MULTIOBOROVÉ HODNOCENÍ VLIVŮ ÚZEMNÍ OCHRANY VODOHOSPODÁŘSKY VÝZNAMNÝCH LOKALIT ČR Miroslav Martiš Karel Pulkrab Irena Herová
2013
Lesnická práce 2013
1
MULTIOBOROVÉ HODNOCENÍ VLIVŮ ÚZEMNÍ OCHRANY VODOHOSPODÁŘSKY VÝZNAMNÝCH LOKALIT ČR Miroslav Martiš, Karel Pulkrab, Irena Herová
Kniha vychází s podporou projektu Národní agentury pro zemědělský výzkum (NAZV) Ministerstva zemědělství České republiky QH 81170 Multioborové hodnocení vlivů územní ochrany vodohospodářsky významných lokalit ČR. Projekt náleží řešitelskému pracovišti Katedry ekologie krajiny Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity v Praze.
Recenzenti doc. Ing. Barbara Stalmachová, CSc. RNDr. Jan Plesník, CSc. Doporučená citace Martiš, M., Pulkrab, K., Herová, I. 2013. Multioborové hodnocení vlivů územní ochrany vodohospodářsky významných lokalit ČR. Kostelec nad Černými lesy, Lesnická práce s.r.o., 112 s.
© Miroslav Martiš, Karel Pulkrab, Irena Herová, 2013 © Lesnická práce, s.r.o., 2013 ISBN 978-80-7458-030-7 2
OBSAH ÚVODNÍ SLOVO ................................................................................................................................................... 4 ÚZEMNÍ OCHRANA LOKALIT PRO AKUMULACI POVRCHOVÝCH VOD............................................... 7 IDENTIFIKACE A KLASIFIKACE KRAJINNÝCH PRVKŮ . ......................................................................... 17 VYMEZENÍ LIMITŮ ROZVOJE ÚZEMÍ............................................................................................................ 37 HODNOCENÍ EKONOMICKÉHO POTENCIÁLU ANALYZOVANÝCH LOKALIT ................................... 55 FORMY KOMUNIKACE S VEŘEJNOSTÍ V SOUVISLOSTI S PROBLEMATIKOU LOKALIT AKUMULACE POVRCHOVÝCH VOD............................................................................................ 83 SOCIOLOGICKÉ ASPEKTY PŘI MULTIOBOROVÉM HODNOCENÍ VODOHOSPODÁŘSKY VÝZNAMNÝCH LOKALIT . ............................................................................................................................. 103
3
ÚVODNÍ SLOVO Slovo „plánování“ vzbuzuje u některých lidí, zejména z řad politiků a novinářů, nepříjemné reminiscence ve vazbě na centrální direktivní plánovité řízení společnosti a národního hospodářství v nedávno uplynulém období. Historie se však plánování ve vodním hospodářství nebojí a nespojuje ho ani s nějakou konkrétní formou vlády nebo státního zřízení. V současné praxi vyspělých i rozvojových zemí je pojem „plánování“ synonymem činností, vedoucích ke zpracování různých materiálů, nazývaných podle zvyklostí jednotlivých zemí a různých dob jejich zpracování např. cílové programy, strategické projekty, futurologické studie, prognózy, koncepce, dlouhodobé výhledy, akční plány, směrné plány, vládní programy. Plánování ve vodním hospodářství existuje v té či oné formě již asi 4000 let, a v moderním pojetí v převážné většině zemí světa asi 50 let. Dalším významným rysem plánování ve vodním hospodářství je nutnost řešit nejen globální, celostátní prognózy, ale vzhledem k problémům vodohospodářské bilance je nutný i podrobnější průřez potřeb a zdrojů vody v místě a čase. Způsobuje to především mimořádný objem užívané a odebírané vody, kterou nelze přepravovat libovolně a na jakékoliv vzdálenosti, případně řešit její nedostatek dovozem. Právě požadavek využití disponibilních vodních zdrojů znamená nutnost vyřešit místní i věcné rozpory v požadavcích jednotlivých uživatelů, které jsou často protichůdné a které by měly usměrňovat vodohospodářské orgány při respektování veřejných zájmů. Přitom vzhledem k dlouholeté, často i staleté, životnosti vodohospodářských děl, je nutno počítat i se změnami požadavků a jejich priorit v průběhu času, které by mohl opět přiblížit jen dlouhodobý výzkum. Projekt sledování vlivu územní ochrany na lokalitách vhodných pro akumulaci povrchových vod řeší problematiku rozvoje území se zvýšenou legislativní ochranou a míru jejího dopadu na vybrané environmentální, ekonomické a sociální aspekty. V tomto pojetí jsou ve smyslu udržitelnosti rozvoje vyžadována komplexní řešení, která ladí požadavky na využívání vodních zdrojů, na ochranu před škodlivými účinky vod s environmentálními požadavky na ochranu vod a na vodu vázaných ekosystémů. Dlouhodobé plánování ve vodním hospodářství má však vedle obecně platných zásad i některá specifika. 1) Dlouhé časové období, na které je nutno zpracovávat ve vodním hospodářství prognózy a dlouhodobé výhledy. Toto dlouhé období je zdůvodňováno nejen dlouhou dobou přípravy a realizace velkých vodohospodářských děl a zkoumání jejich mimořádného vlivu na území, ale i potřebou zajistit preventivní ochranu vodních zdrojů před znehodnocením a nutností včas omezit jejich využívání na únosnou míru. 2) Komplexnost plánování ve vodním hospodářství. Vyplývá již z výše uvedené potřeby optimalizovat někdy protichůdné požadavky na využívání vodních zdrojů z hlediska požadavků jejich únosného využívání, veřejného zájmu a ekosystémových přístupů, s ohledem na vlivy na životní prostředí. 3) Plánování podle hydrologických povodí. Seznam lokalit pro potenciální vybudování vodních nádrží byl vytvořen s ohledem na naplňování adaptačních opatření k přizpůsobení systému vodního hospodářství při předpokládané změně klimatu (zvýšení frekvence výskytu extrémních klimatických jevů, jakými jsou např. povodně nebo vlny sucha). K jejich prevenci, respektive vhodnému postupu při snižování jejich následků, je nutno zajistit navýšení retenční kapacity krajiny a zpomalení odtoku povrchového i podpovrchového. Jedním z řešení do budoucna je výstavba vodních nádrží na výše zmiňovaných lokalitách. 4
Jednotlivé lokality byly posuzovány s ohledem na jejich možnosti ovlivnit odtokové poměry podle potřeb v jednotlivých dílčích povodích. Výsledkem řešení jsou vymezené lokality jako plochy morfologicky a hydrologicky vhodné pro akumulaci povrchových vod využitelné pro zvýšení kapacity vodních zdrojů závislých na atmosférických srážkách pro případy kompenzace odtoku vlivem očekávané klimatické změny v dlouhodobém horizontu k roku 2050 a dále. Území lokalit vhodných pro akumulaci povrchových vod má být takto chráněno před aktivitami, které by mohly ztížit nebo znemožnit vybudování akumulace vody v dlouhodobém výhledu. Mezi ně patří zejména umisťování staveb technické a dopravní infrastruktury mezinárodního, republikového a jiného nadmístního významu, umisťování staveb a zařízení pro průmysl, energetiku, zemědělství, těžbu nerost pak i lokalizace dalších staveb, zařízení a činností, které by mohly narušit geologické a morfologické poměry v přehradním profilu nebo nepříznivě ovlivnit využití plochy zátopy, a to jak samotnou stavbou, terénními úpravami, tak jejich provozem. Hodnocení vlivu ochrany území, resp. potenciální výstavby vodního díla, bylo sledováno z hlediska environmentálního, sociologického a ekonomického. Environmentální hledisko zahrnulo hodnocení změn antropogenních aktivit ve vztahu k využívání lokality, ekologickou stabilitu území, stav a trendy ve vývoji přírodního prostředí. Sociální a ekonomické faktory zahrnovaly především atraktivitu místa pro rozvoj bydlení, služeb, turistiky aj. v kombinaci s ekonomickou dostupností a rentabilitou projektů slučujících se s podmínkami územní ochrany. Pro tento účel byla vytipována škála lokalit, zahrnující různé typy přírodního prostředí a odlišnou míru antropogenního vlivu a na jejich území bylo provedeno krajinně-ekologické hodnocení a relevantní socio-ekonomická analýza.
5
6
ÚZEMNÍ OCHRANA LOKALIT PRO AKUMULACI POVRCHOVÝCH VOD VLADIMÍR ZDRAŽIL, BARBORA ENGSTOVÁ, ZDENĚK KEKEN
7
ÚZEMNÍ OCHRANA LOKALIT PRO AKUMULACI
POVRCHOVÝCH VOD
Pro území České republiky byla územní ochrana lokalit pro akumulaci povrchových vod poprvé komplexně vymezena v rámci zpracování Směrného vodohospodářského plánu ČSR, schváleného v roce 1975 (MLVH, 1975). Byl zpracován přehled 167 existujících vodních nádrží s jejich základními charakteristikami, dokumentační listy 128 nádrží rozestavěných nebo navrhovaných do roku 2000 a uvažovaných k výstavbě po roce 2000, seznam 317 evidovaných výhledových nádrží. Ze Směrného vodohospodářského plánu bylo vyřazeno potenciálních 97 nádrží. Základní výhledové potřeby, které v té době odůvodňovaly územní ochranu a případnou výstavbu byly: zajištění pitné vody pro obyvatelstvo, voda pro rozvoj průmyslu a zemědělství, ochrana území proti záplavám. Při vyhodnocování podkladů pro stanovení územní ochrany bylo hodnoceno celkem 542 lokalit, z nichž bylo zejména z důvodů nevhodných geologických poměrů a územních střetů s požadavky jiných resortů vyřazeno 97 lokalit. Konečný počet 445 lokalit (128 rozestavěných + 317 evidovaných) byl územně chráněn prostřednictvím zákona č. 138/1973 Sb., vodní zákon a dále podle instrukce Ministerstva energetiky a vodního hospodářství (MEVH) čj. 22.1-výhl. 2/119-1960 ze dne 17. 5. 1960 o hospodářském využívání pozemků v zátopních územích plánovaných nádrží. Pro zajištění realizace Směrného vodohospodářského plánu a zvýšených požadavků na využívání půdy pro zemědělské účely byla uložena revize počtu územně chráněných lokalit prostřednictvím usnesení vlády ČSR ze dne 3. 2. 1982 č. 28 k návrhu na zajištění úkolů vyplývajících z usnesení vlády ČSSR ze dne 22. 10. 1981 č. 292 o výsledku prověrky hospodaření se zemědělským půdním fondem a o zpřísnění postupu při rozhodování o ochraně a zvelebování půdního fondu. Územně chráněné lokality byly přehodnoceny na základě hodnocení: záboru zemědělské půdy, střetů se zájmy jiných odvětví, geologických a morfologických podmínek, rozsahu vyvolaných investic, celkové efektivnosti nádrže, předpokládaného účelu využití nádrže, možností nahrazení variantním zdrojem v oblasti. Po provedené revizi počtu územně chráněných lokalit byl zveřejněn Seznam výhledových vodních nádrží zahrnutých ve Směrném vodohospodářském plánu, u kterých se ve smyslu usnesení vlády ČSR ze dne 3. 2. 1982 č. 28 a dalších potřeb národního hospodářství upouští od územní ochrany (MLVH ČSR, 1984). Nadále však podle přiloženého schvalovacího protokolu č. 8/SVP zůstávají tyto lokality součástí SVP ČSR jako územně nehájené evidované nádrže pro případné vodohospodářské potřeby ve velmi vzdáleném výhledu. Z územního hájení bylo vyřazeno 253 výhledových nádrží v celkové ploše 56 tisíc ha z toho 33 tisíc ha zemědělské půdy. Následně byl vydán Seznam výhledových vodních nádrží (MLVH ČSR, 1985), který byl aktualizovaný Metodickým návodem k ochraně území výhledových vodních nádrží včetně seznamu Ministerstva lesního a vodního hospodářství (MLVH) ČSR č.j. 21081/ORVH/87 z 18. 1. 1988 (MLVH, 1988). 8
Celý proces byl v 80. letech završen schválením dokumentu Směrný vodohospodářský plán – Vodní nádrže, publikace SVP č. 34 (MVLD, 1988), který nahradil publikaci SVP Vodní nádrže z roku 1975. Celý soubor výhledových vodních nádrží zahrnuje 464 vodních nádrží v členění na 210 územně chráněných a 254 evidovaných územně nechráněných nádrží (například pro využití nadbytečné elektrické energie z jaderné elektrárny Temelín (zejména o víkendech) se plánovala výstavba nádrže Křivoklát na Berounce, která měla především sloužit jako dolní nádrž přečerpávací vodní elektrárny. Na základě rozporů se zájmy ochrany přírody a krajiny bylo doporučeno Usnesením vlády ČSR č. 89 z 30. 3. 1988 nepočítat v CHKO Křivoklátsko s realizací této vodní nádrže). Případná realizace těchto nádrží měla zajišťovat uskutečnění následujících cílů: zabezpečení pitné vody s přihlédnutím ke koncentraci obyvatel do středisek osídlení, ke zvyšování standartu bydlení a růstu veřejné vybavenosti, zabezpečení vody pro průmysl, pro tepelné a zejména jaderné elektrárny, zabezpečení vody pro zemědělskou výrobu a pro závlahy, zabezpečení podmínek pro rozvoj hydroenergetiky, plavby, vodní rekreace a uplatnění vody v ekologii krajiny. Územní ochrana stanovených lokalit vycházela především z § 14 zákona č. 138/1973 Sb. o vodách, který stanovil, že je při investiční činnosti kteréhokoliv odvětví národního hospodářství investor již ve stadiu zpracování přípravné dokumentace nebo jejich změn povinen požádat příslušný vodohospodářský orgán o vyjádření, zda je plánovaná investice z vodohospodářského hlediska možná, popřípadě za jakých podmínek. Investor byl povinen k žádosti o schválení projektového úkolu připojit vyjádření vodohospodářského orgánu. Vyjádření vodohospodářského orgánu bylo třeba i k přípravě změn ve výrobním procesu nebo v rozsahu výroby, i když se tyto změny neprojevily v investiční oblasti, ale ovlivňovaly vodní hospodářství. Další podrobnosti postupů vodohospodářských orgánů při rozhodování, vydávání vyjádření a při provádění ostatních opatření vycházející ze Směrného vodohospodářského plánu byly upraveny metodickým pokynem MLVH ČSR /čj. 4370/ORVH ze dne 8. 12. 1977/. Instrukce bývalého MEVH čj. 22.1-výhl. 2/119-1960 ze dne 17. 5. 1960 o hospodářském využívání pozemků v zátopních územích plánovaných nádrží byla v lednu 1988 nahrazena metodickým návodem MLVD ČSR k ochraně území výhledových vodních nádrží (čj. 21 081/ORVH-87 ze dne 18. 1. 1988). V zátopních územích výhledových vodních nádrží bylo možné podle uvedeného metodického návodu povolovat: a) u nádrží kategorie A, u nichž se počítá se zahájením výstavby v nejbližších 5 letech, jen dočasné stavby, b) u ostatních nádrží kategorie A (předpoklad zahájení výstavby do roku 2000) stavby a zařízení nezbytná k zachování chodu příslušného území za podmínky návratnosti vložených prostředků do doby zahájení výstavby nádrže, údržbu podmiňující bezpečnost a řádné užívání obytných a hospodářských staveb, údržbu provozních zařízení v přiměřeném rozsahu tak, aby mohly plnit svůj účel do doby výstavby nádrže, c) u nádrží kategorie B (předpoklad zahájení výstavby po roce 2010 – v období 20 až 25 let) kromě výjimek uvedených pod písm. a) a b) drobné stavby ve smyslu § 3 vyhlášky FMTIR č. 85/1976 Sb. ve znění vyhlášky č. 155/1980 Sb., veřejně potřebné stavby místního významu doplňující nevyhnutelnou občanskou a technickou vybavenost území do doby výstavby nádrže (např. obchod, škola, školka, jesle, sklad, příjezdová cesta, elektrická a plynová přípojka), přístavby a rekonstrukce obytných budov, kterými se dosáhne jejich lepší využití, rekonstrukce a rozsáhlejší opravy staveb a zařízení, které by jinak nemohly plnit svůj účel a jsou nezbytné pro chod oblasti, 9
d) u nádrží kategorie C (předpoklad zahájení výstavby po roce 2010 – po uplynutí 20 až 25 let) je nutno projednat s ústředním vodohospodářským orgánem /MLVD ČSR/ možnosti, resp. podmínky realizace: průmyslových závodů a staveb zemědělské velkovýroby, staveb technické infrastruktury nadmístního významu, zejména dálnic, železnic, vedení vysokého napětí, ropovodů, produktovodů a plynovodů, všech ostatních staveb s předpokládaným nákladem nad 50 mil. Kčs, jakož i objektů soustředěné bytové výstavby. U nádrží s vodárenským využitím byla poprvé uložena ochranná opatření, jejichž účelem je zachování, příp. postupné vytváření příznivých podmínek v povodí pro vodárenské účely. Tato opatření měla zabránit takovým druhům využívání území, které by svými důsledky mohly v budoucnosti ohrozit nebo znemožnit vodárenské využití plánovaného zdroje. Jednalo se především o usměrnění vývoje hospodaření a využití území tak, aby při vyhlášení pásem hygienické ochrany vodních nádrží nedocházelo k zásadním rozporům a národohospodářským ztrátám při asanaci povodí. Po roce 1989 se s ohledem na společenské i hospodářské změny začal měnit i pohled na způsoby nakládání s vodami a i plánování v oblasti vod. Jako reakce na tyto změny byla iniciována změna Směrného vodohospodářského plánu odborných dokumentů zveřejněných jako publikace SVP č. 44 Vodohospodářský sborník (Sborník SVP ČR 1995 II. díl) vydaný v roce 1997 Výzkumným ústavem vodohospodářským T. G. Masaryka. Aktualizace a zpřesnění SVP ve Vodohospodářském sborníku (Sborník SVP 1995 – II. díl) zahrnovala reakce na změny hospodářského a politického systému, změny majetkoprávních vztahů, změnu orientace vodního hospodářství, změnu přístupů veřejnosti k vodnímu hospodářství a na zásadní změny trendů vývoje všech rozhodujících faktorů ovlivňujících hospodaření s vodou. Součástí této aktualizace byl i aktualizovaný návrh seznamu 44 výhledových vodních nádrží (Obr. 1.)
OBR. 1: Aktualizovaný návrh výhledových vodních nádrží.
10
Seznam územně chráněných lokalit výhledových vodních nádrží byl zpracován na základě posouzení vodohospodářské významnosti jednotlivých dosud evidovaných lokalit v rámci větších celků hydrologických povodí a nejzávažnějších územních konfliktů s jinými zájmy. Do seznamu bylo navrženo zahrnovat jen lokality s významným využitelným potenciálem jako zdrojů povrchových vod, tj. lokality s možnou akumulací nejméně okolo 10 mil. m3. Lokality povrchových akumulací s místním významem nejsou do seznamu zahrnuty a bylo navrženo, že lokální zájem na jejich určité územní ochraně může být uplatňován místními vodohospodářskými orgány rovněž cestou územního plánování. Územní ochrana spočívala v regulaci využití území, které bude dotčeno zřízením nádrže, takovým způsobem, aby bylo zabráněno nevratnému poškození podstatných přírodních podmínek dané lokality, které by znemožnily její využití dalšími generacemi. K regulaci bylo navrženo použít především všechny dostupné nástroje územního plánování a při povolování konkrétních staveb pravomoci vodohospodářského orgánu v povolovacím řízení. Odborné podklady pro stanovení regulativů využití území a povolovacích podmínek by poskytla pověřená organizace v rámci svého vyjádření z hlediska SVP. Uplatnění této ochrany v souvislostech územního plánování měl zabezpečovat ústřední vodohospodářský orgán. Při schvalování koncepčních dokumentů, ať již na úrovni celostátních koncepcí, regionálních strategií nebo jednotlivých plánovacích dokumentací (VÚC, ÚPD) následně vznikaly metodické spory ohledně platné podoby Směrného vodohospodářského plánu s ohledem na ustanovení § 127 odst. 15 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) pro územní ochranu výhledových vodních nádrží v územně plánovací dokumentaci. Ministerstvo životního prostředí považovalo podle Sdělení č. 6 uveřejněného ve Věstníku MŽP 2/2002 za platný dokument směrného vodohospodářského plánu podle ustanovení § 127 odst. 15 vodního zákona Publikaci SVP č. 44 Vodohospodářský sborník (VÚV TGM, 1995) vydanou v roce 1997 Výzkumným ústavem vodohospodářským T. G. Masaryka (VÚV TGM) a obsahující seznam 44 územně hájených vodních nádrží. Ministerstvo zemědělství oproti tomu považovalo za platný dokument Směrného vodohospodářského plánu podle ustanovení § 127 odst. 15 vodního zákona Publikaci SVP č. 34 Vodní nádrže z roku 1988, schválenou MLVD ČR schvalovacím protokolem č. 17/SVP podle ustanovení § 3 zákona č. 138/1973 Sb. a podle ustanovení § 8 zákona č. 130/1974 Sb. obsahující seznam 210 územně hájených vodních nádrží. Aktualizace seznamu územně chráněných vodních nádrží, dále již definovaných jako lokality pro akumulaci povrchových vod (LAPV) měla být řešena v rámci zpracování Plánu hlavních povodí ČR (PHP ČR) a navazujících Plánu oblastí povodí (POP). Aktualizace seznamu lokalit vhodných pro akumulaci povrchových vod proběhla v rámci naplňování adaptačních opatření k přizpůsobení systému vodního hospodářství předpokládané změně klimatu. Jednotlivé lokality byly posuzovány s ohledem na jejich možnosti ovlivnit odtokové poměry v jednotlivých dílčích povodích. Výsledkem byly vymezené lokality jako plochy morfologicky a hydrologicky vhodné pro akumulaci povrchových vod využitelné pro zvýšení kapacity vodních zdrojů závislých na atmosférických srážkách pro případy kompenzace odtoku vlivem možné klimatické změny v dlouhodobém horizontu k roku 2050 a dále. Pro uplatnění územní ochrany lokalit vhodných pro akumulaci povrchových vod ustanovení § 19 odst. 1, písm. m) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) měl být Seznam lokalit vhodných pro akumulaci povrchových vod předáván pořizovatelům územně analytických podkladů jako soubor údajů o území podle ustanovení § 25 až 29 stavebního zákona. Specifikace limitů využití území navržená v závazné části Plánu hlavních povodí České republiky, která měla být vyhlášena nařízením vlády podle ustanovení § 24 odst. 4 vodního zákona: zákaz umisťovat stavby technické a dopravní infrastruktury mezinárodního, republikového a jiného nadmístního významu, zákaz umisťovat stavby a zařízení pro průmysl, energetiku, zemědělství, těžbu nerostů a další stavby, zařízení a činnosti, které by mohly narušit geologické a morfologické poměry v přehradním profilu nebo nepříznivě 11
ovlivnit využití plochy zátopy, a to jak samotnou stavbou, terénními úpravami, tak jejich provozem (např. skládky zvláštních a nebezpečných odpadů, odkaliště, sklady PHM atd.). V rámci procesu posuzování vlivů PHP ČR na životní prostředí (SEA PHP ČR) došlo na základě vyjádření veřejnosti a následné dohody MZe ČR a MŽP ČR k vyřazení 186 lokalit vhodných pro akumulaci povrchových vod ze schvalovaného Plánu hlavních povodí ČR. Požadavky na vymezení územních rezerv v územně plánovacích dokumentacích byly zakotveny rovněž v Politice územního rozvoje, schválené usnesením vlády č. 561/2006 a následně v aktuální podobě č. 929/2009. Důvodem vymezení bylo zvýšení kapacity vodních zdrojů České republiky, závislých na atmosférických srážkách, pro případy kompenzace odtoku způsobené následky očekávané klimatické změny v dlouhodobém horizontu (MMR, 2008). Základní kritérium pro rozhodování o změnách v takto dotčených území bylo navrženo jako zajištění dlouhodobé územní ochrany lokalit vhodných pro akumulaci povrchových vod před jinými aktivitami, které by mohly ztížit nebo znemožnit jejich budoucí využití pro tento účel na základě Generelu lokalit chráněných pro akumulaci povrchových vod. Kritéria byla použita i do metodických pokynů krajských úřadů pro vymezení lokalit přirozené akumulace povrchových vod v územně plánovacích dokumentací obcí v návaznosti na zásady územního rozvoje krajů. Podmínky vymezení lokalit: Návrh Zásad územního rozvoje (dále jen „ZÚR“) stanovuje v souladu s Plánem hlavních povodí ČR, se Směrným vodohospodářským plánem a se zpracovávaným generelem území chráněných pro akumulaci povrchových vod včetně základních zásad využití těchto území (dále jen „Generel“), LAPV jako územní rezervy. ZÚR v podmínkách pro využití těchto dotčených ploch nenavrhují žádné záměry republikového nebo nadmístního významu, které by znemožnily jejich případnou realizaci a totéž ukládá pro navazující ÚPD obcí v uvedených lokalitách.
OBR. 2: Oblast povodí Horního a středního Labe – lokality navržené k hájení v Planu hlavních povodí ČR.
12
Krajský úřad v ÚPD obcí nedoporučuje orgánům územního plánování v lokalitách vymezených jako územní rezervy pro LAPV plánovat jakékoliv silnice II. a III. třídy, železnice, komplexy bytových staveb (např. obytné satelity), velké plochy pro podnikání a investičně náročná vedení technické infrastruktury. Naopak považuje za ještě přijatelné v těchto lokalitách umožnit prostřednictvím územních plánů umisťování dočasných staveb s horizontem jejich životnosti cca 50 let nebo staveb, jejichž případné vykoupení a odstranění nebude s ohledem na výslednou cenu nádrže zásadním finančním problémem (např. chaty, jednotlivé rodinné domy, malé penzióny a obdobná zařízení pro cestovní ruch, zahrádkářské kolonie, cyklostezky, apod.). Konkrétní rozsah staveb, které bude možno situovat na plochu územní rezervy pro LAPV, je vždy nutno dohodnout s Ministerstvem zemědělství, coby orgánem majícím ochranu území pro tyto vodní nádrže ve své gesci a příslušnými orgány. Aktualizovaný seznam lokalit by měl být zpracován v dokumentu s názvem Generel lokalit chráněných pro akumulaci povrchových vod dle § 28a zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, ve znění pozdějších předpisů s termínem zveřejnění v roce 2011. Cílem je vymezit plochy morfologicky, geologicky a hydrologicky vhodné pro akumulaci povrchových vod, tedy pro výstavbu přehradních nádrží za účelem snížení nepříznivých účinků povodní a sucha. K tvorbě Generelu LAPV byla začátkem roku 2009 zřízena pracovní skupina složená ze zástupců Ministerstva zemědělství a Ministerstva životního prostředí (Franková 2009). Lokality jsou navrhovány ve dvou kategoriích. Strategické lokality (A) – v případě dopadu klimatických změn v horizontu 50–100 let jsou využitelné pro zásobování pitnou vodou, přičemž skutečná potřeba využití bude posouzena v horizontu 50 let a vázaná na vyhodnocení dopadu klimatické změny. Lokality zároveň musí svými hydrologickými a hydrogeologickými podmínkami umožnit naplnění nádrží i v případě předpokládaných projevů klimatické změny, zejména při extrémních výkyvech v rozložení srážek během roku. Vybrané lokality jsou prověřovány z hlediska zájmů ochrany přírody. Lokalita bude vyloučena ze seznamu, když je ve střetu se zájmy ochrany přírody, jedná-li se o existenci jediné lokality v ČR nebo o výskyt endemického společenstva či druhu (bez možnosti přenosu na jinou lokalitu nebo vytvoření náhradního biotopu). Lokality (B), které jsou svojí lokalizací vhodné pro akumulaci za účelem protipovodňové ochrany, pokrytí požadavků na odběry a nadlepšování průtoků (zabezpečení ekologických průtoků v tocích). Lokality jsou prověřovány z hlediska střetů se zástavbou (významné železniční a silniční koridory, velké sídelní aglomerace apod.) a rovněž z hlediska zájmů ochrany přírody. Kritérium nepřijatelnost platí pro lokality s územním překryvem s lokalitou ochrany přírody v národním měřítku neopakovatelnou nebo se zvláště chráněným územím kategorie národní přírodní rezervace a národní přírodní památka a s I. a II. zónou národního parku. Do Generelu bylo na základě analýz nepřijatelných střetů navrženo 69 lokalit (Franková 2009), z nichž téměř u poloviny dochází k významnějším střetům s ochranou přírody a krajiny. Diskuse stále probíhá u šesti lokalit v nejcennějších částech národních parků či chráněných krajinných oblastí (Stodůlky na Křemelné a Rejštejn na Otavě v národním parku Šumava, Skuhrov na Bělé, Husí potok na Malém Labi a Labská soutěska na Labi v Krkonošském národním parku). Je zvažována varianta vyloučení z Generelu s odůvodněním jejich dostatečné územní ochrany ze zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů.
13
ZÁVĚR Uzemní ochrana lokalit pro akumulaci povrchových vod je přes svoji více jak 35 letou historii vnímána zejména veřejností, ale i částí veřejné správy i odborníků jako věc kontraverzní a jednostranně zaměřená. Z původních 445 lokalit dojde pravděpodobně ke snížení na celkový počet 69 lokalit s výhledem ochrany na 50 až 100 let, přičemž se předpokládá pravidelná revize v intervalu šesti let. Současný stupeň ochrany nepřevyšuje míru ochrany například pro území vymezené pro ochranu přírody a krajiny dle zákona č. 114/1992 Sb., v platném znění. Přesto se při analýze jednotlivých územních plánů obcí ukazuje, že více než čtvrtina platných územních plánů doposud neobsahuje požadované limity ochrany území pro tyto lokality. S ohledem na konečný počet potenciálně takto využitelných území (limitující morfologické, geologické a hydrologické podmínky) je nutné v co nejbližší době dát do souladu jednotlivé úrovně územně plánovacích dokumentací. Přehled klíčových událostí.
14
Rok
Událost
Implementační instituce
1975
Komplexně vymezená ochrana lokalit pro akumulaci povrchových vod v rámci Směrného vodohospodářského plánu ČSR
MLVH
1984
Revize počtu územně chráněných lokalit a zveřejnění seznamu lokalit, u kterých se na základě výsledků prošetření upouští od územní ochrany, avšak tyto lokality zůstávají součástí SVP MLVH jako územně nehájené evidované nádrže pro případné vodohospodářské potřeby ve velmi vzdáleném výhledu.
1985
Seznam výhledových vodních nádrží, aktualizovaný Metodickým návodem k ochraně území výhledových vodních nádrží (1988).
MLVH
1988
Schválení dokumentu Směrný vodohospodářský plán-Vodní nádrže.
MLVD
1997
Sborník Směrného vodohospodářského plánu ČR (iniciována změna Směrného vodohospodářského plánu).
VÚV TGM
2009
Zpracovávání dokumentu s názvem Generel lokalit chráněných pro akumulaci povrchových vod (platnost 2011).
MZe
LITERATURA Franková, L., Dobrovský, P., 2009: Generel lokalit chráněných pro akumulaci povrchových. Praha. Ochrana přírody 5/2009, s. 7–9. Janada, J., Pechar, L. a kol, 1996: Význam rybníků pro krajinu střední Evropy. Trvale udržitelné využívání rybníků v Chráněné krajinné oblasti a biosférické rezervaci Třeboňsko. České koordinační středisko IUCN – Světového svazu ochrany přírody Praha a IUCN Gland, Švýcarsko a Cambridge, Velká Británie, 189 pp. Lancaster, B., 2008: Rainwater Harvesting for Drylands. Chelsea Green Publishing, 336 p. Ministerstva lesního a vodního hospodářství (MLVH), 1985: Aktualizovaný seznam výhledových vodních nádrží. Praha, č.j. 21081/ORVH/87 z 18. 1. 1988, 42 stran. Ministerstvo energetiky a vodního hospodářství (MEVH), 1960: Instrukce čj. 22.1-výhl. 2/119-1960 ze dne 17. 5. 1960 o hospodářském využívání pozemků v zátopních územích plánovaných nádrží. Ministerstvo lesního a vodního hospodářství (MLVH), 1975: Publikace SVP č. 13 Vodní nádrže. MLVH, 138 s. in MLVH, 1975: Směrný vodohospodářský plán. 2. vydání. MLVH, 105 s. Ministerstvo lesního a vodního hospodářství (MLVH), 1985: Seznam výhledových vodních nádrží. Praha, 38 stran. Ministerstvo lesního, vodního a dřevozpracujícícho hospodářství (MLVD), 1988: Publikace SVP č. 34 Vodní nádrže. MLVH, 172 s. in MLVD, 1988: Směrný vodohospodářský plán. 1. vydání. MLVD, 145 s. Ministerstvo pro místní rozvoj, 2006: Politika územního rozvoje. Praha, 105 stran. Ministerstvo pro místní rozvoj, 2008: Politika územního rozvoje. Praha, 111 stran. Ministerstvo zemědělství, 2006: Návrh Plánu hlavních povodí ČR. Praha, 135 stran. Ministerstvo životního prostředí, 2002: Sdělení č. 6 k platnosti publikovaných materiálů Směrného vodohospodářského plánu ČR (SVP). Věstník MŽP 2/2002, Praha, s. 39. MLVD ČSR, 1988: Metodický návod MLVD ČSR z ledna 1988 k ochraně území výhledových vodních nádrží (čj. 21 081/ORVH-87 ze dne 18. 1. 1988. MLVH ČSR, 1977: Metodický pokyn MLVH ČSR čj. 4370/ORVH ze dne 8. 12. 1977 k postupům vodohospodářských orgánů při rozhodování, vydávání vyjádření a při provádění ostatních opatření vycházející ze Směrného vodohospodářského plánu. Usnesení vlády ČSR č. 89 z 30. 3. 1988 k výstavbě vodní nádrže Křivoklát na Berounce v CHKO Křivoklátsko. Usnesení vlády ČSR ze dne 3. 2. 1982 č. 28 k návrhu na zajištění úkolů vyplývajících z usnesení vlády ČSSR ze dne 22. 10. 1981 č. 292 o výsledku prověrky hospodaření se zemědělským půdním fondem a o zpřísnění postupu při rozhodování o ochraně a zvelebování půdního fondu. Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka, 1995: Sborník Směrného vodohospodářského plánu ČR 1997 II. Díl. Praha, 1123 stran.
15
16
IDENTIFIKACE A KLASIFIKACE KRAJINNÝCH PRVKŮ BARBORA TOBOLOVÁ, ZDENĚK KEKEN, MIROSLAV MARTIŠ,VLADIMÍR ZDRAŽIL
17
IDENTIFIKACE A KLASIFIKACE KRAJINNÝCH PRVKŮ Pro výzkum na krajinné úrovni je zásadní volba kritérií pro následné hodnocení. Jedná se zejména o způsob a podrobnost identifikace jednotlivých krajinných prvků a vhodný klasifikační systém využití krajiny, resp. land use nebo land cover. Rozhodujícím faktorem je zvolení takového přístupu k určitému území, který umožní lépe pochopit vztah mezi jednotlivými krajinnými složkami či elementy (Fladmark et al., 1991). Pojmy land use (využití krajiny, příp. půdy) a land cover (krajinný pokryv) bývají často zaměňovány nebo sjednocovány. Jedná se však o pojmy odlišné, které je potřeba rozlišovat (Guth et Kučera 1997). Zároveň mezi nimi existuje úzký vztah, neboť využití půdy je závislé na charakteristice zemského povrchu, tedy i na krajinném pokryvu (Jansen et Di Gregorio 2001). Krajinný pokryv představuje základní fyziognomii ekosystémů tvořících krajinnou mozaiku a jeho nejčastější definice vycházejí z přirozeného vnímání krajiny nebo z geografického aspektu ekologie krajiny (Guth et Kučera 1997). Je to pozorovatelný fyzický pokryv, jak je viděn ze zemského povrchu nebo z vesmíru (Hanzlová et al. 2006), včetně různých kombinací přírodních a kultivovaných typů vegetací a lidmi vytvořených objektů a infrastruktur jako jsou například lidská obydlí, dopravní komunikace a další (Gomarasca 2009, Hanzlová et al. 2009). Jednotlivé typy krajinného pokryvu jsou přirozeně homogenní a navzájem viditelně či nápadně odlišné (Guth et Kučera 1997). Využití půdy a struktura půdního fondu jsou chápány jako nepostradatelní ukazatelé ekologického a ekonomického potenciálu určitého území (Malenová 2008). Land use lze potom definovat jako souhrn hospodářských aktivit člověka v prostoru a čase (Kupková 2001). Využití půdy je tak chápáno v užším významu zahrnujícím pouze zemědělskou půdu. V této, i v dalších pracích (Jeleček 1995, Kupková 2001), se termín využití krajiny používá obecně ve vztahu ke všem kategoriím využívání země, ne pouze k půdě zemědělské. Zásadním rozdílem je potom interpretace dat. Zatímco informace o krajinném pokryvu mohou být přímo vyjádřeny z příslušných dat dálkového průzkumu země, informace o využití půdy vyžadují ve většině případů doplňující znalosti o sledovaném území (Lukeš 2007), protože pozemky ploch krajinného pokryvu a využití půdy nejsou identické i přes to, že jsou vzájemně propojené (Jansen et Di Gregorio 2001). Dnešní podoba krajiny je výsledkem strukturálních a funkčních změn, způsobených jak přírodními procesy, tak především činností člověka. Člověk krajinu přetvářel a stále přetváří pro uspokojení svých vlastních potřeb. Změny využití půdy a krajinného pokryvu přinášejí velké změny krajinných vzorů, ovlivňují tok energie a koloběh látek v přírodě (Wang et al. 2009). Tyto změny ovlivňují také počasí a podnebí, např. teplotu vzduchu i srážek (Niyogi et al. 2009). Dopady na životní prostředí mají následně značný vliv na druhovou biologickou rozmanitost a ekologické procesy na regionální úrovni (Wang et al. 2009). Zároveň odrážejí změny vztahu socioekonomické a přírodní sféry v konkrétním území a čase (Malenová 2008). Proměna využití krajiny odráží přírodní nebo společenské procesy a zároveň poskytuje informace pro modelování a pochopení různých jevů odehrávajících se na Zemi (Lam 2008). Včasná dostupnost spolehlivých informací z oblasti změn využití půdy a krajinného pokryvu hraje důležitou úlohu pro pochopení hospodaření s přírodními zdroji a změn životního prostředí (Jansen et Di Gregorio 2001, Yüksel et al. 2008), ochranu vod, ochranu před povodněmi a plánování zásobování vodou (Anderson et al. 1976). V dnešní době je více jak jedna třetina zemského povrchu podstatně ovlivněna postupy, kterými lidská společnost využívá krajinu (Rhemtulla et al. 2007). Přírodní oblasti jsou postupně přeměňovány na oblasti, které jsou 18
intenzivně využívány lidmi, čímž dochází ke snížení druhové rozmanitosti, invazi exotických organismů a snížení množství a dostupnosti vody v krajině (Gardner et Urban 2007). Lokality pro akumulaci povrchových vod (LAPV) se nacházejí v různých typech krajin, kde společnou charakteristikou je pouze vhodná morfologie terénu pro případnou výstavbu vodní nádrže. Jinak se jedná o krajiny různých nadmořských výšek, s různou hustotou osídlení a především s různorodým využitím krajiny. Ve zkoumaném vzorku 29 lokalit byly zastoupeny jak krajiny s převahou lesů, zemědělské nebo pastvinářské oblasti, tak i krajiny s relativně rovnoměrným zastoupením zemědělské půdy a lesa.
MAPOVÁNÍ KRAJINY LAPV Mapování krajiny pro identifikaci krajinných prvků lze provádět různými způsoby. Klasickým přístupem je terénní šetření a následný převod zjištěných dat do digitální podoby. Pro rozpoznání krajinného pokryvu se s dobrými výsledky využívá dálkového průzkumu Země. Obě metody lze doplnit daty z dostupných databází, jako jsou data SZIF, LPIS, ZABAGED, SLT, BPEJ, DIBAVOD apod. TAB. 1 Základní jednotka Orná půda Louky a pastviny Mokřady Sukcesní plochy
Číselný kód Číselný kód Podjednotka (Kat_1) (Kat_2) 1 S pravidelnou kultivací 10 TTP 21 2 Suché louky 22 Vlhké a podmáčené louky 24 S převahou bylinného patra: Rákosiny, ostřice, nivy 31 3 S převahou dřevin: Vrbiny, olšiny, nivy 32 4
Dřeviny rostoucí mimo les
5
Lesy
6
Vodní plochy
7
Zastavěné plochy
9
Ruderály, lada
40
Hnojiště, smetiště…. Sady, zahrady
43 51
Krajinné prvky liniové, bodové a plošné
52
Listnaté lesy Jehličnaté lesy Smíšené lesy Rybníky, tůně, řeky Souvislá zástavba (intravilán obce)
61 62 63 70 91
Roztroušená zástavba
92
Lom, pískovna, holé lomové povrchy, solární el., betonové plochy, aj.
93
Komunikace
94
Rekreační osady, zahrádkářské kolonie Sportoviště (hřiště, travnatá letiště, motodráhy..) mimo obec
95
Číselný kód (Kat_3) 10 21 22 24 31 32 Ruderály, lada (opuštěná pole) – max. s dřevinami do 10% 40 Nálety dřevin – zarostlé příkopy, meze, plužiny, břehové porosty aj. 41 Zarůstající ttp s roztroušenými dřevinami, opuštěné sady 42 Hnojiště, smetiště…. 43 51 Aleje 52 Parky, hřbitovy 53 Remízek 54 Stromořadí (mimo ovocné stromy) 55 Solitérní strom, skupina dřevin 56 61 62 63 70 91 Obytná (samoty, hájovny, mlýny, …) 92 Zemědělské podniky 97 Průmyslové podniky, sklady 98 Lom, pískovna, holé lomové povrchy 93 Solární elektrárny 99 Betonové plochy 90 nezpevněné cesty 81 zpevněné cesty (silnice) 82 železnice 83 95
96
Podjednotka 2
96
19
Terénní mapování a následná manuální vektorizace jsou výrazně časově náročnější, na druhou stranu lze při dodržování zvolených kritérií a adekvátní rychlosti pohybu terénem získat podrobnější data než umožňují družicové snímky. Výhodou identifikace krajinných segmentů na základě dat z DPZ je určitě rychlejší zpracování s poměrně vysokou přesností a vyšší mírou objektivity danou strojovým postupem. Při mapování krajiny je totiž nezbytné předpokládat výskyt subjektivního prvku s objektivními kritérii (Sklenička 2003), jelikož rozdělení krajiny a její rozčlenění na jednotlivé segmenty je z důvodu vysoké míry krajinné diverzity ve většině případů obtížné a výsledky jsou ovlivněny zkušeností a subjektivním pohledem osoby, která provádí mapování vybraného zájmového území (Nováková et al. 2006). Jako nejvhodnější pro klasifikace krajinných prvků pro řešený projekt se ukázala kombinace hodnocení land use a land cover (LULC), která popisuje jak typy krajinného pokryvu, tak i upřesňuje jeho využití člověkem. Pro potřeby mapování LAPV byl zvolen třístupňový klasifikační systém, umožňující různou podrobnost popisu prvků zkoumané krajiny (viz. tab. 1). Kategorie 1 představuje základní rozdělení kategorií LULC, kategorie 2 zahrnuje středně hrubé dělení krajinných prvků tak, jak je lze identifikovat pomocí DPZ. Třetí kategorie rozšiřuje předcházející o typy využití krajiny, které lze identifikovat převážně jen terénním průzkumem.
METODIKA 1: Identifikace krajinných prvků z družicových snímků Mapování stanovených kategorií LULC proběhlo na základě družicových dat vysokého a velmi vysokého rozlišení (VHR a HR). Vytvořený klasifikační klíč zahrnoval 20 tříd komplexně popisujících krajinu. Základní třídy byly tyto: zemědělská půda (orná půda, louky a pastviny), mokřady (bylinné, dřevinné), sukcesní plochy (ruderály, hnojiště, smetiště a jiné opuštěné půdy), ovocné sady a ostatní rozptýlená zeleň (krajinné prvky), dále lesní areály, vodní plochy a zastavěné plochy. Další technickou definicí mapování byla minimální mapovací jednotka (30 m2) a minimální šířka objektů v krajině (2 m). Tyto dvě základní definice vymezují popis detailního mapovaní v měřítku a třídách, které doposud nebylo v ČR uceleně provedeno. Pro tyto účely bylo nutné kombinovat existující mapové zdroje (hranice parcel zemědělské půdy – LPIS) s analýzou obrazu snímků DPZ ve velmi vysokém a vysokém rozlišení (řádově 1 až 10 m). Jelikož se jedná převážně o mapování vegetačních tříd, bylo vhodné využít multi-spektrálních družicových snímků s blízkým infračerveným spektrem (obr. Ukázky použitých družicových dat). Základem analýzy datových zdrojů bylo definování klasifikačního klíče LULC a vymezení technických parametrů mapování. Z pohledu dálkového průzkumu Země se jedná o stanovení spektrálních, prostorových, kontextuálních, texturálních a dalších vlastností jednotlivých mapovaných tříd. Na základě těchto zjištěných příznaků, které se liší v závislosti na použitých datech DPZ, byla provedena klasifikace obrazu do jednotlivých tříd. Vektorová vrstva LPIS z roku 2010 byla pro každou lokalitu použita pro vymezení základních parcel zemědělské půdy. Stala se také důležitým zdrojem informací o výskytu orné půdy a luk a pastvin. Výsledné mapování tak bylo realizováno pomocí semi-automatické objektově orientované analýzy, s využitím kombinace družicových snímků velmi vysokého a vysokého rozlišení a vektorové vrstvy LPIS (obr. Ukázka vrstvy LPIS). Objektová analýza sestávala z primární segmentace dat do obrazových objektů a následné klasifikace těchto objektů na základě kontextuálních, spektrálních, prostorových a dalších příznaků. Metoda představuje nejpoužívanější postup v oblasti klasifikace dat dálkového průzkumu Země. Tento způsob analýzy je vhodný zejména pro vysoce texturované typy dat, jakými jsou družicová data vysokého rozlišení, radarová data či letecké fotografie. Spojování jednotlivých pixelů do homogenních objektů s sebou nese řadu výhod. Informační hodnota těchto objektů je vyšší než u jednotlivých pixelů. Ke spektrální informaci přibývá informace o vnitřní textuře objektu, o jeho prostorových vlastnostech či informace kontextuální. Tato klasifikační metoda zároveň umožňuje vytvářet hierarchie objektů. Taková hierarchie je vytvořena z několika měřítkových úrovní objektů, z nichž každá obsahuje objekty jiné průměrné velikosti (obr. Ukázka zjednodušeného průběhu objektové klasifikace). Právě tento postup je vhodný pro monitorování krajiny typické svou hierarchičností a různou velikostí zájmových objektů pro různé aplikace. 20
Ikonos
QuickBird
GeoEye-1
WorldView-2
SPOT5
RapidEye
Ukázky použitých družicových dat.
Ukázka vrstvy LPIS z lokality Brusné.
21
Ukázka zjednodušeného průběhu objektové klasifikace (rastrový snímek, maska, obrazové segmenty a výsledná klasifikace).
Příklady referenční klasifikační databáze základních tříd Land Use.
22
Příklad interpretace opuštěné půdy s náletovou vegetací a fotodokumentace Y.
Příklad klasifikace lineárních krajinných prvků a fotodokumentace Z.
Objektová analýza navíc představuje jakési propojení tradičních pixelových klasifikačních metod založených na spektrálních příznacích a metod GIS. Vzniklé obrazové objekty ve formě vektorových polygonů jsou propojeny s databází, která nese informace o jejich vlastnostech a umožňuje provádět např. prostorové analýzy na úrovni těchto polygonů. Další výhodou metody je možnost kombinovat jednoduše více zdrojů dat, data DPZ a tématická pomocná data. Sledovány jsou jak spektrální tak i texturální, tvarové a kontextuální příznaky jednotlivých tříd pro odlišení ve snímcích. Další důležitou informací pro vyhodnocení je temporální příznak (u vegetace informace o fenologické fázi růstu). Příklady základních referenčních areálů s jejich označením na datech VHR (Ikonos) jsou uvedeny na obrázcích X, Y a Z. Pro účely mapování mimo-lesní zeleně byla tato metoda aplikována v prostředí DEFINIENS (Trimble) eCognition (verze 8.64), kde také proběhla následná manuální editace. Základní přístup tvorby klasifikační báze byl založen nejprve na klasifikaci známých a zřetelně rozpoznatelných tříd (jako je zemědělská půda, lesy, vodní plochy, zástavba apod.). Ze zbývajících oblastí se za vhodných podmínek vyberou jednotlivé třídy areálů mimolesní zeleně. Celý klasifikační postup je možné rozdělit do několika častí: a) Úvodní operace Příprava družicových dat a podpůrných GIS vrstev zahrnuje řadu základní operací s daty DPZ (geometrické a radiometrické zpracování dat) a úpravu GIS vrstev do podoby vhodné pro vytvoření společného klasifikačního projektu. 23
Zájmové území bylo vymezeno pomocí vstupní polygonové vrstvy ohraničující zájmové území. Dále byla vytvořena maska zemědělské půdy a lesů z hranice lesů z UHUL a LPIS. Geometrie a atributové informace z těchto vrstev byly převzaty do klasifikace pro další vyhodnocování Land Use. Nejdříve pomocí segmentace byly vytvořeny objekty, které odpovídají polygonům vektorových vrstev. Tímto byla vytvořena první hladina, na které bylo provedeno maskování známých tříd.
Příklad segmentace s použitím měřítkového parametru 10, 20, 30 a 40.
Příklady snímku IKONOS v kombinaci RGB s NIR, NDVI (normalizovaný vegetační index) a texturální míra (Sobelův edge detektor).
24
Ukázalo se jako vhodné definovat několik základních proměnných, např. minimální mapovací jednotku (MMJ) a prahy pro klasifikaci jednotlivých tříd, přičemž následovala jejich inicializace. Samotné objekty klasifikace se vytvářejí z hladiny úrovně pixelů. Objekty by měli mít na základě parametrů přibližně stejné rozsahy jasových hodnot. Do segmentace vstupují ještě parametry určující velikost (scale) a tvar (shape a compactness). Součástí segmentace jsou i vstupní tematické GIS vrstvy, viz obrázek Příklad segmentace. b) Klasifikace jednotlivých tříd Nejsnáze identifikovatelné objekty, se kterými se většinou začíná, jsou vodní plochy. Voda má minimální odrazivost v blízkém infračerveném spektru. Postup klasifikace začíná převzetím geometrie a informací z GIS tematické vrstvy (DIBAVOD), a pak je hranice upravena dle aktuálního družicového snímku. Zástavbu je možné využít kombinací spektrálních příznaků (např. NDVI) a texturální míry (obrázek Příklady snímku IKONOS v kombinaci RGB s NIR, NDVI). Z pohledu texturální analýzy je nutné pracovat se snímky velmi vysokého rozlišení. Současně je vhodné kombinovat tyto příznaky s kontextuálními a tvarovými vlastnostmi objektů. Jako základ klasifikace větších měst (souvislá zástavba) je vhodné klasifikaci doplnit o existující tematické vrstvy. Pro identifikaci rozptýlené zástavby je nutné využít hierarchického objektového modelu kromě příznaků použitých pro souvislou zástavbu. Základem klasifikace komunikací a liniových prvků je podpůrná tematická GIS vrstva silnic. Tato vrstva byla využita jako první krok klasifikace. Následně byla klasifikace doplněna o objekty komunikací pomocí kombinace spektrální tvarové a kontextuální analýzy. Obecně vykazuje klasifikace zástavby vyšší míru neurčitosti v porovnání s klasifikací vody nebo lesů. Z těchto důvodů byla na tuto skupinu tříd použita i post-klasifikační vizuální validace a editace. Klasifikaci lomů lze provádět pomocí spektrálních příznaků a homogenity objektů, ovšem vyžaduje též vizuální validaci. Rekreační osady a sportoviště často vyžadují kontextuální a tvarové parametry. Tyto třídy též vyžadují post-klasifikační validaci a editaci. Areály rozptýlené mimolesní vegetace (dřevin rostoucích mimo les) jsou tvořené stromy, keři a remízky mimo evidenci použité tematické vrstvy lesů. Jedná se o značně heterogenní skupinu. Stromy se dají rozlišit na listnaté a jehličnaté pomocí spektrálních příznaků. Jehličnaté stromy mají ve vegetačním období menší odrazivost než stromy listnaté. Textura stromů a keřů v blízkosti travnatých areálů je dalším vhodným identifikačním znakem. Většinou postačují texturální příznaky prvního řádu. Texturu je možné počítat na objektech nebo na pocelech a to většinou na panchromatickém kanále. Objekty představující prvky rozptýlené zeleně jsou charakterizovány vysokou spektrální variabilitou vnitřních pixelů. Velký podíl těchto vnitřních pixelů reprezentuje stíny. Právě tyto pixely mají nízkou odrazivost ve všech čtyřech spektrálních pásmech – jeví se tedy tmavší než okolí. Vzhledem k vysoké spektrální variabilitě pixelů uvnitř objektů představujících prvky rozptýlené zeleně je zřejmé, že pixelový klasifikační přístup založený na spektrálních příznacích není pro klasifikaci tohoto typu objektů vhodný. Segmentační algoritmus multiměřítkové segmentace má tendenci spojovat právě tyto vysoce texturované lokální skupiny pixelů do menších objektů a oddělovat je od sousedních relativně homogenních oblastí (obrázek Příklad vizuální interpretace rozptýlené…). Takto vzniklé objekty jsou charakterizovány vysokou směrodatnou odchylkou hodnot pixelů ve všech spektrálních pásmech a relativně nízkou světlostí (způsobenou právě hojným výskytem pixelů představujících stíny). Oddělení těchto objektů od nevegetačních ploch na základě spektrálních pásem nepředstavuje z hlediska klasifikace dat dálkového průzkumu Země velký problém (obrázek Příklad odlišení objektů rozptýlené zeleně). Složitější je jejich odlišení od ostatních vegetačních objektů, zejména od objektů představujících 25
Příklad vizuální interpretace rozptýlené zeleně a automatické objektové klasifikace.
Příklad odlišení objektů rozptýlené zeleně pomocí všech spektrálních hodnot a světlosti.
louky či pole s vysokou heterogenní vegetací. Tato problematika je také závislá na typu krajiny (obr. Detekce prvků rozptýlené zeleně…). Identifikace sukcesních ploch a mokřadů pouze pomocí snímků DPZ bez pozemního průzkumu je prakticky nemožné. Sukcesí plochy obecně vykazují vyšší míru heterogenity na objekt, ovšem je obtížné nalézt podobnost jednotlivých areálů. Z tohoto důvodu je nutné aplikovat kombinaci automatické předklasifikace a post- klasifikační validace a vizuální editace. 26
Detekce prvků rozptýlené zeleně (červené polygony) v odlišných zemědělských typech krajiny (extenzivní – vlevo a intenzivni – vpravo).
Podobně klasifikace mokřadů může být do jisté míry problematická při aplikaci pouze automatické metody klasifikace. Je tedy vhodné kombinovat různá vstupní data včetně tematických vrstev. Z pohledu klasifikace DPZ je nutné využít spektrálních charakteristik současně s temporální informací odlišení rákosiny, ostřice, nivy mokřadů s převahou dřevin (vrbiny, olšiny). Vizuální interpretace je v tomto případě vhodnější metoda. Ovocné sady jsou z části vymezeny pomocí LPIS. Ostatní plochy je nutné klasifikovat pomocí DPZ. Tvarové vlastnosti a pravidelnost změn spektrálních a texturálních příznaků je vhodným přístupem pro detekci sadů. Ostatní rozptýlenou zeleň, jako lineární vegetační prvky, je možné klasifikovat úspěšně objektovým přístupem s využitím spektrálních, texturálních a tvarových příznaků objektů. Je též vhodné použít hranový operátor, ale také kontextuální příznak týkající se sousedství objektů. V klasifikační bázi předpokládáme, že objekty, které sousedí přímo se zemědělskou půdou, budou spíše krajinným prvkem. Dále pokračujeme v klasifikační sekvenci základní třídou travnatých areálů a pozemků orné půdy. Pro tyto třídy je nutné vhodné časování pořízených snímků. Tyto třídy mají ve vegetačním období velmi výrazný projev vegetace, proto se nabízí použití indexů NDVI a středního infračerveného kanálu. Dá se předpokládat, že oba příznaky budou mít na rozdíl od tříd ostatní rozptýlené zeleně vysokou hodnotu. Postup pro vytvoření pravidla je následující. Nejdříve se vybere vhodný příznak, poté se získá práh. Ten se v prostředí DEFINIENS dá určit interaktivně. Pokud používáme funkce příslušnosti, vybereme vhodnou funkci a zadáme krajní hodnoty funkce kolem prahu, tak jak je potřeba. c) Post-klasifikační úpravy Jestliže máme detekované všechny hlavní třídy, je nutné provést kontextuální úpravu klasifikace (obr. Příklad doplňování děr….). V tomto kroku je většina tříd již klasifikována a je tak možné využít kontextuálních úprav s využitím parametrů minimálních mapovacích jednotek a tvarových parametrů. Dalším postupem byla identifikace objektů menších než 30 m2, tj. stanovené minimální mapovací jednotky, aplikace matematické morfologie, resp. uzavření objektů. Tento postup odstraní nepotřebné výběžky prvků. Přesnost klasifikace byla hodnocena na základě nezávisle interpretovaných vzorků tříd, referenční vrstvy, přičemž k výběru vzorků lze použít také fotografickou. Přesnost výsledné klasifikace bylo možné hodnotit na základě překrytu s referenční klasifikací. 27
Druhou úrovní validace výsledků byla vizuální interpretace dat s případným prostým překlasifikováním některých prvků. Následoval přepis pro export výsledků do vektorové vrstvy (obr. Výsledek poloautomatické objektově orientované analýzy a Výsledná mapka LULC vytvořená na základě DPZ, lokalita Nové Losiny).
Příklad doplňování „děr“ klasifikace kontextuálním příznakem u lineárních prvků.
Výsledek poloautomatické objektově orientované analýzy, lokalita Nové Losiny.
28
Výsledná mapka LULC vytvořená na základě DPZ, lokalita Nové Losiny
METODIKA 2: Verifikace krajinných prvků z dostupných geoportálů využitím terénního průzkumu Souběžně s identifikací krajinných prvků pomocí DPZ probíhalo terénní mapování krajiny vybraných LAPV. Zpočátku probíhala revize dostupných datových souborů s daty o krajině a jejím využitím, byla analyzována míra jejich překryvnosti, přesnosti zobrazení a také styl klasifikace jednotlivých krajinných segmentů. K dispozici byla data ZABAGED, BPEJ, Soubory lesních typů, DIBAVOD a dále data dostupná přes internetové geoportály, především geoportal CENIA (dnes součást Národního geoportálu INSPIRE http://geoportal.gov.cz). Na vybraných lokalitách byly zkoušeny různé postupy využití těchto dat v programu Arc GIS 9.3, především možnosti automatické vektorizace. Nebylo však dosaženo uspokojivých výsledků, neboť některá data se vzájemně překrývala, nedosahovala požadované přesnosti, či se s nimi dalo pracovat jenom velmi obtížně a složitě (obr Polygonová vrstva pro určení LULC). Tato první fáze měla sloužit k přípravě výchozího materiálu pro terénní mapování krajiny, nakonec však byl na základě pokusů postup obrácen a přistoupilo se k terénnímu mapování bez pomocných informací ze stávajících digitálních dat, která potom mohla být použita jako pomocný zdroj při ruční vektorizaci lokalit. Jako metodicky efektivnější se tedy ukázal následující postup. Předem se seznámit s mapovanou krajinou na základě ortofotomapy a studia dostupných datových souborů. Tím se získá dostatečně přesná představa o charakteru studovaného území a je možné naplánovat postup terénního šetření. Zejména se jedná o přístupové cesty do jádrového území, oblasti s dobrým rozhledem a možností identifikovat větší plochu krajinných prvků najednou a především o místa nejasná, potřebující důslednější průzkum. 29
Pro samotné terénní mapování se osvědčil postup podle H. Vondruškové vydané Agenturou pro ochranu přírody a krajiny České republiky v roce 1994. Zvoleny však byly jiné kategorie krajinných segmentů, resp. využití krajiny (LULC). Rozdílem oproti metodice AOPK ČR bylo zakreslování krajinných prvků přímo do ortofotomapy, vytištěné v měřítku 1 : 10 000 na formáty A3 a zalaminované v průhledné folii (zatímco metodika dle Vondruškové (1994) doporučuje zakreslování do základní mapy 1 : 10 000). Zalaminování významně zvýšilo trvanlivost vytištěných map a umožnilo, v případě potřeby, lehce opravovat již zaznamenaná data. Přímo v terénu se zakreslují do ortofotomapy krajinné segmenty podle aktuálního rozložení, přičemž důležité je postihnout celé mapované území. Ke každému zakreslenému segmentu se připojí kód kategorie LULC. Pokud se situace na ortofotomapě naprosto shoduje se skutečností, není třeba zakreslovat dopodrobna veškeré polygony, ale pouze se učiní poznámka kódem, aby bylo možné rozlišit např. ornou půdu a louku (což může být při interpretaci z leteckých snímků problém). Tento systém podstatně urychlí celý proces mapování. Při následné digitalizaci dat je důležité zachovat co největší přesnost při zachování rozumné podrobnosti. Zásadní je stanovení minimální velikosti prvku pro zaznamenání. Kromě rozlohy může hrát roli i faktor odlišnosti od okolního prostředí a jeho význam pro krajinnou heterogenitu. Jako příklad lze uvést mapování křovinných porostů. Pokud se uprostřed intenzivně obdělávaného pole vyskytuje shluk keřů nebo stromů, byť o výměře 20m2, lze je považovat za samostatný krajinný segment. Pokud se však taková skupinka vyskytne na zarůstající louce, kde je obdobných skupinek více, mapuje se to již společně, např. jako zarůstající trvalý travní porost s roztroušenými dřevinami. Dalším příkladem podrobnosti mapování může být problematika liniových struktur. Aby se výsledná vektorizace dala podrobit různým kvalitativním a kvantitativním analýzám všech krajinných prvků společně, zakreslovaly se veškeré mapované prvky ve formě polygonů, včetně prvků liniových, jako jsou silnice, potoky, stromořadí,
Polygonová vrstva pro určení LULC získaná z dat BPEJ a SLT na lokalitě Brloh.
30
Znázornění přejatých dat BPEJ a SLT na lokalitě Želešice.
apod. Pokud však byla silnice lemovaná stromořadím a ihned za ním začínala orná půda, mapovaly se tyto polygony: silnice, stromořadí, orná půda. Nevylišoval se už úzký pruh travnatého příkopu. Tímto způsobem bylo zvektorizováno všech 29 vybraných LAPV a byly k nim vytvořeny mapy land use/ land cover. Vektorizace probíhala v prostředí geografických informačních systémů (GIS), konkrétně software ArcGIS 9.3 (aplikace ArcMap) a Janitor. V některých lokalitách, kde byla identifikována shodnost s terénním šetřením, byly jako pomocné polygony použity zkopírované výřezy vrstev bonitovaných půdních ekologických jednotek (BPEJ) nebo souboru lesních typů (SLT) (obr. Znázornění přejatých dat). Mezi nejčastější problémy samotného mapování patří zejména identifikace prvků rozptýlené zeleně, tedy dřevin rostoucích mimo les. Hledisek či definic k této kategorii je více. Osvědčila se následující klasifikace: dřeviny rostoucí v určitých uskupeních – aleje, stromořadí, zarůstající meze, výrazné solitérní stromy, příp. skupinka stromů (např. kolem božích muk) jsou poměrně snadno definovatelnými prvky roztroušené nebo mimolesní zeleně. Jako samostatnou kategorii v podrobné klasifikaci lze vyčlenit parky a hřbitovy, které rozhodně nelze považovat za les, nicméně svým charakterem se nedají ani zařadit do jiných, výše zmíněných kategorií. Problematické se potom jeví zejména odlišení remízků od lesa. Zde bylo zvoleno několik kritérií: 1) výměra segmentu menší než 1 ha 2) tvar segmentu může být i protáhlého tvaru, ale ne v celém profilu užší než 5 m (jinak se jedná o liniové společenstvo – stromořadí) 31
3) vzdálenost od většího lesního celku vzdálenost alespoň 50m, nebo logické terénní odlišení, příp. historická souvislost (terasy, plužiny, apod.) 4) dřevinná skladba, charakter vegetace složení dřevin neodpovídá typu porostu nejbližšího lesního celku a rozhodně se nejedná a hospodářsky využívané stromy 5) klasifikace podle Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů (UHÚL) menší než 400 m2 nebo užší než 10 m Těchto pět kritérií nám umožňuje rozlišit tzv. remízek dřevin rostoucích mimo les a lesní porost, přičemž je nutno uvést, že ne ve všech případech se klasifikace shoduje s tou z UHÚL. Ne všechna kritéria totiž při tomto pojetí musí nutně platit, nicméně alespoň 2 z nich, pokud se shodují, by měla být určující. Proto např. i segment o výměře větší než 1 ha může být zařazen do remízku.
Porovnání dvou metod mapování krajiny Obě výše popsané metody mají své výhody a nevýhody. Pokud je cílem mapování základních krajinných prvků, velmi se osvědčuje použití dat z dálkového průzkumu země, u nichž se dají do jisté míry použít též metody automatické či poloautomatické vektorizace. Práce je tak efektivní s dosti přesnými výsledky. Terénní mapování dokáže přinést velmi podrobné a přesné výsledky, na druhou stranu data mohou trpět různou měrou nepřesností způsobenou subjektivním hodnocením a pečlivostí různých mapovatelů. Každopádně však umožňuje zacházet do větších podrobností a vytvářet tak výslednou mapovou mozaiku jemnějšího zrna. Pokud bychom podrobněji rozebrali jednotlivé kategorie land use/ land cover, dospějeme ke konkrétnějším výsledkům. a) rozlišení zemědělské půdy Existují určité základní poznatky, podle kterých lze i pomocí DPZ rozlišit ornou půdu od trvalých travních porostů, resp. luk a pastvin. Jde především o specifikaci tvarů plošek, jejich umístění a případně též viditelnosti kultivačních zásahů. Toto vizuální rozlišení však nemůže být dostatečně přesné a z toho důvodu byla pro identifikaci orné půdy na družicových snímcích použita vrstva veřejného registru půdy (LPIS). U terénního mapování je typ kultivace rozeznáván na místě, byla by možná i případná další zpřesnění (např. typ pěstované plodiny). U luk a pastvin se rozlišovaly tři kategorie: TTP (tedy trvalý travní porost s pravidelnou kultivací), suché louky (nemusí být obhospodařované, jsou často na vyvýšených místech, skalních výchozech, apod.) a vlhké a podmáčené louky (tj. louky nejčastěji v nivách, většinou obhospodařované). Tyto kategorie lze odlišit při terénním průzkumu, kdy se lze kromě celkového vizuálního vjemu zabývat i rostlinnou skladbou, která výše zmíněné kategorie od sebe s přehledem odliší. Naproti tomu u dat z DPZ není možné přesně určit rozdíly jednotlivých kategorií a zcela zde nepomůže ani datová vrstva z LPIS. Při detailnějším určování záleží na vegetační době rostlin, kdy lze např. snadno zaměnit TTP a mladé obilí na orné půdě. b) mokřady Mokřady jsou spíše maloplošné segmenty vyskytující se v nivách potoků a řek. Přesto na studovaných lokalitách byly při terénním průzkumu odhaleny poměrně široké dřevinné mokřady, které by se v jiném typu klasifikačního systému daly identifikovat jako lužní lesy. Problematika rozlišení bylinných mokřadů a vlhkých luk je dalším z úkolů jen obtížně splnitelných pouze pomocí DPZ. Při terénním průzkumu lze odlišit extenzivně využívanou vlhkou louku od podmáčené sníženiny nebo i rozsáhlejší plochu, která je již natolik podmáčená, že by její kultivace (bez případné meliorace) nebyla možná. Složení bylin je zde také značně odlišné. 32
c) sukcesní plochy Zatímco DPZ umožňuje vylišit sukcesní plochy tím, že je definuje jako plochy s nízkou vegetací, případně i se zastoupením dřevin a jedná se zejména o parcely na okrajích lesů, polí, komunikací nebo se jedná přímo o opuštěné, dříve kultivované plochy. Zde opět terénní mapování umožní přesnější rozdělení sukcesních ploch především na poměru dřevinné vegetace a rovněž původu vzniku. d) ovocné sady Do této kategorie spadají tzv. trvalé kultury (sady, vinice, chmelnice, zahrady) vyznačující se pravidelně strukturovanou formací dřevin. Z družicových snímků jsou jasně rozeznatelné a tedy dobře identifikovatelné. V konkrétním případě (lokalita Želešice) však bylo zjištěno při terénním průzkumu, že území vypadající z leteckého snímku jako sad, je sadem v pokročilém stadiu rozkladu, resp. jedná se o kategorii sukcesních ploch s dřevinami a ne kultivovaných ovocných sadů. e) ostatní rozptýlená zeleň Problematika identifikace různých typů rozptýlené zeleně již byla zmíněna výše, nicméně její určení je spíše záležitostí stanovení jasných pravidel než limitů daných, ať už dálkovým průzkumem země nebo terénním mapováním. Dokonce práce s daty z DPZ zde může být výhodou, neboť umožňuje celkově širší rozhled, porovnání a možnost měření. Tuto nevýhodu u terénního mapování lze potlačit při manuálním zpracování terénních dat v aplikaci GIS. f) lesy U této kategorie byly i v rámci terénního mapování použity do velké míry vizuální rozdíly jehličnatých a listnatých typů lesa, případně doplněných informací z datových vrstev SLT. K tomuto kroku se přistoupilo zejména z důvodu časové náročnosti procházení rozsáhlých lesních celků, zvláště na některých lokalitách. Proto byly lesy mapovány pouze v rámci transektů, sledujících většinou silnice nebo větší lesní cesty s případnými menšími odbočkami, ale rozhodně nebyly lesy zkoumány do detailů. Zde se ukazuje výhoda identifikace typu lesa pomocí automatické klasifikace s dodatečnou editací špatně rozlišitelných ploch. Na nastavení rozlišení a velikosti sledované mozaiky potom závisí vlastní podrobnost mapování. Nejprve byly rozlišovány pouze listnaté lesy (lesy s převahou listnatých stromů) a jehličnaté lesy (lesy s převahou jehličnatých lesů), při stanovení poměrových hodnot pak byly vylišeny i lesy smíšené (lesy s víceméně rovnoměrným zastoupením jehličnatých i listnatých dřevin). g) vodní plochy Kategorie vodní plochy zahrnuje veškeré vodní prvky v krajině, včetně potoků, řek, i obnažených den dočasně vypuštěných rybníků a samozřejmě také rybníky, nádrže či přehrady. Při použití dat dálkového průzkumu je nezbytné využívat podpůrné datové materiály, protože například není možné rozpoznat tok potoka, pokud je obklopen vzrostlými stromy. V případě, že si nejsme jistí 100% přesností přejatých dat, nemůžeme pak zaručit aktuálnost vytvořeného mapového listu. V tom případě pak nastupuje nutnost terénního průzkumu, který s přesností odhalí aktuální změny, např. vyschlé koryto potoka, zarostlý rybník, který je nutno mapovat již jako mokřad, apod. h) zástavba Při mapování se ukázala nutnost rozlišit různé kategorie zastavěného území, aby bylo možné odlišit obytné budovy od výrobních, chatovou osadu od zemědělského družstva, apod. Zároveň byly do této kategorie zahrnuty ostatní plochy antropogenní plochy typu lomů, betonových ploch nebo solárních elektráren, ale také sportovišť a komunikací. Budovy a obecně zastavěná území jsou velmi dobře identifikovatelná pomocí DPZ. Konkrétně pro kategorii komunikace lze využít dostupná data s velkou přesností. Opět však platí, že pokud požadujeme výsledek s větším množstvím kategorií, potom některé je od sebe možné odlišit buď za pomoci dodatečných zdrojových dat (s informacemi o typu zástavby) nebo terénním průzkumem. 33
Shannonův index krajinné diverzity. LAPV Chaloupky Dvorečky Smolov Spálené Pěčín Brloh Fořt Kyšice Mladá Vožice Vilémov Chotětín Vadín Rajnochovice Žďár Brusné Střížov Albrechtice Křížová Písečná Kočov Podlesný Mlýn Rájov
Kategorie 2 0.91 0.91 1.10 1.06 1.15 1.17 1.35 1.39 1.38 1.40 1.55 1.52 1.58 1.59 1.61 1.66 1.71 1.72 1.79 1.79 1.88 1.93
Kategorie 3 0.91 0.92 1.10 1.13 1.18 1.18 1.36 1.41 1.41 1.42 1.56 1.58 1.60 1.60 1.63 1.76 1.76 1.78 1.80 1.90 1.91 1.96
Proto se jako ideální postup při obdobných studiích jeví kombinace obou přístupů. V první řadě je výhodné vytvořit první mapu pomocí dat DPZ, kterou je vhodné na předem vytipovaných místech verifikovat v terénu a případně též doplňovat o jemněji rozlišitelné kategorie. Výsledkem by měla být mapa krajiny ve vhodné podrobnosti zpracovaná v únosném časovém horizontu. I při srovnávání výsledků obou metod pomocí indikátorů krajinné metriky bychom měli dospět k obdobným výsledkům. Logicky indikátory hodnotící heterogenitu krajiny či pestrost složek budou vyšší, případně stejné u terénního mapování, pokud je u něj použit podrobnější klasifikační klíč, což je případ např. Shannonova indexu krajinné heterogenity (tab. Shannon.).
34
LITERATURA Anderson J. R., Hardy E. E., Roach J. T. et Witmer R. E., 1976: A land use and land cover classification system for use with remote sensor data. U.S. Geological Survey. Professional, Washington, 964 s. Fladmark, J. M., Mulvagh, G. X., Evans, B. M., 1991. Tomorrows Architectural Heritage, Countryside Commission for Scotland Edinburg. Gardner R. H. et Urban D. L., 2007: Neutral models for testing landscape hypothese. Landscape Ekology 22: 15–29. Gomarasca M. A., 2009: Land Use/Land Cover classification Systems. Basics of Geomatics, 561–598. Guth J. et Kučera T., 1997: Monitorování změn krajinného pokryvu s využitím DPZ a GIS. Příroda 10: 107–124. Hanzlová M., Horák J., Unucká J., Halounová L., Židek D. et Boukalová Z., 2006: Klasifikace pokryvu území v povodí Bělá pro hodnocení srážko-odtokových poměrů. Sborník konference „Geoinformatika ve veřejné správě“. Brno, 9 s. Jansen L. J. M. et Di Gregorio A., 2003: Land-use data collection using the ‘‘land cover classification system’’: results from a case study in Kenya. Land Use Policy 20: 131–148. Jeleček, L. (1995): Využití půdního fondu České republiky 1845–1995: Hlavní trendy a širší souvislosti.Geografie, Sborník České geografické společnosti, 100, č.4: s. 276–291 Kupková, L. (2001b): Land use as an indicator of the anthropogenic impact on the landscape. In: Bičík, I., et al. (eds.): Land use/ Land cover changes in the period of globalization. Prague. s. 133–143 Lukeš P. 2007: Vyhodnocení pokryvu a využití krajiny pomocí dat DPZ. Technická univerzita Ostrava, Ostrava, 20s. Malenová P., 2008: Využití GIS v hodnocení land use krajiny a vývoje klimatu v historickém kontextu. In Rožnovský J. et Litschman T. [eds]: Bioklimatologické aspekty hodnocení procesů v krajině. Sborník příspěvků z mezinárodní konference. Nakladatelství ČHMÚ 84 s Niyogi D., Mahmood R. et Adegoke J. O., 2009: Land-Use/Land-Cover Changes and its Impacts on Weather and Climate. Boundary-Layer Meteorol 133: 297–298. Nováková J., Skaloš J. et Kašparová I., 2006: Krajinná ekologie, skripta ke cvičením. Česká zemědělská univerzita v Praze, Praha, 48s Rhemtulla J. M., Mladenoff D. J. et M. R. Clayton, 2007: Regional land-cover conversion in the U.S. upper Midwest: magnitude of change and limited recovery (1850–1935–1993. Landscape Ecology 22: 57–75. Sklenička P., 2003: Základy krajinného plánování. Naděžda Skleničková, Praha, 321 s. Wang S., Zhao Y., Yin X., YU L. et Xu F., 2010: Land use and landscape pattern changes in Nenjiang River basin during 1988–2002. Front. Earth Sci. 4(1): 33–41. Yüksel A., Akay A. E. et Gundogan R., 2008: Using ASTER Imagery in Land Use/cover Classification of Eastern Mediterranean Landscapes According to CORINE Land Cover Project. Sensors 8: 1237–1251.
35
36
VYMEZENÍ LIMITŮ ROZVOJE ÚZEMÍ ZDENĚK KEKEN, BARBORA TOBOLOVÁ, VLADIMÍR ZDRAŽIL
37
ÚVOD Limity definující základní možnosti či směr využití území jsou určeny závaznými podmínkami případné realizovatelnosti, respektive nerealizovatelnostii záměrů vyplývajících z územního plánování. Určují účel, způsob, ohraničení a podmínky uspořádání a využití území. Mezi tyto pro územní plánování platné limity patří i územní hájení LAPV, čili vymezení územní rezervy pro potencionální realizaci přehradních objektů sloužících k akumulaci povrchové vody. I tyto limity stanovují nepřekročitelnou hranici, neboli rozpětí pro využití a uspořádání území. Jsou pro pořizovatele a projektanty územně plánovací dokumentace závazné a musí je respektovat. Samozřejmě svojí podstatou skrze ně také dochází k určité blokaci rozvoje v jednotlivých dotčených území, jelikož jakékoliv stavby nadmístního charakteru jsou zde nerealizovatelné z důvodu znemožnění či znesnadnění případné realizace přehradního tělesa. Potřeba regulovat respektive omezit určité formy využití území vzniká z celé řady motivů, k nejčastějším patří důvody zaměřené na ochranu zdraví lidí, životního prostředí, vymezení obecných (zejména technických) podmínek výstavby a ostatních aktivit člověka. Obecně je možné říci, že potřeba limitů: vyplývá z Listiny základních práv a svobod – má chránit základní práva člověka v území, tedy právo na přiměřený prostor a v něm obsažené životní podmínky a zdraví obyvatel, je vyvolána potřebou ochrany přírody a krajiny, je spojena s vymezením obecných podmínek výstavby, je dána potřebou zajištění údajů pro zpracování územně plánovací dokumentace apod. (Hyvnar 2007) Je však ironií, že v případě LAPV mohou limity působící 20 nebo 30 let harmonicky s omezeními vyplývajícími z požadavků na přiměřený prostor, životní podmínky, zdraví obyvatel, ochranu přírody a krajiny být najednou v kontroverzi. Tato radikální změna harmonie v přímý rozpor je ukryta v případné nutnosti výstavby přehrad, kdy z územního hájení se stává územní okupace spojená s výstavbou přehradního tělesa a následným zatopením v celém profilu maximálního rozlivu. Při analýzách potencionálních dopadů případných realizací jednotlivých LAPV z pohledu environmentálních aspektů, byla nutná kompletní rekognoskace dotčených území, souboru 29 projektem analyzovaných lokalit. Dotčené území je z metodického pohledu projektu fázováno do tří zón. Zóna 1 území maximálního rozlivu; zóna 2 území v šíři 1km od hranice přímého rozlivu; zóna 3 území v šíři 1–2 km od hranice přímého rozlivu. Samozřejmě v případě realizace jednotlivých LAPV jsou zásadními střety pouze ty, ke kterým by docházelo v zóně 1 (v území maximálního rozlivu). Avšak z pohledu technologických postupů, charakteru a kapacity jednotlivých staveb nelze předem vyloučit, že by nedocházelo k negativnímu vlivu i na okolní prostředí, což bylo hlavním motivem definování dvou „buffer“ zón v šíři 0–1 km a 1–2 km od hranice maximálního rozlivu. Mimo přímý vliv neboli zatopení území lze počítat i s vlivy nepřímými, které mohou spočívat zejména ve změně lokálního mikroklimatu (stanovištních podmínek), rekonfiguraci krajiny, změny hydrologických poměrů a celé řady dalších. Frekvence nestandardních jevů z pohledu sucha či povodňových stavů ve vodohospodářském odvětví je čím dál tím častější, což definuje vývojové trendy, na které je nutné mít připravené scénáře řešení. Při naplnění predikcí vývoje ve vodním hospodářství stanovených VÚV T.G.M. je zřejmé, že bez adaptačních opatření by česká společnost v některých regionech v horizontu přibližně 50 let čelila akutnímu nedostatku ať již pitné nebo i užitkové vody. Otázkou je, jaké optimalizační řešení v podobě realizací LAPV bude představovat nejlepší možnou účinnost společně s environmentální, sociální a ekonomickou šetrností. Již ze samotného principu jednotlivých LAPV vyplývá, že jsou svojí funkcí lokalizovány do atypických lokalit, kde existují v mnoha případech cenná stanoviště či na ně vázané vzácné druhy. 38
LAPV VERSUS ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÉ ÚZEMÍ Územní ochrana přírody a krajiny je zakotvena v zákoně č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, a jeho prováděcích vyhláškách. V České republice se dělí na dvě úrovně zvláště chráněných území (ZCHÚ). Jedná se o velkoplošná zvláště chráněná území (VZCHÚ) a maloplošná zvláště chráněná území (MZCHÚ). Mimo systém zvláště chráněných území existuje i systém obecné ochrany přírody a krajiny, který lze vykládat jako ochranu krajiny, rozmanitosti druhů, přírodních hodnot a estetických kvalit přírody, ale také i jako ochranu a šetrné využívání přírodních zdrojů. Týká se nejširších zájmů s největší plochy území státu. Obecná ochrana přírody a krajiny poskytuje zákonnou ochranu celému území České republiky. Využívá k tomu několika nástrojů, které představují v území určitý limit pro rozvoj jako například existence prvků územního systému ekologické stability, významných krajinných prvků, ochrana krajinného rázu a estetických hodnot krajiny. Obecná ochrana druhová chrání všechny druhy rostlin a živočichů před zničením, poškozováním a dalšími činnostmi, které by mohly vést k ohrožení těchto druhů na bytí. Dalšími, neméně důležitými nástroji obecné ochrany druhové je ochrana volně žijících ptáků a ochrana dřevin rostoucích mimo les. Potenciální realizace přehradních staveb by představovala výrazné konflikty jak s obecnou, tak i zvláštní ochranou přírody a krajiny. Obecně pakliže bude docházet k přímému zatopení jakékoliv části území nelze jej realizovat bez ovlivnění živé či neživé části přírody. Z pohledu funkčních a strukturálních nároků kladených na vhodné území k vyhlášení limitu LAPV lze konstatovat, že jsou velmi často doprovázeny i environmentálně hodnotnými aspekty. Ve výsledku je téměř nemožné nalézt v rámci České republiky území hydrologicky, geologicky a geomorfologicky vhodné k vyhlášení limitu LAPV bez situace, že toto území nebude chráněné na základě zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Vyhlášení Detailní přehled o konfliktu jednotlivých LAPV se zvláště chráněným územím. Lokalita Albrechtice Brloh Brusné Dvorečky Fořt Chaloupky Chotětín Kleštěnice Kočov Křížová Malé Kyšice Mladá Vožice Nové Losiny Nýznerov Pěčín
Chráněné území CHKO1,2,3; PR1,2,3 Pp1,2,3; PP3 CHKO1,2,3 NP3 Pp1,2,3; NPR2,3; PP2,3 Pp1,2,3; CHKO1,2,3 PR2,3 CHKO1,2,3; PR1,2,3; NPR2,3 Pp1,2,3; CHKO1,2,3 CHKO1,2,3; PR3; PP2,3 PP2 CHKO1,2,3
Lokalita Písečná Podlesný Mlýn Rajnochovice Rájov Skryje Smolov Spálené Střížov Vadín Vilémov Vojnín Žďár Želešice I Želešice II
Legenda 1 lokalizace v území maximálního rozlivu Pp Přírodní park 2 lokalizace v zóně1 km od maximálního rozlivu PP Přírodní památka 3 lokalizace v zóně 1–2 km od maximálního rozlivu NPR Národní přírodní památka
Chráněné území Pp2,3 Pp1,2,3; PR2,3; PP3 CHKO2,3; NPR3 Pp1,2,3; PR1,2; NPR1,2,3 Pp1,2,3; CHKO1,2,3; PR2,3 PR1,2; PP3 NP1,2; PP2 Pp1,2,3; PR2,3 Pp2,3; NPR3 Pp1,2,3; PP1,2 Pp1,2,3; PP1,2
PR Přírodní rezervace CHKO Chráněná krajinná oblast NP Národní park
39
limitu LAPV tuto ochranu ještě umocní svým specifickým omezením rozvoje nadmístního charakteru, ovšem v budoucnu potenciální realizace přehradní nádrže by vedla k částečné či úplné devastaci environmentálních hodnot, čili by byla ve výrazném konfliktu se zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Detailní zastoupení jednotlivých kategorií chráněných území v rámci ČR: NP (4), CHKO (25), NPP (113), NPR (109), PP (1295), PR (807). Celkem se v ČR nachází 2353 zvláště chráněných území o celkové rozloze 1 250 964,72 ha. Podíl na celkovém území ČR činí 15,83 %. Tabulka interpretuje rozmístění jednotlivých chráněných území dle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny v rámci limitu LAPV a jeho širším okolí. V budoucnu může dojít k přímému či nepřímému ovlivnění těchto environmentálně cenných území. Přímé vlivy jsou spojeny s rozlivem vody, čili částečným či úplným zatopením chráněných území. Nepřímé vlivy lze spojovat s existencí chráněných lokalit v nárazníkové zóně 1 nebo 2 kilometry od hranice maximálního rozlivu a jejich ovlivnění skrze změnu environmentálních podmínek. Obecně v rámci územního plánování jsou známy následující limity ochrany přírody a krajiny v kontextu zvláště chráněných území: Národní park Chráněná krajinná oblast Národní přírodní rezervace Přírodní rezervace Národní přírodní památka Přírodní památka Ochrana krajinného rázu Ochrana přechodně chráněných ploch Ochrana paleontologických nálezů Smluvně chráněné území Ochrana jeskyní a souvisejících krasových jevů. Při hodnocení současného rozsahu a obsahu omezení vyplývajících z územních rezerv v rámci jednotlivých LAPV je nutné konstatovat, že v případě některých lokalit jdou environmentální limity plynoucí ze zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění, nad rámec omezení definovaných v rámci limitu LAPV. Čili na základě vyhlášení územní rezervy LAPV nemůže dojít k potlačení rozvojového potenciálu území či omezení možnosti vyšší sociální vybavenosti mikroregionů. Ve všech těchto případech dochází k určité synergii limitů plynoucích ze zákona o ochraně přírody a krajiny s limity LAPV za předpokladu, že územní rezerva LAPV zůstane i v budoucnu jen územní rezervou. Pokud by mělo dojít k realizaci LAPV, pak se ze synergie začne stávat přímý konflikt.
40
Příklad existence zvláště chráněného území v rámci maximálního rozlivu (Chotětín).
Příklad existence zvláště chráněného území pouze v rámci nárazníkových zón (Písečná).
41
LAPV VERSUS NATURA 2000 Ve stručnosti lze konstatovat, že Natura 2000 je soustava chráněných území evropského (komunitárního) významu. Cílem této soustavy je zabezpečit ochranu těch druhů živočichů, rostlin a typů přírodních stanovišť, která jsou z evropského pohledu nejcennější, nejvíce ohrožená, vzácná či omezená svým výskytem jen na určitou oblast.
Ochranné limity z pohledu komunitární úrovně ochrany přírody a krajiny Vyhlášení lokality v rámci soustavy Natura 2000 je jedním krokem v naplňování cílů této soustavy. Dalším je zajištění biodiverzity a zachování nebo obnova příznivého stavu z hlediska ochrany přírodních stanovišť a druhů rostlin i živočichů. Činnosti, které by poškozovaly předmět ochrany (přírodní stanoviště, druh), nemohou být prováděny. Jakákoli činnost (byť mimo PO nebo EVL), která ovlivní předmět ochrany, musí být zhodnocena z hlediska dopadů na předmět ochrany. Činnost výrazně negativně ovlivňující předmět ochrany bude možné povolit pouze při převažujících důvodech veřejného zájmu (např. zdraví a bezpečnosti obyvatel), a to s podmínkou současného přijetí kompenzačních opatření. Realizace jednotlivých vodních staveb v rámci lokalit vhodných pro povrchovou akumulaci vod lze považovat za aktivity veřejného zájmu. Samozřejmě dopad přímého zatopení v hranici maximálního rozlivu může v mnohých případech nabývat likvidačních rozměrů pro danou lokalitu soustavy Natura 2000, avšak pakliže se tak stane v duchu reakce na nepříznivý vývoj klimatu či ochrany proti povodním lze považovat veřejný zájem za více než pádný argument v rámci rozhodovacího procesu. Detailní přehled o konfliktu LAPV a lokalit soustavy Natura 2000. Lokalita Albrechtice Brloh Brusné Dvorečky Fořt Chaloupky Chotětín Kleštěnice Kočov Křížová Malé Kyšice Mladá Vožice Nové Losiny Nýznerov Pěčín
Natura 2000 EVL1,2,3 EVL1,2,3 EVL3 EVL3 EVL1,2,3 EVL1,2,3 EVL3 EVL3 PO1,2,3; EVL3 EVL1,2,3 EVL1,2,3
Lokalita Písečná Podlesný Mlýn Rajnochovice Rájov Skryje Smolov Spálené Střížov Vadín Vilémov Vojnín Žďár Želešice I Želešice II
Natura 2000 EVL1 PO1,2,3; EVL2,3 EVL1,2,3 PO1,2,3; EVL1,2,3 EVL1,2,3 PO1,2,3; EVL1,2,3 PO1,2,3; EVL1,2,3 EVL2,3 EVL2
Legenda 1 lokalizace v území maximálního rozlivu EVL Evropsky významná lokalita 2 lokalizace v zóně 1 km od maximálního rozlivu PO Ptačí oblast 3 lokalizace v zóně 1–2 km od maximálního rozlivu Tabulka interpretuje rozmístění jednotlivých chráněných území soustavy Natura 2000 (ptačích oblastí a evropsky významných lokalit) v rámci limitu LAPV a jeho širšího okolí. V budoucnu může dojít k přímému či nepřímému ovlivnění lokalit Natura 2000. Přímé vlivy jsou spojeny s rozlivem vody, čili částečným či úplným zatopením chráněných území. Nepřímé vlivy lze spojovat s existencí lokalit Natura 2000 v nárazníkové zóně 1 nebo 2 kilometry od hranice maximálního rozlivu.
42
Příklad existence lokalit Natura 2000 v území maximálního rozlivu a nárazníkové zóně 1 a 2 km od hranice maximálního rozlivu (Lokalita Křížová).
Příklad existence lokalit Natura 2000 v území nárazníkové zóny 2 km od hranice maximálního rozlivu (lokalita Fořt).
43
Obecně v rámci území lokalit Natura 2000 jsou zakázány takové činnosti, které mají výrazný negativní vliv na jejich stav. Ovšem veškeré plány a projekty, které nějakým způsobem mohou významně ovlivnit ptačí oblasti nebo evropsky významné lokality, podléhají samostatnému posuzování vlivů projektů či plánů z hlediska zachování předmětu ochrany. Z celkového souboru 29 reprezentativních lokalit představuje potencionální realizace konflikt s územím Natura 2000 u 14 LAPV. Za konflikt je považována existence lokality Natura 2000 v místě maximálního rozlivu. Jedná se o lokality Albrechtice, Brloh, Chaloupky, Křížová, Nové Losiny, Nýznerov, Pěčín, Podlesný Mlýn, Rajnochovice, Rájov, Skryje, Smolov, Vilémov, Vojnín. K možnému ovlivnění lokalit soustavy Natura 2000 může docházet nejen přímým zátopem, ale i změnou klimatu a environmentálních podmínek v širším území. Z celkového souboru 29 reprezentativních lokalit byla identifikovaná existence lokality Natura 2000 v nárazníkové zóně 1 a 2 kilometry od místa maximálního zatopení u devíti lokalit (Brusné, Fořt, Malé Kyšice, Mladá Vožice, Nové Losiny, Podlesný Mlýn, Rajnochovice, Žďár, Želešice II). Obecně v rámci územního plánování jsou známy následující limity ochrany přírody a krajiny v kontextu existence lokalit Natura 2000: Evropsky významná lokalita Ptačí oblast.
44
LAPV VERSUS KULTURNÍ PAMÁTKY A ARCHEOLOGICKÉ
ZÓNY
S požadavky na zachování kulturních památek a na jejich ochranu úzce souvisí právní režim, který pro obnovu kulturních památek předepisuje § 14 zákona o státní památkové péči. Kulturní památky jsou předmětem ochrany již v rámci ústavního pořádku České republiky, konkrétně v rámci Listiny základních práv a svobod: čl. 35 odst. 3 stanovuje (jako obecné omezení výkonu práv), že při výkonu svých práv nikdo nesmí poškozovat mimo jiné i kulturní památky nad míru stanovenou zákonem, tedy nad míru, kterou zvláštní zákony připouštějí. Zájem státní památkové péče na ochraně a zachování kulturních památek je také jedním z tzv. zákonem chráněných obecných zájmů, jak je zavádí čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Pokud by mělo dojít k realizaci jednotlivých přehradních staveb mimo jiné i těch, které by vedly k přímému či nepřímému negativnímu ovlivnění kulturních památek a archeologických zón dostávali bychom se do střetu, kdy jeden veřejný zájem by měl upozadit druhý. Realizace adaptačních opatření jako reakce na změnu klimatu s cíle poskytnout odpovídající množství užitkové a pitné vody by byla veřejným zájmem na straně jedné a na straně druhé by zůstával veřejný zájem na ochraně a zachování kulturních a historických hodnot. Obecně limity v území vyplývající z ochrany kulturních památek a archeologických zón jsou následující: Kulturní památka Národní kulturní památka Památková rezervace (městská, vesnická, archeologická) Památková zóna (městská, vesnická, krajinná) Ochranné pásmo památkové rezervace, památkové zóny, nemovité kulturní památky. Detailní přehled o konfliktu LAPV s kulturními památkami a archeologickými zónami Lokalita Albrechtice Brloh Brusné Dvorečky Fořt Chaloupky Chotětín Kleštěnice Kočov Křížová Malé Kyšice Mladá Vožice Nové Losiny Nýznerov Pěčín Legenda 1 lokalizace v území maximálního rozlivu 2 3
Kulturní památky a archeolog. zóny A1,2,3 A1,2,3; K2 K2 A2,3; K 3 A1,2,3 A2,3 A1,2,3; K1,2 A1,2,3; K2,3 A1,2,3 A1,2,3; K 3 A1,2,3; K1,2,3 A1,2,3 A1,2,3; K1,3 A1,2,3; K2,3
lokalizace v zóně 1 km od maximálního rozlivu lokalizace v zóně 1–2 km od maximálního rozlivu
A K
Lokalita Písečná Podlesný Mlýn Rajnochovice Rájov Skryje Smolov Spálené Střížov Vadín Vilémov Vojnín Žďár Želešice I Želešice II
Kulturní památky a archeolog. zóny A1,2,3; K 3 A1,2,3; K1 A3; K 3 A1,2,3; K1,2,3 A1,2,3; K2,3 A3 A1,2,3 A1,2,3; K1 A1,2,3 A1,2,3; K2,3 A1,2,3 A1,2,3; K2,3 A1,2,3 A1,2,3
Archeologická zóna dle Národního památkového ústavu Kulturní památka
Tabulka interpretuje lokalizaci kulturních památek a existenci archeologických zón v rámci limitu LAPV a jeho širším okolí. V budoucnu může dojít k přímému či nepřímému ovlivnění kulturních hodnot. Přímé vlivy jsou spojeny s rozlivem vody, čili částečným či úplným zatopením jednotlivých památek či archeologických zón. Nepřímé vlivy lze spojovat s existencí kulturně hodnotných prvků v nárazníkové zóně 1 nebo 2 kilometry od hranice maximálního rozlivu.
45
LAPV VERSUS OBSLUŽNOST ÚZEMÍ
(OVLIVNĚNÍ CESTNÍ SÍTĚ)
Doprava je klíčovým faktorem rozvoje státu, regionu i lokálních částí území. Odvětví dopravy má významný dopad na hospodářský růst, sociální rozvoj i stav životního prostředí. Dopravní obslužností se podle § 2 zákona č. 194/2010 Sb., o veřejných službách v přepravě cestujících, v platném znění, rozumí jako zabezpečení dopravy po všechny dny v týdnu především do škol a školských zařízení, k orgánům veřejné moci, do zaměstnání, do zdravotnických zařízení poskytujících základní zdravotní péči a k uspokojení kulturních, rekreačních a společenských potřeb, včetně dopravy zpět, přispívající k trvale udržitelnému rozvoji územního obvodu. V případech LAPV, které jsou situovány do aglomerizovaného prostředí může být jedním z efektů přímého zatopení i přerušení kontinuity cestní sítě, čili v některých případech výrazné zhoršení dopravní obslužnosti dotčeného mikro-regionu. Zhoršení obslužnosti území ze strany občanských potřeb je doprovázeno i zhoršením obslužnosti pořádkových jednotek či jednotek integrovaného záchranného systému, kdy tento efekt lze považovat za vysoce rizikový a pro společenský zájem téměř nepřípustný. Vlivem zatopení určitých segmentů dopravní infrastruktury může dojít k prodloužení dojezdových vzdáleností mezi dříve snadno dostupnými místy i o několik desítek kilometrů, což může být značným rizikem pro zabespečování společenských standardů v rámci správy území.
Současná dopravní obslužnost regionu v případě lokality Brusné za situace nerealizace přehradní stavby.
46
Výhled změny dopravní obslužnosti při realizaci přehradní stavby v případě lokality Brusné.
47
LAPV VERSUS STARÉ EKOLOGICKÉ ZÁTĚŽE
A KONTAMINOVANÁ MÍSTA
Za starou ekologickou zátěž lze považovat závažnou kontaminaci horninového prostředí, podzemních nebo povrchových vod, ke které došlo v minulosti nevhodným nakládáním s nebezpečnými látkami. Zjištěnou kontaminaci můžeme považovat za starou ekologickou zátěž pouze v případě, že původce kontaminace neexistuje nebo není znám. Kontaminovaná místa mohou být rozmanitého charakteru – může se jednat o skládky odpadů, průmyslové a zemědělské areály, drobné provozovny, nezabezpečené sklady nebezpečných látek, bývalé vojenské základny, území postižená těžbou nerostných surovin nebo opuštěná a uzavřená úložiště těžebních odpadů představující závažná rizika. V mnohých případech LAPV je stará ekologická zátěž reprezentována opuštěnou výrobnou (brownfield), zemědělským areálem či skládkou. Často zde byly užívány i chemické přípravky s potenciálně vysokým rizikem kontaminace vodního prostředí. Detailní přehled o konfliktu LAPV se starými ekologickými zátěžemi a kontaminovanými místy. Lokalita
Staré ekologické zátěže a kontamin. místa Lokalita
Staré ekologické zátěže a kontamin. místa
Albrechtice
SEZ3
Písečná
SEZ2,3
Brloh
SEZ3
Podlesný Mlýn
SEZ3
Brusné
Rajnochovice
-
Dvorečky
-
Rájov
SEZ2,3
Fořt
SEZ3
Skryje
SEZ1,2,3
Chaloupky
-
Smolov
-
Chotětín
SEZ2
Spálené
Kleštěnice
-
Střížov
-
Kočov
SEZ2,3; KM2,3
Vadín
SEZ3; KM3
Křížová
-
Vilémov
SEZ2,3
Malé Kyšice
SEZ2,3
Vojnín
-
Mladá Vožice
SEZ2,3
Žďár
SEZ3
Nové Losiny
SEZ3; KM3
Želešice I
-
Nýznerov
-
Želešice II
SEZ2; KM3
Pěčín
KM2,3
Legenda 1 lokalizace v území maximálního rozlivu 2 3
lokalizace v zóně 1 km od maximálního rozlivu lokalizace v zóně 1–2 km od maximálního rozlivu
SEZ KM
Staré ekologické zátěže Kontaminovaná místa
Tabulka interpretuje případnou existenci starých ekologických zátěží a kontaminovaných míst v rámci limitu LAPV a jeho širším okolí. V budoucnu může dojít k přímému či nepřímému konfliktu, jež by vynucoval přednostní likvidaci těchto rizik před započetím realizace přehradního díla. Přímé vlivy jsou spojeny s rozlivem vody, čili částečným či úplným zatopením environmentálně rizikových území. Nepřímé vlivy lze spojovat s existencí staré ekologické zátěže či kontaminovaného místa v nárazníkové zóně 1 nebo 2 kilometry od hranice maximálního rozlivu.
48
Příklad existence staré ekologické zátěže či kontaminovaného místa v místě maximálního rozlivu (Křížová).
Příklad existence staré ekologické zátěže či kontaminovaného místa v nárazníkových zónách (Kočov).
49
LAPV VERSUS EROZNÍ RIZIKO Lidská činnost v našem případě realizace jednotlivých přehradních staveb může dramaticky akcelerovat přirozeně pozvolně probíhající proces eroze (myšleno vodní eroze) v místě maximálního rozlivu i jejho širším, přičemž v kontextu LAPV k nevýznamnějším patří sklon svahu, charakter klimatu, způsob využití půdy za hranicí maximálního rozlivu, vegetační kryt a půdní vlastnosti (textura, struktura, mocnost organických horizontů a obsahem organické hmoty). Při potenciálních realizacích jednotlivých LAPV bude docházet k umocňování těchto základních předpokladů vodní eroze a tudíž k navyšování jednak rizika erozí, a poté i samotných škod erozí způsobených. Obecně v rámci vytváření a ochrany zdravých a bezpečných životních podmínek jsou definovány pro ochranu půdního fondu následující limity: Ochrana zemědělského půdního fondu Stanovisko k ochraně zemědělského půdního fondu v územně plánovací dokumentaci Stanovisko k ochraně zemědělského půdního fondu při zpracování dokumentace pro územní řízení Změna kultury (druhu pozemku) zemědělské půdy Změna struktury půdního fondu.
Příklad lokality, jejíž plocha maximálního zatopení je situovaná v území silně náchylném k erozi (Nové Losiny).
50
Příklad lokality, jejíž plocha maximálního zatopení je situovaná v území silně náchylném k erozi (Spálené).
51
LAPV VERSUS HYDROLOGICKÉ POMĚRY CHRÁNĚNÉ OBLASTI PŘIROZENÉ AKUMULACE VOD Na základě vodního zákona jsou chráněné oblasti přirozené akumulace vod definované jako oblasti, které pro své přírodní podmínky tvoří významnou přirozenou akumulaci vod. V takto vymezených oblastech se v rozsahu nařízení vlády zakazuje: a) Zmenšovat rozsah lesních pozemků b) Odvodňovat lesní pozemky c) Odvodňovat zemědělské pozemky d) Těžit rašelinu e) Těžit nerosty povrchovým způsobem nebo provádět jiné zemní práce, které by vedly k odkrytí souvislé hladiny podzemních vod f) Těžit a zpracovávat radioaktivní suroviny g) Ukládat radioaktivní odpady Každá Chráněná oblast přirozené akumulace vod (CHOPAV) je významné území nejen z vodohospodářského hlediska. Potenciální realizace vodohospodářského díla technického charakteru může vést k změnám hydrologické a vodohospodářské bilance, měnit průtokové poměry, ovlivnit jakost podzemních vod, či negativně ovlivňovat vydatnost pramenů.
ZRANITELNÉ OBLASTI Cílem směrnice Rady č. 91/676/EHS, o ochraně vod před znečištěním způsobeném dusičnany ze zemědělských zdrojů (“nitrátová směrnice”), je snížit znečištění vod způsobené nebo vyvolané dusičnany ze zemědělských zdrojů a předcházet dalšímu takovému znečištění. Transpozice nitrátové směrnice byla provedena do vodního zákona, kde jsou zranitelná území definována jako území, kde se vyskytují: a) povrchové nebo podzemní vody, zejména využívané nebo určené jako zdroje pitné vody, v nichž koncentrace dusičnanů přesahuje hodnotu 50 mg/l nebo mohou této hodnoty dosáhnout; b) povrchové vody, u nichž v důsledku vysoké koncentrace dusičnanů ze zemědělských zdrojů dochází nebo může dojít k nežádoucímu zhoršení jakosti vody. Mezi jeden ze základních cílů definovaných LAPV patří i zabezpečení dostatečného množství pitné vody čili adaptační opatření na očekávané změny klimatu. V případě lokalizace vodohospodářského díla do území zranitelné oblasti ve smyslu „nitrátové směrnice“ by mohlo docházet k problémům z pohledu zajištění odpovídajících kvalitativních charakteristik vody. Omezení plynoucí z limitu zranitelné oblasti ve vztahu k zemědělské výrobě spočívají v nařízeních o používání a skladování hnojiv a statkových hnojiv, střídání plodin a provádění protierozních opatření v těchto oblastech. 52
Detailní přehled o konfliktu LAPV s hydrologickými poměry (zranitelné oblasti ve smyslu nitrátové směrnice a chráněné oblasti přirozené akumulace vod). Lokalita Albrechtice Brloh Brusné Dvorečky Fořt Chaloupky Chotětín Kleštěnice Kočov Křížová Malé Kyšice Mladá Vožice Nové Losiny Nýznerov Pěčín
Hydrologické poměry ZO2,3 ZO3; CHOPAV1,2,3 CHOPAV1,2,3 ZO3 ZO2,3; CHOPAV1,2,3 ZO1,2,3 ZO2,3; CHOPAV1,2,3 ZO2,3 ZO1,2,3 CHOPAV1,2,3 ZO1,2,3; CHOPAV1,2,3
Legenda ZO 1 lokalizace v území maximálního rozlivu 2 lokalizace v zóně 1 km od maximálního rozlivu CHOPAV 3 lokalizace v zóně 1–2 km od maximálního rozlivu
Lokalita Písečná Podlesný Mlýn Rajnochovice Rájov Skryje Smolov Spálené Střížov Vadín Vilémov Vojnín Žďár Želešice I
Hydrologické poměry CHOPAV2,3 CHOPAV3 ZO1,2,3 ZO1,2,3 ZO3 ZO1,2,3 ZO1,2,3 CHOPAV1,2,3 ZO1,2,3 ZO1,2,3
Želešice II
ZO1,2,3
Zranitelné oblasti Chráněné oblasti přirozené akumulace vod
Tabulka interpretuje existenci zranitelné oblasti či chráněné oblasti přirozené akumulace vod v rámci limitu LAPV a jeho širším okolí. V budoucnu může dojít k přímému či nepřímému konfliktu se zájmy ochrany zranitelných oblastí či chráněných oplatí přirozené akumulace vod. Přímé vlivy jsou spojeny s rozlivem vody, čili částečným či úplným zatopením chráněných oblastí přirozené akumulace vod či zranitelné oblasti. Nepřímé vlivy lze spojovat existencí zranitelné oblasti nebo chráněné oblasti přirozené akumulace vod v nárazníkové zóně 1 nebo 2 kilometry od hranice zátopu.
53
54
HODNOCENÍ EKONOMICKÉHO POTENCIÁLU ANALYZOVANÝCH LOKALIT KAREL PULKRAB, JAN BUKÁČEK, LUDĚK ŠIŠÁK
55
ÚVOD Pro hodnocení ekonomického potenciálu zkoumaných lokalit a ekonomického potenciálu krajiny obecně byly využity algoritmy hodnocení využívané v rámci Evropské unie. Problém zachycení rozsahu disparit regionálního blahobytu nabýval s postupujícím procesem evropské integrace a rostoucí rolí regionální politiky na větším významu, v jiných – zejména menších členských zemích byla tato zkušenost zcela nová. Z oblasti ukazatelů národního účetnictví se v regionálním členění na úrovni EU sledují zhruba od poloviny devadesátých let následující ukazatele: Regionální hrubá přidaná hodnota a hrubý domácí produkt Regionální ukazatele trhu práce – zaměstnanost, zaměstnanci, náhrady zaměstnanců, odpracované hodiny Regionální tvorba hrubého fixního kapitálu Čistý disponibilní důchod domácností v regionech Jako nejzákladnější indikátor ekonomické úrovně regionů pro účely strukturální politiky EU byl zvolen ukazatel regionálního HDP na obyvatele. Pro zachycení blahobytu obyvatelstva regionů byl vybrán v rámci EU ke sledování čistý disponibilní důchod domácností. Zbylé ukazatele umožňují sledovat ekonomickou úroveň regionů z hlediska vývoje trhu práce, odvětvové struktury a investiční aktivity. Pro hodnocení vybraných lokalit územní ochrany byly analyzovány z výše uvedených kritérií hrubý domácí produkt, fixní kapitál a čistý důchod.
56
HODNOCENÍ EKONOMICKÉHO POTENCIÁLU VYBRANÝCH LOKALIT POMOCÍ KRITÉRIA HRUBÉHO DOMÁCÍHO PRODUKTU (HDP)
Pro vyhodnocení ekonomického potenciálu bylo zvoleno kritérium hrubého domácího produktu. Hrubý domácí produkt je makroekonomickým souhrnným ukazatelem, který vyjadřuje hodnotu vytvořenou v národním hospodářství za sledované období (zpravidla rok). Je oceněn v kupních cenách. Hrubý domácí produkt je peněžním vyjádřením celkové hodnoty statků a služeb nově vytvořených v daném období na určitém území; používá se pro stanovení výkonnosti ekonomiky. Může být definován, resp. spočten třemi způsoby: (1) produkční metodou, (2) výdajovou metodou a (3) důchodovou metodou. Produkční metodou se HDP počítá jako součet hrubé přidané hodnoty jednotlivých institucionálních sektorů nebo odvětví a čistých daní na produkty (které nejsou rozvrženy do sektorů a odvětví). Je to také vyrovnávací položka účtu výroby za národní hospodářství celkem, kde se na straně zdrojů zachycuje produkce a na straně užití mezispotřeba. Hrubá přidaná hodnota je rozdílem mezi produkcí a mezispotřebou. Vzhledem k tomu, že produkce se oceňuje v základních cenách a užití v kupních cenách, je strana zdrojů za národní hospodářství celkem doplněna o daně snížené o dotace na výrobky. HDP se počítá podle vzorce: HDP = produkce – mezispotřeba + daně z produktů – dotace na produkty Výdajovou metodou se HDP počítá jako součet konečného užití výrobků a služeb rezidentskými jednotkami (skutečná konečná spotřeba a tvorba hrubého kapitálu) a salda vývozu a dovozu výrobků a služeb. Skutečná konečná spotřeba je odvozena prostřednictvím naturálních sociálních transferů od výdajů na konečnou spotřebu domácností, vlády a neziskových institucí sloužících domácnostem. Tvorba hrubého kapitálu se člení na tvorbu hrubého fixního kapitálu, změnu zásob a na čisté pořízení cenností. HDP se vykalkuluje následujícím postupem: HDP = výdaje na konečnou spotřebu – tvorba hrubého kapitálu + vývoz výrobků a služeb – dovoz výrobků a služeb Důchodovou metodou se HDP počítá jako součet prvotních důchodů za národní hospodářství celkem: náhrad zaměstnancům, daní z výroby a z dovozu snížených o dotace a hrubého provozního přebytku a smíšeného důchodu (resp. čistého provozního přebytku a smíšeného důchodu a spotřeby fixního kapitálu):
HDP = náhrady zaměstnancům + daně z výroby a z dovozu – dotace + čistý provozní přebytek + čistý smíšený důchod + spotřeba fixního kapitálu
Pro vyjádření hodnoty daných zón, jakož i jednotlivých sledovaných území celkem, byla použita produkční metoda a HDP extrahována z hodnot ČSÚ pro rok 2009. Výše HDP je sledována podle jednotlivých krajů a odvětví. Pro výpočet výše HDP jednotlivých lokalit a zón byl proto využit následující postup: v rámci kraje a jednotlivých odvětví byla vykalkulována výše HDP na jednu ekonomicky aktivní osobu, v rámci jednotlivých lokalit je znám počet ekonomicky aktivních obyvatel podle jednotlivých odvětví (kalkulace vychází z údajů sídel, která jsou předmětnou lokalitou ovlivněna), tímto postupem mohla být vykalkulována hodnota HDP celkem či podle jednotlivých odvětví pro jednotlivé zkoumané lokality a zóny. 57
Přepočet hodnot vázaný na počet ekonomicky aktivních osob byl stanoven záměrně pro jediné možné vyjádření v obrazu sledovaných prvků, jak v zastoupení ve všech hodnocených plošných a strukturálních ukazatelích, tak i pro přenos do jednotlivých sledovaných odvětví dle činností. Na jednotlivé činnosti byl podíl HDP přenesen právě pomocí ekonomicky aktivního obyvatelstva. V uvedené metodice lze vyjádřit podíl v různých nastavených zájmových odvětvích, tak i v ostatních dalších doprovodných činnostech nebo zpětně v plošných částech. Tato metoda umožňuje případně vyčíslit právě rozdíly z eliminovaných jednotlivých částí zón a oblastí do úbytku HDP, a to na základě posunu zátopové oblasti, který se promítne do jednotlivých rozdílných vyjádření HDP dle činností. Pokud by nebyl HDP rozvržen právě do jednotlivých odvětví a počtu ekonomicky aktivních obyvatel, byla by tato hodnota nivelizována a rozdíl setřen jen dle krajových odchylek. Právě použitím rozdílných hodnot odvětví a počtu ekonomicky aktivních obyvatel je možno vykalkulovat hodnotu HDP až na jednotlivé výkonové hodnoty obcí a jejich obyvatel. Tímto způsobem je možno kvantifikovat prosperitu obcí, měst a stanovených oblastí.
Kvantifikace vstupních dat pro výpočet HDP zkoumaných lokalit Regionální struktura HDP je patrna z tabulky 1: TAB. 1: Regionální struktura HDP. Hrubý domácí produkt Česká republika Hl. m. Praha Středočeský kraj Jihočeský kraj Plzeňský kraj Karlovarský kraj Ústecký kraj Liberecký kraj Královéhradecký kraj Pardubický kraj Kraj Vysočina Jihomoravský kraj Olomoucký kraj Zlínský kraj Moravskoslezský kraj
2007 100,0 24,9 10,8 5,3 5,0 2,1 6,3 3,2 4,5 4,1 4,2 10,1 4,6 4,7 10,2
Regionální struktura HDP v % 2008 100,0 25,1 10,8 5,1 4,6 2,0 6,4 3,0 4,4 4,1 3,9 10,7 4,6 4,8 10,4
2009 100,0 26,1 10,8 5,2 4,7 2,0 6,4 2,9 4,5 4,1 3,8 10,5 4,6 4,7 9,7
Rozdílné hodnoty HDP jak v celkovém národním pojetí, tak i v jednotlivých krajích, městech a obcích jsou silně ovlivněny činností, která převažuje na jejich územích. Nejmenší podíl HDP úhrnem dle sledovaných a setříděných činností je v oblasti ubytování a pohostinství, což vyplývá z četnosti těchto zařízení a právě v období krize s ubývajícím zájmem místní i zahraniční klientely, nutno je také přiznat, že jde o oblast s nejvyšším podílem „černé“ ekonomiky. Oblastí s tradičně jedním z nejnižších podílů produkce HDP a zároveň s největším plošným zastoupením je zemědělství a lesnictví, a to i co do vyjádření průměrného výdělku. Toto odvětví tradičně státem zanedbávané zaměstnává především obyvatelstvo v odlehlých a malých celcích s nedostatečným vybavením obcí. Chybí jak služby a obchody, tak kulturní a zdravotní zázemí. Toto se pak druhotně projevuje na menší výkonnosti, která je naopak kumulována ve spádových celcích. Třetí z nejméně výkonných činností vyjádřenou pomocí HDP je oblast veřejných a ostatních služeb. Oblasti činnosti vykazující největší prosperitu a tvorbu HDP, a to jak v plošném pojetí tak i na ekonomicky aktivního obyvatele, jsou tradičně služby v oblasti nemovitostí, bankovnictví a pojišťovnictví, průmyslu a obchodu. 58
Tyto činnosti jsou vesměs soustředěny do větších center a středových částí oblastí. Jedná se většinou o zboží, a to ať již o pozemky nebo budovy s vysokou vstupní cenou, které jsou mnohdy násobně přeskupovány v krátkém čase na různé subjekty. V jednotlivých přehledech dle sledovaných území je patrný i vztah k daným krajům, případně i k oblastem NUTS. V podstatě lze shodně odvodit vztah k jednotlivým činnostem, zvýšené hodnoty jsou opět patrné v oblastech větších celků, průmyslových center apod. Obdobně lze sledovat vztah i k podílu zaměstnanosti.
Stav a vývoj HDP v roce 2009 Údaje z ČSÚ byly fixovány záměrně k roku 2009, jako k výchozí jednotce pro přepočty i pro následující období. Jde o stanovení vypovídající hranice srovnatelné výpočtové základny, od které budou odvozovány další souměřitelné údaje. Jejich vývoj lze pak korelovat v čase pomocí predikcí stanoveného mezníku anebo relativizovat přepočtovými koeficienty vypočtenými z indexů a hodnot vydaných opět ČSÚ. Počet ekonomicky aktivních obyvatel v rámci jednotlivých krajů je patrný z tabulky 2. TAB. 2: Počet ekonomicky aktivních obyvatel v rámci jednotlivých krajů. Kraj Středočeský kraj Jihočeský kraj Plzeňský kraj Karlovarský kraj Ústecký kraj Liberecký kraj Královéhradecký kraj Pardubický kraj Vysočina Jihomoravský kraj Olomoucký kraj Zlínský kraj Moravskoslezský kraj
Ekonomicky aktivní obyvatelstvo celkem (skutečně) v % 12,51 7,11 6,23 3,35 8,84 4,87 6,08 5,64 5,69 12,49 7,06 6,59 13,53
TAB. 3: Zemědělství, lesnictví a rybolov. Kraj Středočeský kraj Jihočeský kraj Plzeňský kraj Karlovarský kraj Ústecký kraj Liberecký kraj Královéhradecký kraj Pardubický kraj Vysočina Jihomoravský kraj Olomoucký kraj Zlínský kraj Moravskoslezský kraj
% 5,45 4,46 3,79 6,10 4,17 3,58 5,20 4,68 5,27 4,50 6,54 7,23 5,34
59
Pro zpracování výsledné kalkulace byla dále využita data o výši podílu HDP v členění podle jednotlivých činností (odvětví) v rámci příslušných krajů. Údaje o procentním podílu HDP za oblast zemědělství, lesnictví a rybolovu podle krajů jsou patrné z tab. 3.
Zemědělství, lesnictví a rybolov Z tabulky je zřejmé tradiční zastoupení především zemědělských částí a částí s vyšší lesnatostí. Činnost rybářská, přestože je v některých krajích plošně velmi výrazně zastoupena, nemá v konečném důsledku rozhodující vliv na tvorbu HDP jako celku. V některých krajích došlo z určitých příčin k útlumu průmyslové činnosti a lidé za prací dojíždějí do jiných krajů. Velice zajímavé je i zjištění, že ve sledovaných oblastech dochází k poklesu tvorby HDP dle jednotlivých pásem, a to od označení 0 až do pásma 2. Z šetření vyplývá, že všechny ekonomicky aktivní činnosti se soustřeďují právě kolem vodních zdrojů různého typu a v údolních částech, ostatní činnost má převahu ve vzdálenějších a vyšších polohách. TAB. 4: Průmysl.
TAB. 5: Stavebnictví.
Kraj Středočeský kraj Plzeňský kraj Karlovarský kraj Ústecký kraj Liberecký kraj Královéhradecký kraj Pardubický kraj Vysočina Jihomoravský kraj Olomoucký kraj Zlínský kraj Moravskoslezský kraj
% 13,00 9,32 8,52 12,12 7,18 8,65 8,58 9,98 8,11 7,65 9,63 10,73
Kraj Středočeský kraj Plzeňský kraj Karlovarský kraj Ústecký kraj Liberecký kraj Královéhradecký kraj Pardubický kraj Vysočina Jihomoravský kraj Olomoucký kraj Zlínský kraj Moravskoslezský kraj
% 7,41 8,90 7,11 9,45 7,59 7,79 7,03 7,30 7,13 8,77 7,51 8,22
60
Pohostinství a ubytování
Doprava
Peněžnictví a pojišťovnictví
Nemovitosti a služby pro podniky
Veřejná správa, obrana, soc. zabezpečení
Školství, zdravotnictví, veterinární a sociální činnost
Ostatní veřejné a sociální služby
Kraj Středočeský kraj Jihočeský kraj Plzeňský kraj Karlovarský kraj Ústecký kraj Liberecký kraj Královéhradecký kraj Pardubický kraj Vysočina Jihomoravský kraj Olomoucký kraj Zlínský kraj Moravskoslezský kraj
Obchod spotř. zbožím, opravy motor. vozidel
TAB. 6: Podíl tvorby HDP podle ostatních odvětví v rámci krajů.
10,15 7,12 7,97 7,25 6,46 7,98 7,21 7,09 7,76 11,27 7,63 9,39 8,30
4,07 3,35 3,38 4,50 3,64 3,55 4,22 3,44 4,27 3,67 3,66 3,64 3,63
15,61 14,79 12,43 12,88 12,70 12,90 12,47 14,18 16,13 10,92 11,08 12,68 12,52
5,76 10,65 10,85 12,71 11,52 14,47 11,81 14,37 7,88 12,16 9,65 8,98 9,33
20,11 22,55 24,09 17,31 17,84 20,30 19,52 20,73 23,89 22,75 22,82 20,14 20,14
6,94 8,07 7,37 6,87 9,32 6,66 9,41 6,87 6,30 7,95 8,98 5,46 8,87
6,64 7,95 6,98 10,48 8,03 9,45 7,16 7,76 6,58 6,49 7,68 8,32 7,90
4,86 4,47 4,92 6,26 4,74 6,35 6,56 5,28 4,65 5,05 5,54 7,02 5,03
Průmysl Údaje za průmyslovou činnost jsou patrné z tab. 4. Tradiční průmyslové oblasti se projevují zvýšenou hodnotou HDP v jednotlivých krajích. Přímá návaznost je na činnosti v oblasti nemovitostí, obchodu, peněžnictví a dopravy. Tato kombinace činností zvyšuje hodnocení jednotlivých územních celků v rámci HDP. Jak je patrné z tabulky 4 dominantní pozici zaujímá Středočeský kraj, který je spolu s nejnižší nezaměstnaností tvůrcem nejvyššího podílu HDP z oblasti průmyslu. Podobně je možno charakterizovat i odvětví stavebnictví, jak je uvedeno v tab. 5.
Stavebnictví Nárůst HDP, postupný i skokový, v jednotlivých krajích je důsledkem zejména realizací velkých zakázek, ať již soukromých investorů v oblasti automobilového průmyslu, spotřební elektroniky apod., tak i realizací státních zakázek, např. liniových staveb, výstavby dálnic, přivaděčů a druhotného napojení na ně. Bytová výstavba a drobné stavby již pociťují důsledky krize, velké komplexy bytové výstavby jsou sice ještě realizovány, ale již s výraznými slevami. Pro výsledné kalkulace byla využita data i z ostatních zkoumaných činností (odvětví), jak je uvedeno v tab. 6. TAB. 7: Celková výše HDP na jednoho ekonomicky aktivního obyvatele (tis. Kč). Pořadí 12 20 13 27 15 28 11 2 8 17 5 6 26 24 16
Lokalita Albrechtice Brloh Brusné Dvorečky Fořt Chaloupky Chotětín Kleštěnice Kočov Křížová Malé Kyšice Mladá Vožice Nové Losiny Nýznerov Pěčín
HDP/1obyv. 284,2 272,5 284,1 233,4 280,7 231,7 285,1 340,2 295,0 277,7 315,3 298,6 243,1 253,9 278,7
Pořadí 10 22 4 18 9 14 23 19 21 29 25 7 3 1
Lokalita Písečná Podlesný Mlýn Rajnochovice Rájov Skryje Smolov Spálené Střížov Vadín Vilémov Vojnín Žďár Želešice Želešice II
HDP/1obyv. 286,9 259,3 275,6 291,4 315,9 281,0 256,3 275,0 271,0 217,3 248,9 295,4 335,8 340,3
Výsledky řešení Hodnotíme-li sledované lokality v jednotlivých zónách daného prvku od 0 do 2, tj. s pásmem od výchozího zdroje zátopové oblasti v rozmezí 1 km, je při přepočtech HDP dle jednotlivých činností patrná diference. Nejvyšší tvorba HDP celkem 43,41 % se nachází v pásmu 0 a je vyjádřena hodnotou 275 592 Kč na jednoho obyvatele. Střední zóna 1 má 33,18 % přepočtu HDP v průměrné hodnotě 270 248 Kč. Nejmenší tvorbu HDP na jednoho obyvatele vykazuje zóna 2 s hodnotou 207 933 Kč. Z uvedeného je patrné, že koncentrace především lukrativních činností a veškerých činností celkem je nejvíce koncentrována právě u center vodních zdrojů a tím většinou logicky jsou dané činnosti primárním zdrojem jejich znečištění a zároveň i při nerespektování zátopových oblastí v pásmu přímého a vysokého rizika povodní. Detaily hodnocení jsou patrné z tabulek 7–10.
61
TAB. 8: Celková výše HDP na jednoho ekonomicky aktivního obyvatele – zóna 0. Pořadí 17 15 20 27 13 28 12 1 7 16 4 6 26 25 14
Lokalita Albrechtice Brloh Brusné Dvorečky Fořt Chaloupky Chotětín Kleštěnice Kočov Křížová Malé Kyšice Mladá Vožice Nové Losiny Nýznerov Pěčín
HDP/1obyv. 276,6 278,4 266,5 234,7 282,1 231,9 286,8 341,4 297,3 278,2 322,0 304,0 239,5 245,2 280,8
Pořadí 9 24 5 19 10 11 23 18 21 29 22 8 3 2
Lokalita Písečná Podlesný Mlýn Rajnochovice Rájov Skryje Smolov Spálené Střížov Vadín Vilémov Vojnín Žďár Želešice Želešice II
HDP/1obyv. 292,2 248,4 267,7 292,1 316,8 287,4 248,6 271,4 264,8 211,7 263,4 298,3 329,7 339,6
Lokalita Písečná Podlesný Mlýn Rajnochovice Rájov Skryje Smolov Spálené Střížov Vadín Vilémov Vojnín Žďár Želešice Želešice II
HDP/1obyv. 278,3 261,4 0,0 282,1 300,9 265,8 0,0 263,7 271,5 0,0 0,0 272,0 339,0 308,1
Lokalita Písečná Podlesný Mlýn Rajnochovice Rájov Skryje Smolov Spálené Střížov Vadín Vilémov Vojnín Žďár Želešice Želešice II
HDP/1obyv. 275,3 245,7 276,8 0,0 288,0 248,5 258,2 284,0 265,5 227,7 197,9 288,5 346,4 342,7
TAB. 9: Celková výše HDP na jednoho ekonomicky aktivního obyvatele – zóna 1. Pořadí 8 20 7 21 22 23 19 1 6 15 3 10 24 25 12
Lokalita Albrechtice Brloh Brusné Dvorečky Fořt Chaloupky Chotětín Kleštěnice Kočov Křížová Malé Kyšice Mladá Vožice Nové Losiny Nýznerov Pěčín
HDP/1obyv. 285,1 0 285,5 0,0 0,0 0,0 250,1 339,8 290,2 269,5 311,1 280,0 0,0 0,0 274,9
Pořadí 11 18 5 26 9 16 27 17 14 28 29 13 2 4
TAB. 10: Celková výše HDP na jednoho ekonomicky aktivního obyvatele – zóna 2. Pořadí 28 23 8 26 12 24 22 3 6 10 4 18 20 16 14
62
Lokalita Albrechtice Brloh Brusné Dvorečky Fořt Chaloupky Chotětín Kleštěnice Kočov Křížová Malé Kyšice Mladá Vožice Nové Losiny Nýznerov Pěčín
HDP/1obyv. 0,0 232,9 284,5 223,2 276,8 231,4 243,2 334,8 288,0 279,4 314,9 256,5 246,2 258,5 273,5
Pořadí 13 21 7 11 29 19 17 9 15 25 27 5 1 2
GRAF 1: Celková výše HDP na jednoho ekonomicky aktivního obyvatele.
Závěr hodnocení HDP dle jednotlivých šetřených lokalit a oblastních zón V sumární tabulce dle jednotlivých šetřených oblastí, skládajících se z různé četnosti jednotlivých obcí, je přehled o celkové hodnotě HDP vztažené k hodnotám roku 2009, který byl stanoven jako výchozí bod k dalším srovnáním. Tyto hodnoty lze dále upravovat, a to: v čase, kde lze hodnoty přepočítat do příslušných období pomocí vypočtených anebo daných koeficientů ČSU požadovaného období, nebo pomocí predikce nebo ostatních matematických metod; v ploše, na danou změnu struktury jmenovitých lokalit a zón; ve struktuře, podle jednotlivých činností. Vypočtené hodnoty jednoznačně hodnotí prosperitu jednotlivých sledovaných lokalit a to i dle jednotlivých sledovaných výrobních a společenských činností a lze je rozčlenit nejenom na základě zájmových zón určených vodním zdrojem, ale i jednotlivých dotčených obcí. Tato metoda by mohla být např. základem pro sestavení cenových map různého typu a účelu. Kvantifikace kritéria HDP podle jednotlivých lokalit a zón je průlomovou metodou v ocenění činností a charakteru přírodního a sociálního prostředí, jelikož jde o hodnoty souměřitelné s ostatními hodnotami např. výrobní činnosti a ostatní produkce různého typu. Tyto hodnoty lze dále seskupovat do různých činností a abstrahovat je pro další účely.
63
HODNOCENÍ EKONOMICKÉHO POTENCIÁLU VYBRANÝCH LOKALIT POMOCÍ KRITÉRIA HRUBÉHO FIXNÍHO KAPITÁLU
Tvorba hrubého fixního kapitálu na obyvatele Tvorba hrubého fixního kapitálu (THFK) představuje: nové investice, rekonstrukce, modernizace a nákupy a bezplatné nabytí dlouhodobého majetku po odpočtu jejich prodeje a bezplatných předání, pořízení nehmotných fixních aktiv, zvýšení hodnoty nevyráběných nefinančních aktiv. Do tvorby se nepočítají fixní aktiva s hodnotou nižší než 20 tis. Kč, předměty dlouhodobé spotřeby nakoupené domácnostmi (jako automobily apod.), ale zahrnuje se pořízení obydlí. Dále se nezahrnují předměty pro vojenské účely, výdaje na výzkum a vývoj atd. THFK tedy představuje hodnotu pořízení hmotných i nehmotných investic, tedy majetku, který nebude spotřebováván, ale využit pro další produktivní činnost. Z grafu 2 jsou zřejmé značné rozdíly mezi jednotlivými kraji. Největší relativní nárůst THFK (asi o 60 % původní hodnoty) zaznamenaly kraje Moravskoslezský a Jihomoravský, naopak kraje Jihočeský, Plzeňský, Královéhradecký a Vysočina zaznamenaly mezi sledovanými lety pokles. Liberecký kraj patřil ještě v roce 2008
GRAF 2: Výše tvorby fixního kapitálu na obyvatele v krajích ČR v letech 2000–2008. Zdroj: ČSÚ Liberec.
64
trendem vývoje i hodnotou THFK k podprůměrným regionům, v roce 2009 k průměrným, protože v důsledku nastupující hospodářské krize došlo v některých krajích k poklesu THFK a v Libereckém kraji naopak ke zvýšení.
Výdaje na tvorbu hrubého fixního kapitálu Tvorba hrubého fixního kapitálu obsahuje hodnotu pořízení hmotného i nehmotného investičního majetku koupeného, bezúplatně převzatého nebo vyrobeného ve vlastní režii, sníženou o hodnotu jeho prodeje a bezúplatného předání. Patří sem i pořízení formou finančního leasingu. Cílem pořízení je vždy využívat tento investiční majetek při produktivní činnosti, včetně bydlení v obydlí jeho vlastníka; nespadají sem předměty dlouhodobé spotřeby pořízené domácnostmi pro uspokojování konečné spotřeby ani čisté pořízení cenností. TAB. 11: Výdaje na tvorbu hrubého kapitálu. v %, r/r, reálně z toho: fixní v %, r/r, reálně
1996 11,6
1997 -8,4
1998 -2,1
1999 -3,5
2000 10,6
2001 6,6
2002 4,6
2003 -1,4
2004 9,1
2005 -0,8
2006 9,6
2007 9,4
2008 -2,8
2009 -15,8
2010 4,7
9,9
-5,7
-0,9
-3,3
5,1
6,6
5,1
0,4
3,9
1,8
6,0
10,8
-1,5
-7,9
-4,6
Hrubý fixní kapitál na jednoho obyvatele ve sledovaných lokalitách a jednotlivých zónách Výše hrubého fixního kapitálu v členění podle jednotlivých lokalit a zón je vykalkulována pomocí stejného algoritmu, jako byla vypočtena výše hrubého domácího produktu. Sledování dle jednotlivých lokalit je velmi složitým algoritmem, který je založen na hodnocení efektu, který je dosahován v rámci sídel, které participují na výměře jednotlivých lokalit a zón. Výsledky kalkulací jsou patrné z grafů 3–14.
GRAF 3: Hrubý fixní kapitál – odvětví zemědělství, lesnictví, rybolov.
65
GRAF 4: Hrubý fixní kapitál – odvětví průmysl.
GRAF 5: Hrubý fixní kapitál – odvětví stavebnictví.
66
GRAF 6: Hrubý fixní kapitál – odvětví obchod, opravy motorových vozidel a spotř. zboží.
GRAF 7: Hrubý fixní kapitál – odvětví pohostinství a ubytování.
67
GRAF 8: Hrubý fixní kapitál – odvětví doprava, pošty a telekomunikace.
GRAF 9: Hrubý fixní kapitál – odvětví peněžnictví a pojišťovnictví.
68
GRAF 10: Hrubý fixní kapitál – odvětví činnosti v oblasti nemovitostí, služby pro podniky.
GRAF 11: Hrubý fixní kapitál – odvětví veřejná správa, obrana, sociální zabezpečení.
69
GRAF 12: Hrubý fixní kapitál – odvětví školství, zdravotnictví, veterinární a sociální činnost.
GRAF 13: Hrubý fixní kapitál – odvětví ostatní veřejné a osobní služby.
70
GRAF 14: Hrubý fixní kapitál – souhrn.
GRAF 15: Hrubý fixní kapitál podle odvětví a jednotlivých zón.
71
Přehled o činnostech hospodářství dle jednotlivých lokalit upřednostňuje lokality Skryje, Kočov, Podlesný Mlýn, Střížov, Brusné a dá se říci, že ve všech sledovaných činnostech s větším či menším rozdílem. Dalším šetřením z hlediska návaznosti na odvětví národního hospodářství bylo potvrzeno, že nejvyšší hodnoty jsou tvořeny především v oblasti průmyslu, správy a prodeje nemovitostí, obchodu a spotřeby vozidel, telekomunikace a doprava, sociální služby. Překvapením jsou nižší hodnoty stavebnictví a bankovnictví, tradičně nízké hodnoty dosahuje prvotní výroba lesní, zemědělská, rybolov, pohostinství a ubytování a ostatní veřejné služby. Rozšířená šetření na jednotlivé zóny potvrzují obraz o jednotlivých druzích odvětví hospodářství. Nejvyšších hodnot je dosahováno v zóně 0, která je vůči oběma ostatním dominantní, pak následuje zóna 1 a těsně pod jejími hodnotami se zobrazuje i zóna 2. Tato skutečnost ne plně koresponduje s šetřením dle koeficientů plošného zastoupení jednotlivých druhů půdního fondu (viz kapitola 2), kde dominantní postavení průmyslu bylo v zóně 0 a 2, a nižší hodnoty vykazovala zóna 1.
72
HODNOCENÍ EKONOMICKÉHO POTENCIÁLU VYBRANÝCH LOKALIT POMOCÍ KRITÉRIA ČISTÉHO DISPONIBILNÍHO DŮCHODU DOMÁCNOSTI
Zatímco regionální hrubý domácí produkt přepočtený na jednoho obyvatele je výrazně ovlivněn vyjížďkou a dojížďkou do zaměstnání a koncentrací provozních přebytků firem a kapitálu v některých regionech, čistý disponibilní důchod domácností poskytuje o mnoho lepší pohled na regionální disparity v životní úrovni obyvatelstva. Rozdíly v regionální struktuře obou ukazatelů jsou přitom značné nejen kvůli výše zmíněným vlivům. Disponibilní důchod domácností je totiž výsledkem druhotného přerozdělení prvotních důchodů, kde důležitou roli hrají na straně zdrojů sociální dávky (zejména dávky důchodového zabezpečení, ale rovněž dávky státní sociální podpory, nemocenské dávky a podpory v nezaměstnanosti) a na straně užití běžné daně (daně z příjmu fyzických osob a majetkové daně) a sociální příspěvky zaměstnanců a zaměstnavatelů (zdravotní a sociální pojištění placené zaměstnanci a zaměstnavateli). Zdroj: Český statistický úřad – regionální účty. Sociální dávky včetně důchodů a daně z příjmů a majetku relativně zvýhodňují sociálně slabší skupiny s nízkými příjmy – důchody v ČR jsou výrazně nivelizované a jen omezeně zohledňují předchozí výdělky, stejně tak ostatní sociální dávky jsou využívány relativně více v zaostávajících regionech s vysokou mírou nezaměstnanosti a nízkými mzdami. Rovněž daně z příjmů jsou vzhledem k odpočitatelným slevám na dani relativně nižším výdajem pro nízkopříjmové skupiny a podobné rozdíly existují v distribuci majetkových
GRAF 16: Čistý disponibilní důchod domácnosti podle odvětví.
73
daní. Z těchto důvodů jsou při pohledu na regionální hodnoty čistých disponibilních důchodů domácností příjmové disparity výrazně nižší nejen ve srovnání s ukazatelem HDP, ale rovněž i s ukazatelem průměrných regionálních mezd nebo regionálních struktur náhrad zaměstnancům. Disponibilní důchody domácností totiž zahrnují čisté disponibilní příjmy všech obyvatel regionů, jak ekonomicky aktivních, tak i ekonomicky neaktivních. Stejně jako ukazatel HDP na obyvatele má i ukazatel čistého disponibilního důchodu domácností určitá omezení vypovídací schopnosti platná zejména pro mezinárodní porovnání regionálních hodnot ukazatele.
Čistý disponibilní důchod domácnosti – grafické vyjádření Hodnocení čistého disponibilního důchodu celého sledovaného souboru, dle odvětví hospodářství ukazuje výraznou převahu zejména v oblasti průmyslu, za ním pak následují služby v oblasti správy nemovitostí pro podniky, telekomunikací a obchodu se zbožím a vozidly. Šetření provedené pro jednotlivé zóny (viz graf 17) ukazuje dominantnost zejména zóny 2. Zóna 1 se nepatrně odchyluje od zóny 0 v oblasti stavebnictví, pak tyto zóny v podstatě splývají a nedoznávají vyšších rozdílů. Dále uvedené grafy dle jednotlivých výrobních odvětví, sledovaných lokalit celkem, bez rozlišení jednotlivých zón vypovídají ve všech lokalitách na dominantní postavení lokality Skryje, ve větším odstupu ji pak následuje lokalita Střížov, Brusné, Kočov a Podlesný Mlýn. Ostatní lokality jsou pak v menších odstupech souhlasné. Z tohoto hlediska se výše jmenované lokality zdají být jako nejméně vhodné ve všech typech výrobních činností.
GRAF 17: Čistý disponibilní důchod domácnosti podle odvětví a jednotlivých zón.
74
GRAF 18: Čistý disponibilní důchod domácnosti – odvětví zemědělství, lesnictví a rybolov.
GRAF 19: Čistý disponibilní důchod domácnosti – odvětví průmysl.
75
GRAF 20: Čistý disponibilní důchod domácnosti – odvětví stavebnictví.
GRAF 21: Čistý disponibilní důchod domácnosti – odvětví obchod, opravy motorových vozidel a spotř. zboží.
76
GRAF 22: Čistý disponibilní důchod domácnosti – odvětví pohostinství a ubytování.
GRAF 23: Čistý disponibilní důchod domácnosti – odvětví doprava, pošty a telekomunikace.
77
GRAF 24: Čistý disponibilní důchod domácnosti – odvětví peněžnictví a pojišťovnictví.
GRAF 25: Čistý disponibilní důchod domácnosti – odvětví činnosti v oblasti nemovitosti, služby pro podniky.
78
GRAF 26: Čistý disponibilní důchod domácnosti – odvětví veřejná správa, obrana a sociální zabezpečení.
GRAF 27: Čistý disponibilní důchod domácnosti – odvětví školství, zdravotnictví, veterinární a sociální činnosti.
79
GRAF 28: Čistý disponibilní důchod domácnosti – odvětví ostatní veřejné a osobní služby.
80
LITERATURA A ODKAZY Dílčí závěrečné zprávy projektu NAZV LEK01R08 „MULTIOBOROVÉ HODNOCENÍ VLIVŮ ÚZEMNÍ OCHRANY VODOHOSPODÁŘSKY VÝZNAMNÝCH LOKALIT ČR“ Statistická ročenka ČSÚ, rok 2009
81
82
FORMY KOMUNIKACE S VEŘEJNOSTÍ V SOUVISLOSTI S PROBLEMATIKOU LOKALIT AKUMULACE POVRCHOVÝCH VOD MARTIN NAWRATH, IRENA HEROVÁ, PAVLÍNA MAŘÍKOVÁ
83
ZAPOJENÍ VEŘEJNOSTI DO ROZHODOVACÍCH PROCESŮ PRINCIP PARTICIPACE V posledních zhruba třiceti letech se ve světě stále více prosazuje koncept komunikace a plánování rozvoje založený na participaci různých složek společnosti. Pro tento proces se někdy užívá termín kooperativní, kolaborativní, komunitní či participativní plánování (cooperative, colaborative, community, participative planning), v užším slova smyslu termín zapojování veřejnosti. V České republice se nejvíce ujal termín participace v souvislosti s územním plánováním a komunitní plánování, zejména v souvislosti s plánováním sociálních služeb. Pojem kooperativní plánování se v ČR příliš nepoužívá. Smysl zapojení (nebo účast) veřejnosti je někdy vztahován zejména na zákonnou povinnost poskytovanou veřejnosti orgány veřejné správy. Pro účely této studie budeme považovat pojmy participativní a kooperativní plánování za totožné a budeme jimi rozumět plánovací procesy, ve kterých je do plánování, iniciovaném a koordinovaném obvykle veřejnou správou, zapojena veřejnost jak v širším, obecném slova smyslu, tak i ve smyslu specificky definovatelných tzv. cílových skupin.
UDRŽITELNÝ ROZVOJ Kooperativní plánování získalo novou dimenzi v souvislosti se vznikem konceptu udržitelného rozvoje, který je možný jedině v podmínkách informovanosti a aktivní spolupráce veřejnosti. Již v rámci jednoho z prvních mezinárodních dokumentů zabývajících se principy udržitelného rozvoje tzv. Agendy 21 (1992), byl kladen silný akcent na roli místního společenství v naplnění konceptu udržitelnosti. Pokud přijímáme obecnou definici, že udržitelný rozvoj spočívá ve vyváženém rozvoji ekonomické, ekologické a sociální složky, pak podmínkou pro udržitelnost je i fungování místní komunity, tedy i zajištění dostatečného množství informací o stavu konkrétní obce či města. Účast všech složek veřejnosti je tedy nezbytnou součástí jak sběru informací, tak i poskytování zpětné vazby o charakteru rozvoje daného místa. Vychází se z předpokladu, že vhodný podíl veřejnosti na spolurozhodování o rozvoji obce posiluje vazbu občanů k obci a zajišťuje dlouhodobou podporu navržené a realizované koncepce (územního plánu apod.) nebo investice (soukromé či veřejné). Sebevětší politická nebo finanční podpora projektu, dílčí politiky či koncepce, která nemá podporu široké veřejnosti, není efektivní a může se obrátit proti investorovi, případně vedení města. V mezinárodním kontextu je stěžejním dokumentem zastřešujícím tuto oblast Aarhuská úmluva. Ta je obecným souhrnem pravidel pro zapojování veřejnosti do rozhodování. K plánování rozvoje se vztahuje čl. 7 Aarhuské úmluvy, který výslovně stanoví, že veřejnost má být zapojena do zpracování plánů, programů a koncepcí, které se více či méně týkají životního prostředí. Z tohoto dokumentu vyplývají určité klíčové povinnosti pro efektivní zapojení veřejnosti do rozhodování. Mezi ně patří přístup veřejnosti k informacím, aktivní informování, přímé konzultace s občany, spoluúčast veřejnosti na plánování a vyhodnocování procesu plánování z hlediska zapojení veřejnosti. V České republice se metodiky kooperativního plánování začaly z pochopitelných důvodů používat až po roce 1989. V první fázi zejména díky nejrůznějším zahraničním programům pocházejících zejména z USA, Velké Británie a dalších západoevropských zemí. V rámci těchto programů byly využívány a rozvíjeny metodiky strategického a komunitního plánování na úrovních obcí a měst. Dalším impulsem k využití participačních metod byla snaha aplikovat v ČR koncept místní Agendy 21 (viz výše). Posledním impulsem k používání metod byl vstup ČR do Evropské unie (2004) a s tím spojený tlak EU na to, aby plánovací dokumenty i samotné projekty související s finanční podporou z fondů EU, probíhaly za interakce všech relevantních partnerů a veřejnosti. 84
SMYSL INFORMOVÁNÍ VEŘEJNOSTI V demokratické společnosti je nutné informovat veřejnost o záměrech a vysvětlovat důvody případného omezení občanů. Základem jakéhokoliv dlouhodobějšího procesu komunikace a plánování, je stanovení plánu zapojení veřejnosti/partnerů či komunikační strategie. Plán by měl vycházet z celkového cíle záměru/projektu (co je komunikováno, plánováno, o čem je rozhodováno), z času, který je možné komunikaci a plánování věnovat (limitující termíny), ze znalosti aktérů, kterých se záměr/projekt může týkat nebo z něj mohou mít užitek a z předběžného odhadu klíčových fází záměru/projektu (etapy podrobnosti projektových dokumentací, etapy realizace apod.). Nastavit, vést a využít proces komunikace kooperativního plánování není jednoduché. Jde o proces časově i finančně náročný, který obvykle klade vyšší nároky na organizaci. V neposlední řadě tento přístup vyžaduje otevřenost, důvěru, snahu o shodu a neformálnost v přístupu všech zúčastněných. Participace však jednoznačně přispívá ke kvalitě výsledného záměru/projektu, využívá místních znalostí, rozvíjí sociální, komunikační a odborné kompetence obyvatel, posiluje jejich vztah k místu, kde žijí, k sobě navzájem a posiluje i jejich zájem o místní dění. Prvky kooperativního plánování obvykle omezují protesty proti záměru projektu.
TYPY AKTÉRŮ KOOPERATIVNÍHO PLÁNOVÁNÍ Proces kooperativního plánování by obvykle měl mít jednoho koordinátora (odbor úřadu, zodpovědný politik), který zastupuje iniciátora či investora záměru/projektu. Obvykle jde o zástupce veřejné správy, ale může jít i o proces koordinovaný zástupcem privátního sektoru, školy nebo nevládní organizace. U náročnějších, dlouhodobějších projektů nebo projektů potenciálně konfliktních je účelné využít asistenci nebo konzultaci plánovacího procesu zkušenou, nezávislou externí institucí (nevládní organizace, vysoké školy, firmy). Aktéři plánovacích procesů nejsou jednolitá skupina. Tzv. cílové skupiny mají odlišné zájmy, znalosti, dovednosti, motivaci, kapacity a zdroje pro účast při plánování. Dle těchto charakteristik lze potenciální účastníky procesů rozdělit do skupin, pro něž jsou alespoň částečně určité charakteristiky společné. K nim je pak potřeba přihlédnout při sestavování komunikační strategie.
Zástupci veřejné správy Jde o skupinu, která je obvykle koordinátorem procesů, což se týká především územního plánování a povolování staveb. Její zájem se ztotožňuje s primární zodpovědností za proces i výsledek plánování. Disponuje znalostmi, dovednostmi, kapacitami a zdroji vyplývajícími z pracovní náplně jednotlivých zaměstnanců. Motivace pracovní nemusí být totožná s motivací osobní, zástupce úřadu nemusí nutně bydlet v místě řešeného projektu. V ČR se obvykle rozděluje reprezentace veřejné správy na státní správu a samosprávu. Úkoly samosprávy plní jak úředníci, tak volení představitelé – politická reprezentace.
Politická reprezentace Zástupci politické reprezentace jsou účastníky procesu obvykle z důvodů prosazování politického zájmu (bez negativní konotace tohoto sousloví) nebo z důvodů zodpovědnosti daného politika za dílčí aspekt fungování města (v konkrétním funkčním období je tzv. uvolněným, tedy placeným funkcionářem města s definovanou zodpovědností). V prvním případě jsou (nebo by měli být) političtí představitelé iniciátory plánovacích procesů, ve druhém osobami politicky zodpovědnými za proces a výsledek. Zástupci politické reprezentace nemusí být odborníky v dané oblasti disponujícími potřebnými znalostmi řešeného problému. 85
Místní aktéři Zájem a motivace místních aktérů obvykle vyplývají z toho, že v místě řešeného projektu vlastní nemovitosti či pozemky, podnikají nebo mají jiný pracovní nebo odborný vztah k řešenému místu/problému/projektu. Může jít o zástupce soukromých i veřejných institucí (sdružení nájemníků, bytová družstva, školy, knihovny, muzea apod.).
Veřejnost Základním důvodem angažovanosti obecně pojaté veřejnosti je zájem kvalitně žít a bydlet. Motivací zapojit se do plánovacích procesů je tedy snaha pozitivně ovlivnit podobu svého nejbližšího okolí. Občané obvykle nedisponují všemi znalostmi a dovednostmi souvisejícími s plánovacím procesem a mají velmi omezené kapacity a zdroje pro rovnocennou účast v procesech. Tento nedostatek někdy vyvažují méně nebo více formalizované skupiny (občanská sdružení apod.). Aktéry lze rozdělit i podle toho, jak aktivní účast se z jejich strany očekává. Míře jejich zájmu budou odpovídat techniky, kterými s danou skupinou budeme pracovat.
METODY KOOPERATIVNÍHO PLÁNOVÁNÍ UPLATŇOVANÉ V ČR Součástí komunikačního plánu je volba typu plánovacích metod a technik, které je vhodné v jednotlivých etapách procesu využít. Typologicky jsou obvykle plánovací metody děleny podle míry ovlivnění výsledného rozhodnutí ze strany účastníků procesu. Tzv. žebřík participace definuje metody dle míry aktivního podílu veřejnosti na výsledném rozhodnutí na metody informování, konzultování, spolurozhodování, částečného delegování rozhodnutí na veřejnost a úplného přenesení rozhodnutí na veřejnost. Je obvyklé, že sestavená komunikační strategie obsahuje „mix“ metod zvolený dle potřeb daného záměru/projektu. Metody samy pak mohou být rozvíjeny a upravovány tak, že kombinují prvky informování, sběru informací i spolurozhodování veřejnosti.
Metody informování Oblast informování, respektive právo na informace jsou v podmínkách ČR ošetřeny dvěma zákony: zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím je obecná úprava práva na informace zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí upravuje oblast poskytování informací ve vztahu k životnímu prostředí.
Úřední deska Základním nástrojem informování občanů o rozhodování obce je úřední deska. Shrnuje závěry rozhodování obce, upozorňuje na jednání a řízení. Je veřejně dostupná v blízkosti obecního úřadu. Její velkou nevýhodou je obvykle velké množství značně formalizovaných informací.
Noviny, tiskoviny, letáky, zpravodaje, články v místních médiích apod. Články v místních zpravodajích jsou obvykle nejjednodušší a relativně levnou formou informování veřejnosti. Předpokladem využití média je jeho čtenost a způsob distribuce takového periodika. V případě náročnějších projektů je možné využít samostatných tiskovin věnovaných pouze projektu (leták, brožura apod.)
86
Tiskové zprávy a tiskové konference Běžným způsobem informování veřejnosti o aktuálních záměrech a aktivitách je především ve větších městech využívání tiskových zpráv a konferencí.
Místní televize, rozhlas Města a obce mohou využívat k propagaci projektu velmi oblíbená a používaná média – místní či regionální televizi a rozhlas dle místních možností.
Webové aplikace Internetové portály obcí, měst, případně jiných subjektů je možné použít k široké škále způsobů informování i plánování. Občané mohou dostat základní informace v písemné i grafické podobě, mohou hlasovat pro navržené varianty, psát připomínky, případně prostřednictvím webové stránky i veřejně diskutovat o daném projektu. Při použití těchto technik je třeba si uvědomit, že se zapojuje pouze určitá vrstva obyvatel, proto ani získané názory nepředstavují reprezentativní vzorek veřejného mínění (chybí většinou názory starší generace a lidí s nižším vzděláním). Webové aplikace jsou však v mnohých případech velmi rychlou cestou, jak získat připomínky, musí být ale doplněny dalšími technikami. V současné době se tato oblast komunikačních nástrojů rozvíjí nejvíce v souvislosti se vznikem tzv. sociálních sítí (Facebook, Twitter apod.).
Výstavy Výstavy fotografií o proměnách města nebo konkrétního místa nebo výstavy starších (realizovaných i nerealizovaných) plánů nebo kreseb dětí o jejich ideálním městě apod. jsou vhodnou příležitostí pro začátek společenské diskuse o konkrétním místě či území. Jsou také dobrou příležitostí jak přilákat veřejnost k připomínkování územně plánovacích dokumentací různé úrovně. Podmínkou úspěchu je dobrá propagace. Výstavu je možné doplnit aktivitami pro různé cílové skupiny, workshopy, přednáškami apod. V rámci výstavy je vhodné mít sběrný box pro podněty nebo knihu připomínek.
Happeningy Tyto kulturně – společenské události mohou vhodně upozornit na problémy, které je třeba řešit, mohou přitáhnout pozornost veřejnosti a také nabídnout netradiční pohled na dané místo, jeho využití apod. Happening může být použit částečně i pro zpětnou vazbu ze strany účastníků.
Veřejné prezentace projektů/záměrů Velmi častým způsobem informování je pořádání veřejných prezentací. Kombinace mluveného slova, vizuální prezentace a možnosti doplnění informací formou odpovědí na otázky účastníků jsou vhodnou formou přechodu mezi fází informování a konzultování.
Metody sběru informací Dotazníky a ankety Ankety a dotazníky jsou obvyklou metodou zjišťování názorů dotčené veřejnosti. Jejich použití předpokládá určitou míru informovanosti veřejnosti o tématu, a proto není vhodná jako aktivita úvodní. Anketa má být srozumitelná, jednoduchá a jasná, bez dvojznačných či návodných otázek a s možností pro volně formulované podněty. Může být realizována jak formou křížkování odpovědí, tak například i zákresy do mapy, letecké fotografie
87
apod. Pro úspěšnost ankety je klíčová její návratnost. Způsob distribuce a sběru anketních lístků tak musí být pro respondenty co nejpohodlnější. Nedoporučuje se posílání poštou nebo odevzdávání na úředních místech. Anketa současně plní formu metody informativní.
Pozorování místa a strukturované rozhovory s obyvateli Metoda je vhodná pro území, kde je plánována realizace činnosti, ale není zřejmý zájem obyvatel nebo existují pochybnosti o zpětné reakci. Dobrovolníci s mapami zaznamenávají pohyb a chování obyvatel. Současně mohou podle předem připravených otázek realizovat s příchozími rozhovory.
Mapování míst – občanské mapy, problémové mapy Vytváření map míst, které obyvatelé považují za významné, hodnotné a preferují jejich zachování či rozvoj do budoucna, případně tvorba map míst problematických a nebezpečných. Mapu je dobré tvořit přímo v terénu v místě, odkud je dobrý rozhled na místo. Dobrovolníci (nejlépe různého věku, bydliště, zvyků apod.) při běžných cestách zaznamenávají do připraveného formuláře problematická místa, nepřehledné křižovatky, úzké či nebezpečné chodníky, přechody pro chodce apod. Výsledky jsou podkladem pro další analýzu prostranství nebo lokality.
Řízená představivost o budoucnosti města Pro některé skupiny veřejnosti je dosti obtížné pochopit proces tvorby plánu úprav prostranství nebo územního plánu. Jde například o děti a mládež, kterých se ale budoucí podoba prostranství bude dotýkat velmi intenzivně. Metoda je založena na setkání, kde se účastníci pomocí předčítaného textu přenesou do budoucnosti a do jejich ideální obce/města. Poté účastníci malují tuto svou představu a diskutují o tom, jak se liší od současnosti a co se může v obci změnit.
Kulaté stoly Poměrně zavedenou formou konzultačních setkání jsou kulaté stoly. Jde o částečně strukturované setkání omezeného počtu účastníků, obvykle moderované/facilitované externí osobou, ve kterém všichni zúčastnění mají stejnou roli a stejnou pravomoc vstupovat do diskuse.
Panelové diskuse Kontroverzní témata je dobré projednat před veřejností za přítomnosti zástupců z různých názorových oblastí. Panelová diskuse nabízí možnost prezentovat názory odborníků krátce na začátku setkání s tím, že následuje diskuse, kdy má veřejnost možnost se ptát osob v panelu na upřesnění či vysvětlení jejich postoje.
Telefonické rozhovory V ČR nepříliš používanou technikou jsou konzultace formou telefonických rozhovorů. Zástupce veřejné správy na základě strukturovaných otázek mapuje názory veřejnosti na konkrétní téma/problém.
Osobní konzultace Za formu konzultací lze pochopitelně považovat i tradiční osobní rozhovory či písemnou korespondenci. Oba způsoby mohou být více či méně předpřipravené formou strukturovaných otázek. Tato metoda je značně časově náročná.
88
Metody spolurozhodování Pracovní skupiny Nejčastějším způsobem spolupodílení se různých aktérů na řešeném problému jsou formy pracovních skupin zaměřených na konkrétní téma. Malý počet účastníků (zhruba 5–20), strukturovaný program a systematické – facilitované vedení skupiny dává účastníkům velkou příležitost sdílení názorů.
Plánovací setkání Plánovací setkání nevyžaduje velké prostředky, podmínkou je však dobrá informovanost, reprezentativní účast, dobrá organizace a pomůcky. V rámci plánovacího setkání v rozsahu zhruba dvou až tří hodin se obvykle větší skupina (od 20 výše) pokouší definovat konkrétní možnosti rozvoje a možných úprav místa, vybírá priority realizace a formou skupinové práce se „slepou mapou“ se snaží vybrané priority uspořádat a konkretizovat v rámci řešeného území.
Studentské dílny a workshopy V ČR jsou poměrně častou formou plánování různé typy dílen a workshopů za účasti studentů vysokých škol. Postup odpovídá zhruba plánovacím setkáním. Může jít o setkání v řádu několika málo hodin nebo o časově náročnější i opakovaná setkání, zaměřená na řešení větších území. Využití studentských prací může mít pouze informativní a inspirativní charakter (prezentace a výstavy) nebo mohou být tyto workshopy součástí plánovacího procesu.
Metody částečného delegování rozhodnutí na veřejnost Občanská poradní skupina Jde o metodu, kdy je delegována zodpovědnost na vybrané členy skupiny s velmi konkrétním cílem. Členové skupiny jsou obvykle zástupci zainteresovaných institucí, organizací nebo spolků a reprezentují jejich názory. Skupina musí mít stanovená jasná pravidla fungování a rozhodování.
Tvorba vize komunity Metoda je založena na jedno, až dvoudenním setkání širokého spektra komunity (v řádu desítek účastníků). Cílem setkání je analýza silných a slabých stránek města/obce/čtvrti/místa a generování pozitivních vizí pro území. Vize poté slouží k definování krátkodobě realizovatelných konkrétních aktivit a opatření vedoucích v dlouhodobém horizontu k naplňování vize či jejich dílčích cílů. Rozhodnutí o prioritách i konkrétních projektech je výhradně v pravomoci účastníků setkání a cílem je aktivní zapojení zúčastněných i do samotné realizace projektů. Výsledky setkání ale nejsou pro místní samosprávu závazné.
Metody přenesení rozhodnutí na veřejnost Místní a krajské referendum Zákon o obecném referendu, který by umožnil celostátní referendum, zatím nebyl schválen. Pro právoplatnost místního referenda existuje zákonná podmínka účasti alespoň 35% oprávněných osob, přičemž rozhodnutí, přijaté v místním referendu, je závazné tehdy, jestliže pro něj bude hlasovat nadpoloviční většina hlasujících, která však bude zároveň představovat alespoň 25 % všech osob oprávněných hlasovat. Místní referendum se řídí především Zákonem o místním referendu č. 22/2004 Sb. 89
Krajské referendum je specifikováno v zákoně 118/2010 Sb. (Zákon o krajském referendu a o změně některých zákonů). „K platnosti rozhodnutí v krajském referendu je třeba účasti alespoň 35 % oprávněných osob zapsaných v seznamech oprávněných osob. Rozhodnutí v krajském referendu je závazné, hlasovala-li pro ně nadpoloviční většina oprávněných osob, které se krajského referenda zúčastnily a alespoň 25 % oprávněných osob zapsaných v seznamech oprávněných osob.“
Další metody Škála využitelných metod kooperativního plánování je velká. V ČR se kromě již zmíněných metod občas využívají také například „Future Search Conference“, metoda „scénářů budoucnosti“, „Future City Game“ nebo „Open Space Conference“. Hlavním principem těchto metod je vysoká míra neformálnosti, zacílenosti na budoucnost a snaha o nová, netradiční řešení problémů.
90
ANALÝZA DOSAVADNÍ KOMUNIKACE TÝKAJÍCÍ SE LAPV PLÁNOVÁNÍ NA CELOSTÁTNÍ ÚROVNI Za účelem koordinace plánování v oblasti vod na celostátní úrovni Ministerstvo zemědělství v roce 2003 ustanovilo Komisi pro plánování v oblasti vod a její Návrhovou skupinu.
Komise pro plánování v oblasti vod (KPOV) Je uskupením, které koordinuje činnost plánování na národní úrovni. Úkolem Komise je napomáhat institucím zapojeným v procesu plánování. Projednává a schvaluje postupy, metodiky a dokumenty procesu plánování, které jsou pak využity pro konkrétní činnosti zpracování plánů. Složení Komise je koncipováno tak, aby postihlo nejen instituce odpovědné za zpracování plánů, ale i ostatní zainteresované subjekty, včetně relevantních Twinning projektů, odborných a nevládních organizací. Součástí činnosti této komise je zajišťovat tok informací k odborné i širší veřejnosti a zapojovat veřejnost do jednotlivých fází vodohospodářského plánování. Cílem by mělo být zejména zvýšení zájmu lidí o ochranu vody, o dění v jejich bezprostředním okolí a motivace k aktivní účasti zainteresovaných stran.
Návrhová skupina Komise pro plánování v oblasti vod (NS) Jejím úkolem je připravovat podklady a náměty pro jednání KPOV. Navrhuje a projednává postupy, metodiky a dokumenty dříve, než jsou předloženy KPOV. Její funkce je pouze podpůrná, rozhodnutí přijímá KPOV. Zastoupení v NS bylo stanoveno tak, aby skupina zůstala dostatečně pružná v rozhodování a zároveň aby byla zachována reprezentativnost jejího složení. Na jednání NS jsou v případě potřeby přizváni i další odborníci, vždy dle projednávaných témat.
ZAPOJENÍ VEŘEJNOSTI DO PŘÍPRAVY PLÁNŮ OBLASTÍ POVODÍ Plány pořizují správci povodí (což jsou podle zákona 305/2000 Sb., o povodích státní podniky Povodí Labe, Moravy, Odry, Vltavy, Ohře) podle své působnosti ve spolupráci s příslušnými krajskými úřady a ve spolupráci s ústředními vodoprávními úřady pro všech 8 oblastí povodí. Plány se zpracovávají ve třech etapách, přičemž v každé etapě probíhají konzultace tvůrců plánů s ostatními správci povodí, s krajskými úřady, Českou inspekcí životního prostředí, stavebními úřady, veřejností apod. Stejně jako PHP podléhají i POP procesu posuzování vlivů na životní prostředí podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí (SEA). Tři etapy zpracovávání plánů oblastí povodí a možnosti účasti veřejnosti: 1) Přípravné práce Jedná se především o časový plán pro zpracování POP, který je publikován a dán k dispozici veřejnosti, která se k němu má právo vyjádřit, a to alespoň tři roky před začátkem období, kterého se plán týká. Za zveřejněné se považují dokumenty, pokud jsou vystaveny k veřejnému nahlédnutí v listinné podobě 91
u všech krajských úřadů a všech správců povodí, jejichž územní působnosti se plán oblasti povodí týká, a v elektronické podobě na portálu veřejné správy. Časový plán a program prací a předběžný přehled významných problémů jsou vystaveny veřejnosti k nahlédnutí po dobu 6 měsíců ode dne zveřejnění. K výsledkům přípravných prací se mohou podávat připomínky ve lhůtě 6 měsíců ode dne jejich zveřejnění (taktéž lze připomínkovat i elektronicky). 2) Návrh POP Publikovaný plán musí být zveřejněn a veřejnost musí mít možnost jej připomínkovat a seznámit se s ním alespoň jeden rok před začátkem období, kterého se týká. Součástí návrhu je i odhad finančních nákladů na provedení plánu a strategie financování. Při předkládání veřejnosti k připomínkování musí být návrh opatřen vysvětlivkami a přehlednými mapami tak, aby tomu občané správně porozuměli. Návrh plánu oblasti povodí je považován za zveřejněný, je-li vystaven v listinné podobě k veřejnému nahlédnutí u všech krajských úřadů a všech správců povodí, jejichž územní působnosti se plán týká, a v elektronické podobě na portálu veřejné správy. Návrh POP je vystaven k veřejnému nahlédnutí po dobu 6 měsíců ode dne zveřejnění. Ke zveřejněnému návrhu POP se mohou podávat připomínky k jeho obsahu nebo k navrhovaným cílům a způsobům jejich dosažení ve lhůtě 6 měsíců ode dne zveřejnění (opět lze i elektronicky). Vyhodnocení podaných připomínek se zpracuje do 60 dnů po uplynutí lhůty k podávání připomínek. Vyhodnocení se zpracuje ve formě zprávy s přehledem podaných připomínek a změnami, které byly v jejich důsledku provedeny v návrhu plánu oblasti povodí. Tato zpráva bude zveřejněna v listinné podobě po dobu 30 dnů u správců povodí a krajských úřadů, jejichž územní působnosti se plán týká, a v elektronické podobě na portálu veřejné správy. Návrh plánu upravený podle vyhodnocení připomínek se předkládá ke stanovisku ústředním vodoprávním úřadům a ústřednímu správnímu úřadu pro územní plánování a po jejich souhlasném stanovisku se předkládá ke schválení příslušným krajským úřadům. A po schválení krajským úřadem se předkládá k posouzení vlivu na životní prostředí. 3) Konečný návrh plánu oblasti povodí Konečný návrh plánu oblasti povodí s vyznačením územní působnosti krajů se předkládá ke schválení příslušným krajům spolu se zprávou o vyhodnocení připomínek, stanoviskem o vlivu na životní prostředí a návrhem závazných částí POP. Po první a druhé etapě schvaluje plán nejprve ústřední vodoprávní úřad a ústřední správní úřad pro územní plánování, poté koncept schvaluje ve své působnosti krajský úřad. Konečný návrh plánu, tedy etapa třetí, schvaluje ve své působnosti krajský úřad – závazné části plánu vydává rada kraje nařízením. Každých šest let probíhá aktualizace POP. První praktické zkušenosti se zapojením veřejnosti byly získány v rámci Pilotního plánu povodí Orlice díky práci tzv. Poradní fóra. To mělo za úkol zainteresovat veřejnost do procesu plánování, zprostředkovat jí informace a získat hlavní připomínky k výstupům jednotlivých fází procesu. Složení tohoto fóra bylo stanoveno na podobném základě jako složení komisí pro plány oblastí povodí. Protože se v případě Poradního fóra jednalo o malé, dílčí povodí, byla účast pojata v širším měřítku (především účast konkrétních uživatelů). Takovéto složení není v rámci celé oblasti povodí ve většině případů možné. Veřejnost tak byla přítomna při řešení konkrétních úkolů v rámci komisí pro plány jednotlivých oblastí povodí a jejich pracovních skupin. Z doporučení na základě výsledků práce tohoto Poradního fóra jasně vyplývá nutnost informování veřejnosti po celou dobu plánování a ustanovení pracovních orgánů na regionální úrovni.
Komise pro plány oblastí povodí (KPOP) a jejich pracovní skupiny (PS) Tyto komise jsou ustanoveny jednotlivými správci povodí, kteří jsou pořizovateli plánů oblastí povodí. Od této úrovně již probíhá samotné zpracování plánů. Úkolem komisí je koordinace činností plánování v rámci oblastí povodí. Jejich složení není v jednotlivých oblastech zcela identické, odchylky jsou dány rozdílnými podmínkami (velikost oblasti povodí, množství dotčených krajů, atd.) ale v konečné podobě budou rozdíly mezi jednotlivými 92
KPOP nepodstatné. Obecně lze říci, že základními členy KPOP jsou zástupci příslušného správce povodí, dotčených krajských úřadů a krajů, tedy samosprávy. Řešení konkrétních úkolů v rámci dílčích povodí i celých oblastí je úkolem pracovních skupin (PS). Úroveň těchto pracovních skupin je základnou pro konzultaci s veřejností.
Průběh a schválení Generelu LAPV Návrh seznamu LAPV byl sestaven ve spolupráci MZe, MŽP, poradců z Výzkumného ústavu vodohospodářského, ČVUT, Agentury ochrany přírody a krajiny a jednotlivých podniků povodí. Postupně byli osloveni hejtmani příslušných krajů a starostové dotčených obcí, kteří byli dopisem seznámeni s problematikou společně s předáním příslušných podkladů (pasport lokality a mapky). Bylo nabídnuto podrobnější vysvětlení zejména pro ty obce, které nemají LAPV zakotveny v územních plánech, resp. ve schválených Zásadách územního rozvoje nebo v jejich projednaných návrzích. Dále byli vyzváni ke stanovisku a případnému doplnění či upřesnění předkládaných informací. Pracovníci Odboru vodohospodářské politiky MZe odpovídali na každý jednotlivý podnět a ve spolupráci s odborníky z MŽP, podniků Povodí, popř. dalších poradních připomínky řešili. V období únor až duben 2011 proběhlo 8 schůzek dle jednotlivých povodí, kam byli pracovníky MZe a MŽP pozváni představitelé obcí a krajů. Na každém mohly dotčené strany vznášet připomínky, nebo je zástupci obcí a krajů posílali dodatečně písemně. Tato stanoviska byla vyhodnocena pracovníky MZe a případně zohledněna v konečných úpravách před schválením Generelu LAPV. Námitky, které byly shrnuty v zápise z těchto jednání se objevovaly i v rozhovorech se starosty, které byly pořízeny v rámci tohoto projektu lze shrnout do několika bodů: Lokality v okolí vodních toků jsou už chráněny z důvodu ochrany vod nebo přírody (NPR, NP, PR) Vodní toky nejsou dostatečně mocné, aby naplnily nádrž, voda bude zahnívat V důsledku předchozí podpovrchové těžby je krajina poddolovaná Na území stojí nedávno postavená a tedy povolená stavba (ČOV, železniční koridor, atd.) V blízkosti je jiná vodní nádrž, která je zanedbaná Nejasnosti v rozsahu zatopeného území, obava z případného rozšíření Pochybnosti o účelu a efektu nádrží, požadavek upřednostnění zvýšení retenční schopnosti krajiny a hospodařením zemědělců před budováním nádrží jako obrana proti záplavám Nemožnost podílet se na přípravě a zařazení do seznamu LAPV Z hlediska průběhu komunikace s veřejností je důležitá námitka krajských úřadů a některých obcí, že Generel jako dokument celostátní úrovně nebyl projednán procesem SEA, tedy s ním před podepsáním nebyla seznámena veřejnost. To může vyvolat nevoli u široké veřejnosti. Některé obce naopak vyslovily podporu LAPV, což se v rozhovorech také objevilo. Nejčastější důvody jsou: uvědomění si dlouhodobého poklesu spodních vod, očekávaná pozitivní změna klimatu a častější srážky v lokalitě trpící suchem, podpora turistického ruchu. Ze zákona vyplývá, že soubor lokalit tvoří MZe a MŽP, podniky povodí jsou jen technický poradní orgán, který dává podklady. Tento postup vyplývá z PHP z odstavce D.2.2.3. Návrhy legislativních úprav a doplnění technických předpisů (str. 71) „Při přípravě seznamu LAPV přihlédnout k socioekonomickým důsledkům územního hájení a projednání s dotčenými kraji a obcemi.“ (rozpor mezi termíny projednat, ne rozhodnout). Obce mohly vznášet připomínky, ale nebyla povinnost k nim přihlížet. Proto si zřejmě některé obce myslí, že jejich lokality ze seznamu byly vyřazeny, ale při schvalování zásad územního rozvoje na krajské úrovni mohou být překvapeny, že při LAPV vyřazeny nebyly. Při předávání agendy z úrovně ministerstev na krajskou úroveň se objevuje problém s vyjasněnými kompetenci ve vztahu kraje jako samosprávy a samotných krajských úřadů jako státní správy. Povinností MZe vyplývající ze stavebního zákona je předat podklady orgánům zodpovědným za územní plánování. Generel je podklad pro politiku územního rozvoje a pro územní plánování (§108 odst. 2 Vodního zákona). Obce mohou dále námitky uplatnit při územním řízení na úrovni kraje. 93
PŘÍPADY PRAXE Analýza komunikace s veřejností na příkladu Plánu oblastí povodí Odry Jako informačně nejbohatší se v oblasti zapojení veřejnosti do POP jeví webová stránka Státního podniku Povodí Odry. Ten má na svých webových stránkách odkaz na proces přípravy POP. Pod tímto odkazem se lze dostat na kapitolu práce s veřejností. Zde jsou archivovány informace pro veřejnost dle jednotlivých let a dokonce i samostatný text na metodiku zapojení veřejnosti přímo zaměřený (Prováděcí dokument pro zapojení zainteresovaných stran do procesu přípravy POP). Návštěvníci webových stránek si tak mimo jiné mohou nalézt pro období 2005–2010 tyto informace: Informační listy vodních útvarů povrchových vod v oblasti povodí Odry ; Informace o pořádaných seminářích, proběhlých prezentacích apod.; Informace o veřejném projednání návrhu Plánu oblasti povodí Odry a posouzení jeho vlivů na životní prostředí (SEA); Průběžné informování o procesu plánování v oblasti povodí Odry a průběžné zveřejňování všech dokumentů jednotlivých etap; Předběžný přehled významných problémů nakládání s vodami pro zpracování Plánu oblasti povodí Odry k připomínkám veřejnosti; Dotazník k plánování v oblasti povodí Odry; Prováděcí dokument pro zapojení zainteresovaných stran do procesu přípravy POP; Jak rozsah, tak obsah podávaných informací je velmi komplexní. V některých případech jsou informace příliš odborné, případně formalizované. Ve srovnání POP Odry jsou ostatní webové prezentace v této oblasti podstatně chudší. Poměrně dobře má oblast zapojení veřejnosti zpracován ještě Povodí Labe s.p., který v rámci POP popisuje základní principy zapojení veřejnosti, možnosti zapojení a pravidla pro připomínkování POP. Prováděcí dokument pro zapojení zainteresovaných stran do procesu přípravy POP má rovněž Povodí Moravy s.p., na webu je ale velmi těžko dohledatelný.
Případová studie Kuřimské Jestřábí Historie a současnost plánované přehrady Plánovaná přehrada Kuřimské Jestřábí by měla vzniknout v údolí Libochovky mezi Dolními Loučkami a Lubným (patří do katastrů tří obcí Újezd u Tišnova, Dolní Loučky a Kuřimské Jestřabí). Pod vodou by se ocitla část obce Řikonín a celá osada Chytálky (je zde 7 obytných domů a 15 stálých obyvatel). Celkem by bylo zatopeno 175 ha půdy a zadržela by 42 kubíků vody. Povodí Moravy začalo v nedávné době vznášet požadavek na územní ochranu výhledové vodní nádrže. Plán na výstavbu přehrady „Kuřimské Jestřábí“ vznikl v roce 1974. Přehrada měla sloužit jako zdroj pitné vody pro město Brno. V 80. letech se tyto plány ocitly v tzv. Směrném vodohospodářském plánu, který je platný dodnes a Povodí Moravy si tak nárokuje území pro stavbu budoucí přehrady. Současnými zdroji pitné vody města Brna jsou Březová nad Svitavou, Vírský oblastní vodovod a v záloze je i možnost úpravy vody ze Svratky. V roce 2004 pokrýval zdroj v Březové nad Svitavou 92% a Vírský vodovod 8% z celkové spotřeby vody města Brna. Spotřeba vody v Brně v současné době klesá, přitom plán z roku 1974 počítá s nárůstem potřeby vody o 3% ročně. Obce Tišnovska potřebu vody pokryjí z vlastních zdrojů a zčásti jsou napojeny na Vírský vodovod.
94
Argumentace místní komunity Povodňový stav v oblasti toku Libochovky nikdy nenastal. V období jarního tání má říčka zanedbatelný vliv na řeku Svratku. Území údolí Libochovky patří mezi nejzachovalejší území nejen na Tišnovsku, ale i v celém Jihomoravském kraji. Meandrující tok je obklopen smíšenými lesy se zastoupením buku lesního a jedle bělokoré a najdeme tam několik chráněných živočichů – výr velký a skorec vodní. Tok patří do pstruhového pásma. Malebné údolí Libochovky je turisticky atraktivní a je tedy oblíbeným cílem turistů a trampů. Probíhá zde snaha o rozvoj turismu s ohledem na zachování krajinného rázu. Počítá se s výstavbou cyklostezky. Posledním argumentem proti stavbě tohoto vodního díla je jeho nákladnost. Pro výstavbu této přehrady by se muselo počítat s několika miliardami korun a dalšími vynucenými položkami, jako je výstavba nové silnice a přesun dalších komunikací. S ohledem na neurčitou funkci plánované přehrady je investice považována za zbytečnou. Proti výstavbě přehrady argumentuje místní komunita tím, že návrh je pozůstatkem komunistické megalomanie, a je tedy z dob, kdy se počítalo se vznikem velkého množství přehrad.
Iniciativa „Stop přehradě“ Iniciativa „Stop přehradě“ se zformovala začátkem roku 2006. Šlo o iniciativu zástupců místní samosprávy a občanských sdružení v souvislosti s přípravou a projednáváním územních plánů obcí (Skryje, Řikonín a Dolní Loučky, Újezd u Tišnova) v blízkosti dvou přehrad na Tišnovsku uvedených v původní verzi PHP. Konkrétně šlo o nádrž Kuřimské Jestřabí na řece Libochůvce a nádrž Skryje na řece Bobrůvce/Loučce. Tato původně lokální iniciativa časem působila na celostátní úrovni jako informační platforma obcím a organizacím, které chtěly ovlivnit výslednou podobu seznamu navrhovaných přehrad, respektive podobu schvalovaného dokumentu PHP. V této době probíhalo oficiální připomínkování PHP a jeho posuzování dle E.I.A. V rámci tohoto procesu došlo ke zmírnění parametrů územní ochrany z původně plánovaného využití institutu „územní rezervy“ na institut „limit využití území“. Iniciativa ve své aktivitě pokračovala i v následujícím období zejména v kontextu schvalování Plánu oblasti povodí Moravy a Dyje.
Kritické faktory komunikace Jako nejproblematičtější se ukázala stránka argumentace, zdůvodnění potřebnosti přehrad, respektive nevyjasněnost konkrétního účelu (ochrana vod v tocích, ochrana před povodněmi a zásobování vodou) konkrétní přehrady vzhledem k účelu jejího využití. Zdůvodnění ze strany MZe a Povodí Moravy nebyla vnímána jako podložená a odborně připravená. Celkově převládal pocit absence informování dotčených obcí a nedostatku dostupných informací ze strany veřejné správy. Ty jsou k dispozici jen pro toho, kdo problematiku aktivně sleduje a je schopen se zorientovat na internetových stránkách ministerstva zemědělství. Jako problematická byla rovněž vnímána forma veřejného projednání PHP. Zmiňována je zejména nedostatečně zveřejněná pozvánka, pozdní zveřejnění termínu projednání, špatná dostupnost místnosti veřejného projednání z pohledu mimopražských účastníků, nedostatečná časová kapacita pro diskusní část projednání
Případová studie Nové Heřminovy Plán výstavby vodního díla u obce Nové Heřminovy je starší jak 80 let. Kvůli plánované přehradě byla v obci v roce 1960 vyhlášena stavební uzávěra, v roce 1963 bylo zakázáno pohřbívání mrtvých na zdejším hřbitově. V roce 1964 se prioritně uvažovalo s výstavbou nádrže Slezská Harta na řece Moravě a bylo rozhodnuto, že výstavba přehrady u Nových Heřminov nebude zahájena dříve než v roce 1975. Mezi lety 1960 až 1970 se z obce odstěhovalo 97 občanů a tento trend pokračoval i v následujících letech.
95
Situace se začala měnit až po pádu komunistického režimu v roce 1990, kdy místní lidé svolali referendum, v němž hlasovali za osamostatnění obce. Obec získala zpět svou samostatnost v roce 1992. V té době začíná snaha o zrušení stavební uzávěry. Územní plán obce byl schválen v roce 1996. Nezávisle na něm byl o dva roky dříve schválen velký územní plán Jeseníky, který s výstavbou přehrady počítal. V roce 1997 přišly stoleté povodně, které způsobily milionové škody na majetku. Kvůli povodním se plán na stavbu přehrady stal znovu aktuálním, jen účel nádrže se změnil – ze zásobárny pitné vody na protipovodňovou přehradu. Lidé z Nových Heřminov sepsali na protest proti přehradě petici. Obyvatelé Nových Heřminov se zúčastnili několika protipovodňových konferencí. Získali podporu představitelů města Bruntálu a několika obcí z povodí Opavy. Zájmy heřminovských také hájí několik ekologických sdružení, která zastávají názor, že zatopením jedné obce nelze vyřešit protipovodňovou ochranu pro celé území. Roku 2002 bylo za účelem nalezení správného řešení založeno sdružení Voda v krajině. Celkem bylo v rozmezí let 1997 až 2003 zhotoveno nejméně 22 studií v hodnotě okolo 6 mil. Kč. Zastupitelstvo Moravskoslezského kraje v roce 2003 projednalo a schválilo „Koncepční rozvojový dokument pro plánování v oblasti vod na území Moravskoslezského kraje“. V roce 2006 vydala vláda ČR usnesení, kde bere na vědomí důležitost zrealizování přípravných prací vodní nádrže Nové Heřminovy v kombinaci s opatřením v krajině povodí horního toku řeky Opavy. Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo životního prostředí založilo během roku 2006 resortní pracovní skupinu, která měla ze všech dostupných a dříve zhotovených studií vyhodnotit a doporučit nejoptimálnější variantu protipovodňové ochrany pro tento region. Vláda ČR v roce 2008 schválila realizaci opatření protipovodňových rizik prostřednictvím menší nádrže Nové Heřminovy. Vybraná varianta se stala součástí Návrhu Plánu oblasti povodí Odry a Návrhu Zásad územního rozvoje Moravskoslezského kraje. Menší nádrž Nové Heřminovy má plnit funkci víceúčelové nádrže s prioritou tlumení povodní a s omezeným zásobním objemem pro nadlepšování průtoků v době sucha, s možností rekreace a doplňkovou výrobou elektrické energie. Do roku 2013 se počítá, že bude znám obsah všech studií spojených právě s výstavbou malé nádrže. Jsou zadány jednotlivé technické studie, studie SEA (angl.: Strategic Environmental Assessment, česky: Strategické posouzení vlivu na životní prostředí), ale také záležitostí týkajících se majetkového vypořádání, příp. výstavbou náhradních obydlí a nemovitostí.
96
POPIS A ANALÝZA POSTOJŮ A NÁZORŮ PŘEDSTAVITELŮ
OBCÍ VYBRANÉHO ÚZEMÍ
INFORMOVANOST PŘEDSTAVITELŮ OBCÍ V průběhu roku 2009 a 2010 bylo provedeno 64 řízených rozhovorů se zástupci obcí, které byly v roce 2008 v rámci výzkumu vybrány do zkoumaného vzorku. V roce 2011 po schválení užšího seznamu LAPV v rámci Generelu bylo toto rozsáhlé kvalitativní šetření doplněno o rozhovory v obcích, které patřily do LAPV vybraného vzorku a zároveň zůstaly ve schváleném seznamu Generelu. Také byl vzorek nově rozšířen o LAPV, které v původním vzorku nebyly zahrnuty, ale jsou součástí nově schváleného Generelu. Z časových důvodů byl změněn výzkumný nástroj z rozhovorů na elektronický dotazník. Tato změna se negativně odrazila na úspěšnosti získávání dat. Starostové 21 vybraných obcí byli telefonicky osloveni, souhlasili s vyplněním elektronického dotazníku, které zabralo 10 min času a byla přislíbena drobná finanční odměna. Skutečně dotazník vyplnilo jen 7 z nich. S tím kontrastuje 70 úspěšně pořízených osobních rozhovorů, kdy za celé 3 roky výzkumu odmítli jen 2 starostové. O nutnosti ochrany území z důvodu možnosti stavby přehrady na katastru jejich obce starostové nebo místostarostové většinou vědí (60 kladných odpovědí ze 78), avšak oficiální informace dostalo jen 14 obcí (zejména z krajských úřadů) do roku 2010. (V roce 2011 dostaly všechny dotčené obce pozvánku od MZe na veřejné projednávání dle jednotlivých povodí, jak už bylo zmíněno výše). Informace o ochraně území z důvodu zamýšlené výstavby přehrady na katastru jejich obce často získali z oficiálních institucí jen náhodou, když chtěli měnit územní plán při výstavbě technické infrastruktury. Ostatní mají o plánech povědomost převážně ze zdrojů, které si sami opatřili a informace si nemohou ověřit, neboť se situace stále mění. Starousedlíci většinou vypovídali, že o těchto plánech zaslechli už v dětství, ale od té doby se nic neděje, tak pověstem nevěří. Někteří starostové dostali informaci od starostů z okolních obcí, zejména v případě organizace nějakého protestu. V 11 obcích, které by byly zasaženy plánovanou přehradou byl zorganizován protest formou petice občanů a jejím odevzdáním na MZe. Obavy obyvatel území jsou různé. Tam, kde by byly postiženy obytné domy, protestují zejména jejich obyvatelé. Milovníci a ochránci přírody argumentují zničením přírody a živočichů. V některých oblastech je to i obava ze ztráty obživy. Například v lokalitě Vilémov (obce Kořenov, Paseky, Rokytnice nad Jizerou) se obyvatelé cítí ohroženi změnou klimatu v případě výstavby přehrady. Základ pracovních míst místních obyvatel je v provozování lyžařských středisek. Obecní úřady nechaly vypracovat expertizu, podle které by se v oblasti snížilo množství sněhu v zimě. Starosta obce Zbiroh proti plánům v lokalitě Chotětín protestuje, protože na zmíněném území je od 30. let 20. století skládka domovního odpadu, která je nadále provozována a rozšiřována. Bez jakýchkoliv informací ze strany úřadů, dle výpovědi majitelů chat, bylo území zamýšlené přehrady vyznačeno kolíky. Téměř polovina (25) ze 64 starostů, kteří měli nějakou informaci o plánované přehradě vypověděla, že přehrada by se obce netýkala, že by zaplavené území bylo daleko od katastru jejich obce. Starosta obce Okrouhlice v lokalitě Vadín například jako bariéru rozvoje obce označil výstavbu vysokorychlostního železničního koridoru, který je budován v oblasti, kde původně v územním plánu byla zakreslena přehrada. Zastupitelé 14 obcí z vybraných lokalit nemají žádnou povědomost o nutnosti ochrany lokality z důvodu budoucí možnosti stavby přehrady. Okolí vodních toků, kde se sledované lokality nacházejí, je předmětem ochrany přírody, míra ochrany je různá (CHKO, Natura, přírodní rezervace). Starostové obcí často spoléhají na orgány správy těchto území, že by je svými 97
protesty od záměru stavby přehrady ochránily. Proti ochraně území z důvodu ochrany přírody starostové nemají námitek, na jedné straně přiznávají jistá omezení, která jsou kompenzována příjemným životním prostředím a rozvojem turistického ruchu. Starostové se domnívají, že obyvatelé si současného stavu životního prostředí cení, nechtějí, aby do něj bylo zasahováno z jakéhokoli důvodu, ať už masivním rozšiřováním průmyslových provozů, dopravních staveb nebo zásadní změnou charakteru krajiny v podobě přehrad. V roce 2011 nastalo radikální zlepšení v informovanosti a to se odrazilo v postojích starostů k nutnosti hájení katastrů obcí jako LAPV. I z omezeného vzorku 14 sebraných názorů je patrno, že představitelé obcí pozitivně vnímají důvěryhodný zdroj informací a konkrétního partnera pro diskusi. Například starosta obce Jarošov nad Nežárkou, která spadá do lokality Bednárec, řekl, že na schůzku s MZe jel „jako odpůrce LAPV a vrátil se jako zastánce“, protože musí uznat, že podzemní vody ve studních v obci ubývá a je třeba se připravit na budoucnost. Někteří představitelé i přes souhlasné stanovisko byli rozčarováni způsobem, jakým se o skutečnosti, že na jejich obec se vztahuje nutnost ochrany území, dozvěděli. Rádi by se bývali účastnili přípravných prací, zařazení jejich obce do LAPV bez jejich vědomí je pro ně jednání „o nás bez nás“,mají pocit že o lokalitě vědí víc. Např. starostka obce Zaječov:“…my vlastně v tom Generelu máme umístěnou čistírnu odpadních vod. A ta by měla být na základě tohoto projektu zatopena a když jsem jim to tam říkala, jako to teda bude s naši čističkou, tak oni se strašně divili, že tam něco takovýho stojí. Tak jako vzhledem k tomu, že ten projekt je z roku dva tisíce devět a čistička tam stojí vod roku dva tisíce šest, dobře nechápu, kdo to teda dělal. Že tohle nezjistil, jo? Takže, opět bych, to jediný, co bych k tomu řekla, že rozumím tomu, proč by se to mělo stavět, svým způsobem bych nebyla proti, ale je totálně nedomyšlený…. V roce 2011 se situace v obcích změnila také díky komunálním volbám v roce 2010. Starostové, kteří do svojí funkce nastoupili nově, nebyli často o historických skutečnostech nutnosti hájení lokality informováni. Na veřejném projednání LAPV to pro ně byla první informace o této problematice.
ROZVOJ OBCÍ VE SLEDOVANÝCH LOKALITÁCH Zástupci obcí, starostové nebo místostarostové, popisují rozvojové aktivity ve formě budování technické infrastruktury, výstavbu vodovodu, kanalizace, plynofikace a čistírny odpadních vod. Někteří starostové kladou důraz na práci s lidmi, zapojení spoluobčanů do správy obce, vytvoření vztahu a identifikace s děním v obci. Jiní starostové zmiňují jako prioritní rozvojovou aktivitu ochranu životního prostředí. Mezi zmiňovanými rozvojovými aktivitami bylo také budování protipovodňové ochrany. V této souvislosti byly nejčastěji zmiňovány suché poldry nebo rekultivace vodního toku či vyčištění rybníka. Pouze jednotliví zástupci malých obcí, kde trvale žijící obyvatelé se počítají na desítky, si kladlo za cíl nějak přečkat do voleb místní samosprávy. Nebyli si jisti, zda vůbec sestaví kandidátku. V takovém jednotlivém případě se však nejednalo o vliv územní ochrany, ale stárnutí obyvatelstva malé obce. Žádný z představitelů neoznačil za překážku rozvoje ochranu území z důvodu plánované stavby přehrady. Ani ochranu území z důvodu ochrany přírody nevidí starostové jako bariéru rozvoje, naopak považují za příležitost pro rozvoj turistického ruchu a tvorby pracovních příležitostí pro místní obyvatele. Nedostatek pracovních míst v místě bydliště bylo nejčastější negativum života v obci. Cílem rozvojových aktivit obecních zastupitelstev je obvykle snaha, aby život lidí v obci byl pestrý a obyvatelé nejezdili do místa bydliště jen přespávat. Proto mezi dobrovolnými aktivitami obyvatel byla převážně zmiňována spolková činnost, ale i manuální dobrovolnická práce na veřejném prostranství. Aktivita občanů je ceněna zastupiteli různě. Většinou záleží na jednotlivcích, kteří dokážou ostatní nadchnout pro společné činnosti, ať už sportovní, kulturní nebo společenské. Spolky v obcích jsou činné, nejčastěji spolky dobrovolných hasičů a tělovýchovné jednoty.
98
STANOVENÍ KONKRÉTNÍCH PROBLÉMŮ A JEJICH PŘÍČIN V průběhu výzkumu v letech 2009 a 2010 bylo zjištěno, že zástupci obcí nemají dostatek kvalitních oficiálních informací o plánech staveb k akumulaci povrchových vod. Proto nemohli být informováni ani občané. Pouze v obcích, kde občané podepisovali protestní petice nebo informace o plánované přehradě se ústně předávají cca od 30. let 20. století, je možno se domnívat, že občané nějaké informace mají. Od obyvatel ostatních obcí by nebylo možno získat informace o vlivu územní ochrany na jejich život v obci, proto bylo od plánované ankety upuštěno. Hlavním problémem je tedy nedostatek kvalitních a ověřitelných informací pro představitele obcí a tím i limitovaná možnost informovanosti občanů. Jestliže starostové jsou informováni o faktu nutnosti ochrany území pro vybudování přehrady, většinou nechápou smysl této stavby. Poukazují např. na nějaké zanedbané vodní dílo v blízkosti (obec Březová, lokalita Dvorečky), kdy z jejich pohledu by se zbytečně zaplavovalo přírodně cenné údolí, když stávající přehrada v blízkosti (Krásná Lípa) je zanesená. Každá lokalita vyžaduje individuální přístup, avšak v součinnosti celého vodního toku. Například, starosta jedné obce v lokalitě Skryje kritizoval systém budování protipovodňové ochrany v rámci jednoho katastrálního území. Dle jeho názoru je nutno celý systém budovat komplexně v celém povodí vodního toku.
99
DOPORUČENÍ V OBLASTI INFORMOVANOSTI A KOMUNIKACE V KONTEXTU LAPV
Vodohospodářské plánování nabývá v souvislosti s globálními změnami klimatu, se zajištěním protipovodňových opatření a se zajištěním přístupu k pitné vodě na významu. Proto je tomuto tématu věnována pozornost na celosvětové úrovni i na úrovni EU. V tomto ohledu je klíčový proces implementace Směrnice 2000/60/EC ustavující rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky (tzv. Rámcová směrnice vodní politiky). Jedním z hlavních krátkodobých cílů procesu komplementace je vypracování právně nezávazných a praktických pokynů k různým technickým otázkám Rámcové směrnice. Tyto dokumenty jsou určeny odborníkům, kteří Rámcovou směrnici přímo či nepřímo realizují v jednotlivých povodích. V tomto ohledu je na úrovni ČR v kontextu zapojování veřejnosti jedním z důležitých dokumentů materiál Nejlepší postupy pro přípravu plánů povodí – Pokyny k procesu plánování).
POKYNY K ÚČASTI VEŘEJNOSTI PODLE RÁMCOVÉ SMĚRNICE VODNÍ POLITIKY Ještě konkrétnějším a podstatnějším jsou v tomto ohledu Pokyny k účasti veřejnosti podle rámcové směrnice vodní politiky. Tento poměrně rozsáhlý dokument (68 stran bez příloh a 131 stran příloh) byl v českém jazyce vydán v roce 2002. Materiál informuje o způsobu zapojování veřejnosti, o nástrojích motivace k účasti na přípravě plánů oblastí povodí a vysvětluje, co od plánů oblastí povodí může veřejnost očekávat. Pokyny obsahují tři přílohy, z nichž nejdůležitější jsou dvě první: 1. Postupy pro zajištění účasti veřejnosti, 2. Příklady účasti veřejnosti na vodohospodářských projektech. Tyto pokyny včetně příloh vyčerpávajícím způsobem shrnují problematiku zapojování veřejnosti, včetně aplikace na oblast vodohospodářského plánování. Jsou jak pro MZe tak pro jednotlivé podniky povodí dostatečným návodem k tomu jak s veřejností pracovat. Některé z podniků povodí (viz kapitola 4.1) aplikovaly tyto postupy do stručnějších prováděcích dokumentů na regionální úrovni. Na základě popsaných metod zapojení veřejnosti využívaných v ČR, analýzy reálných procesů zapojení veřejnosti do přípravy Plánu hlavních povodí, respektive Plánů oblastí povodí a analýz dostupných informací lze konstatovat, že zapojování veřejnosti pro oblast vodohospodářského plánování: je po stránce metodických podkladů na evropské úrovni; je ve využití těchto podkladů nedostatečné; je nedostatečné z hlediska příkladů a vyhodnocení praxe v ČR; je v rámci jednotlivých státních podniků povodí na různé úrovni; je problematické z hlediska přehlednosti a dostupnosti potřebných údajů (informační portál MZe). Na základě tohoto shrnutí, na základě faktu, že přijaté plány povodí se budou v letech 2013 až 2015 aktualizovat a aktualizované plány povodí pro období 2016 až 2021 musí být schváleny do 22.12.2015 a předchozí proces schvalování trval zhruba 3 roky doporučujeme pro období roku 2012: 1) Zpracovat stručnější verzi dokumentu Pokyny k účasti veřejnosti podle rámcové směrnice vodní politiky. Nová metodika by měla vycházet ze stávajícího dokumentu, včetně jeho příloh, z dokumentů zpracova100
ných na úrovni některých podniků povodí a současně z vyhodnocení dosavadní praxe využití těchto postupů v období 2006–2009 (schvalování POP). Tato metodika by měla být připravena v dostatečném časovém předstihu před dalším kolem zpracování, respektive aktualizace POP a měla by být doporučeným prováděcím dokumentem pro všechny podniky povodí v ČR. 2) Zpracovat jednoduchou brožuru, případně dva typy brožur v rozsahu dvou, až čtyř stran A4 typu „občan a vodohospodářské plánování“ nebo „obec a vodohospodářské plánování“ odpovídající například metodickým materiálům Ústavu územního rozvoje, které zpracovává pro potřeby územního plánování. Klíčovými hodnotami takové brožury by měla být stručnost, přehlednost, názornost a atraktivní grafika. Brožura by měla být dostupná v tištěné i v elektronické verzi na relevantních místech (MZe, podniky povodí, obce, krajské úřady apod.). Brožura by měla procesy vodohospodářského plánování propojit s oblastí územního plánování, které je jak zástupcům veřejné správy, tak občanům bližší.
101
102
SOCIOLOGICKÉ ASPEKTY PŘI MULTIOBOROVÉM HODNOCENÍ VODOHOSPODÁŘSKY VÝZNAMNÝCH LOKALIT PAVLÍNA MAŘÍKOVÁ, IRENA HEROVÁ
103
SOCIOLOGICKÉ ASPEKTY PŘI MUTIOBOROVÉM HODNO-
CENÍ VODOHOSPODÁŘSKY VÝZNAMNÝCH LOKALIT
Cílem projektu Multioborové hodnocení vlivů územní ochrany vodohospodářsky významných lokalit ČR je sledování vlivu územní ochrany na lokalitách vhodných pro akumulaci povrchových vod k územnímu hájení. Při zkoumání dopadů vlivu územní ochrany v lokalitách vhodných pro akumulaci povrchových je nezbytné zohlednit všechny aspekty, které zde působí – environmentální, sociální i ekonomické. Sociologické aspekty jsou nedílnou součástí v rámci analýzy při multioborovém hodnocení vlivů územní ochrany vodohospodářsky významných lokalit ČR. Samotným vyhlášením územní rezervy dojde k omezení potenciálního rozvojového potenciálu dotčeného území, což se zákonitě projeví i v rámci sociálních aspektů daných mikroregionů.
ZVOLENÁ KRITÉRIA VÝBĚRU REPREZENTATIVNÍHO VZORKU LOKALIT Návrh metodiky vychází z plánovaného zaměření projektu a zohledňuje sociologické hledisko výběru lokalit pro následnou hlubší analýzu. Při vytváření metodiky výběru reprezentativního vzorku lokalit pro provedení výzkumu byla navržena následující kritéria (požadováno reprezentativní zastoupení ve vzorku): hledisko územní uspořádání ČR – rovnoměrné zastoupení lokalit na úrovni krajů, podíl zasaženého území u každé obce (tři kategorie), podíl zasažených budov (tři kategorie), velikostní kategorie obcí (4 kategorie) – rovnoměrné zastoupení velikostních kategorií, míra rozvoje dané lokality – dle zpracované metodiky MZe, zpracovaný územní plán, forma územního limitu (podle územních plánů – stavební uzávěra), případně poloha obce (urbanizované, odlehlé oblasti). Základním předpokladem k interpretaci možného ovlivnění sociálních aspektů bylo shromažďování atomárních dat, které charakterizují vybavenost a sociální struktury či vazby jednotlivých obcí. K tomuto účelu byla rozšířená základní databáze informací o obcích, která se vztahovala k 29 lokalitám obsažených v reprezentativním vzorku a jimi potencionálně ovlivněným obcí, (celkový počet obcí 117). Databáze byla tvořena následující strukturou (lokalita Žďár, město Nepomuk). Databáze obsahuje všechny obce, do jejichž katastrů zasahuje územní limit z jakékoli vybrané lokality reprezentativního vzorku 29 LAPV, tedy celkově 117 zasažených obcí. Jejich původní počet (114) byl po kontrole podle aktuálních map doplněn o čtyři obce (konkrétněji se jedná o Rokytnici v Orlických horách a Liberk, obě v lokalitě Pěčín; dále o obec Vikantice, lokalita Nové Losiny; a obec Zlatá Koruna, lokalita Rájov. K efektivnímu a relevantnímu vyhodnocení míry ovlivnění jednotlivých statistických aspektů daných mikroregionů byla vyhotovena analýza statistických dat – vývoj mezi léty 1998 až 2008 (základní srovnání rozvoje obce). Tato analýza se zakládá na komparaci trendů ve vývoji jednotlivých sociálních aspektů obcí z okruhu: a) obce ovlivněná limitem LAPV, zahrnuta v reprezentativním vzorku LAPV pro výzkum projektu (vzorek), b) obce ovlivněna LAPV, mimo reprezentativní vzorek projektu (LAPV), c) ostatní, zbylé aglomerace v rámci ČR (ostatní). 104
Pro získání znalostí trendu regionálního vývoje z pohledu demografických změn byla vytvořena základní analýza ve struktuře osídlení ČR dle velikostních kategorií obcí, která vychází ze srovnání stavu osídlení z let 1998 a 2008. Na základě výstupů z této komparace lze komentovat určovat a komentovat míru a tempo urbanizačních procesů v kontextu České republiky. Databáze.
Územní identifikace obce
Identifikace lokality LAPV
Charakteristika LAPV
Hodnoty obce (k roku 2006)
Statistické údaje o obci (k roku 2008)
Okres
Plzeň - jih
Kraj
Plzeňský
ICOB (identifikační číslo, kód obce)
558109
Obec
Nepomuk
LAPV v SVP
1
Název nádrže
Žďár
Tok
Úslava
Rozloha LAPV (ha)
42,17 (ha)
Výměra nárazníkových zón (ha)
1 278 (ha)
Hustota zalidněni
287,25 obyvatel/1 km2
Absolutní změna stavu
460
Relativní změna stavu
12,53
Počet obyvatel
3 671
Domy (objekty sloužící k bydlení) celkem
743
Rodinné domy
639
Bytové domy
87
Budovy v LAPV
28
Počet částí
2
Počet katastrů
2
Katastrální výměra v (ha)
1 278 (ha)
Počet obyvatel celkem (k 1.1.2008)
3 749 (k 1.1.2008)
Počet obyvatel ve věku 15–64 let
2 681
Počet mužů
1 186
Počet žen
1 863
Průměrný věk celkem
38,4
Průměrný věk muži
36,7
Průměrný věk ženy
40,2
Pošta
1
Škola
1
Zdravotnické zařízení
1
Policie
1
Kanalizace
1
Vodovod
1
Plynofikace
1
Statut
3
105
Počet obyvatel k roku 1998 podle velikostních kategorií. Velikostní kategorie 98 méně než 500 obyvatel 500 –1999 obyvatel 2000–4999 obyvatel nad 5000 obyvatel Celkem
Počet obcí 3 739 1 886 350 267 6 242
Podíl na celkovém počtu obcí 59,9% 30,2% 5,6% 4,3% 100,0%
Počet obyvatel celkem 859 194 1 761 327 1 069 654 6 608 950 10 299 125
Podíl na celkovém počtu obyv. 8,3% 17,1% 10,4% 64,2% 100,0%
Průměrný počet obyvatel 229,79 933,90 3 056,15 24 752,62 1 649,97
Počet obyvatel celkem 852 216 1 885 158 1 153 506 6 490 250 10 381 130
Podíl na celkovém počtu obyv. 8,2% 18,2% 11,1% 62,5% 100,0%
Průměrný počet obyvatel 237,39 940,70 3 027,57 23 687,04 1 661,25
Počet obyvatel k roku 2008 podle velikostních kategorií. Velikostní kategorie 08 méně než 500 obyvatel 500–1999 obyvatel 2000–4999 obyvatel nad 5000 obyvatel Celkem
Počet obcí 3 590 2 004 381 274 6 249
Podíl na celkovém počtu obcí 57,4% 32,1% 6,1% 4,4% 100,0%
Sídelní struktura České republiky je poměrně stabilní, ale přesto se počty obcí v některých letech částečně mění. K výrazným změnám docházelo především v 70. letech při slučování obcí do tzv. střediskové soustavy a poté na začátku let devadesátých, kdy se obce opět osamostatňovaly. Od druhé poloviny 90. let se počet obcí ustálil nad šesti tisíci a již jen ojediněle nastává slučování či oddělování samostatné části obce. Mezi lety 1998 a 2008 se celkově počet obcí zvýšil o 7, došlo však k zániku 14 obcí a nově se jich osamostatnilo 21. Počet obyvatel celé České republiky se zvýšil o 80 tisíc. Počet malých venkovských obcí (do 499 obyvatel) se o 149 snížil, ale jen zmíněných 14 zaniklo spojením s jinou obcí. U zbylých obcí (135) se postupným vývojem navýšil počet obyvatel nad 500, čili byly přeřazeny do jiné velikostní kategorie. Tato skupina obcí tak celkově ztratila 7 tisíc obyvatel. Její podíl na počtu obcí i obyvatel se snížil, zatímco průměrný počet obyvatel na jednu obec mírně vzrostl. Také ve druhé skupině obcí (o velikosti 500–1999 obyvatel) došlo ke změnám – počet obcí narostl o 118, počet obyvatel o cca 124 tisíc, zvýšil se i průměr. V kategorii větších obcí (dva až pět tisíc obyvatel) také došlo ke zvýšení jejich počtu o 31 a počtu obyvatel o více než 80 tisíc, ale průměrný počet obyvatel na jednu obec se snížil. Měst nad 5 tisíc obyvatel sice početně přibylo o 7, ale celkový i průměrný počet obyvatel se snížil o více než 100 tisíc. Základním trendem, který se zde ukázal, byl růst počtu obyvatel celkově i v jednotlivých velikostních kategoriích obcí – především ve skupinách mezi pěti sty a pěti tisíci obyvateli, zatímco v malých obcích a ve velkých městech obyvatel ubývá.
SROVNÁVACÍ ANALÝZY MEZI OBCEMI OVLIVNĚNÝMI LIMITEM LAPV A OBCEMI BEZ VLIVU LIMITU Pro vlastní analýzu byly zpracovávané údaje rozděleny do tří skupin – demografické charakteristiky, občanská vybavenost a technická infrastruktura. V každé skupině jsou popsána základní souhrnná data za sledované desetiletí, čili období mezi léty 1998 až 2008 a dále jsou porovnány údaje za obce zasažené a nezasažené limitem územního hájení LAPV. Pro účely projektu jsou odděleně sledovány obce ovlivněné limitem LAPV, které jsou součástí reprezentativního vzorku a poté všechny obce potencionálně ovlivněné za zbylé, projektem neřešené LAPV. 106
Struktura obcí podle velikostních kategorií – rok 1998. Rok 1998 vzorek LAPV ostatní Celkem
Méně než 500 obyvatel Počet obcí Podíl 62 1,66 299 8,00 3 440 92,00 3 739 100,00
500 –1999 obyvatel Počet obcí Podíl 36 1,91 202 10,71 1 684 89,29 1 886 100,00
2000–4999 obyvatel Počet obcí Podíl 14 4,00 60 17,14 290 82,86 350 100,00
nad 5000 obyvatel Počet obcí Podíl 5 1,87 37 13,86 230 86,14 267 100,00
Celkem Počet obcí Podíl 117 1,87 598 9,58 5 644 90,42 6 242 100,00
2000–4999 obyvatel Počet obcí Podíl 14 3,67 62 16,27 319 83,73 381 100,00
nad 5000 obyvatel Počet obcí Podíl 5 1,82 35 12,77 239 87,23 274 100,00
Celkem Počet obcí Podíl 117 1,87 598 9,57 5 651 90,43 6 249 100,00
Struktura obcí podle velikostních kategorií – rok 2008. Rok 2008 vzorek LAPV ostatní Celkem
Méně než 500 obyvatel Počet obcí Podíl 58 1,62 288 8,02 3 302 91,98 3 590 100,00
500 –1999 obyvatel Počet obcí Podíl 40 2,00 213 10,63 1 791 89,37 2 004 100,00
Celkově bylo identifikováno 598 obcí (podle informací dostupných v roce 2008), na jejichž území (katastru) leží alespoň část limitu územního hájení některé lokality vhodné pro akumulaci povrchových vod (LAPV). Ačkoli plocha těchto LAPV je ve srovnání s celkovou plochou ČR mizivá, zasažené obce tvoří necelou desetinu všech obcí ČR (9,6 %). Při rozdělení na jednotlivé velikostní kategorie obcí se podíl potenciálně ovlivněných obcí pohybuje od 8 % u obcí nejmenších po 16,3 % (v roce 1998 17,1 %) u obcí s počtem obyvatel mezi dvěma a pěti tisíc. K nepatrnému snížení podílu došlo u větších obcí. Reálný počet zasažených obcí se v jednotlivých skupinách také měnil, avšak v rámci dělení na obce venkovské (do 2 000 obyvatel) a větší zůstal stejný. Počet obcí potencionálně ovlivněných limitem LAPV z reprezentativního vzorku řešeného projektem je 117 a na úrovni ČR reprezentuje zastoupení pouhých 1,9 % obcí.
DEMOGRAFICKÉ CHARAKTERISTIKY Pro účely analýzy byly z dostupných dat vybrány další základní demografické ukazatele, a to počet obyvatel a průměrný věk. Jako doplňující ukazatel slouží průměrný počet obyvatel. Počet obyvatel v ČR celkově mezi lety 1998 a 2008 stoupnul o necelých 100 tisíc. Celkový počet obyvatel ve sledovaných obcí zasažených limitem LAPV (LAPV všechny za ČR) se však v tomto období snížil (a to i přes to, že počet obcí zůstal neměnný). Snížení o cca 15 tis. osob v téměř šesti stovkách obcí se odrazilo i na snížení průměrné velikosti obce v LAPV, která klesla z 2 001 na 1 976 obyvatel (zatímco průměrný počet obyvatel v obci za rámci ČR stoupl z 1 650 na 1 661 obyvatel). Ve sledovaném vzorku LAPV řešeným projektem byly trendy u všech sledovaných aspektů v mírném poklesu. Vybrané demografické údaje v letech 1998 a 2008. Skupina obcí Rok vzorek LAPV ostatní Celkem
Počet obcí 1998 117 598 5 644 6 242
2008 117 598 5 651 6 249
Celkový počet obyvatel 1998 2008 294 233 291 852 1 196 608 1 181 435 9 102 517 9 199 695 10 299 125 10 381 130
Podíl z počtu obyvatel (%) 1998 2008 2,86 2,81 11,62 11,38 88,38 88,62 100,00 100,00
Průměrný počet obyvatel 1998 2008 2 514,81 2 494,46 2 001,02 1 975,64 1 612,78 1 627,98 1 649,97 1 661,25
107
Průměrný věk v letech 1998 a 2008. Skupina obcí Rok vzorek LAPV ostatní Celkem
Průměrný věk 1998 39,129 38,726 39,222 39,175
2008 41,035 40,673 40,455 40,476
Průměrný věk se celkově v ČR zvýšil o více než rok, avšak u obcí potenciálně ovlivněných limitem LAPV (za celou ČR) došlo k ještě výraznějšímu změnám. Na začátku sledovaného desetiletí zde byl průměrný věk skoro o půl roku nižší než u zbylých obcí v ČR, avšak na konci sledovaného období k roku 2008 tomu bylo naopak – byl zde průměrný věk o 0,2 roku vyšší. Obce v LAPV tedy stárly rychleji. Pro podrobnější analýzu občanské a technické vybavenosti bylo (vzhledem k přímé souvislosti mezi velikostí obce a její vybaveností) vhodnější pracovat pouze s omezeným počtem obcí, a to pouze s těmi, v nichž žije méně než 5 000 obyvatel. Takových bylo v obou sledovaných letech 5 975. Z těchto obcí bylo zasaženo LAPV v roce 1998 561 a o deset let později 563 (důvodem je snížení počtu obyvatel u dvou obcí ve sledovaném období pod hranici pěti tisíc obyvatel). Ve vzorku pro terénní šetření žádná změna nenastala – je zde 112 takových obcí. Cílem je zjistit, zda se v průběhu deseti let změnila vybavenost obcí v LAPV jinak ve srovnání s ostatními obcemi za ČR, zda se rozvíjely stejně nebo méně.
OBČANSKÁ VYBAVENOST Z údajů ČSÚ byly vybrány základní údaje o vybavenosti obcí, na základě kterých je možno sledovat vybavenost obcí a její vývoj v čase.
Pošta V roce 1998 bylo poštou vybaveno 44 % obcí do 5 tis. obyvatel, zatímco o deset let později se situace zhoršila. Plnohodnotná pošta fungovala ve 34,3 % obcí v této skupině, dalších 6,7 % obcí disponovalo alespoň „poštovnou“ (neposkytuje komplexní služby). Celkově se tedy vybavenost touto službou snížila o tři procentní body. U obcí v LAPV byla situace v obou sledovaných letech lepší, avšak vývoj byl stejný. V průběhu deseti let došlo ke snížení vybavenosti poštou z původních 56,1 % obcí na 53,8 % (ve 45,5 % obcí byla pošta a v 8,3 % poštovna).
Škola Základní škola je důležitým prvkem rozvoje venkovských sídel. I zde platí přímá úměra mezi velikostí a podílem obcí s touto vybaveností. Statistika rozlišuje dva typy školy – a to školu „neúplnou“, která má pouze první stupeň (1.–5. třída) a školu „kompletní“ (1.–9. třída). I v této kategorii vybavenosti došlo ke snížení stavů. V roce 1998 mělo kompletní školu 18,4 % obcí (stále se jedná o skupinu obcí do pěti tisíc obyvatel), zatímco o deset let později relativní zastoupení kleslo na17,8 %, školu neúplnou mělo 22,4 % obcí na začátku sledovaného období, zatímco na konci 20,9 %. U obou typů škol došlo ke snížení – o 0,6, respektive 1,5 procentního bodu. Obce zasažené limitem LAPV byly celkově školou vybaveny výrazně lépe, avšak i u nich došlo ke stejnému vývoji, tedy snížení počtu. U kompletních škol to bylo z 28,5 % v roce 1998 na 27,5 % k roku 2008, u škol neúpl108
ných z 24,8 % na 23,1 %. Důvodem rozdílů mezi obcemi v LAPV je jejich větší průměrná velikost (vybavenost školou je na velikosti obce přímo závislá).
Zdravotnické zařízení Ordinace lékaře jsou dostupné v necelé třetině obcí do pěti tisíc obyvatel. Vybavenost touto službou se mírně zvyšuje. Ve sledovaných letech došlo ke zvýšení podílu takto vybavených obcí z 32 % na 32,9 %. Stejný vývoj byl zaznamenán i u obcí v LAPV, kde byla opět celkově vybavenost na vyšší úrovni. Zde došlo ke zvýšení z 42,2 % na 44,4 % obcí vybavených zdravotnickým zařízením.
Policie Úřadovna Policie České republiky je obecně zřizována v nízkém počtu u venkovských sídel. Také zde platí přímá úměra k počtu obyvatel. Celkově bylo možno Policii nalézt v roce 1998 v necelé desetině obcí (do 5 000 obyvatel) přesně v 9,8 %, zatímco o deset let později jen v 6,5 % obcí v této skupině. I zde tedy dochází ke snižování vybavenosti na venkově. Vybavenost služebnou policie u obcí v LAPV je opět lepší. Ke snižování stavů však došlo i zde, a to z původních 16,8 % v roce 1998 na 12,1 % v roce 2008.
TECHNICKÁ INFRASTRUKTURA Kanalizace Vybavenost technickou infrastrukturou ve venkovských obcích stejně jako občanská vybavenost roste úměrně s počtem obyvatel. Zvyšuje se však i v průběhu času. Mezi lety 1998 a 2008 došlo k prudkému zvýšení počtu obcí vybavených kanalizací, a to o polovinu původního stavu. Z původního podílu 22,7 % obcí s kanalizací se hodnota o deset let později zvýšila na 34 %, což představuje nárůst o 11,3 procentních bodů. U obcí v LAPV nebyl vývoj tak rychlý, i zde však došlo ke zvýšení podílu obcí vybavených kanalizací 34,8 % v roce 1998 na 42,8 % k roku 2008, což představuje nárůst o 8 procentních bodů.
Vodovod Již na počátku sledovaného období byly vodovodem vybaveny téměř tři čtvrtiny obcí 74,5 %. Na jeho konci k roku 2008 se stav o 10 procentních bodů zlepšil, čili vodovodem bylo vybaveno 84,9 % obcí do pěti tisíc obyvatel v ČR. Podíl obcí vybavených veřejným vodovodem se ve sledované skupině obcí v LAPV zvýšil o něco méně, a to z 80,2 % na 85,3 %.
Plynofikace Ze statistických dat lze vysledovat velice významný nárůst plynofikace venkovských obcí mezi lety 1998–2008. Počet plynofikovaných obcí se v tomto desetiletí více než zdvojnásobil. Z původního podílu 28,5 % vzrostl jejich podíl na 62,6 %, tj. nárůst o 34,1 procentních bodů. V oblastech zasažených LAPV došlo k obdobně rapidnímu vývoji. Výchozí i cílové hodnoty jsou však ve srovnání s ostatními obcemi u této skupiny nižší. V roce 1998 byl plyn zaveden u 25,7 % obci, kdežto k roku 2008 jejich počet narostl na 60 %. 109
ZÁVĚR Hodnocení vlivu umístění LAPV v katastru určitých obcí na rozvoj těchto obcí je možno realizovat různými způsoby. Tyto analýzy byly založeny na porovnání vývoje v čase a mezi dvěma skupinami obcí. Důraz byl kladen především na porovnání souboru obcí v LAPV s hodnotami za všechny obce ČR. Pro podrobnější analýzu vybavenosti byla tato skupina obcí dále omezena velikostí – a to pouze na obce s méně než 5 tisíci obyvateli. Důvodem byl růst sledovaných prvků vybavenosti s velikostí obce a téměř stoprocentní vybavenost u větších měst, které však ve skupině obcí zasažených LAPV téměř nejsou. Z hlediska rozvoje „hmotného“ (technická a občanská vybavenost) jsou na tom obce zařazené v limitu LAPV podobně jako ostatní. Občanská vybavenost se v nich snižuje, zatímco technická vybavenost roste. Vzhledem k vyššímu průměrnému počtu obyvatel ve srovnání s ostatními obcemi ČR zde existuje veškerá vybavenost ve větší míře (s výjimkou plynofikace). Na druhou stranu však celkový pokles počtu obyvatel může naznačovat, že určitý problém zde existuje. Pro prokázání přímé souvislosti mezi zařazením obce do seznamu LAPV a strukturou či chováním obyvatel (např. vyšší mírou stěhování) je však třeba provést další podrobnější analýzy.
110
111
MULTIOBOROVÉ HODNOCENÍ VLIVŮ ÚZEMNÍ OCHRANY VODOHOSPODÁŘSKY VÝZNAMNÝCH LOKALIT ČR doc. RNDr. Miroslav Martiš, CSc. prof. Ing. Karel Pulkrab, CSc. Ing. Irena Herová Kniha vychází s podporou projektu Národní agentury pro zemědělský výzkum (NAZV) Ministerstva zemědělství České republiky QH 81170 Multioborové hodnocení vlivů územní ochrany vodohospodářsky významných lokalit ČR. Projekt náleží řešitelskému pracovišti Katedry ekologie krajiny Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity v Praze.
Počet stran 112 První vydání
© Miroslav Martiš, Karel Pulkrab, Irena Herová, 2013 © Lesnická práce, s.r.o., 2013 ISBN 978-80-7458-030-7 112