NE ZCELA OBSAZENÉ
PAVLA VAŠÍČKOVÁ
NE Z C ELA OB SA Z ENÉ
Praha 2010
PAVLA VAŠÍČKOVÁ
NE ZCELA OBSAZENÉ
NE ZCELA OBSAZENÉ Copyright © Pavla Vašíčková, 2010 Czech edition © dybbuk, 2010 ISBN 978-80-7438-033-4
8
Na mikrofon
Slečno promluvte Ne děkuju Na obloze vyšly dva balóny za údolím prach z koberce od bidla ke slunci červenec v podřepu na zapomenuté vinici Tohle znám za zpomaleným časem odkudsi kopec Promluvte na slunečnici Ne děkuju tolik hlav v hlavě nemám V kukuřici dostihoví psi po otočení se děs pomine povětrník zahlédne svůj úlek nebojácně stát úlevou pohladí houbu zase nasáklou jen v hlavě
9
Promluvte na borovici Ne tolik přetvářky ač dědičně nemorální nemám zlíbám jí kůru ona ví vše Pole lechtající kroky mrtvé včely v suchokresbách po rumu vonící zlomíš se radostí z lesklých střípků a strachu z nového ostří
10
Podesty
Vidí mi do okna i domů do okna nařknuta zlořečena žehnána puncem zlodějného dcerství krkavčím viselstvím ve schoulených samotách lesů pode sty polštářů dělá sedá sklání hlavu odhrnuje z myšlenek vlasy k podlaze snad k hlíně-zemi prachu holé kdyby
11
–––
Nářky koček v přepravkách z PVC jsou nářky dětí Prosím tě neuklidňuj když už mňoukání ne blud ale uvěznění v tramvaji což ona neví že leckde je doma Nechť se psychologie pomine jestli nemoc pak pravá – bez diagnózy Do jiskřící srsti kocoure řekla jsem co jiným ne Teď chodím k cihle u kořene stromu k pomníku (pohřbili jsme tě k věčnému hledání nikdy nebudeme vědět kde přesně to bylo) Černá jasnovidnost pár chlupů na svetru
12
–––
Na panelákových střechách čtyři budky nehodí se cítit ve vzduchu vzduch ale jaro ač se snažící tak nepopřené ani v maringotce ne leda (popřu) takový život zhasíná (popřu) aby ne jen skrze prosklené dveře vůkol neviděna jako stín do soukromí se vkrádá z minula daleká je blízkost jak rockový song vyplivnutý z chudoby vína ze dna krabice hranice hlavy překlenula lesk touhy po starobních vědomostech které s sebou nosím v batohu od doby co batoh nosím
13
–––
Doma je hledání chvíli v zrcadle zastaveného vidění jiná tvář nad zkřiveným tělem a šklebem jaký má jen milovaný když zahlcen pochopením že cesta k chýši je nedokončitelná a klikatá zrůda po boku krásná cesta domů je cesta
14
–––
Povislý v tílku brala jsem jeho chodidla prsty i žehličkou vnášela řád na pomezí prostoty (platila jsem sobectvím protože jsem sobecky chtěla) kde stál obrácený se zády na čele mlčenlivý a živý v ořezané chvíli se zaoblenými hroty očí v pokaženém dechu milovaného omluva těsně zkřížených nohou i za chůze
15
–––
Roztrojen v duši tělo touhu čtvrtá v pořadí bramborová žena půl ve vodě rozčeřená půl člověkem rozebraná ta půle Kmen mezi námi kmen punc čarodějných siločar rozostřen Buď holé dlaně na hrubé kůře nebo zatěžkané provazy ve větvích Nebo my co stromu vůně ve vzduchu vůkol
16
Ne zcela obsazené židle
Na červenožluto aura plotny hýká v magnetickém poli a něčí česnekový syn opečovává astma vyvětrává hysterii ze síťovaných očí z drobtů mandaly pěstnatě nečekanou silou
17
Pohmatu
Ze dřeva plátna slámy prostota staroby prachové obrazy po hmatu dávné vlastiplné kdysi tě potkaly na červeném sametu a našly co znaly Tak si lehni Ano tu ruce z živého proutí
18
–––
Z dolíků po slovech polámané jiskry sešívané v bludnou mlhu drásají mraky kvůli bleskům bezchutím ostří cukernatou labuť na omítce
19
–––
Ubývání ke zlatu míra k míře bez míry k bezvůni levné pantofle vyčpí ze syntetiky je trpělivost Brzy budem kolíbat svoje jestli spolu Chceš být otcem nebo strýcem?
20
–––
Bramborákový pach v hadrovém sklivci rozetřel léto přes obruby Cítíš taky očima? poflakování věcí Nebo jimi jen vidíš? zatímco viny v žaludku tlejí jak za igelitem úplněk
21
Sever ní šlachy
Nedlouho křehká radost v napínáku ledabyle sestavovala kvádry zmrzlina vytékala z kornoutu a do kornoutu nazpět slina jako dárek od ticha rumištního prachu planet tys u toho byl když se mezi dvěma poli kolena modlila v klasech?
22
Matný živel
Z tvrdých pat klove tma nevstřebanou mastí na nich klouže zob orla co sebou ostrou slastí ke kořenům říz drápem světí čisto do zásoby pro pařáty klidný stín pro múzu myšlenky obětní prosáklý v bezčasí žab naříkání nese do chvíle s borovicí stařenu zvenčí objetím nezlomí
23
–––
Z hrnců křivé kříže klacků přihřívané hostiny poctivých stihomanů zpovědi na dobře slyšitelném místě jak jsem to jen pochopila Jak jsem tě jen pochopila klíčí zdání vědomí klidně rozevřené dlaně s větrem rovné dělení
24
–––
Snubním krokem poslyš jak vodou v kádi hádám boha scházím solí rozpuštěnou v pěně někdejšího Proč sušák na půdě zahrabaný a jen dvě šňůry na dvorku vedle studny pověsit to všechno vyprané Vejde se to? Víš to? Žena ti utíká Slyšíš nemocné kroky
25
–––
Míšeniny ticha tu s tichem tam dalekým jak blízkost nedoslýchavě křičí neznatelně se pootáčí k oltáři v černých šatech co sluší jak dítěti hlad jak minulosti budoucnost smirkuje paty
26
–––
Z polosuché tubičky těžké nadrolené sny v čase vstupů jinam do blaženosti i děsu Padesát na padesát holka nevěřící to máš řekl ze spaní když jsem spala
27
Prostřené poklady
Kulaté desce na podlaze tepe kamenné srdce nepravidelného tvaru neslyšně do uší Seschlé sršni pod palandou trčí hornaté ňadro fosilně žíhané poklek popelem věštba sadu
28
Vevnitř
Krtkovo trápení zduření zeminy Klíče od dušných vředů kořeny stonků v dlani Od první zástavy rytmus má výhonek na tvém slechu a jeho nová křeč se starou přeskakuje z krtiny na krtinu
29
–––
Něco mezi zdmi – často jen omyl v kazajce – umělé lesky prvních světů posledních pravdivé tmy (Učím se chodit nočním pokojem – nejsou v něm vidět strachy a je možno na něco narazit)
30
–––
Nebudu brát představení souboje gigantů – duše a epigona příchodu a odchodu břečťanu a srpu plazení a postoje ne teď hierarchie končí nepotrestané chňapnutí po dopisu po větru pusu kapitolám na prostředních stránkách táhnout nitro za vlasy z náměstí vykvetlého do řvaní o ničem zvuky průhledného vodopádu
31
ne bratry jen soupříznivce v představení o všech kouscích skládáš báječný pohled na jed do něhož vpít výzvu ťuk ťuk do zprávy o pozemní vlčí generaci psice tahá koťata kráva dáví davy mladých klavíristů symfonie z huby střežíš zákon se nevyplácí (obcházet ani dodržovat) a? máš ještě toaleťák? i sraní je podmíněné
32
–––
Na pevném břehu hospody druhý dům stejného čísla popisného hříčka Nebožtíky odvedle vajec plné tlačí rakve popisného domova hospodyně tvého přemýšlení jak skořápky táhlý hlen mechový král odvelen Na břehu dnes darmo bdít hřad kamení tedy šedá říj
34
Bůhnice
Jednoho rána místo budíku zvonil Bůh Zelená hora v dlani oliva v droxitašce – víc s sebou na druhý břeh nikdo nepotřebuje oblíkla jsem se jako do práce a jela do Bohnic
35
–––
Položivé body slepých postelí nezachytitelné poletování kotev daleko kolem zaspané interpretace nelámatelného dřeva ošatky s tmavým nákladem V náruči celého Sisyfa (Ne)dobrovolnost dosahů nasládle éterického smradu vzlíná z přikurtovaných zmítanin
36
Graffiti
Na cestách z vězení ulámané nehty na nich zaschlá informace identifikuje změny v sutinách všedností z gáz vymotaná mumie mezi odtrženými údy už jen v slunci zasychá Dorůstají nové zarývají cejchy dalších značek značí exploze dychtí po příští přelidněné stanici úkolem popela nevstřebat slzy s předstihem rozvířit legraci kolem spolucestujících dokud jsou lidi vcelku celí umět píchat jednohubky do chodidel nádraží dle zákona pantomimy v několika putykách mlátit časem o pranýř
37
–––
Ošoupané opěry bez roubení vylámal i z hlavy slast křupot a vzlyk Suchem rozdroben se zbytky nátěru byl by olupován do konce Procházel korytem ve spařeném zákoutí pookřál položhavý okr v oku Bude-li se smát vzdor zpřetrhá betonovou vinu Co se jenom usmívat?! Křídová u sloupu tříska odpad hromů
38
–––
Chudokrevná prosila o štěpy vytahanou žílu vzpínala s darem kroku k nebi poklekly hlasy z nitra třesk o železné zuby Vytržený mozol chodidla matky v botách dřevorubce dusot připravený v podsvětí s odvodněnou plání lůna rozeklaný prstoklad větví na toporu sekyry obrácen se svíjí Se zeminou se pohupují nulové tíhy vzlínají spodní vody Rozklad od chodidel pád klenby v praskotu Bylo to jinde kde se svlékla a šla po tlejících odštěpcích kde hniloba rodila mláďata stromů jejichž svaly byly úsměvy země
39
–––
Znovu do smělých očí mechu Nikdy je nezavírá Blíž zemi míň o ní Oděno do houbové tkaniny slunce mlčí nosí pod něj fošny do bahnité strouhy Inverzní pláštěnka aby z ní nepršelo ven A do úst mi nesahej nadbytečný dotek do hlavy neunesu
40
–––
Kafe za deset a voda za patnáct napřažený nerv bič bez terče napnutá myšlenka tětiva bez šípu kroky zní tak blízko ale nenastává pomstychtivý klid přestože osobnímu míru jsi ji učil násilím a vím že úplně se přiblížíš až zamrzne v kolenou a nebude žádat ani pohledem ani prosbou že naposledy vydechne až na ni poprvé promluvíš
41
–––
Závany potu dalba se hroutí a až ustane bobtnání z cezeného čaje odskočí kapky kde po koberci s vyšlapaným vzorem dešifrují staré lajny vysypou je pískem z hlav okouzlených betonem zaklíněných pokání se smírčí žízní a objevovaná radost z odevzdanosti a objevovaná radost z nárokování
42
–––
Studené ruce Ze zimy? Kouř v kabátu Odkud jdeš? Zpocené čelo Co je ti? Musím pryč Zavolej až se uzdravíš zavoláš? Proč se ptá když nebude slyšet aby nemusel říct už více žádné ne
43
–––
Spal jsi s vdovou z přikrývek pak vyklepával horký popel marně ses ptal ducha mlčel ďábel já mlčela proč miluješ otázky položené do dálky Spal jsi s vdovou po sobě samém
46
Dunění
Krkavec babička zhoupla se na onen svět a táta bez mater noster má mě a sestru ale nemá ruce Jano vyplač moje slzy třeba vzkvetou nelogické pupence na pařezu se zašifrovanými letokruhy Bez starého příběhu sladké bdění zjedovatí co je neví po čem následuje Věky kmen rodu duněl těžkou němotou obtěžkány blíženectvím spávaly jsme se sestrou v bílém kovu do sítí chytaly sny o létání proč zděšeny závratěmi pročůrané skrze pleny Ryju v zemi v kopanině sestro poslyš i sobě si musím říct co tam zní a není slyšet
47
Kluka dali k jedné tetě jeho hlavu pod kámen srdce k hraně ostré pily aby lidi nevěděli konfiskace mater noster ani ty se nedozvíš Sestro vyplač moje slzy vzkřísíme-li seschlý strom V koruně jsme zachyceny
48
–––
Kolik bočních ramen rozvodněné duše nejasný pramen v předtuše sůl zažitého moře náskok paprsek propadliště šlépějí obehnat zábradlím s otvíratelnou brankou bez ní? za dlaní hrazení budí bdělost pádu raděj pořád ještě vzhůru
49
Pohledy zdar ma
Rozbité letadýlko na půdě zaprášené tenisáky splaskly v potrhaném pletivu pohozený střevíc kurvy Mělo by být vidět za ta torza jak na kurty se plazí vodohadice v antuce běžím přes přetržený nápis billboardu nesedí tu rozhodčí běžím pletu si to s atleťákem dokola dokola po stožáru leze kluk ptákům chce se zalíbit kouzelník má dámu tygra květinu na jak dlouho vystačí dech balónům na obojku žebřík k trikům Napoleonova čapka v mříži Stará fronta v ohýnku skautům zítra za kamenem syčí had
50
nahé nohy u tyčí srdce v skřipci drze řičí koroze si myslí že se vyprostí kočka na barové židli sukní touha zajiskří běžím nikdo nepíská běžím běžím bez uší blesk se strefí do kapoty lamborghini přesto někdo vyhraje ne že ne
51
V suterénu
Okno má zvenku jistě mříž kovanou nevím zevnitř neprůhledno rzí okenic Past klimatizovaného středověku Zápěstí náramkem pouto polohoval k pelesti i srdce omylem rebelské trhy slov uhrdelnil k němotě dovoleným křikem smýkl o postel mnou nepraští Teď by se měla dívat ona Klinklo tmavo plápolavý jas svící tvarovaný ženským vibrátorem neefekt když tají Kam šel? Za ní? Pane! Nenechávej mě tu s představami! Ne s představami!
52
Pohnutí omezena Dření zaryta Ukrytí odhalena Přivede tu elegantní? Do trojky? Kroky. Pán. PÁn. PÁN! Úleva přišel sám a bude mě bít
53
Opatr ně s nůžkami
Zamkl se před probuzením Dva roky chodím po jiných cestách aby nemyslel že vzývám Přes ústa do výstřihu kane pokaždé nově krev Vytékáš z bezedné vzývám tvůj uzamčený strach páchne po dnech po jistotě mokvá z pulzujícího reliéfu mé tmy Učím se nepoužívat paměť ale zatím anonymní město objímám cejchuji červenými fleky dobou vkoralými dohněda do obvazů nastříhaných z nejlepších kousků šatníku
54
Nikdy
Řekl ať vystoupím na andělu po louce běží černoch před zrcadlem jsem vyhrála maraton a pak tancovala sama se sebou na stupních vítězů stál jsi místo nás však pouze ty oharek tě pálil do rtů které z mé krve vysály barvu zhášíš mnou medaili a metro mi neujelo
55
–––
V elipse mrazu předvečer znavení Janička odjela v odpoledni poté co mi ještě tělovým mlíkem namazala záda připomněla pohlazení Mám žízeň a dilema kam na toulku kolem zvonků? chodníkových nížin? než ztuhnou prsty… Čtyři stovky do středy nebudu moci moct ani dojde gliskur a taky přijdou dny nemusím bát se nemusím nekoupenýho plyšovýho medvěda a jinak bude fajn Začnou kabáty ticha v lese s mírnými absťáky On teď asi přijíždí z Teplic
56
Půjdu se loudat kolem lávky někde blízko u propasti zmatené narážky vloček sáhnu jim na ramena jako neviditelným létem roztají jako by zpocený usínal s obavou o neposedný žaludek na vrtkavé lávce
57
–––
Nejde o Jericho o zimolez kozí list popnut vonným květem už přišel se starou dámou mezi hradbami jako se nevidíme jsme v černých svetrech ale co má v sobě? těkání? vlastně se na něj nedívám i když tu je do něj neslyším stará dáma je spíš průhlednější o souznění program za půl hodiny času jak na celý život pokračuju v kafi sezení a ťukání čekám na přítomnost nebo na co půl hodiny
58
–––
Chceš-li mě hladit vezmi si rukavice z nehořlavého materiálu pak uchop sekeru a vysekej si mě z kmene platanu Až budeš opravdu chtít pohladit mě rukavice si nesundávej Vrahu
59
–––
Přes tekoucí hranici už krystalky po těle Ty v botách svalnatější k udržování strnulých temp Hej ty za zdí! předurčený vzpomínkou v soli rozleptaný V úderech útrob čas položený na prahu Ty opakovaný jsi pointa? tak pomalá? zpozdilá na volby bez ponožek já používám kroky ač ve vlnách jsem jista víc Hej ty za zdí kdo jsi a jak se máš? vpitý v melodii jsi refrén pozvolný pointa? tak pomalá? krutá
60
Vládce všech kdykoli za kterým bych se vydala ode dna vzhůru nad dotyk
62
Balada Berounka
Jedu vpředu stále pádlem z většiny sil z opojení kdykoli by se ti zamanulo mých zad přesycen? pískáš zpíváš tebe tebe dech toků kýval pahýly větví větve zranily břicho ženy krev teče s proudem vodák spící výhradně pod hvězdou míra letního štěstí nehranice světa smíchů pomilována sluncem já JÁJájájá sluncem zvala i tebe dvakrát hřbet ruky tvé pomilovala a sen o hře na honěnou pak ve tmě tělocvičny ne nikdo to neviděl ani nás snad jeden se tě ptá na nás skaut zpitý mi pak řekne co o nás řekl do éteru
63
v jeho posteli já byla anonymní ale v tvé posteli – to jen já v jeho náruči já byla anonymní v té tvé však – si mě přeber po kouskách a loď nám drhne o kamení a stín smutečních pahýlů se do vln němý naklání až fosilie jeho smutná se s duší mojí divně zcuchá a necudná šněrovačka z ní zrodí co miluje i nenávidí loď nedrhne už o kamení v tvé posteli – to byla já a že zezadu bych taky mohla příležitostně zamlčím lásku neboj zamlčím slzu slzo mých večerů v sloupci energie i duše těká souznivě v jednotě rytmů uštknutá klíštětem které si tebe nevybralo vše vypreparujeme zavčasu vřed se nekoná vyléčeni z veškerého zdraví
64
lesklá bříška leklých rybek matná bříška doutníků nabídnuté sousto opečené do zlata radost nade vše dvojsmyslná souloď trupů cinema euforie z vaší euforie kdosi plakal kdosi zvrátil bolest přes palubu kdosi bodal tichem námořnici tresty úměrné k smíchu potrhané euforiemi širokoúhlé luxus z hradu neskočila z ochozu se skoulela na pivní vlnce jak v bavlnce krokem potěžkala ranní kopce bílá paní neviditelná ve dne tiskne rameno kouzlí kouzlem že nevídané neslýchané taky hřeje
65
viděla ho nebála se jím vzývaných culíčků podprsenkových přezek chraplavých hlásků koukat se tam nekoukat jednosmyslně ona na něj on na ni ona ví že on ví a on také že ona ano k čertu zase láska? sevřena v umělohmotné skříni vyvrhnuté křeslo vyschlou částí břehu v blízku sud se pohoupal promoklo i promáčené vyplivnuté čisté složené kalhotky mezi zmačkanými svršky na hovno odpadky do odpadkových košů proč hýčkat útržky obalů po něm zbylých jen že je měl v rukou pro odér jeho zaschlého potu kde je popelnice?
66
útržek z útržku a další další utržený útržek z tebe tebe sevřena v uvolnění a uvolněna v sevření vše na vyhození cosi páchlo od záchodků záchrana močení u keře vidět je slyšet je nás nestydatí láskou zvířat oba oběma chloupky dorůstaly vousy hurá na dětské prolézačce v továrně na písek ztroskotaly pohledy lomy do výšek zlomy jedoucí pás místo mostu nad řekou konstrukt vědomí i toho co oko loupí z konstruktu kovového monstra zrezlého zrezlo mnoho v nás opakovatelnost zvedatelnosti tvé hrudi kolébáš jak dítě k spánku vkolébána do oprátky snu v prohlubince rodné hroudy páteř ztuhlá
67
v galaxii nad tvářemi zavřenými nad a všude vyšli snové na vyhlídku vysocí svým postavením zase dohlédli jen dole vody nekonečné proužek moře linoucí se k duši milovat a nenávidět ochromeni znechuceni odřené zadky zablácené karimatky z té trochy infantility kvetou mi v nitru kvetou a voní po podivném květu bezejmenná nová matka s lůnem kurtizány nezadá si první je i poslední a teď poslouchej já s tebou nespala a ty taktéž jsi se miloval pouze cosi mohu rozlišit jednota první souznění
68
jaké štěstí napoprvé bez špíny a bez zapření i se smutnem po ránu a najednou už tedy chápu proč se nás Berounka vlastně ani moc netýkala
Obsah
I. Na mikrofon Podesty ––– ––– ––– ––– ––– Ne zcela obsazené židle Pohmatu ––– ––– ––– Severní šlachy Matný živel ––– ––– ––– ––– Prostřené poklady Vevnitř ––– ––– –––
8 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 32
II. Bůhnice ––– Graffiti ––– ––– ––– ––– ––– ––– –––
34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 III.
Dunění ––– Pohledy zdarma V suterénu Opatrně s nůžkami Nikdy ––– ––– ––– –––
46 48 49 51 53 54 55 57 58 59 IV.
Balada Berounka
62
poezie sv. 29
Pavla Vašíčková
NE ZCELA OBSAZENÉ Redakce Božena Správcová Grafická úprava Jan d’Nan Tisk Akcent, tiskárna Vimperk, s. r. o. Vydalo nakladatelství dybbuk, Jan Šavrda, Sekaninova 12, 128 00 Praha 2, www.dybbuk.cz, roku 2010 jako svou 143. publikaci Vydání první ISBN 978-80-7438-033-4
