Místní pracovní skupiny pro oblast BYDLENÍ Novém Městě pod Smrkem zápis z jednání 31. 3. 2015 přítomni: Pavel Smutný – starosta Nového Města pod Smrkem Miroslav Kratochvíl - místostarosta Nového Města pod Smrkem František Homolka – tajemník MěÚ Nového Města pod Smrkem Jitka Koutníková – vedoucí sociálního odboru MěÚ Nového Města pod Smrkem pí. Krönerová - terénní pracovnice při MěÚ Nového Města pod Smrkem Edita Čeledová – odbor správy majetku MěÚ Nového Města pod Smrkem Helena Čeřovská – CPI Byty Štěpán Bolf, Pavel Pech – Agentura pro sociální začleňování
Zahájení: Představení témat a oblastí, jímž je dle AZS vhodné se věnovat z hlediska problematiky a možných dílčích opatření: 1) Potenciální využití domovníků v objektech města, kde žijí sociálně znevýhodněné osoby či rodiny v rámci prevence kriminality a podpory kvalitního sousedského soužití 2) Potenciál pro využití odborného sociálního poradenství za účelem řešení dluhové problematiky spojené s bydlením + problematika zadluženosti 3) Odraz aktuálního snížení dávek na bydlení na schopnosti obyvatel hradit náklady na bydlení 4) Zvýšení prostupnosti bydlení v obou směrech; možnosti a kapacity pro potenciální
zavedení systému prostupného a sociálního bydlení 1)P. Pech a Š. Bolf vysvětlili systém domovnictví. Domovníci mohou být nominováni samotnými nájemníky objektů, ale také zástupci města. Mělo by se jednat o lidi, kteří žijí v dané lokalitě a mají autoritu u ostatních nájemníků. Zajišťují jednak elementární pořádek a drobné opravy ve společných prostorách, fungují jako prostředníci mezi nájemníky, bytovou správou, popř. sociálním odborem a terénním pracovníkem při řešení problémů nájemníků, s nimiž komunikují a organizují pro ně domovní schůze. Zároveň by měli dohlížet na dodržování domovního řádu být schopni řešit otevřené konflikty mezi nájemníky v prostorách objektu buďto sami, nebo při jejich eskalaci přivoláním policie. Vhodná je také úzká spolupráce s asistenty prevence kriminality.
Financování domovníků lze zajistit z programu Prevence kriminality Ministerstva vnitra (projekt Domovník-preventista) vždy na 1 rok, nebo z Operačního programu Zaměstnanost až na 3 roky. H. Čeřovská uvedla, že se jí jeví toto opatření poněkud naivní, zejména při představě vedení domovních schůzí, které podle její zkušenosti nejsou jednoduchou záležitostí a spíše naopak mohou být půdou pro konfliktní situace. Podle Š. Bolfa lze uvést konkrétní příklady dobré praxe, kdy se domovníci osvědčili zejména v problémových lokalitách s vyšší koncentrací sociálně znevýhodněných a vyloučených osob (Kadaň, Kolín) E. Čeledová informovala o tom, že z pohledu bytové správy v případě jakýchkoliv problémů nájemníci sami vyhledávají pracovníky odboru a řeší problémy individuálně. Š.Bolf: téma domovníků bude řešeno v rámci prac.skupiny pro prevenci kriminality. 2) ZADLUŽENOST - P. Pech popsal možné příčiny dluhů za bydlení, jako je nízká finanční gramotnost a vysoká míra předluženosti – mnohdy i spojená s náklady za bydlení, kdy si lidé půjčují u různých nebankovních institucí například na složení kauce. Dalším faktorem mohou být náhlé události, jako například ztráta pravidelného příjmu, nenadálý výdaj v rodině (pohřeb, nemoc atd.) Dále představil nástroje pro řešení dluhů na bydlení. Zmínil například terénní sociální práci, která bude nyní zajišťována novou terénní pracovnicí města. Dalšími možnostmi je následné posílení terénní služby či potenciální zajištění například sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi. Všechny zmíněné služby by měly zajistit mimo jiné dluhové a sociální poradenství – v případě SAS se pak může jednat o pravidelnou a kontinuální práci s domácností včetně „dohlížení“ na dodržování splátkových kalendářů, apod. Pro posílení a zavedení služeb je nezbytné zjistit velikost cílové skupiny – o kolik rodin s těmito problémy se jedná. H. Čeřovská: Zadlužené je časté i u nájemníků v bytech CPI. Firma se mu snaží předcházet nastavenými podmínkami pro získání bytu. Zájemci o bydlení musí doložit potvrzení o příjmu, složit kauci ve výši celého nájmu, poplatek za nájemní smlouvu ve výši nájmu a uhradit jeden nájem předem (celkem částka kolem 20.000 korun). I navzdory těmto podmínkám, které musí nájemníci splnit, dojde u několika případů k problémům s placením nájemného. Za neuhrazení nájemného narůstá nájemníkům penále. CPI byty uzavírá nájemní smlouvy vždy na dobu určitou, první smlouvu na 3 měsíce, poté ji prodlouží na 6 měsíců – jeden rok. Špatnou platební morálku řeší CPI neprodloužením nájemní smlouvy. Pokud dluží nájemník se smlouvou na dobu neurčitou, po dvou výzvách , v případě, že dluží minim. tři měsíční nájmy, dává CPI výpověď z nájmu bytu . Jestliže nájemník do konce výpovědní doby dluh uhradí, dostane novou nájemní smlouvu na dobu určitou, když neuhradí, podává CPI žalobu na vyklizení bytu.
P.Smutný: V případě městských bytů mají noví nájemníci smlouvy v běžných bytech na dobu určitou – 1 rok, posléze na dobu neurčitou. V městském bytovém fondu je celkem cca 390 bytů – téměř všechny jsou obsazené. Město má seznam zájemců o přidělení městského bytu přibližně se stovkou zájemců. O přidělení bytu rozhoduje rada města na doporučení bytové správy. Problémy s placením nájemného mají desítky rodin. Zhruba 20 rodin využívá statusu zvláštního příjemce, tzn. že náklady na bydlení hradí ÚP přímo městu z doplatku na bydlení. Jedná se o rodiny s dlouhodobými problémy s placením. Celková výše dluhu za nájem je podle E. Čeledové v Novém Městě pod Smrkem cca 5 milionů korun – jedná se o sumu napočítanou od roku 1993. Splátkové kalendáře z pohledu bytové správy nefungují – problémoví nájemníci je nedodržují. Po 3 měsících neplacení město vystavuje výpověď, ovšem mnohdy ani to nezabírá a musí zasahovat soud o vyklizení bytu. Tento proces bývá zdlouhavý, zatímco dluhy dál narůstají. Takových případů je podle E. Čeledové zhruba pět do roka. P. Smutný navrhuje vyšší míru spolupráce mezi sociálním odborem – konkrétně novou terénní pracovnicí s bytovou správou k práci s nájemníky, kteří neplatí nájemné. Je třeba více intervenovat zejména ve smyslu dodržování splátkových kalendářů a nastavení priorit domácností, kde by mělo být placení za bydlení na prvním místě. Podle E. Čeledové nelze sdílet žádné informace, jednalo by se totiž o porušení mlčenlivosti. Navrhuje, aby terénní pracovnice vytvořila kontaktní a informační leták, který může distribuovat mezi obyvatele. Podle pí.Krönerové spolupráce s klienty vždy závisí na dobrovolnosti. Nikoho nelze nutit ke spolupráci a u některých lidí není zřejmě možné počítat se zásadní změnou životního stylu. Dodala, že aktuálně má již rozpracovanou zakázku, která se týká i dluhů za bydlení v městském bytě. Š. Bolf podotkl, že je však nutné pracovat i s těmi, kteří zpočátku nejsou motivovaní řešit svou situaci. Možným postupem je přeformulování zakázky, věnovat se jedné dílčí problémové sféře, kterou klient také identifikuje jako potřebnou, počítat je také nutné s opětovným individuálním řešením s klientem atd. 3) DÁVKY NA BYDLENÍ - podle E. Čeledové zatím nezaznamenává žádný mimořádný nárůst platební neschopnosti nájemníků. J. Koutníková podotkla, že se zatím nesetkala s tím, že by se na ní někdo obrátil s tím, že nemůže zaplatit nájem kvůli snížení dávek na bydlení.
H. Čeřovská naopak vnímá nárůst lidí, kteří nejsou schopni platit a často se podle ní vymlouvají na snížení dávek. Opět to s nimi řeší splátkovými kalendáři, popřípadě neprodloužením nájemní smlouvy a exekucí. Záleží na ochotě každého z nich svou situaci řešit. P.Smutný: vliv na to má fakt, že výše nájmů je odlišná v obecních bytech a bytech CPI a u dalších soukromníků. 4)SOCIÁLNÍ BYDLENÍ - Š. Bolf a P. Pech vysvětlili systém prostupného bydlení – nejnižší stupeň pro osoby nízkopříjmové, ohrožené ztrátou bydlení a bez domova; často bývá formou azylového domu, nebo ubytovny, kde bývá součástí smlouvy spolupráce se sociální službou, která vede klienty ke zvýšení kompetencí pro získání a udržení běžného typu bydlení; druhý stupeň bývá zpravidla v běžném bytovém fondu – ideálně nesegregován do jednoho objektu, opět za účasti sociální práce. Nájemní smlouvy v obou případech bývají krátkodobé. Cílem je dostat klienty prostupného bydlení do běžného bydlení tak, aby byli schopni si jej udržet a tedy plnit povinnosti s tím spojené. Jedná se o „zásluhový“ systém. Prostupnost by měla optimálně fungovat oběma směry. E. Čeledová uvedla, že v podstatě takový systém v NMpS funguje. Například pro lidi, kteří dlouhodobě neplatili nájemné a byli vystěhováni z běžných bytů, město má k dispozici bydlení v objektu Myslbekova 3. To je jakýsi první stupeň. Zde se dávají smlouvy na období tří měsíců. Osoby či rodiny, které zde fungují, platí nájem a uhradí si závazky vůči městu – zejména za popelnice, mají šanci se dostat do běžného bydlení. J. Koutníková podotkla, že objekt je dezolátním stavu, je nezateplený a energeticky nákladný. Topí se zde elektřinou, přičemž jsou zde velké tepelné ztráty. Mnoho lidí na placení drahé elektřiny nemá prostředky, a tak byli odpojeni, načež se připojili „načerno“ ke společné elektřině. Ve výsledku je situace taková, že nejchudší a soc.nejproblematičtější rodiny bydlí v nejdražším bydlení. P. Smutný, M.Kratochvíl: vhodné by bylo zlepšení technického stavu tohoto objektu – zejména způsobu vytápění, ale i dalších objektů, které jsou nyní opuštěné z důvodu neobyvatelnosti. Nejsou však prostředky na investice. Š. Bolf zmínil možnosti čerpání financí na tzv.sociální bydlení z MMR a IROP (K tématu proběhne setkání LP ve Frýdlantu 15.dubna). S největší pravděpodobností však budou podporovány projektu podle výše zmíněného modelu prostupného bydlení – nepůjde například podporovat projekty, které by znamenaly segregaci sociálně vyloučených osob do jednoho obkjektu. Spíše bude možné rekonstruovat jednotlivé byty v běžné zástavbě a uvolnit je pro účely sociálního bydlení. Dalším potenciálním objektem pro prostupné či sociální bydlení je městská ubytovna. Zde aktuálně žijí lidé s nízkými příjmy, ovšem nejedná se o lidi, kteří by neplatili nájemné a služby. Toto ubytování je určené pro jednotlivce – nikoliv pro rodiny s dětmi.
Š.Bolf: z uvedeného se jeví, že nejvíce ohroženou skupinou jsou sociálně slabé rodiny s dětmi, dalším znevýhodňujícím faktorem pak je, pokud se jedná navíc o romskou rodinu. Pro ně je téměř nemožné najít v NMpS jiné bydlení než v domě v Myslbekově ulici, anebo jsou odkázaní na bydlení u soukromých majitelů v neudržovaných problematických objektech (např. dům u sběrny). E. Čeledová uvedla, že město bohužel nedisponuje dostatkem kapacit bytových jednotek a aktuálně nemá vymezené byty pro sociální bydlení. Není tedy možné lidem, kteří si plní své povinnosti, cokoliv slibovat – vždy záleží na tom, zdali se nějaký byt uvolní či nikoliv, přičemž zájem značně převyšuje nabídku. J. Koutníková poukázala na to, že město má formalizovaná pravidla přidělování bytů a občané mají možnost o byty žádat. Samotné rozhodování o žádostech ale není pro žadatele zcela průhledné. P. Pech doplnil, že systém není nijak provázán se sociálními službami, což je pro případné fungování prostupného bydlení klíčové. Š.Bolf navrhuje: 1) Zohlednit při rozhodování Rady města o přidělení bytu také sociální aspekt a situaci rodin tak, jak je nahlíží terénní pracovnice. 2) Součinnost bytové správy a soc.odboru je zásadní pro posun v této situaci, jednak zlepšení bydlení rodin, ale také pro postupné snižování celkového dluhu na nájemném. P. Smutný: pro město jsou zajímavé informace o možnostech čerpání financí z IROP a dalších zdrojů za účelem rekonstrukce a oživení některých městských objektů. Zapsali: P. Pech, Š.Bolf 9.dubna 2014