NENECHTE SVŮJ MOZEK ZAHÁLET

CH. STENGER

• Jak přimět mozek, aby se pustil novými cestami? • Jakými způsoby zlepšit práci svého mozku? • Proč se vyvarovat multitaskingu a posilovat koncentraci? • Kolik stresu si můžeme ušetřit prožíváním • Jak se snadněji motivovat a posilovat svou vůli? • Co se děje v mozku, když se rozhodujeme? • Jak rozvinout kreativitu a lépe se učit? • Jak nám pomáhá pohyb, spánek a strava? • Jak si spolehlivě pamatovat? Na tyto a mnohé další otázky naleznete odpověď v knize několikanásobné juniorské mistryně světa v paměťových disciplínách a autorky bestselleru Jak si vybudovat fantastickou paměť. Po jejím přečtení už váš mozek nikdy nebude stejný jako dřív! V tomto „návodu k použití vlastní hlavy“ se vám otevírá cesta k těm nejneuvěřitelnějším schopnostem vašeho mozku. Naučíte se rozpoznat nástrahy vlastní mysli, ať už jde o prokrastinaci, sebepřetěžování či různé bloky, zjistíte, jak se jim vyhnout a jak se soustředit na to, co vás posune dál – k vaší skutečné genialitě. Díky spoustě skvělých tipů toho každý den zvládnete více za kratší dobu, budete pracovat koncentrovaněji, s vyšší motivací a disciplínou, zlepšíte svou kreativitu, paměť a schopnost učit se nové věci. Bude vás to také mnohem více bavit a práci svého mozku si skutečně užijete.

„Kdyby byl lidský mozek natolik jednoduchý, abychom mu rozuměli, byli bychom tak hloupí, že bychom mu nakonec stejně nerozuměli.“ Jostein Gaarder, Sofiin svět

ISBN 978-80-247-5480-2

Grada Publishing, a.s., U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 e-mail: [email protected], www.grada.cz

NENECHTE SVŮJ MOZEK ZAHÁLET

přítomnosti a meditací?


ZAČNĚTE JEJ VYUŽÍVAT NA MAXIMUM! CHRISTIANE STENGER


ZAČNĚTE JEJ VYUŽÍVAT NA MAXIMUM! CHRISTIANE STENGER

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.

Christiane Stenger

Nenechte svůj mozek zahálet Cesta ke geniální verzi sebe samého

Přeloženo z německého originálu knihy Christiane Stenger Lassen Sie Ihr Hirn nicht unbe aufsichtigt, vydaného nakladatelstvím Campus Verlag GmbH ve Frankfurtu, Německo, 2014. Copyright © 2014, Campus Verlag GmbH, Frankfurt am Main All rights reserved

Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 www.grada.cz jako svou 5850. publikaci Překlad Mgr. Renata Balko Odpovědná redaktorka Mgr. Marie Zelinová Grafická úprava a sazba Eva Hradiláková Návrh a zpracování obálky Vojtěch Wagner Počet stran 208 První vydání, Praha 2015 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s. Czech Edition © Grada Publishing, a.s., 2015 ISBN 978-80-247-5480-2 (print) ISBN 978-80-247-9737-3 (PDF) ISBN 978-80-247-9738-0 (EPUB)

Obsah O autorce ............................................................................................................................................. 9 Úvod ..................................................................................................................................................... 11 K apitola 1

Můj mozek je jako horská dráha: Co to tu vlastně běží za film? .................................. 13 Chaos, či řád? ........................................................................................................................................................ 13 Nekonečné dálavy našeho mozku ............................................................................................................... 14 Co mají společného mozek a mladý pes? ................................................................................................. 16 Na genialitu není nikdy příliš pozdě! .......................................................................................................... 17 Dvojí dávka inteligence .................................................................................................................................... 18 Jaký vliv má IQ na naši životní cestu? ......................................................................................................... 20 Složitý mozek ........................................................................................................................................................ 21 Vlastní skutečnost ............................................................................................................................................... 25 Mozek jako akvárium ....................................................................................................................................... 27 Jaké poznatky přinese budoucnost? ............................................................................................................ 28 K apitola 2

Myšlení o myšlení! .......................................................................................................................... 31 Jednoho dne v zoo .............................................................................................................................................. 31 Kolik toho o myšlení vlastně víme? ............................................................................................................. 31 Malý experiment ................................................................................................................................................ 32 Magie mentálních obrazů ................................................................................................................................ 33 Kdo nás řídí? ......................................................................................................................................................... 34 Pět zvláštností našeho myšlení ...................................................................................................................... 35 K apitola 3

Kdo jsem, když stojím na neprobádané půdě? Zničující záplava informací ........... 49 Jak z toho ven? ...................................................................................................................................................... 49 Přetěžující záplava informací ......................................................................................................................... 50 Internet mění naše myšlenkové vzorce ...................................................................................................... 51 Model pracovní paměti .................................................................................................................................... 52

Jak cíleně proplouvat záplavou informací ................................................................................................ 55 Naše zásoby energie nejsou bezedné! ......................................................................................................... 56 Sociální sítě a mozek .......................................................................................................................................... 61 Jaké z toho plyne poučení? Záplavu zpráv vyřešíme systémovým přístupem ........................... 62 K apitola 4

Cesta k větší efektivitě? Multitasking ..................................................................................... 65 Přistihuji se při multitaskingu ........................................................................................................................ 65 Je multitasking dnes již nevyhnutelný? ...................................................................................................... 66 Jaké dopady má multitasking na náš rozum a efektivitu práce? ...................................................... 69 Využijte podvědomí ve svůj prospěch! ..................................................................................................... 70 Jedno po druhém! .............................................................................................................................................. 71 K apitola 5

Naučte se potápět! Vědomí a bdělá pozornost .................................................................... 73 Má nepozornost .................................................................................................................................................. 73 Vnímání sebe sama a různé stavy vědomí ............................................................................................... 74 Nácvik bdělé pozornosti .................................................................................................................................. 77 Bdělá pozornost a meditace očima vědy ................................................................................................... 78 Meditací bdělé pozornosti k relaxaci .......................................................................................................... 80 K apitola 6

To zvládnu, to zvládnu! Stres a optimální výkonnost ...................................................... 83 Jako bych to ani nebyla já ............................................................................................................................... 83 Heč, mám větší stres! Eustres a distres ....................................................................................................... 84 Co má prefrontální kortex společného se stresem? .............................................................................. 87 Jak dostat situaci pod kontrolu ...................................................................................................................... 88 Už zase stres! No a co? ...................................................................................................................................... 89 No nazdar, stala se závažnější chyba! Co teď? ......................................................................................... 90 Akutní stres může být prospěšný, chronický nikoliv ............................................................................ 91 K apitola 7

Kdo pozdě chodí, tomu mozek škodí? Time management ............................................ 93 Potřebuji vůbec time management? ............................................................................................................ 93 Každý jsme jiný! .................................................................................................................................................. 94 Čas, můj mozek a já ........................................................................................................................................... 95

Plánovat, či neplánovat? To je, oč tu běží .................................................................................................. 96 Vědět, jak na to! – Naplánujte si celý týden, nejenom den ................................................................. 97 Kouzlo správného okamžiku ......................................................................................................................... 99 Metody time managementu pod drobnohledem .................................................................................. 99 Pokuste se změnit určité vzorce! ................................................................................................................ 104 Jak se daří praxe? A pro koho či na co chcete svůj čas skutečně využít? ................................... 105 K apitola 8

Začnu hned zítra! Motivace a disciplína ............................................................................. 109 Proč nám někdy nejde skoro nic? ............................................................................................................. 109 Co je to motivace? ........................................................................................................................................... 110 Proč tak často neděláme přesně to, co vlastně chceme? ................................................................... 111 Rozpoznat své pohnutky a motivovat sebe sama ............................................................................... 112 Kde naše vůle a sebekázeň celý den vězí? ............................................................................................... 115 Vyčerpaná vůle .................................................................................................................................................. 117 Máme-li chabou vůli, můžeme ji posílit tréninkem? ........................................................................ 118 Odstraňte ze svého života to, co dusí vaši motivaci! .......................................................................... 120 K apitola 9

Mám, nebo nemám? Jak na rozhodování ........................................................................... 123 Mám to opravdu udělat, nebo raději ne? ................................................................................................ 123 Naše potenciální možnosti ........................................................................................................................... 124 Rozhodovat se můžeme jen v případě, že máme na výběr ............................................................. 125 Co se děje v mozku, když rozhodujeme? ............................................................................................... 126 Systém odměny, intuice a naše očekávání .............................................................................................. 132 Moc každodenních rozhodnutí ................................................................................................................. 135 Rozhodujete se rychle či pomalu? Nalezněte zlatou střední cestu ............................................... 135 K a p i t o l a 10

Jsem všechno možné, jen ne kreativní a produktivní .................................................... 139 Dobrý den, rád bych si objednal nápad! ................................................................................................ 139 Nejsme snad všichni alespoň trochu kreativní? .................................................................................. 140 V čem spočívá kreativita? ............................................................................................................................. 142 Kreativita, produktivita a tvorba ................................................................................................................ 146 Jak uvolnit zablokovanou mysl ................................................................................................................... 148 Jak rozvinout svou kreativitu ....................................................................................................................... 149

K a p i t o l a 11

Ticho, prosím! Koncentrace a pozornost ............................................................................ 155 Strom a trakař .................................................................................................................................................... 155 Co je to koncentrace? ..................................................................................................................................... 156 Proč je to s koncentrací tak těžké .............................................................................................................. 157 Odsouvání rušivých myšlenek ................................................................................................................... 158 Jak procvičovat pracovní paměť ................................................................................................................. 160 Naprostá soustředěnost a flow .................................................................................................................... 163 K a p i t o l a 12

Vliv spánku, pohybu a správné stravy na mozek: Bodytraining ............................... 165 Co to se mnou najednou je? ........................................................................................................................ 165 Ach jo, proč jen jsem nesportovala víc! .................................................................................................. 166 Spánek – bez něj se nehneme z místa! .................................................................................................... 169 Je člověk skutečně tím, co jí a pije? ............................................................................................................ 172 K a p i t o l a 13

Jak si to mám všechno pamatovat? Učení a vzpomínání .............................................. 179 Zapomínám – a nezapomínám ................................................................................................................. 179 Co je to učení? ................................................................................................................................................... 180 Jak se učí náš mozek? ..................................................................................................................................... 181 Jak si něco můžeme velmi spolehlivě zapamatovat? Význam příběhů ...................................... 183 Metoda Loci ....................................................................................................................................................... 186 Vklouzněte do jiných rolí ............................................................................................................................. 189 K a p i t o l a 14

Pro nedočkavce ............................................................................................................................... 191 Nové se blíží ....................................................................................................................................................... 191 Děkuji… ........................................................................................................................................... 195 Poznámky ........................................................................................................................................ 197 Literatura ......................................................................................................................................... 206

O autorce Christiane Stengerová, narozená v roce 1987, je ambiciózní žena s mnoha mimořádnými talenty. V rekordním čase odmaturovala a vystudovala, v současnosti je uznávanou řečnicí, koučkou a jen tak bokem moderuje pořad na německém kanálu ZDFneo. Několikanásobná mistryně světa v paměťovém sportu ví nejen, jak znalosti načerpat, ale také, jak je uchovat v hlavě. V češtině již vyšla její předchozí kniha Jak si vybudovat fantastickou paměť, která se stala bestsellerem.

9

Úvod „Kdyby byl lidský mozek natolik jednoduchý, abychom mu rozuměli, byli bychom tak hloupí, že bychom mu nakonec stejně nerozuměli.“ Tato věta je z knihy Josteina Gaardera Sofiin svět. Jaké štěstí, že je náš mozek tak složitý! Díky tomu sice náš život není vždy úplně snadný, otevírá nám to ale cestu k těm nejneuvěřitelnějším schopnostem. Příroda nás bohatě obdařila, někdy však postrádám návod k použití vlastní hlavy. Bylo by pěkné, kdybychom spolu s hlavou dostali i ten. Nebo by například mohl být přibalen k uvítacímu balíčku první den ve škole či být ke stažení jako pdf. To by mi stačilo. Ať totiž dělám, co dělám, stále znovu podléhám nástrahám prokrastinace, sebepřetěžování a různých bloků. Tak už to dál nejde! Pokud je pravda, že vše řídí náš mozek – v dobrých i zlých časech – pak musí skrývat také nápovědu, jak pasti naší vlastní hlavy rozpoznat, vyhnout se jim a soustředit se na to, co nás opravdu posune dál, tedy na naši skutečnou genialitu. Dobře, dejme tomu, že po tomto návodu netoužím proto, abych dosáhla dokonalosti. Dokonalost je přece jen vždy tak trochu nudná, ale být trochu geniálnější by neškodilo. Ráda bych zjistila, jak všechny ty poznatky z oblasti výzkumu mozku uvést do praxe a jak efektivněji využít svých duševních schopností. Budu ráda, pokud se na průzkumnou cestu knihami, studiemi, názory expertů, rozhovory a testováním vlastních schopností vydáte se mnou a pokud společně přijdeme na to, jak se stát geniálnější verzí sebe sama. Přetěžuje nás lavina informací a lze ji opravdu lépe zvládnout, pokud si v přístupu k médiím vytvoříme určitý stereotyp? Je multitasking řešením stále narůstajících výzev každodenního života? Zajímavá je i otázka, kolik stresu si člověk může ušetřit bdělostí a meditací. Skutečně nám pomůže lepší time management? Tuším, že v mém případě velký prostor pro zlepšení nabízí třeba motivace a disciplína. S problémy si poradíme nejlépe, pokud neulpíváme na svých zaběhlých schématech myšlení, ale díváme se na situaci z co nejrůznějších úhlů pohledu a k řešení přistupujeme kreativně. Jak ale přimět mozek k tomu, aby se pustil novými cestami? A co se v něm děje, když se rozhodujeme? To vše pochopíme lépe, pokud si osvětlíme, jak náš mozek funguje. Dále mě zajímá, jaké základní kroky můžeme pro podporu mozku podniknout, protože sport, strava a spánek jsou důležité milníky na cestě k větší genia litě. A samozřejmě jde také o to, jak se co nejlépe učit.

11

Nenechte svůj mozek zahálet

Věda lidské já považuje za identické s rozumem, nebo na rozum nahlíží jako na výkonný orgán lidského já. Pokud tedy v této knize budu hovořit o mozku, jako by měl vlastní identitu, tak samozřejmě jen proto, abych jasněji popsala, jak pracuje. Nechci tím říci, že máme dvě já. Mozek žádné já nemá, to má pouze člověk. Ale přesto se s mozkem docela dobře dohodneme. Doufám, že si naši společnou průzkumnou cestu užijete, že se dozvíte mnoho nového o sobě a svém mozku a že testy, které si zde budete moci vyzkoušet, pro vás budou přínosem. Mohu vás ujistit, že po přečtení této knihy váš mozek již nebude tím, čím byl dříve.

12

Kapitola 1

Můj mozek je jako horská dráha: Co to tu vlastně běží za film? „Podívej se na sebe a pak udělej změnu.“ Michael Jackson

Chaos, či řád? Již dva měsíce měla být první kapitola této knihy u nakladatele a zatím jsem ještě nevyplodila ani jedinou řádku, která by stála za řeč. Nic zkrátka nešlo podle plánu! Těch pár slov v dokumentu, který jinak zeje prázdnotou, se na mě šklebí z obrazovky a mé myšlenky se točí v kruhu. Někdy mám pocit, jako by můj život běžel kolem mě jako film. Zrovna teď mi připadá, že se můj mozek celý den prohání na horské dráze – slyším řinčení při cestě vzhůru, vzápětí se pustí do zatáčky vlevo, vpravo, slyším „fííí“, pak nahoru, znovu dolů a vše jde mimo mě. Můj mozek se baví, zatímco já stojím dole u pokladny, mohu tak maximálně zaplatit další jízdu a přihlížet. Přijít na kloub tomu, jak mozek co nejlépe využívat, by bylo skutečně velice záhodno. Momentálně běží naprázdno. Nějak mi však chybí čas na to, abych zapracovala na své genialitě. Proč vlastně nikdy nemáme čas na důležité věci? Pokouším se své svědomí uchlácholit: K této průzkumné cestě jsem již načetla horu odborné literatury, a tuším tedy, co v mé hlavě právě probíhá. A že toho není málo – ačkoliv tam právě panuje chaos. Co se vlastně skutečně děje ve vašem mozku, zatímco čtete tyto řádky, obracíte stránky, z paměti lovíte určitou situaci, přemýšlíte, nepřítomně se díváte z okna nebo jste vyrušeni telefonickým hovorem? Jak náš mozek z celé té laviny impulsů každý den znova konstruuje toto „ucelené dílo“, náš osobní film, naši realitu? A jak můžeme z tohoto filmu, který prožíváme, udělat to nejlepší, ten nejgeniálnější film? Než zjistíme, jak na to, pojďme se chvíli věnovat objektu, který chceme zdokonalit. Našemu mozku.

13


Nekonečné dálavy našeho mozku Náš mozek je tvořen asi 100 miliardami nervových buněk neboli neuronů – což mi asi sotva budete chtít uvěřit, pokud jste si už někdy při odchodu z kina všimli, kolik popkornu se minulo svým cílem. I mořský šnek, který má nervových buněk jen pár, by za sebou nechal menší nepořádek. Tvrzení, že mozek má 100 miliard neuronů, se v literatuře objevuje na každém kroku. Jednoho dne však vědci přišli na to, že nikdo přesně neví, kde se toto číslo vlastně vzalo. Podle jednoho „sčítání“ z roku 2009 má náš mozek ve skutečnosti jenom asi 86 miliard nervových buněk.1 Což by možná vysvětlovalo ten rozsypaný popkorn. Pro nás však bude jednodušší, pokud zůstaneme u přibližně 100 miliard; navíc nelze vyloučit, že se v roce 2009 trochu přepočítali. V každém případě máme neuronů opravdu spoustu a každý z nás se s tímto množstvím již narodí. Představit si toto číslo je zhola nemožné. Naše galaxie Mléčná dráha čítá ještě mnohem více než 100 miliard hvězd. Jistě jste již někdy v noci na nějakém opuštěném, neosvětleném místě hleděli na jasnou hvězdnou oblohu. Zvážíme-li, že pouhým okem rozeznáváme pouze několik tisíc hvězd, uděláme si představu o velikosti naší galaxie. Dobře, uznávám, že přirovnání k hvězdné obloze trochu pokulhává. 100 miliard… to je snad i pro manažery berlínského letiště neuchopitelné číslo. Názorně si můžete našich 100 miliard nervových buněk přiblížit, třeba když si představíte, že každou vteřinu dostanete jedno euro. A pak si položíte otázku: Za jak dlouho by se ze mě stal miliardář? Tipněte si! Ale nepřestřelte! I když… jestli si nemůžete pomoci, tak pro mě za mě… Takže, co myslíte, jak dlouho by to trvalo, než byste nastřádali milion a pak miliardu? K získání milionu byste potřebovali přesně 11 dní, 13 hodin, 46 minut a 40 vteřin. Ale než byste se stali miliardářem, museli byste si pořádně počkat – to by totiž trvalo celých 32 let. A stonásobný miliardář? Tolik se mi teď ani počítat nechce! Vedle nevyčíslitelného množství neuronů má náš mozek také mnoho gliových buněk, jejichž počet však zatím ještě není doložen spolehlivými údaji. Slovo glia pochází z řečtiny a znamená lepidlo. Z tohoto pojmu bylo odvozeno sousloví gliové buňky, protože se vědci domnívali, že tyto buňky drží neurony pohromadě. Kdybychom si mozek představili jako čokoládový muffin, pak by nervové buňky byly kousky čokolády a gliové buňky těsto kolem. Nedávné výzkumy naznačují, že vedle opěrné a opravné funkce hrají gliové buňky důležitou roli také při přenosu impulsů. Mají tedy podstatně větší význam, než kdyby byly pouhým „lepidlem“! Mimochodem mnoho gliových buněk, a tedy muffinového těsta, měl údajně Einstein. Dlouhou dobu byli vědci přesvědčeni

14

Můj mozek je jako horská dráha: Co to tu vlastně běží za film?

o tom, že se mozek v dospělém věku již nemění a že v něm nevznikají žádné nové buňky. Dnes však víme, že až do vysokého věku se vytváří nové spoje mezi neurony, a že dokonce vznikají i nové nervové buňky, a to především v hipokampu, části mozku, která hraje klíčovou úlohu v procesu paměti a učení. Sem se soustřeďují informace z krátkodobé paměti a generují se zde nové vzpomínky či se aktualizují vzpomínky staré. Je-li hipokampus, který tvarem připomíná mořského koníka, poraněn nebo odstraněn, nemohou být nové vzpomínky uchovány déle než několik minut. Obsah paměti, který je již uložen v mozkové kůře, je naopak většinou i nadále k dispozici. Mozková kůra je vrásčitá vrstva, silná pouze několik málo milimetrů, díky níž se mozek podobá vlašskému ořechu a je „místem nejkomplexnějších a nejvyšších výkonů lidského mozku“2. No výborně, náš každodenní film je tedy produkován v obrovském vlašském ořechu! Náš obraz světa je sestavován z mnoha milionů jednotlivých vjemů. A stejně jako v kině ani zde nezachytíme všechny scény, které byly natočeny. Podobně jako filmový režisér a jeho střihač vystříhává náš mozek nedůležité informace. Náš film je nakonec vždy subjektivním, filtrovaným dílem a pouhou reprodukcí světa. Ale tato schopnost filtrovat nám umožňuje i to, abychom vytěsnili hluk z nedalekého staveniště a díky tomu rozuměli kolegovi na telefonu. Náš mozek je vybaven mnoha úžasnými schopnostmi. Aniž bychom si to uvědomovali, ukládá například do paměti složité obsahy ve formě obrazů. Proto při vyslovení určitého hesla, jako třeba „prezident USA“, naskočí nejrůznější obrazy, se kterými máme spojené různé vzpomínky i vědomosti. Jsou to příjemné, smutné, veselé nebo také jiné pohledy do minulosti, jež nám utkvěly v mysli. Možná si při tom vzpomeneme na Johna F. Kennedyho před radnicí v Schönebergu a na jeho větu „Ich bin ein Berliner.“3 nebo si vybavíme, jak si Barack Obama během projevu před Braniborskou branou svlékl sako. Pamatujete si ještě název části mozku, která je zodpovědná především za ukládání nových vzpomínek? Happy Hippo? Skoro jste se trefili. Chcete-li si odborné názvy zapamatovat ještě lépe a dlouhodoběji, pátrejte po různých možnostech vizualizace, díky nimž si termíny a funkce budete moci vštípit ve formě obrazů. Některé vám předkládám pro ilustraci v této knize. A hned uvedu příklad.

Vizualizace hipokampu: Například význam slova hipokampus si při učení můžete snáze zapamatovat, pokud si představíte pilného hrocha, hippo(-potamus), který sedí v univerzitním kampusu na hromadě knih a učí se.

15


Zpočátku vám budou tyto prapodivné obrazy pravděpodobně připadat naprosto šílené, ale brzy uvidíte, že se vám s jejich pomocí informace uloží do paměti vskutku bleskurychle.

Co mají společného mozek a mladý pes? Náš mozek je neuvěřitelně komplexní, fascinující a každý den podává úžasné výkony, má ale také pár zásadních vrtochů, o kterých bychom měli vědět. Tak za prvé je mozek oproti tělu nesmírně egoistický. Musí to tak být, má-li nás udržet při životě – právě proto na nás neustále tak „tlačí“, abychom ho zásobovali energií. Někdy nás ale také pěkně vodí za nos. Například nám sugeruje, že něco chceme za každou cenu, protože sám nutkavě touží po pocitu odměny. Za druhé je mozek líný. Stále usiluje o tu nejpohodlnější cestu, aby energii vynakládal co nejefektivněji. Člověk přece nikdy neví, co ho ještě čeká! A navíc platí, že zvyk je pro něj železná košile, protože miluje vše, co důvěrně zná. Proto se někdy na nové cesty díváme skepticky a tu a tam si s mozkem musíme vážně pohovořit, chceme-li opustit vyjeté koleje. Za čtvrté chce mít mozek vždy vše pod kontrolou, což samozřejmě v případě kontrolního

16


centra našeho těla není zcela od věci. Navíc je velice lehkověrný. Stačí, abychom něco několikrát slyšeli, a budeme to považovat za pravdivé. Dokládají to četné studie! V psychologii se tomuto jevu říká také „efekt pravdy“. Někdy tak například i dlouhodobě považujeme za pravdivá tvrzení, která jsme slyšeli pouze ve formě otázky, protože náš mozek nedisponuje zvláštním formátem pro ukládání tázacího způsobu do paměti. Za šesté potřebuje harmonii a za každou cenu chce, aby ho měli ostatní rádi nebo alespoň aby s nimi byl v interakci. A za sedmé je mozek také neuvěřitelně zvědavý, a proto ho lze velmi snadno rozptýlit. Všechny tyto vlastnosti mají zajistit, aby nám bylo dobře. Občas ale mozek mírně přestřelí a chová se tak trochu jako mladý pes, který zvědavě zkouší všechno možné, chce si hrát a potom se jen tak pohodlně, líně rozvaluje. Proto bychom měli na svůj mozek dávat bedlivý pozor a objevit, jak k němu přistupovat, abychom spolu co nejlépe vycházeli.

Na genialitu není nikdy příliš pozdě! Jak již víme, je náš mozek v neustálém procesu proměny. Již nyní je můj mozek jiný, než byl ve chvíli, kdy jsem se pustila do psaní této knihy, a ani váš mozek nebude po jejím přečtení stejný jako dříve! To je způsobeno tím, že se díky této knize dozvíte a naučíte spoustu nových věcí, které se příznivě projeví ve vašem životě. Dalším důvodem je, že vše, co během svého života objevujeme, vnímáme nebo zažíváme, ovlivňuje struktury a funkce našeho mozku. Tento proces se označuje jako plasticita mozku, a díky němu zůstává náš mozek celý život tvárný. Ve světě, který se neustále mění a v němž od nepaměti přežívali ti, kteří se dokázali nejlépe přizpůsobit, je to samozřejmě smysluplné. Vše, co zažíváme nebo se učíme, vede ke vzniku nových spojů mezi nervovými buňkami. Přesněji řečeno k synaptogenezi, tedy k tvorbě nových spojení neboli synapsí mezi nervovými buňkami, k jejich přestavbě či odbourávání. Larissa Maroltová, která obsadila druhé místo v německé reality show Dschungelcamp 2014 (Jak přežít v džungli 2014), to tedy svou navýsost filozofickou větou: „Já sama jsem si na sebe ještě nezvykla.“4 vyjádřila velmi trefně. Jak bychom si mohli na sebe zvyknout, když se neustále měníme! Kladnou stránkou tohoto soustavného procesu proměny je to, že jsme až do vysokého věku schopni naučit se téměř cokoliv a změnit své chování, pokud to vezmeme za správný konec! Ne, že by o tom dříve bylo pochyb, ale nyní to doložila i neurověda. Sláva!

17

Nenechte svůj mozek zahálet *

Je to tedy v našich rukou, můžeme formovat svůj mozek a stát se geniálnějšími. Je k tomu ale zapotřebí píle, vášeň a notná dávka disciplíny. Chcete určitou schopnost dovést k dokonalosti? Na to existuje poměrně jednoduchý návod: Procvičujte ji vášnivě a s nadšením 10 000 hodin! To znamená deset let denně o něco déle než tři hodiny. A v neděli si dokonce můžete dopřát volno! Tato pilná práce ve spojení s radostí a koncentrací je metodou, díky níž si téměř s jistotou i s průměrným nadáním osvojíte nejrůznější schopnosti na profesionální úrovni, ať už se jedná o hru na hudební nástroj, další umělecké dovednosti, jízdu na vodních lyžích nebo znalost určitého vědního oboru. K tomuto poznatku dospěl švédský psycholog Anders Ericsson z Floridské státní univerzity.5 Studie životopisů vynikajících komponistů ukazují, že průlomové tvůrčí počiny u většiny z nich přišly teprve poté, co cvičili přibližně 10 000 hodin. Bylo málo těch, kteří jako Mozart nebo Paganini zvládli svůj „výcvik geniálnosti“ již za devět let. Disciplinovaným, cíleným cvičením je tedy možné vychovávat zázračné děti jak na běžícím pásu. Příkladem je Čína – odhaduje se, že zde 50 milionů lidí hraje profesionálně na klavír, z toho tisíce dětí, které bychom označili za zázračné.6 Pro mě ovšem 10 000 hodin nepřipadá v úvahu. Já bohužel zatím nedokážu ani tři hodiny denně pracovat na této knize. Mně by prozatím stačilo, kdybych lépe porozuměla vlastnímu mozku. Potřebuji jinou strategii, chtěla bych se totiž naučit pracovat soustředěněji, efektivněji a zároveň s větší lehkostí. A pak se tu nabízí také otázka, jak důležitá je pro dosažení těchto cílů inteligence. Co to vlastně je, ta inteligence?

Dvojí dávka inteligence Rozdíl mezi tekutou a krystalickou inteligencí roku 1971 poprvé popsal psycholog Raymond Cattell, když se snažil názorně ilustrovat, jak mozek funguje. Krystalická inteligence zahrnuje všechno, co se během našeho života naučíme, co přijmeme prostřednictvím naší výchovy, patří sem kulturní vlivy, faktické vědomosti, ale i všechny schopnosti, které si osvojíme, od jízdy na tříkolce až po nordic walking. Tuto krystalickou inteligenci si skutečně můžeme čerpáním dalších vědomostí či trénováním nových schopností nejen uchovat, ale dokonce až do vysokého věku posilovat. A tak se i po překročení padesátky můžeme stát olympijským vítězem v curlingu, v osmdesáti letech se naučit plavat, tančit nebo hovořit čínsky, po devadesátce se věnovat ping-pongu nebo si užívat herní konzoli.

18


Vizualizace krystalické inteligence: Pojem krystalická inteligence si můžete velmi snadno zapamatovat, pokud si představíte, že jste vědcem, který zkoumá krystaly, a že jste si s vynaložením mnoha času a námahy osvojili všechny současné vědomosti z oboru krystalografie.

To vše jsou pádné argumenty, které vyvracejí tvrzení, že „starého psa novým kouskům nenaučíš“. Přesto je toto pořekadlo zároveň velice pravdivé. Je nesmírně důležité, aby všechny děti měly přístup k co nejlepšímu vzdělání, které bude vycházet z jejich konkrétních zájmů a zálib. V této rané fázi se budují základy pro celý následující život. Čím více si toho děti mohou vyzkoušet a dokázat, tím více synapsí jim v mozku vzniká a tím více roste šance, že později plně rozvinou svůj potenciál. Pokud jste v dětství drželi, byť jen pár týdnů, v ruce kytaru či tenisovou raketu nebo jste stáli na surfařském prkně, dokážete tyto dovednosti v dospělosti získat mnohem snadněji. Pokud jste již jako dítě objevili, jak zajímavá může být návštěva muzea, bude vám i později brána k umění otevřena. A pokud jste si jako dítě díky chvále rodičů vybudovali víru v sebe sama, budete i později životem kráčet sebevědoměji. Dopřejte tedy dětem, aby si vyzkoušely všechno možné, kdykoliv to jen půjde! Ovšem i v dospělém věku jsme schopni osvojovat si nové znalosti a dovednosti. Pravděpodobně už se z nás nestanou mistři světa ve sportovní gymnastice a Nobelovu cenu za fyziku už nejspíše také nezískáme. Ale kdo ví? Je toho tolik, čeho ještě opravdu můžeme dosáhnout, i když je to mnohem obtížnější, než kdybychom s tím začali již v dětství. „Novým kouskům starého psa naučíš mnohem pomaleji nebo možná už vůbec nikdy.“ V této podobě mi uvedené pořekadlo sedí mnohem více. I Vincent van Gogh začínal malovat jako samouk bez akademického vzdělání teprve ve věku 27 let. Malováním slunečnic tedy van Gogh posílil svou krystalickou inteligenci. Pojmem tekutá či fluidní inteligence označujeme schopnost řešit problémy a logicky myslet. Patří sem efektivita našich procesů myšlení a také naše dispozice, jako například rychlost nervového přenosu.

Vizualizace fluidní inteligence: Představte si, že se v červeném nafukovacím člunu plavíte po řece, která je většinou tekutá, tedy fluidní, a musíte vyřešit problém – váš člun je děravý.

19


Fluidní inteligence byla dlouho považována za neměnnou. V roce 2008 však psychologové Susanne Jaeggiová a Walter Perrig se svým týmem z Bernské univerzity vědecky dokázali, že i ji lze cvičením vylepšit.7 Obzvlášť dobře je možné fluidní inteligenci posilovat tréninkem pracovní paměti. To je něco jako meziúložiště, jež nám umožňuje využít informace, které potřebujeme k pochopení určité situace, k řešení složitých úkolů a osvojení nových znalostí. Na výkonnosti pracovní paměti také závisí, jak dobře se dokážeme soustředit. Podrobnější informace se dozvíte v kapitole 11, ve které vyzkouším, zda si i já mohu svou fluidní inteligenci zvýšit. Protože jsme tedy sami protagonisty i režiséry svého filmu, můžeme z nemalé části ovlivnit, zda se z našeho díla stane kasovní trhák.

Jaký vliv má IQ na naši životní cestu? Od počátku 20. století je inteligence měřena pomocí IQ testů, které se zaměřují na schopnost řešit logické, geometrické a jazykové problémy. Inteligenční kvocient (IQ) byl stejně jako fluidní inteligence dlouho považován za neměnný. Přesto však není ani pevně danou hodnotou, ani nevypovídá o skutečných schopnostech člověka, neboť díky zvídavosti a vášnivosti lze dosáhnout mnohem lepších výkonů než díky vysokému IQ. To proto nemá zas až tak výrazný vliv na kariéru, jak by se možná někdo mohl domnívat. V roce 1921 se Lewis Terman, profesor psychologie na Stanfordově univerzitě, pustil do jedinečného výzkumu zaměřeného na vysoké nadání.8 Po dobu několika desítek let sledoval více než 1500 dětí, které dosahovaly IQ 135 nebo více. Mnohé z těchto dětí byly později velice úspěšné, nepatřily však k těm nejúspěšnějším. Žádný z těchto vysoce nadaných účastníků výzkumu nedostal Pulitzerovu či dokonce Nobelovu cenu. To se však podařilo Wiliamu Shockleymu (1956) a Luisi Alvarezovi (1968), které Lewis Terman do svého experimentu nezahrnul, protože podle jeho názoru nebyli „dostatečně inteligentní“. To znamená, že vysoké IQ není, jak se zdá, při dosahování takto výjimečných met na překážku, jiné faktory však mají větší váhu. Je to charakter, nadšení, někdy dokonce až určitá forma posedlosti, jež člověka pohánějí k tomu, aby podal maximální výkon. Dobrý síťový systém, který umožní, aby se člověk stal žákem nositele Nobelovy ceny, a tím se dostal do dobrých výzkumných podmínek, mimochodem zvyšuje šance na Nobelovu cenu, pokud byste přece jen ještě měli zájem. Již Thomas Alva Edison prohlásil: „Genialita je jedno procento inspirace a devadesát devět procent potu.“

20


Složitý mozek Podívejme se tedy na mozek ještě trochu blíže, protože to, co neznáme a nechápeme, nemůžeme ani příliš úspěšně ovlivňovat. Vraťme se nejprve na okamžik k nervovým buňkám, neuronům. Každý neuron je nadmíru společenský a může navazovat deseti tisíce spojení s ostatními nervovými buňkami. Mozek, jehož primárním úkolem je udržet nás naživu, chránit nás před nebezpečím a bránit či vyrovnávat narušení našeho vnějšího i vnitřního světa, je tedy systémem nesmírně složitých propojení s téměř sto miliardami neuronů a biliony synapsí. Zatímco čtete tyto řádky, předávají nervové buňky vaše smyslové vjemy do mozku. Nervové buňky při tom mohou rozhodnout pouze o tom, zda bude určitý impuls vůbec převeden, a pokud ano, pak s jakou intenzitou. Neuron pracuje takřka jako radiotelegrafista, který vysílá morseovku. Vědci dnes – zjednodušeně řečeno – předpokládají, že jsme tím „inteligentnější“, čím lépe jsou naše nervové buňky spolu propojeny. Je to zřejmé – čím drobnější jsou oka v síti, tím lepší přístup máme k uloženému balíku informací. Aby vznikalo co nejvíce synapsí, potřebuje mozek stále nové podněty. Mužský mozek váží o něco víc než 1500 gramů, ženský mozek je trochu lehčí. Mozek Alberta Einsteina vážil mimochodem jen asi 1230 gramů, a byl tedy výrazně lehčí než mozek průměrný. To, že velikost mozku není rozhodující, dokazuje také mozek vorvaně – váží až devět kilogramů, neporadil by si však nejspíše ani s malou násobilkou. To ovšem ani nemusí – jeho úkolem je postarat se o velrybu vážící až čtyřicet tun a vzhledem k tomu je jeho velikost asi docela přiměřená. V poměru k velikosti těla je mozek člověka skutečně velice těžký. Není divu, však se do něj musí vejít sto miliard nervových buněk a biliony synapsí. Má také velké nároky na energii. Vzhledem k tomu, že lidský mozek představuje zhruba dvě procenta naší tělesné váhy, je jeho dvacet procent z naší každodenní spotřeby energie srovnatelných spíše s terénním vozem než s elektromobilem. Stavba našeho centrálního nervového systému, který tvoří mícha a mozek, odráží vývoj lidského mozku v průběhu evoluce. Trvalo to mnoho milionů let, než náš mozek začal pracovat tak jako dnes. Abyste příště věděli, jak svůj mozek rozběhnout na plné obrátky, představím vám prozatím stručně hlavní oblasti mozku, z nichž se většina účastní našeho procesu učení. Koneckonců, v návodu k použití jakéhokoli přístroje se také nejdříve popisují jednotlivé součástky. K základnímu přehledu prozatím postačí rozdělení na mozkový kmen, mezimozek, malý mozek, velký mozek a mozkovou kůru.

21


Vizualizace hlavních částí mozku: Představte si následující obraz: Vidíte strom, který má silný kmen. Mezi jeho větve se bůhví proč vklínil mezek, kousek od něj hnízdí malý špaček. Nahoře v koruně stromu odpočívá velký orel, který v zobáku svírá kus kůry.

To, že držíte v rukou tuto knihu, obracíte stránky, popřípadě zatrháváte zajímavá místa, umožňuje vedle ostatních částí mozku zejména mozkový kmen. Je kontaktním místem mezi tělem a mozkem a předává smyslové informace vyšším částem mozku. Odtamtud jsou přenášeny motorické informace na periférii, tedy až ke končetinám. Samozřejmě to však není pouze úkol mozkového kmene. Náš mozek je komplexně jednající systém, na jehož procesech se v podstatě vždy podílí více jeho částí. mozkový trámec

mozková kůra

prefrontální kortex

velký mozek thalamus

mezimozek

hypothalamus malý mozek

Varolův most mozkový kmen

hipokampus

K mezimozku patří mimo jiné thalamus a hypothalamus. V thalamu se nachází důležité místo pro převod informací k velkému mozku. Prochází jím všechny smyslové vjemy před tím, než jsou tyto vstupující údaje převedeny dále do příslušných částí mozku. Proto se thalamu říká také „brána k mozkové kůře“. 22


Vizualizace thalamu: Po cestě mezi dvěma kopci kráčí mezek, který ztělesňuje mezimozek. Aby se dostal dál, musí projít branou, kterou hlídá tlustý halama. Vše nové, co k nám přichází prostřednictvím našich smyslů, musí nejprve projít touto branou kolem tlustého halamy – jako v thalamu.

Nejen nyní, zatímco čtete, ale v každé situaci se hypothalamus stará o vaše tělo. Je velícím můstkem hormonálního systému a životně důležitých funkcí, jako jsou dýchání, srdeční tep, krevní tlak a látková výměna, tedy také hlad a žízeň.

Vizualizace hypothalamu: Jako oslí můstek si v tomto případě můžete představit hrocha Happy Hippo, kterým zmítají hormony. Pod jejich náporem asi dočista zhloupl, stal se z něho hypochondr a neustále se strachuje o své zdraví. I on vždy musí procházet okolo tlustého halamy. A hypothalamus je pohromadě!

Mezimozek je navíc důležitý pro naše pocity a mezilidské vztahy. Má dostatečnou kapacitu na ukládání externích vjemů a je utvářen zkušenostmi, které v průběhu života neustále shromažďujeme. To znamená, že se můžeme naučit lépe zacházet s našimi pocity a změnit i to, jak vycházíme s ostatními. Mezek zaklíněný mezi větvemi je tedy kontaktní a učenlivý. Malý mozek je spolu s mozkovým kmenem zodpovědný za motoriku a pořádně se rozběhne ve chvíli, kdy se rozezní telefon a vy reflexivně vyskočíte a odložíte knihu. Aktivoval by se také v případě, že by se ve vaší blízkosti nečekaně vynořil zákeřný tygr šavlozubý. To je naštěstí v dnešní době poměrně nepravděpodobné, protože před 12 000 lety vyhynul. V mozku ovšem zanechal trvalý otisk – reflexivní jednání bez vědomého přemýšlení je totiž užitečnou pomůckou přírody. Nemuseli bychom tedy půl hodiny přemýšlet nad tím, zda šavlozubému tygrovi nabídnout pohodlné křesílko, sušenku a posezení u kávičky, nebo zda vzít raději okamžitě do zaječích. Malý mozek se podílí i na držení těla a zajišťování rovnováhy. Protože fungování malého mozku narušuje alkohol, pod jehož vlivem již malý mozek nedokáže dokonale regulovat jemnou souhru mezi tělem a okem, dochází při jeho nadměrné konzumaci k poruchám, které možná znáte ze svých zkušeností. Dále hraje významnou roli při

23


psaní či hře na hudební nástroj, tedy při naučeném sledu pohybů. Přes most v mozkovém kmeni vedou spoje mezi malým mozkem a motorickými centry ve velkém mozku, jež se také podílí na koordinaci a jemné regulaci všech pohybů svalstva. Pojďme nyní k velkému mozku, nejvyvinutější části našeho mozku, který je podle všeho rozhodující pro všechny duševní schopnosti a který nám – zjednodušeně řečeno – umožňuje myšlení. Díky němu jsme schopni z písmenek sestavovat slova, a tak například rozumět obsahu tohoto textu. Velký mozek se skládá ze dvou mozkových hemisfér, jež jsou rozděleny na laloky a spojeny mozkovým svazkem, takzvaným kalózním tělesem (z lat. corpus callosum). V těchto částech velkého mozku se kombinují informace předané ze smyslových orgánů a porovnávají se s informacemi již existujícími, tedy s našimi zkušenostmi. Levá polovina mozku čili levá hemisféra zodpovídá za řízení pravé strany těla, zatímco pravá hemisféra má na starosti stranu levou. Zcela jednoznačně se již dnes nemůžeme spolehnout ani na známé pravidlo, že v levé polovině mozku sídlí logika a v pravé kreativita. Vše je poněkud složitější, ale levá mozková polokoule je trochu více zodpovědná za racionální myšlení, tedy logiku, analýzu, čísla a podobně a dbá zejména na detaily. Pokud řešíme matematické úlohy, vštěpujeme si fakta jako data narození nebo vše zjednodušující číslo IBAN, využíváme tedy převážně levou mozkovou polokouli. Tuto informaci si lze velmi snadno zapamatovat díky počátečnímu písmeni L: levá jako logika. Také jazyk z podstatné části spadá právě sem. Proto se levá polokoule také často označuje za dominantnější. Rozdělení obou polokoulí bychom ale neměli přisuzovat příliš velký význam, protože naše vědomí vzniká souhrou obou stran, které se dokonale doplňují. Pravá polovina mozku je více zaměřena na kreativitu, mimiku, gestikulaci a prostorovou představivost. Má vždy na zřeteli velký celek. Můžeme si tedy představit, že pravá mozková polokoule je permanentně zaměstnána vymýšlením kreativních výmluv pro to, co levá polokoule kognitivně popletla. Obě mozkové polokoule se specializovaly na určité úkoly. Levá polokoule je například rychlejší při zpracovávání akustických vzruchů, v případě vizuálních vzruchů je ovšem naopak rychlejší polokoule pravá. Po požití velkého množství alkoholu se však tyto schopnosti přiblíží té nižší úrovni druhé polokoule, což vede k tomu, že téměř beznadějně „zhloupneme“ a naše schopnost reagovat prudce poklesne. Mozková kůra, jíž se říká také kortex, je vrstvou, která pokrývá velký mozek a kterou vy už znáte jako obří vlašský ořech. Zde se nachází naše „filmové studio“ neboli Cortex Filmproduction. Ačkoliv jednotlivé oddíly velkého mozku pracují i na svých vlastních úkolech, vzniká v naší hlavě souvislé vnímání světa. Kortex, který se vyvinul

24


v průběhu evolučního procesu jako poslední, plní naprosto rozhodující úlohu. Probíhá zde vše, co souvisí s vědomým přemýšlením o okolí. Hodnocení obsahu textu, řešení problémů nebo rozhodování přebírá zejména jedna oblast kůry velkého mozku, a to prefrontální kortex. Tady vznikají „myšlenky, které nejsou čerpány z externích zdrojů nebo našich smyslových vjemů“, jak vysvětluje profesorka neurobiologie Amy Arnstenová.9 Myšlenky jako „chtěla bych si přečíst tuto knihu“ by bez něj nebyly myslitelné. Nedokázala bych odolat impulsu vydat se na letiště a zarezervovat si celoroční cestu kolem světa, ani zvážit výhody a nevýhody tohoto rozhodnutí. I promýšlení určitého tématu, nalézání vlastních argumentů, vytváření vlastního názoru či přesvědčení probíhá zde. Tato část mozku tedy není zcela bez významu!

Vizualizace prefrontálního kortexu: Představte si prosím, že se nacházíte před skleněnou tabulí, podnikáte na ni frontální útok, přičemž si narazíte čelo, až vám před očima víří nejen hvězdičky, ale i ty nejkrásnější korálové rybičky z Texasu.

Pod mozkovou kůrou se nachází bílá substance, takzvaná bílá hmota. Tato spleť neuronů umožňuje komunikaci mezi jednotlivými oddíly mozku a míchou. K velkému mozku patří ještě mnoho dalších oblastí jako limbický systém nebo také bazální gang lia, o nichž pohovořím později.

Vlastní skutečnost Náš mozek synchronně propojuje všechny informace, které přijímá prostřednictvím pěti smyslových orgánů, tím konstruuje vlastní skutečnost a umožňuje nám myslet, vyjadřovat pocity, rozhodovat se, zkoumat naše osobní hodnotové systémy a promýšlet postoje. Dalo by se říci, že každý člověk si žije ve svém vlastním „malém“ vesmíru. Co má tedy největší, rozhodující vliv na naše já? Proč jednám tak, jak jednám? Musím přece alespoň přibližně vědět, kdo toto „já“ vlastně je. Naši osobnost určují jednak geny a jednak rozmanité zkušenosti, které z nás dělají to, co jsme, a které nás řídí. Na genetické dispozice nemáme žádný vliv, stejně jako jsme nemohli změnit to, co nás utvářelo v dětství, ale za to, jak se budeme na své zkušenosti dívat, za ochotu zakoušet stále nové zážitky a za své znalosti a poznatky je každý z nás

25


zodpovědný sám. Svůj film můžeme tvořit my sami, pokud se nespokojíme se stisknutím tlačítka „nahrávání“, ale usadíme se do režisérského křesla. Náš film bude takový, jak si ho budeme přát zinscenovat. Proto bychom měli zůstat zvídaví, zvýšit svoji pozornost a vnímavost, dbát na pocity své i pocity druhých, protože tím obohacujeme svou drahocennou zásobu zkušeností a vzpomínek, která je základem budoucího rozhodování.10 To všechno zatím zní moc pěkně. Existuje tedy několik šroubů, které můžeme pravidelně utahovat a seřizovat. Teď už to jen převést do praxe.

Mozek jako akvárium Protože si náš mozek informace nejlépe zapamatuje, pokud je vizualizujeme, vymyslela jsem si jeho obraz, abyste si při čtení této knihy mohli lépe představovat, jakým způsobem mozek pracuje. „Uspořádaný chaos“ podle mne vypadá takto:

Vizualizace našeho mozku: Představte si prosím ještě jednou korálovou rybičku z Texasu. Právě si šťastně plave v širém oceánu s jemnými proudy. To si alespoň myslí, než svou pestrou hlavou korálové ryby (pre)frontálně narazí do skleněné tabule. Je to stěna obrovského akvária, přes kterou mohou dovnitř nahlížet návštěvníci. Ani korálová rybka si na skleněné tabule dvakrát nepotrpí! Nyní změníme perspektivu, vydáme se mezi návštěvníky akvária a budeme procesy v našem mozku sledovat zvenku. Představte si návštěvnický prostor jako obrovský kinosál s pohodlnými křesly, která nám umožňují nerušené pozorování mozku. Usadíme se tu do jednoho z červených sametových křesel a díváme se na obrovské osvícené okno akvária. Je to naše plátno, pódium, na němž vidíme všechno to, co si v danou chvíli uvědomujeme, co si zrovna myslíme. Vlastně symbolizuje film, který právě běží v naší hlavě. Za oknem akvária se hemží různé rybky a mořští živočichové, kteří představují naše momentální myšlenky. V tomto obrovském akváriu se samozřejmě zdržuje i mnoho dalších ryb, ty ale plavou v temnějších vodách a v danou chvíli je nemůžeme vidět. Ztělesňují veškeré naše vzpomínky, vědomosti, vše, co se toulá naší pamětí, aniž bychom si toho byli vědomi. Je to skutečně obrovité akvárium. Uvážíme-li, jak gigantické množství údajů, myšlenek a vzpomínek je uloženo v naší hlavě, měli bychom si toto akvárium představit minimálně tak velké, jako je Středozemní moře, ačkoliv… možná spíše jako všechny světové oceány dohromady.

27


Teď si asi při čtení posledních řádků říkáte, zda má autorka ještě všech pět rybek pohromadě. Uvidíte ale, že nám tato vizualizace mozku během naší výzkumné cesty velmi pomůže, abychom pochopili procesy probíhající v mozku.

Jaké poznatky přinese budoucnost? Pokrok v oblasti zobrazovacích metod mozku postupuje závratným tempem a umožňuje stále podrobnější výzkum mozku a jeho funkcí. Neurověda v posledních letech přinesla neuvěřitelné poznatky. Poskládat však z různých oblastí výzkumu celistvý obrázek není vůbec jednoduché. Na celém světě totiž na rozklíčování mozku pracuje asi 50 000 vědců a každý rok je o nových výsledcích výzkumu vydáno asi 100 000 článků. Důležité objevy slibuje také evropský projekt Human Brain Project, jenž se zabývá lidským mozkem a jehož desetiletý rozpočet činí jednu miliardu eur. Také v USA a Číně běží velké projekty zaměřené na výzkum mozku. Navzdory tomuto vědeckému pokroku však není jisté, zda se všechna tajemství našeho mozku vůbec někdy podaří odhalit a zda bude jednoho dne možné tuto obrovskou skládačku z neznámého počtu dílů zcela pospojovat. Výzkum mozku nám ale rozhodně poskytuje poznatky o tom, jak a kde náš mozek do přitékající chaotické záplavy informací vnáší řád. Mě by ovšem zajímalo, co mi vlastně tyto vědomosti přinesou. Zavazadlo na mou výzkumnou expedici je sbaleno, teď už jen vydat se na cestu. Nejprve chci ale vědět, co vlastně můj mozek během jízdy na horské dráze žene vpřed. Jak jen to ten mozek dělá, když myslí?

Shrnutí Kapitola stručně a přehledně • • • • •

28

Náš mozek z obrovského množství informací v hlavě konstruuje vlastní film. Náš mozek je odrazem svého evolučního vývoje. Na genialitu není nikdy pozdě. Vysoké IQ genialitu nezaručí, mnohem důležitější jsou vášeň a nadšení. S pomocí vizualizace si můžeme informace zapamatovat lépe.


• Náš mozek se podobá čokoládovému muffinu. A jedno je jisté – ani jednoho z nich není nikdy dost. • Co má společného náš mozek s naším šéfem? Oba mají celý den plno práce, nikdo však přesně neví, co vlastně dělají.

Jak se dopracovat k větší genialitě • Objevte svou vášeň. • Pokud chcete něco dovést k dokonalosti, nacvičujte to 10 000 hodin. Pro začátek je samozřejmě prospěšná i kratší doba. • Chyby pomáhají ke genialitě, klidně se jich tedy občas dopouštějte. Poučte se z nich! • Pokud chcete získat Oscara, Pulitzerovu nebo Nobelovu cenu, neváhejte! • Usaďte se do svého geniálního, pardon, režisérského křesla a dejte se do toho!

29

Kapitola 2

Myšlení o myšlení! „Jsme to, co myslíme. Vše, čím jsme, vzniklo z našich myšlenek. Myšlenkami tvoříme svět.“ Siddhártha Gautama, zakladatel buddhismu

Jednoho dne v zoo Před několika lety uprostřed léta jsem se svou nejlepší přítelkyní seděla na zahrádce malé kavárničky v Mnichově. Slunce žhnulo. Krátce před tím jsem se dozvěděla hodnocení své diplomové práce. Výsledek jsme se rozhodly oslavit sklenkou sektu. Možná, že nakonec byly i dvě. Mírně v náladě a v dobrém rozmaru jsme se dohodly, že uděláme tu jedinou smysluplnou věc – půjdeme do zoo. Zanedlouho poté jsme již stály před velkou voliérou a pozorovaly několik pestrobarevných, neobvyklých ptáků. Protože nám tito opeření přátelé připadali velice zábavní, zeptala jsem se své kamarádky, jak že se ta roztomilá zvířátka jmenují. Podívala se na cedulku a pravila „gaváč 1“. Na chvíli jsem se podivila a pak jsme si představovaly, jak by asi vypadal „gaváč 2“, když už „gaváč 1“ je takový fešák. Ještě jednou jsme se podívaly na cedulku a doufaly jsme, že nalezneme nějakou informaci o tom, kde bychom mohly obdivovat „gaváče 2“. Ale na cedulce stálo jen „garáž 1“. Jasný příklad – no, čeho vlastně? Dokonce dvojice vedle nás se tomu musela smát. Prostě a jednoduše jsme se „přemyslely“. To se tedy stane, když nedáváme na mozek pozor, když nejsme zcela duchem přítomni. Protože tu a tam si bleskurychle uplácá svoji vlastní realitu. Když jsem pak vystřízlivěla, náhle jsem si uvědomila, že mi tato událost nabízí zcela nový pohled na to, co se vlastně v mysli odehrává.

Kolik toho o myšlení vlastně víme? Již po tisíce let si lidé lámou hlavu nad tím, jak funguje myšlení a jak souvisí s naším vědomím a rozumem. Přesto však dnešní věda navzdory veškerému pokroku stojí téměř na počátku cesty k rozluštění záhad mozku. 31


Když jsem ještě jako studentka uvažovala o myšlení, domnívala jsem se, že mám myšlenky pod kontrolou, že myslím a jednám velice logicky a racionálně. Dnes si však stále častěji uvědomuji, že většinou dělám přesně to, co nemám v plánu, prostě proto, že je to jednodušší, nebo proto, že mě to mnohem víc baví. Již jsme se dozvěděli, že si náš mozek rád zalenoší. A tak někdy po dlouhé hodiny „čtu články“ na internetu (neboli se na Facebooku oddávám prokrastinaci), pouštím se do přerovnávání psacího stolu nebo si domlouvám schůzku v hospůdce, ačkoliv vlastně chci psát tuto knihu. Můj systém odměny je, jak se zdá, silnější než má vůle. Jindy se mi stává, že se celý den zlobím kvůli něčemu, co v dané chvíli vůbec nemůžu změnit. Své negativní myšlenky v takové situaci zkrátka nedokážu vypnout, i když dobře vím, že by to bylo smysluplnější. Logické nebo kreativní nápady také nepřicházejí vždy při usilovném přemýšlení. Často padají z nebe ve chvíli, kdy s tím vůbec nepočítám – ve výtahu, při čištění zubů nebo náhodně během rozhovoru. Mám pocit, jako bych přepínala mezi dvěma zcela odlišnými úrovněmi. Jedna má část chce na sobě pracovat a důsledně plnit úkoly, druhá by se ale mnohem raději natáhla na sluníčku, zahálela a byla lehkomyslná. Uvědomuji si, že o tom, jak myslíme, toho zatím příliš mnoho nevím. Podívejme se tomu tedy společně na zoubek.

Malý experiment Zastavte se prosím na chvíli a zamyslete se nad tím, co si právě myslíte. – Teď! – Možná si říkáte: „Co to má znamenat? Ne, to neudělám. Nikdy žádná cvičení z knížek nedělám!“ Což naprosto chápu. Možná taky dospějete k tomuto závěru: „Já přece vůbec nemyslím, jenom čtu tyto řádky.“ Nebo si kladete otázku, zda byste teď opravdu neměli udělat malou přestávku a zamyslet se nad svými myšlenkovými vzorci. Anebo si říkáte, že vám tento odstavec o přemýšlení nad myšlením už docela leze na nervy. Takže: Co jste si mysleli? Ať už to bylo cokoliv, můžete se při tom pozorovat a zachytit, co se vám zrovna honilo hlavou, že? Teď si prosím nepředstavujte malou žirafu. A už je tam, i když jsme na ni vlastně vůbec myslet nechtěli. Je trochu rozostřená, ale malá a žlutohnědá. I když nám žirafy každý den neběhají přes cestu, podsune nám mozek okamžitě její obraz. Protože nedokáže zvlášť ukládat nejen otázky, ale ani negativní výzvy, nereaguje na předponu „ne-“. Teď prosím nemyslete na dnešní oběd. A už je to tam zase. Ale zpět k žirafě. Pomyslete prosím ještě na nějaké další slovo a spojte ho se žirafou. Například na lva – lvi totiž žirafy nežerou. Vyberte si ještě nějaké dva další pojmy

32

Myšlení o myšlení!

a spojte je tak, aby vám před očima vznikl obraz. Na co jste mysleli a co vám v představě naskočilo? Proč vás napadla zrovna tato dvě slova? Jak jste na ně přišli? Většinou si vůbec neuvědomujeme, jak přemýšlíme, a není nám jasné ani to, jak přicházíme na nápady a kde se berou. Faktem však je, že se při vědomém obrazném myšlení můžeme pozorovat. Známý experiment s ledním medvědem dokládá, že své myšlenky ve skutečnosti ovládat neumíme. Při tomto pokusu jsou účastníci vyzváni, aby pět minut nemysleli na ledního medvěda. Během této doby zkušební osoby popisují, co jim běží hlavou. Pokaždé, když poruší zákaz a pomyslí na ledního medvěda, musí zmáčknout zvonek. Nikomu se nepodaří během těchto pěti minut na ledního medvěda nemyslet. V průměru se objeví tak jednou za minutu. Zdá se, že kontrolovat vlastní myšlenky není zas až tak jednoduché. K neobvyklému výsledku vedly také pokyny na experiment navazující. Pokusné osoby, které dosud měly za úkol myšlenky na ledního medvěda potlačovat, na něj nyní měly zcela vědomě myslet, zatímco druhá skupina na něj měla myslet hned napoprvé. Co byste řekli, kdo myslel častěji na ledního medvěda? Druhá skupina to nebyla! Ti, co ho měli v první fázi potlačovat, zvonili mnohem častěji. Snaha na něco konkrétního nemyslet vede k tomu, že se této myšlenky nedokážeme zbavit. Vypadá to, jako by se to mozek poté, co jsme se nějakou myšlenku snažili potlačovat, snažil o to usilovněji dohonit.11 Není divu, že je pro nás tak těžké vzdát se lahodného čokoládového dortíku, když na něj musíme tak často myslet, přestože na něj vůbec myslet nechceme.

Magie mentálních obrazů Je skutečně velice pozoruhodné, že dokážeme uvažovat o svém myšlení. Náš mozek toho ale dovede ještě mnohem víc. Je skutečně zázračný! Naučíme se chodit, mluvit a psát. Dokážeme například odhadnout dráhu hozeného míče a chytit ho, nebo alespoň většinou, aniž bychom měli sebemenší ponětí o fyzice. Nepočítáme ani zrychlení, ani hmotnost nebo rychlost míče. V neuronových sítích však máme fyzikální modely, s jejichž pomocí dokážeme generovat očekávání, kam zhruba balón dopadne a jak máme nastavit svoje „tlapky“. Jsme schopni se naučit cizí jazyky, rozlišovat tisíce obličejů nebo vnímat pocity svého protějšku. A zdá se, že výdobytky vědy a techniky neznají hranic. Cestujeme na Měsíc, vysíláme satelity do vesmíru nebo pokládáme podmořské kabely. Tedy alespoň někteří z nás. Lidé měli vždy vize, které chtěli realizovat, i když zpočátku vypadaly neuvěřitelně. Někdy se po staletí jen uvažovalo o tom, jak by něco

33


mohlo fungovat. Vezměme si například sen o létání, který se naplnil teprve na počátku 20. století, když bylo vynalezeno „letadlo“. Na druhé straně se některé věci nenaučíme prostě nikdy a často uvažujeme v příliš krátkých horizontech. A tak člověk během posledních desetiletí například dokázal obšťastnit světové oceány neuvěřitelným množstvím plastového odpadu, které se odhaduje na 150 milionů tun12, a to je jen jeden „malý“ příklad. Toto množství mimochodem odpovídá nejméně 30 milionům slonů, kteří by plavali v moři. Zabývat se myšlením tedy rozhodně smysl má. V současnosti jsme schopni při myšlení pozorovat nejen sami sebe. Díky funkční magnetické rezonanční tomografii, zkráceně fMRT, již dokážeme sledovat, jak myslí, jednají nebo cítí druzí. Alespoň trošku. Tuto vizualizaci mozkové činnosti umožňuje takzvaný BOLD efekt (z angl. blood oxygeantion level dependent): V extrémně silném magnetickém poli lze zviditelnit rozdílné vlastnosti okysličené a neokysličené krve. Díky tomu je možné ve fMRT barevně vyznačit části mozku, které se podílejí na určitém procesu myšlení, činnosti nebo vzniku emocí. To znamená, že opravdu můžeme přihlížet tomu, jak náš mozek pracuje. Neurovědec David Eagleman ovšem uvádí, že dnešní možnosti pozorování mozku jsou asi takové, jako bychom se dívali z vesmírné lodi na planetu Zemi a chtěli posoudit, jaká je politická a ekonomická situace v Evropské unii. Čeká nás tedy ještě pořádný kus cesty, než budeme znát všechny dílky skládačky a pochopíme, jak vzniká naše myšlení a jednání, naše vědomí a emoce a jaká je jejich vzájemná souhra. A než pochopíme Evropskou unii, bude to možná trvat ještě o trochu déle.

Kdo nás řídí? Chceme-li si udělat představu o svém myšlení, není nutné, abychom nahlíželi do mozku. I když zatím nemáme jednoznačné odpovědi na otázku, kdo nás řídí nebo jak jsme řízeni, zda máme svobodnou vůli nebo ne, poskytují psychologické studie určitý obrázek o tom, jak zhruba to v nás funguje. Ono to totiž není vždy zcela v souladu s logikou, jak bychom se snad na základě naší schopnosti racionálně myslet mohli domnívat. Nemusíme se dlouho rozhlížet kolem, abychom si uvědomili, že ne vždy vše běží zcela racionálně. Jak mohu sama na sobě pozorovat, narážím na neustálý konflikt mezi emocionálním a racionálním jednáním, mezi touhou a rozumem. Vím, že by bylo rozumné třikrát týdně sportovat a zdravě jíst. Každý den alespoň dvě hodiny strávit na čerstvém vzduchu je také skvělý nápad. Dělám to ale ve skutečnosti? Samozřejmě

34


že ne vždy. Někdy dokonce nejednáme ani racionálně ani iracionálně, nejednáme totiž vůbec! Často sice uvažujeme o tom, že by bylo záhodno dělat to či ono, nakonec od toho ale upustíme. Zároveň je však to, že nemyslíme a nejednáme čistě logicky, naším štěstím. To by asi nakonec byla pěkná nuda. Nebyl by žádný „gaváč 1“ a neměli bychom se z čeho radovat. Za to, že jsme tací, jací jsme, vděčíme, jak jsem se již zmínila, jednak našim genům a jednak výchově a zkušenostem. Stejně jako ve hře je to tedy pouhá náhoda, jaké karty nám byly rozdány. Ovšem nejpozději tehdy, když dospějeme a dokud jsme zdraví, máme velký vliv na to, jací jsme a co zažijeme v budoucnosti.

Pět zvláštností našeho myšlení Nyní bych vám chtěla stručně představit pět důležitých zvláštností naší mysli. Ilustrují podstatu našeho myšlení a chování. Nejprve si musíme ujasnit, že my sami nerozhodujeme tak často, jak nám chce naše vědomí namluvit. Víme-li však přibližně, jak fungujeme, můžeme své chování přehodnotit a zjednodušit si život.

Za prvé: Naše myšlenky pocházejí z chemické a elektronické stavebnice Myšlenky už delší dobu považuji za cosi nehmotného. Nakolik je však myšlení vlastně hmotné? Připomeňme si ještě jednou, jak vzniká náš osobní film, který každý den běží v naší hlavě. Náš mozek sedí v lebce v temnotě a sám o sobě ani trochu nevidí, neslyší, nevnímá chutě ani vůně. Pouze díky transformaci našich vjemů v různých částech mozku běží náš film se synchronizovanou zvukovou, hmatovou, chuťovou a čichovou stopou. Na těchto vjemech se zakládají naše zkušenosti, pocity a myšlenky. Vznikají v našem mozku, který umožňuje přenos informací pomocí elektrických a chemických impulsů. Jak ale tato komunikace mezi neurony funguje? Nervová buňka má buněčné jádro a axon, který zodpovídá především za předávání impulsů a působí jako vysílač. Vedle toho se v ní nachází obrovské množství dendritů, které jako chapadla vedou všemi směry, a mohou se tak spojit s axony mnoha jiných neuronů. Hlavním úkolem dendritů je tedy příjem informací z jiných nervových buněk. Kontaktním místem mezi axonem a dendrity jiných buněk je synapse. Jejím prostřednictvím probíhá komunikace. Když je nervová buňka aktivní, vysílá z buněčného těla elektrický impuls ke špičce axonu. Tímto impulsem se na špičce axonu vyloučí chemická látka, neurotransmiter

35


neboli přenašeč. Zde na synapsi se elektrický signál transformuje v signál chemický, který je prostřednictvím dendritu přenesen do sousední nervové buňky. Tam je opět vyvolán další elektrický impuls, tedy alespoň v případě, že přijatý signál byl dostatečně silný. Jinak je potlačen a signál již není veden dále – podobný princip jako u řetězového dopisu. Někteří příjemci ho předají dál, jiní nikoliv, protože ho považují za nedůležitý. A tak se do našeho vědomí dostanou jen takové informace, které jsou klasifikovány jako obzvláště důležité. Protože náš mozek přitékající informace filtruje, aby si s tím obrovským množstvím údajů poradil, vnímáme pouze individuálně podbarvený výsek skutečnosti. Přesně vzato je mnoho procesů, které se odehrávají v našem mozku, našimi smysly více či méně modifikováno a doplněno, jak ilustruje třeba případ „gaváč 1“. Někdy jsme i vůči těm nejzjevnějším věcem slepí. Hledám brýle, ale nevidím je, protože jsem ponořena do svých myšlenek. Přitom mi leží přímo před očima na psacím stole. Nebo při hledání klíčů od sklepa přehrabu celý šuplík a přehlédnu je jen proto, že jsem přesvědčena, že jsem je založila někam jinam. Možná že také znáte video, v němž má pozorovatel počítat, kolikrát se hráči basketbalového mužstva v bílých trikotech zmocnili míče. Protože se pozornost zcela soustředí na počítání přihrávek, přehlédne člověk často osobu v kostýmu gorily, která zcela viditelně přeběhne přes obraz. Podněty, které přijímáme našimi smysly, jsou v mozku elektrickými a chemickými procesy transformovány na počitky, vjemy a pocity. Z těchto hmotných procesů a struktur pak vznikají naše nehmotné myšlenky a vzpomínky. Je to opravdu docela napínavé a pozoruhodné, když si uvědomíme, že se naše přemýšlení zakládá na těchto fyzikálních jevech. Stejně důležité je podle mě i to, že tím, co jíme a pijeme, co děláme a co neděláme (a tomu se budeme věnovat později), měníme mozek. Z toho lze odvodit, že stav našeho mozku nakonec rozhoduje o tom, „kdo jsme“13. Máme tedy příležitost ovlivňovat mozek svým chováním. Sluneční světlo, spánek, sport, ale také káva, alkohol a dokonce i čokoládová tyčinka – všechno má dopady na náš mozek. A nejen to: Tak, jak zacházíme se svým mozkem a tělem, zacházejí ony s námi, což se projeví na našem chování. Nakonec tedy mají vzorce a struktury našeho mozku nad námi asi větší moc, než bychom na první pohled předpokládali. Již nyní víme, že i malé změny v mozku mohou mít dalekosáhlé důsledky. Tak například nedostatek hormonu serotoninu, který způsobuje, že se cítíme dobře, může být spoluzodpovědný za vznik klinické deprese a za to, že se náš citový život sesype jako domeček z karet. Náš mozek je složitý orgán, formovaný neurotransmitery a hormony, a jeho rovnováha může být narušena již i drobnějšími nedostatky v naší výživě. Naše

36


osobnost se může zásadně změnit, pokud příliš holdujeme alkoholu. Možná s tím máte své zkušenosti! To, čím jsme, to, co každý jednotlivec považuje za své já nebo svou osobnost, vzniká ve složitém fyzikálním systému. Vědě bude trvat ještě hodně dlouho, než do všech detailů porozumí souvislostem mezi biologickými procesy a našimi zkušenostmi, a téměř všichni vědci, kteří se zabývají zkoumáním mozku, si dobře uvědomují, že onu mezeru v pochopení souhry mezi tělem a duchem nebude snadné překlenout. Jedna věc je mi ale jasná již dnes: Jsme více než pouhý součet jednotlivých procesů v našem mozku.

Za druhé: Myslíme ve vzorcích, modelech a sítích Jak jsme viděli, naše myšlenky a pocity vznikají v mozku díky elektrickým a bio chemickým procesům. Výkonnost našeho mozku, to, jak dennodenně převádí nehmotné informace a zkušenosti na hmotné struktury a zařazuje je do našich obrovských neuronových sítí, propojuje je a ukládá, se téměř vymyká lidské představivosti. A to vše za pakatel, protože energetická spotřeba našeho mozku je srovnatelná se spotřebou patnáctiwattové žárovky. Michel A. Hofman z Nizozemského institutu pro neurovědy v Amsterdamu před několika lety spočítal, že energetické náklady našeho mozku v případě, že se dožijeme 80 let, nepřekračují 1200 eur! 14 Dnes by tato částka byla jistě dvojnásobná, ale i v takovém případě by činila asi 30 eur ročně! A přitom mozek do našeho života vnáší mnohem více světla než patnáctiwattová žárovka. Náš mozek funguje tak efektivně, že se vypracoval na mistra v rozeznávání vzorců. Střelhbitě se rozhoduje, jak přiřadit pojmy, myšlenky a děje k jednotlivým vzorcům a modelům. Když něco čteme, sestaví náš mozek mentální model, díky kterému tomu, co zrovna čteme, rozumíme. Zároveň to srovnáme nebo spojíme s nekonečným množstvím již existujících modelů, jež náleží k danému tématu. Vzájemně se podmiňují a navazují na sebe, takže z jednoduchých modelů se stávají modely stále složitější. Ty se opět přiřazují k jednotlivým sítím neuronů, jimž se říká také kognitivní sítě či mentální mapy a jež sestávají z milionů vazeb a příčných spojů mezi miliardami neuronů v různých oblastech mozku. Když bychom to silně zjednodušili, mohli bychom si tento proces představit takto: Vše, co je červené, přijde nejprve do „červené přihrádky“, vše, co vypadá jako kočička a také se tak chová, bude přiřazeno do „kočičí přihrádky“, a to tak dlouho, dokud se neobjeví námitky, dokud se z kočičky nevyklube tygr a nebude přeřazen do přihrádky „nebezpečné kočičky neboli tygři“. Zatímco čteme tento text, sestavujeme v duchu vzorec či model nebo nám v hlavě naskakují obrazy.

37


Když cestou do kanceláře narazíte na značku objížďky, hned se odpovídajícím způsobem přepíše vaše mentální mapa „cesta do kanceláře“. Pomocí těchto sítí ráno ve skříni najdeme červenou sukni či červenou kravatu, dokážeme odlišit tygra od kotěte, můžeme přemýšlet nad modely a bez velkého hloubání najít cestu do kanceláře, a to i v případě objížďky. Tyto sítě nám slouží nejenom k tomu, abychom našli vhodný kousek oblečení nebo cestu za každodenními povinnostmi, ale také k tomu, abychom mohli jezdit na kole nebo si čistit boty, tedy k výkonu všedních záležitostí, stejně jako ke zvládání cizích jazyků nebo pohybových úkonů, které se cvičením dostávají do podvědomí a které z něj pak můžeme vylovit bez přemýšlení. Vždy se však může stát, že se vloudí chybná mentální mapa, tak jako tomu bylo onoho horkého dne v zoo v případě „gaváče 1“. Pokud nemáme po ruce žádný model, abychom například vyřešili kvadratickou rovnici, musíme se nejprve hluboce zamyslet, zalistovat v učebnici matematiky, hledat řešení na internetu nebo se někoho zeptat. Abychom pak řešení uchovali v hlavě, musíme být nejen motivovaní, ale také několik rovnic cvičně vypočítat, aby se model mohl dostatečně upevnit a bylo možné ho kdykoliv vyvolat z paměti. Budujeme si zvyky a vzorce myšlení, podle nichž jednáme, aniž bychom si toho byli vždy vědomi. Tak bohužel nevědomky vytváříme také negativní vzorce myšlení. Pokud se například v mozku vyvine tak výrazný vzorec, jako například přesvědčení, že něco nedokážeme, může se stát, že se tento vzorec stane skutečností. Pokud tedy pevně věříte tomu, že nový projekt je nad vaše síly, a svou energii vynaložíte pouze na posilování tohoto negativního myšlení, pak vám dá skutečnost možná za pravdu. I malý návyk může vyvolat impuls, který aktivuje zlozvyk. Například popíjení šálku kávy spouští u kuřáka přání zapálit si cigaretu. Nebo třeba pokaždé, když se vám nedaří pohnout s projektem, vytáhnete z kapsy tabulku čokolády, popřípadě se začnete chovat nefér či nepřátelsky ke kolegům. Pokud chcete na takové situaci něco změnit, musíte změnit myšlení a především svůj myšlenkový vzorec a uvědomit si, kde se tento vzorec vzal a jakým kolečkem je nutno pootočit, abyste se z onoho začarovaného kruhu dostali ven. Nezní to jako velká zábava, ale pomáhá to. Náš mozek miluje modely, protože miluje jasnost a harmonii. Očekáváme, že to, co vidíme a co se učíme, bude zapadat do našich modelů. A to, co nezapadne, si zkrátka někdy uzpůsobíme tak, aby zapadlo. Svět má být pokud možno jasný a jednoduchý. Proto nám někdy může činit potíže udržet krok se světem, který je čím dál tím složitější. Je totiž stále obtížnější v nekonečném přílivu informací rozpoznat jednoznačné vzorce a modely a zachovat si přehled.

38


Můžeme se však naučit, jak obrovské množství údajů zvládat a interpretovat. Podívejte se například někdy na nějakou knihu v hebrejštině nebo cyrilském písmu. Dokud nebudete ovládat daný jazyk, asi nebudete vědět, co s tím. Museli byste se nejprve pomalu naučit cizí písmo a význam slov. Za pomoci nadšení, píle a vytrvalosti by však váš mozek dokázal tato písmena nejen rozluštit, ale po dalším cvičení i stále rychleji ovládat. Čím snáze si poradíme s určitým úkolem, tím propojenější jsou, jak se zdá, neuronové sítě, které se za tím skrývají. Čím složitější jsou nové struktury, tím déle nám trvá, než vybudujeme odpovídající spínací obvod. To platí také pro koordinované pohyby, jako například při lyžování nebo hře na hudební nástroj. Na počátku jsou pokroky malé, musíme pečlivě dbát na každičký pohyb a provádět ho vědomě. Jakmile je však vzorec pohybu uložen v síti, jako by byl vyryt do dřevěné desky, běží vše jako po drátku. U motorických dovedností jde o to, aby byly pohyby natolik zautomatizované, že mohou probíhat podvědomě a není již třeba jim věnovat pozornost a kontrolovat je. Pokud se však mozek přesto vědomě vmísí do dění, náš výkon se zpomalí a vloudí se do něj chyby, jako například při vyťukávání textu na klávesnici.

Vizualizace procesu rozpoznávání vzorců a sítí: Vzorce, modely a sítě si můžeme představit jako stezky vyznačené v akváriu. Ryby plavou přesně po těchto cestách možná proto, že je zde teplejší a příjemnější voda nebo že je proud v těchto místech rychleji poponáší vpřed. Když je ryba v proudu, nemusí se příliš namáhat, ale může se jen tak nechat nést. Obdobně si i náš mozek razí cesty a tvoří sítě, aby je pak mohl pohodlně využívat.

Aniž bychom si toho všimli, běží v našem mozku nejrůznější programy, které filtrují vstupní informace a snaží se vše nové a pozoruhodné správně zařadit. Máme tedy v hlavě takovou malou americkou NSA. Zaktivováno může být dokonce i několik různých programů a sítí současně. Tak je tomu třeba v případě experimentu s ledním medvědem, kde se vědci domnívají, že v mozku současně běží dva různé procesy. Jednak se aktivuje podvědomá síť, která má kontrolovat, zda se myšlenka nevynořuje. A jednak je tu další, vědomě probíhající program zodpovědný za to, aby zakázanou myšlenku potlačil, jakmile ji kontrolní program nahlásí. A tak se tedy podvědomě jednající síť neustále zaobírá zakázanou myšlenkou, která se dříve či později do vědomí přece jen prodere. Zbývá jediná možnost, jak takové

39


dilema vyřešit – tím, že zakázanou myšlenku nahradíme jinou myšlenkou. V psychologii se tomu říká „cílené přesměrování pozornosti“15. Pokud již například nechcete myslet na čokoládu, představte si pokaždé, když přijde myšlenka na tento pamlsek, třeba brusli. Nebo jablko, to alespoň můžete sníst místo čokolády. Jestliže budete trénovat automatické přepnutí na svůj náhradní obraz, bude v budoucnosti jednodušší nežádoucí návyk změnit. Máte zvyky, které prozrazují existenci určitého vzorce? Já jsem dříve po cestě odkládala na nejrůznější místa vše, co jsem měla v ruce. Například láhev vody jsem postavila na pult u stánku, časopisy, které jsem chtěla zaplatit, jsem si na chvíli dala na regál se sladkostmi, mobil jsem na okamžik položila na bankomat a peněženku na střechu auta. Ani s lahví, ani s časopisy, mobilem nebo peněženkou jsem se již posléze neshledala. Proto jsem si časem navykla své věci neodkládat všude, kde se dá. Pokud tedy máte podobný vzorec chování, věnujte mu pozornost, nebo alespoň nikdy neodkládejte mobil či jiné důležité předměty „jen tak na chvíli“ někam, kde na ně zase během okamžiku zapomenete. Abychom odstranili určitý návyk, musíme si ho nejprve uvědomit a poté se vědomě rozhodnout ho změnit.

Za třetí: Podvědomí nikdy nespí! Mnohé z těchto vzorců, s nimiž jsme se právě seznámili, se odehrávají v podvědomí. Víme sice, že máme pouze omezený přístup k našemu mozku, a především, že nemáme vědomé spojení k těm částem našeho mozku, které tvoří naše myšlenky, jak velký je ale vliv našeho podvědomí doopravdy, o tom nemáme reálnou představu. Freudův koncept konkurujících si složek osobnosti: ono, já a nadjá, kdy rozumně myslící „já“ je prostředníkem mezi složkou „ono“, tedy lidskými pudy, a složkou „nadjá“, tedy morálními a hodnotovými představami, je dnes již většinou kognitivních psychologů odmítán, panuje však velká shoda na tom, že významnou část našeho chování určuje to, co je nevědomé. V podvědomí existují procesy, které o zlomek vteřiny předbíhají naše vědomí. A tak naše vědomí nestojí u kormidla vždy samo. Někdy je dokonce spíše v pozici spolucestujícího, který se dozví až jako poslední, co se právě děje. Ve snaze tento jev vysvětlit hovoří psychologie již několik desítek let o dvou různých systémech. Americký psycholog Daniel Kahneman používá pojmy, které zavedli jeho kolegové Keith Stanovich a Richard West, tedy systém 1 a systém 2, a dělí myšlení na rychlé, emocionální, nevědomé a na pomalé, promyšlené, vědomé. Podle Daniela Kahnemana pracuje systém 1 „automaticky a rychle, téměř bez námahy a bez záměrné ho řízení“17. Je impulsivní, určují jej naše pocity a aktivuje se automaticky například ve

40

NENECHTE SVŮJ MOZEK ZAHÁLET

Recommend Documents