NEVHODNÁ VÝCHOVA, STRES A MOŽNOSTI PREVENCE PSYCHOSOMATICKÝCH PORUCH Richard Jedlička
Lidský život je běžně plný proměn, komplikaci a překážek, které nám občas bráni v uspokojováni rozličných přáni a potřeb. Schopnost přizpůsobeni se změnám a vyrovnání se s nimi je jednou z charakteristik lidské existence. Ne vše, co zprvu pociťujeme jako nepříjemné nebo ohrožující, je takové povahy, že bychom to nakonec nedokázali rozřešit či zdárně přestát. Je ale dobré připustit, že pohled dospělých vychovatelů na problematiku zátěžových situací se opírá právě o ty prožitky a zkušenosti, které jim pomáhaly sociálně vyzrát a dospět. Není realistické očekávat citový odstup od životních obtíží a frustraci u dětí a dospívajících. Pocity napětí, obavy z nezdaru, poruchy spánku či malou chuť k jídlu lze pozorovat u mnoha mladých lidí před školními zkouškami, veřejným vystoupením nebo před důležitým sportovním výkonem. Při delším trvání pro ně mohou být strach, úzkost a projevy, které je provázejí, špatně snesitelné a vysilující. Roli zde sehrává vývojově podmíněná labilita způsobená nezralostí nervové soustavy, snadnější vyčerpatelnost, zkušenost z obdob-
132
ných situací, ale rovněž aktuální stav organismu. V okamžicích únavy, vysílení, duševního vypětí nebo při počínající nemoci se člověk cítí hůř, a proto i vyhlídky na zvládnutí potíží hodnotí pesimističtěji. To, jak mladý jedinec reaguje, není jen obrazem současného tělesného a duševního stavu, ale rovněž otázkou jeho dosavadního sociálního učeni. Zejména toho učení, které se odehrávalo v raném dětství,1 kdy je člověk na vnímané podněty nejcitlivější a snadno je nekriticky přejímá. Jestliže dítě zažilo, jak dospělí řešili zátěžové situace s nevraživostí, s napadáním se (namísto společného hledáni řešení), je pravděpodobné, že i ono bude v obdobných poměrech reagovat zlostně a destruktivně. To vzbudí jistou odpověď nejbližšího okolí, s níž bude potřebné dále se vyrovnat. Podobně je tomu s odpozorovanými a podvědomě přejatými únikovými taktikami, s takovými neproduktivními strategiemi, jako jsou odchody od rodiny v období problémů, sklon k úlevě z napětí zvýšenou spotřebou alkoholických nápojů a léků2 nebo útěk od problémů do nemoci. Celkem běžné bývají psy-
chogcnně podmíněné bolesti hlavy, oběhové obtíže (bušeni srdce, svíráni, mdloby) a záchvaty nevolnosti. Občas se hovoří o vypěstované bezmocnosti. Poškozující mohou být nejen odpozorované způsoby úniků od těžkosti a povinností, ale také to, když přehnaně starostliví rodiče za potomky vše řeší a takzvaně jim „umetají cestičky". Zdůvodňují své chováni obranou „křehkého světa dětství" před příliš tvrdou realitou. Z hlediska ochrany jedince před nároky, jež život přináší, to však znamená opak. Nadmíru pečující rodina neučí děti jiným než pasivně přijímaným strategiím, nenaučí je sebeovládáni a nepodporuje u nich náležitou iniciativu. Rozmazleni a zchoulostivěli mladi lidé považují pak obvyklé společenské nároky za nepřiměřené a vyžadují ohledy, všemožnou pomoc, protestují proti práci pro druhé, nebo se pod tlakem běžných povinností hroutí. Ditě však může pozorovat i jinak jednající dospělé, s nimiž se ztotožní a které mu jsou vzorem. Ačkoliv prvními předlohami pro jednání jsou rodiče a zvláště matka, tříleté a starší dítě již vnímá rozdíly v chování rodičů a prarodičů i dalších dospělých, s nimiž se opakovaně setkává a kteří mu věnují pozornost. Blahodárně se projevuje vliv prostředí, v němž je jedinci v útlém dětství věnována laskavá péče' vzájemně se doplňujících rodinných příslušníků, ale postupně jsou mu ukládány i omezeni a úkoly, jež pomohou rozvíjet soběstačnost a tvořivost. Je vhodné připomenout dopad toho, když dospělí
s dítětem mluví o všem, co ho zajímá, čemu nerozumí a co ho znepokojuje, na to, kdy v klidu řeší problémové situace a rozvíjejí jeho osobní iniciativu. Pocit důvěryhodné opory i vlastní šikovnosti vzniká při společné činnosti, kde se „velcí a malí" partnersky radí, např. o nejlepším postupu při stavbě z kostek, opravě porouchané hračky, vypracováni školní úlohy a podobně. Podpora při tvořivé hře a povzbuzování při činorodé práci vede ke společné radosti, hrdosti dítěte a růstu sebedůvěry. 4 Bohatství poznávacích činností a rozvoj schopností symbolizace a imaginace jsou činiteli, jež do budoucna pomáhají jedinci chovat se nestereotypně a nacházet alternativní řešení při obtížných životních situacích. Již v sedmdesátých letech dvacátého století prokázali badatelé zabývající se reakcemi nejrůznějších jednotlivců na stres, jak důležité jsou zážitky z dětství a časně osvojené stereotypy jednání. 5 Kliničtí psychologové a psychiatři studující duševní rozpoložení dlouhodobě nemocných a těžce zraněných poukázali na to, jak je pro budoucí adaptabilitu dospělého potřebná zkušenost dítěte po boku „pevné osobnosti". To znamená takové osoby, s niž je možno prožít, jak ve chvílích problémů, konfliktů a životních krizi drží bezpečně v rukou „otěže svého osudu".'' Zátěžovými situacemi prochází každý, patří k životu a je nepravděpodobné, že by se jim dalo vyhnout. To, co mezi sebou lidi rozlišuje, vzhledem k úspěšnosti při vyrovnáváni se s nastalými problémy.
133
ncni ani tak jejich tělesná výbava, míra inteligence a temperament, jako spíš celková strategie, jak zacházejí s vlastními silami a s nabízenými možnostmi. Pro vychovatele nebývá občas lehké odhadnout, zda žák nebo chovanec vystavený nezvyklé situaci, jež se zdá být nad jeho síly, vyžaduje především vlídné a přátelské slovo, složitější krizovou intervenci,7 či zda poměry zašly tak daleko, že se jedná o manifestaci vážné poruchy nebo psychické choroby, která si žádá specializovanou o d b o r n o u p é č i . ' Rozhodování o odpovídajícím přistupuje nesnadné, ale do kompetenci pracovníků pomáhajících profesí zabývajících se mládeží by mělo patřit uměni rozpoznat potenciální ohroženi klienta a schopnost pomoci mu vypořádat se s obtížemi adaptivně, sociálně produktivním způsobem.' Ukazuje se totiž, že včasná diagnostika, rychlá kvalifikovaná pomoc a psychologická podpora jsou nej lepší prevencí nežádoucího osobnostního vývoje a možné sociální patologie.
Vrozená reakce na zátěž a učení se správně nakládat se silami Jedním z průvodních znaků zátěžových situací bývá stav organismu označovaný jako stres (což je původně anglický termín 10 vyjadřující zátěž, tíseň, tlak). Stres ve fyziologickém pojetí představuje mimořádně silná zátěžová situace, kdy člověk nebo zvíře jsou vystaveni škodlivým či potenciálně škodlivým vlivům, které ohrožují stabilitu organismu a vedou
134
k automatickému spuštěni vrozených obraných reakci. Zopakujme si pro přehlednost, že v první polovině dvacátého století formuloval Hans Selye na základě dřívějších pokusů biologickou teorii stresu, zvláštního vybuzeného stavu živočišného či lidského těla, vyvolávaného určitými podněty (stresory). Ty aktivují nejprve v centrálním nervovém systému, nadledvinách a posléze v celém organismu hladinu příslušných biochemických působků (stresových hormonů). 11 Pojmem stresor bývá míněn zvláště silný podnět přicházející z vnějšího prostředí (například agrese, úraz, nedostatek potravy nebo odpočinku), jenž je vnímán tak, že ohrožuje život, zdraví nebo stálost vnitřního prostředí organismu. Impulz spouští příslušnou reakci, pomocí níž se exponovaný tvor (pokusné zvíře, ale i lidský jedinec) vyrovnává se změněnými podmínkami. Stresové hormony (adrenalin, noradrenalin a další) mají přizpůsobit organismus na vypořádáni se náhlým ohrožením ve smyslu Cannonem formulované „teorie nezbytnosti". Walter B. Cannon popsal na podkladě pozorování zvířat vystavených zátěži nespecifickou (stereotypně nastávající) sebezáchovnou reakci, jež aktivuje tělo pro možný boj či útěk (preparation for fight andJlight).'2 Podněty vyvolávající bolest zpravidla vybavují únikové způsoby chování. Není-li útěk možný, dochází k přípravě na šarvátku. Připravenost těla k útoku, k obraně či spásnému běhu o život se projevuje
především v rychlejší a silnější akci srdeční, ve zvýšeni tepové frekvence, ve zrychlení dechu a ve zvýšeni hladiny krevního cukru i v okamžitém vzestupu srážlivosti krve. Taktéž dochází k nabuzeni samotného centrálního nervového systému. To bývá spojeno s pocitem zostřeného vnímáni, chvatného běhu myšlenek, pohotovějších reakcí, ale i lepšího zapamatováni přislušných vjemů. Aktivace však má své fyziologické hranice. Je-li stres neúměrně velký, vzniká panika. Nelibé emoce (strach, zlost, bolest) přesahují únosnou mez. Trysk myšlenek je tak rychlý, že je pro jedince nesnadné je uspořádat a správně se v situaci orientovat. V chováni převažuje neklid, prudkost pohybů, nepřesnost, přestřelování. Při příliš silných stresových podnětech však také nastává pocit zástavy myšlení, který se projevuje celkovou pasivitou, někdy až ztuhlosti. Za vypjatých okolností může dojít i ke krátkodobým výpadkům paměti. Postižený si později není s to vybavit, co se s ním vlastně dělo." Příznaky stresové odezvy jsou suchost v ústech, pocení, rozšíření zornic a odkrveni pokožky. To se u postiženého člověka projevuje například bledostí v obličeji. Stažení p o v r c h o v ý c h cév má usměrnit přesun krve do svalů, kde je nyní zapotřebí většího množství kyslíku a živin, ale rovněž je obranou organismu před přílišnou ztrátou tělních tekutin krvácením, jestliže by byla kůže při zápasu zraněna. Lidová moudrost popisuje stav periferní vasokonstrikce výstižným
způsobem, když se říká: Hrůzou by se v něm krve nedořezal! Ochrana před vykrvácením je umocněna i zvýšenou krevní srážlivosti. 14 Reflexivní rozšíření zřítelnic vlivem sympatického nervstva uzpůsobuje tvora pro vidění na vzdálenost, kde je nutné postřehnout vše, co by mohlo zasáhnout a poranit. (Působení adrenergních hormonů, vedoucích k lepšímu viděni na blízko, poměrně přesně vykresluje půvabně dvojznačné rčení strach má velké oči".) V přirozených podmínkách, v nichž se život po miliony let vyvíjel, připravuje popsaná reakce živočicha na to, aby zvládl boj, zahnal či zahubil nepřítele, a jestliže to není v jeho silách, adaptuje organismus na rychlé opuštění nebezpečného místa. A to s co nejmenší újmou a co největším efektem. V podmínkách civilizované společnosti prastaré biologické odezvy na nadměrnou zátěž většinou neodpovídají skutečnému ohrožení života, a jsou proto nejen přehnané, ale vyloženě nezdravé (např. stresová hypertenze, která zvyšuje svalovou výkonnost v zápasu, se zafixuje a stává se jednou z příčin vysokého krevního tlaku). Ve zdravotnické literatuře se uvádí, že stresová imunosuprese, projevující se v údobí dlouhotrvajícího vypětí častým nachlazením, je důsledkem působeni kortizolu. Tento hormon kůry nadledvinek snižuje mimo jiné počet určitých typů bílých krvinek," potlačuje zánětlivé projevy a zmenšuje odolnost vůči infekčním onemocněním.
135
Neni náhodné, že v moderné koncipované pedagogické psychologii se stále častěji objevuje téma celkové odolnosti (rezistence)"' jednotlivce vůči nejrůznějším zátěžím. Nejnověji se podtrhuje preventivní význam „pozitivního zdraví" či rezilience}1 Termín rezilience se zpravidla překládá jako nezdolnost nebo houževnatost. V praxi tomu rozumíme tak, že jedinec je díky předchozímu soustavnému tréninku (promyšleně stupňovaným cvičným zátěžím a otužování) zvýšeně odolný ve chvílích, kdy se u ostatních již projeví známky vyčerpání, stres, poruchy a onemocnění. Posilování nezdolnosti, cílevědomé pěstováni houževnatosti, podněcování k pružnosti při řešení problémů a podpora zdravé sebeúcty se může ubírat jak cestou psychosociálních tréninků, tak prostřednictvím přiměřeného „životního otužování" děti a dospívajících. 18 To je pole, na němž původní kultivační působení rodičů, vychovatelů a trenérů ustupuje do pozadí, aby po zvnitřněni jejich vlivů nastoupil moment rozvíjející sebevýchovy." Významnou úlohu v předcházeni problémům způsobeným nadměrným anebo chronickým stresem sehrává možnost produktivního odreagováni a uvolnění nahromaděného napěli prostřednictvím různých tělovýchovných aktivit. Sport pro mladé lidi není jen způsobem zábavy a sociálně přijatelného vybití z tenze. Zlepšuje také jejich fyzickou a psychickou výbavu, zvyšuje toleranci vůči neúspěchům a obtížím, učí člověka adaptivně překonávat nežádoucí pocity, vyrovnávat se s únavou, bolestí
136
a nepohodlím. Navyká jedince určité pravidelnosti, kázni, přijetí vnějších pravidel i potřebné sebekontrole. Vede jej ke střízlivému odhadu vlastních sil a ekonomičtějšímu hospodařeni s nimi.20 Odborníci zabývající se problematikou civilizačních zátěží, nadměrného stresu a jeho zvládáni soudí, že rostoucí obliba takzvaných extrémních sportů, do nichž se část mládeže střemhlavě vrhá, vypovídá cosi podstatného o sociálních tlacích a životním stylu, v němž ctitelé hazardních aktivit vyrůstají. Ačkoliv milovníky rizika charakterizuje společná touha vyzkoušet si hranice vlastních možností, přemoci strach a prožít mimořádné zážitky v záplavě adrenalinu a endorfinů, je značný rozdíl mezi těmi, kteří jsou ochotni podrobit se náročné výsadkářské, potápěčské či horolezecké přípravě, a mezi těmi, kteří pokoušejí meze bytí při jízdě na střechách vagónů nebo bez průpravy a zajištěni šplhají po výškových budovách. U dětí a dospívajících, kterým fyzicky náročná forma odreagováni stresu z jakýchkoli důvodů nevyhovuje, skýtají možnosti uvolněni a úlevy z neklidu například skupinová relaxační cvičeni,21 psychogymnastika, muzikoterapie, arteterapie, 22 jóga anebo Schultzův autogenní trénink. 25
Chronický stres a podíl vadného sociálního učení na vzniku duševních poruch a tělesných obtíží Neřešené obtíže a intrapsychické problémy se neprojevují jen v narušeni duševní
činnosti člověka, v jeho vztahu k vlastnímu životu a k sociálnímu okolí, ale mohou se spolupodílet na vzniku neurotických a psychosomatických poruch. Fixací nežádoucích stereotypů, postižením funkce a mnohdy i poškozením struktury orgánu dochází ke vzniku vleklého onemocnění. Důsledkem kombinace vrozeného oslabení organismu, vnější škodliviny (např. choroboplodných zárodků, rostlinných pylů, d r á ž d i v ý c h c h e m i c k ý c h látek) a chronického stresu jsou nemoci jako vředové choroby zažívacího traktu, průduškové astma, exémy, hypertenzni onemocnění či tyreotoxikóza. 24 Dlouhodobé nebo opakované působení psychického přetížení a prožívání nepříjemných emocí - zármutek, potlačovaný vztek, strach z trestů, obavy ze zostuzení, úzkostná nejistota, pocity méněcennosti - mohou snadno narušit vratkou psychickou rovnováhu nezralých jedinců, u kterých dojde ke zdravotním poruchám, k onemocněním nebo ke vzniku neurózy. 25 Duševní narušení může být sice určitými psychodynamickými mechanismy na nějaký čas kompenzováno, ale následkem pozdějšího traumatu 26 docházívá u ohrožených jedinců k selhání vybudovaných obran, obnažení nevyřešených intrapsychických konfliktů a vzplanuti psychické či psychosomatické choroby. V moderních psychoanalytických studiích nalezneme rozvahy o psychosomatickém charakteru specifických poruch chování a vývojových poruch učeni. 27 Je nesporné, že vedle diskrétních odchylek
ve struktuře centrálního nervového systému se na jejich vzniku a rozvoji podílejí negativní psychologické faktory (například odmítavý přistup k dítěti) a chronický stres způsobovaný nepřiměřenými výchovnými metodami. Na druhé straně je známo, jaký vliv může mít při nápravě vývojových poruch čtení a psaní přiměřeným způsobem uplatňovaná psychoterapie, provázející laskavý a důsledný pedagogický postup. 2 ' Podíl nevhodného působení ve škole a zlého zacházení doma na chronickém přetížení žáka a vzniku neurotických a psychosomatických obtíží můžeme demonstrovat na případu Mariána S. - bystrého chlapce, který měl být zařazen do zvláštní školy. Základni údaje: Marián S.. 12 lei; přijat do léčebné výchovného sanatoria pro diagnózu fické vývojové porvchv učeni; porucha
speci-
pozornosti
provázená hyperaktivilou; výchovné problémy, neprospéch; enuretické obliie.
neuróza.
Rodinná a sociální anamnčza: Otec:
Slovák.
J 7 lei; základní vzdéláni. pracuje jako Udič nákladního automobilu
ve stavební firmé.
Matka:
Ceika. Ji let; základní i-zdélání. zaučená jako i Íčka; jit delší čas bez stálého zaméslnáni - pracuje jako příletiloslná
dělnice, za lýdélkem
musí do-
jíidét. Celá rodina iije na vesnici v domku otcovy matky. Marián se narodil jako druhý ze čtyř sourozenců. Jeho starií sestra (16 let) ani mladší bratři (10 a S roků) obdobné výchovné a x-zdělávaci obliie
nemají.
Výchozi potiže a nyníjäi problómy:
Oblíte
s Mariánem naslalv po nástupu do základní školy.
137
Přestože šel do první třídy jako téměř
sedmiletý
následkem ran padl chlapec na zem, zkopal jej tak.
(narodil se totii počátkem října), jit na konci prv-
že mu zlomil dvi žebra. Po této scéně se do situace
ního pololetí výrazné zaostával za ostatními spolu-
vložila
žáky v grafomotorických
a převzata i zodpovědnost
projevech a pri nácviku
babička,
která si vzala hocha k sobě za jeho učeni. Marián
členi. S postupujícími učebními nároky se jeho han-
se přestal v noci probouzel a začalo ustupovat i jeho
dicap dále zvélioval a pozdéji přerůstal do dal jich
pomočováni.
oblasti.
byl
kovat články, které mu babička předčítala, ale na
Marián mezi nejlepšimi. ale písemné úlohy nezvlá-
konci druhé třídy opět nepostoupil. Ve svých jede-
dal řeiil.
V úsudkových V jiných
početních
předmétech
příkladech mél
vzhledem
Ve škole sice uměl zpaměti reprodu-
nácti letech byl žák spolu s rodiči odeslán na vv-
k poměrné velké zručnosti, ochotě a dobré paměti
šetřeni do pedagogicko-psychologické
pěkné výsledky, ale proloie na konci první třídy té-
neboť ředitel školy usoudil, že Marián je už dost
měř nepsal, nedokázal prakticky vůbec číst a nebyl
starý na to. aby byl schopen samostatné
ani s lo rozeznal od sebe některá písmena, nechala
do okresního města do zvláštní školy.
ho učitelka opakovat. Rodiče se mu doma nijak
poradny, dojížděl
Pedagogická a psychologická diagnóza. V porad-
zvlášť nevěnovali, proloie po návratu ze zaměst-
ně bylo shledáno,
nání docházeli na stavbu rodinného domu a večer
o mentální postiženi, ba právě naopak, že jeho in-
byla pozornost
matky upřena na mladší
ie se u chlapce
nejedná
bratry.
teligence je mírné nadprůměrná a že školní nepro-
V průběhu následujícího roku se školní situace za-
spěch je výsledkem lehké mozkové dysfunkce a málo
čala zhoršovat, když se Mariánovi mladší spolužá-
podnětného sociálního zázemí
ci smáli pro neschopnost číst i prv jeho špatné psaní
statován syndrom ADHD (Altention Deficit Hyper-
a on je pak bil. Protože byl největší, seděl v poslední
aktivity Disorder)
lavici, a jestliže mu učeni nešlo, díval se z okna,
doporučeni PPP byl Marián odeslán do léčebně
nebo si s něčím hrál. Poté, co ho učitelka stále čas-
výxhovného sanatoria a zařazen do
těji napomínala a stavěla do kouta, začal být drzý
rehabilitačné reedukačniho
a odmlouvavý- Škola si opakovaně stěžovala rodičům. a když domáci příprava s matkou neměla žádný viditelný efekt, ujal se doučováni otec. Ten ho za jeho „ lenost a neochotu " při členi a psaní tvrdé trestal. V tě době se poprvé objevily záchvaty nočního neklidu (,. noční můry "). Později se chlapec začal ve spaní i pomočoval. Ačkoliv Marián nakonec s dvojkou z chováni postoupil do vyššího ročníku, čísl se nenaučil. V průběhu druhé třídy začal mil vážné problémy i v jiných předmětech.
Spolu
s lim se stupňovala jeho vzdorovilost vůči dospělým a hrubost ke spolužákům. Otec bil Mariána při „domácí přípravě" až do krve, a když jednoho dne
138
Zároveň byl kon-
a těžká neurotizace ditéle. Na
V rámci několikatýdenního ni byly diagnostikovány
komplexního
programu. vstupního
nadprůměrné
vyšetřeintelektové
schopnosti, emoční labilita, poruchy spánku (pavor noclurnus, enuréza), neurotické a depresivní projevy, komplex méněcennosti,
narušené
citové
vztahy v rodině, defektni vztahy k autoritám,
spe-
cifické vývojové poruchy učeni dyslektického.
dys-
orlografického a částečné i dysgrafického teru. Při vyšetřeni
s řadou zárazů před delšími slovy. Jeho schopnosti
charak-
četl hoch pomalu a chybně,
byly na úrovni průměrného
čtenářské žáka
v pr\nim pololetí první třídy. Nebyl však schopen zapamatoval si, co právě četl, a reprodukovat pře-
členy text. Jeho psaní bylo ipatni čitelné s \ynechanými znaménky,
zdvojenými
slabikami
dopsanými slovy. Rovnéi byly popsány poruchy
chováni
(zejména
schopnost soustředěni
specifické
roztékanost,
nízká
se na práci, nutkavý psy-
chomotorický neklid ph zátěii) příznivě na medikamentózni
a ne-
reagující
terapii nízkými dávkami neu-
roleplik." Pedagogická rehabilitace a psychoterapie: Marián byl zařazen do individuálni a skupinové terapie a v ústavní škole mu byla věnována specifická péče podle osobního programu vypracovaného speciálním pedagogem chologem převáině
ve spolupráci s dětským psy-
Individuální
náprava čteni
probíhala
hrovou formou, při použiti kratších zá-
bavných textů. Z počátku byly při reedukaci často zařazovány pohybové aktivity střídané s relaxaci na zotavenou. Při školní práci byl chlapec opakovaně povzbuzován a ve třídě za dosažené pokroky veřejně chválen. Za pochvalu byl velmi vděčný a následné se upravovalo jeho chováni jak vůči dospělým. lak i k ostatním dětem. Pěkných výsledků dosahoval Marián v tělovýchovných
aktivitách. Vy-
chovatelé oceňovali, jak je při sportu
neobyčejné
vytrvalý a poctivý. Mladší hoši ho obdivovali, jak umí hrál kopanou, na což byl patřičné hrdý. Stal se přirozeným
dětským vůdcem. Celkově se začalo
kultivoval jeho sebepojeti jako žáka. Rád psal dopisy babičce, kde ji pravidelně zpravoval o svých zážitcích i o sebemenších školních
úspěších.
Psycholog pracoval rovněž s rodiči, kteří za Mariánem jednou za měsíc dojížděli, a vysvětloval jim podstatu synovy poruchy i správný systém nápravy. Rodiče byli v rámci individuálních a psychoterapeutických
pohovorů
skupinových sezeni vedeni
k tomu. aby se naučili účinné bojovat za práva svého dítěte a ne proti němu
Z psychosomatických poruch vyskytujících se v dčtském a adolescentnim věku je důležité připomenout zajíkání, koktavost, spánkové poruchy typu pavor nocturnus (noční děs), různé alergie a neurodermatózy.31 Patři sem též enuréza, enkopresa 32 a psychogenní průjmy 3 3 , mentální anorexie a bulimie, bigarexie 34 a stresové poruchy menstruačního cyklu. Uvedené obtíže lze vhodným komplexním terapeutickým přístupem příznivě ovlivnit či vyléčit, ale při nesprávném výchovném působení mohou i při zodpovědně vedené medikamentózni léčbě potíže přecházet do chronického stavu a přetrvat do období dospělosti jako chorobné stavy, jež zásadním způsobem ovlivňuji kvalitu života postiženého jedince. 35
Onemocnění a psychosomatické poruchy u dětí a dospívajících jako výzva ke spolupráci mezi medicínou, psychologií a pedagogikou Termín psychosomatika, který roku 1927 poprvé použil vídeňský psychoanalytik Felix Deutsch, vyjadřuje v teoretické rovině pojetí vicečetné přičinnosti při vzniku a rozvoji určitých onemocněni. Psychosomatika jako interdisciplinárni vědní obor (rozvíjející se na pomezí lékařství, psychoanalýzy, fyziologie, sociální psychologie a etiky) soustavně zkoumá duševní a společenské jevy, jež maji svůj podstatný význam při vzniku určitých tělesný chorob. Společná bádáni internistů, patofyziologů, psychiatrů a klinických
139
psychologů vedou k závěrům, že nemoc není samostatný fenomén, ale způsob interakce jedince s vnějším prostředím, a v tom smyslu ji proto nelze nijak přísně oddělovat od zdraví. Každá porucha souvztažného uspořádání lidského organismu (choroba nebo úraz a jeho následky) má své tělesné, duševní a společenské aspekty. Proto je třeba jakoukoli nemoc vidět ve všech jejích psychosociálních souvislostech. Je žádoucí, aby se učitelé, sociální pracovníci i zdravotnici dokázali zamyslet nad tím, kdo se o dítě v rodině nejvíce stará, jak uspokojivě to dělá a jakou má u něho přirozenou autoritu. Má to vliv na včasné uzdravení jak při běžných dětských chorobách, které vyžadují jistá krátkodobá omezení, tak v mnohem závažnějších případech, jež zasahují po delší čas do života malých nemocných. Způsob, jak dospělý dokáže být pro dítě opravdovou autoritou, hraje důležitou roli při pěstování sebekázně v jídle a dodržování dietního režimu při cukrovce, ale i při podpoře sebedůvěry při rozcvičování po úrazech apod. Je důležité, aby se profesionální vychovatelé zajímali více o to, kdo o dítě nejčastěji pečuje, když churavi, jak je tento ošetřovatel pečlivý, či zanedbávající a jak dítě po jeho boku svoje onemocnění prožívá. O tyto zkušenosti se opírá nejen komplexní rehabilitace u žáků se zdravotním postižením a znevýhodněním, ale i správný postup při řešeni takzvané školní fobie,'*, při pochopení problematiky simulace," agravace 1 ' a disimulace".
140
Psychosociální stres a nároky dospívání Pro mnohé žáky základních i středních škol je nesnadné vyrovnávat se s nároky, které přináší tělesné zrání a dospívání v době, kdy jsou v pohybu společenské hodnoty a cíle. To platí zejména tam, kde se od potomka očekává co nej lepší výkon, viditelné známky úspěchů a kde je rodinou zdůrazňováno zacíleni na budoucí společenské postavení. Pro děti a dospívající může být těžké přijmout za své úkoly dospělých a naplnit očekávání, kterými je zahrnují ambiciózní rodiče. K výkonově orientovanému rodinnému ovzduší se občas přidruží náročné požadavky školního prostředí, společenský tlak vrstevnických skupin i vliv nepřeberných reklam a psychologické působeni určitých sdělovacích prostředků. Mnozí z dospívajících, kteří jsou obdařeni silnou ctižádostí, potřebou sjednocení se s vrstevnickými vzory a tužbou po ideálech, usilují o to, co nejvíce se ztotožnit s hrdiny televizních seriálů či s oblíbenými postavami z teenagerských časopisů. 40 Nekritičnost, neúměrné nároky na fyzický vzhled a společenské oceněni mohou vést k chronickému přepětí, k závažným psychosociálním poruchám a poškození zdraví. V extrémní podobě to můžeme vidět u anorexie či při vzniku takzvaného adonýského syndromu (zvaného též bigarexie 41 ). A d o n ý s k ý syndrom 4 2 se v y s k y t u j e u chlapců a mladých mužů, kteří trpí tim, že si připadají slabí, zranitelní a málo
úspěšní. Pokoušejí se to překompenzovat nadměrným kulturistickým cvičením, konzumací výživových diet a zneužíváním anabolik. Přejí si vzbuzovat uznání a obdivný zájem okolí a maji za to, že krásnou svalnatou postavou překonají poc h y b n o s t ' 0 v ' a s t n ' mužnosti a bolestné pocity méněcennosti. Jsou chorobně zaujati svým fyzickým vzezřením, pozorují se pochybovačně v zrcadlech, stále si přeměřují různé tělesné partie a zkoumají, kolik už přibrali na svalové hmotě. Usilovným cvičením si ulevují od napětí a zaměření na vlastní tělo a jeho fungování je odvádí od problémů v sociálni komunikaci, která jim častokrát působí potíže. Časem se u nich vyvíjí závislost na kulturistickém tréninku. Náruživost bigarektiků, s níž se věnuji posilovacímu cvičení, má podobně autoerotickou povahu jako chování deprivovaného kojence, jenž nenachází dostatečnou stimulaci v sociálním okolí, a proto obrací pozornost ke svému tělu a počitkům, které mu poskytuje. Autostimulační aktivita a sledování vlastního obrazu dobře koresponduje s narcistickým zaměřením postižených mladíků. 43 Podle neoanalytičky Karen Homeyové se narcistický jedinec brání tomu, že se necítí být oceňován a milován kvůli sobě samému, a tak své společenské Já" uměle vylepšuje v očích druhých lidí i u sebe sama. Tato snaha je podle Homeyové 44 podporována zejména tím, že výkonově orientovaná okcidentální společnost oficiálně upřednostňuje atraktivní zevnějšek a žá-
doucí společenský dojem před duchovními hodnotami a skutečným Já". Náruživé cvičení bigarektiků dopovaných chemickými preparáty nemá co dělat se zdravou sportovní soutěživostí. Bigatektici jsou se svým vzezřením stále nespokojeni, a tudíž se nikdy neúčastní ani žádných závodů, ani soutěží a kulturistických přehlídek. 45 Výsledkem neodborně vedeného tréninku a neúměrného přetížení bývá zranění svalů a šlach; často dochází k zánětům kloubů a občas i ke zlomeninám páteřních obratlů. Postižení adonýským syndromem se mění také psychicky. Ztrácejí zájem o bývalé přátele a o jiné činnosti než kulturistické cvičení a pobyt ve fitness-centrech. V důsledku zneužívání androgenních hormonů bývají zvýšeně podráždění, výbušní a podezřívaví. To ještě umocňuje jejich sociální izolaci a pocity životní nespokojenosti. Ve zvláště těžkých případech, kdy pod vlivem chronického předávkování androgenů dochází k megalomanickým či perzekučním bludům a delikventním poruchám, se hovoří o takzvané „kulturistické psychóze". V důsledku lékařsky nekontrolovaného užívání steroidnich preparátů jsou bigarektici ohroženi rakovinou varlat. Zatímco závislost na posilovacím cvičení ohrožuje především predisponované dospívající hochy a mladé muže, u pubertálních děvčat, adolescentek a mladých žen se můžeme setkat s jinou formou patologického sebepojeti, prezentovanou poruchami příjmu potravy: mentální anorexií a bulimii. 46
141
V dobé sexuálního zrání se u nékterých dívek objevuje různé vyjádřená otylost, která nechává více vyniknout jejich sekundárním pohlavním znakům (zvětšující se prsa, boky, hýždě). U leckterých z nich to vzbuzuje stud a nadměrnou úzkost. Tak tomu bývá tehdy, když se silnější děvčata stávají terčem posměšných a vyzývavých poznámek spolužáků. Dotčená dívka přestává jist, často svědomitě cvičí, někdy si dokonce po jídle sama vyvolává zvraceni, jen aby nepřibrala na váze. 47 Silný strach ze ztloustnuti ji vede ke studiu redukčních diet a výživových tabulek, k prozkoumávání kalorické hodnoty všech potravin, ke stálému přešetřování vlastní hmotnosti a bedlivému sledování tělesného obrazu v zrcadlech. Postižená děvčata se snaži získat co nejštíhlejší vzhled, a připodobnit se tak útlým filmovým hvězdám a křehkým fotomodelkám morfinistického typu. Posléze si vypěstuji chorobný strach z jakékoli výživnější stravy a ze vzezření, které by připomínalo zdravé ženské proporce. Odmítání potravy vede k vytvoření silného nechutenství. Strava se často omezuje na ovoce, dušenou zeleninu, minerálky, nízkokalorické jogurty a obilné vločky. I to se postupně redukuje. Dávení se stává nejobvyklejšim způsobem, jak se vyrovnat s přijetím většího množství jídla. Dochází k vynechávání měsíčků, později k zástavě pravidelného krvácení a dalším hormonálním a metabolickým poruchám. Dívka konečně získává starostlivou pozornost rodičů, kteří nedokáží dítěti včas a sro-
142
z u m i t e l n ě projevit duševní p o d p o r u a lásku dřív, než se rozvine obraz choroby zvané mentálni anorexie v celé své hrozivé podobě. Název anorexie je utvořen z řečtiny (předponou an- označující zápor a slovesem órexis - toužit) a bývá překládán jako nechutenství duševního původu (mens. mentis - mysl). Onemocnění se v nešťastných případech může rozvinout do takové ztráty na váze, kdy postižená je až na kost vychrtlá. Špatnou výživou, zejména nedostatkem bílkovin a určitých mastných kyselin, dojde k poškozeni řady ústrojí, zvláště pak oběhové soustavy a k celkovému snížení povšechné obranyschopnosti. Vyčerpané tělo již není schopno vzdorovat n e j r ů z n ě j š í m n á k a z á m , nastává chorobné řídnuti kosti (osteoporóza), vzniklé úrazy se špatně hojí, selhávají ledviny a finálně dochází k rozvratu celého vnitřního uspořádáni a tělesného řizení. Někdy pak už nepomůže ani soustředěná odborná léčba na nemocniční jednotce intenzivní péče a následuje úmrtí. Lékaři a psychologové, kteří se zabývají léčbou, výzkumem a prevencí poruch přijmu potravy, zdůrazňuji, že postižená děvčata a dospívající mladé ženy, u nichž se později rozvinulo závažné onemocnění, měly v předchorobi společné jisté povahově rysy. Ty d á v a j í do s o u v i s l o s t i s určitým typem rodinného prostředí a výchovného působeni. Jana Kocourková 4 " poukazuje na to, že dívky s mentální anorexii bývají v předchorobi svým okolím hodnoceny jako
\ýkono\'ě zaměřené, puntičkářsky přesné, spolehlivé a výrazně přizpůsobivé. Jsou vesměs úspěšné ve školní práci, ale také v zájmových činnostech, kterým se věnuji mimo školu. Velmi často bývají rodiči a učiteli vnímány jako nadmíru zodpovědné. S rozvojem poruchy se dívky k nepoznáni změní. Dostávají se do rozepří s rodinou, jsou trucovité, lžou a podvádějí v souvislosti s jídlem. Na výzvy rodičů k nápravě odpovídají vytáčkami, hněvivým odmítáním nebo s plačtivou lítostí a následnými pocity viny. Divky trpící nutkavým přejídáním mentálni bulimii (býčí žravostí - jak by zněl doslovný překlad z řečtiny) nebývají ve svém dosavadním životě hodnoceny jako tak vyhovující a nekonfliktní, jako anorektičky. Podle zkušeností psychologů maji rovněž sklony k tomu, být co nejvíce úspěšné, vyniknout a soustředit pozornost okolí. Záleží jim hodně na tom, jak jsou posuzovány druhými lidmi. Velmi si cení sebekázně i schopnosti opanování projevů svých citů. Proto jejich sebeúcta trpí, když opětovně porušují předsevzetí, jež si stanovily ohledně stravováni. Zdá se, jako by naléhavě nutkavým sycením chtěly zaplnit pocit nějakého nedostatku či prázdnoty. V údobí přejídání se krmí výživnou a kaloricky vydatnou stravou, kterou pojídají v menších dávkách a nenápadně, zato téměř nepřetržité v průběhu celého dne (sušenky, čokolády, bonbóny, oříšky, smažené brambůrky, hamburgery, obložené chlebíčky, zákusky apod.).
Přejídání bývá zakončeno spánkem, nevolností, bolestmi břicha nebo zvracením. V následné lítostivé náladě se děvčata snaží „polepšit" hladověním a vysilujícím cvičením. Zvýšenou námahu občas doplňují užíváním nejrůznějších léků, projímadel a m o č o p u d n ý c h tabletek, čímž sice snižuji váhu, ale za cenu hrozícího rozvratu látkové přeměny v celém těle. Obezitou ohrožené divky se trápí výčitkami kvůli své nestřídmosti a sebenenávistí pro opakovaná pochybení, jež prožívají jako pokořující selháni ctižádostivé volni kontroly. S tisnivými rozlady zřejmě souvisí sebepoškozujicíjednání, které popisují jak rodiče postižených, tak i poradenští p s y c h o l o g o v é a dorostoví lékaři. Sebezraňováni se projevuje pořezávánim kůže žiletkami, popálením se cigaretou, ale i poškozování zvláštními technikami „zdobení" (piercingem). Při vylepšování vzhledu dochází k propichování kůže na různých částech těla, mnohočetnému proděravění ušních boltců, probodení rtů, nosní přepážky, očních víček či prsních bradavek, s následným zaváděním drobných kovových ozdob do ran. Tato poranění se někdy hojí dost obtížně - zhnisanou jizvou. Jindy se vytváří mokvavá pištěl, kterou pronikají do tkáni infekce. Způsob vyzývavého zraňování za účelem „krášleni" dokresluje nevyrovnaný a nepřátelský postoj, který ke svému tělu dívka cítí. Zároveň však postižená touži líbit se, upozornit na sebe okoli a šokovat některé dospělé.
143
Symbolika hltáni a zvraceni jidla, jež původně poskytovala matka, vyjadřuje hluboce dvojznačný vztah, který k ni dcera má a s nimž se nedovede vyrovnat. Klasická psychoanalýza poukazuje na podobnost s kojencem, který se zalyká mlékem z mateřského prsu, dusí se a zvrací. Někdy je připomínáno větší batole, jež tím víc vzdoruje u jídla, čím naléhavěji je do něj pobízeno, a uraženě trucuje, když je násilně krmeno. Občas to totiž vypadá, jako by postižená dívka či dospívající žena chtěla být zároveň malou holčičkou, která stůně a potřebuje maminčino pečováni, ale rovněž je osobou, jež prosazuje svou vlasmi vůli tím, že matčiny kuchařské výtvory odmítá, vyvrhuje a znehodnocuje.
Výchova ke zdravému sebepojetí a její místo v prevenci psychosomatických onemocnění Výchova zajisté není všemocná a bylo by bláhové domnívat se, že sama o sobě může řešit složité mnohonásobně podmíněné problémy, pro jejichž zvládání nemají pedagogicko-psychologické vědy dostatečné nástroje. Je však zajímavé a užitečné zamyslet se nad tím, jak se sociální učení může podílet na vzniku poruchy, její fixaci, ale i nápravě a celkovém uzdraveni. Psychoterapeuti Poněšický,4* Krch 50 či Kocourková a Hort" uvádějí, že poruchy příjmu potravy se často vyskytují v rodinách, jejichž příslušníci maji potíže se vzájemným vyjadřováním společensky
144
nepřijatelných" pocitů a kteří se obávají přímých střetů. Takoví lidé mívají sklon vyhýbat se rozmluvě o těžkostech, které je trápí. Bojí se také vyjadřovat otevřeně svoji nelibost či vztek a často pro ně bývá nepříjemné projevit názor, o němž soudí, že by se mohl druhého dotknout. Děti, které jsou od útlého mládí vychovávány v prostředí, jež brzdí jejich přirozenost, si většinou nedovolí ani později vyjadřovat vůči autoritám zjevný nesouhlas, nebo dokonce odpor. Podle názorů hlubinné psychologie je tomu tak nejenom proto, že se bojí trestu za vzpumost, ale zejména kvůli tomu, že v případě nekonformity a vzdoru by se samy vnímaly jako špatné. Nahromaděné vnitřní rozpory a citové napětí však hrozí, že mohou vyústit do vzniku různých duševních i tělesných obtíži či poškozeni osobnosti. To si můžeme přiblížit na kazuistice Blaženy Š., šestnáctileté studentky gymnázia, která již déle než tři roky trpí mentální anorexii. Biu fena je mladší ze d\vu sourozenců. Otec 50 let. vyučený instalatér, je v současné dobé majitelem opravárenské firmy. Matka. 48letá zdravotní sestra. pracuje jako pečovatelka v domově důchodců. O sedm let starši bratr Kamil konči studia na V$E a chystá se na praxi do ciziny. Rodiče uzavřeli sňatek po dlouholeté
známosti
a první dítě se jim narodilo z plánovaného
těho-
tenství ai po té. co si zařídili byt. koupili auto a chatu. Otec byl hrdý na to. ie má syna. a druhé ditě nechtěl. Matka jej musela dlouho přemlouvat. Blažena se narodila bez komplikaci a po porodu dobře prospívala, po třech nedělích ji však matka
odstavila a převedla na umělou výiivu, neboť ji ko-
na specializovaném psychiatrickém odděleni. Psy-
jeni bylo nepříjemné a nechtěla si ..zkazit postavu ".
chologickým vyšetřením byly zjištěny poruchy sou-
V časném dětství děvče nijak závažněji nestonalo.
středěni. špatné zvládané projevy vnitřního nekli-
Ve čtyřech letech začalo chodit do mateřské školky. na jejit režim se adaptovalo bez obtíži. Blažena byla klidná,
tichá, podrobivá.
ráda si
hrála
du. pochybnosti
o sobě. neodbytné
přemýšleni
o vlastních chybách, pocity méněcennosti a sebevražedné úvahy, pro které byla pacientce
nasazena
s panenkami a prohlížela si knížky. Před zápisem
antidepresivni psychofarmaka.
do první třídy už částečně uměla číst a pěkně ma-
Blažena propuštěna v uspokojivém psychickém sta-
lovala. Vzhledem k tomu, že od počátku
vu s tělesnou hmotnosti 42 kilogramů
patřila
Po čtvrt roce byla
k nejpilnějšim žákům a učeni ji velmi bavilo, poča-
Ke zhoršeni došlo v souvislosti s přípravou na
la od třetí třídy navštěvovat náročnější školu za-
přijímací zkoušky na střední školu, kdy se Blažena
měřenou na rozšířenou výukou cizích jazyků. Doma
často učila dlouho do noci. V té době vysadila psy-
kromě připraly na školu pomáhala matce s úklidem
chiatrické léky. neboť tvrdila, že se nemůže soustře-
a vařením; mezi ostatní děti nechodila a nechybělo
dit a je spavá. Naplánovala si. že denně udělá tři-
ji to. Vášnivé ráda sledovala telenovely a domýšlela
cet příkladů z matematiky (které se obávala, pro-
si příběhy jejich hrdinek, které si zapisovala
tože z ni měla dvojku), a když ji pozdě večer zmá-
zvláštních
do
sešitů.
hal spánek, cvičila a sprchovala se studenou vo-
První obtíže nastaly v osmé třídě spolu s nastu-
dou. Při přijímacích zkouškách byla druhá z tří sel
pující menstruaci. V té době měla Blažena 42 kg.
dvaceti osmi uchazečů,
měřila 164 cm. Některé spolužačky tehdy začaly
z napětí a vyčerpáni zhroutila. S váhou J J kg skon-
experimentovat
čila na dětské a dorostové
s hladovkami,
s
nízkokalorickou
výživou a cvičením podle módních časopisů řadicích děvčatům, jak získat perfektní tělesný vzhled.
ale dva dny po nich se psychiatrii.
Po propuštěni se její tělesná hmotnost
pohybuje
kolem 40 kg (což je pro ni magické číslo) a dochází
Zatímco ostatní divky od hubnuti postupné upouš-
na ambulantní psychoterapeutickou
těly. Blažena podle fitness příruček a kalorických
ším sníženi váhy je s ošetřujícím lékařem domluve-
tabulek precizovala
na na domácím klidovém režimu. Od matky má slí-
své jídelníčky
a houževnaté
léčbu. Při dal-
pracovala na změně postavy prostřednictvím
kom-
beno. že zvýši-li svou váhu na 45 kg. přihlásí ji do
pletního tréninkového plánu. Bez zvláštní
pozor-
přípravného kurzu pro modelky, po čemž Blažena
nosti rodiny v průběhu půl roku zhubla o deset ki-
velmi touží.
logramů. Během dovolené si matka začala všímat, Že Blažena nenosí plavky a i v nejvétšim horku si obléká plandavé kalhoty a bratrova trika s dlouhými rukávy. Když na to upozornila, dcera to vysvětlila tak. že je spálená a chráni se před sluncem Později se matka vyděsila, jak je vyhublá, když Ji náhodně zastihla při sprchováni. Po konzultaci i dorostovou lékařkou byla dívka
hospitalizována
Psychiatr Honzák" upozorňuje, že vrozené vlohy mohou ovlivnit i vývoj a kvalitu vztahů matka - dítě. Například přílišná vzrušivost a dráždivost kojence, který na jakýkoliv podnět bouřlivě reaguje křikem nebo pláčem, matku značně namáhá a vyčerpává (nadměrně senzitivní bývají
145
mnohé kříšené déti postižené během příchodu na svět cirkumporodní asfyxií"). Žena pak může reagovat nedostatečně laskavě, být neklidná a trpět výčitkami svědomí či špatně potlačovaným hněvem. To zhoršuje kvalitu ošetřování a hodnotu vzájemné emoční výměny. Na druhé straně však i dobře pečující osobu může frustrovat dítě príliS apatické, jež nedostatečně reaguje na její starostlivost a něžné projevy. Rovněž v takovémto případě snadněji dochází k poruchám prvotního citového vztahu, které se projevují při dalším rozvoji jedince. Takzvaná psychosomatická osobnost není schopna přiměřeně odhadovat jak reálnou zátěž situace, tak vlasmi schopnosti čelit ji. Předpokládá se, že neumi odpovídajícím způsobem reflektovat své pocity a ostatním lidem srozumitelným způsobem vyjadřovat příslušné emoce ( a l e x i t h y m i c k á hypotéza). 5 4 Jedinec v situaci, kterou vnímá jako ohrožující, zahajuje obrané reakce buď příliš záhy, následkem čehož se snadno vyčerpává, nebo se brzy pokládá za poraženého a odevzdává pocitům zoufalství a beznaděje. Demoralizační hypotéza krizového vývoje upozorňuje, že postižený se při životním neúspěchu staví do nejnižšího bodu, cítí se být zcela přemožen, sražen na samé dno. Myslitel S. Kierkegaard napsal, že největším uměním je v průběhu krizí „uslyšet stříbrný pramen na dně propasti". A to se ne vždy každému podaří."
146
Pavel Čepický, který se zabývá psychologickými aspekty poruch a onemocnění v ženském lékařství, tvrdí,56 že alexitymii je možno rozumět a vyložit ji ve třech různých rovinách. Vysvětlení alexitymické poruchy nabízí v rovině psychodynamické, behaviorální a neurofyziologické. Na psychodynamické úrovni se sledovaná porucha představuje jako obranný mechanismus, který zajišťuje potlačení nepříjemných emocí i nepříslušných fantazií a rovněž potlačení takových projevů chování, které byly důležitými výchovnými postavami v časném dětství považovány za nežádoucí, nepřipadně obtěžující (hněv, pláč, lítost apod.). V termínech teorie učeni lze alexitymii přiblížit jako selhání mechanismů osvojování si vhodných psychosociálních dovedností v raných vývojových stadiích. Její možno porozumět jako selhání mateřského výchovného působení v době, kdy se vytvářely vztahy mezi tělesnými pocity, citovým hnutím a jejich slovním vyjádřením. Z pohledu neurofyziologů je tato odchylka chápána jako nepřiměřenost spojeni mezi limbickým systémem (centrum emocí ve vývojově starší části mozku) a neokortexem (fylogenetický nejmladši část kůry, v níž probíhají činnosti podmiňující schopnost rozumového myšlení a logického uvažováni), popřípadě mezi pravou a levou mozkovou hemisférou. Čepický uvádí, že psychosomatické problémy gynekologického charakteru postihují dospívající dívky a ženy s nedostatečně rozvinutou feminitou, které jsou
nezrale infantilní, a proto bývají snadno psychicky zraněny konflikty, jež se týkají sexu či jejich vztahů k matce. Po emočním traumatu u nich č a s t o d o c h á z í k poruchám cyklu, ať ve smyslu vynecháni mčsičků, tak i metrorhagie." K velmi intenzivnímu krvácení dochází obvykle za půl hodiny či několik málo hodin po velké zátěžové události. Stresová amenoreai% (respektive metrorhagie) bývá reakcí dospívajících na vypjaté spory s rodiči, konflikty s blízkými přáteli, na potíže ve škole - u velmi ctižádostivých perfekcionistických dívek jako odpověď na přetížení při studiu dvou škol současně - ale často bývá i odezvou na přijímací zkoušky. Vynecháni nebo delši chyběni měsíčků může být u úzkostnějších dívek vnímáno jako první z příznaků těhotenství. Nezkušené puritánsky vychované adolescenty mívají sklon prožívat domnělou graviditu jako „trest" za své prvotní sexuální aktivity. To je většinou vyděsí a dále stresuje. Podle Čepického postihují psychosomatická onemocnění v gynekologií nejčastěji mladé ženy silně ambiciózní, přehnaně průbojného typu, s mužskou identifikaci, u nichž je obsahem vnitřního konfliktu rozpor mezi mateřským posláním a výkonově orientovanou soupeřivostí, spojenou s touhou po atraktivním společenském sebeuplatněni." Vzhledem k tomu, že u dospívající mládeže je problematika sexuality a všeho, co s ni souvisí (přitažlivost pro opačné pohlaví, úspěšnost v milostných vztazích.
možné onemocnění, těhotenství atd.), významnou a zároveň citlivou oblasti, pokládáme za vhodné, aby učitelé a vychovatelé byli sami přiměřeně poučeni. A to včetně takových znalostí, které se jim mohli dříve zdát méně podstatné, ale jež se všeobecně stoupající orientací na výkon, rostoucím stresem a výskytem nejrůznějších krizových situací nabývají stále na významu. 60 Jeden z autorů monografie věnované dětské psychoterapii - Karel Balcar*' tvrdí, že obtíže při léčbě psychosomatických onemocněni plynou i z toho, jak je porucha „zabudována" do života pacienta a jeho rodiny. Onemocnění se totiž stává patologickou součástí sociálních regulací a citových interakcí mezi jejími jednotlivými členy. Například: když má dítě astmatický záchvat, přestanou se otec s matkou mezi sebou hádat a věnují se péči o ně. V rodinách ohrožených neřešeným konfliktem prokazuje nemocné dítě návalem dušnosti a úzkosti alespoň dočasně „prospěšnou službu" rodičům, kteří se sami také obávají další eskalace nepřátelství, proto poskytuji trpícímu potomkovi „odměny" prostřednictvím starostlivého ošetřováni a pozorností. Podobnou úlohu mohou záchvaty dušnosti, zvraceni či nočních děsů sehrávat i při sourozeneckém soupeření o mateřskou péči. Patologicky pojatá soupeřivost hrozi zejména tam, kde je hýčkaný jedináček, jemuž byla doposud věnována veškerá pozornost a péče, po narozeni mladšího sourozence náhle ochuzen o všechny dosavadní požitky.
147
Individuálni psychologie popisuje danou situaci jako syndrom „z trůnu sesazeného prvního". Jestliže problémy, na které dítě nestačí, nebudou dospělými vychovateli včas rozpoznány a nebudou přijata nápravná opatření, hrozí vznik kompexu méněcennosti a upevněni nezdravého způsobu sebeprosazení, jako jediného účinného postupu ke zvládání sociálně náročných situací. 62 Také pediatři a psychologové, zabývající se léčbou enurézy - pomočováni psychogenniho původu u dětí starších pěti l e t " _ často nacházejí vleklé konflikty v rodičovských nebo sourozeneckých vztazích, které jedinec adaptivně nezvládá. Psychoanalytičtí terapeuti se domnívají, že dítě sestupuje na nižší vývojový stupeň proto, že mu umožňuje zříci se uspokojování nároků vychovatelů po sebekontrole, přestává se podrobovat jejich požadavkům na tělesnou čistotu a zároveň získává prostřednictvím nežádoucích projevů vytouženou pozornost. Onemocnění interpretují jako nevědomý nástroj sebeprosazení, byť za cenu určitého nehodnocení v očích blízkého okolí. Někteří jiní odborníci hovoří o obtížně potlačované úzkosti ditéte, které si za bdělé denní kontroly samo zakazuje ulevit svým pocitům (třeba pláčem) a v době spánku dochází vzhledem k předchozímu duševnímu vypětí k selhání k o n t r o l y nad s v ě r a č i v močovém měchýři. Pro názornější osvětlení psychosomatické problematiky v deformovaných sourozeneckých vztazích poslouží kasuistika
148
Darji Z., téměř desetiletého děvčete se specifickými poruchami v učení, přijatého k léčbě na pediatrickém oddělení fakultní nemocnice pro přetrvávající enuretické obtíže. Darja Z. (9.6 lei), žákyně ZŠ. je o dva a půl roku starší sestrou bratra Michala. Otec děti; 34 let. SŠ - vedoucí účtárny; matka 32 roky. kadeřnice. Manželství několik let bezdětné; porod dcery bez obtíži; posléze opakované spontánní potraty; rizikové těhotenství; porod syna císařským řezem. Míša byl od nejútlejšiho dětství téměř stále nějak nemocen; častá nachlazeni, opakované sinusitidy a záněty středouši; chronické bronchitídy; pro zápal plic byl hospitalizován
v nemocnici.
Matka
musela být s chlapcem často doma a věnovat mu zvýšenou pozornost. Zájem a péče o starší dceru ustoupila do pozadí. Darja chodila od čtyř let do mateřské školy; špatná adaptace, častý pláč; ač byla před tím již rok bez plen. ve školce i doma se začala
pomočoval;
údajně se snad i několikrát během dne znečistila stolici. Prodělala běžné dětské choroby. Žádné úrazy ani operace neměla. Kromě základního onemocněni je jinak zdráva. Vzhledem k lomu. že Darja byla konštitučné slabší. byl ji na doporučeni
dětského
lékaře a pe-
dagogicko-psychologické
poradny
udělen
roční
odklad při nástupu povinně školní docházky. První třídu začata navštěvovat v sedmi letech.
Nejprve
chodila do školy ráda. protože tam měla kamarádky ze školky a během odkladu se lecčemu přiučila, ale později, když se objevily obtíže se čtením, její počáteční nadšeni pro školu ochladlo. Nyní byla Darja doporučena k hospitalizaci na dětském odděleni nemocnice z urologické
ordina-
ce. V Jevili letech se u ni objevilo noční pomočovaní. stav se neustále zhoršoval; pomočeni bylo at dvakrát v průbéhu noci. Matka po dohodí s obvodním ditským lékařem zkoušela tzv. enurelický reiim, výsledky však byly neuspokojivé. Při psychologickém
vyšetřeni byly
prokázány
i specifické poruchy učeni. Podle informaci získaných ve spádové základní škole byla Darja neuspéšná hlavné v češtině, ale přechodně i v jiných předmětech, nebo/ nedokázala včas a správné přečíst zadáni slovních úloh z počtů. V chováni však problémy nikdy nebyly. Pani učitelku měla Darja ráda a špatné známky ji,. i kvůli taťkovi a mamce " \•elmi trápily. Po dobu hospitalizace byla pacientka
zařazena
do pravidelné výuky v nemocniční škole,
pucová-
na byla individuálně.
Rozumové schopnosti
hod-
noceny jako průměrné. Působila však dojmem psychicky
labilní
iákyně.
úzkostné,
neprůbojné
a s velkým pocitem viny z neúspěchu. Znaky dyslexie byly zřetelné. Odbornici usoudili, te somatické problémy mohou být ovlivněny nedobrým psychickým stavem. Po konzultacích s lékařem a klinickým psychologem somatopedka doporučila matce převedeni dcery na školu s mikrolřidami pro děli se speciálními potřebami v učeni. Reakce rodiny byla pozitívni a přeřazeni
mohlo být provedeno
ještě
v průběhu školního roku. Během hospitalizace byla zcela vyloučena organická příčina enuretických obliti. V dalším průbéhu. po propuštěni a při následných
ambulantních
kontrolách se potvrdil původní předpoklad, ie Darjiny problémy byly podmíněny především genně. Po změně školy a úpravě denního
psychoreiimu
došlo k ústupu obliti a celkovému zlepšeni psychického stavu pacientky.
Závěr Lékaři a klinickými psychology bylo zjištěno, že existuje skupina chorob, na jejichž vzniku se vedle biologických příčin podílí i chronický stres a řada nepříznivých psychologických faktorů. V článku bylo poukázáno na to, že určité chybné výchovné vlivy mohou vést jak k problémům v sebepojeti a sebevyjádření jedince, tak k neschopnosti vyrovnávat se s životními potížemi produktivním způsobem. Škola a školská zařízení tvoří dnes spolu s rodinou první socializační instituce v životě lidského jedince. Bezesporu primárním činitelem je rodina, na jejíž působení výchovně-vzdělávaci práce školy navazuje. Ne každý budoucí žák přichází do školy stejně vybaven na to, aby se uměl adaptivně vypořádat se zátěži, kterou školní práce zákonitě přináší. Životní obtíže a problémy nejsou něco, co by patřilo mimo rámec normy a bylo by třeba před tím unikat. Profesionální vychovatelé se mohou setkat jak s žáky zvyklými z domova vyjádřit své mínění, prosadit se, požádat o pomoc a spolupracovat s druhými, tak s dětmi, které jsou zakřiknuté, neprůbojné a úzkostné. Děti, které do školy přicházejí, však mohou být i rozmazlené, nedůsledně výchovně vedené či zvýšeně egocentrické, agresivní. Tyto vlastnosti se projevují jak v běžné školní práci, tak při obtížích a stresu. Aniž by výchova byla považována za všemocného činitele v primární prevenci psychosomatických onemocnění, bylo poukázáno na
149
možnosti pedagogického působení na děti a mládež při nácviku adaptivního řešení zátěžových situaci a vypořádání se produktivními způsoby se vznikajícím stresem. Různé výchovné a psychoterapeutické přístupy, týkající se péče o děti a dospívající zastižené psychosomatickými poruchami, směřují svými cestami ke stejnému cíli: rozetnuti „bludného kruhu". V praxi to znamená, že spolu s příslušnou medicínskou léčbou je třeba dbát rovněž o pedagogickou rehabilitaci, navození normální výchovné atmosféry, přirozené a srozumitelné komunikace a takových vztahů, které budou uspokojivé z hlediska citových potřeb mladého jedince. Znalosti z pedagogické diagnostiky, pedagogické psychologie a schopnost empatického 64 přístupu k žákovi mohou přispět k včasnému odhalení počínajících obtíží a kvalifikované spolupráci s rodinou, ale též s odborníky dalších pomáhajících profesí (poradenští pracovníci, zdravotníci apod.).65
nem securt attachment) je pozitivnč emočnč nabitý meziosobni vztah, charakterizovaný pocitem základni důvčry. Takový pomčr vzniká na podkladč opakovaných uspokojeni potřeb ditčte matefskou osobou a odstraňováni zdrojů jeho nepohodli a úzkosti. BOWBLY J. Attachment
and Loss. New
York : Basic Books, 1982. Dále též BOWBLY J. Secure Base. London : Tavistock Routlcdgc, 1995. ' Bližc ERIKSON, E. H. Childhood and Society. New York : Norton and Co. Inc., 1963. Česky: Dětství a společnost. Praha : Argo, 2002. ' KOBASA, S. C.; MADDI, S. R.; KAHN, S. Hardincss and hcalth : a prospcctivc study. Journal of Pers and Soc. Psych., 1982, 42. t . 1, s. 168-177. • Srovnej k tomu význam psychoanalytického výrazu holding, jak je užit při popisu zvládání (udrženi a vydrženi) pro klienta obtížných, citové vypjatých situaci, v psychoterapeutickém procesu. Terminem holding popsal Donald W. Wínnicott spolehlivé držení malého ditétc matkou, která je v náruči nctisni, ale poskytuje mu přesto pevnou opo-
Poznámky: 1
Blíže k poruchám socializace, jež maji svůj
ru. Podobnou podporu poskytuje terapeut
počátek v ncjúlIcjSím mládi a jsou spojeny
pacientovi či klientovi při řcícni problémů
s nedostatky v rané péči viz: PILAŘOVÁ, M.;
v rámci psychoanalytického procesu. Bližc
PĎTH E, P. Raný vývoj dítěte a moinosti rané
WÍNNICOTT, D. W. Lidská přirozenost. Pra-
intervence. Praha : Futurum, 2001.
ha : Psychoanalytičke nakladatelství, 1998.
' Srovnej MEČIŔ. ). Zneužíváni a nealkoholovýrh
alkoholu
Krizovou intervenci rozumíme psychologic-
drog u mládeže. Praha :
kou podporu jedinci v krizi a přijeti kom-
Avicenum, 1990. NEŠPOR, K. Dčti v rodi-
plexu opatřeni, která mu pomohou při zdár-
nách, kde jsou problémy s alkoholem. Proti-
ném řcícní nastalých problémů. Životni kri-
alkoholický obzor. 1992, 27, č. 3. s. 159-161
zi jc minčna v krátkém čase se vyostřujicí
' Bezpečná citová vazba (popisovaná termi-
150
7
tíživá situace, kterou již není postižený jedi-
ncc schopen zvládnout sám vlastními pro-
dokrinního, nervového a imunitního charak-
středky a za pomoci dosud užívaných stra-
teru. Blíže STÁRKA, L„ ct al. Aktuální en-
tegii. KOL1TZUS, H.; FEURLEIN, W. Zwei
Jokrinologie. Praha : Maxdorf, 1999.
bis drei Jahrc nach stationárcr Kriscnintcr-
"
vcntion : wcitcrc stationärc Dchandlungcn,
Experimentátoři zjistili, žc jsou-li prvotní adaptační aktivity živočicha bezúspíšné, pak
momcntalc Befindlichkcit und subjcktive
po velkém oživeni organismu a vyčerpáni
Beurteilung der lndcxbchandlung im Rúck-
aJrenergnich
blick. Psychiut. Prax.. 1989, 16, s. 71-77.
dření nadlcdvin) následuje kortikoiJni reak-
pochodů (řízených hormony
of
ce (regulovaná působky vylučovanými ků-
States. Washington :
rou). Kortikoidní odpovčď na nezvládnutou
American Psychological Association, 1998.
z á t í ž jc charakterizovaná vzdáním sc
* Předcházeni rozvoji poruchy a fixaci nežá-
a depresi. V té dobí by mílo dojít k obnoveni
• BRIERH, J. Psychological Adult Posttraumatic
Assessment
vyícrpaných sil a zotavení.
doucích vzorců chováni sc v dčtskc psychoterapii pokládá za jeden z ncjdůlcžitčjších
"
ní. Dokonce tentýž ílovík v různých situa-
ce. FONAGY, P. Prcvcntion, the Appropria-
cích reaguje na identický podnít s nestejnou
tc Target of Infant Psycholhcrapy. Infant
intenzitou. Roli hraje řada promínných
Mentol Health Journal.
(zdravotní stav, aktuální pomíry - vyícrpá-
1998, 19, č. 2,
s. 124-150. 10
ní, hladovíní, nevyspáni, sociální opora, motivace jedince apod ).
Není bez zajímavosti, že latinský kořen slova stringo - stringere znamenal stiskat, svírat,
"
Zvýšená srážlivost, zúženi průsvitu vláseč-
mačkat, omezovat, svázat (například spoutat
nic a prudce stoupající tlak krve (způsobe-
zajatce řetčzcm tak pevnč, aby nemohl utéct),
ný mohutnou prací srdečního svalu) mohou
ale také je překládán vc smyslu sužovat, trá-
být příčinou intravitálni úmrtí tkání - infark-
pit, svírat srdcc. Výraz stress byl v angličtinč
tu. Ten bývá íastý u osob vystavovaných
užíván nejprve vc smyslu technickém - pro
chronickému stresu, jejichž cévy maji nižší pružnost v důsledku atcrosklcrózy.
maximální tlak, pnutí nebo namáháni tlakem, které ještí vydrží pevné tčlcso, aniž sc zborti
"
Různi lidé reagují na stejné stresory odliš-
cilů léčebné, rehabilitační a výchovné prá-
"
Hormon kortizol v níktcrých tkáních blo-
nebo rozsype. Přes fyziologii a medicínu pře-
kuje tvorbu bílkovin a zrychluje jejich ští-
šlo slovo stres jako mezinárodní srozumitel-
pení na jednodušší látky, sloužící zvýšení
ný termín do psychologie, sociologie a dalších
energetické spotřebí lila. Kortizol navozu-
humanitních oborů.
je v obraném systému organismu úbytek zá-
Původní jednoduchá Sclycho představa z tři-
rodcíné tkání a snižuje tvorbu cosinofilnich
cátých let minulého století o aktivaci hypo-
leukocytů a m o n o c y t ů , í i m ž d o c h á z í
fýzo-adrcnálniho systému sc koncem dvacá-
k zvýšenému ohroieni chronicky stresova-
tého století rozšířila na nesmírní komplexní
ného jedince ncjrůznčjšimi choroboplodný-
soustavu navzájem provázaných reakcí en-
mi zárodky.
151
"
"
"
Latinský výraz rvsisto, resistere značí zastažet sc na nohou, pevni stanout, zastavit sc
viz. KRATOCHVIL, S. Skupinová
na místi
terapie v praxi. Praha : Galén, 1995. SLA-
152
psycho-
Resilience jc termín, který v angličtini vy-
VÍK, J. Od výrazu k dialogu ve výchově. Ar-
jadruje mj pružnost, clastiinost, ohebnost.
tefiletika
Původní latinské rcsilio, rcsilicrc znamena-
BEK, V. Tvořivost a integrace v receptivní
lo skákat z p i t , odskakovali, odrážet sc
hudební výchově. Praha : Pedagogická fa-
(utvořeno od základu salio, saliere - skákal,
kulta. 1998. SlMANOVSKÝ, Z. Hry s hud-
Praha : Karolinum, 1997. DRÁ-
hopkal, připojením prefixu re - vrátit sc).
bou a technikou muzikoterapie
Zdá sc, že velkou roli při nápravi poruch cho-
sociálni práci a klinické praxi. Praha : Por-
vání i prevenci může sehrát zážitková
tál. 1998.
peda"
ve výchově,
Srov.: Pokud obrazy, které jsou v představi
voluji využívat přirozených zátižových si-
velmi trýznivé, namalujeme, stanou sc kon-
tuacích při vysokohorské turistice, sjíždini
krétnijSimi a jc možné se s nimi nijak kon-
divoké vody i i tábořeni za nepříznivých kli-
frontovat. Také j c možné navázat s malíř-
matických podmínek ve strukturovaném pro-
ským výtvorem vztah, distancovat sc od své-
cesu převýchovy a sebevýchovy adolcsccn-
ho problému tim, že ho souiasni nahlížíme
tů ohrožených sociálni patologickými jevy.
a zpracováváme. Tím sc zruSÍ idcntifikacc
Bližc k tomu: HÁJEK, J. Od systcmické te-
s problémem a to znamená, žc byl u i i n i n
rapie k zážitkové pedagogice. (Zkušenosti ze
první krok k u v i d o m i n í . KASTOVÁ, V.
zahraniii a jejich aplikace). In Mládei - drogy
Dynamika
- společnost.
s. 33-34.
Acta Pedagogica
21. Praha :
Pedagogická fakulta UK, 1997, s. 140-146.
"
Podrobniji k různým abrcaktivnlm, relaxačním a imaginatívni produktivním technikám
gogika. Přístupy zážitkové pedagogiky do-
"
"
vit nico, postavit sc na odpor, ale také udr-
"
symbolů.
Praha : Portál, 2000,
Schultzův autogenní trénink jc rclaxainí me-
teoretický
toda ( p o d o b n i jako např. hypnóza nebo
problém. Ostrava : Amosium servis, 1995.
jóga), s SirSim významem než jen osviženi
Týž autor: Pomáhat být. Praha : Karolinum,
psychiky a uvolnini tila. Tento způsob rela-
Blíže PELIKÁN, J. Výchova jako
2002.
xace jc zároveň cestou scbcprožívánl, scbc-
Jc přirozené, že struiná zmínka nevyierpá-
ovládání a jc specifickou cestou celkové sc-
vá výchovni-vzdilávací a preventivní poten-
bcrcgulacc. Autogenní trénink jc jak léčeb-
ciál sportovních aktivit při předcházeni ne-
nou a rehabilitační metodou, tak má i as-
příznivým důsledkům stresu. Srovnej např.
pekty sebezdokonalujíc! a rozvíjející.Více:
LINHART, P K možnostem ochrany dití
SCHULTZ, J. H. Autogenní trénink : sebe-
a mládeže před závislostmi (praktické zku-
ovládánim ke zdraví - návod ke cvičeni sou-
šenosti integrované základní Školy a gymná-
středěného uvolněni. Praha : Státní zdravot-
zia v Truhlářské ulici v Praze I). In Acta
nické nakladatelství, 1969. VOJÁČEK, K.
Pedagogica 21. viz výSc uvedený sborník.
Autogenní trénink. Praha : Aviccnum, 1988.
PRAŠKO, J. Co je to deprese a jak se léčí? 14
"
*
"
"
Ncurodcrmatózy jsou nczánčtlivá kožní oncmocnčni, na jejichž vzniku sc vedle biolo-
Oncmocnini štítné žlázy projevujíc! sc nad-
gických příčin podílej! nepříznivé psycho-
produkci jejich hormonů a příslušnou meta-
logické faktory (duševni přepiti, vyčerpáni
bolickou odpovédi organismu.
a neřešené vnitřni konflikty).
Pod pojmem neuróza rozumíme funkční po-
"
Enkoprcsa - nevidomé noční znciišťováni
ruchu vyšší nervové činnosti, která je cha-
sc stolicí psychogcnniho původu. Z vývo-
rakterizovaná dráždivou slabosti a snadnou
jového hlediska má enkoprcsa regresivní
vyčcrpatclnosti postiženého jedince.
charakter a iasto bývá protestní reakcí men-
Pro přiblížení složité psychodynamiky, která
ších diti (které sc již v přcdchozim vývoji
hraje roli ph vzniku posttraumatických poruch
nauiily udržovat tilesnou hygienu) na ztrá-
u predisponovaných jedinců, lze odkázat na
tu pciující osoby a zrninu navyklého pro-
kazuistiku: Krize bojové morálky příslušníka
středí. Jedná sc například o negativní ode-
námořní pčehory. In ER1KSON, E. H. Dětství
zvu na umístiní do jeslí, předškolního zaří-
a společnost. Praha : Argo, 2002, s. 37-45.
zení, do ústavní péic nebo do nemocnice.
TISCHLER, L. Attention deficit hyperacti-
Může být i reakci na ztrátu milované osoby
vity disorder.
Referát na přednáškovém
- úmrtí, rozvod a odstihování jednoho
workshopu pořádaném Českou společností
z rodiiů. V připadč starších jedinců bývá en-
pro psychoanalytičkou psychoterapii. Praha,
koprcsa spojena s hlubším mentálním defek-
4. 3. 2000.
tem či vážnou psychotickou poruchou.
ŠTURMA, J. Specifické poruchy učeni a psychoterapie. In Sborník
"
"
Praha : Psychiatrické centrum, 1997.
"
Psychoterapie
V psychoanalytickém pojetí má výkal pro diti ambivalentní charakter: může jim do-
VI. Praha : Triton, 1998, s. 109-117,
spilé odmiftovat (vyhovit jim a potřebu vy-
ADHD je zkratkou anglických slov (atten-
konat podle jejich představ), ale může jím
tion deficit hyperaktivity disorder) popisu-
i útoiit a trestat. V jiném interpretainim rám-
jících poruchu pozornosti provázenou nad-
ci lze psychogcnni poruchy trávení a vylu-
mčmou živostí a neposedností, jež sc stává
iování chápat jako deregulaci složitých dy-
základem výchovných a vzdčlávacích pro-
namických vazeb mezi mozkovou kůrou,
poru-
limbickým systémem (ústředím emoci)
Praha : Portál,
a strukturami mezimozku (přcsntji jádry
1997.
hypotalamu), kde jsou příslušná vegetativní
Ncurolcptika tvoří skupinu farmak určcných
centra. K takovéto deregulaci může dojit ná-
blémů. Blíže TRAIN, A. Specifické chy chováni a pozornosti.
sledkem psychického přepiti.
především k léčbi psychotických oncmocnční; tlumí zejména úzkost, agresivitu
14
Bigarexie (nikdy též bigorexie, adonýský
a neklid. Pro svůj výrazný zklidftujicl úči-
syndrom) je psychická porucha charakteri-
nek jsou ncurolcptika využívána v nizkých
zovaná nutkavou závislosti na c v i i c n í
dávkách i vditské psychiatrii.
a dalšími praktikami, jimiž sc má kompen-
153
zovat pocit ohroženi a mónčccnnojti Proje-
získání nijaké výhody (např. zvýScné péic,
vuje sc náročným kulturistickým tréninkem,
odpočinku, léků s příjemným účinkem, pra-
naduživánim bílkovinných preparátů a éasto i androgenů. Postiženi nejsou sc svým vzhle"
covní neschopnost, odSkodníni). u
nosti chorobného stavu. Ncmoc nebo porucha
Podrobnéji k terapii u déti a dospivajicich
zde na rozdíl od simulace opravdu existuje, ale
s psychosomatickými problémy: LANG-
postiženým jc z nijakých důvodů úmyslní II-
MEIER. J.; BALCAR, K.; ŠPITZ, J. Dětská
ícna mnohem dramatičtčji. Důvodem může být
psychoterapie.
vzbuzení zájmu, vyvoláni soucitu, oddáleni
2. aktual. vyd. Praha : Por-
uschopnčni a nástupu do Školy.
tál, 2000 Dále KRCH, F. Psychoterapie psychogcnnich poruch přijmu potravy sc zamí-
"
"
úmyslné zakrývání nijakého postiženi. Na-
Sborník přednášek : Psychoterapie. Praha :
příklad diti zapirá zvýScnou teplotu, aby sc
Triton, 1997, $. 161-171.
mohlo zúiastnit vytouženého výletu; cnurc-
Takzvaná školní fobie jc prezentována sou-
tik zakrývá své postižení, aby sc nestal obití
borem psychických a psychosomatických
výsmichu, dospívající zataji vážnou smys-
příznaků, pro které žák ncchcc a nemůže
lovou vadu, ale i záchvatovité onemoenčni,
chodil do Školy. Jedná sc zpravidla o pocity
jimž trpi, aby mohl získal řidiiský průkaz,
úzkosti, napiti a strachu zc selháni, prová-
potápit sc nebo skákat padákem. "
Vícc JEDLIČKA, R. Poruchy příjmu potra-
bolesti hlavy, pocení, třes, bušeni srdce, bo-
vy u dospívajících dívek - módni vlna, chy-
leni břicha, ncchutcnstvi vedoucí až kc zvra-
ba vc výchovč, i i hrozící oncmocnini? Uči-
cení, psychogenni průjem, iasté nucení k močeni apod. Typické jc, žc lékařské vyšetřeni není s to odhalit organické
telské noviny. 2001, 104. i . 46. s. 17-18. "
Bigarexie (nikdy také psáno bigorexie) jc vý-
příčiny
raz vzniklý z anglického slova big - velký,
onemocněni, obtíže jsou oslabeny nebo zce-
silný, důležitý a řeckého orexis - být žádos-
la vymizí v průbíhu víkendu i i o svátcích a vzplanou před odchodem do Školy. Za úz-
154
Disimulace jc vidomé zastíráni nemoci i i
řením na kognitivní bchaviorálni terapii. In
zené bohatými vegetativními symptomy jako
"
Agravace jc přeháněni tíže příznaků ii závaž-
dem nikdy spokojeni.
tivý, toužit po niicm. 41
Adónis byl mimořádní krásný mladík, jenž
kostnými projevy Školáka stojí íasto neuro-
sc v řecké mytologii stal favoritem níkolika
tická matka neochotná uvolnil dítí z vývo-
bohyň a středem žárlivosti pozemských
joví nepřimířeného symbiotického citové-
mužů i bohů. Byl zabil kancem, kterého na
ho vztahu.
nij poStval svárlivý bůh války Árcs.
Simulaci máme na mysli předstíráni choro-
"
Sliiný Narkissos pozoroval v řeckých bájich
by a umílé napodobování jejich příznaků,
okouzleni obraz své tváře na vodní hladini
ncjíaslíji s cílem vyhnout sc nfícmu nežá-
a nevinoval pozornost nikomu jinému. Za
doucímu (Školní zkouScnl, potrestáni, plní-
svou sebestřednost a přchlíživost vůii nym-
ní domácích povinnosti) anebo za úíclcm
fám byl prominín v kvitinu - narcis. Psy-
chiitric fi vypůjčila Narcisovo jméno pro ruchy. Klasická psychoanalytická teorie ro-
ními a sociálními procesy zabývali v léčebné
narcismus velmi malé-
praxi i prevenci. Viz: HONZÁK, R. Psychic-
ho dilčte (který jc předpokladem vzniku lás-
ké změny a poruchy při interních chorobách
ky k dobře pcčujicim a milujícím lidem
Praha : Avicenum, 1985; týž: / v nemoci si
v ncjbližšim sociálním okolí) a narcismus
buď přítelem
sekundárni. Ten vzniká jako obrana proti ci-
Strach, tréma, úzkost a jak je zvládnout. Pra-
tovému strádání, zranční, společenskému
ha : Maxdorf, 1995. HONZÁK, R.; NOVOTNÁ, V. Jak se dobře cítit mezi lidmi. Praha :
Blíže HORNEYOVÁ, K. Neuróza a lidský
Grada, 1999. "
47
krve novorozence kyslíkem, ke kterému do-
kladatelství. 1991, s. 14-32.
chází v souvislosti s abnormnč probíhají-
KOLUCH, V. Bigarcxic - závislost na cvi-
cím porodem a jenž může v různé míře poškodit nezralý nervový systém.
Odbornici zabývající sc poruchami přijmu po-
54
pojem, popisující sníženou schopnost poro-
my sc projevuji převážní u ženských pacien-
zumčt svým cmocim, diferencovat mezi nimi
tek, a to zhruba v pomčru 1 0 : 1 vzhledem
a adekvátním způsobem jc vyjádřit. Po ety-
k mužské klientele sc stejnou diagnózou.
mologické stránce jde o výraz složený ze
Srov.: PONĚŠ1CKÝ, J. Neurózy, psychoso-
dvou řeckých terminů: substantiva
matická onemocněni a psychoterapie.
značí neschopnost čist, a druhého podstat-
Pra-
" "
alexie.jci
ného jména thymos. znamenajícího důležité
KOCOURKOVÁ. J., ct al. Mentálni anore-
životní centrum (minčn byl brzlik) nebo také
xie a mentálni bulimie v dětství a dospíváni.
duše.
Praha : Galcn, 1997. 49
Alexitymie jc psychologicko-psychiatrický
travy zjistili, že tyto psychosomatické problé-
ha : Triton, 1999. 44
Cirkumporodni asfyxie - nedostatek syceni
H. Obnova Self. Praha : Psychoanalytičke na-
čeni. Wtllntss. 1999, 3. č. 5, s. 38-39. 44
Praha : Avicenum, 1989; týž:
znehodnocení a odmítnuli růst Praha : Triton, 2000. Srovnej: KOHUŤ,
45
Honzák u nás patřil mezi první, kteří sc problematikou vztahů mezi tílesnými, dušev-
zeznává primárni
44
"
označeni sexuální perverze a psychické po-
"
Více KALINA, K.; VANČURA. M. Krizová
PONĚŠICKÝ, J. Psychodynamika psycho-
intervence - „ncgcntropický přistup" k řešení
somatických oncmocnini - anorcxia nervo-
psychotické krize. Spektrum
sa. In: Sborník: Psychoterapie III. Praha :
1989, 4, č. 2 , s . 18-28.
psychoterapie.
Triton, 1997.
Pavel Čcpický sc po absolvování lékařské fa-
KRCH. F. D., ct al. Poruchy přijmu potravy.
kulty vinoval gynekologii a porodnictví; po-
Praha : Grada, 1999.
sléze si rozšířil vzdiláni studiem psycholo-
KOCOURKOVÁ, J.; HORT. V. Psychody.
gie a specializoval sc na psychosomatickou
namika a psychoterapeutická východiska
problematiku. Podobní jako R. Honzák jc
u mentálni anorexie v adolescenci. Cs Psy-
propagátorem interdisciplinárni spolupráce.
chiatrie. 1995, I, ». 50-56.
Citace viz níže uvedení dilo.
155
"
Metrorhagie - krvácení mimo menstruační
váni. In ŘÍČAN, P, et al. Dětská klinická
cyklus.
psychologie. Praha : Grada, 1995.
'* Amenorea - nepřítomnost menstruačního kr-
"
vácení, vynecháni mčslčků. "
Liberce : Dialog, 1992.
Blíže k problematice abnormních reakcí na psychosociální zátčž u citlivých dospívají-
"
cích dívek a mladých žen viz ČEPICKÝ, P v gyneko-
a starších dčtí) musí být nejprve vyloučena jakákoliv zánčtlivá, neurologická nebo jiná
chosomatické aspekty gynekologie a porod-
organická příčina inkontinence. Zdena Vál-
nictví. In: Celostátní kongres České gyneko-
ková (dčtská psychiatrička specializující sc
logické a porodmeké společnosti ČLS JEP
na tuto problematiku) soudí, že o cnurézc lze
Sborník Praha : Česká lékařská společnost
hovořit i u dčtí o nčco mladších, než jc vy-
J.E. Purkyné; Česká gynekologická a porod-
mezená včková hranice, u nichž sc pomočo-
nická společnost, 1999.
vání znovu objevilo poté, co už úspišnč ab-
Srov.: CHROMÝ, K. Co jc menstruační dys-
solvovaly toaletní trénink a mčly za sebou
forická porucha? Trendy v moderní medicí-
dcläl „suché období". V nepříznivých přípa-
ně. 2001, 3, č. 1, s. 28-30. Psychiatr Chro-
dech může cnuréza přetrvat do dospívání, ba
onemocněni
mý soudí, že znalost problematiky premen-
i do dospčlosti, kdy sc projevuje zvláštč
struačni tenze a depresivní poruchy může na-
v údobí psychických zátčží.
pomoci k řešeni problémů dívek a žen, kte-
64
nejen učitelovu vcítivost, schopnost vnimat
vácením proživaji tčlcsné a emoční obtíže,
pocity žáků nebo jejich rodičů, ale i jeho
situací.
156
Výrazem empatický přistup máme na mysli
ré v souvislosti s bližícím sc periodickým kr-
ochotu zabývat sc jimi
jež jc plivádčjí do ncjrůznéjSích konfliktních "
V případč diagnózy enurézy (nočního nebo nčkdy i denního pomočování u pčtilctých
logii. Praha : Aviccnum, 1986; týž: Psy-
Psychosomatická
60
Blíže ADLER, A Umění rozumět Praha : Práh, 1993 BERNE, E Jak si lidé hraji.
"
JEDLIČKA, R. Psychologická první pomoc
BALCAR, K Psychologické aspekty psy-
v práci výchovného poradce. Praha : Peda-
chosomatických poruch v dčtstvi a dospí-
gogická fakulta UK. 2000.
