejména kvùli pøedpisu Subutexu a nemocnice kvùli testùm na infekèní onemocnìní. Souhrn Témìø všichni respondenti využívají služeb nízkoprahových center, polovina respondentù využívá také služeb terénních pracovníkù. Poprvé respondenti využili tìchto služeb vìtšinou za doprovodu kamaráda, dùvodem byla pøedevším výmìna injekèního materiálu, potravinový a hygienický servis a také hledání pomoci. Respondenti vyjádøili obavy, které pociovali pøed první návštìvou centra, mìli strach z toho, že se o tom dozví rodièe nebo policie, že centrum je „nevlídné“ zdravotnické zaøízení se starším personálem, podobnì jako mají zkušenosti napø. s rùznými nemocnicemi. Pøedstavy o propojení nízkoprahových služeb s policií nebyly ojedinìlé. Znamená to, že klienti èasto nemají konkrétní informace o tom, co vše lze reálnì od nízkoprahových služeb oèekávat a vytváøí si svoji vlastní pøedstavu založenou èasto na zkreslených informacích. Mezi hlavní oèekávání lze zaøadit potøebu pomoci, rady a podpory (samozøejmì vedle výmìny injekèního materiálu). Pravidla a tresty nízkoprahových center respondenti vìtšinou znali a souhlasili s nimi. Nejvìtší výhrady mìli k povolené délce pobytu, která jim pøipadá pøíliš krátká. Respondenti také zmiòovali prodej drog v centrech nebo domlouvání tohoto prodeje.

47

Co se týèe terénních programù, mìly by navazovat na dobrou znalost dané lokality, být dobøe èasovì a místnì dostupné, klienty èasto oceòo-

vanou výhodou je výmìna po domluvì mobilním telefonem.

6 / 3 Atraktivita nízkoprahových služeb Sedm respondentù považuje nabídku nízkoprahových služeb za zajímavou, nejvíce si cení to, že si tam mùžou: n

n

n

zdarma vymìnit („jako pro feáky to je, protože bych si musel jinak kupovat nìkde v lékárnách, pøes den to jde, od tìch pìti korun, ale v noci tøeba chtìjí ètyøicet korun“), odpoèinout si („chodil jsem tam strašnì rád, protože to bylo takový…já jsem si tenkrát pøipadal docela dobøe, protože to bylo takový útoèištì, prostì èlovìk, když byl v prdeli po nìjakých sraèkách, tak tam šel, protože tam vždycky nìkoho potkal, kdo mìl ještì vìtší sraèky, takže se èlovìk z toho dostal s tím, že je na tom nìkdo ještì hùø, prostì líbilo se mi to, chodil jsem tam strašnì rád“; „mùžu vymìnit, abych nepøitìžoval okolí a že se vlastnì mùžu ohøát, že mám kam jít a nejsem sám“), kontaktní pracovníci jim mohou napsat doporuèení do nemocnice, léèby apod. („no, tak v urèitých pøípadech ano, když nevím, co zrovna mám pod kùží a tak, tak si s tím radši zajdu do Drop-inu, aby mi napsali ten papír, tu vizitku do tý nemocnice“).

Celkem 4 respondenti nepovažují nabídku nízkoprahových center za zajímavou, chybí jim: n

n

kontakt s pracovníky nízkoprahového centra („dostaneš tam akorát buchny èistý, daj ti polívku a vypadni, ale nejdùležitìjší nedostaneš… pokec, kterej chtìj nìkomu øíct, nìkomu, komu vìøí“), další si stìžují na stanovená pravidla („chybí tam spousta vìcí, jako nemùžeš si tam donýst svoje vlastní jídlo nebo tak… za ten mìsíc jsem èekal asi 2–3krát, asi pùl hodiny – aby tam nebyl bordel, aby tam nedošlo ke rvaèkám, aby se tam nebralo“).

48

Jeden respondent nepovažuje nabídku za zajímavou, využívá pouze výmìnu støíkaèek a o ostatní služby se nezajímá. Další respondent centrum nenavštìvuje – nechce se stýkat s ostatními uživateli. Respondenti jsou nejvíce nespokojeni s povolenou délkou pobytu v nízkoprahovém centru a s otevíracími hodinami (10 respondentù), dále respondenti považují za nedostateèný potravinový servis (9 respondentù), 5 respondentù není spokojeno s pøístupem personálu a 2 respondenti navrhují rozšíøení služeb o právní poradenství a lékaøské ošetøení, další 4 navrhují rozšíøit služby o možnost pobytu na 1–2 dny, možnost pøespání. Tøi respondenti popisují výhody aplikaèních místností. Dva respondenti navrhují zvýšit kapacitu nízkoprahových center. Délka pobytu: n

možnost delšího pobytu: respondenti si stìžují zejména na to, že bìhem hodiny nejsou nìkdy schopni stihnout vše, co potøebovali, zejména hygienu a praní prádla, navrhovaná délka pobytu je od 1,5 hodiny až po neomezený pobyt („zmìnilo se to ukrutnì, døív tam èlovìk mohl být celý den… šel a mohl se tam vyspat; prostì tam pøijdu a jenom vymìním, jindy si dám èaj“; „podle potøeby každýho, ale prostì zase s tím, aby se tam dostalo na každýho, když tam chce být nìkdo tak dlouho, tak a tam je, nìjaký ty limity bych prostì zrušil“; „párkrát se mi stalo, že sem byl úplnì jako psychicky i fyzicky prostì znièenej, když jsem tøeba jel dlouhou jízdu, nìjaká nemoc na mì vlezla, tak kolikrát mì tady nechali, tøeba sem pøišel ve tøi hodiny, nechali mì tady do veèera, ale to vidìli, že sem na tom zle“; „koupelna je vìènì narvaná, protože oni tu koupelnu otvírají ve tøi, takže sem zažila, že sem pøijde narkoman, že

n

n

jich pøijde hodnì, který nepustí do sprchy a jenže když oni èekají a mezitím se tøi lidi vysprchujou, tak jim uplyne ta hodina a oni jim øeknou, že musí odejít, takže ten èlovìk se ani nevykoupe a musí po hodinì odejít“), rozšíøit hodiny, kdy je poskytován potravinový servis, poskytování služeb i v sobotu a v nedìli.

Možnost pøespání: n

Potravinový servis: n

n

rozšíøit spektrum poskytovaných potravin: polévka, jogurty, ovoce, vitamíny, prodej sladkostí („jídlo by mohli zavést, no, dost lidí sem pøestalo chodit, protože se sem chodili najíst“; „døív dávali jogurty, už je zase nedávají, tak tam je docela prázdno“; „rozlišil bych to jenom na ty evidovaný lidi, o kterých by vìdìli, že jsou na tom opravdu špatnì, aby to nezneužíval nìkdo“), prodloužit dobu, kdy se poskytuje potravinový servis („dávaj polívku jenom do dvanácti“).

Pøístup personálu: n

n

n

dùraz na intenzivní kontakt („mᚠtam jednu místnost, tam jsou feáci, druhou místnost, tam jsou ti pracovníci a nic vlastnì mezi…mezi tím dveøe…je to hroznì rozdìlený, oddìlený“; „já bych to mìl spíš orientovaný na to, lidi z toho vést ven z toho užívání, než tam být jenom proto, aby se vlastnì jenom ty lidi podporovali, ale tím nemyslím, že jako zruším výmìnu, ale že je to jako dost jednostranný ten pøístup“), nedùvìra k personálu („je to takový strašnì neosobní, takový jenom formální, že bych jim spoustu vìcí neøekla, že bych s nima nemluvila o tìch vìcech“), nedostatek respektu ze strany personálu („teï je to jako spíš nìkdo, kdo tì postrkuje a opovrhuje tebou jako ty všichni ostatní, každej jde spíš jenom proto, že si tam jde vymìnit støíkaèky a protože tam je zvyklý chodit, no, ale už urèitì ne proto, že mu tam bylo aspoò chvilku dobøe“).

prodloužit dobu pobytu až na 1–2 dny s možností pøespání, jeden respondent navrhuje i nízký poplatek za tuto službu („schází mi tøeba to, že oni neposkytujou tøeba jednodenní ubytování, když je ten èlovìk vyloženì totálnì v prdeli, prostì si tam nemùže složit hlavu, na jednu noc tøeba“; „urèitì ten nocleh, na dva dny, maximálnì na tøi, když je èlovìk v tý nejvìtší krizi, aby se tam dostal z toho nejhoršího“; „když už je n tý ulici; pøijít kdykoli i v noci, aby se mohli vyspat, pravidelnou stravu, obleèení, aby si mohli vyprat, trochu si odpoèinout od tìch fetù“).

Aplikaèní místnosti („aby si tam mohl tøeba v klidu zaplikovat“; „to by mìli zøídit nìkde, kde by se dalo volnì i pøes den aplikovat, že by se to nemuselo šíøit venku… a i to odbornì rozdìlat v èistým a všechno, aby si lidi minimálnì museli dávat po barákách, když je tøeba zima, tak vlezeš nìkam do baráku do sklepa a tam si dᚓ). Kapacita nízkoprahových center: n

respondenti navrhují zvýšit kapacitu nízkoprahových center („základní problém je malá kapacita místnosti… když je tam málo lidí, tak tam nechají sedìt“; „asi jednu nebo dvì místnosti navíc, no a tím asi víc pracovníkù dennì, asi dvì, tøi sprchy a asi všechno takový ve vìtším“).

Dùvody k nevyužívání nízkoprahových služeb skrytou populací z pohledu klientù Témìø všichni respondenti kteøí se vyjádøili k tématu (19 z 20 respondentù), mají ve svém okolí nìkoho, kdo nízkoprahových služeb nevyužívá. Poèet tìchto pøátel se pohybuje od 1 do 20, prùmìrnì se jedná o sedm pøátel na jednoho respondenta.

49

Dùvodù, proè tito lidé nevyužívají nízkoprahových služeb udávají respondenti nìkolik: n

n

n

n

n

nechtìjí, aby nìkdo vìdìl, že berou drogy, stydí se za svoje chování („protože to jsou lidi, který žijou s rodinama nebo mají malý dìti, prostì já osobnì bych øekl, že je to pod jejich úroveò“) – 4 respondenti, nedùvìra – mají obavy z propojení s policií a z nezachování anonymity („mají strach sem jít, z toho, že se tady musí zaevidovat a jsou v nìjaký evidenci a spousta z nich žije utkvìlou pøedstavou, že policajti mají normálnì pøístup do té evidence“; „že tam musíš být zaregistrovanej a pøitom je to anonymní, jenže oni tomu nevìøí, bojí se“; „podle nich je to organizace… tam nìkde musí mít nasunutý nìjaký mikrofony nebo takový vìci, z nìèeho se musejí živit, oni tvrdí, že jsou nezávislá nestátní organizace, tak z èeho fungujou? (tazatel: dotace) tak tomu ty lidi nevìøí, proto tam nechodí“) – 4 respondenti, kupují v lékárnách, na injekèní materiál mají peníze a tedy nepotøebují nízkoprahových služeb („vìtšinou mají tøeba lepší zázemí, bydlí doma a pøísun penìz, takže si ty jehly mùžou koupit, nenutí je to sem pøijít“; „to jsou dealeøi, za kterýma chodím kupovat, jsou inkognito, nechodí nikam, tak si to musí prostì kupovat… a když hledají nìjakou pomoc, tøeba léèbu nebo tak, tak si asi chodí za svýma psychiatrama a nebo nìkam jinam… tam chodí takhle lidi, který jsou na ulici sp횓) – 3 respondenti, nechtìjí se potkávat s jinými uživateli, být konfrontováni s tìžkými uživateli drog („vadí mu tøeba, že tam chodí nìkdo, s kým se nechce potkávat“) – 2 respondenti, støíkaèky jim donese nìkdo jiný („protože jsou lenivý, vždycky si prostì nìjakým zpùsobem opatøí nìjakýho poskoka, kterej jim tam skoèí, já nevím, 500 buchen, nebo streeti berou taky a není problém, oni nafasujou a polovinu z toho, co nafasujou, jim klidnì daj, protože dostanou novej nástøel“; „nic je tam netáhne, co potøebujou, to dostanou, uvaøej si perník a tak, sami o sebe se starají, chodìj jako normální civilní lidi… a když potøebujou nìjaký støíkaèky, tak jdu tøeba já“) – 2 respondenti,

50

nejsou spokojeni se stanovenými pravidly („protože nejsou spokojený s tìma pravidlama, je to opruz, pøijdou sem a hned se hádají s tìma terapeutkama“) – 1 respondent, n nemají informace, což je vìtšinou typické pro uživatele, kteøí užívají 1–2 roky a nemají ještì dostatek informací-zkušeností („nemají informace o nich (streetech), kdyby o nich vìdìli nebo kdyby to bylo v okruhu jejich, kde se pohybujou, tak by to využili“) – 1 respondent. Pøestože nejèastìjším dùvodem toho, proè nìkdo nevyužívá služeb nízkoprahových center bylo zachování anonymity a strach pøed policií, nejèastìjším návrhem na zmìnu byl návrh na zmìnu chování personálu, které kritizují – 3 respondenti („právì to lepší zacházení a víc èistoty tady“; „kdyby se to zlepšilo, tady jsou nìkterý terapeuti, který nám rozumí, který jsou v pohodì, ale jsou tady nìkterý den takoví terapeuti, který prostì jsou jak profesorka na uèòáku a nejradši by nás mlátili holí“). K zachování anonymity se vyjádøil pouze jeden respondent („nìco jako bankomat, tady dávám špinavý, dìkuju èistý, aby tam na mì nikdo nevidìl“). Další respondent hovoøí o chybìjící dùvìøe k personálu („aby si uvìdomili, že je tam nenapráší nebo nìco takovýho, aby vìdìli, že je to chránìný, jako dùvìru nìjakou“). Jeden respondent nevidí chybu v pøístupu personálu („už nejde víc udìlat, aby je to pøilákalo, si skoro myslím, že dìlají víc než by mìli a než mají v popisu práce“). n

Souhrn Ti respondenti, kteøí považují nabídku nízkoprahových služeb za atraktivní nejvíce oceòují výmìnu injekèního materiálu zdarma (což dávají do kontrastu s nákupem injekèního materiálu v lékárnì s noèním provozem). Dále si respondenti cení možnosti odpoèinout si v kontaktní místnosti a možnost získat doporuèení k vyšetøení èi do léèby. Ti respondenti, kteøí oznaèují nízkoprahové služby za málo atraktivní èi neatraktivní vytýkají málo intenzivní, nerespektující vztah personálu, nedostateèný potravinový servis, stanovená pravidla, pøedevším pak povolenou délku pobytu v kontaktní místnosti, a v této souvislosti navrhují zvýšit kapacitu místností a tím také povolenou délku pobytu. Respondenti také navrhují rozšíøit nízkoprahové služby

o právní poradenství a lékaøské ošetøení a zøídit tzv. aplikaèní místnosti. Dùvody, proè nìkteøí uživatelé nevyužívají nízkoprahových služeb, vidí respondenti pøedevším v tom, že tito uživatelé nechtìjí, aby nìkdo vìdìl, že berou drogy, stydí se za svoje chování, mají obavy z propojení nízkoprahových služeb s policií, obávají se ztráty anonymity, nechtìjí se potkávat s jinými uživateli, mají peníze na to, aby si mohli injekèní materiál kupovat v lékárnách, nejsou spokojeni se stanovenými pravidly nízkoprahových center, nebo také nemají žádné

informace o tom, že takové služby existují. Ne vždy je možné navázat s tìmito klienty kontakt. Dùležitá je trpìlivost a stabilita v poskytování služeb, tzn. co nejménì personálních zmìn, stìhování apod. Pravdìpodobnì nejlepší možnost, jak tuto skrytou populaci uživatelù kontaktovat je prostøednictvím terénních pracovníkù, kteøí by tuto skrytou populaci mìli aktivnì vyhledávat. To je možné pouze za pøedpokladu, že funguje i dobøe rozvinutý terénní program. Pokud tomu tak není, jsou pracovníci nuceni poskytovat služby jen tìm klientùm, kteøí vyhledají kontakt sami.

6 / 4 Spokojenost s nízkoprahovými službami Celkem 10 respondentù vyjádøilo celkovou spokojenost se stávající nabídkou služeb („já myslím, že víc už mi nabídnout nemùžou“; „co jsem potøeboval, mi vyhovìli vlastnì, ale já jsem toho právì moc nechtìl…využívám to, co tam je k dispozici“). Vždy se vyjádøili k tomu, které služby využívají nejvíce a právì kvùli nim nízkoprahové centrum navštìvují („normální, vyhovuje…ty støíkaèky si tady mùžu mìnit bìhem celýho dne a když potøebuju tøeba ošetøení, tak mùžu taky pøijít“; „já tam vìtšinou jsem, že si tam vymìním buchny a vypadnu odtamtud, nebo si umeju ruce nebo nìco takovýho, nebo si udìlat test, pokecat o tom metadonu“). Respondenti také zmiòují fakt, že chodí vymìòovat 50 a více støíkaèek a stìžují si, že ne vždy dostanou zpátky stejný poèet, který odevzdali. Jeden respondent mìní velké množství støíkaèek (až 300) a poté je rozdává v prostøedí, ve kterém se pohybuje, stìžuje si také na to, že ne vždy dostane stejný poèet, který odevzdá („já tøeba tam pøijdu vymìnit 300 støíkaèek a ona mì jednou dala jednu na tìch 300…no, já jsem si øekl v tomhle pøípadì, ale stejnì ti dají, já nevím kolik navíc, ale jde o to, že já prostì vìtšinou, já to pak jdu rozdat tam do tý oblasti“). Pouze 2 respondenti nedostávají vše, co potøebují, v potravinovém servisu postrádají zejména polévku („pøestali dávat polívku z toho dùvodu, no, to není veøejnosti nìjak známý, že se tam za-

èali scházet alkáèi, který si hráli na velký narkomany, kvùli tomu, aby se tam mohli hodinu vohøát a fasovat další polívku, takže díky tomu se to utlo, aby ta služba nebyla zneužívaná“). Jeden respondent zmiòuje vedle nedostateèné kapacity kontaktních místností také to, že jich je celkovì nedostatek („hodina je dostaèující, ale kdyby tìch center tøeba bylo víc, kdyby byly rozsázený po Praze, tak je to dostaèující“). Nìkterým respondentùm také není pøíjemná registrace a nedùvìøují anonymitì kódu („na Drop-inu musíš být registrovanej, abys tam mohl být, já nejsem registrovanej, kdežto na káèku jenom øeknu jméno, a to je všechno“). Respondenti velmi oceòují možnost individuálního poradenství („no, já když tam pøijdu, vypadám blbì, tak tøeba mi øeknou, a jdu tøeba na pohovor, nebo když je mi blbì, tak mi daj ty vitamíny a prostì mi poradí, kam mám jít“), stanovená pravidla a jejich dodržování. Souèasnì se je však možné setkat s tím, že nìkteøí klienti mívají s personálem konflikty nebo pravidla a jednání personálu interpretují po svém („nelíbilo se mì, nejsou tam pravidla jako tady, je tam bordel a samý toxíci, tam mùžou spát a mùžou si i šlehnout, tam to nikdo nehlídá, tam jsou zavøený dveøe a ty terapeuti jsou prostì uvnitø“).

51

Dva respondenti navrhují doplnit služby o skupinové setkávání uživatelù i abstinujících („já bych se snažil rozjet prostì systém tìch… skupinový podpory pro jak abstinující feáky, tak pro lidi, který užívají, pro informace“). Pro respondenty bylo velmi tìžké urèit tøi nejdùležitìjší služby, nejèastìji vyjmenovávali všechny, které využívají, v poøadí dle dùležitosti. Mezi nejdùležitìjší služby poskytované nízkoprahovými centry je tedy øazena výmìna injekèního materiálu, potravinový a hygienický servis, ošetøení, poradenství, testy. Zøízení aplikaèních místností Celkem 14 respondentù se kladnì vyjádøilo k možnosti zøízení aplikaèních místností. Vìtšina respondentù (11 respondentù) by tuto možnost uvítala v místech, kde se uživatelé nejèastìji pohybují („co mì chybí a teï nevím, jestli mi to chybí pøímo v tom centru nebo mi to chybí tak jako celkovì, já nevím, jestli tys slyšel, šlehárna, že by to ocenila spousta lidí…je to lepší, než aby ten dotyènej prostì zalez, já nevím, do sklepa nebo do baráku, nechával tam bordel, za druhý ho tam nìkdo naèape, dejme tomu, že mu to vyleje nebo ho zbije a kdyby se náhodou nìco stalo, kdyby se tøeba pøedávkoval, byl by tam èlovìk, kterej by rychle zasáhl“). Dùležité je právì to, že by tato místnost èi místnosti mìly být umístìny v centru mìsta èi v místech, kde se uživatelé nejvíce pohybují („nìkde poblíž, prostì tady toho, tady toho chumle, toho stálýho výskytu feákù“). Co se týèe poètu aplikaèních místností, lze respondenty rozdìlit na dvì poloviny, jedna èást respondentù si myslí, že staèí pouze jedna aplikaèní místnost, druhá zastává názor, že by tìchto místností mìlo být co nejvíce a mìly by být dobøe dostupné („tady v Praze potøebují aspoò dvì, prostì ne v blízkosti lidí, kteøí neberou“; „no, tak na 10 místech v Praze“).

stane, mám ošetøení a když si toho dám víc a zhroutím se, tak dostanu pomoc“), n výmìna injekèního materiálu („tam dostaneš èistou vodu, èistou buchnu, prostì všechno“), n bezpeèná aplikace neohrožující ani uživatele, ani ostatní obyvatele („bylo by to lepší, protože my jsme si chodili šlehat do barákù a když na nás ty lidi pøišli, tak zamkli všechny vchody a zavolali policajty, ti pøijeli, ten herák nám rozkopali, takže jsme byli na absáku a ještì nás vyslýchali, odkud jsme to koupili; nebo mrzne a nìkde v parku hledᚠžíly, aby sis mohl nastøelit“; „nemusím se našlehávat nìkde na rychlovku pod schodama nebo na veøejnosti“; „nìkdy si musím dát hned a to by bylo asi dobrý, teda lepší než zalíst k muzeu za køoví a bát se, že tì tam vychytaj policajti“). Respondenti by také uvítali možnost získat drogu souèasnì s výmìnou injekèního materiálu („byl by to asi pøínos pro spoleènost, ale ne pro mì, leda, že by to dávali i s drogou podle potøeby“), jsou si ale také vìdomi možného zneužití této služby a pøirovnávají to k souèasné situaci v substituèní terapii Subutexem („ale u nás, my bysme to zneužívali, hned by okamžitì všichni moulové, který v životì ani nikdy neèichli k heroinu, chodili jako teï na ty subutexový programy“; „to by bylo tolik obkladaèù, že by sis to ani nestaèil šlehnout, hned by ti to sebrali“) a zdùrazòují existenci jasnì stanovených pravidel a jejich dodržování („v pohodì, ale má to taky urèitì svý pravidla, to nevím, jak by tady fungovalo, to by bylo strašnì hustý“). Co by klienti zmìnili n

n

Výhod respondenti spatøují nìkolik: n n

prevence pøedávkování a zdravotních rizik, dostupné zdravotní ošetøení („bylo by míò pøedávkovaných lidí, ménì abscesù, byl by tam hlavnì lékaøskej personál, byl bys celkovì pod dohledem“; “když se mi bìhem nášlehu nìco

52

Zvýšit poèet nízkoprahových center podle toho, kde se uživatelé nejvíce pohybují („asi bych jich udìlal víc a na jiných lokalitách než jsou, aby to bylo dostupnìjší“; „aby to bylo úplnì v centru, protože tady je nejvíc feákù“). Zvìtšit prostory („vìtší prostory, je to tady dost omezený“). Prodloužit otvírací hodiny („tak tøeba do 12 nebo aspoò do 8, pøiletíš s mokrým èelem ve tøi pìt s tím, že se jdeš vykoupat a je plno, tak já tam budu hodinu èekat, pøíštì pùjdu døív a kdy døív, když otvírají ve tøi, no, tak pùjdu pozdìj, pátá, pùl šestá už nejsou ruèníky, šampony

n

n

n

n

n

nejsou“; „no asi bych to udìlala non-stop, aby tam èlovìk pøišel na jak dlouho chce, kdyby to nešlo, tak aspoò v noci do desíti do jedenácti, aby to bylo“). Prodloužit dobu pobytu v kontaktní místnosti, pøedstavy o povolené délce pobytu se liší od dvou hodin až po neomezený pobyt („udìlal bych to aspoò na dvì hodiny, prodloužil bych to“). Rozšíøit potravinový servis („døív byla polívka a byl chleba k tý polívce, takže bych dal polívku a nìjaký peèivo k tomu“; „dal bych všude polívku, to ovoce nìjaký“). Rozšíøit sociální práci („aby víc pomáhali lidem, který potøebují zaøídit nìjakým zpùsobem tøeba doklady nebo administrativní vìci“). Zapojit do práce v nízkoprahových centrech bývalé uživatele drog („vìtšinou bych asi chtìl tam lidi, který ví nìco o drogách, nìco o zkušenosti v životì s drogama, ale který už neberou, tak dokážou s tìma lidma komunikovat“). Diferencovaný pøístup dle potøeb každého klienta („nìjakou tu individuální péèi vìtší, ale taky lidem, který to víc potøebujou, aby to víc rozlišovali“).

Nìkteré z požadavkù èi pøání pøedstavují bezpochyby zajímavý podnìt k úvaze o souèasném spektru služeb, nìkteré však zøetelnì také ukazují menší zakotvenost a soudnost klientù, kteøí by si samozøejmì pøáli rùzné zmìny, avšak nejsou schopni pøíliš reálnì reflektovat napø. ekonomické limity. Podobnì se s tìmito jevy lze setkat také u nìkterých bezdomovcù èi jiných sociálnì-potøebných skupin v populaci. Souhrn Respondenti jsou pøevážnì s nízkoprahovými službami spokojeni, 10 respondentù k nim nemá

žádné výhrady. Respondenti vidí tyto centra jako pomoc v krizi, která se jim vždy dostane, dále respondenti zdùrazòují zejména dùležitost výmìny injekèního materiálu a víc od tìchto center neoèekávají. Týká se to pøedevším klientù s dobrým sociálním zázemím. Pøesto je zøejmé, že tato bezplatná výmìna je pro klienty velmi dùležitá proto, že kdyby tuto možnost nemìli, používali by jednu jehlu vícekrát i s vìdomím rizik s tím spojených. Ostatní respondenti vidí nedostatky zejména v potravinovém servisu a nejsou spokojeni s kapacitou tìchto center. Nìkteøí klienti vyjádøili také obavy z kódování, kdy nevìøí anonymitì kódu. V této souvislosti je nutné doporuèit vèas klienty informovat o funkci a bezpeènosti kódu s dùrazem na možnost volby, tj. že klient má samozøejmì možnost nenechat se evidovat, aniž by se to projevilo na poskytovaných službách. Vedle výmìny injekèního materiálu bylo nejvíce oceòováno individuální poradenství a individuální pøístup, což vyžaduje dostateèný poèet personálu, který by se takto intenzivnì mohl klientùm vìnovat aniž by byly opomíjeny základní nízkoprahové služby. Dále respondenti kladnì hodnotili existenci pravidel a snahu personálu o jejich dodržování. Respondenti navrhují zvýšit poèet nízkoprahových center, zvìtšit prostory stávajících center, prodloužit otvírací hodiny (také o víkendu) a povolenou dobu pobytu a rozšíøit potravinový servis o polévku. Dùležité téma respondenti spatøovali ve zøízení aplikaèních místností, které by podle nich byly úèinnou prevencí pøedávkování a dalších zdravotních rizik apod. Cílem této studie ovšem není urèit, jaký by toto opatøení mìlo vliv dopad na celkovou situaci.

6 / 5 Spokojenost s pøístupem personálu Celkovì je vìtšina klientù s pøístupem personálu spokojená („myslím, že dìlají všechno, co je v jejich silách“; „dobrý, v pohodì…nikdy se mi nesta-

lo, že by mì odmítli nebo na mì køièeli nebo prostì byl nìjakej problém…snaží se, záleží na tom s kým jednaj“; „parádní…všichni jsou takoví

53

vstøícní, mì vyhovujou, nemám s nima žádný konflikty, možná teï tam byly nìjaký rozpory, ale to už ani nevím kvùli èemu“). Kladou zejména dùraz na: n

n

n

n

n

n

n

n

pomoc („aby tam byl vždycky nìkdo, kdo by chtìl pomoct tøeba slovem nebo to“; „nejsou schopný pomoci prostì“), podporu („jako ta podpora tam prostì není a na druhou stranu jsou tam ty feáci, od kterých si hned seženeš…vlídný jsou, v pohodì, když nìco potøebuju, tak oni se mì snaží vyjít vstøíc“), zájem („je tam taková ta nezúèastnìnost, jako zájem…nìkteøí jsou takoví, prostì jenom projdou“; „mìli by se víc zajímat“; to tam pøijdeš, že si potøebuješ vymìnit buchny, oni se zeptají, jak se jmenuju, jestli tam jsem registrovanej, vymìním a odejdu, ale nepøíjemný nejsou, to ne“; „spokojený, že pøijdou, usmìjou se, jejich první vìc je vlastnì, jak se máš, co dìláš, hned debata, bez problémù“), dùvìru („jako dùvìøuju jim docela… no, když potøebuju, tak mi doporuèí komunity nebo mají kontakt na státní“; „oni jsou všichni dobøí, chtìjí pomoct, dùvìøuju jim“), pøíjemné vystupování („jako nìkterý z nich by mìli pøehodnotit svùj pøístup, ty vztahy, prostì to jednání mezi tím zamìstnancem a tím klientem, že urèitý zamìstnanci prostì, že sem èlovìk pøijde a oni že na nìj štìkaj a vypadá to, že maj nìjakej mindrák, prostì nìjakej problém a že si ho chtìj øešit na úkor nìkoho jinýho“; „jsou tam takový odmìøený od tìch feákù“), respekt a zachování dùstojnosti („já myslím, že dost lidí odradilo to, že s náma jednají jako s otrokama, jak s nìjakýma úplnì bezcennýma lidma“; „no, to zacházení tìch lidí, toho personálu… øekne, s nìjakou špínou, že seš bezdomovec nebo takový, že seš squater, tak se k tobì chovaj, víš co“), individuální pøístup („je to takový strašnì neosobní, takový jenom formální, že bych jim tady spoustu vìcí neøekla, nebo že bych s nima nemluvila o tìch vìcech“), otevøenost („personál je tady dobrej, ale mìl by být víc otevøenìjší“),

54

n

n

n

n

n

n

dìlat tuto práci, protože je baví („jako ten kontakt je takovej, že oni se s tebou baví do tý doby, dokud je to nìjak nezaène unavovat, jakože potøebuješ ty výjimeènì nìco prostì na nì a okamžitì ten kontakt zrušej, diskuzi jako prostì, mají najednou hodnì práce, prostì jsou trošku v nìèem flinkoví, i když se snaží… ale nevykonávají svoji práci… je vidìt, že je to jejich taková povinnost“), poradenství („spíš ta možnost poradit mi vyhovuje dost, že tì neodpálkujou, ale naopak rádi si s tebou popovídají“; „milí tam jsou, mùžeš se s nima poradit, když nìco potøebuješ“; „to co potøebuju, sem se vždycky zeptal, co bylo v jejich kompetenci, tak jsem vždycky dostal odpovìï“), osobní zkušenost s drogou („myslím, že personál by mìl mít zkušenosti, jako pøímo zkušenost s tou drogou“; „no, v první øadì by ten pracovník mìl mít zkušenosti s drogama, mìl by být bejvalej toxík, aby vìdìl, co s tím èlovìkem je, ten, kdo o tom nic neví, nepochopí“), pøíjemné prostøedí, atmosféru (“taková ta atmosféra toho nepøátelství, taková ta pøísná atmosféra“), zvyšování motivace klienta („mìli by je víc motivovat, mì to pøipadá, že jsou zvyklí na to jenom si vymìnit a vzít si vitamín a za hodinu jdeš pryè, že by se vyptávali na to, jestli se chceš léèit nebo tak, to mi nepøipadá, mì to pøijde, že tam jenom hlídají, aby tam nebyl nìjakej bordel nebo tak… já si myslím, že oni o to hodnì lidi ani nestojí, ale ani oni jim nejdou vstøíc… nikdo se neptá, jestli si nechceš popovídat… oni sami ti k tomu jako nedají impuls, spíš musím sám, ale hodnì lidí toho nevyužívá“), reference do léèby („dají ti, co potøebuješ a mají ty kontakty“).

Jeden respondent vyjadøuje svùj názor na chování externích terénních pracovníkù: „prostì se chovají, jenom proto, že jsou to terénní pracovníci a mìní nám jehly, tak jenom proto se cítí nìco víc než my, narkomani, mají rypáky nahoru…(…)… chovají se pøezíravì, povýšenì“.

Jeden respondent opìt zmiòuje fakt nedostateèné kapacity a nízkého poètu personálu, v dùsledku tìchto dvou nedostatkù není možné poskytovat poradenství, sociální práci, motivaèní pohovory apod. v takové míøe, v jaké by bylo tøeba („jsou takový ty urèitý body, kdy èlovìk potøebuje, ale ten personál to nestíhá, protože ta hodina je málo“). Souhrn Respondenti kladou dùraz na pomoc, podporu a zájem ze strany personálu, což je základem jejich vzájemného vztahu. K vybudování vztahu mezi klienty a pracovníky je samozøejmì nutná dùvìra, kterou také respondenti oznaèili za velice dùležitou. Vìtšina respondentù personálu vìøí, samozøejmì míra je u každého jiná a také se jedná o neustálý proces budování a upevòování vzájemné dùvìry. Co se týèe osobnosti pracovníka nízkoprahových služeb kladli respondenti dùraz zejména na otevøenost, osobní zkušenost s drogou a zaujetí prací (dìlat práci proto, že je baví). Velmi èasto bylo zmiòováno to, aby pracovníci mìli osobní zkušenost s drogou, bez této zkušenosti nejsou podle respondentù schopni je pochopit a pomoci jim. Tento pracovník by mìl být bývalý uživatel drog, který je pøibližnì ve støedním vìku a dostateènì dlouho abstinuje. Tento bývalý uživatel by byl díky své minulé dro-

gové kariéøe více empatický, lépe by jim rozumìl a byl by schopen jim doporuèit vhodnou strategii ke zvládání krizových situací èi k abstinenci. Do protikladu k tìmto pøedstavám respondentù se staví fakt, jak respondenti hovoøili o externích terénních pracovnících, kteøí se k nim chovají povýšenì a nadøazenì. Vìk pracovníkù by mìl být co nejrùznorodìjší, aby si klient sám mohl vybrat pracovníka, kterému nejvíce dùvìøuje. Respondenti si také èasto o pracovnících rychle vytvoøí negativní první dojem, který velmi tìžko mìní, zvláštì jsou-li v kontaktu velmi málo. Pro respondenty je dále velmi dùležitý individuální pøístup, hlubší a osobnìjší vztahy, respekt ze strany pracovníkù a zachování dùstojnosti. To vše (a nejen to) ovlivòuje celkovou pøíjemnou atmosféru centra spolu s jasnì stanovenými a dodržovanými pravidly a tresty za jejich porušení. Ne vždy ovšem respondenti prokázali znalost tìchto pravidel a trestù (2 respondenti). Pøesto vìtšina respondentù pravidla respektuje a chápe jejich funkci. Nìkteøí respondenti také dávají pøednost centrùm s jasnými pravidly, jejichž porušování je trestáno a vyhovuje jim tento stanovený øád. Jiní klienti tato centra nenavštìvují a zámìrnì si vybírají ta, kde nejsou pravidla tak pøísná a jejich dodržování není takto striktnì vyžadováno, kontrolováno a trestáno.

6 / 6 Využívání dalších služeb (substituce: metadon, Subutex) Užívání opioidù Celkem 11 respondentù užívalo nìkdy v minulosti heroin, 16 respondentù Subutex a 2 respondenti metadon. V souèasnosti užívá opioidy celkem 10 respondentù. Heroin užívá jeden respondent, a to pøevážnì v létì. Další respondent užívá heroin v kombinaci se Subutexem. Subutex užívá celkem 9 respondentù. Jeden respondent užívá metadon pouze ke zvládání abstinenèních pøíznakù („když mám metadon, to jako mi není špatnì, tak nemám dùvod, já prostì ty opiáty neberu proto, abych se s nima vyfetoval, ale jenom proto, aby mi nebylo špatnì“).

Respondenti zmiòují také nízkou kvalitu heroinu („heroin vùbec, buï je špatnej nebo mi nechutná, proto mám radši Subutex“; „když mám nìjakej dobrej zdroj na heroin, kde to stojí za to, dávaj mi váhu, tak beru heroin, ale ten poslední dobou v Praze není skoro nikde dobrej“; „heroin neberu, on je jako dost špatnej“; „nikdo nemá dobrej heroin, teï se to tak strašnì pajcuje, že je to fakt o hubu“). Užívání Subutexu Subutex užívá celkem 9 respondentù v souboru. Užívané množství Subutexu se pohybuje od 1mg 1–2× týdnì až po 4 mg dennì. Nejèastìji ovšem respondenti uvádìjí 2 mg dennì. Subutex res-

55

pondenti aplikují injekènì. Jeden respondent popisuje výhody Subutexu oproti heroinu: „jsem na nìm aktivní, není mi zima, nemám zábrany, chybí mì tam euforie, jinak je to jako herák, funguje to dlouho, když to tam prdnu, tak 12 hodin vím, že se nemusím o nic starat a je to levnìjší a vím, že nemusím mít strach z toho, co to je“. Nìkteøí respondenti užívají Subutex pouze, když jsou vylouèeni z metadonového programu. Všichni respondenti, kteøí v souèasnosti užívají Subutex, ho kupují na èerném trhu. Nìkteøí se pokouší získat recept od lékaøe, když ho neseženou, kupují ho na èerném trhu. Uvádí, že je jednodušší sehnat Subutex na èerném trhu než od lékaøe („tady skoro každej bere subáèe, takže než se nìkam hnát, nìkoho se doprošovat, to je lepší udìlat ty 200,– a koupit to tady“). Nìkteøí døíve navštìvovali více psychiatrù, od kterých si nechali pøedepisovat Subutex, který potom prodávali („mìla jsem asi 5 psychiatrù, který jsem støídala, šla jsem k prvnímu, napsal mi recept, šla jsem k druhýmu a napsal mi recept a pak jsem to prodávala…až to bylo na modrej pruh, tak už mi to nepøedepsali“). Cena Subutexu se na èerném trhu pohybuje od 150,– do 250,– za 2 mg tabletu, bìžná je cena 200,– Kè („ta jedna dvojka stojí 200,– a pøed tím stála 100,–, teï je to omezený, je to na modrej pruh, takže je toho o hodnì míò, cena stoupla dvojnásobek od tý doby“). Polovina 8 mg tablety stojí od 250,– do 400,– Kè. Cena 8 mg tablety se pohybuje v rozmezí 500–600 Kè. Budeme-li uvažovat, že uživatel Subutexu bere prùmìrnì 2 mg dennì za 200,– Kè, znamená to, že na nákup drogy potøebuje pøibližnì 5 600,– Kè mìsíènì („já mám jenom sociálku, tak já si to mùžu dovolit vybrat jednou mìsíènì, ale už nebudu mít na nájem, jídlo, obleèení a teï se mì a nejenom mì, ale i mým známým stane, že oni si je vyberou v lékárnì, náhodnì je kontrolujou policajti a seberou jim to….i když mají potvrzení z lékárny, tak se to dìje“). Užívání metadonu V našem souboru je pouze jeden respondent, který je v metadonovém substituèním programu

56

(„metadon mi vyøeší to, že když se ráno pùjdu napít a nebudu abstinovat, tak že si zbytek dne mùžu zaøídit sociálku a všechny jiný vìci, dát se prostì do poøádku, nechat si vyprat“). Jeho cílem je zbavit se závislosti na opiátech a užívat pouze pervitin. Dva respondenti popisují negativní zkušenosti s metadonem: jedná se podle nich o nejsilnìjší opiát, který nevyøeší touhu po droze, ta zùstává – na rozdíl od Subutexu, pøi snaze abstinovat se navíc objevují tìžké abstinenèní pøíznaky („vyzkoušel, musím øíct, že hrozný, je to nejsilnìjší opiát, první mìsíc sem vùbec nevìdìl, èí sem, chutì na drogu neopadly, kdežto na tom Subutexu, to potlaèuje chu na ostatní opiáty, takže ten, kdo je na Subutexu, tak ti na herák sere“). Využívání substituèní léèby O substituèní léèbì se 4 respondenti dozvìdìli od pracovníkù nízkoprahových služeb. Jeden respondent udává, že informace radìji získává od kamarádù a známých, kteøí mu sdìlí svoje zkušenosti, na jejichž základì se rozhodne, jakou službu si vybere („je to stejnì na hovno… já se spíš poradím s tìma feákama, který tam na ten metadon chodí a ty mi poradí, že mám jít radši k Apolináøi, že je to tam lepší“). Metadonová substituèní léèba sebou nese nìkolik negativních aspektù, kvùli kterým ji nechtìjí respondenti podstoupit. Nejdùležitìjším je to, že ti klienti, kteøí mají stabilní sociální zázemí a zamìstnání nemohou napø. každý týden navštìvovat lékaøe („nechce se mi chodit k Apolináøi, protože mám vztahy a zamìstnání, tak si nemùžu dovolit prostì jeden den v týdnu nejít do práce a jít na nìjakou substituci a nìjaké pohovory“). Dále respondenti uvádìjí, jak je obtížné vstoupit do metadonového programu („substituèní léèba, aby ten, kdo chce pøestat, tak aby mu to umožnili chodit do toho jejich programu, to je pro nìjaký vyvolený pøípady jejich, taky mì øekli, že to není tak jednoduchý, že se tam nedostane každej… nevím, proè já ne, proè mi to nechtìli dohodit, tøeba už za sebou musíš mít nìjakou léèbu, což jsem nemìl“).

Substituèní léèba Subutexem je pro klienty mnohem více atraktivní než substituèní léèba metadonem. S obtížemi se klienti setkávají také u tohoto typu léèby. Respondenti si èasto stìžují na to, že jim lékaø Subutex nepøedepsal. Z tìchto tvrzení ale nelze posoudit, zda je respondent pro léèbu Subutexem indikován èi nikoli („já jsem byl, když to (Subutex) ještì mohla psát obvodní doktorka, tak jsem toho jednou chtìl využít a setkal jsem se s tím pøístupem, že to nepotøebuju vlastnì a že mi dají radši nìjaký léèení a ne to zkoušet sám nìkde nìjakým Subutexem, což docela chápu, protože se to zneužívá a prodává se to“). Respondenti mají také problémy s udržením abstinence už na samém poèátku léèby („já jsem si chtìl zaøídit subutexovou léèbu, ale nìjak sešlo z toho, nedotáhl jsem to do konce, protože jsem se nìjak rozjel s drogama“). Ztížený vstup do programu také odùvodòují tím, že do programu chtìjí všichni („jeden známej má Subutex od Apolináøe, ale tam je to prý na dlouhý lokte, protože se tam ženou všichni“). Hlavní výhody substituèní léèby podle respondentù: n

n

uživatel má každodenní pøístup k èisté „droze“ („je to pro mì výhoda to, že to nebudu muset shánìt zpùsobem, jakým to sháním, prostì že se mi nemùže stát, že budu mít absák, to prostì budu mít pøedepsaný legálnì od doktora“), uživatel nemusí krást, aby si vydìlal na nákup drogy,

uživatel se nemusí obávat, že bude mít abstinenèní pøíznaky, n uživatel mùže pracovat („mùže mi to zmìnit život a mùžu normálnì chodit do práce“). Nìkteøí respondenti jsou si vìdomi, že udržovací forma léèby není øešením („já nevím, já si pøipadám, že bych šel z bláta do louže, synovec, ten na to chodí a je tam, kde byl, napoøád, jako nezlepšuje se to, akorát má dennì drogu a nemusí krást“). n

Souhrn V našem souboru užívá pouze jeden respondent heroin a jeden respondent je v metadonovém substituèním programu. Celkem 9 respondentù užívá Subutex, který kupují na èerném trhu. Subutex je relativnì dobøe dostupný na èerném trhu, co se týèe dostupnosti legální cestou, tj. na pøedpis lékaøe, je tato možnost omezená, lékaøi omezili pøedepisování tohoto léku z dùvodu administrativního zatížení. Respondenti si aplikují Subutex vìtšinou injekènì, dùvodem je to, že podle jejich názoru sublinguální aplikace nemá takový úèinek jako injekèní. Nìkteøí respondenti zmiòují tzv. závislost na jehle. Substituèní léèba Subutexem je pro respondenty mnohem atraktivnìjší než substituèní léèba metadonem. Výhod substituèní léèby spatøují respondenti nìkolik, a to pøístup k èisté droze, možnost pracovat, nemusí mít obavy z abstinenèních pøíznakù a nemusí každý den krást, aby mìli peníze na nákup drogy.

6 / 7 Analýza ohniskových skupin s poskytovateli nízkoprahových služeb Navázání kontaktu s klienty Jednotlivé nízkoprahové služby v Praze se v nìkterých charakteristikách rùznou mírou odlišují a tím se navzájem doplòují a vytváøejí širší spektrum charakteru poskytovaných služeb, napø. co se týèe nízkoprahovosti. Pracovníci popisují dva odlišné pøístupy terénních programù, kdy pracovníci jednoho programu navštìvují stabilnì ta

místa, kde se pohybuje nejvìtší poèet klientù a snaží se tyto klienty navyknout na tato konkrétní místa, zatímco pracovníci jiného programu navštìvují místa odlehlejší od centra Prahy a také drogové byty. Oba pøístupy jsou potøebné a opodstatnìné. Navzájem se také liší jednotlivá nízkoprahová centra („tam jsou ty klienti takový drsnìjší o nìco… možná o tom to je, že tam hned

57

tak nìkdo nepude, že jo… ale ono to má i ten dopad, že odrazují i takový ty mladší, ty èerstvìjší, jo. Tam je taková, jsou tam otrlejší“). Obecnì lze ale øíci, že pracovníci terénních programù se snaží vyhledávat nové klienty, oslovovat je a udržet v kontaktu („Já to osobnì vidím jako zachycení co nejvíce klientù, vlastnì to ostatní se od toho mùže nìjak odvíjet, protože pokud je nezachytíme, tak tam k nièemu dalšímu jako nedojde z naší strany… a jejich smìrování do tìch center, aby brali èistejma, zajistit jim prostì ty služby.“) Respondenti se nejèastìji o nízkoprahových službách dozvídají od svých kamarádù a pøátel, s tìmi také poprvé využijí tìchto služeb („my ty klienty potkáváme s nìkým už z døívìjších let, takže ten klient ví už od nìj, co od nás mùže èekat a my mu to pak vysvìtlíme. Ale málokdy se stane, že bysme potkali úplnì nìkoho samotnýho, kdo nemá zkušenosti s žádnejma výmìnejma programama a neví vùbec“). Prùbìh prvního kontaktu popisuje pracovník: „První kontakt v podstatì probíhá tak, že se ptám klienta, co ho k nám pøivádí, co pro nìj mùžeme udìlat, co se teda dìje, že pøišel k nám. Ptám se ho na to, jak se o nás dozvìdìl... pokud je to teda možný a nìjak to domluvit, že to není klient, který si pøichází vymìnit a evidentnì není jako hned na odchodu, tak mu sdìlujeme základní informace, tzn. jak máme otevøeno, jaké služby nabízíme, pro koho jsme urèeni, pro jaký klienty, jaké jsou podmínky napø. kontaktní místnosti, jaké jsou tam pravidla, co od nás mùžou oèekávat.“; „Teda pokud ten klient pøijde a má èas tam být, že není zrovna na odchodu, tak dostane všechny základní informace najednou. Takže nìjaký delší rozhovor s tím klientem, tøeba na pùl hodiny… myslím, že tìch informací není tolik, abysme ho nepøehltili pøi tom prvním kontaktu. První mu øíct, kdy tam jsme, co od nás mùže èekat, jak nás pozná.“ Terénní pracovníci se snaží pøedávat kontaktované klienty do nízkoprahových zaøízení, což se jim ne vždy daøí („My máme standardnì X klientù a nemùže si dovolit odejít z Muzea, protože ty klienti si do káèka vymìnit nepojedou… my je mùžeme odesílat a taky je odesíláme, ale oni stejnì

58

nechodìj.“). Snaží se klientùm poskytnout základní poradenství, které standardnì poskytují nízkoprahová zaøízení, ale tam se tito klienti nedostanou. Je velmi tìžké u tìchto klientù navodit jakoukoli pravidelnost a terénní pracovník proto musí neustále vyhledávat nejfrekventovanìjší místa („Opravdu nejsme dýl jak mìsíc na jedný lokalitì, která zrovna jede.“). Mezi plánované aktivity právì patøí vytvoøení funkèního systému pøedávání klientù z terénního programu do nízkoprahového zaøízení („Vymejšleli jsme tøeba, že by z terénu dostal ten klient poukázku, se kterou by pøišel do káèka a tam by na základì týhle poukázky mohl získat nìjakou lehce nadstandardní službu“). Pracovníci mají také velmi málo prostoru a kapacity na to, chodit do lokalit, které nejsou zasaženy terénním programem, tzn. zejména vyhledávat nové kontakty („no, personální, èasovou kapacitu… prostì máme tolik klientù, že prostì nestíháme nic dalšího“; „já si myslím, že je prostì málo služeb v Praze, že kdyby bylo nìjaký káèko na Muzeu, tak by minimálnì polovina tìch klientù, co se pohybujou na Muzeu tam bude docházet jenom proto, že to mají prostì u huby, ale do Holešovic v životì nikdo nedojede z nich“). Vzhledem k tomu, že pracovníci nemají dostateènou kapacitu nenavštìvují málo frekventovaná místa („Taky se zdržujeme na tom Muzeu, protože tam opravdu tìch lidí jsou mraky a je blbý prostì odejít a vyhledávat klienty nìkde na Èerným Mostì, kde bysme potkali tøeba jednoho, ale nevymìnili bysme tìm tøiceti, no.“). Jiná situace je v populaci národnostních menšin; tito uživatelé nejsou velmi èasto vùbec v kontaktu s nízkoprahovými službami a také jejich kontaktování není pøíliš jednoduché („Že když tam byly nìjak na Národní, ty Rusáci a Ukrajinci a takhle, takže s nima jsme to tak vobèas dìlali, že jsme je oslovovali, protože oni by si nepøišli.“), pøitom se jedná o jednu z nejrizikovìjších skupin obyvatel. Dùvodem pro nevyužívání tìchto služeb tìmito uživateli je pøedevším neinformovanost o existenci a možnostech služeb pro uživatele návykových látek („Oni jsou vyloženì vdìèní za to, za ty služby, protože nikdy nic takovýho nevidìli… že tøeba jenom, sem si vzpomnìla s tìma

Rusama, že jim bylo hroznì záhadný nebo tìžký, že pro nás ta špinavá jehla je jako dùležitá, že prostì nám nechtìli jako pøidìlávat práci, tak jako došli pro tu èistou a pak nám øekli, že tu špinavou nìkde vyhodili, že nám s tím nechtìli pøidìlávat práci, to bylo hroznì tìžký, aby pochopili, že pro nás je ta špinavá jehla hroznì dùležitá.“). V souèasnosti se nízkoprahové služby zaèínají intenzivnìji zamìøovat právì na uživatele drog z øad cizincù, národnostních menšin. Dùvìra Pracovníci si dùvìru klientù získávají postupnì („Nám dùvìøujou velmi…myslím, že nám dùvìøujou už v tý anonymitì…a dùvìøujou nám v tom, že je prostì neprásknem“). Jsou samozøejmì klienti, jejichž dùvìru si pracovníci nikdy nezískají kvùli negativním zkušenostem s policií apod. („Tam jsou teda klienti, kteøí nám nedùvìøujou a nikdy nebudou… to je pravda, že vlastnì jsme pøišli do tohodle místa akorát v dobì, kdy to vyèistili policajti. Tak je možný že tam tohle hapruje.“). Pøístup ke klientùm Vìtšina klientù jsou tìžcí problémoví uživatelé drog, kteøí za sebou mají dlouhou drogovou kariéru, èasto jsou VHB a VHC pozitivní. Nìjakou pomoc vyhledají až po delší dobì užívání drog, po jednom až dvou letech („Takže ty, co berou míò než dva roky, tak jsou absolutnì nepodchytitelný z hlediska nìjakejch èísel…bìhem nìjakých tìch dvou tøí let jsou schopný žít v tý rodinì, a už s partnerkou nebo s rodièema, a tak nìjak to tutlaj, jo, a k nám se dostávaj, až když jsou na ulici.“). Tito klienti si ale stìžují právì na to, že se nechtìjí potkávat s tìžkými uživateli drog („S tìma lidma se vùbec nechtìj stýkat v tý èekárnì… a tìch starejch klientù je taky dost, co potøebujou péèi a že ty mladý jsou navázaný na káèko… a ty mladý si spíš pøíjdou k nám na výmìnu, ale jako do èekárny moc ne… jako jsou tam tøeba lidi, kterejm je tøeba taky nìjakejch 18, ale ty jsou prostì na ulici od 13, že jo, to jsou taky starý klienti.“). Pracovníci ke klientùm pøistupují s náležitým respektem a autoritou, snaží se udržovat optimální hranice kontaktu a být vstøícní. Klienti podle nich znají svoje hranice, vìdí, co si mohou dovolit a co ne („A oni jsou hlavnì zvyklí na to, že

jim èlovìk postaví hranici, z tý rodiny, z toho okolí jsou zvyklí, že prostì vždycky narazí.“). Pracovníci se aktivnì snaží o kvalitní komunikaci s klienty a setkávají se s mnoha problémy ze strany klientù, napø.: „Tam je urèitá skupina holek, který pøicházejí vždycky s klukem a v podstatì za nì hovoøí ten kluk, a i když ona chce nìco vosobního, tøeba vošetøit, nìjaký zdravotní vìci nebo testy nebo vymìnit, tak to prostì dìlá ten partner nebo prostì ten kluk. Øíká: Ona by chtìla, udìlejte ji todle. Nebo on mìní a mìní to jako na svùj kód, pøestože si od ní bere ty støíkaèky. A ona není zakódovaná a on je. A v podstatì, když se snažíme komunikovat s ní, tak èasto za ni odpovídá ten partner… že když holka s klukem zaènou nastejno brát, tak ta holka je na tom za rok o 100, o 200 % hùø než ten kluk.“ V pøístupu pracovníkù mužù a pracovníkù žen nejsou patrné žádné významné rozdíly, které by mìly vliv na kvalitu poskytovaných služeb. Samozøejmì klienti volí pro individuální pohovory muže èi ženu podle jejich osobních preferencí a samozøejmì také potøeby mužù a žen jsou jiné („Je to i vidìt v tom, že ta holka èastìji vyhledává nìjakou pomoc. A není to tøeba jenom ošetøení, ale je to hodnì èasto i to jako: Potøebuju si popovídat a potøebuju øešit todle. A hodnì jako jsou krizovky s holkama…a jsou prostì vìci, se kterýma chodí výhradnì za mnou, tìhotenství, gynekologický problémy.“). Pravidla Pracovníci vyžadují dùsledné dodržování všech stanovených pravidel. Nejvìtší nespokojenost klienti vyjádøili se stanovenou délkou pobytu v kontaktní místnosti.. Podle pracovníkù se ale mnohdy nejedná o nedostatek èasu, vìtšina klientù vše bez problémù stihne („Já mám pocit, že pro nìkterý klienty nestaèí ani osm hodin, aby nebyli ve stresu. Takže to je hroznì individuální v tomhletom“; „Já si taky myslím, že prùmìrnì akèní èlovìk to zvládne v klidu.“). Kriticky ale zmiòují, že problémem je kapacita místnosti, která je maximálnì vytížená („Já si myslím, že je to jako hodnì o tý kapacitì… tøeba to, že nepøevyšujeme kapacitu a mùže tu bejt jeden na hodinu, tak to se stane tøeba tøem lidem za ten den. A pak teda už takhle je to problém se s nima do-

59

hadovat o tom, že mᚠhodinu a pokud by to bylo daný ještì tím, že mùžeš tu být tak dlouho, dokud nebude plná kapacita, tak jako budem dìlat jenom to, že se s nima budeme hádat, jestli budou odcházet nebo nebudou.“). Pracovníci se také snaží rozšíøit otvírací hodiny nejen v pracovní dny, ale také o víkendu („Ale tak jako urèitì klienti by byli rádi, kdyby tam mohli chodit každej den a sedìt tam od rána do veèera, to je jasný, takový ty stálý.“). Situaci týkající se obtíží dodržování všech pravidel a zejména pøísného zákazu jakékoli aplikace drogy v prostorách nízkoprahových zaøízení výstižnì popsal jeden pracovník: „Jako platí tam to pravidlo zákazu manipulace a aplikace drogy, ale nikdo nám to neøekne, že si tam aplikoval na tom WC nebo na tý sprše, ale nedìlám si iluze o tom, že se to tam nedìje, tøeba nìkterý klienti se mi stalo, že se tøeba ptali, jak to tady funguje, usmívali se nad tím a víceménì tím naznaèovali, že se tam nìco podobnýho dìje… zkoušeli jsme tam tøeba dávat nové žárovky, ale ona jich potom byla zvýšená spotøeba, byly vìènì rozbitý nebo vyšroubovaný… krom toho zdatnìjší si tam nastøelí i s prdlou žárovkou, takže to je úplnì jedno… my to odmítáme a máme to tak, že když to o nìkom tušíme, že to dìlá, tak o tom s ním mluvíme, i když nám to tøeba zapírá, ale fakt je, že urèitì se to tam dìje, protože nacházíme plasty od vody všude možnì a obaly od støíkaèek na záchodì a takovýhle vìci, ale netolerujeme to… já se jenom domnívám, že si tam nìkdo aplikuje a na ten záchod pøijde dennì tøeba 50 lidí, tak stejnì nevím, po kom tam zbyla ta støíkaèka nebo nìco… my to nezjistíme, kdybychom to zjistili, tak má stopku.“ Všichni pracovníci se tedy shodují na tom, že toto jednání nelze tolerovat a je nutné je pøísnì trestat. Zøízení aplikaèních místností by èásteènì mohlo toto porušování pravidel zmírnit, nebo se zøetelnì jedná o relativnì velmi úzkou skupinu tìch nejobtížnìjších klientù. Nejdùležitìjší služba Za nejdùležitìjší službu oznaèili pracovníci nízkoprahových zaøízení výmìnu injekèního materiálu, pøi které je velmi dùležitá kvalita kontaktu, nìkteøí pracovníci zastávají názor, že nejdùležitìjší není výmìna, ale právì kontakt, setkání, ur-

60

èitý cíl dne. Netýká se to pouze kontaktu mezi klienty a pracovníky, ale také kontaktu mezi klienty navzájem. Za nejefektivnìjší zpùsob pøedávání informací oznaèili pracovníci i respondenti právì samotné klienty („Oni si to øeknou mezi sebou… když jsme jim vzali nìjakou službu, tak se to rozkøiklo teda okamžitì. Jsme jim odebrali polívku, tak to vìdìli tøetí den všichni, že jo.“). To samozøejmì neznamená, že pracovníci nízkoprahových služeb nešíøí informace jinými zpùsoby, právì naopak. Neustále také hledají nové atraktivnìjší a efektivnìjší zpùsoby kontaktování a šíøení informací („Poøád to nabízíme, bavíme se s nima o tìch zdravotních problémech a musíme to teda podpoøit tím, že dáváme tøeba sušenky nebo nìco takovýho. A nìco z toho taky trošku mají. Ale tam je to hodnì o tý naší nabídce. Prostì furt dokola prostì øíkáme: Vyvìsili jsme to na nástìnku… já si myslím, že to hodnì záleží na tom, jak oni mezi sebou se informují.“). Mezi další nejdùležitìjší služby øadí pracovníci možnost pobytu v kontaktní místnosti, hygienický a potravinový servis. Narùstá také poèet klientù, kteøí využívají individuální pohovory, což je ovšem kapacitnì omezeno. Možnosti individuálního rozhovoru s vìtšími problémy využívají starší klienti muži, kteøí „si neumìjí øíct o to, že si chtìjí jen popovídat a že potøebujou pozornost, že to obèas jako neumí, to berou pøes rùzný klièky.“ Pracovníci terénních programù se snaží svoje klienty odesílat do kontaktních místností, ale u vìtšiny tìchto klientù se to nedaøí. Odhadují, že jejich klientela se s klientelou nízkoprahových zaøízení pøekrývá pøibližnì 10 %. V situaci, kdy klient potøebuje zdravotní ošetøení, nemùže terénní pracovník udìlat nic lepšího, než ho poslat do nízkoprahového centra nebo do pøíslušného zdravotnického zaøízení. Slabá místa a zlepšení Za slabá místa a tìžko ovlivnitelná považují pracovníci pøedevším nedostatek finanèních prostøedkù. Zejména se jedná o objem vykonané práce a její ohodnocení („Èím víc máme klientù, tím víc máme penìz… to už naprosto odporuje tøeba tìm sídlištím, ta produktivita tý práce se tady ne-

dá vyèíslit tím jednoduchým vzoreèkem… jako má to svoji logiku, ale hodnì povrchní.“). V rámci poskytování služby a kapacitních možností již není pøíliš velký prostor pro individuální pøístup a poradenství. Také již není pøíliš velký prostor pro rozšiøování služeb a personálu („Pak je tam ještì jedna, co mì pøijde a to je, že bych pøivítala, kdybysme mìli lékaøe v tom zaøízení“). Pøesto pracovníci neustále pøehodnocují svoji práci a poskytované služby a pracují na jejich zlepšení („Já mám pocit, že u nás je to docela dynamický, že jakmile nás napadne nìco, co se dá zlepšit, tak to prostì udìláme, pokud to je možný udìlat.“; „Ale tøeba jsme mìli i nìjaký návrhy, který potom ve finále nevyšly, že poøád pøemýšlíme nad nìjakýma zmìnama.“). Dalším nedostatkem je již klienty zmínìná prostorová kapacita Nízkoprahových zaøízení („Mì teda pøijde, že kromì tý kapacity, že tøeba i tu prostorovou kapacitu docela vnímám.“; „My tam cítíme problém s tím prostorem konkrétnì… no, mì tam chybí ta sprcha.“). Snahou pracovníkù nízkoprahových zaøízení je také do spolupráce aktivnìji zapojit externí terénní pracovníky, kteøí mìní jehly v terénu („My se teï snažíme tøeba trochu transformovat naše externí terénní pracovníky do nìjaký skupiny, která by byla funkènìjší trochu než... dìlala by i nìco jinýho, než jenom chodila mìnit jehly.“). Klienti také vyjádøili obavy z anonymity kódu, podle pracovníkù je ale klientù, kteøí kód odmítají minimum („Protože jim vysvìtlíme na co my to potøebujem. A že jim to prostì nevadí… z 90 procent je to lenost vyplòovat ten incomovej dotazník, jako nic jinýho. Je jim jedno, jak dlouhej. Jim to nevyhovuje. Nemají na to èas prostì.“). Pokud klient odmítne nechat se zaregistrovat „mùže využívat služeb, tam je to jedinì pokud nemá kód, tak ty naše služby jsou omezené pouze tím, že nemùže dostat ty jehly na dluh, jinak žádné jiné omezení, pokud klient nemá kód, není.“

Spolupráce s lékaøi a s jinými organizacemi Nízkoprahovácentra úzce spolupracují s praktickými a dalšími lékaøi, o kterých vìdí, že se na nì klienti mùžou spolehnout a uvítala by možnost vlastního lékaøe („Mám pocit, že kdybysme mohli ještì vobèas pøedepsat nìjakej pøedpisovej lék, a už je to blbej, já nevím framykoin nebo cokoliv jinýho, tak by nám to kolikrát usnadnilo a nebylo by to vo tom, že pošlu klienta k doktorovi a von tam prostì nedojde.“). Dále spolupracují s Èerveným køížem, Èlovìkem v tísni, SOS apod. a neustále se snaží rozšiøovat spolupráci o další organizace („Snažíme se o sobì co nejvíc dozvìdìt, informovat se a používání èasto tìch odkazù jako na ty jiný… Jinak nám dávaj jako kontakty pøes klienty, no. Že prostì, když mám, já nevím, teï mám spoleènou klientku, která chodí hodnì èasto na Armádu spásy, je tam na nìkoho navázaná, tak s nima spolupracuju prostì“.). Pracovníci také vítají jakoukoli aktivitu a spolupráci ze strany klientù – bývalých uživatelù drog, 2 napø. UFO („Ale opravdu je to dìlaný na velmi dobrý úrovni a prostì mám pocit, že je to nìjaký sdružení… chtìj bejt nezávislý.“). Aplikaèní místnosti Podobnì jako klienti, i personál nízkoprahových služeb vidí aplikaèní místnosti jako potøebné a užiteèné. Mìly by být umístìny blízko míst, kde klienti kupují drogy („Na tom Muzeu si myslím, že tam je to skoro nezbytný, aby nìco podobnýho vzniklo, tam je to šílený… tam si šlehají pøímo v parku… policajti tam chodí èasto, vlastnì jsou tam dennì, dennì tam probíhá nìjaká kontrola… já mám pocit, že u Muzea na to trochu rezignovali ti policajti, jako že mají kamery všude, chodí tam, ale nic jim neudìlají.“). Vhodné umístìní je také poblíž stávajících nízkoprahových zaøízení, kam už si klienti zvykli chodit. Nízkoprahové zaøízení by se potom mohlo intenzivnìji zabývat poradenstvím a dalšími sociálními službami („Káèko by pak plnilo funkci spíš nìjakýho pora-

2 UFO – uživatelské fórum, jehož cílem je vtáhnout (ex)uživatele drog do diskuze o léèbì drogovì závislých.

61

denskýho centra než jako nízkoprahovýho zaøízení dejme tomu a šlehárna by fungovala jako výmìna a aplikaèní místnost.“). Dále pracovníci zmiòují to, že by nebylo vhodné spojit do jednoho místa kontaktní a aplikaèní místnost („…kdy tam chodí rodièe, chodí tam lidi, co chodí na nìjakou podporu v abstinenci a který chtìjí do léèby a tak dále, a mít hned vedle toho šlehárnu mi pøijde úplnì nic moc.“). Za nejvhodnìjší formu navrhují aplikaèní místnost s možností výmìny injekèního materiálu a v nízkoprahovém zaøízení možnost výmìny injekèního materiálu a poskytování poradenství a dalších sociálních služeb. Jsou si také vìdomi rizikovosti potenciálních klientù, vlivu na okolní prostøedí a dalších možných rizik. Souhrn Jednotlivé nízkoprahové služby v Praze se v nìkterých charakteristikách rùznou mírou odlišují a tím se navzájem doplòují a vytváøejí širší spektrum charakteru poskytovaných služeb, napø. co se týèe nízkoprahovosti. Pracovníci terénních programù se snaží vyhledávat nové klienty, oslovovat je a udržet v kontaktu. Pracovníci mají také velmi málo prostoru a kapacity na to, chodit do lokalit, které nejsou zasaženy terénním programem, tzn. zejména vyhledávat nové kontakty a také vzhledem k tomu, že pracovníci nemají dostateènou kapacitu nenavštìvují málo frekventovaná místa. Uživatelé – pøíslušníci národnostních menšin – nejsou velmi èasto vùbec v kontaktu s nízkoprahovými službami a také jejich kontaktování není pøíliš jednoduché, pøitom se jedná o jednu z nejrizikovìjších skupin obyvatel. Dùvodem pro nevyužívání tìchto služeb tìmito uživateli je pøedevším neinformovanost o existenci a možnostech služeb pro uživatele návykových látek Pracovníci ke klientùm pøistupují s náležitým respektem a autoritou, snaží se udržovat optimální hranice kontaktu a být vstøícní. Klienti podle nich znají svoje hranice, vìdí, co si mohou dovolit a co ne. V pøístupu pracovníkù mužù a pracovníkù žen nejsou patrné žádné významné rozdíly, které by mìly vliv na kvalitu poskytovaných služeb.

62

Pracovníci vyžadují dùsledné dodržování všech stanovených pravidel. Nejvìtší nespokojenost klienti vyjádøili se stanovenou délkou pobytu v kontaktní místnosti,. Podle pracovníkù se ale mnohdy nejedná o nedostatek èasu, vìtšina klientù vše bez problémù stihne. Za nejdùležitìjší službu oznaèili pracovníci nízkoprahových zaøízení výmìnu injekèního materiálu, pøi které je velmi dùležitá kvalita kontaktu, nìkteøí pracovníci zastávají názor, že nejdùležitìjší není výmìna, ale právì kontakt, setkání, urèitý cíl dne. Netýká se to pouze kontaktu mezi klienty a pracovníky, ale také kontaktu mezi klienty navzájem. Za nejefektivnìjší zpùsob pøedávání informací oznaèili pracovníci i respondenti právì samotné klienty. Mezi další nejdùležitìjší služby øadí pracovníci možnost pobytu v kontaktní místnosti, hygienický a potravinový servis. Narùstá také poèet klientù, kteøí využívají individuální pohovory. Za slabá místa a tìžko ovlivnitelná považují pracovníci pøedevším nedostatek finanèních prostøedkù. Zejména se jedná o objem vykonané práce a její ohodnocení. V rámci poskytování služby a kapacitních možností již není pøíliš velký prostor pro individuální pøístup a poradenství. Také již není pøíliš velký prostor pro rozšiøování služeb a personálu. Dalším nedostatkem je již klienty zmínìná prostorová kapacita Nízkoprahových zaøízení. Nízkoprahová centra úzce spolupracují s praktickými a dalšími lékaøi, o kterých vìdí, že se na nì klienti mùžou spolehnout a uvítaly by možnost vlastního lékaøe. Dále spolupracují s Èerveným køížem, Èlovìkem v tísni, SOS apod. a neustále se snaží rozšiøovat spolupráci o další organizace. Pracovníci také vítají jakoukoli aktivitu a spolupráci ze strany klientù – bývalých uživatelù drog, napø. UFO. Podobnì jako klienti, i personál nízkoprahových služeb vidí aplikaèní místnosti jako potøebné a užiteèné.

METODOLOGICKÁ OMEZENÍ A KVALITA DAT

Nejzásadnìjší omezení provedené studie vyplývá ze samotného zadání a formulovaného cíle, kterým je popis a kvalitativní analýza potøeb. K tomuto úèelu byly využity témìø výhradnì kvalitativní metody a pouze v odùvodnìných pøípadech, byla v souladu se základními požadavky na tento výzkumný postup (Mayring, 1990) èást tìchto údajù kvantifikována. Studie splòuje všechny základní požadavky kladené na aplikaci kvalitativních metod. Omezena je však možnost zobecnìní nìkterých jejích závìrù. Ve studii bylo formulováno nìkolik výzkumných otázek, na které není prostøednictvím získaných dat možné odpovìdìt a které je tøeba ovìøit následnými studiemi využívajícími kvantitativních metod. Strategie získávání výbìrového souboru, stejnì tak jako metody získávání, zpracování a analýzy dat neumožòují uèinit nìkteré závìry týkající se kvantitativních ukazatelù vztahujících se k charakteru poskytovaných služeb a modelovat tak rùzné varianty reagující na mìnící se potøeby cílových skupin. Jisté omezení pøi práci s daty pøedstavuje nedostateèná triangulace zdrojù dat a použitých metod (Èermák, Štìpaníková, 1998). Pro dùkladnìjší analýzu je tøeba zohlednit také data od dalších poskytovatelù zdravotních a sociálních služeb, kteøí se sledovanými cílovými skupinami pøicházejí do kontaktu (ambulantní lékaøi, specialisté, pracovníci úøadù práce, pracovníci azylových domù atd.). Drogové služby pøedstavují pouze urèitou èást spektra všech služeb, které uživatelé drog využívají a získaná data tak neumožòují komplexnìjší hodnocení. Obtíže tak vyvstávají zejména v oblasti kontextuálních vztahù mezi nìkterými typy služeb. Napøíklad propojení údajù o zpùsobu využívání drogových služeb s údaji o jejich nelegálních pracovních aktivitách a souèasném využívání systému sociálních služeb by nám umožnilo mnohem dùkladnìjší interpretaci faktorù, které mohou pozitivnì ovlivnit motivaci tìchto klientù k léèbì a aktivnìjšímu pøístupu v øešení problémù.

nì pøesné údaje v tìchto oblastech znemožòují pøesnìji zachytit a interpretovat oblast potøeb právních a sociálnì-právních služeb, bez kterých si lze jen velmi tìžko pøedstavit úèinnou a komplexní intervenci. Pøestože jsou dnes tyto služby v Praze souèástí standardní nabídky vìtšiny drogových služeb, není možné z výzkumu odpovìdìt na to, zda je tato nabídka dostateèná z hlediska kapacity i specifiènosti. V neposlední øadì je tøeba zmínit velmi dùležitý faktor, který mùže hrát z hlediska validity údajù významnou roli. Nìkteøí klienti v souboru patøí do jádra nejt잚ích klientù, s nimiž je spojeno množství rizik pro personál, stejnì tak jako komplikací doprovázejících provádìné intervence. Obecnì lze øíci, že žádná ze souèasných služeb nemá pro práci s tìmito klienty vytvoøené odpovídající podmínky. Díky tomu se tito klienti døíve, èi pozdìji dostávají do rùzných typù konfliktù s personálem. Nìkteré jejich výpovìdi jsou touto skuteèností kontaminovány a spíše než o nedostatku èi chybì v poskytování pomoci vypovídají o odlišném nastavené tìchto služeb. Souèasné nízkoprahové služby jsou nastaveny spíše na urèitý „prùmìr“ tzv. problémových uživatelù a nemohou vyjít vstøíc potøebám nejt잚í klientely. Tato skuteènost byla pøi analýze opakovanì popsána a je tøeba právì z této perspektivy na nìkteré extrémnì kritické výhrady klientù nahlížet.

Jedním ze zdrojù obtíží práce s daty je také skuteènost, že rozsáhlejší analýzy potøeb doposud netvoøí souèást pravidelného hodnocení vývoje drogové scény a vývoje nízkoprahových služeb. Chybí tak zøetelnì možnost srovnání, navazování a triangulace rùzných studií navzájem.

Omezení studie také vyplývá z relativní nepøesnosti nìkterých existujících údajù. Zøetelné je to zejména v oblasti ilegálních imigrantù nebo oblasti tzv. drogové kriminality. Chybìjící èi mé-

65

DISKUZE

Z hlediska porovnání získaných dat s popisem drogové scény prostøednictvím standardního systému epidemiologických indikátorù (Mravèík et al., 2002, 2003) nepøináší studie pøekvapivá zjištìní. V obecné rovinì odpovídají problémy a potøeby cílových skupin dùsledkùm spojeným s užíváním vysoce rizikových návykových látek ze skupiny stimulancií a opioidù. Životní styl, rizikové chování spojené s užíváním návykových látek a aktivity smìøující k získávání prostøedkù na tyto látky generují nìkolik skupin problémù, s nimiž se je možné u této klientely setkat prakticky kdekoli. Rozdíly však nastávají v rovinì analýzy kvalitativních ukazatelù na pøípadové úrovni. Zde nacházíme nìkolik zøetelných rozdílù od zjištìní dosažených výzkumy provedenými v jiných lokalitách (Charvát, Gabrhelík, 2004; ;Miovský et al., 2001). Tyto odlišnosti v potøebách klientù a širších souvislostech poskytování služeb lze rozdìlit do nìkolika skupin: a) Významnou roli hraje fenomén velkomìsta: podmínky života tìžkého uživatele návykových látek se zásadním zpùsobem v Praze liší. Na jedné stranì je zde pomìrnì široké spektrum nabídky rùzných služeb a tyto služby jsou z hlediska lokalizace pomìrnì dobøe dostupné. Na druhé stranì jsou však tyto služby výraznì pøetížené a v jejich využívání jsou „úspìšnìjší“ pouze urèité skupiny klientù. Existuje zde zøetelná „odstøedivᓠtendence snižující pravdìpodobnost, že se nìkteøí klienti do kontaktu vùbec dostanou, nebo že se do nìho dostanou velmi pozdì. b) Praha na sebe váže výraznì vyšší výskyt rizik pro uživatele drog z hlediska tzv. terciární drogové kriminality (Miovský et al., 2003). Mnohem snadnìji než kdekoli jinde se tito uživatelé stávají díky své závislosti nedobrovolnými obìmi trestné èinnosti jiných osob (kuplíøství, omezování osobní svobody, sexuální zneužívání atd.). c) Drogová scéna v Praze pøedstavuje výraznì vyšší riziko pro ménì zkušené uživatele, kteøí se dostanou mezi nejt잚í uživatele. Toto riziko je o to vyšší, pokud se jedná o uživatele pøicházející do Prahy z jiných míst ÈR, kteøí neznají místní pomìry a zvyklosti. Vùbec nejvyšší je toto riziko u nejmladších vìkových

skupin, kde zejména v kombinaci s útìky z domova mùže dojít k extrémnímu vyhrocení rizik spojených s pohybem na drogové scénì tìžkých uživatelù. Dùsledkem je velmi obtížná situace sociální exkluze odolávající bìžným typùm intervencí. Bez povšimnutí nelze nechat ani fakt, že malá pozornost, která byla doposud tématu analýzy potøeb v Praze vìnována, s sebou pøinesla vytvoøení konstruktu o „pražské drogové scénì“. Tento konstrukt odpovídá zjištìním uèinìným pøi terénních studiích v jiných regionech. Každé nízkoprahové zaøízení se profiluje urèitým zpùsobem a døíve èi pozdìji podléhá urèitým stereotypùm spojeným s charakterem provádìných intervencí a s nimi souvisejícími kodifikovanými i nekodifikovanými („nepsanými“) pravidly. Díky tomu každé takové zaøízení osloví urèité spektrum klientely. Tomu odpovídá napøíklad odlišné spektrum klientù v programech napø. o.s. SANANIM a Drop In o.p.s. Tento fenomén je pøirozený a naopak je žádoucí, nebo se díky tomu klientela lépe „rozprostøe“ dle svých potøeb mezi více programù. Rizikem je však situace, kdy se tato diferenciace odehrává nereflektovanì nebo je ponechána svému vývoji. Právì zde se ze získaných dat zdá, že v Praze existují u poskytovatelù výrazné rezervy z hlediska sdílení a výmìny informací mezi programy a cílené práce s modelováním služeb. To do jisté míry komplikovalo také výzkumnou práci, nebo každá z organizací má vytvoøený „svùj konstrukt“ o tom, komu, jak a kde má služby poskytovat a komunikace existuje spíše uvnitø organizací, nikoli mezi nimi navzájem. Zøetelné tak jsou mezery pøedevším v komunikaèní rovinì, kde by bylo možné právì z hlediska dalšího modelování nízkoprahových služeb dosáhnout kvalitnìjšího popisu potøeb klientù a možností, jak na tyto potøeby reagovat v nastavení služby (zøejmé je to napøíklad v oblasti práce s imigranty atd.).

67

SOUHRN

Hlavním cílem této studie bylo vytvoøit metodiku pro získávání kvalitativních údajù, pro sledování nových trendù v užívání nelegálních návykových látek a s tím souvisejících zmìn v potøebách tìchto cílových skupin. Cílem pilotní studie bylo identifikovat okruhy problémù, které mohou být jednak podnìtem pro další zlepšování poskytovaných služeb èi zavádìní neexistujících, chybìjících programù apod. a jednak problémù, které se mohou týkat kvality získaných dat, èi rozšíøit jejich interpretaèní možnosti. V rámci studie jsme provedli struèný popis demografické a socioekonomické charakteristiky hl. m. Prahy, epidemiologických údajù (školní a celopopulaèní studie, prevalenèní odhad problémových uživatelù drog, infekèní nemoci a žádosti o léèbu), dále také struèný popis institucionálního kontextu v r. 2003. V rámci terénní studie jsme se zamìøili na tyto oblasti: chování uživatelù návykových látek, využívání služeb, aktuální problémy uživatelù na místní drogové scénì, pomìry na distribuèní scénì. Prioritní oblastí pro celý pilotní projekt byla analýza potøeb, které je podøízeno získávání ostatních údajù. Zvolili jsme metody rychlého posuzování (RAR) pøedevším z dùvodu specifiènosti zkoumané populace a povahy získávaných dat. Úèastníky výzkumu byli klienti nízkoprahových služeb v Praze nominovaní metodou snìhové koule v kombinaci se zámìrným výbìrem a výbìrem pøes instituce. Druhou skupinu tvoøili poskytovatelé nízkoprahových služeb v Praze.Data byla získávána prostøednictvím semistrukturovaných rozhovorù s respondenty, ohniskových skupin s poskytovateli služeb, zúèastnìného pozorování a kvalifikovaného odhadu. Data jsme analyzovali pomocí zakotvené teorie. V druhé polovinì r. 2003 bylo sebráno celkem 30 rozhovorù s klienty nízkoprahových zaøízení v Praze a provedeny 2 ohniskové skupiny s poskytovateli nízkoprahových služeb v Praze. Pøevážná vìtšina respondentù jsou muži (24). Prùmìrný vìk respondentù je 29 let (muži 30 let, ženy 24). Celkem 28 respondentù žije trvale v Praze, 2 žijí v jiném mìstì blízko Prahy. Dva respondenti jsou jiné národnosti než èeské.

První užitou drogou, a již legální èi nelegální, byl nejèastìji tabák (14 respondentù) ve vìku 10–17 let. Druhou nejèastìjší iniciaèní drogou byl alkohol, a to ve vìku 12–16 let. Ètyøi respondenti zaèali užívat alkohol a tabák souèasnì ve vìku 11–15 let. S jinou než legální návykovou látkou jako iniciaèní drogou zahájili svoji drogovou kariéru celkem 4 respondenti. Jednalo se o marihuanu (2 respondenti), pervitin (1 respondent) a morfin (1 respondent). Z nelegálních návykových látek byla nejèastìji užívána marihuana (11 respondentù), prùmìrný vìk jejího prvního užití je 15,5 let. Deset respondentù užilo v jednom roce marihuanu a jinou nelegální návykovou látku. Devìt respondentù neužilo marihuanu samotnou ani v kombinaci jako první nelegální drogu. Respondenti se domnívají, že mají dostatek informací o službách, které získali nejèastìji od kamarádù, pøátel – uživatelù. Navrhují informace šíøit pomocí letákù, médií a pracovníkù nízkoprahových služeb. Témìø všichni respondenti využívají služeb nízkoprahových zaøízení, polovina respondentù využívá také služeb terénních pracovníkù. Poprvé respondenti využili tìchto služeb vìtšinou za doprovodu kamaráda, dùvodem byla pøedevším výmìna injekèního materiálu, potravinový a hygienický servis a také hledání pomoci. Nejvìtší výhrady mìli k povolené délce pobytu, která jim pøipadá pøíliš krátká. Ti respondenti, kteøí považují nabídku nízkoprahových služeb za atraktivní nejvíce oceòují výmìnu injekèního materiálu zdarma. Dále si respondenti cení možnosti odpoèinout si v kontaktní místnosti a možnost získat doporuèení k vyšetøení èi do léèby. Ti respondenti, kteøí oznaèují nízkoprahové služby za málo atraktivní èi neatraktivní vytýkají málo intenzivní, nerespektující pøístup personálu, nedostateèný potravinový servis, stanovená pravidla, pøedevším pak povolenou délku pobytu v kontaktní místnosti, a v této souvislosti navrhují zvýšit kapacitu místností a tím také povolenou délku pobytu. Nìkteøí klienti vyjádøili také obavy z kódování, kdy nevìøí anonymitì kódu.

69

Dùvody, proè nìkteøí uživatelé nevyužívají nízkoprahových služeb, vidí respondenti pøedevším v tom, že tito uživatelé nechtìjí, aby nìkdo vìdìl, že berou drogy, stydí se za svoje chování, mají obavy z propojení nízkoprahových služeb s policií, obávají se ztráty anonymity, nechtìjí se potkávat s jinými uživateli, mají peníze na to, aby si mohli injekèní materiál kupovat v lékárnách, nejsou spokojeni se stanovenými pravidly nízkoprahových center, nebo také nemají žádné informace o tom, že takové služby existují. Co se týèe osobnosti pracovníka nízkoprahových služeb kladli respondenti dùraz zejména na otevøenost, osobní zkušenost s drogou a zaujetí prací (dìlat práci proto, že je baví). Vìk pracovníkù by mìl být co nejrùznorodìjší, aby si klient sám mohl vybrat pracovníka, kterému nejvíce dùvìøuje. Pro respondenty je dále velmi dùležitý individuální pøístup, hlubší a osobnìjší vztahy, respekt ze strany pracovníkù a zachování dùstojnosti. To vše (a nejen to) ovlivòuje celkovou pøíjemnou atmosféru centra spolu s jasnì stanovenými a dodržovanými pravidly a tresty za jejich porušení. V našem souboru užívá pouze jeden respondent heroin a jeden respondent je v metadonovém substituèním programu. Celkem 9 respondentù užívá Subutex, který kupují na èerném trhu. Subutex je relativnì dobøe dostupný na èerném trhu, co se týèe dostupnosti legální cestou, tj. na pøedpis lékaøe, je tato možnost omezená. Substituèní léèba Subutexem je pro respondenty mnohem atraktivnìjší než substituèní léèba metadonem. Výhod substituèní léèby spatøují respondenti nìkolik, a to pøístup k èisté droze, možnost pracovat, nemusí mít obavy z abstinenèních pøíznakù a nemusí každý den krást, aby mìli peníze na nákup drogy.

70

ZÁVÌR

Z analýzy je zøejmé, že zaøízení, která se studie zúèastnila, jsou dlouhodobì pøetížena a zajímavé je, že tento stav není personálem pøíliš výraznì reflektován. Projevy této pøetíženosti je možné pozorovat v nìkolika rovinách: 1. Je vìnována malá pozornost zmìnám potøeb u klientù a s tím souvisí menší pružnost pøi úpravách programu. 2. Zaøízení nezvládají vìnovat vìtší pozornost ménì se prosazujícím klientùm. 3. Nedostateènì jsou rozvíjeny strategie smìøující ke kontaktování nových klientù, aktivní vyhledávání tìchto klientù a identifikace míst, kde by bylo možné nové klienty kontaktovat a pøizpùsobovat tìmto místùm a podmínkám strategie práce. 4. Nepøimìøený dùraz je kladen na technickou stránku poskytování služeb a personálu zbývá jen velmi málo prostoru na motivaèní práci a další složky kontaktní práce. Velmi zøetelný je tento trend zejména u terénních programù. Obecnì lze øíci, že kvalita kontaktu s klientem a její prohlubování mírnì ustupuje kvantitì, zejména v podobì úkonù spojených s tradièní pøedstavou o nízkoprahových službách (výmìnný program, krátký informaèní servis atd.). 5. Vìtší èást hlavního mìsta není nízkoprahovými programy vùbec pokryta (ani terénními programy), èasto pøitom jde o lokality a spádové oblasti s výraznì vìtší hustotou zalidnìní, než v jakých pùsobí drtivá vìtšina obdobných zaøízení mimo Prahu. Je zøejmé, že pracovníci pøi diskusích tyto roviny reflektují a mnozí mají pomìrnì jasnou pøedstavu o potøebných zmìnách. Zásadním problémem však zùstává tlak systému, který nutí k povrchnìjšímu stylu práce v dùsledku nedostatku finanèních prostøedkù a neadekvátnímu tlaku na výkaz kvantitativních ukazatelù. Urèitá „paralyzovanost“ nízkoprahových služeb a jejich malý rozvoj jednak neodpovídá epidemiologickým údajùm a poètu a typu uživatelù na území hl. m. Prahy a souèasnì prostøednictvím stabilizace urèitého jádra klientù mùže dále vést k vytvoøení zkreslené pøedstavy o správném nadimenzování tìchto služeb v Praze.

Krátce lze hlavní teze shrnout v následujících doporuèeních: 1. Provést analýzu týkající se poskytovaných výkonù u jednotlivých organizací, spektra tìchto výkonù a charakteru klientely. Tuto analýzu vztáhnout k analýze využití pracovní doby personálu nízkoprahových zaøízení a vytvoøit návrh optimálního rozvržení realizovaných strategií s cílem dosáhnout vìtší vyváženosti mezi jednolitými intervencemi a vytvoøit dostateèný prostor pro všechny potøebné výkony, nikoli pouze ty, které jsou akcentoványkvantitativními ukazateli. Vytvoøit návrh na hodnocení kvalitativních ukazatelù práce, který bude kompatibilní se souèasným systémem hodnocení kvantitativních ukazatelù. 2. Provést zhodnocení jednotlivých mìstských èástí z hlediska místních specifik a zejména s ohledem na místní drogovou scénu a vytvoøit jednotný plán poskytování a rozvoje nízkoprahových služeb na území hlavního mìsta. V rámci tohoto zhodnocení porovnat záchyty nových klientù v jednotlivých programech a srovnat tyto záchyty s vybranými mimopražskými zaøízeními a porovnat strategie identifikace, vyhledávání a kontaktování nových klientù. Na základì tìchto dvou analýz navrhnout taková opatøení, která zajistí potøebný rozvoj nízkoprahových služeb na území hlavního mìsta v potøebné kapacitì a kvalitì. 3. Vytvoøit komunikaèní platformu pro sdílení a výmìnu informací mezi pracovníky rùzných organizací v Praze a facilitovat lepší provázanost a koordinaci programù realizovaných rùznými organizacemi. 4. Vytvoøit návrh na systémové zavedení minimální varianty pro sledování a vyhodnocení potøeb klientù nízkoprahových služeb a vytvoøit podmínky pro udržení takového systému. 5. Zvýšit dostupnost substituèní léèby. 6. Zvýšit informovanost o nízkoprahových službách, zamìøit se také na skrytou populaci uživatelù drog.

73

Literatura n Barker, G. (2000). Metody rychlého posuzování zneužívání drog ve spoleènosti. Albert. Boskovice. n Corbin, J. & Strauss, A. (1990). Basic of qualitative research. London, New Delhi: Sage, Thousand Oaks. n Csémy, L., Sadílek, P., Sovinová, H. & Lejèková, P. (2003). ESPAD 03. Pøehled hlavních výsledkù z let 1995, 1999 a 2003. Praha: Psychiatrické centrum Praha. Notes: Zpráva pro tisk. n Csémy, L., Lejèková, P., Sadílek, P. & Sovinová, H. (2004). Evropská školní studie o alkoholu a jiných drogách (ESPAD). Výsledky prùzkumu v Èeské republice v roce 2003. Praha: Notes: Pøipravuje se k tisku. n Èermák, I. & Lindénová, J. (2000). Povolání: herec. Brno: Vìtrné mlýny. n Èermák, I. & Štìpaníková, I. (1997). Validita dat v kvalitativním psychologickém výzkumu. Èeskoslovenská psychologie 6 (41), 503–512. n Èermák, I. & Štìpaníková, I. (1998). Metody kontroly validity dat v kvalitativním psychologickém výzkumu. Èeskoslovenská psychologie 1 (42), 50–62. n Èeská lékárnická komora (2004). . n ÈSÚ (2004a). http://www.czso.cz/kraje/pr/ publikace/rychla_cisla_2003/cz/cz.html n ÈSÚ (2004b). http://www.czso.cz/ciz/cizinci.nsf/i/ pocet_cizincu_v_cr n Fitch, Ch., Rhodes, T. & Stimson, G. V.: Origin of an epidemic: the methodological and political emergence of rapid assessment and response.. Working paper. n Fountain, J. (2004). Focus Assessment Studies: A Qualitative Approach to Data Collection. Toolkit module 6. Vienna: United Nations Office on Drugs and Crime. n Glaser & Strauss, A. (1967). The discovery of grounded theory. Chicago: Aldine. n Charvát, M. & Gabrhelík, R. (2004). Analýza potøeb klientù nízkoprahových zaøízení ve Støedoèeském kraji. Závìreèná zpráva è. 3 projektu Evaluace protidrogových opatøení a priogramù realizovaných ve Støedoèeském kraji. Liberec: NTI-consulting, s.r.o. n Kalina, K. et al. (2001). Mezioborový glosáø pojmù z oblasti drog a drogových závislostí. Praha: Filia Nova. n Katalog pražské extramurální péèe: www.plbohnice.cz. n Kvale, S. (1996). Interviews. London, Thousand Oaks, New Delhi: SAGE Publications. n Lejèková, P., Mravèík, V. & Radimecký, J. (2004). Srovnání užívání drog a jeho dopadù v krajích Èeské republiky v roce 2002. Praha: Úøad vlády ÈR. n Mìstské centrum sociálních služeb a prevence (2002). www.mcssp.cz.

74

Miles, M. B. & Huberman, A. M. (1994). Qualitative data analysis: An expanded sourcebook. London, Thousand Oaks, New Delhi: SAGE Publications. n Miovský, M. (2000). Analýza faktorù vulnerability pro drogovou kariéru (kvalitativní biografická analýza s uživateli drog v rámci kvalitativní substudie projektu Copernicus: Globall Approach on Drugs). Závìreèná zpráva. Praha: SANANIM 2000. n Miovský, M., Gajdošíková, Skutilová, K. & Zábranský, T. (2001b). Pøehled výsledkù substudie provedené s policisty, vyšetøovateli, kriminalisty a soudci ve vztahu k trestné èinnosti uživatelù nelegálních drog: kvalitativní analýza. Adiktologie, 1(1) Supplementum, 80–97. n Miovský, M. (2002). Možnosti a meze metod rychlého posuzování (Rapid Assessment and Response) v adiktologickém výzkumu. Disertaèní práce v oboru klinické psychologie. Olomouc: Katedra psychologie FF UP. n Miovský, M., Spirig, H. & Havlíèková, M. (Eds.) (2003). Vìzeòství a nelegální drogy. Sborník textù z oblasti užívání nelegálních návykových látek ve vìznicích. Praha: Úøad vlády ÈR. n Miovský, M., Miovská, L., Gajdošíková, H. (2004). Etické aspekty terénního výzkumu s uživateli drog. Biograf, 35, 33–52. n Morgan, D. (2001). Ohniskové skupiny jako metoda kvalitativního výzkumu. Boskovice: Albert. n Mravèík, V., Zábranský, T., Korèišová, B., Lejèková, P., Škrdlantová, E., Šastná, L., Macek, V., Petroš, O., Gajdošíková, H., Miovský, M., Kalina, K. & Vopravil, J. (2003). Výroèní zpráva o stavu ve vìcech drog v Èeské republice v roce 2002 (Annual Report on Drug Situation 2002 – Czech Republic) Praha: Úøad vlády ÈR. n MZ ÈR (2001). Standard substituèní léèby. http://www.drogy-info.cz/article/archive/75/. n MZ ÈR (2003). Registr substituèní léèby MZ ÈR, stav k 31.12.2003. n Národní monitorovací støedisko pro drogy a drogové závislosti (2003). Seroprevalence VHC u injekèních uživatelù drog. Nepublikované výsledky studie. n Polanecký, V., Studnièková, B., Klepetková, M., Šeblová, J. & Železná, Z. (2004). Výroèní zpráva ÈR – 2003. Incidence, prevalence, zdravotní dopady a trendy léèených uživatelù drog. Praha: Hygienická stanice hl. m. Prahy. n RVKPP (2003). Závìreèné zprávy o realizaci programu protidrogové politiky v r. 2003. Praha: Úøad vlády ÈR. n

n RVKPP (2003a). Seznam zaøízení poskytujících služby v protidrogové prevenci, léèbì a resocializaci. Praha: Úøad vlády ÈR. n RVKPP (2003b). Standardy odborné zpùsobilosti služeb pro uživatele omamných a psychotropních látek. Praha: RVKPP. n Stimson, G. V., Fitch, Ch. & Rhodes, T. (1998). The Rapid Assessment and Response Guide on Injecting Drug Use (IDU RAR). World Health Organization. n Strauss, A. & Corbinová, J. (1999). Základy kvalitativního výzkumu: Postupy a techniky metody Zakotvené teorie. Albert, Boskovice. n Vrtbovská, P. (2003). Výroèní zpráva za rok 2002. Praha: Spoleènost Hvìzda. n UZIS (2002). http://www.uzis.cz/cz/zarizeni/zzkraj.htm. n ÚZIS (2002). Zdravotnická roèenka Èeské republiky. Praha: ÚZIS. n ÚZIS (2003). Èinnost oboru psychiatrie. Aktuální informace 21. Praha: ÚZIS. n ÚZIS (2004). Psychiatrická péèe 2003. Praha: ÚZIS.

75

ABSTRAKT ABSTRACT

Analýza potøeb provedená v roce 2003 mezi klienty pražských nízkoprahových zaøízení urèených pro uživatele drog navazuje na obdobnou studii provedenou ve Støedoèeském kraji. Cílem této studie bylo identifikovat okruhy problémù, které mohou být podnìtem pro zlepšování poskytovaných služeb èi zavádìní chybìjících programù. Z dùvodu specifiènosti zkoumané populace a povahy získávaných dat byly zvoleny metody rychlého posuzování (Rapid Assessment and Response). Úèastníky výzkumu byli klienti nízkoprahových zaøízení v Praze nominovaní metodou snìhové koule v kombinaci se zámìrným výbìrem a výbìrem pøes instituce. Druhou skupinu tvoøili poskytovatelé nízkoprahových služeb v Praze. Data byla získána prostøednictvím semistrukturovaných rozhovorù, ohniskových skupin, zúèastnìného pozorování a kvalifikovaného odhadu. Získaná data byla analyzována pomocí zakotvené teorie. V rámci studie byl také proveden struèný popis demografické a socioekonomické charakteristiky hl. m. Prahy, epidemiologických údajù a institucionálního kontextu v Praze v roce 2003.

A study of Needs Assessment carried out in 2003 in Prague among clients of low-threshold facilities providing services for drug users refers to the similar study carried out in Central Bohemia. The aim of this study was to identify the factors that can facilitate the improvement of services provided or the establishment of so far missing programs. With regard to the specificity of the population examined and the character of the data, the methodology of Rapid Assessment and Response was chosen. Two groups of participants were involved in this study. The clients of low-threshold facilities in Prague were nominated by snowball sampling method combined with intentional sampling and sampling through institutions. The second group of participants was formed by low-threshold services providers in Prague. Data were obtained through semistructured interviews, focus groups, participative observation and estimation techniques. Data were analyzed through grounded theory. In the frame of the study, a brief description of demographic and socioeconomic characteristics, epidemiological data and institutional context in Prague in 2003 was conducted.

77

O AUTORECH PUBLIKACE

Mgr. Lenka Miovská Pracovnice Centra pro adiktologii Psychiatrické kliniky 1. LF UK v Praze, postgraduální studentka oboru klinická psychologie na FF UP v Olomouci. Zabývá se kvalitativními daty a problematikou užívání drog v marginalizovaných skupinách vèetnì národnostních menšin.

PhDr. Michal Miovský, Ph.D. Psycholog a psychoterapeut. Je vedoucím Centra pro adiktologii Psychiatrické kliniky 1. LF UK v Praze, dále pùsobí jako odborný asistent na Katedøe psychologie na FF UP v Olomouci, kde se vìnuje metodologii výzkumu, léèbì a prevenci problémù zpùsobených užíváním drog a narativní psychologii.

Mgr. Roman Gabrhelík Absolvent jednooborové psychologie na FF UP v Olomouci. V souèasnosti je postgraduálním studentem na Fakultì sociálních studií MU v Brnì a pracovníkem Akademie vìd ÈR. V souèasné dobì se plnì vìnuje aplikovanému výzkumu v oboru adiktologie, kvalitativní metodologii a psychologii osobnosti (prokrastinace).

Mgr. Miroslav Charvát V souèasné dobì dokonèuje postgraduální studium na Katedøe psychologie FF UP v Olomouci, kde vyuèuje psychologickou metodologii a experimentální psychologii. Spolupracuje na adiktologických výzkumech, specializuje se zejména na kvalitativní výzkumné metody. Je také zamìstnancem Sdružení Podané ruce, kde pracuje jako vedoucí terénních programù pro uživatele drog v Olomouci.

79

Mgr. Lenka Miovská, PhDr. Michal Miovský, Ph.D., Mgr. Roman Gabrhelík, Mgr. Miroslav Charvát Analýza potøeb klientù nízkoprahových zaøízení v Praze v roce 2003 Vydal © Úøad vlády Èeské republiky, 2005 Národní monitorovací støedisko pro drogy a drogové závislosti 1. vydání Redakènì uzavøeno 8.6. 2005 Design Missing-Element Sazba Vladimír Vašek

ISBN 80-86734-44-7

ANALÝZA POTØEB KLIENTÙ NÍZKOPRAHOVÝCH ZAØÍZENÍ V PRAZE V ROCE 2003 n Publikace se zabývá analýzou potøeb klientù nízkoprahových zaøízení v Praze v roce 2003. Analýza potøeb patøí mezi základní nástroje, jimiž zjišujeme, jaké jsou potøeby a požadavky cílových skupin, kterým nabízíme èi chceme nabízet urèité služby. Jejich prostøednictvím se tedy dovídáme více o tom, zda to, co nabízíme, odpovídá reálným potøebám tìchto skupin nebo pøípadnì co a jak bychom mìli v nabídce zmìnit, aby tomu tak bylo. Jedná se tedy o základní nástroj pro plánování a rozvoj služeb, tak také o nástroj umožòující specifickou kontrolu nastavení a fungování systému služeb i jeho jednotlivých èlánkù.

ISBN 80-86734-44-7

9 788086 734446

neprodejné

Vydal / Úøad vlády Èeské republiky n Nábøeží Edvarda Beneše 4 n 118 01 Praha 1 n www.drogy-info.cz