Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
Výroční zpráva MŠMT o stavu a rozvoji vzdělávací soustavy za rok 2000
Na počátku tisíciletí
ISBN 80-211-0414-7
OBSAH
A B C
Podmínky vývoje vzdělávacího systému Vzdělávací soustava v roce 2000 Stav a podmínky vzdělávání a vzdělávacích aktivit
PŘEDMLUVA Vážení přátelé,
máte možnost již počtvrté se seznámit s výroční zprávou o stavu a rozvoji českého školství. Jelikož opakování je matkou moudrosti, dovolte, abych zrekapituloval – pro přesnost a pro Vaši informaci – tři předcházející výroční zprávy. První vyšla v roce 1996 pod názvem Školství v pohybu, druhá o 2 roky později a jmenovala se Školství na křižovatce. Výroční zpráva za rok 1999 nesla název Na prahu změn a zpráva za rok 2000, kterou držíte v rukou, se jmenuje Na počátku tisíciletí. O počátku nového tisíciletí bylo napsáno mnohé, ale podstatné je, že si lidstvo uvědomilo, v jak opravdu složitém zlomovém období se nachází, že prochází globalizací. A zároveň – v rozměru evropském – dochází k integraci národních států v novou evropskou dimenzi. Na cestě proměňující se civilizace v 21. století se stává předvojem škola. Nejen nové informační a komunikační technologie a rychlejší oběh informací, ale také osvobozené a změněné vědomí, jsou prioritami 21. století. Na světě je 6 miliard lidí a z nich je 1 miliarda analfabetů. Čtvrt miliardy dětí mezi 6 až 14 lety je donuceno pracovat pro obživu, další čtvrt miliardy dětí mezi 6 až 12 lety vůbec nechodí do školy a mnoho dětí končí školní docházku před skončením základní školy. Zmiňuji tato čísla z toho důvodu, abychom si uvědomili, jaké máme všichni štěstí žít v zemi, kde 100 % dětí do školy chodí a umí číst, psát a počítat. Tento stav však není a ani do budoucna nemusí být samozřejmostí. Ačkoliv se to mnohým může zdát absurdní – je třeba za to bojovat. A jak dopadl tento „boj“ na počátku tisíciletí, máte možnost, vážení přátelé, zhodnotit po přečtení této studie.
Eduard Zeman ministr
ÚVOD
Jaroslav SOURAL I. náměstek ministra
Jaroslav MÜLLNER náměstek ministra od 15.8.2000
Josef PRŮŠA náměstek ministra
Ladislav MALÝ náměstek ministra
Předkládaná Výroční zpráva MŠMT o stavu a rozvoji vzdělávací soustavy za rok 2000 NA POČÁTKU TISÍCILETÍ navazuje na předchozí tři výroční zprávy (Školství v pohybu, Školství na křižovatce, Na prahu změn), které byly publikovány v letech 1996, 1998 a 2000. Předchozí výroční zprávy se zabývaly vývojem školství v České republice po společenských, politických a ekonomických změnách, k nimž došlo v roce 1989, základními tendencemi tohoto vývoje a stavem, k němuž uvedený vývoj do roku 1999 dospěl. Nová výroční zpráva akcentuje především vývoj v období 1999–2000, datové podklady však ve většině případů zachycují období od roku 1989, příp. 1991 a 1995, pro zachování kontinuity údajů. Obsahem výročních zpráv jsou i kapitoly zabývající se aktuálními tématy – postavením české vzdělávací soustavy v mezinárodním srovnání (Školství na křižovatce), českým školstvím v regionálním pohledu (Školství v pohybu). Do této výroční zprávy byla zařazena kapitola týkající se stavu a podmínek vzdělávání a vzdělávacích aktivit. Hlavním účelem Výroční zprávy je informovat Poslaneckou sněmovnu České republiky a Senát Parlamentu České republiky, Vládu České republiky a odbornou i laickou veřejnost o situaci ve školství, o jejím vývoji v uplynulém školním roce, o základních souvislostech vzdělávání s ekonomickým a společenským vývojem a o stavu a podmínkách vzdělávání a vzdělávacích aktivit. Výroční zpráva je členěna dvou částí. První část zprávy zabývající se vzdělávací soustavou České republiky popisuje školství v České republice a zachovává do značné míry strukturu předchozích dvou výročních zpráv. Člení se na dvě kapitoly. Kapitola A. – Podmínky vzdělávacího systému podává informace o nejvýznamnějších ekonomických, sociálních a demografických souvislostech vývoje školství. Poměrně velká část kapitoly je věnována vztahům vzdělávacího systému a trhu práce, zahrnuty jsou i základní informace o legislativním prostředí ve školství v roce 2000. Kapitola B. – Vzdělávací soustava v roce 2000 charakterizuje strukturu vzdělávací soustavy, její jednotlivé úrovně a její řídící, správní a samosprávné mechanismy, v rámci kterých vzdělávací systém funguje. Podrobná analýza je věnována stavu a vývoji jednotlivých součástí vzdělávací soustavy od předškolní výchovy až po vysoké školství. Tato kapitola se zabývá i školskými zařízeními, problematikou zaměstnanosti ve školství, platovým ohodnocením pracovníků, financováním školství, problematikou vědy a výzkumu a mezinárodní spoluprací v resortu školství. Druhá část zprávy – kapitola C. Stav a podmínky vzdělávání a vzdělávacích aktivit podává informace o aktuálních tématech, která popisují stav a podmínky vzdělávání a vzdělávacích aktivit v roce 2000. Kapitola C1 Národní program rozvoje vzdělávání v České republice se informuje o průběhu tvorby dokumentu (tzv. Bílá kniha), jeho obsahu a veřejné diskusi „Výzva pro deset milionů“. Jsou zde definovány i základní strategické linie vzdělávací politiky. Kapitola C2 Reforma veřejné správy a samosprávy informuje o postupu reformy veřejné správy ve školství, jejích základních dopadech (především přechodu zřizovatelských kompetencí MŠMT a školských úřadů pod kraje, přechodech majetku a dalších práv a povinností, zániku školských úřadů), o zajištění financování školského systému v roce 2000, zajištění výkonu státní správy na okresních úřadech a výkonu přenesené státní správy na krajských úřadech, zajištění pedagogické, finanční a správní kontroly škol, předškolních a školských zařízení. Kapitola C3 Vývoj přístupu k terciárnímu vzdělávání popisuje základní charakteristiky vývoje počtu přihlášených, přijatých a zapsaných uchazečů do terciárního vzdělávání a vliv přijímacího řízení na celkové počty studentů v terciárním vzdělávání. Kapitola C4 Česká republika a mezinárodní výzkumy – hodnocení výsledků vzdělávání se zabývá výsledky českých žáků v mezinárodních výzkumech (TIMMS-R, CivEd, Pisa). Kapitola C5 Podmínky a úroveň vzdělávání ve školním roce 2000/2001 z pohledu České školní inspekce vychází ze skutečností zjištěných Českou školní inspekcí na základních, středních, vyšších odborných, speciálních a základních uměleckých školách a v předškolních a školských zařízeních.
POUŽITÉ ZKRATKY AMU Praha apod. atd. AVU Praha bak. CEDR CEEPUS CERA CERGE č. ČNR ČR ČSÚ ČŠI ČVUT Praha ČZU Praha DD DDM DM EHS ES ESA EU FRVŠ G GA AV ČR GA ČR HDP hod. ISCED ISŠ IV JAMU Brno JČU České Budějovice JKOV Kč KKOV konz. LA LB LI LN LP LP LS magister., mag. ME MF mil. mld. MO
Akademie múzických umění a podobně a tak dále Akademie výtvarných umění bakalářský, bakalářského Centrální registr dotací resortu Central European Exchange Programme for University Studies Central European Recognition Area The Center for Economic Research and Graduate Education číslo Česká národní rada Česká republika Český statistický úřad Česká školní inspekce České vysoké učení technické Česká zemědělská univerzita dětský domov dům dětí a mládeže domov mládeže Evropské hospodářské společenství Evropské společenství The European Space Agency (Evropská kosmická agentura) Evropská unie Fond rozvoje vysokých škol gymnázium Grantová agentura Akademie věd České republiky Grantová agentura České republiky hrubý domácí produkt hodina International Standard Classification of Education integrovaná střední škola investiční prostředky Janáčkova akademie múzických umění Jihočeská univerzita jednotná klasifikace oborů vzdělání korun českých klasifikace kmenových oborů vzdělání konzervatoř INGO (Inter Non-Governmental Organization) rozvoj informační infrastruktury pro vědu a výzkum informační zdroje pro vědu a výzkum výzkumná centra zpřístupňování výsledků V + V zpřístupňování výsledků vědy a výzkumu výzkum pro státní správu magisterské Kontakt Ministerstvo financí milion miliarda Ministerstvo obrany
MPSV MŠ MŠMT MU Brno MV MVF MZLU Brno NATO NIV NKÚ NSF OC odst. OE OECD OFS OK OPŘO OSN OŠ OU Ostrava OU písm. PMS PPP PrŠ PS PŠD r. resp. roč. Sb. SEI SOŠ SOU spec. šk. sport. šk. SPV st. stát. SU Opava ŠD ŠLS ŠÚ ŠZS t.r. tis. tj. TU Liberec tzn. tzv. U Úč ROPO 4-2 ÚIV UJEP Ústí nad Labem
Ministerstvo práce a sociálních věcí mateřská škola Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Masarykova univerzita Ministerstvo vnitra Mezinárodní visegrádský fond Mendelova zemědělská a lesnická univerzita North Atlantic Treaty Organisation neinvestiční prostředky Nejvyšší kontrolní úřad National Science Foundation Cost (The European Cooperation in the Field of Scientific and Technical Research) odstavec EUREKA (evropská spolupráce v oblasti aplikovaného a průmyslového výzkumu a vývoje) Organization for Economic Co-operation and Development ostatní formy studia 4.–5. rámcový program (EUPRO) ostatní přímo řízené organizace Organizace spojených národů odborná škola Ostravská univerzita odborné učiliště písmeno pomaturitní studium pedagogicko-psychologická poradna praktická škola prezenční studium povinná školní docházka rok, roku respektive ročník, ročníky sbírky středoevropská iniciativa střední odborná škola střední odborné učiliště speciální škola sportovní škola středisko praktického vyučování stupeň, stupně státní, státního Slezská univerzita školní družina školní lesní statek školský úřad školní zemědělský statek toho roku tisíc to jest Technická univerzita to znamená tak zvané učiliště Výkaz zisků a ztrát vysokých škol Ústav pro informace ve vzdělávání Univerzita Jana Evangelisty Purkyně
UK Praha UNESCO UNICEF UP Olomouc UPa Pardubice V+V vč. VFU Brno viz VOŠ VPS VS VŠ VŠB-TU Ostrava VŠE Praha VŠCHT Praha VŠP Hradec Králové VŠUP Praha VUT Brno ZČU Plzeň ZŠ ZUŠ
Univerzita Karlova United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization United Nations children’s Fund Univerzita Palackého Univerzita Pardubice věda a výzkum včetně Veterinární a farmaceutická univerzita podívej se vyšší odborná škola veřejná pokladní správa posílení výzkumu a vývoje na VŠ vysoká škola Vysoká škola báňská – Technická univerzita Vysoká škola ekonomická Vysoká škola chemicko-technologická Univerzita Hradec Králové (do září 2000 Vysoká škola pedagogická) Vysoká škola uměleckoprůmyslová Vysoké učení technické Západočeská univerzita základní škola základní umělecká škola
hvězdička (*) ležatá čárka (–) křížek (x)
v tabulce na místě čísla značí, že údaj není k dispozici nebo je nespolehlivý v tabulce na místě čísla značí, že se jev nevyskytoval v tabulce značí, že zápis není možný z logických důvodů
A
PODMÍNKY VÝVOJE VZDĚLÁVACÍHO SYSTÉMU
13
PODMÍNKY VÝVOJE VZDĚLÁVACÍHO SYSTÉMU
A PODMÍNKY VÝVOJE VZDĚLÁVACÍHO SYSTÉMU A.1 Ekonomické podmínky rozvoje školství
Veřejné výdaje na školství vykazovaly rostoucí tendenci v celé první polovině devadesátých let. V období 1990–1996 vzrostl podíl veřejných výdajů na školství na hrubém domácím produktu z 3,9 % na 5,2 % (v absolutní výši vzrostly tyto výdaje 3,4 krát). Restriktivní opatření v letech 1997 a 1998 (tzv. „úsporné balíčky“) se pochopitelně odrazila i ve školství snížením celkového objemu finančních prostředků jak v běžných, tak dokonce ve stálých cenách. Podíl prostředků vynakládaných na školství poklesl na 4,7 % hrubého domácího produktu v roce 1997, v roce 1998 tento podíl činil dokonce pouze 4,4 %. V posledním dvouletém období (1999–2000) se úroveň výdajů na školství vzhledem k hrubému
A.1.1 Objem výdajů veřejných rozpočtů na školství
O
bjem veřejných výdajů na školství je ovlivňován řadou faktorů. Jedním z nejdůležitějších je celkový ekonomický vývoj státu a především celková výše státního rozpočtu. Vzdělávání je financováno především z rozpočtu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, z rozpočtu obcí, ale také z rozpočtů dalších ministerstev, která jsou zřizovateli škol.
Tabulka 1: Vývoj hrubého domácího produktu (HDP), veřejných výdajů a veřejných výdajů na školství v letech 1990–2000 (v mld. Kč běžných cen)
Hrubý domácí produkt Výdaje státního rozpočt u (SR) celkem Výdaje místních rozpočtů (SR) celkem Veřejné výdaje na školství celkem Veřejné výdaje na školství v % HDP v tom: výdaje státního rozpočtu na školství v % SR v % HDP z toho: výdaje na soc. a zdr. zabezpečení v % HDP z toho: výdaje na mzdy v % HDP výdaje z rozpočtu obcí v % SR v % HDP
1990
1991
1992
1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
626,2 127,6 * 24,2 3,9 %
753,8 170,0 * 31,9 4,2 %
842,6 219,4 * 39,2 4,7 %
1 020,3 356,9 * 53,6 5,3 %
1 182,8 380,1 * 63,2 5,3 %
1 381,0 432,7 * 71,9 5,2 %
1 567,0 484,4 171,1 81,7 5,2 %
1 679,9 524,7 151,8 78,9 4,7 %
1 837,1 566,7 160,3 80,3 4,4 %
1 887,3 597,0 176,3 86,8 4,7 %
1 959,5 622,7 192,7 87,4 4,6 %
5,1 4,0 % 0,8 % x x * * 19,0 x 3,0 %
17,2 10,1 % 2,3 % x x * * 14,7 x 2,0 %
29,2 13,3 % 3,5 % x x * * 10,0 x 1,2 %
42,5 11,9 % 4,2 % 6,8 0,7 % * * 11,1 x 1,1 %
51,1 13,4 % 4,3 % 9,1 0,8 % * * 12,1 x 1,0 %
58,2 13,4 % 4,2 % 10,5 0,8 % * * 13,7 x 1,0 %
65,6 13,5 % 4,2 % 12,3 0,8 % 35,1 2,2 % 16,1 9,41 % 1,0 %
65,2 12,4 % 3,9 % 12,6 0,8 % 36,0 2,1 % 13,7 9,02 % 0,8 %
66,4 11,7 % 3,6 % 12,6 0,7 % 36,1 2,0 % 13,9 8,67 % 0,8 %
72,3 12,1 % 3,8 % 14,2 0,7 % 40,4 2,1 % 14,5 8,21 % 0,8 %
73,1 11,7 % 3,7 % 14,4 0,7 % 41,1 2,1 % 14,3 7,40 % 0,7 %
Poznámka: Výše HDP je v letech 1994–2000 zpětně přepočtena podle metodiky zveřejňované ČSÚ. Zdroj: Státní závěrečný účet České republiky 1993–2000, ÚIV
100 86,8
90
81,7
80 70 v mld. Kč
Obrázek 1: Vývoj veřejných výdajů na školství v letech 1990–2000 (v mld. Kč a stálých cen roku 1995)
64,3 63,2
60,3
60
66,9
61,4
65,1
63,0
39,2
40 30
75,1
71,9 71,9
56,1 53,6
50,7
50
69,0
87,4
80,3
78,9
31,9 24,2
20 Výdaje na školství v běžných cenách
10
Výdaje na školství v stálých cenách
0 1990
1991
1992
1993
1994
1995
1996
Poznámka: Nárůst výdajů v roce 1993 je způsoben zavedením povinných plateb sociálního a zdravotního pojištění. Zdroj: Státní závěrečný účet České republiky 1990–2000
1997
1998
1999
2000
14
NA POČÁTKU TISÍCILETÍ
Obrázek 2: Vývoj struktury veřejných výdajů na školství podle zdrojů 1 v letech 1990–2000 (v % z celkového objemu veřejných výdajů na školství)
100 % 90 % 80 % 70 % 60 % 50 % 40 % 30 %
Rozpočet MŠMT
20 %
Rozpočty obcí
10 %
Rozpočty ostatních rezortů
0%
1990 Zdroj: Státní závěrečný účet České republiky 1990–2000
1991
1992
domácímu produktu dostala na úroveň roku 1997, tedy na 4,7 % v roce 1999 a na 4,6 % v roce 2000. V roce 2000 absolutní objem veřejných výdajů oproti předchozímu roku nepatrně stoupl (o 0,6 mld. Kč). Veřejné výdaje na školství byly kryty především výdaji ze státního rozpočtu (73,1 mld. Kč, nárůst o 0,8 mld. Kč oproti předchozímu roku), výdaje z rozpočtu obcí oproti předchozímu roku poklesly (na 14,3 mld. Kč, pokles o 0,2 mld. Kč oproti roku 1999). Navýšené prostředky ze státního rozpočtu byly použity výhradně na navýšení finančních prostředků na mzdy, sociální a zdravotní pojištění. Pro porovnání celkové výše veřejných výdajů na školství jsou podstatné údaje přepočtené na stálé ceny, tedy se započteným vlivem inflace. Výše výdajů ve stálých cenách roku 1995 se v roce 2000 dostala pod úroveň roku 1999 na hodnotu 63,0 mld. Kč (87,4 mld. Kč v běžných cenách). Oproti roku 1996, kdy byly výdaje na školství ve stálých cenách nejvyšší, to znamená pokles o 16 %, tedy o více než 12 mld. Kč.
Obrázek 3: Vývoj výše a struktury výdajů na školství v letech 1996–2000 podle druhu výdajů (v mld. běžných cen)
100 % 11,2 80 % 23,0
1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
A1.2 Výdaje státního rozpočtu a obecních rozpočtů na školství Podíl výdajů rozpočtu jednotlivých ministerstev a rozpočtu obcí se v průběhu let měnil a do roku 1995 závisel především na systému financování školství. Po delimitaci škol Ministerstva zdravotnictví a Ministerstva hospodářství pod Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy jsou poskytovány čtyři pětiny veřejných výdajů na školství prostřednictvím kapitoly 333-MŠMT státního rozpočtu. Podíl od roku 1996 neustále roste (80,5 % v roce 2000) a tento postupný nárůst souvisí především s dlouhodobě klesajícím podílem běžných provozních výdajů a prakticky stagnujícím podílem kapitálových výdajů (tyto výdaje hradí zřizovatel). Výdaje na školství z obecních rozpočtů tvoří v současnosti 16,3 % (což je pokles o 4,8 procentního bodu od roku 1993).
A1.3 Provozní a kapitálové výdaje V období od roku 1996 tvoří většinu veřejných výdajů na školství (bez výdajů silových resortů) výdaje osobní, tedy výdaje na mzdové prostředky, sociální a zdravotní pojištění. Absolutní
6,9
7,3
7,3
7,8
22,7
23,3
23,8
23,0
48,6
48,8
54,6
55,4
1999
2000
60 % 40 % 47,4
Mzdové výdaje
20 %
Běžné výdaje (bez mzdových) Kapitálové výdaje
0%
1996 1997 1998 Poznámka: Zahrnuty jsou pouze výdaje Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, obcí a Ministerstva zemědělství. Zdroj: Státní závěrečný účet České republiky 1990–2000
1 V roce 1990 jsou místo výdajů obcí uvedeny výdaje okresních a krajských národních výborů. Zhruba do roku 1992 nelze výdaje podniků považovat za
soukromé výdaje, neboť šlo většinou o státní podniky. Od roku 1993 jsou do výdajů zahrnuty výdaje na sociální a zdravotní pojištění. Výrazně odlišná struktura výdajů v letech 1994 je způsobena tím, že část výdajů byla rozdělována prostřednictvím Ministerstva hospodářství (střední odborná učiliště) a Ministerstva zdravotnictví (střední zdravotnické školy).
15
PODMÍNKY VÝVOJE VZDĚLÁVACÍHO SYSTÉMU výše těchto výdajů vzrostla o 8 mld. Kč, tedy o 5 procentních bodů (z 58 % na 64 %). Naopak výše běžných výdajů prakticky stagnuje, pohybuje se kolem 23 mld. Kč, jejich podíl dokonce klesá (28 % výdajů v roce 1996, 27 % výdajů v roce 2000). V důsledku restriktivních opatření v roce 1997, kdy se snižovaly především výdaje na investice, se podíl kapitálových výdajů od roku 1997 pohybuje okolo hranice 9 %, i když jejich absolutní výše mírně vzrostla (o 0,9 mld. Kč).
A1.4 Veřejné výdaje na jednotlivé typy a druhy škol Podíl výdajů na jednotlivé typy a druhy škol závisí především na změnách, kterými ve sledovaném období vzdělávací soustava prošla. Největší změny ve struktuře výdajů nastaly na přelomu roku 1995 a 1996 v důsledku zavedení povinné devítileté školní docházky na základní škole. V tomto roce se skokově zvýšil podíl výdajů na základní školy (které zaznamenaly nárůst žáků o jeden postupový ročník) a naopak se snížil podíl výdajů na střední školství (tam naopak jeden postupový ročník chyběl). Vyšší dynamika nárůstu výdajů vysokých škol byla způsobena především jejich pozvolným kvantitativním rozvojem a kompenzací stagnace výdajů na tyto školy v první polovině devadesátých let. V posledních pěti letech (tedy v období 1996–2000) se stabilizoval podíl výdajů na mateřské školy (9 %), základní školy (31 %), střední odborné školy včetně vyšších odborných škol
Obrázek 4: Vývoj struktury výdajů veřejných rozpočtů na vzdělávání v letech 1993–2000 podle typu škol a školských zařízení (v %)
(9 %), základní umělecké školy (2 %) a podíl výdajů na stravování a ubytování žáků a studentů (7 % stravování, 3 % ubytování). Snížení podílu výdajů zaznamenala především střední odborná učiliště, kterých se i z hlediska počtu žáků dotklo zavedení povinné školní docházky na základní školy nejvíce (pokles podílu výdajů z 11 % v roce 1996 na 8 % v letech 1999–2000). Mírný pokles vykazují i gymnázia (z 5 % výdajů v roce 1996 na 4 % v roce 2000). Mírné navýšení podílu výdajů nastalo v posledních pěti letech u speciálních škol. Jediná oblast vzdělávání, ve které došlo k navýšení podílu celkových výdajů, jsou vysoké školy (z 14 % v roce 1996 na 16 % v roce 2000). Jednotkové výdaje na žáka/studenta charakterizují finanční náročnost vzdělávání jednoho žáka. Pro srovnání výše těchto nákladů v časové řadě je vhodnější neporovnávat tyto údaje v absolutní výši, ale v přepočtu na stálé ceny. Ve srovnání s rokem 1996 poklesly jednotkové výdaje na žáka/studenta (ve stálých cenách roku 1995) prakticky na všech typech škol s výjimkou škol speciálních. Nejvyšší pokles jednotkových výdajů zaznamenaly vysoké školy (o 23 %), výše výdajů na studenta se dokonce dostala pod hranici 50 tisíc Kč (ve stálých cenách roku 1995). Příčinou je především prudký nárůst počtu vysokoškolských studentů, který není kompenzován odpovídající výší finančních prostředků. Velký pokles zaznamenaly rovněž jednotkové výdaje na žáka gymnázií
100 % 90 % 80 % 70 % 60 % 50 %
40 % Mateřské školy 30 % Základní školy 20 % Střední školy (včetně VOŠ) Speciální školy 10 % Vysoké školy 0% Ubytování a stravování 1993 Ostatní Zdroj: Státní závěrečný účet České republiky 1990–2000
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
Tabulka 2: Vývoj jednotkových výdajů na žáka (studenta) podle jednotlivých typů škol v letech 1996–2000 (v Kč stálých cen roku 1995)
Mateřské školy Základní školy a školní družiny Gymnázia Střední odborné školy a VOŠ Střední odborná učiliště Speciální školy Vysoké školy vč. kolejí a menz
1996
1997
1998
1999
2000
19 897 18 003 23 402 25 671 24 940 37 876 63 623
19 166 16 524 21 129 27 100 22 533 38 651 56 644
17 475 15 287 18 979 23 050 21 642 36 288 51 698
18 963 16 674 20 126 25 021 22 945 40 498 51 888
18 399 16 257 18 602 23 113 20 530 38 374 49 164
Poznámka: Jednotkové výdaje na žáka jsou počítány z celkového objemu běžných výdajů. Zdroj: Státní závěrečný účet České republiky 1993–2000, ÚIV
16
NA POČÁTKU TISÍCILETÍ
Obrázek 5: Poměry jednotkových výdajů na žáka/ studenta v letech 1996–2000 vůči ZŠ (jednotkové výdaje na žáka ZŠ = 100 %) Mateřské školy Základní školy a školní družiny Gymnázia Střední odborné školy a VOŠ Střední odborná učiliště Speciální školy Vysoké školy vč. kolejí a menz
400 % 350 % 300 % 250 % 200 % 150 % 100 % 50 % 0% 1996
1997
1998
1999
2000
Poznámka: Jednotkové výdaje na žáka jsou počítány z celkového objemu běžných výdajů. Zdroj: Státní závěrečný účet České republiky 1990–2000
(pokles o 21 %). Svůj podíl na poklesu těchto jednotkových výdajů má i postupné doplňování všech postupových ročníků gymnázií spolu s nižší částkou normativně rozdělovaných prostředků ze státního rozpočtu na žáka nižšího stupně gymnázia (tj. na žáky plnící povinnou školní docházku) ve srovnání s „normativem“ na žáka v ročnících odpovídajících střední škole. Nejnižší jednotkové výdaje na žáka jsou na základních školách. Vzhledem k tomu, že se jedná o povinnou školní docházku, jeví
se úroveň těchto výdajů vhodná jako srovnávací měřítko výdajů na žáka/studenta na ostatních vzdělávacích úrovních. Ve srovnání s výdaji na žáka základní školy byly v roce 2000 výdaje na předškolní výchovu o 13 % vyšší (nárůst od roku 1996 o 3 procentní body). Žák gymnázia „stojí“ státní rozpočet pouze o 14 % více než žák základní školy (pokles o 16 procentních bodů od roku 1996). Vzdělávání jednoho žáka na středním odborném učilišti je o 26 % dražší (pokles od roku 1996 o 12 procentních
Tabulka 3: Výdaje na regionální školství v letech 1996–2000 (v mld. Kč běžných cen) 1996
1997
Výdaje na regionální školství celkem 59,1 63,1 v tom: běžné výdaje 52,4 58,0 v tom: kapitálové výdaje 6,7 5,1 v tom: běžné výdaje v % 88,7 % 92,0 % v tom: kapitálové výdaje v % 11,3 % 8,0 % Výdaje z rozpočtu kapitoly 333-MŠMT výdaje kapitoly 333-MŠMT celkem 43,0 49,4 v tom: běžné výdaje 42,5 47,8 v tom: kapitálové výdaje 0,5 1,6 v tom: běžné výdaje v % 98,8 % 96,7 % v tom: kapitálové výdaje v % 1,2 % 3,3 % Výdaje z rozpočtu kapitoly 700-obce výdaje kapitoly 700-obce celkem 16,1 13,7 v tom: běžné výdaje 10,0 10,3 v tom: kapitálové výdaje 6,2 3,4 v tom: běžné výdaje v % 61,7 % 74,9 % v tom: kapitálové výdaje v % 38,3 % 25,1 % Podíl výdajů na RgŠ na celkových výdajích na školství z rozpočtu MŠMT a obcí a podíl na HDP podíl výdajů z kapitoly 333-MŠMT na RgŠ v % 72,7 % 78,2 % podíl výdajů z kapitoly 700-obce v % 27,3 % 21,8 % 79,9 76,5 výdaje na školství celkem1) podíl výdajů na RgŠ na celk. výd. v % 74,0 % 82,5 % HDP v běžných cenách 1572,3 1668,9 výdaje na RgŠ v % HDP 3,8 % 3,8 % Poznámka: Výše HDP je zpětně přepočtena podle metodiky zveřejňované ČSÚ. Zdroj: Státní závěrečný účet České republiky 1994–1999
1998
1999
2000
63,6 58,4 5,3 91,7 % 8,3 %
68,8 63,4 5,4 92,1 % 7,9 %
68,1 62,7 5,4 92,1 % 7,9 %
49,7 47,7 2,0 96,0 % 4,0 %
54,3 52,4 1,9 96,5 % 3,5 %
53,9 51,9 2,0 96,3 % 3,7 %
13,9 10,7 3,3 76,5 % 23,5 %
14,5 11,0 3,5 75,9 % 24,1 %
14,3 10,8 3,4 76,0 % 24,0 %
78,1 % 21,9 % 77,9 81,7 % 1798,3 3,5 %
78,9 % 21,1 % 84,2 81,7 % 1836,3 3,6 %
79,1 % 20,9 % 84,6 80,5 % 1910,6 3,5 %
17
PODMÍNKY VÝVOJE VZDĚLÁVACÍHO SYSTÉMU bodů) a vzdělávání žáka střední odborné školy, resp. vyšší odborné školy, je o 42 % dražší (stejná úroveň jako v roce 1996) než docházka žáka do základní školy. V rámci regionálního školství je pochopitelně nejdražší vzdělávání žáků na speciální škole – o 136 % vyšší náklady než vzdělávání na základní škole (nárůst o 26 procentních bodů od roku 1996). Výše těchto nákladů je způsobena především speciálními vzdělávacími potřebami žáků a dodatečnými náklady. Student vysoké školy stojí stát o 202 % více než žák základní školy (v roce 1996 byl tento podíl o 51 procentních bodů vyšší).
A1.5 Veřejné výdaje na regionální školství Výdaje na regionální školství, tedy na vzdělávání, až do úrovně vyššího odborného vzdělávání včetně předškolní výchovy a na školská zařízení, tvořily v roce 2000 v souhrnu 81 % výdajů na školství. Celkové prostředky vynaložené na regionální školství vzrostly od roku 1996 z 59,1 mld. Kč na 68,1 mld. Kč (nárůst o 15,2 %). Podíl těchto výdajů na HDP poklesl od roku 1996 z 3,8 % na 3,6 %. Rozpočty obcí se na celkových výdajích na regionální školství podílely zhruba pětinou (21 %) Od roku 1997, kdy se ve financování školství odrazila restriktivní opatření – tzv. „balíčky“, se stabilizoval podíl běžných výdajů včetně mzdových (92 % v roce 2000, tj. 62,7 mld. Kč) i podíl kapitálových výdajů (8 % v roce 2000, tj. 5,4 mld. Kč). Kapitálové výdaje v roce 2000 tvořily 4 % (2 mld. Kč) výdajů na regionální školství z rozpočtu ministerstva školství a 24 % (3,4 mld. Kč) výdajů obcí (které jsou zřizovateli především předškolních zařízení, základních škol a některých školských zařízení) na tyto školy a školská zařízení. Běžné výdaje na regionální školství (včetně mzdových výdajů a výdajů na sociální a zdravotní pojištění) vzrostly do roku 1996
o 9 mld. Kč (10,3 %) a činily v roce 2000 68,1 mld. Kč. Poprvé od roku 1996 meziročně poklesly (pokles o 0,7 mld. oproti roku 1996). Na celkovém nárůstu od roku 1996 se podílel především rozpočet ministerstva školství (10,3 mld. směřovaných převážně do mzdové oblasti), rozpočty obcí navýšené (o jednu miliardu) směřovaly především do oblasti provozních výdajů mateřských a základních škol.
A1.6 Veřejné výdaje na vysoké školy Veřejné výdaje na vysoké školy (tedy výdaje z rozpočtové kapitoly 333-MŠMT) vzrostly od roku 1996 z 11 mld. Kč na 13,3 mld. Kč v roce 2000 (celkový nárůst činil 20,8 %). Podíl výdajů na vysoké školy z celkového objemu výdajů kapitoly 333-MŠMT byl v roce 2000 nejvyšší za celé sledované období – 18,8 %, což je nárůst od roku 1996 o 1,6 procentního bodu a oproti roku 1999 o 0,6 procentního bodu. Podíl veřejných výdajů na vysoké školy se v posledních dvou letech ustálil na 0,68 % hrubého domácího produktu, což je zhruba úroveň roku 1996 (0,7 %). Rok 2000 znamenal navýšení nejen běžných výdajů na vysoké školy (nárůst o 24 % od roku 1996, meziroční nárůst oproti roku 1999 1,6 %), ale i výdajů kapitálových (o 3,4 % od roku 1996, meziroční nárůst oproti roku 1999 byl dokonce 21 %). Největší nárůst byl zaznamenán v případě osobních nákladů (tedy nákladů mzdových a nákladů na sociální a zdravotní pojištění), a to o 33 % od roku 1996. Vysoké školy kromě výdajů z rozpočtu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy získávají prostředky i z jiných zdrojů. V roce 2000 obdržely provozní dotace na vědu a výzkum z Grantové agentury ve výši 377 mil. Kč, dotace na vědu a výzkum z jiných zdrojů ve výši 181 mil. Kč a provozní dotace z rozpočtů územních orgánů a ze zahraničí ve výši 292 mil. Kč.
Tabulka 4: Výdaje na vysoké školy z rozpočtu kapitoly 333 (MŠMT) v letech 1996–2000 (v mil. běžných cen) 1996
1997
1998
1999
10 975 11 131 11 940 12 748 9 181 9 749 10 354 11 212 5 823 6 125 6 114 7 377 1 793 1 382 1 586 1 536 83,7 % 87,6 % 86,7 % 87,9 % 63,4 % 62,8 % 59,0 % 65,8 % 16,3 % 12,4 % 13,3 % 12,1 % Podíl výdajů na vysoké školy z celkových výdajů na školství, z rozpočtu kapitoly 333-MŠMT a podíl na HDP Podíl výdajů na VŠ z kapitoly 333-MŠMT v % 17,2 % 17,7 % 18,7 % 18,3 % Podíl výdajů na VŠ z celkových veřejných výdajů na školství v % 13,7 % 14,6 % 15,3 % 15,1 % Podíl výdajů na VŠ v % HDP 0,7 % 0,7 % 0,6 % 0,7 % Výdaje na vysoké školy celkem v tom: běžné výdaje z toho: osobní náklady1) v tom: kapitálové výdaje v tom: běžné výdaje v % z toho: osobní náklady1) v tom: kapitálové výdaje v %
Poznámky: Výše HDP je zpětně přepočtena podle metodiky zveřejňované ČSÚ. 1) Osobní náklady = mzdové náklady, náklady na sociální a zdravotní pojištění. Zdroj: Výkaz zisků a ztrát (Výsledovka Úč ROPO 4-02) vysokých škol
2000 13 250 11 395 7 748 1 855 86,0 % 58,5 % 14,0 % 18,8 % 15,7 % 0,7 %
18
NA POČÁTKU TISÍCILETÍ Tabulka 5: Neinvestiční dotace jednotlivých veřejných vysokých škol v roce 2000 (v mil. běžných cen) Neinvestiční dotace poskytnuté veřejným vysokým školám z kapitoly 333 Vysoká škola Akademie múzických umění v Praze Akademie výtvarných umění v Praze Česká zemědělská univerzita v Praze České vysoké učení technické v Praze Janáčkova akademie múzických umění v Brně Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Masarykova univerzita v Brně Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Ostravská univerzita v Ostravě Slezská univerzita v Opavě Technická univerzita v Liberci Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem Univerzita Karlova v Praze Univerzita Palackého v Olomouci Univerzita Pardubice Veterinární a farmaceutická univerzita Brno Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava Vysoká škola ekonomická v Praze Vysoká škola chemicko-technologická v Praze Vysoká škola pedagogická v Hradci Králové3) Vysoká škola umělecko-průmyslová v Praze Vysoké učení technické v Brně Západočeská univerzita v Plzni Celkem
Výdaje na vzdělávání
Výdaje na vědu a výzkum
Výdaje na koleje a menzy
Ostatní neinvestiční výdaje1)
Celkem
Neinvestiční dotace z jiných zdrojů2)
158,5 37,8 318,5 873,8 73,9 244,7 679,7 297,2 185,5 108,5 213,7 132,2 182,0 1 613,0 485,7 176,7 150,9 516,5 379,3 248,1 54,8 762,2 367,8 8 260,9
3,9 4,1 45,7 344,7 1,0 68,3 193,2 79,2 16,6 13,0 37,4 3,3 2,7 659,6 107,6 38,2 12,4 87,4 50,5 219,1 0,0 207,6 60,3 2 255,9
1,8 0,0 29,8 93,4 2,1 23,2 47,5 33,4 10,4 14,2 33,8 2,3 16,7 146,6 44,6 16,1 2,8 44,4 40,9 51,1 1,0 87,5 36,5 780,0
1,6 0,4 12,0 15,2 1,2 0,6 4,2 2,3 0,1 0,1 1,8 0 – 42,6 3,3 0,2 1,2 0,8 3,5 2,7 0,5 2,1 0,6 97,2
165,8 42,3 406,0 1 327,0 78,1 336,7 924,6 412,1 212,5 135,8 286,6 138,0 201,5 2 461,9 641,2 231,1 167,3 649,1 474,2 521,0 56,3 1 059,4 465,3 11 393,9
2,2 0,0 30,3 135,9 2,6 12,2 67,9 23,5 9,5 5,6 16,3 0,8 2,6 222,5 36,0 8,4 5,6 63,1 19,2 74,1 0,0 92,0 20,0 850,4
Poznámky: V roce 2000 prvně poskytnuta i dotace soukromé vysoké škole – Institut restaurování a konzervačních technik Litomyšl, o.p.s. ve výši 1 200 000 Kč. 1) Ostatní neinvestiční výdaje = výdaje na rozvojovou zahraniční pomoc, na prevenci před návykovými látkami a výdaje na záležitosti bezpečnosti a pořádku. 2) Neinvestiční dotace z jiných zdrojů = výdaje na vědu a výzkum z grantové agentury, výdaje na vědu a výzkum z jiných zdrojů a neinvestiční dotace z územních orgánů a ze zahraničí. 3) V roce 2000 došlo ke změně názvu u Vysoké školy pedagogické v Hradci Králové na Univerzitu Hradec Králové. Zdroj: MŠMT (CEDR – Centrální registr dotací resortu MŠMT za rok 2000), Výkaz zisků a ztrát (Výsledovka Úč ROPO 4-02) vysokých škol
A2 PRACOVNÍ TRH A VZDĚLÁVACÍ SYSTÉM A2.1 Vzdělanostní struktura obyvatelstva a struktura zaměstnanosti Vzdělanost populace je jedním z faktorů, které významným způsobem reflektují způsobilost ekonomiky daného státu uspět na pracovním trhu v mezinárodní perspektivě. Vzdělanostní struktura populace se však oproti jiným sociálním charakteristikám mění jen pozvolna, neboť změny ve vzdělávací soustavě a v participaci na jednotlivých úrovních vzdělání se do ní prostřednictvím nových absolventů škol – zejména mladých lidí – promítají pouze pomalu. Strukturu obyvatelstva podle vzdělání totiž stále zřetelně ovlivňují starší věkové ročníky, ve kterých je podíl osob s nižším vzděláním výrazně vyšší. I přes tyto skutečnosti je však zřejmé, že v uplynulých deseti letech došlo v České republice z hlediska vzdělanostní struktury populace k viditelným změnám: i když zvyšování účasti na vysokoškolském vzdělání celkovou vzdělanostní úroveň populace zatím příliš neovlivnilo, růst participace
Obrázek 6: Struktura obyvatel ve věku 25–64 let podle úrovně dosaženého vzdělání v letech 1991 a 2000 (v %) 1991 2000 Zdroj: ČSÚ
50 % 45 %
42,8 % 39,3 %
40 % 35 %
31,6 %
30 % 25 %
24,6 %
25,4 %
20 % 15 % 10 %
14,1 % 9,7 %
11,5 %
5% 0% Základní Střední Střední Vysokoškolské a bez vzdělání bez maturity s maturitou
na úrovni středoškolské (zejména u maturitního vzdělání) se od roku 1991 projevil zřetelně. Velmi pozitivním rysem porevolučního vývoje je rovněž výrazný pokles podílu obyvatel se základ-
19
PODMÍNKY VÝVOJE VZDĚLÁVACÍHO SYSTÉMU Tabulka 6: Vývoj struktury zaměstnaných podle dosaženého vzdělání v letech 1991 a 1995 až 2000 (v % z celkového počtu zaměstnaných) Nejvyšší dosažené vzdělání
1991
1995
1996
1997
1998
1999
2000
Základní a bez školního vzdělání Střední bez maturity Střední s maturitou Vysokoškolské, vyšší odborné Celkem
14,7 % 46,3 % 28,4 % 10,6 % 100,0 %
11,5 % 45,3 % 32,4 % 10,8 % 100,0 %
10,6 % 46,0 % 32,7 % 10,7 % 100,0 %
9,7 % 46,1 % 33,2 % 11,0 % 100,0 %
9,5 % 45,6 % 33,9 % 11,0 % 100,0 %
8,6 % 44,9 % 34,9 % 11,6 % 100,0 %
8,8 % 43,5 % 35,1 % 12,6 % 100,0 %
Zdroj: ČSÚ – Výběrová šetření pracovních sil
ním vzděláním či bez školního vzdělání, i když je spojen zejména s úbytkem nejstarších věkových ročníků v populaci. Změny ve vzdělanostní struktuře obyvatel souvisejí s vývojem struktury zaměstnaných podle dosaženého vzdělání. Tento vývoj probíhá od roku 1989 zejména ve smyslu poklesu podílu pracovníků s nízkou kvalifikací a růstem podílu středně a vysoce kvalifikovaných pracovníků. Během posledních let došlo k výraznému úbytku zaměstnaných se základním vzděláním nebo bez vzdělání (ze 14,7 % v roce 1991 na 8,8 % v roce 2000) a naproti tomu stoupl podíl osob se středním vzděláním ukončeným maturitou (z 28,4 % na 35,1 % v těch samých letech). Pokles počtu pracovníků s nejnižším vzděláním přitom úzce souvisí s vysokou nezaměstnaností této sociální skupiny. Nepříznivou skutečností však je, že růst podílu zaměstnaných s vysokoškolským a vyšším odborným vzděláním je stále velmi pozvolný: i přes postupně se rozšiřující nabídku vzdělávacích příležitostí v oblasti terciárního vzdělávání je podíl osob s nejvyšším vzděláním na populaci 25–64 let vzhledem k vyspělým evropským státům podstatně nižší2 . To je z velké části způsobeno stále nedostatečnou a málo diverzifikovanou nabídkou vzdělávacích příležitostí v sektoru neuniverzitního terciárního vzdělání (oproti vyspělým zemím máme stále malý podíl absolventů bakalářských studijních programů a oborů vyšších odborných škol). Vývoj struktury zaměstnanosti odráží rozsáhlé společenskoekonomické změny probíhající v transformující se české ekono-
Obrázek 7: Vývoj struktury zaměstnanosti podle sektorů v letech 1989–2000 (v % z celkového počtu zaměstnaných) primární sektor
50 % 43,0
41,9
43,2
42,3
40,4
40,2
39,9
39,7
39,3
39,2
39,3
27,9
28,4
28,3
28,5
28,7
29,1
29,1
22,5
23,3
23,8
24,5
25,0
21,5
24,4
24,1
20,5 11,2
10,3
8,9
8,5
8,0
7,5
7,3
6,6
6,6
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
40 % 30 % 20 %
sekundární sektor terciární sektor
mice. Od roku 1990 se významně snížil podíl zaměstnaných v primárním sektoru, který v současné době reprezentuje pouhých 6,6 % pracujících. Naopak podstatně vzrostla zaměstnanost v sektoru terciárním a ještě více kvartérním. Kvalifikačně nejnáročnější kvartérní sektor dnes zaměstnává téměř jednu třetinu všech pracujících (v roce 1989 to bylo jen 23 %), přičemž jeho zastoupení ve struktuře české ekonomiky se nadále zvyšuje. Terciární sektor zaměstnává cca jednu čtvrtinu pracujících (oproti 18 % v roce 1989), zaměstnanost v tomto sektoru v posledních letech však spíše stagnuje. Podíl pracovníků v sekundárním sektoru od roku 1989 poklesl ze 43 % v roce 1989 na 38 % v roce 2000; k úbytku zaměstnaných přitom došlo zejména v průmyslu, kde dnes působí 32,9 % pracujících. Do značné míry varující je skutečnost, že zmíněný podíl zaměstnaných v průmyslu od roku 1995 v podstatě stagnuje – velmi pozvolna klesající křivka vývoje zaměstnanosti v sekundárním sektoru v posledních letech tak zřetelně poukazuje na zpomalený proces transformace českého průmyslu. Co se týče terciárního a kvartérního sektoru, po dobu posledních deseti let se neustále zvyšoval zejména podíl pracovníků v obchodu (z 9,8 % v roce 1990 na 14,3 % v roce 2000). Ačkoli se celkově jedná o malé podíly, vzhledem k roku 1990 zřetelně vzrostla rovněž zaměstnanost v sektoru peněžnictví a pojišťovnictví (z 0,5 % v roce 1990 na 1,9 % v roce 2000) a ve veřejných službách a obraně (3,9 % v roce 2000 oproti 1,8 % v roce 1990).
10 %
23,1
24,4
24,9
18,1
18,4
18,6
15,8
15,3
13,4
26,1
kvartérní sektor
38,0 31,2
0% 1989
1990
1991
1992
1993
Zdroj: Statistická ročenka ČR, ČSÚ 2
Podíl osob ve věku 25–64 let, které dosáhly terciárního (univerzitního i neuniverzitního) vzdělání, činil v ČR v roce 1999 11 %, zatímco v zemích OECD byl v témže roce v průměru 22 %; v případě terciárního univerzitního vzdělání jsou zmíněné podíly již vyrovnanější: 11 % v ČR oproti 14 % v zemích OECD.
20
NA POČÁTKU TISÍCILETÍ Tabulka 7: Vývoj struktury zaměstnanosti podle odvětví v letech 1990–2000 (v % z celkového počtu zaměstnaných)
Zemědělství, lesnictví a vodní hospodářství Průmysl Stavebnictví Obchod, opravy motorových vozidel Doprava, skladování, spoje Peněžnictví a pojišťovnictví Veřejná správa, obrana Školství Zdravotnictví, veterinární a soc. péče Ostatní Celkem
1990
1991
1992
1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000*
11,8 % 37,8 % 7,5 % 9,8 % 6,9 % 0,5 % 1,8 % 5,9 % 5,2 % 12,8 % 100,0 %
10,0 % 38,5 % 8,0 % 9,6 % 7,3 % 0,7 % 2,0 % 6,4 % 5,3 % 12,2 % 100,0 %
8,6 % 36,5 % 8,3 % 11,0 % 7,4 % 1,0 % 2,5 % 6,6 % 5,4 % 12,5 % 100,0 %
6,8 % 35,3 % 9,3 % 12,6 % 7,9 % 1,3 % 2,7 % 6,7 % 5,4 % 11,9 % 100,0 %
7,0 % 33,7 % 9,1 % 13,6 % 7,3 % 1,5 % 3,0 % 6,6 % 5,3 % 12,9 % 100,0 %
6,6 % 32,9 % 9,0 % 12,7 % 7,7 % 1,9 % 3,2 % 6,4 % 6,0 % 11,4 % 97,8 %
6,0 % 32,4 % 9,0 % 13,3 % 7,8 % 1,9 % 3,3 % 6,3 % 5,6 % 11,8 % 97,4 %
5,6 % 31,0 % 8,8 % 14,2 % 7,5 % 2,0 % 3,5 % 6,1 % 5,5 % 12,0 % 96,2 %
5,4 % 32,8 % 8,2 % 15,5 % 6,9 % 1,8 % 3,6 % 6,2 % 5,4 % 14,2 % 100,0 %
5,2 % 33,0 % 7,7 % 14,3 % 7,3 % 2,1 % 3,8 % 6,3 % 5,5 % 14,8 % 100,0 %
4,8 % 32,9 % 7,3 % 14,3 % 7,2 % 1,9 % 3,9 % 6,4 % 5,7 % 15,6 % 100,0 %
Poznámka: * předběžné údaje Zdroj: Ukazatele sociálního a hospodářského vývoje České republiky, ČSÚ
A2.2 Nezaměstnanost a vzdělání Nezaměstnanost je fenomén, na který si naše ekonomika i společnost stále ještě zvyká. V porevolučních letech nepředstavovala nezaměstnanost téměř žádný problém: po dlouhou dobu se míra nezaměstnanosti pohybovala okolo 3 %. K výraznému zvratu došlo až v roce 1997: od tohoto roku až do roku 1999 křivka nezaměstnanosti prudce stoupala (z 5,2 % v roce 1997 na 8,7 % v roce 1999). Zdá se však, že rok 1999 představoval určitý vrchol v růstu
měr nezaměstnanosti, neboť do roku 2000 nezaměstnanost opět mírně poklesla. Nastolený příznivý trend tak dává prostor úvahám o možném oživení české ekonomiky. Míra celkové nezaměstnanosti se v roce 2000 pohybovala okolo 8 % až 8,5 %, a to s výraznými regionálními rozdíly – zatímco v Praze je míra nezaměstnanosti 3,4 %, v Ústeckém regionu 16,1 % a Moravskoslezském kraji pak 15,1 % (v nejvíce rizikových okresech se dokonce pohybuje okolo 20 %, a to především v okrese Most (21,5 %), dále Karviná
Tabulka 8: Vývoj struktury zaměstnaných a nezaměstnaných a míry nezaměstnanosti podle úrovně dosaženého vzdělání v letech 1995, 1997, 1999 a 2000 (v %) Vzdělání Celkem Základní a bez vzdělání Střední odborné (OU+OŠ) Střední odborné s maturitou (SOU + SOŠ) Střední všeobecné (gymnázia) Vysokoškolské, vyšší odborné
Míry nezaměstnanosti podle vzdělání 1995 4,0 % 10,8 % 3,8 % 2,3 % 3,9 % 1,2 %
1997 4,8 % 13,5 % 4,4 % 3,3 % 5,0 % 1,6 %
1999 8,7 % 20,6 % 8,9 % 6,4 % 9,2 % 3,0 %
2000* 8,3 % 21,5 % 8,3 % 6,0 % 8,2 % 2,7 %
Zaměstnaní
Nezaměstnaní
1995 1997 1999 2000* 1995 1997 1999 2000* 100,0 % 100,0 % 100,0 % 100,0 % 100,0 % 100,0 % 100,0 % 100,0 % 11,8 % 9,8 % 8,3 % 9,0 % 34,2 % 30,4 % 23,6 % 27,2 % 45,6 % 46,0 % 45,0 % 42,9 % 42,7 % 42,3 % 46,3 % 42,8 % 27,8 % 29,0 % 31,3 % 31,6 % 15,9 % 19,6 % 22,4 % 22,3 % 4,1 % 4,2 % 3,7 % 3,8 % 3,9 % 4,3 % 3,9 % 3,8 % 10,7 % 11,0 % 11,7 % 12,7 % 3,3 % 3,4 % 3,8 % 3,9 %
Poznámka: * údaj se vztahuje ke 4. čtvrtletí roku 2000 Zdroj: ČSÚ – Trh práce v České republice, Výběrová šetření pracovních sil
Tabulka 9: Vývoj počtu zaměstnaných a nezaměstnaných podle úrovně dosaženého vzdělání v letech 1995, 1997, 1999 a 2000 (v tis.) Vzdělání Celkem Základní a bez vzdělání Střední odborné (OU + OŠ) Střední odborné s maturitou (SOU + SOŠ) Střední všeobecné (gymnázia) Vysokoškolské, vyšší odborné
Zaměstnaní 1995 4 962,6 587,0 2 260,9 1 378,2 201,1 532,9
1997 4 936,5 483,8 2 269,1 1 433,1 205,6 540,9
1999 4 764,1 396,5 2 140,2 1 485,2 174,3 552,1
Poznámka: * údaj se vztahuje ke 4. čtvrtletí roku 2000 Zdroj: ČSÚ – Trh práce v České republice, Výběrová šetření pracovních sil
Nezaměstnaní 2000* 4 751,0 426,9 2 038,9 1 497,9 182,4 604,9
1995 208,1 71,1 88,9 32,9 8,1 6,7
1997 248,3 75,2 104,8 48,4 10,7 8,5
1999 454,1 102,8 209,3 100,8 17,7 17,1
2000* 430,4 117,1 184,6 95,8 16,2 16,8
21
PODMÍNKY VÝVOJE VZDĚLÁVACÍHO SYSTÉMU (18,1 %), Bruntál a Louny (17,2 %)). Fenomén vysoké nezaměstnanosti se přitom stále více negativně dotýká především rizikových skupin obyvatel z hlediska uplatnění na pracovním trhu, jako jsou čerství absolventi, osoby s nízkou nebo žádnou kvalifikací, ženy s malými dětmi či zdravotně postižení. Značný vliv na hodnoty měr nezaměstnanosti má stupeň dosaženého vzdělání. Tato skutečnost je patrná z aktuálního podílu nezaměstnaných v jednotlivých vzdělanostních skupinách i z dynamiky vývoje měr nezaměstnanosti v posledních letech. Ačkoli míry nezaměstnanosti vzrostly od roku 1995 ve všech vzdělanostních skupinách, dynamika nárůstu se u jednotlivých stupňů liší. Od roku 1999 přitom nezaměstnanost – v souladu s celkovým vývojem – mírně poklesla ve všech vzdělanostních kategoriích vyjma osob s nejnižším základním vzděláním. Výrazně nejvyšší míru nezaměstnanosti nalezneme u osob se základním vzděláním. V této kategorii nezaměstnanost rovněž nejrychleji stoupá a je to jediná vzdělanostní skupina, ve které míra nezaměstnanosti nepřestala růst ani po roce 1999. Z uvedených údajů je zřejmé, že osoby s pouze základním vzděláním jsou stále více vytlačovány z pracovního trhu. Zatímco jejich po-
Obrázek 8: Vývoj počtu uchazečů o zaměstnání podle úrovně dosaženého vzdělání v letech 1996–2000 (v tis.)
díl mezi zaměstnanci se pohybuje okolo 9 %, mezi nezaměstnanými tvoří více než jednu čtvrtinu. V roce 2000 přesáhla míra nezaměstnanosti v této skupině obyvatel 21 %. Vývoj míry nezaměstnanosti středoškoláků bez maturity (vyučených a osob se středním vzděláním bez maturity), kteří tvoří 43 % pracovního trhu, zhruba kopíroval celkový vývoj a v roce 2000 dosáhla míra nezaměstnanosti hodnoty 8,3 %. Nepříznivou skutečností zde není ani tak vlastní podíl nezaměstnaných, jako spíše jejich vysoký celkový počet – ten představoval v roce 2000 zhruba 190 tis., což spolu s uchazeči se základním vzděláním (138 tis.) tvoří téměř tři čtvrtiny z celkového počtu uchazečů o zaměstnání. Problémem v této vzdělanostní skupině je rovněž nízká ochota ke změně původní kvalifikace. O něco lépe si na pracovním trhu vedou osoby se středoškolským vzděláním ukončeným maturitní zkouškou, jejichž podíl na pracovním trhu se pohybuje okolo 35 %. Míra nezaměstnanosti těch, kdo mají úplné střední odborné vzdělání (SOŠ a vyučení s maturitou), v roce 2000 byla 6,0 %. Vyšší míra nezaměstnanosti – srovnatelná s mírou nezaměstnanosti v kategorii středního nematuritního vzdělání – se projevuje pouze u osob
15,2 13,2 8,7 5,4 3,7
Vysokoškolské
2,3 2,0 1,0 0,4 0,2
Vyšší vzdělání
65,6 69,0
SOŠ s maturitou
46,2 29,4 18,7 16,6 16,3 11,8
Gymnázium 7,2 4,9
21,8 19,1
Vyučen s maturitou
11,3 6,2 3,7 5,3 4,4 3,6 3,5 2,6
Středoškolské bez maturity
183,3 180,1
Vyučen
111,7 76,5 52,4 138,4 128,4
Základní vzdělání
92,9 71,8
k 30. 6. 2000 k 30. 6. 1999 k 30. 6. 1998 k 30. 6. 1997 k 30. 6. 1996
56,2 3,0 2,5 2,4 2,2 1,7
Bez vzdělání
0 Zdroj: MPSV
40
80
120
160
200
22
NA POČÁTKU TISÍCILETÍ s úplným středním (všeobecným) vzděláním (gymnázium), jejich podíl na pracovním trhu je však nízký (necelá 4 %). V roce 2000 dosáhla míra nezaměstnanosti v této skupině hodnoty 8,2 %, oproti roku 1999 (9,2 %) se jedná o relativně nejvýraznější pokles ze všech vzdělanostních skupin. Nezaměstnanost vysokoškoláků a těch, kdo vystudovali vyšší odbornou školu je stále mimořádně nízká (dohromady tvoří téměř 13 % pracovního trhu), v rámci zmiňovaného poklesu od roku 1999 se ještě mírně snížila na 2,7 % v roce 2000. Po nepříznivém růstu měr nezaměstnanosti, jehož svědky jsme byli až do roku 1999, je na základě posledního vývoje zřejmý pozitivní trend opětovného mírného poklesu hodnot nezaměstnanosti. Tento pokles lze vysledovat ve všech vzdělanostních skupinách obyvatel s výjimkou osob s nejnižším základním vzděláním. Nejméně kvalifikovaná část obyvatelstva tak stále silněji představuje jeden z nejožehavějších problémů na trhu práce.
A2.3 Ekonomická hodnota vzdělání Výše dosaženého vzdělání je významným faktorem spolupůsobícím v utváření společenského postavení jednotlivce. Výraznou měrou určuje nejen charakter práce a úspěšnost na pracovním trhu, ale má rovněž nesporný význam ekonomický, neboť se jasně odráží v příjmové hladině jednotlivce. Příjmová diferenciace v závislosti na stupni dosaženého vzdělání se od společenských změn na počátku 90. let neustále prohlubuje, a to dosti dynamicky. Je nesporné, že vzdělání se stále více vyplácí – kromě jiného – i v ekonomickém smyslu. Zatímco v roce 1988 byl v průměru příjem muže – vysokoškoláka pouze o 40 % vyšší než muže se základním vzděláním, v roce 2000 byl vyšší již o cca 165 %, tzn. výrazně více než o 2,5 násobek. Příjmová diferenciace mezi vysokoškoláky a ostatními vzdělanostními skupinami je největší a také se prohlubuje jednoznačně nejrychleji (v roce 1998 činil příjmový poměr u mužů 251:155:117:100, v roce 2000 již 264 (:170):161:119:100). Otevírání „příjmových nůžek“ mezi osobami s maturitou, bez maturity a se základním vzděláním je rovněž zřetelné, i když pokračuje pomaleji než u vysokoškoláků. Výjimku tvoří vyučené ženy bez maturity, jejichž příjmy jsou vzhledem k ženám se základním vzděláním od roku 1988 stabilně pouze o cca 6 až 7 % vyšší (vyjma roku 1998, kdy byly vyšší o 10 %). Obecně se dá říci, že čím vyšší je vzdělání, tím rychlejší je prohlubování příjmových rozdílů vzhledem k nejnižšímu stupni vzdělání.
Trend otevírání „příjmových nůžek“ pokračuje i u žen, a to nejvíce mezi vysokoškolačkami a ostatními vzdělanostními skupinami (v roce 2000 činil příjmový poměr 228 (:159):159:107:100). Na první pohled je však zřejmé, že oproti mužům je příjmová diferenciace žen výrazně méně ostrá, a to zejména z důvodu relativně nižších příjmů žen v nejvyšších vzdělanostních kategoriích (VŠ a VOŠ) oproti stejně vzdělaným mužům. Pouze ženy, které vystudovaly střední školu s maturitou, mají vzhledem k ženám s jen základním vzděláním srovnatelně vyšší příjmy jako stejně vzdělaní muži (161 % u mužů, 159 % u žen). Ve všech ostatních vzdělanostních kategoriích se však setkáváme s nepříznivým trendem diferenciace platů podle pohlaví. Tato tendence je nejvýraznější v nejvyšších vzdělanostních kategoriích a navíc se spíše prohlubuje než zmírňuje. Varovnou skutečností tak je, že zatímco muži – vysokoškoláci měli v roce 2000 příjmy o 164 % vyšší než muži se základním vzděláním, ženy vysokoškolačky převyšují v příjmech ty se základním vzděláním pouze o 128 %. Z vývoje příjmových rozdílů podle stupně dosaženého vzdělání je patrné, že pracovní trh je v segmentu vysoce kvalifikované pracovní síly dosud nenasycen a poptávka po ní dále poroste. Nepříznivou skutečností je však prohlubující se trend diferenciace příjmů podle pohlaví, který je nejvíce zřetelný právě u vysokoškolsky vzdělaných osob.
A2.4 Uplatnění absolventů škol na trhu práce Absolventi škol mají na trhu práce ambivalentní postavení. Na jedné straně jde o pracovníky, kteří znají nejnovější poznatky daného oboru, mají zpravidla lepší jazykovou vybavenost než předchozí generace, ve své většině ovládají práci s výpočetní technikou alespoň na uživatelské úrovni a přijímání nových poznatků či osvojení nových pracovních návyků jim nečiní potíže. Na straně druhé jim nedostatek pracovních zkušeností komplikuje získání zaměstnání a řadí je mezi skupiny se ztíženou možností uplatnění, neboť zaměstnavatelé mnohdy – zejména v tíživé ekonomické situaci – dávají přednost získání pracovníka s praxí. Jinými slovy, relevance dosaženého vzdělání a získané odbornosti z hlediska potřeb trhu práce je sama o sobě jednou z nejpodstatnějších kvalit vzdělávací soustavy. V podmínkách rychle se měnící a krystalizující ekonomiky je otázka relevance ještě významnější. Absolventi škol se tak stávají skupinou, jejíž postavení na trhu práce je značně komplikované a rizikové.
Tabulka 10: Srovnání mzdové diferenciace podle úrovně dosaženého vzdělání v letech 1988, 1996, 1998 a 2000 (v % průměrného příjmu osob se základním vzděláním) Vzdělání Základní Střední bez maturity (vyučen) Střední s maturitou Vyšší odborné a bakalářské Vysokoškolské Zdroj: ČSÚ
1988 Muži 100,0 113,5 118,5 – 140,5
1996 Ženy 100,0 106,6 119,0 – 156,5
Muži 100,0 116,1 153,2 – 238,4
1998 Ženy 100,0 105,7 154,5 – 234,0
Muži 100,0 116,8 155,4 – 250,7
2000 Ženy 100,0 110,4 149,6 – 215,6
Muži 100,0 118,9 161,1 170,0 264,4
Ženy 100,0 107,1 159,0 159,4 227,9
23
PODMÍNKY VÝVOJE VZDĚLÁVACÍHO SYSTÉMU Tabulka 11: Vývoj počtu evidovaných uchazečů o zaměstnání a evidovaných absolventů škol v letech 1995–2001 Období
IV.95 IX.95 IV.96 IX.96 IV.97 IX.97 IV.98 IX.98 IV.99 IX. 99 IV.00 IX.00 IV.01
Míra nezaměstnanosti celkem (%) Počet evidovaných uchazečů (v tis.) Počet evidovaných absolventů škol (v tis.) Podíl absolventů k celkovému počtu uchazečů ( v %)
2,9 151,0 15,1 10,0
3,0 154,0 25,5 16,6
2,8 148,7 16,7 11,2
3,2 169,0 31,4 18,6
3,8 195,0 22,2 11,4
4,8 247,6 51,3 20,7
5,4 277,6 32,3 12,0
6,8 350,7 77,1 22,0
8,2 433,3 58,5 13,5
9,0 469,8 84,5 18,0
9,0 471,2 57,8 12,3
8,8 458,3 70,9 15,5
8,3 433,3 45,7 10,5
Zdroj: MPSV
Počet nezaměstnaných absolventů škol se v průběhu roku výrazně mění: v září, teprve po skončení školního roku a prázdninového období, jejich počet rychle vzroste a dochází ke kulminaci neumístěných absolventů (řada z nich totiž začíná hledat své první zaměstnání až po „posledních prázdninách“ a pokud neuspějí, navštíví úřad práce). Od září jejich počet postupně klesá a v dubnu již lze situaci považovat za stabilizovanou. Porovnáme-li tedy údaje ve srovnatelných obdobích, vidíme, že meziroční nárůst byl až do roku 1996 velmi malý (šlo řádově o stovky) a odpovídal celkovému vývoji nezaměstnanosti daného období. Od roku 1997 se však tempo nárůstu neumístěných absolventů škol zvyšuje (opět zcela ve shodě s vývojem nezaměstnanosti) a meziroční zvýšení mezi odpovídajícími obdobími dosahuje indexu zhruba 1,5. V dubnu 1998 tak bylo evidováno 32,7 tisíce nezaměstnaných absolventů, v dubnu 2000 již jde o 57,8 tisíce neumístěných absolventů. V dubnu 2001 jsme zaznamenali pokles neumístěných absolventů, a to na 45,7 tisíce. Tento pokles má 2 hlavní příčiny – jednak na trhu práce chybí takřka celý jeden ročník absolventů maturitních oborů (zavedení povinného absolvování 9. ročníku na základních školách se projevilo v počtech absolventů v nematuritních oborech v roce 1999, v maturitních oborech v roce 2000) a jednak se zde také projevilo určité oživení ekonomiky. Podíl nezaměstnaných absolventů na všech nezaměstnaných zůstával ve sledovaném období víceméně vyrovnaný – v dubnu 1998 činil 12 %, v dubnu 1999 13,5 %, v dubnu 2000 opět poklesl na 12,3 % a v dubnu 2001 se ještě snížil na 10,5 %.
Obrázek 9: Vývoj struktury a počtu nezaměstnaných absolventů škol podle úrovně dosaženého vzdělání v letech 1995–2001 (v tis.) ZŠ Vyučení a ostatní obory SOU, OU a U SOU s maturitou SOŠ a G VOŠ VŠ
100 %
0,4
0,5
3,4
3,9
0,6
0,8
80 %
Podrobnější pohled na počty nezaměstnaných absolventů podle úrovně dosaženého vzdělání ukazuje některé zajímavé skutečnosti. Relativně stabilní je v nominální rovině pohledu pouze počet nezaměstnaných absolventů se základním vzděláním (mezi lety 1995 a 2000 vzrostl o 1,3 tisíce, v dubnu 2001 jich bylo evidováno 6,1 tis.). Jejich podíl na celkovém počtu nezaměstnaných absolventů se však snížil na cca třetinovou hodnotu z 32 % v dubnu 1995 a na 14 % v dubnu 2001. Počet nezaměstnaných absolventů vysokých škol vzrostl 5,3krát (v dubnu 1995 jich bylo evidováno 447 a v dubnu 2001 2 392), avšak jejich počet je stále takřka zanedbatelný, podobně jako v případě absolventů vyšších odborných škol. Relativně se podíl vysokoškoláků mezi nezaměstnanými absolventy zvýšil o dva procentní body. Mezi nezaměstnanými absolventy škol jsou velmi výrazně zastoupeni vyučení – jejich počet se mezi lety 1995 a 2000 ztrojnásobil (ze 5,9 tisíc v dubnu 1995 na 17,4 tisíce v dubnu 2000 a na 16,9 tisíce v dubnu 2001). Zhruba šestkrát vzrostl počet nezaměstnaných čerstvých maturantů3 (ze 3,4 tisíce nezaměstnaných absolventů v dubnu 1995 na 21,1 tisíce v dubnu 2000). V dubnu 2001 pak počet nezaměstnaných absolventů s maturitou výrazně poklesl (12,6 tisíce) a to z důvodu již zmiňovaného zavedení povinného absolvování 9. ročníku na základní škole (v maturitních oborech tak v roce 2000 chyběl takřka celý maturitní ročník). Významný ukazatel, který souhrnně charakterizuje riziko, jemuž jsou absolventi škol na trhu práce vystaveni, je míra nezaměstnanosti. Vzhledem k dubnu roku 2000 se nedá mluvit o jednoznačném trendu změn: to, zda se jedná o pokles či nárůst míry
0,7
1,2
6,4
11,1
2,1
0,7
19,9
2,6
1,1
21,1
2,4
1,2
12,6
1,4
60 %
2,6 5,9
6,3
6,1 8,7
8,1
40 % 20 %
7,0
12,2
4,8
5,1
5,8
5,5
0% duben 1995
duben 1996
duben 1997
duben 1998
23,1
17,9
6,4
6,4
duben 1999
duben 2000
16,9
6,1
duben 2001
Zdroj: MPSV 3
Absolventů oborů ukončených maturitní zkouškou, kteří získali úplné střední vzdělání nebo úplné střední odborné vzdělání na všech typech středních škol.
24
NA POČÁTKU TISÍCILETÍ Tabulka 12: Míry nezaměstnanosti absolventů škol podle úrovně dosaženého vzdělání a oborových skupin v září 2000 a v dubnu 2001 Vyučení Celkem Přírodní, matem. a fyzikální vědy * Technické obory Zemědělství a lesnictví Zdravotnictví, lékařství Společenskovědní obory Umění
září 2000 52,3 – 55,4 53,3 – 47,8 29,3
duben 2001 32,7 – 34,9 34,1 – 29,4 13,0
Vyučení s maturitou září 2000 35,1 – 38,6 60,3 – 32,6 25,7
duben 2001 19,0 – 20,9 27,2 – 17,8 10,6
SOŠ září 2000 26,4 24,7 31,2 28,0 9,8 26,9 21,0
duben 2001 15,9 20,9 20,7 18,7 5,2 15,3 14,6
VOŠ září 2000 15,3 31,8 21,3 20,7 7,5 17,8 8,9
duben 2001 8,0 12,8 16,2 17,2 2,2 8,7 5,0
VŠ září 2000 10,3 9,3 14,0 25,6 6,8 8,2 9,9
duben 2001 5,0 4,7 7,1 11,6 2,6 4,1 4,3
Poznámka: * Pro SOŠ a VOŠ se jedná o skpinu oborů Ekologie a ochrana životního prostředí Zdroj: MPSV, ÚIV
nezaměstnanosti, závisí v prvé řadě na stupni dosaženého vzdělání absolventů. Relativní zlepšení situace na trhu práce, ke kterému došlo v poslední době, se tak u měr nezaměstnanosti z dubna 2001 projevilo pouze u některých skupin absolventů: u těch s vyšším stupněm dosaženého vzdělání. Situace vyučených absolventů, kteří nemají maturitu, se naopak oproti předchozímu roku nadále zhoršila. Znovu je však nutné připomenout určité zkreslení míry nezaměstnanosti způsobené malým počtem absolventů čtyřletých středních škol v roce 2000. Také pro zaměstnanost absolventů platí pravidlo, které se v souvislosti s uplatněním na trhu práce uvádí – čím vyšší dosažené vzdělání, tím větší jsou možnosti uplatnění. Absolventi z roku 2000 vykazovali v dubnu 2001 následující míry nezaměstnanosti: Vyučení bez maturity: 32,7 % Vyučení s maturitou: 19,0 % Gymnázia: 8,9 % Střední odborné školy:15,9 % Vyšší odborné školy: 8,0 % Vysoké školy: 5,0 % Z pohledu odborného zaměření absolventů (tj. oborů vzdělání) jsme v dubnu 2001 zaznamenali následující situaci: Pro všechny stupně vzdělání platí, že nejvyšší míry nezaměstnanosti dosahují absolventi zemědělských a technických oborů (v dubnu 2001: pro zemědělské obory od 34,9 % do 7,1 % a pro technické obory 34,1 % až 11,6 %). U vyučených (celková míra nezaměstnanosti absolventů 32,7 %) byla nejtíživější situace v oboru kožedělná výroba (81,4 %), v textilních a oděvních oborech (47,4 %), ve stavebnictví (46,2 %) a v hornictví a hutnictví (37,0 %). Naopak nízká míra nezaměstnanosti byla zjištěna u oborů polygrafických (19,9 %) a užitého umění (13,0 %). Mezi vyučenými s maturitou byla nejvyšší míra nezaměstnanosti u oborů stavebních (31,3 %), zemědělských (27,2 %), veřejnosprávní činnost (28,8 %) a strojírenství (25,5 %), přičemž celková míra nezaměstnanosti absolventů zde činila 19,0 %. Podprůměrnou míru nezaměstnanosti vykazovaly především obory polygrafie (5,9 %), textilní (11,8 %), dopravní (13,2 %) a potravinářské (13,7 %). U absolventů středních odborných škol (celková míra nezaměstnanosti absolventů 15,9 %) se jako nejproblematičtější
obory jeví především hutnické (33,1 %), dopravní (33,3 %) a dřevařské (25,9 %). Nízká míra nezaměstnanosti je naopak u absolventů oborů zdravotnických (5,2 %) a speciálních technických (6,6 %). Podprůměrnou míru nezaměstnanosti vykazují také ekonomické obory (14,2 %) a absolventi multidisciplinárních oborů podnikání v oboru (14,6 %). Mezi absolventy vyšších odborných škol (celková míra nezaměstnanosti absolventů 8,0 %) je nejvyšší míra nezaměstnanosti v textilních oborech (60 %), strojírenských (21,3 %) a stavebních (23,3 %). Naopak nejlépe na tom jsou absolventi oborů zdravotnických (2,2 %), speciálních technických (4,3 %) a oborů zaměřených na gastronomii a hotelnictví (5,7 %). Pro absolventy vysokých škol (celková míra nezaměstnanosti absolventů 5,0 %) je nejtíživější situace v oborech dřevařských (14 % nezaměstnaných), hornických (11,6 %), dopravních (10,5 %), ale také například v oblasti historických věd (10,1 %). Naopak nejlépe na tom jsou absolventi právnických oborů (2,1 % nezaměstnaných), dále zdravotnických (2,6 %) a politických věd (2,6 %). Při posuzování absolventů škol jako součásti trhu práce na regionální úrovni vidíme několik základních trendů. Při pohledu na strukturu uchazečů o zaměstnání je patrné, že se situace v jednotlivých krajích výrazně odlišuje. Mezi regiony s nejvyšším počtem uchazečů o zaměstnání patří zejména Moravskoslezský kraj (94,6 tisíce uchazečů), Ústecký (66,6 tisíce) a Jihomoravský (54 tisíc) kraj, naopak ke krajům s nejnižším počtem lze přiřadit především Karlovarský (13,2 tisíce uchazečů) a Liberecký (14 tisíc uchazečů) kraj. Vyšší počet neumístěných uchazečů mají i Středočeský (38,2 tisíce) a Olomoucký (38,1 tisíce) kraj. V Moravskoslezském a v Ústeckém kraji nedošlo ve srovnání s rokem 1999 k poklesu uchazečů o zaměstnání jako v ostatních krajích. Významným ukazatelem vypovídajícím o stavu na trhu práce v daném regionu je míra nezaměstnanosti podle krajů. K regionům s nejvyšší mírou nezaměstnanosti absolventů patří především Ústecký (16,1 %) a Moravskoslezský (15,1 %) kraj. Naopak jednoznačně nejnižší míru nezaměstnanosti nalezneme v Praze (3,4 %). Míra nezaměstnanosti nižší než 6 % byla zjištěna ještě v Jihočeském a Královéhradeckém kraji. Ženy se na počtu uchazečů o zaměstnání podílely v letech 1995–1997 více jak 50 %, ve Středočeském, Jihočeském a Králo-
25
PODMÍNKY VÝVOJE VZDĚLÁVACÍHO SYSTÉMU Tabulka 13: Vývoj počtu uchazečů o zaměstnání – absolventů škol podle krajů a oblastí v letech 1995, 1998, 2000
Kraj – oblast Hl. m. Praha Střední Čechy Jihozápad Jihočeský kraj Plzeňský kraj Severozápad Karlovarský kraj Ústecký kraj Severovýchod Liberecký kraj Královéhradecký kraj Pardubický kraj Jihovýchod Vysočina Jihomoravský Střední Morava Olomoucký kraj Zlínský kraj Moravskoslezsko Česká republika
1995
1998
2000
neumístění uchazeči
neumístění uchazeči
neumístění uchazeči
celkem
z toho ženy
z toho absolventi a mladist.
míra registr. nez. v %
1 854 14 325 12 716 6 442 6 274 27 810 3 397 24 413 18 157 5 510 5 674 6 973 25 124 8 657 16 467 20 902 13 804 7 098 32 153 153 041
1 019 9 270 7 855 3 980 3 875 15 873 1 770 14 103 10 779 3 100 3 468 4 211 14 532 5 120 9 412 11 357 7 406 3 951 17 428 88 113
231 2 184 1 788 880 908 3 454 460 2 994 2 371 775 629 967 3 448 877 2 571 2 940 2 017 923 3 669 20 085
0,3 % 2,5 % . . . . . . . . . . . . . . . . 2,9 %
celkem
z toho ženy
z toho absolventi a mladist.
míra registr. nez. v %
14 580 34 096 35 186 18 073 17 113 65 951 10 888 55 063 48 644 14 797 16 782 17 065 64 018 19 070 44 948 52 875 32 476 20 399 71 568 386 918
8 231 19 238 19 268 10 064 9 204 34 095 5 250 28 845 26 419 8 052 9 290 9 077 34 526 10 141 24 385 27 654 16 835 10 819 35 970 205 401
2 388 5 890 6 257 3 478 2 779 9 895 1 760 8 135 8 673 2 734 2 735 3 204 12 810 3 482 9 328 9 427 5 593 3 834 12 880 68 220
2,3 % 5,9 % . . . . . . . . . . . . . . . . 7,5 %
celkem
z toho ženy
z toho absolventi a mladist.
míra registr. nez. v %
21 832 38 160 37 034 18 499 18 535 79 746 13 174 66 572 50 556 14 016 16 644 19 896 73 405 19 402 54 003 62 027 38 092 23 935 94 609 457 369
11 624 20 630 19 290 9 795 9 495 39 179 6 032 33 147 26 052 7 320 8 493 10 239 37 339 9 928 27 411 30 497 18 566 11 931 45 193 229 804
1 835 4 573 4 334 2 379 1 955 9 766 1 625 8 141 6 018 1 671 2 053 2 294 10 813 2 381 8 432 8 006 4 910 3 096 12 593 57 938
3,4 % 6,8 % . 5,8 % 6,5 % . 8,0 % 16,1 % . 6,4 % 5,9 % 7,9 % . 7,5 % 9,3 % . 11,9 % 8,1 % 15,1 % 8,8 %
Zdroj: MPSV ČR (Nez), ČS – databáze Krok (060101, 060107), ÚIV
véhradeckém kraji (v roce 1995 i v Plzeňském a Pardubickém) dokonce 60 %. V následujících letech došlo z pohledu žen k vylepšení situace – jejich podíl mezi uchazeči o zaměstnání poklesl na v průměru 55 % a plynule se snižoval tak, že v roce 2000 tvořily ženy polovinu uchazečů o zaměstnání. V některých krajích je žen – uchazečů o zaměstnání méně než 50 % – Karlovarský, Moravskoslezský, Olomoucký, Zlínský a Ústecký kraj. Pokud jde o změny počtu uchazečů mezi lety 1995–2000, pak největší nárůst byl zaznamenán v Praze – o 1 177 procentních bodů, u žen o 1 141 procentních bodů. V ostatních krajích se růst počtu uchazečů pohyboval od 124 procentních bodů (o 94 procentních bodů u žen) v kraji Vysočina po 288 procentních bodů (240 procentních bodů u žen) v Karlovarském kraji. Z hlediska počtu neumístěných absolventů a mladistvých vystupují do popředí stejné kraje jako v případě souhrnných údajů – Ústecký (8,1 tisíce neumístěných absolventů a mladistvých), Jihomoravský (8,4 tisíce) a Moravskoslezský (14 tisíc) kraj. V předchozích letech byl vyšší počet neumístěných absolventů zaznamenán i ve Středočeském kraji, kde však v roce 2000 došlo k poklesu (ze 6 tisíc neumístěných uchazečů a mladistvých v roce 1999 na 4,6 tisíce v roce 2000). Nejvýraznější růst neumístěných absolventů a mladistvých mezi lety 1995–2000 se odehrál v Praze, kde počet neumístěných ab-
solventů a mladistvých stoupl o 694 procentních bodů (ze 231 absolventů v roce 1995 na 1,8 tisíce absolventů v roce 2000). V ostatních krajích byl nárůst nižší – od 109 procentních bodů ve Středních Čechách po 243 bodů v Moravskoslezském kraji.
A3 DEMOGRAFICKÝ VÝVOJ Demografický vývoj je základním kamenem pro strategické plánování vývoje vzdělávací soustavy, protože na vstupu určuje potřebné kapacity jednotlivých součástí vzdělávacího systému. Pomalu odeznívají důsledky populačního nárůstu ze 70. let (propopulační opatření tehdejší vlády), vysoké počty nově narozených v těchto letech jsou již záležitostí terciárního vzdělávání. Následný pokles porodnosti z 80. a hlavně 90. let se právě teď projevuje ve středním, respektive základním školství. Tyto stupně vzdělávací soustavy byly rozšiřovány kvůli populaci nově narozených ze 70. let, ale nyní již jsou některé tyto kapacity nadbytečné, jejich provoz je neefektivní a ochuzuje rozpočet MŠMT. Demografická projekce ČSÚ, ze které vycházíme, je z roku 19994, aktualizovanou projekci připravuje ČSÚ až na rok 2003. Rok 2000 je prvním rokem za posledních deset let, kdy se narodilo více dětí než v roce předchozím. Rozdíl oproti projekci ČSÚ je
4 V demografické projekci jsou uvažovány střední stavy populace k 1. 7. daného roku jako nejlepší ukazatel pro nástup do školního roku.
26
NA POČÁTKU TISÍCILETÍ však velmi malý (asi 600 dětí), tudíž považujeme za zbytečné promítat ho do nástupních ročníků a školních kontingentů v dalších letech. Z hlediska vzdělávací soustavy a jejích kapacitních potřeb jsou podstatné především dva demografické údaje – počty dětí ve věku vstupu do jednotlivých úrovní vzdělávání (nástupní ročníky) a počty dětí ve věku odpovídajícím typickému věku žáků v jednotlivých úrovních vzdělávání (tzv. školní kontingent)5. V období od roku 1996 do roku 2000 se do vývoje vzdělávací soustavy promítají změny, které přineslo zavedení povinného absolvování 9. ročníku základní školy. Z tohoto důvodu narostl v roce 1996 počet žáků na základních školách, zatímco do 1. ročníku škol středních nenastoupili téměř žádní žáci a v celkovém součtu na středních školách tedy žáků ubylo. Ve školním roce 1999/2000 ukončili studium žáci nenaplněných oborů středních škol ukončených maturitní zkouškou, učební a studijní obory neukončené maturitní zkouškou měly poslední nenaplněný ročník ve školním roce 1998/99. Počínaje školním rokem 2000/01 jsou tedy opět střední školy zaplněné. Malé počty maturantů školního roku 1999/2000 umožnily alespoň částečně uspokojit tzv. „odloženou poptávku“ po studiu na vysokých školách.
18/19letí 14/15letí
200 180 Počet osob v tisících
Obrázek 10: Obrázek 10: Vývoj počtu obyvatel ČR ve věku 6, 11, 15 a 19 let (do roku 1995 ve věku 6, 10, 14 a 18 let) v letech 1990–2005 (v tis.)
Počet dětí ve věku povinné školní docházky nadále klesá. Pokud se v ČR výrazně nezvýší porodnost, bude pokles pokračovat nejméně dalších 6 let, potom podle vývoje porodnosti bude pokles dále pokračovat nebo nastane stagnace. Podle prognóz dojde do roku 2005 k poklesu z 1,13 milionu (rok 2000) na 0,95 milionu, tj. o 16 %. Situace na středních školách se již stabilizovala a není ovlivněna zavedením povinného 9. ročníku v roce 1996. Ve srovnání s rokem 1995 (652 tis.) se středoškolský kontingent v roce 2000 zmenšil o 106 tis. (545 tis.), tj. o 16,5 %, další pokles se předpokládá do roku 2005 (vzhledem k roku 2000 o 31 tis., tj. o 5,5 %). Pokud se jedná o populaci uvažovanou pro studium na vysokých a vyšších odborných školách, i ta rok od roku klesá, není však tak bezprostředně provázána s počtem studentů. Zájemců o studium je prakticky pořád stejně; jednak se zde projevuje tzv. „odložená poptávka“ – částí uchazečů o studium jsou neúspěšní uchazeči o studium z minulých let, jednak stoupá zájem o terciární vzdělávání. Malý počet maturantů ve školním roce 1999/00 částečně pomohl problém „odložené poptávky“ řešit, ale zatím se zdá, že ne příliš výrazně. Maximální velikost vysokoškolského kontingentu byla v roce 1997 (910 tis.), od té doby klesá, a to dost výrazně – v roce 2000 byl 832 tis., (tj. o 8,5 % méně), další pokles do roku 2005 bude o 154 tis., tzn. o 18,5 % vůči roku 2000.
160 140 120 100
10/11letí 80
6letí
1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005
3,0
Obrázek 11: Vývoj objemu školních kontingentů
v letech 1990–2005 (v mil.) 1. stupeň ZŠ 2. stupeň ZŠ 5
SŠ VŠ, VOŠ
Počet osob v milionech
(věkových skupin obyvatel odpovídajících typickému věku žáků na jednotlivých úrovních vzdělávání: 1. stupeň ZŠ: 6-9/10, 2. stupeň ZŠ: 10/11-13/14, střední školy: 14/15-17/18, vysoké a vyšší odborné školy: 18/19-22/23)
2,5 2,0 1,5 1,0 0,5 0,0 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005
Jako nástupní ročníky jsou pro jednotlivé úrovně vzdělávání uvažováni šestiletí (vstupují na 1. stupeň ZŠ), jedenáctiletí (do šk. roku 1995/96 desetiletí, vstupují na 2. stupeň ZŠ), patnáctiletí (do šk. roku 1995/96 čtrnáctiletí, vstupují na střední školu) a devatenáctiletí (do šk. roku 1995/96 osmnáctiletí, vstupují na VŠ nebo VOŠ). Podobně pro školní kontingenty jsou uvažovány věkové skupiny 6–10 let , resp. 6–9 let (1. stupeň ZŠ), 11–14 let, resp. 10–13 let (2. stupeň ZŠ), 15–18 let, resp. 14–17 let (střední školy) a 19–23 let, resp. 18–22 let (VŠ a VOŠ).
27
PODMÍNKY VÝVOJE VZDĚLÁVACÍHO SYSTÉMU
A4 PRÁVNÍ PŘEDPISY VE ŠKOLSTVÍ Základní právní rámec školského systému daný Ústavou České republiky a Listinou základních práv a svobod tvoří soustava osmi základních zákonů, z nichž čtyři byly přijaty v roce 2000. Jsou to: zákon o soustavě základních škol, středních škol a vyšších odborných škol (školský zákon), zákon o poskytování dotací soukromým školám, předškolním a školským zařízením, zákon o školských zařízeních, zákon o státní správě a samosprávě ve školství, zákon o vysokých školách, zákon o obcích (obecní zřízení), zákon o krajích (krajské zřízení), zákon o hlavním městě Praze. Základní novelou pro prvních pět jmenovaných zákonů je zákon č. 132/2000 Sb., o změně a zrušení některých zákonů souvisejících se zákonem o krajích, zákonem o obcích, zákonem o okresních úřadech a zákonem o hlavním městě Praze. Novely většinou vstoupily v platnost až k 1. 1. 2001. Zákon o soustavě základních, středních a vyšších odborných škol (č. 29/1984 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ve sledovaném období novelizace č. 19/2000 Sb. a č. 132/2000 Sb.) upravuje nejrozsáhlejší část školské soustavy – instituce od základních škol až po úroveň vyšších odborných škol včetně. Vymezuje součásti výchovně vzdělávací soustavy, definuje povinnou školní docházku a dále cíle, postavení a návaznost jednotlivých úrovní vzdělávání, druhy a typy škol a formy a průběh studia; stanoví rozdíly v postavení škol v závislosti na postavení jejich zřizovatele. Tento zákon prošel dlouhou řadou podstatných změn – poslední plné znění bylo publikováno ve Sbírce zákonů pod č. 258/1996. Novela zákona č. 19/2000 Sb. otevřela cestu na střední školy i těm, kdo splnili povinnou školní docházku, aniž vyhověli dosavadní podmínce „úspěšného absolvování základní školy“ (tj. úspěšné absolvování všech devíti ročníků), pokud splní podmínky přijímacího řízení. Zákon č. 306/1999 Sb., o poskytování dotací soukromým školám, předškolním a školským zařízením, nahradil dosavadní úpravu nařízeními vlády z let 1996 a 1998 platnou do listopadu 1999. Ustanovil vyšší základní dotace a současně přesněji, resp. vhodněji upravil podmínky pro jejich zvýšení. Zákon č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství byl novelizován zákony č. 132/2000 Sb. a č. 258/2000 Sb., úpravy nabyly účinnosti v roce 2001. Zákon č. 76/1978 Sb., o školských zařízeních, upravuje ty součásti výchovně vzdělávací soustavy, které zajišťují předškolní vzdělávání, zájmovou a mimoškolní výchovu, popř. ústavní či ochrannou výchovu, a dále tzv. školská účelová zařízení, která pomáhají zajišťovat hmotnou péči o žáky či plnit další úkoly. V důsledku zákona č. 306/1999 Sb. byl tento zákon novelizován zákonem č. 19/2000 Sb., který zrušil ustanovení o úpravě dotací soukromým zařízením prostřednictvím nařízení vlády, a samozřejmě i zákonem č. 132/2000 Sb.
Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů, byl novelizován pouze zákony č. 210/2000 Sb. a č. 404/2000 Sb., které však nemají na vlastní činnost školské soustavy prakticky žádný dopad. Podstatné a rozsáhlé změny právních předpisů vyšly z reformy veřejné správy. K 1. 1. 2000 nabyl účinnosti ústavní zákon č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků, a v průběhu roku byly vydány čtyři zákony s ním související, jimiž byla reforma veřejné správy provedena a které výrazně pozměňují správu školství. Jsou to poslední tři vyjmenované zákony č. 128/2000 Sb., č. 129/2000 Sb. a č. 131/2000 Sb., (obecní zřízení, krajské zřízení, o hl. městě Praze) a zákon č. 132/2000 Sb., o změně a zrušení některých zákonů souvisejících se zákonem o krajích, zákonem o obcích, zákonem o okresních úřadech a zákonem o hlavním městě Praze. První dva zákony nabyly účinnosti dnem voleb do zastupitelstev krajů, některá ustanovení k 1. 1. 2001. Zákon č. 132/2000 Sb., který podstatným způsobem novelizuje školský zákon (v části 25.), zákon o státní správě a samosprávě (v části 26.), zákon o školských zařízeních (v části 27.) a zákon o poskytování dotací soukromým školám, předškolním a školským zařízením (v části 28.) nabyly účinnosti k 1. 1. 2001. Těmito opatřeními bylo ve školství oslabeno odvětvové řízení, protože státní správu na úrovni kraje bude vykonávat v přenesené působnosti krajský úřad jako výkonný orgán kraje. K 31. 12. 2000 zanikly školské úřady a došlo k výrazným přesunům kompetencí: 1. převažující část kompetencí školských úřadů (zejména personální věci a financování obecního školství) přešla na místně příslušné okresní úřady, 2. převážná část dosud státních škol (tedy zřizovaných MŠMT, školskými úřady a Ministerstvem zemědělství) přejde do zřizovatelské působnosti krajů (ve čtyřech etapách – k 1. 1., k 1. 4., k 1. 7. a k 1. 10. 2001); ty budou vést i síť pracovišť praktického vyučování, 3. vedení sítě základních škol zřizovaných obcí přechází do kompetence ministerstva. Koncepční kompetence ministerstva jsou zákonem č. 132/2000 Sb. zvýrazněny. Uvedenými úpravami se tedy počet novel upravujících oblast vzdělávání (s výjimkou vysokoškolského) dále zvětšuje. Vzhledem k rozsáhlosti a hloubce reformy veřejné správy však ani jiný postup není možný. Ministerstvo se ve sledovaném období soustředilo na zpracování koncepce vzdělávání (Bílá kniha) a tato aktivita spolu s dlouhodobým legislativním úsilím vyústily v návrh nového školského zákona. Ten byl Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR po 1. čtení dne 22. 5. 2001 usnesením č. 1591 vrácen navrhovatelům k dopracování. Nově upravený zákon byl v listopadu 2001 znovu předložen Poslanecké sněmovně Parlamentu a po prvním čtení 12. 12. 2001 byl usnesením č. 1945 přikázán k projednání výborům.
28
NA POČÁTKU TISÍCILETÍ
A5 VÝCHODISKA DALŠÍHO ROZVOJE VZDĚLÁVACÍ SOUSTAVY Rozvoj vzdělávací soustavy byl ve zkoumaném roce 2000 ovlivněn pozitivním očekáváním spjatým s pokrokem koncepčních prací uvnitř resortu. Na druhé straně dalekosáhlá reforma státní správy, která ve školství započala k 1. 1. 2001, poznamenala atmosféru v resortu jistými obavami již dlouho předtím. V roce 2000 byla – jako vyústění předchozích analýz a celonárodní diskuse ke Koncepci vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy z května 1999 vedené v rámci akce Výzva pro 10 milionů – zahájena práce na Národním programu rozvoje vzdělávání v České republice – tzv. Bílé knize. Práce probíhala za mimořádně silné účasti odborné i širší veřejnosti a za trvalého zájmu médií. Dokument byl v průběhu tvorby podroben mezinárodní expertize, byl projednáván Radou pro vzdělávací politiku při MŠMT, k celkovému pojetí se vyjádřili zástupci odborné veřejnosti a sociálních partnerů na konferenci uspořádané v listopadu 2000, takže v prosinci 2000 mohla být třetí verze programu předložena k meziresortnímu připomínkovému řízení. Usnesením vlády č. 113 ze dne 7. února 2001 byl program schválen a ministrovi školství, mládeže a tělovýchovy bylo uloženo program realizovat prostřednictvím Dlouhodobého záměru vzdělávání a rozvoje výchovně vzdělávací soustavy ČR a dalších opatření. Finanční požadavky na plnění programu mají být zpracovány ve střednědobém výhledu a každoročně aktualizovány. O plnění konkretizovaných cílů programu má každoročně informovat Výroční zpráva MŠMT. Z Národního programu mají vycházet všechny orgány veřejné správy. Národní program rozvoje vzdělávání v České republice formuluje východiska a předpoklady rozvoje vzdělávací soustavy dané proměnami společnosti, formuluje principy vzdělávací politiky a principy řízení a financování v podmínkách, které vytvoří reforma veřejné správy, vytyčuje hlavní strategické linie rozvoje vzdělávání a prognózuje kvantitativní vývoj soustavy na základě předpokládaného demografického a ekonomického vývoje. Konkrétní směry vývoje jsou pak stanoveny pro jednotlivé sektory vzdělávací soustavy, které jsou členěny do tří skupin: na regionální školství, které zajišťuje počáteční vzdělávání pro mládež od 3 do 19 let, na terciární vzdělávání a na vzdělávání dospělých. Pojítkem dění ve všech třech sektorech je koncept celoživotního učení. Národní program stanovil pro léta 2001–2005 tyto hlavní strategické linie: 1. Realizace celoživotního učení pro všechny. 2. Přizpůsobování vzdělávacích a studijních programů potřebám života ve společnosti znalostí. 3. Monitorování a hodnocení kvality a efektivity vzdělávání. 4. Podpora vnitřní proměny a otevřenosti vzdělávacích institucí. 5. Proměna role a profesní perspektivy pedagogických a akademických pracovníků. 6. Přechod od centralizovaného řízení k odpovědnému spolurozhodování. Každá ze strategických linií se bude realizovat prostřednictvím rozvojových programů a řady opatření. Některé z nich se začaly naplňovat ještě před dokončením Bílé knihy, protože potřeba změny již
nazrála. Pokud jde o první bod, je v centru pozornosti dostupnost vzdělávání a podpora znevýhodněných. Přizpůsobování vzdělávacích programů novým potřebám bylo zahájeno pracemi na vzdělávacích programech pro jednotlivé stupně vzdělávání; výsledky se projevují teprve v roce 2001, kdy jsou programy postupně předkládány k odborné diskusi. Třetí bod je zatím nejintenzivněji realizován pracemi na novém pojetí maturitní zkoušky. Vnitřní proměna vzdělávacích institucí byla zatím zahájena především na úrovni vysokoškolského vzdělávání. Pokud jde o pedagogické pracovníky, v průběhu roku 2000 intenzivně pokračovalo budování rámce pro zajišťování jejich růstu. Ve všech budoucích krajích se rozšiřovala a doplňovala síť Pedagogických center jako center dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků a nově ustavený útvar MŠMT začal s přípravou programu kariérního růstu. Úspěšný přechod od centralizovaného řízení k decentralizovanému a k širší účasti všech partnerů vzdělávání je především úkolem příštích období v souvislosti s transformací státní správy ve školství. Souběžně s přípravou Bílé knihy pokračovaly práce na přípravě nového školského zákona, který však nebyl parlamentem přijat ani na konci roku 2001. Postupná aplikace zákona o vysokých školách vedla k některým změnám ve struktuře vysokého školství. Začaly vznikat neuniverzitní vysoké školy, zatím pouze soukromé, ve větší míře se začaly vytvářet bakalářské studijní programy finálního charakteru podle požadavků trhu práce. Ve smyslu zákona publikovalo ministerstvo v květnu 2000 Dlouhodobý záměr vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové, umělecké a další tvůrčí činnosti pro oblast vysokých škol, který byl připravován již od roku 1999. Souběžně s tím připravovaly své vlastní dlouhodobé záměry jednotlivé vysoké školy. Ve vzdělávací oblasti vychází Dlouhodobý záměr ministerstva z Hlavních cílů vzdělávací politiky vlády obsažených v Koncepci resortu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy do roku 2002 schválené vládou 7. dubna 1999. V oblasti výzkumu a vývoje vychází z Principů vědní politiky ČR na přechodu do 21. století, které schválila vláda 10. června 1998, a z dokumentu Národní politika výzkumu a vývoje. V oblasti mezinárodní spolupráce ve vzdělávání vychází především ze zapojení ČR do vzdělávacích programů Evropské unie Socrates a Leonardo da Vinci v jejich nové podobě schválené na léta 2000–2006 a do programu Tempus II a dále ze Společné deklarace o harmonizaci výstavby Evropského systému vysokého školství (tzv. Sorbonnská deklarace) v trojstupňovém schématu pregraduálního (bakalářského), graduálního (magisterského) a doktorského studia. Prioritami Dlouhodobého záměru jsou: 1. Rozvoj vysokého školství a rovnost v přístupu k vysokoškolskému vzdělávání. 2. Nový přístup k pojetí a obsahu vysokoškolského vzdělávání. 3. Změny ve struktuře vysokoškolského vzdělávacího systému. 4. Podpora akademických pracovníků a studentů. 5. Směřování k deklarovanému cíli vlády ČR vydávat v r. 2002 na školství 6 % HDP a na výzkum a vývoj 0,7 % HDP. Význam vzdělávání jako jedné z hlavních priorit v přípravě pro život v informační společnosti deklaruje i strategický dokument Koncepce státní informační politiky ve vzdělávání, který byl schválen usnesením vlády ČR č. 351 ze 10. dubna 2000.
B
VZDĚLÁVACÍ SOUSTAVA V ROCE 2000
31
VZDĚLÁVACÍ SOUSTAVA V ROCE 2000
B VZDĚLÁVACÍ SOUSTAVA V ROCE 2000 B.1 Struktura vzdělávací soustavy
S
truktura českého vzdělávacího systému vychází z platných ných právních norem, především ze zákona č. 29/1984 Sb., o soustavě základních škol, středních škol a vyšších odborných škol, ve znění pozdějších předpisů, ze zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů a ze zákona č. 76/1978 Sb., o školských zařízeních, ve znění pozdějších předpisů. Oproti roku 1999 se vzdělávací soustava příliš nezměnila, v platnost vešly pouze některé zákonné úpravy, které však systém pouze mírně upravily a charakteristiky jednotlivých vzdělávacích institucí zůstávají nezměněny. Nadále však pokračuje proces změkčování především vertikálních hranic na jednotlivých vzdělávacích stupních (integrace dětí a žáků se zdravotním postižením do běžných tříd, integrace speciálních a specializovaných tříd do běžných – nikoli speciálních – škol, apod.). Školy nabízejí studium v daleko širším spektru studijních programů, nabídka je rozšířena i o programy typu dalšího vzdělávání – kursy pro doplnění základního vzdělání, vzdělání poskytovaného zvláštní a pomocnou školou, některé střední školy realizují rekvalifikační kursy, v nabídce škol je i studium jednotlivých předmětů. Zřizovatelská struktura v regionálním školství (tedy celá oblast školství od předškolní výchovy až po vyšší vzdělávání ukončené absolutoriem) se v předchozích letech ustálila, podíl soukromých a církevních škol se stabilizoval. Určité změny ve zřizovatelské struktuře nastanou až v roce 2001, kdy všechny střední a vyšší odborné školy a část speciálních škol dosud zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a Ministerstvem zemědělství bude delimitována pod kraje. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy zůstane zřizovatelem pouze některých speciálních škol a zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy. V oblasti vysokého školství vstoupily již v roce 1999 na vzdělávací trh soukromé vysoké školy, které si postupně budují svou pozici v oblasti terciárního vzdělávání. Základním charakteristickým rysem českého vzdělávacího systému je jeho otevřenost a prostupnost, tedy především fakt, že prakticky nikomu není uzavřena cesta k dalšímu vzdělávacímu stupni. Mateřská škola (MŠ) zajišťuje předškolní výchovu dětí, je určena především dětem od tří let do dosažení věku šesti let, kdy zahajují povinnou školní docházku. Navzdory názvu nejde podle zákonných úprav o školu, ale o předškolní zařízení. Mateřská škola neposkytuje stupeň vzdělání, pouze doplňuje rodinnou výchovu a má socializační funkci. Docházka není povinná. V posledních několika letech narůstá procento dětí šestiletých a starších, které mají povolen odklad povinné školní docházky a přestože dovršily
6 Přípravné
školách.
věk nástupu do základní školy, zůstávají stále v mateřské škole. V rámci mateřských škol fungují i speciální a specializované třídy pro děti se zdravotním postižením a děti s poruchami učení a chování, tyto děti je navíc možné integrovat do běžných oddělení mezi děti zdravé. Do systému předškolního vzdělávání svým způsobem spadají i přípravné třídy pro děti se sociálním znevýhodněním 6. Základní škola (ZŠ) poskytuje základní vzdělávání, zabezpečuje rozumovou, mravní, estetickou, pracovní a tělesnou výchovu žáků a připravuje je pro vstup do středních škol a pro praxi. Základní škola zajišťuje povinnou devítiletou školní docházku naprosté většině odpovídající populace. Dělí se na první (pětiletý) a druhý (čtyřletý) stupeň. Děti do základní školy vstupují zpravidla v šesti letech, v případě kvalifikované školní nezralosti jim může být povolen odklad povinné školní docházky, případně mohou být zařazeny do přípravných tříd pro děti se sociálním znevýhodněním. Základní školy vyučují žáky ve třech základních vzdělávacích programech – Základní škola, Obecná škola a Národní škola. Experimentálně se v posledních několika letech ověřuje systém domácího vzdělávání. Dětem se zdravotním postižením jsou určeny speciální školy. Mohou být integrovány do běžných tříd nebo speciálních a specializovaných tříd běžných škol. Děti mentálně postižené mohou plnit povinnou školní docházku na zvláštní nebo pomocné škole, děti těžce postižené mohou být osvobozeny od docházení do školy nebo dokonce na dobu určitou osvobozeny od povinné školní docházky. Nadané děti mohou navštěvovat školy s rozšířenou výukou některých předmětů nebo mohou po 5. ročníku (příp. po 7. ročníku) základní školy pokračovat v plnění povinné školní docházky v osmiletém (příp. šestiletém) studijním programu gymnázií nebo v osmiletém oboru tanec na konzervatořích. Střední školy (SŠ) připravují ve svých vzdělávacích programech žáky pro výkon povolání a pro další studium. Poskytují střední vzdělání všeobecného charakteru – úplné střední vzdělání (gymnázia) nebo odborného charakteru – střední odborné a úplné střední odborné vzdělání (střední odborné školy a střední odborná učiliště). Na střední školy (s výjimkou víceletých gymnázií a oboru tanec na konzervatořích) vstupují žáci po ukončení povinné devítileté školní docházky na základní škole, zpravidla ve věku 15 let. Obory středních škol mají zpravidla délku 3–4 roky v závislosti na druhu studia (tříleté jsou převážně obory středních odborných učilišť a čtyřleté jsou převážně studijní obory na gymnáziích a středních odborných školách). Střední školy realizují i programy nástavbového studia určené pro absolventy učebních oborů a programy víceletých gymnázií a tanečních konzervatoří určené pro nadané děti. Základními druhy středních škol jsou gymnázia, střední odborné školy a střední odborná učiliště.
třídy pro děti ze sociokulturně znevýhodněného prostředí jsou zřizovány při mateřských, základních, speciálních základních a zvláštních
32
NA POČÁTKU TISÍCILETÍ
Obrázek 12: Schéma vzdělávacího systému České republiky
Legenda: závěrečné vysvědčení závěrečná zkouška závěrečná zkouška a výuční list maturitní zkouška a výuční list maturitní zkouška absolutorium státní závěrečná zkouška, státní rigorózní zkouška státní doktorská zkouška
PhD. doktorské studium
ISCED 6
Mgr., Ing., ... ISCED 5A VŠ navazující magister. stud. obory
MUDr., MVDr., Mgr., Ing., ... Věk 24 23 22 21 20 19
3
další vzdělávací stupeň
2
Dis.
ISCED 5A ISCED 5A ISCED 5A ISCED 5A ISCED 5A ISCED 5B
VYSOKÉ ŠKOLY 5
ISCED 5B ISCED 5B ISCED 5B ISCED 5B VYŠŠÍ ODBORNÉ ŠKOLY
VYSOKÉ ŠKOLY
magisterské studijní obory 6
praxe
bakalářské studijní programy
4
4
3
3
3,5
3
2,5
2
ISCED 4A ISCED 4A nástavbové studium 3 Věk 20 19 18 17 16 15
Ročník
14
9 8 7 6 5 4 3 2 1
6
STŘEDNÍ ŠKOLY VČETNĚ SPECIÁLNÍCH
5B 13 12 11 10
3A 3A 3A
5B 3B 3A
GYMNÁZIA
3B
6
8
8
4
4
3
3C 3C 3C 3C 3C SOU OU U
2
4
2. stupeň ISCED 2A
6 8
6
3A 3C 3C SOŠ
KONZ.
8
ZÁKLADNÍ ŠKOLY VČETNĚ SPECIÁLNÍCH 1. stupeň ISCED 1
3
2
Povinná školní docházka
11 10
2
3
2
2
3C 2C 2C PrŠ 3
2
3. stupeň ISCED 2B
Pracovní stupeň ISCED 2C
ZVLÁŠTNÍ ŠKOLY
POMOCNÉ ŠKOLY Nižší, střední a vyšší stupeň ISCED 1
1. a 2. stupeň ISCED 1
1
MATEŘSKÉ ŠKOLY VČETNĚ SPECIÁLNÍCH ISCED 0
3
Zdroj: ÚIV
Gymnázium (G) je střední škola, která poskytuje úplné střední vzdělání ukončené maturitní zkouškou. Kromě čtyřletých oborů gymnázií určených pro absolventy devátých ročníků základních škol realizují gymnázia i víceleté programy – osmileté a šestileté. V nižších ročnících těchto gymnázií plní žáci povinnou školní docházku. Gymnázia s výukou jednotlivých předmětů v cizím jazyce, tzv. „bilingvy“ (dříve „jazyková“ pětiletá gymnázia), jsou zpravidla šestiletá.
Střední odborné školy (SOŠ) poskytují především úplné střední odborné vzdělání ukončené maturitní zkouškou ve čtyřletých oborech. Kromě toho střední odborné školy nabízejí i studium v oborech poskytujících střední odborné vzdělání, ve kterých však studuje méně než jedno procento studentů. Hlavním úkolem středních odborných škol je připravit absolventy pro praxi především v technicko hospodářských oborech, absolventi oborů ukončených maturitní zkouškou mohou pokračovat ve studiu
33
VZDĚLÁVACÍ SOUSTAVA V ROCE 2000 na vyšší odborné nebo vysoké škole. Zvláštním typem střední odborné školy jsou konzervatoře určené pro hudebně, tanečně a dramaticky nadané žáky. Studium na konzervatoři je ukončeno absolutoriem (případně maturitní zkouškou) a trvá šest (hudební a dramatické obory) nebo osm let (obor tanec). Střední odborná učiliště (SOU) jsou střední školy poskytující především střední odborné vzdělání ve zpravidla tříletých učebních oborech ukončených závěrečnou učňovskou zkouškou, absolventi získávají výuční list a jsou připraveni pro praxi a vstup na pracovní trh. Kromě oborů poskytujících střední odborné vzdělání nabízejí střední odborná učiliště i studium ve čtyřletých studijních oborech ukončených maturitní zkouškou poskytující úplně střední odborné vzdělání. Toto maturitní vysvědčení je současně dokladem o způsobilosti k výkonu povolání, ve kterých je výuční list požadován. Taktéž opravňuje k výkonu náročných dělnických povolání a provozních funkcí. Učiliště (U) nejsou formálně považována za střední školy. Poskytují možnost dvouleté přípravy žákům, kteří ukončili základní školu v nižším než devátém ročníku, studium je ukončeno závěrečnou zkouškou. Učiliště jsou v naprosté většině součástí školy, jejíž „nosnou“ součástí je střední odborné učiliště. Střední odborné školy i střední odborná učiliště nabízejí také studium v oborech nástavbového studia, které je určeno pro absolventy tříletých učebních oborů středních odborných učilišť. Studium poskytuje úplné střední odborné vzdělání, trvá zpravidla tři roky a je ukončeno maturitní zkouškou. Pro žáky, kterým střední odborné učiliště nebo učiliště poskytuje pouze teoretickou výuku, zajišťují praktickou část výuky střediska praktického vyučování, případně pracoviště praktického vyučování. Jednou z alternativ organizace výuky jsou speciální školy, které jsou určeny pro děti a žáky se zdravotním postižením (tělesným, smyslovým a mentálním) nebo sociálním postižením, pokud je není možné integrovat do běžných škol. Speciální školy působí v oblasti předškolní výchovy (speciální mateřské školy), poskytují základní vzdělávání žákům ve věku povinné školní docházky (ve speciálních základních školách) a působí i v oblasti středního vzdělávání (speciální gymnázia, speciální střední odborné školy, speciální střední odborná učiliště). V těchto školách jsou žáci vyučováni s využitím speciálních výchovných a vzdělávacích metod ve speciálních vzdělávacích programech a je jim poskytováno vzdělání rovnocenné se vzděláním poskytovaným v běžných školách. Žáci s výraznějšími rozumovými nedostatky a žáci mentálně postižení se mohou vzdělávat ve zvláštních a pomocných školách, v odborných učilištích a praktických školách. V posledních letech speciální školy navštěvují především děti a žáci s těžšími formami postižení vzhledem k tomu, že žáci s postižením mají ve stále větší míře možnost integrace do běžné školy, ať už jsou integrováni do speciálních a specializovaných tříd, nebo jsou integrováni do běžných tříd mezi děti zdravé. Vyšší odborné školy (VOŠ) nabízejí studium v oborech vyššího studia s absolutoriem. Studium je určeno absolventům středoškolských oborů ukončených maturitní zkouškou a připravuje studenty pro kvalifikovaný výkon náročných odborných profesí – studium je ve srovnání se studiem na vysokých školách zamě-
řeno mnohem více prakticky. Délka denního studia je dva až tři roky, studium je ukončeno absolutoriem, absolventi dosahují vyššího odborného vzdělání s absolutoriem. Absolventi mohou používat označení absolventa vyšší odborné školy příslušná jednotlivým studijním oborům, jejichž zkrácené podoby schvaluje ministr. Vysoké školy (VŠ) jsou určeny absolventům oborů středních škol ukončených maturitní zkouškou. Vysoké školy poskytují vysokoškolské vzdělávání v programech bakalářských a magisterských studijních programech. Studium v bakalářských programech je tříleté až čtyřleté a je ukončeno státní závěrečnou zkouškou, jejíž součástí je zpravidla obhajoba bakalářské práce, absolvent získává titul bakalář (Bc., BcA.). Studium v magisterských studijních programech je zpravidla čtyřleté až pětileté, v lékařských, veterinárních a architektonických oborech šestileté. Některé vysoké školy realizují dvoustupňové programy – po ukončení studia v bakalářském programu studenti pokračují ve dvouletém až tříletém navazujícím magisterském studijním programu. Studium v magisterských studijních programech je ukončeno státní závěrečnou zkouškou, jejíž součástí je obhajoba diplomové práce, absolventi získávají titul magistr (Mgr.), v oborech uměleckých MgA., v oborech ekonomických, technických a zemědělských věd titul inženýr (Ing.), v oboru architektura Ing.arch. Studium v oborech lékařství a veterinářství se ukončuje rigorózní zkouškou a absolventi získávají titul doktor všeobecné medicíny (MUDr.) a doktor veterinární medicíny (MVDr.). Státní rigorózní zkoušku mohou složit i absolventi magisterských studijních programů v oborech přírodních věd (získávají titul doktor přírodních věd – RNDr.), humanitních, pedagogických a společenských věd (doktor filosofie PhDr.), právnických věd (doktor práv JUDr.), farmaceutických věd (doktor farmacie PharmDr.), teologických věd (doktor teologie ThDr. nebo licetát teologie ThLic.). Absolventi magisterských studijních programů mohou pokračovat ve studiu v doktorských studijních programech a připravovat se k vědecké a tvůrčí práci. Studium trvá zpravidla tři roky, je ukončeno obhajobou disertační práce a státní doktorskou zkouškou, absolventi získávají akademický titul Ph.D. Na vysokých školách je možné studovat jednak formou prezenční (dříve denní studium), jednak formou distanční (dříve studium při zaměstnání), případně kombinovat obě formy studia (studium kombinované). Vysoké školy nabízejí kromě standardních druhů studia i další formy vzdělávání (rekvalifikační studium, univerzity třetího věku, studium směřující k získání pedagogické kvalifikace a další). Od roku 1999 začal pronikat i do vysokého školství soukromý sektor a začaly vznikat soukromé vysoké školy neuniverzitního směru. Stav národnostního školství je determinován geografickým rozptýlením národnostních menšin po celém území České republiky. S výjimkou Romů a Poláků nevytvářejí národnostní menšiny územně celistvé komunity. Školy jsou zřizovány v oblastech vyšší koncentrace národnostních menšin, především v okresech Karviná a Frýdek-Místek (polská národnostní menšina – mateřské a základní školy, gymnázium a třídy s polským vyučovacím jazykem na středních odborných školách). Pro slovenskou národnostní menšinu byla určena základní škola v Karviné, ta však
34
NA POČÁTKU TISÍCILETÍ byla k 30. 6. 2000 vyřazena ze sítě škol, předškolních a školských zařízení. Pro židovskou menšinu existuje několik škol, které však vznikly především jako soukromé školy. Školy s německým vyučovacím jazykem jsou otevírány výhradně jako školy bilingvální (v kombinaci s češtinou) a jsou otevřené českým studentům. Řecká menšina nemá zřízeny samostatné menšinové školy, řečtina se vyučuje jako nepovinný předmět. Specifickým problémem je vzdělávání romské menšiny. Romské děti vstupují do školy především s jazykovým handicapem, přicházejí z jiného sociálně kulturního prostředí a jejich adaptace na školní prostředí je v mnoha případech problematická. Právě pro tyto žáky se zřizují přípravné třídy pro děti se sociálním znevýhodněním, v mateřských, základních a zvláštních školách se zřizují funkce romských asistentů a ministerstvo podporuje alternativní vzdělávací programy. Kromě škol, které se zabývají vzděláváním žáků, a předškolních zařízení jsou součástí českého vzdělávacího systému i školská zařízení. Do soustavy školských výchovných zařízení řadíme zařízení pro zájmové studium (státní jazykové školy), zařízení pro výchovu dětí mimo vyučování (střediska pro volný čas dětí a mládeže, školní družiny, školní kluby), zařízení pro výkon ústavní výchovy, ochranné výchovy a preventivně výchovné péče (dětské domovy, diagnostické ústavy, výchovné ústavy). Školská účelová zařízení pomáhají školám plnit výchovné účely a některá u nich zabezpečují i hmotnou péči o žáky. Člení se na zařízení výchovného poradenství (pedagogicko psychologické poradny, střediska výchovné péče), zařízení pro stravování (jídelny), ubytování (domovy mládeže, internáty) a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků. Školská zařízení všech typů existují buď samostatně, nebo jako součásti škol. Zájmové studium zajišťují kromě školských zařízení i základní umělecké školy, které jsou však školským zákonem zařazeny mezi školy a nikoli mezi školská zařízení. Mimo síť škol, předškolních a školských zařízení stojí zařízení, která slouží k ubytování a stravování vysokoškolských studentů a jsou zřizována při vysokých školách – vysokoškolské menzy a vysokoškolské koleje. V posledních letech nabývá stále více na významu systém celoživotního učení, jehož prvořadým úkolem je rozvoj osobnosti jedince. Celoživotní vzdělávání, respektive celoživotní učení se dostává v posledním desetiletí do centra pozornosti většiny odborníků zabývajících se problematikou vzdělávání. Na úrovni České republiky je problematice celoživotního učení a dalšího vzdělávání věnována pozornost zejména v „Národním programu rozvoje vzdělávání – Bílá kniha“ a nejnověji i v připravovaném dokumentu „Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje výchovně vzdělávací soustavy ČR“, kde je zmiňována nutnost začlenění dalšího vzdělávání do systému vzdělávání v ČR. Celoživotní učení zahrnuje různé formy formálního (školského), neformálního (nahodilého) i neformálního (neškolského) vzdělávání. Jde o velké množství nejrůznějších vzdělávacích činností, z nichž každá má svůj cíl a účel i sama o sobě. V zásadě můžeme rozeznávat dvě základní etapy celoživotního učení: počáteční vzdělávání a další vzdělávání. Do počátečního vzdělávání zahrnujeme veškeré vzdělávání, které probíhá před prvním vstupem na
trh práce, tedy základní vzdělávání, všeobecné sekundární vzdělávání a počáteční odborné vzdělávání (včetně vzdělávání na terciární úrovni). Další vzdělávání je tedy jakékoliv vzdělávání či učení, které probíhá po prvním vstupu vzdělávajícího se na trh práce (ať již v pozici zaměstnaného či nezaměstnaného). Může být formální i neformální a účastníci vzdělávání mohou vstupovat i do školských forem, v nichž se poskytuje převážně počáteční vzdělávání s cílem doplnit si doposud získané vzdělání. Zahrnujeme sem ovšem i různé další zájmové vzdělávací aktivity.
B2 REGIONÁLNÍ ŠKOLSTVÍ B2.1 Řízení, správa a samospráva v regionálním školství Rok 2000 a zvláště rok 2001 jsou ve znamení podstatných změn v systému řízení a správy školství. Řízení školství, správu a samosprávu nejvíce ovlivňují tyto právní změny: zákon č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství a jeho novela č. 139/1995 Sb., zákon č. 29/1984 Sb., o soustavě základních škol, středních škol a vyšších odborných škol ve znění pozdějších předpisů, novely tzv. kompetenčního zákona (č. 474/1992 Sb., č.272/1996 Sb.), ústavní zákon č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územně správních celků, který nabyl platnosti ke dni 1. 1. 2000, ale jehož působnost se projevila teprve dnem voleb do zastupitelstev v krajích a v souvislosti s dalšími navazujícími předpisy, zákon č. 306/1999 Sb., o poskytování dotací soukromým školám, předškolním a školským zařízením, zákon č. 132/2000 Sb., o změně a zrušení některých zákonů souvisejících se zákonem o krajích, zákonem o obcích, zákonem o okresních úřadech a zákonem o hlavním městě Praze, který se podstatnou měrou dotkne všech předchozích zákonů a kterým se s jeho účinností ke dni 1. 1. 2001 výrazně mění kompetence ve státní správě a samosprávě, zákon č. 157/2000 Sb., o přechodu některých věcí, práv a závazků z majetku České republiky do majetku krajů. B2.1.1 Státní správa v regionálním školství Státní správu ve školství v roce 2000 vykonává Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky, jiné orgány státní správy, školské úřady, ředitelé škol/školských zařízení a Česká školní inspekce. Od 1. 1. 2001 dojde ke zrušení odvětvového řízení školství, zruší se školské úřady a veřejná správa ve školství bude decentralizována – zřizovatelské funkce vůči středním a vyšším odborným školám přecházejí do samosprávné působnosti krajů. Na kraje postupně přejde i výkon působnosti státní správy. Řídící orgán státní správy ve školství je Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, které vytváří koncepci národní vzdělávací politiky a strategii vývoje. Odpovídá za koncepci, stav a vývoj vzdělávací soustavy. Určuje obsah vzdělávání tím, že schvaluje a vydává učební plány a osnovy (u škol v působnosti jiných resortů pro všeobecně vzdělávací předměty) a je pověřeno vytvářením a provozováním kontrolních a informačních systémů podporujících činnost škol. Do jeho působnosti patří též politika
35
VZDĚLÁVACÍ SOUSTAVA V ROCE 2000 rozvoje vědy, výzkum a vývoj na vysokých školách, mezinárodní spolupráce v těchto oblastech. Nedílnou součástí okruhu činností ministerstva je problematika dětí, mládeže, tělovýchovy a sportu. V oblasti správních funkcí ministerstvo vydává seznam a stanoví formu tiskopisů, na kterých je vedena povinná dokumentace škol, vydává přehled platných tiskopisů vysvědčení, spravuje síť škol, předškolních a školských zařízení, stanovuje organizaci školního roku apod. Vykonává zřizovatelskou funkci vůči školským úřadům, jím zřízeným středním, vyšším odborným a speciálním školám, vůči dalším specifickým školám (školy s celorepublikovou působností) a vůči dalším organizacím. K plnění svých správních funkcí si zřizuje školské úřady. U všech těchto organizací má ministerstvo pravomoce jmenovat a odvolávat ředitele. Některé z těchto pravomocí se však změní v roce 2001 v důsledku změn ve státní správě a samosprávě, především k 31. 12. 2000 zanikají školské úřady a v roce 2001 budou postupně delegovány zřizovatelské kompetence v oblasti středního a vyššího odborného školství z ministerstva na kraje. V oblasti financování ministerstvo definuje pravidla financování resortu školství a rozděluje prostředky ze státního rozpočtu (v regionálním školství na úrovně školských úřadů), stanovuje normativy pro financování škola a školských zařízení. Kromě ministerstva školství mají v oblasti vzdělávacích institucí zřizovatelské pravomoce i Ministerstvo zemědělství (střední odborná učiliště zemědělská), Ministerstvo vnitra (policejní školy), Ministerstvo obrany (vojenské školy) a Ministerstvo spravedlnosti. Pro střední odborná učiliště ministerstva zemědělství schvaluje pedagogickou dokumentaci a soustavu studijních oborů ministerstvo školství. I v této oblasti se situace v následujícím roce 2001 změní – školy Ministerstva zemědělství přecházejí pod působnost krajů. Rozhodující část kompetencí, ať už řídících nebo správních, byla stejně jako v předchozích letech delegována na školské úřady, které byly regionálním orgánem státní správy (fungovaly v 76 okresech České republiky a deseti pražských obvodech) a byly rozpočtovými organizacemi ministerstva školství. Čtrnáct těchto školských úřadů plnilo funkci určených školských úřadů na úrovni nově ustanovených krajů. Školské úřady měly řídící a správní kompetence ve vztahu k regionálnímu školství, vykonávaly zřizovatelskou funkci pro určené typy a druhy škol, vedly a spravovaly síť škol, předškolních a školských zařízení na regionální úrovni. U škol, které zřizovaly, a u škol mateřských a základních odvolávaly a jmenovaly ředitele. Školám, které nemají právní subjektivitu, vedly personální a mzdovou agendu. V oblasti financování přerozdělovaly prostředky ze státního rozpočtu na jednotlivé školy a školská zařízení v jejich působnosti podle pravidel stanovených ministerstvem školství (tzv. okresní normativy pro financování škol a školských zařízení). Zároveň prováděly kontrolu hospodaření s prostředky přidělenými školám ze státního rozpočtu. Školské úřady se podílely na vytváření školské politiky a na vytváření koncepce v oblasti právních norem. Jako součást informačního systému školství působily jako metodici v oblasti účetnictví, rozborů hospodaření a zabezpečovaly infor7 Viz §1 zákona č. 564/1990 Sb
mační toky a část informačního systému týkající se školské statistiky. Na základě připravovaných legislativních změn jsou školské úřady od 1. 1. 2001 zrušeny. Část jejich kompetencí (zejména v oblasti financování obecního školství a v oblasti personálních věcí) se přesunou na okresní úřady nebo na ministerstvo (v oblasti vedení sítě škol). Do 31. 12. 2000 došlo k dalšímu postupnému přesunu kompetencí na krajské orgány. Nejnižší článek státní správy ve školství tvoří ředitelé školských institucí (škol a školských zařízení), které mají právní subjektivitu7. Ředitelé odpovídají ve studijní oblasti za plnění učebních plánů a osnov a za úroveň vzdělávání (odbornou i pedagogickou). Zároveň jsou odpovědni za efektivní využívání finančních prostředků. Vytvářejí podmínky pro vznik a práci rady školy, pokud je zřízena, a pro práci České školní inspekce. Jako ředitelé instituce, která je právnickou osobou, mají pravomoce vedoucího organizace v oblasti hospodaření s finančními prostředky a v oblasti pracovně právních vztahů, jsou zodpovědni za vypracování a zpřístupnění výroční zprávy školy či školského zařízení. Ředitel školy rozhoduje o přijetí či zařazení žáka do školy či zařízení, o přidělení stipendia, o přerušení studia a o vyloučení žáka, atd. Česká školní inspekce (ČŠI) jako resortní orgán státní správy má za úkol kontrolu, monitorování a hodnocení průběhu a výsledků vzdělávacího procesu, materiálních a personálních podmínek, prověřování stížností na činnost škol a jejich ředitelů. Na školách všech zřizovatelů kontroluje efektivnost nakládání s finančními prostředky státu a dodržování právních norem. Česká školní inspekce prověřuje stížnosti na činnost škol a jejich ředitelů. V čele ČŠI stojí ústřední školní inspektor, kterého jmenuje ministr školství. Česká školní inspekce provádí inspekční činnost prostřednictvím 15 inspekto-rátů, v jejichž čele stojí vrchní školní inspektoři. Jednotlivé inspekce, které ČŠI provádí, je možné rozdělit do tří skupin - komplexní, tematické a orientační. Výsledkem každé inspekce je inspekční zpráva. Shrnutí poznatků ze své celoroční činnosti zveřejňuje každoročně ve své výroční zprávě. B2.1.2 Samospráva v regionálním školství Samosprávu v regionálním školství uskutečňovaly v roce 2000 na úrovni okresů okresní školní rady, na nejnižších územních součástech obce jako orgány samosprávy ve smyslu ústavy a na úrovni škol rady školy. Okresní školská rada je volený orgán, jehož hlavním úkolem je spolupráce se školským úřadem v oblasti projednávání stavu a koncepce sítě škol, předškolních a školských zařízení, personálních a sociálních podmínek zaměstnanců ve školství. V oblasti výsledků výchovně vzdělávacího procesu spolupracuje se školským úřadem i na jeho koncepci. Vyjadřuje se i k personálním otázkám (jmenování a odvolávání ředitelů škol a institucí zřizovaných MŠMT), k otázkám ekonomickým (hospodaření školského úřadu s prostředky ze státního rozpočtu, rozpis rozpočtových prostředků na jednotlivé školy/školská zařízení). Okresní školská rada schvaluje výsledky hospodaření s finančními prostředky ze státního rozpočtu. Členy okresní školské rady jsou členové obecních zastupitelstev, pedagogičtí pracovníci a rodiče.
36
NA POČÁTKU TISÍCILETÍ Hlavní úlohou obcí v oblasti samosprávy ve školství je zřizování mateřských a základních škol a školských zařízení (má pravomoci zřizovatelů s výjimkou jmenování ředitelů). Školy zřizované obcemi byly v roce 2000 financovány jednak z rozpočtových prostředků resortu školství (z kapitoly 333-MŠMT jsou financovány náklady na mzdy pedagogických pracovníků a na učební pomůcky), jednak z vlastních prostředků obcí. Obce hradí především kapitálové náklady a náklady na údržbu a provoz investičního majetku. Obce finačně zabezpečují náklady spojené s povinnou školní docházkou dětí – pokud žák plní povinnou školní docházku ve škole v jiné obci, hradí domovská obec vzniklé náklady. Obec zabezpečuje rovněž stravování dětí navštěvující zařízení, která obec zřizuje. Na úrovni škol může být zřízena rada školy, která zajišťuje školské veřejnosti (žákům, rodičům, pracovníkům školy, občanům obce) možnost podílet se na správě školy. Orgán rady školy byl zákonně upraven novelou školského zákona v roce 1995. Pokud je rada školy zřízena, zřizuje se na základě nařízení zřizovatele nebo na základě písemné žádosti žáků školy, jejich zákonných zástupců nebo pracovníků školy. Rada školy plní funkci veřejné kontroly. Jejím hlavním úkolem je schvalování výroční zprávy školy, zprávy o hospodaření, vyjadřování se ke koncepci rozvoje školy, ke jmenování a odvolávání jejího ředitele.
B2.2 Předškolní vzdělávání Předškolní vzdělávání doplňuje rodinnou výchovu, případně kompenzuje některé nedostatky v uspokojování potřeb dítěte, rozvíjí osobnost dítěte a připravuje je na vstup do procesu základního vzdělávání. Předškolní výchovu zabezpečují především mateřské školy, speciální mateřské školy (pro děti se zdravotním postižením) a mateřské školy při dětských domovech. Svým způsobem je možné do systému předškolní výchovy zařadit i docházku
do přípravných tříd pro děti se sociálním znevýhodněním, jejichž hlavním úkolem je připravit děti s horší sociální adaptací na vstup do školského prostředí. Po roce 1989 se začaly vést diskuse o poslání mateřských škol a způsobu zkvalitnění péče o předškolní děti. Projevily se snahy o zavedení nových metod v předškolním vzdělávání zaměřené na větší rozvoj dětské osobnosti a širší uspokojování potřeb dítěte. Do předškolního vzdělávání se v některých školách adaptují mezinárodní vzdělávací programy (např. Waldorfský vzdělávací program a Montessori program). Vznikaly i nové původní české programy (např. Zdravá škola). Současná podoba mateřských škol byla do značné míry ovlivněna právě těmito změnami, výsledkem jsou rozdíly v úrovni a kvalitě programů realizovaných jednotlivými mateřskými školami. Určitým řešením této situace by mohl být Rámcový program pro předškolní vzdělávání, který by měl být závazný od roku 2003. Mateřské školy jsou určeny především pro výchovu dětí ve věku od tří let do dovršení věku šesti let, ale mohou je ve výjimečných případech navštěvovat i děti mladší a na základě odkladů povinné školní docházky jsou do mateřských škol zařazeny i děti starší šesti let. Docházka do mateřské školy není povinná, jako je tomu v některých zemích, je však u nás velice rozšířená. Snahou Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy je zajistit co nejvyšší účast pětiletých dětí v předškolním vzdělávání (tedy rok před nástupem do základního vzdělávání) – předškolní vzdělávání napomáhá emocionálnímu a sociálnímu rozvoji dítěte, orientuje zájem dítěte na učení, rozvíjí komunikativní dovednosti a myšlení, rozvíjí tvořivost a fantazii a tím napomáhá mnohem lepší adaptaci dítěte do školního prostředí. Docházka do mateřské školy před vstupem do povinného vzdělávání pomáhá dětem překonávat či zmírnit různé handicapy, které v nich mohou způsobovat problémy ve vzdělávání.
Tabulka 14: Vývoj mateřských škol, tříd a dětí v letech 1989/90–2000/01 1989/90 1990/91 1991/92 1992/93 1993/94 1994/95 1995/96 1996/97 1997/98 1998/99 1999/00 2000/01 Školy Třídy Děti (v tis.)
7 328 16 059 395,2
7 335 16 198 352,1
6 972 15 244 323,3
6 827 15 280 325,7
6 601 14 628 331,5
6 526 14 748 338,1
6 475 14 715 333,4
6 343 14 400 617,2
6 152 13 829 307,5
6 028 13 509 302,9
5 901 13 006 290,2
5 776 12 611 279,8
Poznámka: Výše HDP je v letech 1994–2000 zpětně přepočtena podle metodiky zveřejňované ČSÚ. Zdroj: Státní závěrečný účet České republiky 1993–2000, ÚIV
Počet mateřských škol klesá již od roku 1990/91 s o něco menší dynamikou, než vykazuje pokles populace 3–5letých dětí (od roku 1989/90 poklesl počet mateřských škol o 21 %), podíl dětí v mateřských školách na odpovídající věkové populaci však roste. Naprostá většina mateřských škol je zřizována obcemi (99 % v roce 2000/01), což zajišťuje odpovídající hustotu a dostupnost sítě těchto předškolních zařízení. V průměru jednu mateřskou školu navštěvuje 48 dětí a naprostou většinu škol (93 %) navštěvuje méně než 100 dětí (dokonce ve více než polovině škol – 64 % – je zapsáno méně než 50 dětí). Vzhledem k poklesu počtu dětí v mateřských školách i poklesu průměrné velikosti škol
postupně klesá i počet dětí na jedno oddělení mateřské školy – v roce 2000/01 bylo v jednom oddělení mateřské školy v průměru 22 dětí (pro srovnání – v roce 1989/90 to bylo téměř 25 dětí). Pokles počtu dětí zapsaných v mateřských školách zaznamenaný od roku 1989/90 (o 26 %) je důsledkem poklesu velikosti odpovídající věkové populace. Podíl dětí v mateřských školách na odpovídající populaci však roste – i když je docházka do mateřské školy nepovinná, navštěvuje mateřské školy 70 % všech tříletých dětí, 91 % čtyřletých a dokonce 96 % všech pětiletých dětí. Kromě běžných mateřských škol existují v rámci českého vzdělávacího systému speciální mateřské školy, které zajišťují vzdělá-
37
VZDĚLÁVACÍ SOUSTAVA V ROCE 2000
Obrázek 13: Vývoj věkové struktury dětí navštěvujících mateřské školy v letech 1993/94 - 2000/01 (v tis.) starší 5letí 4letí 3letí do 3 let
100 % 80 %
21,7
21,4
22,7
23,4
25,0
25,3
25,9
24,3
106,2
108,0
109,8
115,8
110,3
111,1
104,2
91,4
94,7
95,1
101,6
98,1
99,9
95,4
85,0
66,8
61,8
58,3
59,8
60 % 40 % 20 %
89,5
84,4
80,6
82,2
63,2
24,5
24,1
18,7
12,9
10,5
12,8
15,2
18,7
1993/94
1994/95
1995/96
1996/97
1997/98
1998/99
1999/00
2000/01
0%
Zdroj: ÚIV
450 400
5,5 5,6
350 Populace/děti v tisících
Obrázek 14: Vývoj počtu dětí v předškolním vzdělávání ve srovnání s vývojem populace 3–5 let v letech 1989/90–2000/01 (v tis.)
5,7
6,2
7,0
7,4
7,5
7,2
6,8
6,5
6,4
6,3
300 250 200 150
395,2
352,1
323,3
325,7
331,5
91/92
92/93
93/94
338,1
333,4
317,2
307,5
302,9
290,2
279,8
96/97
97/98
98/99
99/00
00/01
100 Populace MŠ Speciální MŠ
50 0 89/90
90/91
94/95
95/96
Zdroj: ÚIV, ČSÚ
vání dětí se zdravotním postižením (231 škol v roce 2000/01 s 6,3 tis. zapsaných dětí) a mateřské školy při dětských domovech (6 škol se 104 dětmi v roce 2000/01). Děti se zdravotním postižením mohou být integrovány do běžných škol, ať už do běžných tříd (3 006 dětí), nebo do speciálních a specializovaných tříd (4 360 dětí). Děti se zdravotním postižením v roce 2000/01 tvořily celkem 2,7 % všech dětí zapsaných do mateřských škol. Integrace dětí se zdravotním postižením do běžných mateřských škol napomáhá jak jejich začlenění do společnosti, tak napomáhá zdravým dětem posílit jejich sociální cítění s postiženými občany. Svým způsobem je možné zahrnout do předškolního vzdělávání i přípravné třídy pro děti se sociálním znevýhodněním, které jsou určeny dětem s těžší sociální adaptací na školní prostředí před jejich nástupem do základní školy. Tyto třídy začaly vznikat od roku 1998/99 a jsou zřizovány při mateřských, základních a speciálních školách. V roce 2000/01 navštěvovalo 110 tříd (7 v mateřských, 63 v základních, 3 ve speciálních základních školách a 37 ve zvláštních školách) celkem 1 364 dětí. Situace co do počtu mateřských škol a dětí v nich umístěných se pochopitelně liší regionálně. Největší rozdíly jsou především 8 9
ve velikosti mateřských škol – největší školy jsou v Praze, v Karlovarském, v Ústeckém a v Moravskoslezském kraji. Určité rozdíly jsou i v podílu nestátních mateřských škol v jednotlivých regionech – největší podíl nestátních mateřských škol, který vysoce převyšuje celorepublikový průměr 1,5 % škol, je v Praze (3,1 %, navštěvuje je však pouze 1,9 % dětí) a v Moravskoslezském kraji (3,1 %), kde tyto školy navštěvuje také nejvyšší podíl dětí (3,3 %). Jednotlivé regiony se podstatně liší i v míře účasti dětí jednotlivých věkových skupin v mateřských školách. Nejmarkantnější jsou tyto rozdíly především v podílu tříletých dětí (od 65 % v Moravskoslezském a 66 % v Ústeckém kraji až do 78 % v Olomouckém kraji) a v podílu dětí s odkladem povinné školní docházky v mateřských školách (od 19 % v Moravskoslezském kraji až do 27 % v Jihomoravském kraji).
B2.3 Povinná školní docházka Od roku 1995 je povinná školní docházka devítiletá8 a žáci ji plní na devítileté základní škole (93 % žáků), určitou variantou pro nadané žáky jsou víceletá gymnázia9, případně osmiletý obor
Stanovena novelou zákona č. 29/1984 Sb., o soustavě základních škol, středních škol a vyšších odborných škol, která nabyla účinnosti v červenci 1995. Do šestiletých gymnázií odcházejí žáci po ukončení 7. ročníku ZŠ, do osmiletých po ukončení 5. ročníku ZŠ.
38
NA POČÁTKU TISÍCILETÍ Tabulka 15: Základní charakteristiky sítě mateřských škol – podle regionů v roce 2000/01 Kraj
MŠ celkem
Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královehradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský ČR celkem
počet
děti
zařízení
Nestátní MŠ děti
Velikost MŠ celkem
351 693 377 304 155 424 268 357 333 371 703 443 353 644 5 776
26 710 29 841 18 583 14 426 8 561 22 422 12 020 15 379 14 757 15 471 31 449 18 596 16 710 34 913 279 838
3,1 % 1,4 % 2,1 % 0,3 % 0,6 % 1,2 % 2,2 % 0,8 % 0,0 % 0,8 % 1,0 % 1,1 % 1,1 % 3,1 % 1,5 %
1,9 % 1,2 % 1,6 % 0,2 % 0,3 % 0,9 % 2,0 % 0,6 % 0,0 % 0,5 % 0,8 % 2,4 % 0,4 % 3,3 % 1,4 %
76 43 49 47 55 53 45 43 44 42 45 42 47 54 48
Zdroj: ÚIV
Tabulka 16: Míry účastí v předškolním vzdělávání pro děti ve věku 3–6 let podle regionů v roce 2000/01 Kraj Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královehradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský ČR celkem
3letí 72,3 % 67,9 % 75,6 % 69,7 % 66,6 % 65,6 % 70,2 % 69,4 % 73,2 % 67,3 % 72,3 % 77,5 % 71,5 % 65,1 % 70,0 %
Míra účasti 4letí 5letí 94,5 % 91,1 % 95,4 % 88,8 % 90,8 % 83,7 % 86,3 % 93,8 % 90,7 % 95,1 % 94,1 % 93,8 % 91,8 % 89,5 % 91,4 %
99,6 % 95,7 % 97,9 % 95,1 % 92,1 % 89,2 % 93,5 % 94,3 % 96,2 % 95,1 % 98,6 % 99,0 % 97,7 % 93,4 % 95,7 %
6letí a starší 26,3 % 21,4 % 23,7 % 23,1 % 23,3 % 20,9 % 22,3 % 22,0 % 21,6 % 22,0 % 26,7 % 24,2 % 26,2 % 19,0 % 23,0 %
Poznámka: Pro kategorii 6letých a starších byla jako cílová populace zvolena populace šestiletých. Zdroj: ÚIV, ČSÚ
tanec10 na konzervatořích. Pro žáky se zdravotním a mentálním postižením je určen systém speciálního školství (speciální základní škola, zvláštní a pomocná škola), případně mohou být in-
10 11
tegrováni do speciálních a specializovaných tříd11 na běžných základních školách nebo do běžných tříd základních škol. Děti, kterým zdravotní postižení neumožňuje docházet do školy, mohou být vzdělávány jiným způsobem (který jim zajistí školský úřad), mohou být osvobozeny od docházení do školy, v případě těžkého zdravotního postižení mohou být dokonce na základě rozhodnutí ředitele školského úřadu dočasně osvobozeny od povinné školní docházky (zároveň je jim stanovena forma vzdělávání, která odpovídá fyzickým a psychickým možnostem dítěte). Povinná školní docházka začíná zpravidla v šesti letech věku dítěte, v posledních letech je ve stále větší míře využívána možnost odkladu povinné školní docházky (zpravidla o jeden rok) na základě doporučení lékaře nebo pedagogicko-psychologické poradny. V roce 2000 nastoupilo s odkladem povinné školní docházky do základních škol 22 % sedmiletých a starších dětí. B2.3.1 Základní školství Prvořadým cílem základní školy je poskytovat žákům základní vzdělání všeobecného charakteru, naučit je takovým dovednostem, aby mohli získané poznatky prakticky využívat a formulovat své postoje a hodnoty. Základní škola by měla vytvářet příznivé, podnětné a motivující, demokratické a sociálně i zdravotně vhodné prostředí pro plnění svých základních funkcí, měla by reagovat na aktuální i budoucí potřeby žáků a vycházet jejich potřebám vstříc. V současné době realizují základní školy tři základní vzdělávací programy – Základní škola (87 % žáků běžných tříd základních škol), Národní škola (1 %) a Obecná škola (11 %) – které zastře-
Studium osmiletého oboru tanec na konzervatořích je možné po ukončení 5. ročníku ZŠ Speciální třídy jsou určeny dětem sluchově, zrakově, tělesně či mentálně postiženým, dětem s vadami řeči a s kombinovanými vadami. Specializované třídy jsou pro děti se specifickými poruchami učení a chování.
39
VZDĚLÁVACÍ SOUSTAVA V ROCE 2000 Tabulka 17: Vývoj počtu nově přijímaných žáků na základní školy podle věku v letech 1995/96–2000/01 1995/96
1996/97
1997/98
1998/99
129,5 2 103 24,5
121,5 109 93,6 26
119,7 106 91,9 26,3
112,5 0,6 84,9 26,9
1,6 % 80,2 % 19,2 %
1,5 % 77,6 % 20,3 %
1,5 % 76,4 % 21,8 %
0,7 % 80,2 % 22,4 %
Celkem přijatí 127,7 125,4 v tom: méně než 6letí 2,4 2,3 6letí 102,1 99 více než 6letí 23,3 24,2 Podíl přijatých do 1. ročníku ZŠ na příslušné věkové skupině méně než 6letí 1,9 % 1,8 % 6letí 81,1 % 77,5 % více než 6letí 17,9 % 19,2 %
1999/00
2000/01
Zdroj: ÚIV
Obrázek 15: Vývoj počtu žáků plnících povinnou školní docházku na základních, středních a speciálních školách (v tis.) v letech 1989/90–2000/01
1 400 1 200 1 000 800 600
Odpovídající věková populace Žáci SŠ a nižších ročníků víceletých gymnázií Žáci speciálních základních a zvláštních škol Žáci základních škol
400 200 0 89/90
90/91
91/92
92/93
93/94
94/95
95/96
96/97
97/98
98/99
99/00
00/01
Zdroj: ÚIV, ČSÚ
šuje Standard základního vzdělávání. Všechny programy zajišťují hlavní cíle základní školy v rovinách poznávací, dovedností a hodnot a postojů a nabízejí rovné šance všem dětem bez výjimky. Programy jsou určeny pro oba stupně základní školy a na konci prvního stupně mají žáci srovnatelné vědomosti, což umožňuje žákům bez větších problémů pokračovat na druhém stupni základní školy v jiném vzdělávacím programu. Kromě těchto tří základních programů zavedlo několik škol programy realizované na základě povolení MŠMT – Waldorfská škola a montessoriovská pedagogika. Dále mohou školy uplatňovat prvky alternativní pedagogiky – např. daltonské učební plány12 rámci jednoho z uvedených schválených učebních plánů, již bez povolení MŠMT. Školy nabízejí svým žákům výběr z řady volitelných předmětů, jejich nabídka často závisí na možnostech a velikosti školy. Mnohé ze škol nabízejí i rozšířenou výuku v některých předmětech (matematika, cizí jazyky, tělovýchova, …). V posledních letech je experimentálně umožněno zavádění domácího vzdělávání, kdy žáci nedocházejí denně do školy, skládají zde pouze zkoušky z vědomostí (v roce 2000/01 se do domácího vzdělávání zapojilo celkem 247 dětí prvního stupně). Hodnocení žáků na základních školách
probíhá jednak formou klasické klasifikace (známky 1–5), jednak formou slovního hodnocení, které se může uplatňovat na prvním stupni. Síť základních škol je v České republice poměrně hustá, v celém sledovaném období se počet základních škol pohybuje kolem čtyř tisíc škol, pokles jejich počtu v posledních letech odpovídá poklesu odpovídající věkové populace 6–14letých dětí. Pokles se dotýká především škol, které realizují pouze výuku na 1. stupni (od roku 1996/97 každoroční pokles o 1–2 %). V posledních letech se poměrně stabilizoval počet tzv. málotřídních13 škol (tvoří 35 % škol majících žáky na 1. stupni a navštěvuje je 9 % žáků 1. stupně), tedy škol, které vznikaly v malých obcích a jejichž hlavní funkcí je umožnit malým dětem docházku do základní školy v místě jejich bydliště. Pokles počtu žáků základních škol odpovídá poklesu populační křivky, svou roli hraje i roční zhruba devítiprocentní odliv žáků jednoho postupového ročníku na víceletá gymnázia. Naprostá většina základních škol je zřizována obcemi, školy zřizované soukromými subjekty a církvemi mají v síti základních škol pouze malou váhu. V roce 2000/01 existovalo 30 soukromých škol s 2 765 žáky a 20 církevních škol, které navštěvovalo 3 731 žáků.
12 Hlavním rysem této pedagogické koncepce je zdůraznění individuální práce a sebeodpovědnosti žáka.
13 Málotřídní školy jsou školy, ve kterých je výuka více ročníků soustředěna v jedné učebně. Neúplně organizované školy naopak nemají všechny ročníky,
ale výuka každého ročníku probíhá ve vlastní učebně.
40
NA POČÁTKU TISÍCILETÍ Tabulka 18: Vývoj počtu základních škol v letech 1989/90–2000/01 1989/90 1990/91 1991/92 1992/93 1993/94 1994/95 1995/96 1996/97 1997/98 1998/99 1999/00 2000/01 Počet škol celkem v tom: školy vyučující oba st. pouze 1. stupeň pouze 2. stupeň z toho: málotřídní školy Podíl málotřídních škol
3 904 2 446 1 455 3 1 118 28,7 %
3 958 2 457 1 496 5 1 118 28,3 %
4 064 2 497 1 560 7 1 242 30,6 %
4 142 2 490 1 647 5 1 378 33,3 %
4 199 2 513 1 677 9 1 300 31,0 %
4 216 2 498 1 710 8 1 351 32,1 %
4 212 2 491 1 712 9 1 422 33,8 %
4 166 2 490 1 672 4 1 463 35,2 %
4 132 2 489 1 638 5 1 482 35,9 %
4 099 2 485 1 608 6 1 463 35,7 %
4 068 2 480 1 584 4 1 435 35,3 %
4 032 2 471 1 557 4 1 411 35,0 %
Zdroj: ÚIV
Tabulka 19: Vývoj počtu žáků základních škol (v tis.) v letech 1989/90–200/01 1989/90 1990/91 1991/92 1992/93 1993/94 1994/95 1995/96 1996/97 1997/98 1998/99 1999/00 2000/01 Počet žáků celkem 1235,7 v tom: pouze 1. stupeň 566,8 pouze 2. stupeň 669,0 z toho: málotřídní školy 41,8 Podíl žáků málotřídních škol (na počtu žáků 1. stupně) 7,4 %
1193,1 545,8 647,3 39,1
1166,5 537,8 628,7 42,4
1115 528,8 586,3 45,9
1061,4 521,3 540,1 41,6
10,27,7 522,7 505,0 41,9
1004,6 522,8 481,7 44,5
1100,1 637 463,1 53,4
1092,5 635,6 456,8 56,3
1082,4 626,8 455,6 55,3
1071,3 618 453,3 54,3
1056,9 605 451,9 55,2
7,2 %
7,9 %
8,7 %
8,0 %
8,0 %
8,5 %
8,4 %
8,9 %
8,8 %
8,8 %
9,1 %
Zdroj: ÚIV
Integrace postižených dětí do vzdělávacího procesu v běžných školách, ať už do speciálních a specializovaných tříd nebo do tříd běžných, probíhá od roku 1991/92. Tato integrace příznivě ovlivňuje jak začleňování zdravotně postižených do běžného života, tak sociální cítění zdravých dětí vůči zdravotně postiženým. Podíl postižených žáků na celkovém počtu dětí v základních školách stále roste a v roce 2000/01 jejich podíl činil 6 %. Zařazování postižených dětí do běžných základních škol je sice finančně i personálně náročnější, na druhé straně však umožňuje těmto dětem mnohem lepší adaptaci do běžného života a navíc uvolňuje i prostor speciálním školám, které se mohou ve větší míře věnovat dětem s těžšími formami zdravotního, případně mentálního postižení. Vzhledem ke stále klesajícímu počtu žáků základních škol z nich odchází také stále méně absolventů (do počtu absolventů nezapočítáváme žáky, kteří odcházejí na víceleté střední školy a pokračují zde v plnění povinné školní docházky). Zatímco v roce 1988/89 odešlo ze základních škol po ukončení povinné školní docházky 168,8 tis. žáků, v roce 1999/2000 to bylo 115,1 tis. absolventů. Pro ty, kteří nemají ukončenou základní školu, nabízejí základní, speciální a střední školy kursy pro ukončení základního vzdělání. V roce 2000/01 navštěvovalo tyto kursy 1 157
frekventantů. Obdobné kursy, ve kterých si žáci mohou doplnit vzdělání poskytované zvláštní a pomocnou školou, nabízejí i speciální školy. Kursy pro doplnění vzdělání poskytovaného zvláštní školou navštěvovalo v roce 2000/01 celkem 393 frekventantů, kursy pro doplnění vzdělání poskytovaného pomocnou školou 177 frekventantů. Síť základních škol v jednotlivých krajích České republiky odpovídá potřebám základního vzdělávání populace od šesti let do dovršení patnácti let věku. V čem se jednotlivé regiony liší, je především podíl nestátních základních škol (nejvyšší podíl v Praze – 3,8 % nestátních škol s 1,3 % žáků, v Karlovarském kraji – 2,8 % škol s 0,8 % žáků a ve Zlínském kraji – 2,5 % škol s 1,2 % žáků). Regiony se liší i v průměrné velikosti škol, která se pohybuje v roce 2000/01 od 208 žáků na školu na Vysočině až po 432 žáků na školu v Praze. Míra účasti na vzdělávání na prvním stupni základní školy se v jednotlivých krajích příliš neliší – pohybuje se ve všech krajích okolo 100 %. Míra účasti ve vzdělávání odpovídající 2. stupni základní školy je v celorepublikovém průměru 96,3 %. Tato hodnota by se na první pohled mohla zdát nízká vzhledem k tomu, že se jedná o povinnou školní docházku. Je nutné si však uvědo-
Tabulka 20: Vývoj počtu postižených žáků integrovaných do běžných tříd a ve speciálních a specializovaných třídách základních škol (v tis.) v letech 1989/90–2000/01
Postižení žáci celkem v tom: integrovaní žáci do běžných tříd ve speciálních a specializovaných třídách Poznámka: Zdroj: ÚIV
1993/941)
1994/95
1995/96
1996/97
1997/98
1998/99
1999/00
2000/01
40,1 30,4 9,7
16,6 5,5 11,1
41,3 30,4 10,9
51,2 38,8 12,4
54,4 42,2 12,1
59,0 46,9 12,1
63,1 51,5 11,6
63,1 55,1 12,0
1)V roce 1993/94 byla odlišná metodika vykazování individuálně integrovaných žáků.
41
VZDĚLÁVACÍ SOUSTAVA V ROCE 2000 Tabulka 21: Základní charakteristiky sítě základních škol – podle regionů v roce 2000/01 Kraj Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královehradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský ČR celkem
počet
ZŠ celkem žáci
zařízení
Nestátní ZŠ žáci
Velikost ZŠ celkem
236 494 258 219 109 274 195 263 240 279 460 299 237 468 4 031
101 853 113 116 65 976 54 842 32 209 86 431 45 542 56 948 53 563 58 156 116 229 67 280 64 414 140 301 1 056 860
3,8 % 0,4 % 0,8 % 1,4 % 2,8 % 1,1 % 1,5 % 1,9 % 0,0 % 0,4 % 0,9 % 1,0 % 2,5 % 1,3 % 1,2 %
1,3 % 0,1 % 0,2 % 0,4 % 0,8 % 0,7 % 0,8 % 0,8 % 0,0 % 0,5 % 0,7 % 0,4 % 1,2 % 0,6 % 0,6 %
432 229 256 250 295 315 234 217 223 208 253 225 272 300 262
Zdroj: ÚIV
mit, že část odpovídající věkové populace je stále ještě na prvním stupni základní školy („propadlíci“, odklady povinné školní docházky) a část populace se vzdělává v systému speciálního školství (speciální základní školy, zvláštní a pomocné školy). Jednotlivé kraje vykazují mírné odchylky od celorepu-blikového průměru, míry účasti na vzdělávání odpovídajícímu 2. stupni základní školy se pohybují od 92,5 % v Ústeckém kraji až do 101,3 % v Praze.
Zajímavá je i účast na vzdělávání z pohledu 2. stupeň ZŠ a víceletá gymnázia. Nejmenší podíl odpovídající věkovém populace plnící povinnou školní docházku na nižším stupni víceletých gymnázií je ve Zlínském (6,3 %) a Moravskoslezském kraji (6,5 %). Naopak nejvyšší podíl vykazují Praha (13,9 %) a Jihomoravský kraj (10,1 %). Tyto vysoké podíly jsou dány především velkým množstvím studijních příležitostí na víceletých gymnáziích v Praze a Brně.
Tabulka 22: Povinná školní docházka – odklady povinné školní docházky a míry účasti na vzdělávání podle regionů v roce 2000/01 Kraj Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královehradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský ČR Celkem
Odklady povinné školní docházky 27,7 % 21,9 % 23,2 % 21,8 % 26,1 % 23,0 % 22,9 % 23,7 % 19,4 % 18,5 % 24,2 % 22,3 % 24,5 % 20,2 % 22,4 %
základní školy 1. stupeň 102,5 % 102,0 % 100,3 % 100,0 % 100,2 % 99,1 % 100,2 % 100,2 % 99,6 % 100,1 % 100,0 % 99,1 % 99,7 % 99,1 % 100,2 %
Míra účasti povinná školní docházka na 2. stupni celkem ZŠ gymnázia 101,3 % 94,8 % 96,1 % 96,2 % 93,7 % 92,5 % 94,6 % 96,4 % 95,2 % 98,0 % 97,8 % 96,7 % 97,7 % 95,0 % 96,3 %
Poznámky: Míra odkladů povinné školní docházky vzhledem k populaci 7letých. Míra účasti na vzdělávání na 1. stupni ZŠ vzhledem k populaci 6–10letých. Míra účasti na vzdělávání odpovídajícím 2. stupni základní školy vzhledem k populaci 11–14letých. Zdroj: ÚIV
87,4 % 87,1 % 86,8 % 87,3 % 86,2 % 85,6 % 87,1 % 88,3 % 86,5 % 90,4 % 87,7 % 87,7 % 91,4 % 88,6 % 87,7 %
13,9 % 7,7 % 9,3 % 8,9 % 7,4 % 6,9 % 7,5 % 8,1 % 8,7 % 7,7 % 10,1 % 9,1 % 6,3 % 6,5 % 8,6 %
42
NA POČÁTKU TISÍCILETÍ Jednotlivé regiony se liší i mírou odkladů povinné školní docházky, která je v průměru 22,4 %. Nejnižší míru odkladů povinné školní docházky pozorujeme na Vysočině (18,5 % sedmiletých) a v Pardubickém kraji (19,4 %). Tradičně nejvyšší míra odkladů se projevuje v Praze (27,7 %) a v Karlovarském kraji (26,1 %). V ostatních krajích se podíl sedmiletých dětí s odkladem povinné školní docházky pohybuje v rozmezí 20,2 – 24,5 %. B2.3.2 Víceletá gymnázia Spolu se vznikem víceletých gymnázií v roce 1990 mají nadaní žáci možnost odejít studovat v průběhu plnění povinné školní docházky na víceletá gymnázia. Tyto školy navazují na historickou tradici reálných gymnázií, která existovala na našem území před druhou světovou válkou. Víceletá gymnázia nabízejí náročnější výuku, než poskytuje základní škola, a jejich hlavním cílem je připravit žáky ke studiu na vysoké škole. Podle novely školského zákona z roku 1995 byla stanovena délka studia na víceletých gymnáziích na osm a šest let (šestiletá gymnázia nahradila dříve existující pětiletá jazyková gymnázia). Zájem o studium na víceletých gymnáziích je velmi vysoký, v roce 2000/01 odcházelo studovat na víceletá gymnázia celkem 9 % žáků odpovídajících ročníků základní školy. Celkem na víceletých gymnáziích studovalo cca 44,1 tis. žáků, kteří zde plnili povinnou školní docházku. Přechod žáků plnících povinnou školní docházku na víceletá gymnázia se v posledních letech stává i otázkou politickou. Návrh nového školského zákona v prvních verzích počítal dokonce se zrušením víceletých gymnázií a tato otázka se stala v pravém slova smyslu veřejnou diskusí. Objevovaly se argumenty pro i proti. Základním argumentem pro zrušení víceletých gymnázií byla snaha současného vedení ministerstva o rovné vzdělání pro všechny a o rekonstrukci základní školy. Značný odliv nadaných žáků ze základní školy pochopitelně ovlivnil i úroveň vzdělávání na základních školách. V ideálním stavu by základní škola měla nabízet širokou škálu vzdělávací nabídky pro žáky všech kategorií, od žáků se slabším intelektuálním základem až po žáky mimořádně nadané, což je i snahou současného vedení ministerstva. Naprostá většina gymnázií realizuje zároveň jak čtyřleté, tak víceleté studium (76 % gymnázií v roce 2000/01), pouze 7 % škol se zaměřuje pouze na čtyřleté délky studia.
Žáci na víceletých gymnáziích Podíl žáků nižšího stupně víceletých gymnázií na celkovém počtu žáků plnících pov. škol. docházku na úrovni odp. 2. stupni běžných ZŠ Zdroj: ÚIV
B2.4 Střední školství Hlavním úkolem středních škol je poskytnout studentům úplné střední, střední odborné nebo úplné střední odborné vzdělání, připravit je pro praxi nebo ke studiu na terciárním vzdělávacím stupni (na vyšší odborné či vysoké škole). Vzdělávání na středních školách je určeno především absolventům základních škol, v dnešní době téměř všichni absolventi základních škol pokračují ve studiu na středních školách. I přes řadu vnitřních změn v posledních letech zůstává základní institucionální členění středních škol prakticky neměnné. Gymnázia jako instituce realizující úplné střední vzdělávání (všeobecného charakteru) připravují absolventy především pro další studium na vyšší odborné a vysoké škole. Úplné střední odborné vzdělávání zajišťují především střední odborné školy (SOŠ), které nabízejí zejména studium odborných předmětů ukončené maturitní zkouškou. Střední odborné vzdělávání je zajišťováno zejména středními odbornými učilišti (SOU), jejichž hlavním cílem je příprava absolventů učebních oborů pro praxi. Absolventi všech oborů ukončených maturitní zkouškou mohou pokračovat ve studiu na vyšší odborné a vysoké škole. Ani absolventi učebních oborů ukončených závěrečnou zkouškou nemají další vzdělávací cestu uzavřenou. Po dalším studiu v oborech nástavbového studia realizovaných středními školami (určených právě pro absolventy tříletých učebních oborů středních odborných učilišť), které jsou ukončeny maturitní zkouškou, mohou pokračovat v dalším studiu. Po roce 1996/97 byly střední školy postaveny do nepříznivé situace – v důsledku zavedení povinné devítileté školní docházky na základní škole chyběl středním školám jeden postupový ročník. Střední odborná učiliště, která realizují především tříleté učební obory, se s touto situací potýkala 3 roky a naplnila všechny postupové ročníky v roce 1999/2000. Střední odborné školy a čtyřletá gymnázia na tom byly ještě hůře – jeden postupový ročník postrádaly čtyři roky a teprve ve školním roce 2000/01 se situace doplněním všech postupových ročníků stabilizovala.
20 %
60
18 % 50,3
49,6
45,4
40
46,9
41,5
16 % 44,1
23,4
7,6 %
8,6 %
9,8 %
10,2 %
10 % 9,8 %
9,4 %
8,9 %
8% 6%
6,1 % 10
14 % 12 %
34,9
30 20
51,7
4%
3,8%
2% 0%
0 1992/93
1993/94
1994/95
1995/96
1996/97
1997/98
1998/99
1999/00
2000/01
% žáků
50
Žáci v tisících
Obrázek 16: Vývoj počtu žáků plnících povinnou školní docházku na gymnáziích (v tis.) a jejich podíl na celkovém počtu žáků odpovídajícím 2. stupni běžných základních škol (v %) v letech 1989/90–2000/01
Podíl žáků v nižším stupni víceletých gymnázií (vzhledem k počtu žáků ve vzdělávání odpovídající 2. stupni základní školy) je v průměru 9 % a pohybuje se v jednotlivých krajích v rozmezí od 6,5 % ve Zlínském kraji do 13,7 % v Praze.
43
VZDĚLÁVACÍ SOUSTAVA V ROCE 2000 Tabulka 23: Základní charakteristiky sítě nižšího stupně víceletých gymnázií – podle regionů v roce 2000/01 Kraj
Odklady povinné školní docházky
Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královehradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský ČR Celkem
základní školy 1. stupeň
44 30 24 14 7 23 13 17 18 17 40 19 13 33 312
6 941 4 206 3 000 2 391 1 181 2 929 1 659 2 223 2 281 2 114 5 696 2 992 1 977 4 474 44 064
Míra účasti povinná školní docházka na 2. stupni celkem ZŠ gymnázia 43,2 % 10,0 % 20,8 % 14,3 % 14,3 % 17,4 % 15,4 % 11,8 % 11,1 % 17,6 % 22,5 % 10,5 % 7,7 % 18,2 % 19,6 %
28,6 % 5,4 % 18,6 % 15,5 % 5,2 % 11,2 % 7,4 % 12,3 % 3,9 % 14,2 % 16,4 % 5,3 % 2,8 % 8,0 % 13,2 %
13,7 % 8,1 % 9,7 % 9,2 % 7,9 % 7,5 % 7,9 % 8,4 % 9,2 % 7,8 % 10,3 % 9,4 % 6,5 % 6,8 % 8,9 %
Poznámky: Míra odkladů povinné školní docházky vzhledem k populaci 7letých. Míra účasti na vzdělávání na 1. stupni ZŠ vzhledem k populaci 6–10letých. Míra účasti na vzdělávání odpovídajícím 2. stupni základní školy vzhledem k populaci 11–14letých. Zdroj: ÚIV
Rychlý rozvoj středního školství je patrný především z prudkého růstu počtu středních škol až do roku 1995/96, od roku 1996/97 počet středních škol postupně klesá, a to jak z důvodu stálého poklesu demografické křivky, tak díky procesu optimalizace sítě středních škol a v neposlední řadě i díky chybějícímu postupovému ročníku na středních školách (důsledek zavedení povinné devítileté školní docházky na základní škole). Po prudkém rozvoji nestátního středního školství do roku 1996/97 se celkový pokles počtu škol projevil pochopitelně i v nestátním sektoru. Dynamika poklesu počtu nestátních středních škol byla v období 1996/97– 1997/98 dokonce větší (každoroční úbytek cca 10 %) než u škol státních (úbytek 3–5 % ročně). V roce 2000/01 se pokles počtu středních škol zpomalil, v České republice vyučovalo žáky celkem 1 740 škol, z toho 385 (22,1 %) byly školy nestátní. Obdobné důvody, které způsobily pokles počtu středních škol od roku 1996/97, zapříčinily i celkový pokles počtu žáků, který trval až
do roku 1998/99. V následujících letech 1999/2000 a 2000/01 jsme naopak zaznamenali nárůst počtu žáků v důsledku doplnění chybějících postupových ročníků. V roce 2000/01 vyučovaly střední školy v denním studiu určeném pro absolventy základních škol celkem 500,1 tis. žáků, což je však o 15 % méně než tomu bylo v roce 1995/96, kdy měly střední školy naposled naplněny všechny ročníky. Chybějící postupový ročník nejvíce postihl střední odborná učiliště, která nabízejí především tříleté učební obory a absencí jednoho ročníku přišly o třetinu žáků. Navíc uvolněné kapacity středních odborných škol umožňovaly ve srovnání s předchozími lety přijetí většího množství žáků do oborů úplného středního odborného vzdělávání. Míra účasti na středoškolském vzdělávání je v České republice tradičně vysoká – s výjimkou období, kdy středním školám chyběl jeden postupový ročník, se od roku 1990/91 pohybuje nad hranicí 80 % odpovídající věkové populace, v roce 2000/01 byl podíl 15–18letých zapojených v procesu středního vzdělávání 86,8 %.
Tabulka 24: Vývoj počtu středních škol a žáků (v tis.) podle zřizovatele v letech 1989/90–2000/01 1989/90 1990/91 1991/92 1992/93 1993/94 1994/95 1995/96 1996/97 1997/98 1998/99 1999/00 2000/01 Střední školy celkem z toho: nestátní Počet žáků (v tisících) z toho: na nestátních školách z toho: plnící PŠD Podíl nestátních škol (v %) Podíl žáků nestátních škol (v %) Zdroj: ÚIV
1 246 – 566,0 0 0 0,0 %
1 294 6 573,1 * * 0,5 %
1 569 108 556,8 * 14,8 6,9 %
1 696 208 554,3 33,2 23,4 12,3 %
1 871 368 570,6 57,4 34,9 19,7 %
2 057 459 588,5 70,1 41,5 22,3 %
2 116 498 582,5 75,7 45,4 23,5 %
2 100 538 454,6 61,8 50,3 25,6 %
1 995 488 437,4 55,7 51,7 24,5 %
1 859 448 416,8 48,6 49,6 24,1 %
1 766 403 446,9 48,2 46,9 22,8 %
1 740 385 500,1 57,2 43,7 22,1 %
0,0 %
*
1,0 %
6,0 %
10,1 %
11,9 %
13,0 %
13,6 %
12,7 %
11,7 %
10,8 %
11,4 %
44
NA POČÁTKU TISÍCILETÍ 100 % Obrázek 17: 90 % Vývoj počtu (v tis.) a struktury nově 80 % přijatých na střední školy do studia 70 % s maturitou a bez maturity (včetně žáků 60 % 50 % odpovídajících ročníků víceletých gymnázií) v letech 1989/90–2000/01 40 %
26,1
25,5
0,1 19,8
1,2 21,4
0,7 18,4
8,7 13,1
8,3 16,1
9,5
96,2
84,1
84,0
89,7
86,2
62,8
72,8
0,7
11,5
13,3
13,1
13,3
12,8
12,2
13,4
13,0
49,6
48,9
50,6
51,0
60,5
58,7
56,5
56,4
97/98
98/99
99/00
00/01
8,0
30 %
obory ukončené maturitní zkouškou obory ukončené závěrečnou zkouškou gymnázia žáci příslušných ročníků víceletých gymnázií
20 % 10 %
51,6
49,4
43,4
53,5
61,7
89/90
90/91
91/92
92/93
93/94
68,4
61,6 6,5
0% 94/95
95/96
96/97
Poznámka: Bez žáků nižších ročníků víceletých gymnázií, kteří plní na středních školách povinnou školní docházku. Zdroj: ÚIV
100 %
800 700
84,4 % 79,1 % 80,5 % 78,8 % 79,9 % 82,7 %
87,7 %
600 Populace/žáci v tisících
Obrázek 18: Vývoj počtu žáků navštěvujících střední školy v denním studiu s maturitou a bez maturity ve srovnání s vývojem odpovídající věkové populace 14–17letých, resp./15–18 letých v letech 1989/90–2000/01
86,8 % 77,4 %
90 % 80 %
66,4 % 67,3 % 68,0 %
70 %
500
60 %
400
50 %
300
40 % 30 %
200
20 %
100
Populace 14–17/15–18letých G 0 SOŠ SOU 89/90 90/91 91/92 92/93 93/94 94/95 95/96 Podíl na přísl. populaci Speciální Poznámka: Bez žáků nižších ročníků víceletých gymnázií, kteří plní na středních školách povinnou školní docházku. Zdroj: ÚIV, ČSÚ
Podíl nově přijímaných studentů do gymnaziálního studia (včetně žáků víceletých gymnázií odpovídajících 1. ročníku středních škol) se v posledních čtyřech letech stabilizoval v rozmezí 18 % v roce 1997/98 a 20 % v posledních dvou letech. Obdobný stabilní trend se projevuje i v případě oborů odborných škol ukončených maturitní zkouškou, kam jsou v průměru přijímány dvě pětiny žáků (45 % v roce 1997/98, 42 % v roce 2000/01). Podíl nově přijímaných do odborného studia středních škol bez maturitní zkoušky je obdobný – zhruba dvě pětiny (37–38 % v období 1997/98–2000/01). Pro žáky zdravotně postižené je určeno vzdělávání na speciálních středních školách, pro žáky mentálně postižené, pro absolventy zvláštních a pomocných škol je určeno vzdělávání na odborných učilištích a praktických školách. Zdravotně postižení žáci mohou studovat i na běžných středních školách, ať už ve speciálních či specializovaných třídách, nebo jako individuálně integrovaní v běžných třídách středních škol. Spolu s rozsáhlými změnami v ekonomice, postupnou globalizací, dynamickým rozšiřováním informačních technologií a předpokládaným vstupem České republiky do Evropské unie se pochopitelně mění i požadavky na absolventy škol na trhu práce.
10 % 0% 96/97
97/98
98/99
99/00
00/01
Vzdělávání ve školách by mělo především absolventy připravit pro celoživotní učení, a to nejen v rámci školské soustavy, ale na celoživotní učení prostupující téměř celým občanským i pracovním životem, tedy pro celoživotní učení, které je základem celoživotní zaměstnanosti. Spolu s vyššími požadavky kladenými na absolventy škol na trhu práce se vedou úvahy i o cílech a obsahu středního vzdělávání. Pro úspěšné uplatnění absolventů na trhu práce je podstatné posílení všeobecného vzdělání (tedy posílení „univerzálnosti“ absolventů) a rozvoj schopností a dovedností mimo rámec jednotlivých oborů. Toto vše se projevuje nejen ve všeobecném středním vzdělávání jako takovém, ale zasahuje pochopitelně i do odborného školství, kde se důraz přesunuje od úzké specializace k obecně odbornému profilu absolventa. Jednotlivé regiony se liší podle struktury žáků na jednotlivých typech středních škol. Celorepublikově je nejvyšší míra účasti populace 15–18letých na středních odborných školách (35,5 %), pak následují střední odborná učiliště (31 %) a gymnázia (17,2 %). Tato situace je však jiná z regionálního pohledu. Naprosto atypicky se chová Praha, kde je celkově nejvyšší míra účasti na středoškolském vzdělávání (105,9 %) a je zde i jiné rozložení odpo-
45
VZDĚLÁVACÍ SOUSTAVA V ROCE 2000
Poznámka: Pouze žáci denních forem studia, bez speciálních škol a škol při výchovných ústavech. Nejsou zahrnuti žáci v oborech nástavbového studia. Do celkového počtu žáků gymnázií nejsou zahrnuti žáci nižších ročníků víceletých gymnázií, kteří plní povinnou školní docházku. Zdroj: ÚIV, ČSÚ
mírou účasti na středoškolském vzdělávání, který však ve velké míře (zvláště okresy Praha–východ a Praha–západ) využívá spádovosti pražských středních škol. Zajímavý pohled na středoškolské vzdělávání je pohled z hlediska zájmu o středoškolské vzdělávání a míra uspokojování tohoto zájmu. Z pohledu přijímacího řízení jsou v celorepublikovém měřítku naprosto nejúspěšnější uchazeči o studium na středních odborných učilištích (66,7 %) a uchazeči o studium na středních odborných školách (53,4 %). Méně než poloviční úspěšnost vykazují čtyřletá gymnázia (48,4 %) a naprosto nejnižší úspěšnost při přijímacím řízení je u víceletých gymnázií (43,1 %). Tato nízká úspěšnost je dána především faktem, že rodiče a žáci v mnohých případech berou víceleté gymnázium jako „první šanci“, jak se dostat na střední školu. Z regionálního hlediska je poměrně homogenní situace v úspěšnosti přijetí na střední odborná učiliště s výjimkou extrémních hodnot v Jihomoravském kraji (60,9 %), v Plzeňském kraji (70,1 %) a na Vysočině (70,2 %). Obdobná situace je i v úspěšnosti přijetí na střední odborné školy (s výjimkou 48,1% úspěšnosti v Karlovarském kraji a 60,6% úspěšnosti ve Středočeském kraji). Zcela rozdílně se jednotlivé kraje chovají v případě přijímání žáků do víceletých gymnázií. Úspěšnost přijetí na čtyřletá gymnázia má široký rozptyl, od 40,4 % v Praze až po 60,9% úspěšnost v Pardubickém kraji. Obdobná situace je i v přijímání na víceletá gymnázia (od 29,9% úspěšnosti v Praze až po 57,5% úspěšnost v Pardubickém kraji).
vídající populace – téměř polovina populace (48,7 %) studuje na středních odborných školách, téměř třetina (28,8 %) na gymnáziích a pouze 28,4 % na středních odborných učilištích. Dalším značně atypickým regionem je Středočeský kraj se svou 68,3 %
B2.4.1 Všeobecné vzdělávání – gymnázia Gymnázium14 je typ střední školy, která poskytuje všeobecné vzdělávání a jejím hlavním úkolem je připravit absolventy k dalšímu studiu na vysoké a vyšší odborné škole a k výkonu profesí, které vyžadují především všeobecné vzdělání. Poskytuje úplné
Tabulka 25: Míry účasti ve středoškolských vzdělávacích programech (v %) – podle regionů v roce 2000/01 Kraj Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královehradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský ČR Celkem
Gymnázium 28,8 % 14,7 % 16,7 % 13,8 % 12,8 % 12,4 % 13,5 % 17,8 % 16,1 % 15,3 % 19,4 % 18,1 % 16,6 % 16,1 % 17,2 %
Míra účasti SOŠ SOU 48,7 % 28,8 % 38,5 % 33,6 % 34,9 % 34,9 % 33,2 % 37,5 % 36,4 % 34,9 % 33,7 % 33,0 % 36,5 % 32,7 % 35,5 %
Celkem
28,4 % 24,8 % 33,8 % 31,4 % 30,2 % 30,5 % 32,4 % 32,1 % 28,5 % 31,3 % 34,4 % 33,8 % 34,0 % 31,2 % 31,0 %
105,9 % 68,3 % 89,0 % 78,8 % 77,9 % 77,8 % 79,1 % 87,5 % 81,0 % 81,4 % 87,6 % 84,9 % 87,1 % 80,0 % 83,7 %
Tabulka 26: Přihlášení uchazeči o středoškolské studium, úspěšnost přijetí – podle regionů v roce 2000/01 Kraj Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královehradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský ČR Celkem Zdroj: ÚIV 14 Včetně sportovních škol.
Víceletá gymnázia přihlášení přijatí 6 230 2 158 1 675 1 166 619 1 452 919 1 327 984 970 3 305 1 886 1 092 2 570 26 353
29,9 % 46,7 % 45,7 % 56,9 % 42,2 % 52,0 % 46,4 % 45,1 % 57,5 % 55,9 % 44,1 % 43,5 % 45,5 % 44,8 % 43,1 %
Čtyřletá gymnázia přihlášení přijatí 4 930 2 034 1 751 880 544 1 566 702 1 376 1 228 1 100 3 269 1 558 1 635 3 520 26 093
40,4 % 57,6 % 45,7 % 47,5 % 47,8 % 54,3 % 54,7 % 50,1 % 60,9 % 54,9 % 46,3 % 44,1 % 51,0 % 48,0 % 48,4 %
SOŠ přihlášení přijatí 14 612 6 758 6 502 4 577 2 904 7 641 3 642 4 598 4 724 4 571 10 704 5 215 5 991 11 391 93 830
50,1 % 60,6 % 51,7 % 52,7 % 48,1 % 55,6 % 52,4 % 56,3 % 57,0 % 56,1 % 50,7 % 53,5 % 53,9 % 52,9 % 53,4 %
SOU přihlášení přijatí 7 960 7 022 5 853 4 302 2 835 7 117 3 811 4 726 4 000 4 412 11 628 5 921 5 429 10 888 85 904
69,4 % 67,3 % 64,8 % 70,1 % 68,7 % 67,9 % 69,4 % 65,5 % 66,2 % 70,2 % 60,9 % 65,8 % 63,8 % 69,0 % 66,7 %
46
NA POČÁTKU TISÍCILETÍ střední vzdělání ukončené maturitní zkouškou. Délka studia na gymnáziu byla stanovena na čtyři, šest a osm let. Pro děti postižené jsou určena speciální gymnázia15, případně mohou postižené děti studovat ve speciálních a specializovaných třídách gymnázií, nebo být integrovány do běžných tříd mezi děti zdravé. Celková role gymnázií v českém vzdělávacím systému je nezastupitelná, jako jediný typ střední školy poskytují všeobecné vzdělávání. Ve srovnání s ostatními zeměmi EU je však podíl všeobecného středního vzdělávání v České republice poměrně nízký. Proto se i jedno z doporučení examinátorů OECD z roku 1996 týkalo gymnázií a směřovalo ke zvýšení podílu všeobecného středního vzdělávání u nás. O účelnosti víceletých gymnázií (šesti a osmiletých) se již několik let vedou bouřlivé diskuse. Zpočátku byl tento typ gymnázií chápán jako výběrová škola poskytující vzdělávání mimořádně nada-
ným žákům, které by výuka v „klasické“ základní škole brzdila. S postupem doby však postupně docházelo k poměrně velkému odlivu chytrých a nadaných dětí ze základní školy, sílily hlasy o upadající úrovni základních škol. Jedním z řešení je rekonstrukce vzdělávání na základních školách ve smyslu kvalitnějšího vzdělávání, které by v plné míře uspokojovalo jak vzdělávací potřeby dětí mimořádně nadaných, tak dětí s menšími rozumovými schopnostmi. Gymnázia vyučují podle centrálně schváleného Standardu z roku 1996 a od roku 1999 podle nově schválených učebních dokumentů. Tyto dokumenty umožňují školám realizovat výuku nejen v různých zaměřeních, posilovat výuku povinných vyučovacích předmětů v rámci disponibilních hodin, ale i zavádět volitelné předměty podle zájmu žáků, podle pedagogických záměrů a podmínek jednotlivých gymnázií. Standard a následně schvá-
Tabulka 27: Vývoj počtu gymnázií a jejich struktury podle zřizovatele v letech 1989/90–2000/01 1989/90 1990/91 1991/92 1992/93 1993/94 1994/95 1995/96 1996/97 1997/98 1998/99 99/2000 2000/01 Gymnázia celkem v tom: státní soukromá církevní Struktura škol Gymnázia celkem v tom: státní soukromá církevní z toho: s víceletým studiem
225 225 x x 100,0 % 100,0 % x x x
229 227 1 1
258 234 20 4
285 244 33 8
100,0 % 100,0 % 99,1 % 90,7 % 0,4 % 7,8 % 0,4 % 1,6 % * *
100,0 % 85,6 % 11,6 % 2,8 % 77,2 %
324 262 48 14
348 276 58 14
361 282 65 14
100,0 % 100,0 % 100,0 % 80,9 % 79,3 % 78,1 % 14,8 % 16,7 % 18,0 % 4,3 % 4,0 % 3,9 % 84,0 % 88,2 % 87,3 %
367 283 68 16
366 284 66 16
100,0 % 100,0 % 77,1 % 77,6 % 18,5 % 18,0 % 4,4 % 4,4 % 90,5 % 89,1 %
356 277 63 16
345 276 52 17
347 277 52 18
100,0 % 100,0 % 77,8 % 80,0 % 17,7 % 15,1 % 4,5 % 4,9 % 90,7 % 93,0 %
100,0 % 79,8 % 15,0 % 5,2 % 92,2 %
Zdroj: ÚIV
Tabulka 28: Vývoj počtu nově přijatých do denního studia s maturitou na gymnáziích (v tis.) a jejich struktury – podle zřizovatele v letech 1989/90–2000/01 1989/90 1990/91 1991/92 1992/93 1993/94 1994/95 1995/96 1996/97 1997/98 1998/99 99/2000 2000/01 Nově přijatí celkem v tom: 4 (5)letá v tom: na státní gymnázia na nestátní gymnázia víceletá v tom: na státní gymnázia na nestátní gymnázia
26,1 26,1 26,1 x x x x
Struktura nově přijatých Nově přijatí celkem
100,0 % 100,0 % v tom: na státní gymnázia 100,0 % na nestátní gymnázia x víceletá x v tom: na státní gymnázia x na nestátní gymnázia x
v tom: 4 (5)letá
Zdroj: ÚIV 15 Viz kapitola o speciálních školách.
25,5 * * * * * *
26,2 19,8 18,9 0,8 6,4 5,8 0,8
100,0 % 100,0 % * 75,5 % * 72,1 % * 3,2 % * 24,5 % * 22,2 % * 3,2 %
29,6 21,4 19,4 2,0 8,2 7,2 2,0
29,7 18,4 16,2 2,2 11,2 9,8 2,2
30,4 16,1 14,2 1,9 14,3 12,7 1,9
26,8 13,1 11,9 1,2 13,7 12,2 1,2
100,0 % 100,0 % 100,0 % 72,4 % 62,2 % 53,0 % 65,5 % 54,6 % 46,8 % 6,9 % 7,6 % 6,3 % 27,6 % 67,8 % 47,0 % 24,3 % 33,0 % 42,0 % 6,9 % 7,6 % 6,3 %
100,0 % 48,9 % 44,4 % 4,5 % 51,1 % 45,5 % 4,5 %
15,7 0,7 0,6 15,0 13,3 -
26,7 12,8 12,0 0,8 13,9 12,1 0,8
24,6 12,2 11,5 0,7 12,4 10,8 0,7
25,1 13,4 12,4 1,1 11,7 10,1 1,1
24,1 12,8 11,3 1,4 11,3 9,7 1,6
100,0 % 100,0 % 100,0 % 100,0 % 4,3 % 48,0 % 49,5 % 53,5 % 4,1 % 45,0 % 46,6 % 49,3 % 0,2 % 3,0 % 2,9 % 4,2 % 95,7 % 52,0 % 50,5 % 46,5 % 84,8 % 45,2 % 43,8 % 40,1 % 0,2 % 3,0 % 2,9 % 4,2 %
100,0 % 53,1 % 47,1 % 6,0 % 46,9 % 40,4 % 6,5 %
47
VZDĚLÁVACÍ SOUSTAVA V ROCE 2000
Obrázek 19: Vývoj struktury nově přijímaných do denního studia na gymnáziích podle délky studia v letech 1989/90–2000/01
2000/01 1999/00 1998/99 1997/98 1996/97 1995/96 1994/95 1993/94 1992/93
4(5)letá 6letá 7letá 8letá
1991/92 1990/91 1989/90
0%
10 %
20 %
30 %
40 %
50 %
60 %
70 %
80 %
90 %
100 %
Zdroj: ÚIV
Tabulka 29: Vývoj počtu žáků v ddenním studiu s marturitou na gymnáziích (v tis.) a jejich struktury podle zřizovatele v letech 1989/90–2000/01 1989/90 1990/91 1991/92 1992/93 1993/94 1994/95 1995/96 1996/97 1997/98 1998/99 99/2000 2000/01 Žáci celkem
100,7 100,7 100,7 x x x x
109,4 * * * * * *
100,0 % * v tom: na státní gymnázia * na nestátní gymnázia * víceletá * v tom: na státní gymnázia * na nestátní gymnázia *
100,0 % * * * * * *
v tom: 4 (5)letá v tom: na státní gymnázia na nestátní gymnázia víceletá v tom: na státní gymnázia na nestátní gymnázia
Struktura žáků gymnázií Žáci celkem v tom: 4 (5)letá
111,3 96,8 95,9 0,9 14,5 13,1 1,4
116,8 92,3 39,1 3,1 24,5 21,8 2,7
121,2 85,0 79,8 5,2 36,2 31,6 4,6
126,5 75,4 68,4 7,0 51,1 44,6 6,5
100,0 % 100,0 % 100,0 % 87,0 % 79,0 % 70,2 % 86,2 % 76,3 % 65,8 % 0,8 % 2,7 % 4,3 % 13,0 % 21,0 % 29,8 % 11,8 % 18,6 % 26,1 % 1,2 % 2,3 % 3,8 %
100,0 % 59,6 % 54,1 % 5,5 % 40,4 % 35,3 % 5,1 %
131,6 68,5 61,4 7,1 63,2 55,4 7,7
125,4 47,8 42,7 5,1 77,6 68,4 9,3
100,0 % 100,0 % 52,0 % 38,1 % 46,6 % 34,1 % 5,4 % 4,0 % 48,0 % 61,9 % 42,1 % 54,5 % 5,9 % 7,4 %
125,9 42,8 38,7 4,1 83,1 73,2 9,9
125,4 39,2 36,0 3,2 86,2 75,8 10,4
126,8 39,3 36,5 2,8 87,5 76,8 10,7
137,1 50,3 46,3 3,9 86,8 75,8 11,0
100,0 % 100,0 % 100,0 % 100,0 % 34,0 % 31,1 % 31,0 % 36,7 % 30,7 % 28,7 % 28,8 % 33,8 % 3,3 % 2,5 % 2,2 % 2,9 % 66,0 % 68,7 % 69,0 % 63,3 % 58,1 % 60,4 % 60,6 % 55,3 % 7,9 % 8,3 % 8,5 % 8,0 %
Zdroj: ÚIV
lené učební dokumenty školám umožňují pouze měnit zaměření studia posílením výuky vybraných všeobecně vzdělávacích předmětů. Připravuje se Rámcový vzdělávací program pro vzdělávání na gymnáziích, který by měl platit nejdříve v roce 2004, jeho přijetí však závisí na přijetí rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání. Tento rámcový program by měl reflektovat měnící se pojetí všeobecného vzdělávání ve vzdělávací soustavě. Síť gymnázií je v České republice velice hustá a umožňuje většině studentů získat všeobecné vzdělávání prakticky bez nutnosti náročného dojíždění. Gymnázia existují prakticky ve všech okresech, jedinou výjimkou je okres Praha–západ. Žáci z tohoto okresu však bez problémů navštěvují pražská gymnázia. Počet gymnázií se v posledních letech příliš nemění, v roce 2000/01 fungovalo v České republice celkem 347 gymnázií, z nichž 20 % mělo nestátního zřizovatele. Naprostá většina škol (320, tj. 92,2 %) realizovala víceleté studium. Počty nově přijímaných žáků na gymnázia jsou v období posledních tří let poměrně stabilní, pohybují se v rozmezí 24,1–25,1 ti-
síc. V roce 2000/01 bylo na gymnázia přijato celkem 24,1 tisíc uchazečů, z toho 53,1 % (12,8 tis.) do čtyřletého studia, což je oproti minulému roku mírný pokles. V souvislosti s regulačním opatřením Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy směrem k víceletým gymnáziím v minulých letech počet nově přijímaných šesti a osmiletých gymnázií od roku 1996/97 klesá (v roce 2000/01 bylo přijato 11,3 tis. uchazečů, což je počet odpovídající situaci v roce 1993/94). Počet žáků gymnázií v roce 2000/01 vzrostl oproti roku 1999/2000 o deset tisíc a činil 137,1 tisíc žáků. Na tomto nárůstu se podílelo „doplnění“ chybějícího ročníku čtyřletých gymnázií (ročník chyběl v důsledku zavedení povinné devítileté docházky na základní škole v roce 1996/97). Počty žáků se tedy v roce 2000/01 dostaly na nejvyšší úroveň od roku 1989/90. Největší zásluhu na tom mají víceletá gymnázia, jejichž žáci tvoří 63,3 % žáků gymnázií. Nestátní sektor se podílí na celkové kapacitě škol 10,9 %. Počet absolventů gymnázií odpovídá (s příslušným časovým odstupem) vývoji počtu nově přijímaných. V roce 1999/2000 absol-
48
NA POČÁTKU TISÍCILETÍ Tabulka 30: Vývoj počtu absolventů v denním studiu s maturitou na gymnáziích (v tis.) a jejich struktury podle zřizovatele v letech 1989/90–2000/01 1989/90 1990/91 1991/92 1992/93 1993/94 1994/95 1995/96 1996/97 1997/98 1998/99 99/2000 2000/01 Absolventi celkem v tom: 4 (5)letá v tom: na státní gymnázia na nestátní gymnázia
víceletá v tom: na státní gymnázia na nestátní gymnázia
21,1 21,1 21,1 x x x x
22,5 * * * * * *
Struktura absolventů gymnázií Absolventi celkem 100,0 % 100,0 % v tom: 4 (5)letá * * v tom: na státní gymnázia * * na nestátní gymnázia * * víceletá * * v tom: na státní gymnázia * * na nestátní gymnázia * *
23,0 23,0 23,0 – – – –
24,7 24,6 24,6 – 0,1 0,1 –
100,0 % 100,0 % 100,0 % 99,7 % 100,0 % 99,7 % – – – 0,3 % – 0,3 % – –
24,5 24,0 24,0 – 0,5 0,5 –
24,6 23,5 23,3 0,2 1,1 0,6 0,1
100,0 % 100,0 % 98,0 % 95,5 % 97,9 % 94,7 % 0,1 % 0,9 % 2,0 % 4,5 % 2,0 % 2,4 % – 2,0 %
19,1 18,6 17,8 0,8 0,5 0,3 0,1
20,3 19,1 17,6 1,5 1,2 0,8 0,4
23,9 17,0 15,1 1,9 6,9 6,5 0,4
100,0 % 100,0 % 100,0 % 97,6 % 94,2 % 71,2 % 93,4 % 86,8 % 63,1 % 4,1 % 7,4 % 8,1 % 2,4 % 5,8 % 28,8 % 1,8 % 3,9 % 27,1 % 0,7 % 1,8 % 1,7 %
22,9 15,1 13,5 1,6 7,8 7,0 0,8
21,1 12,2 11,1 1,2 9,0 8,1 0,9
11,9 1,4 1,2 0,2 10,5 9,5 1,1
100,0 % 100,0 % 100,0 % 65,9 % 57,5 % 11,5 59,1 % 52,4 % 9,8 % 6,8 % 5,7 % 1,6 % 34,1 % 42,1 % 88,4 % 30,5 % 38,2 % 79,4 % 3,6 % 4,2 % 9,0 %
Zdroj: ÚIV
Tabulka 31: Základní charakteristiky sítě gymnázií v roce 2000/01 Kraj Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královehradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský ČR Celkem
Gymnázia celkem
Nestátní
počet
žáci
zařízení
žáci
Velikost G celkem
58 33 24 14 8 24 13 20 20 18 43 20 14 38 347
22 474 12 617 8 621 6 298 3 280 8 451 4 733 7 310 6 681 6 606 17 593 9 256 7 457 15 733 137 110
39,7 % 12,1 % 12,5 % 14,3 % 12,5 % 20,8 % 38,5 % 10,0 % 10,0 % 16,7 % 25,6 % 15,0 % 7,1 % 13,2 % 20,2 %
20,8 % 4,3 % 17,6 % 11,6 % 3,8 % 8,4 % 14,9 % 12,4 % 2,8 % 10,8 % 15,4 % 4,5 % 6,0 % 6,3 % 11,2 %
387,5 382,3 359,2 449,9 410,0 352,1 364,1 365,5 334,1 367,0 409,1 462,8 532,6 414,0 395,1
Zdroj: ÚIV
vovalo na gymnáziích 11,9 tisíc žáků, z toho naprostá většina (88,4 %) ve víceletých programech. Ze čtyřletých gymnázií odešlo pouze 1,4 tis. žáků – jednalo se o žáky, kteří nastoupili ke studiu v roce 1996/97, tedy v roce, kdy ze základních škol neodcházeli téměř žádní žáci. Gymnázia jsou na území České republiky rozložena víceméně rovnoměrně. Jednotlivé regiony se liší zastoupením nestátního sektoru v této oblasti vzdělávání, největší podíl nestátních gymnázií je v Praze (39,7 % s 20,8 % žáků) a v Libereckém kraji (38,5 % gymnázií s 14,9 % žáků). Naopak nejmenší zastoupení nestátních gymnázií vykazuje Zlínský kraj (7,1 % škol s 6,3 % žáků). Regiony se liší i podle průměrného počtu žáků na jednom
gymnáziu. Naprosto nejvyšší průměrná velikost gymnázia je ve Zlínském kraji (532 žáků na jedno gymnázium), kde je však gymnázií nejméně, naopak v průměru nejmenší gymnázia jsou gymnázia v Pardubickém (334 žáků) a v Ústeckém kraji (352 žáků na jedno gymnázium). B2.4.2 Odborné vzdělávání Odborné vzdělávání na středoškolské úrovni poskytují střední odborné školy a střední odborná učiliště. Úplné střední odborné vzdělání ukončené maturitní zkouškou mohou žáci získat především na středních odborných školách, ale i v oborech středních odborných učilišť a v oborech nástavbového studia. Střední od-
49
VZDĚLÁVACÍ SOUSTAVA V ROCE 2000 borné vzdělání mohou žáci získat zejména v učebních oborech na středních odborných učilištích (tříletých oborech), část oborů poskytující absolventům základních škol střední odborné vzdělání nabízejí i střední odborné školy. Odbornou přípravu pro žáky, kteří ukončili základní školu v nižším než devátém ročníku, poskytují učiliště (ve dvouletých oborech se zvlášť upravenými učebními plány) a praktické školy (v oborech jednoleté, dvouleté a tříleté praktické školy). V rámci odborného vzdělávání školy nabízejí i další možnosti vzdělávání – např. studium jednotlivých předmětů, rekvalifikační kursy, získání středního odborného vzdělání pro absolventy středních odborných škol v oborech ukončených maturitní zkouškou. Střední odborné školství je jedna z oblastí vzdělávání, které se společenské a ekonomické změny po roce 1989 dotkly nejvíce. Před rokem 1989 byl kladen velký důraz na plánované hospodářství a byly stanoveny i požadované počty žáků studujících v jednotlivých oborech a připravujících se pro jednotlivé profese. Posilovány byly především dělnické profese a byl vyvíjen velký tlak na střední odborná učiliště a na výchovu kvalifikovaných dělníků. Po roce 1989 se situace uvolnila a školy začaly reagovat na vzdělávací poptávku a také na postupný útlum pracovních příležitostí v některých profesích (např. horník, hutník, …) a značně se změnila především struktura odborného vzdělávání jak z hlediska oborů, tak z hlediska poměru maturitní x nematuritní studium, do středního odborného školství vstupují také v daleko větší míře soukromí zřizovatelé. Značně klesají počty žáků v oborech poskytující střední vzdělání, naopak roste podíl počtu žáků v oborech ukončených maturitní zkouškou. Z oborového hlediska je stále větší zájem o studium ekonomických oborů a naopak klesá poptávka po oborech hornických, hutnických. Otázka oborové struktury středního odborného vzdělávání se, především v posledních letech, stala předmětem polemiky mezi odborníky, sociálními partnery i širokou veřejností. Tyto diskuse vycházejí především z vysoké míry nezaměstnanosti absolventů některých skupin oborů. Pro další rozvoj odborného vzdělávání jsou podstatné otázky cílů, obsahu a kvality odborného vzdělávání. Škola by neměla připravovat své absolventy pouze pro vstup do prvního zaměstnání, ale měla by vytvořit předpoklady pro jejich profesní uplatnění v průběhu celého života. Z tohoto důvodu nemůže odborná příprava vycházet pouze z potřeb současnosti, ale musí být směrována k budoucím potřebám pracovního trhu z hlediska požadované kvalifikace. Ze škol by měli odcházet jak specializovaní odborníci, tak absolventi se širokým profilem odpovídajícím
obecně odbornému vzdělávání, absolventi schopní dále rozvíjet svůj potenciál, schopní a ochotní vzdělávat se v průběhu celého života v souladu s potřebami trhu práce. Od roku 1989 postupně docházelo ke změnám učebních programů odborného středoškolského vzdělávání, zpočátku byl tento vývoj spíše náhodný a chaotický. Významným krokem v této oblasti bylo přijetí Standardu středoškolského odborného vzdělávání v lednu 1998, kde byl vymezen společný vzdělanostní základ pro všechny nově koncipované vzdělávací programy středoškolského odborného vzdělávání. Důležitým krokem bylo i přijetí klasifikace kmenových oborů vzdělávání KKOV, která sdružuje příbuzné obory vzdělávání na základě vymezení cílových požadavků. Zároveň jsou postupně předkládány k veřejné diskusi Rámcové vzdělávací programy pro jednotlivé kmenové obory vzdělávání. Střední školy nabízejí kromě denní formy studia i možnost studovat v rámci ostatních forem studia (dálkové, večerní, externí, kombinované studium). Tyto formy studia (dříve nazývané studium při zaměstnání) jsou velice důležitou součástí celoživotního učení vzhledem k možnosti v rámci dalšího vzdělávání získat další kvalifikaci těm, kteří již vstoupili na pracovní trh. Počet žáků v těchto formách studia kulminoval především v letech 1995/96–1997/98. V roce 2000/01 studovalo touto formou studia celkem 29,4 tis. žáků, již tradičně nejvíce v nástavbových oborech končících maturitní zkouškou (18,7 tis.). Počet žáků v oborech bez maturity se pohybuje v posledních letech na úrovni 1,1 tis., v oborech ukončených maturitní zkouškou studovalo v roce 2000/01 celkem 9,5 tis. žáků. B2.4.2.1 Střední odborné školy Střední odborné školy poskytují odborné vzdělávání na středoškolské úrovni, především ve čtyřletých oborech ukončených maturitní zkouškou, nabízejí však i v omezené míře studium v kratších programech poskytujících střední odborné vzdělání (v roce 2000/01 studovalo v těchto oborech 0,7 tis. žáků, tedy 1,4 % žáků denního studia určeného pro absolventy základních škol). Střední odborné školy připravují své žáky pro výkon odborných činností (technických, hospodářských, ekonomických, zemědělských, zdravotnických, pedagogických, uměleckých a kulturních). Žáci, kteří ukončili studium maturitní zkouškou, mohou pokračovat ve studiu na vyšší odborné nebo vysoké škole. Po roce 1989 se střední odborné školy snažily reagovat na vzdělávací poptávku především změnou oborové struktury a vzni-
Tabulka 32: Vývoj počtu žáků v ostatních formách studia na středních školách (v tis.) v letech 1989/90–2000/01 1989/90 1990/91 1991/92 1992/93 1993/94 1994/95 1995/96 1996/97 1997/98 1998/99 1999/00 2000/01 Žáci celkem v tom: s maturitou bez maturity nástavba PMS vyšší Zdroj: ÚIV
56,4 * * * * *
51,7 19,2 26,8 – 4,5 –
35,1 12,2 2,6 15,8 4,3 0,1
31,9 8,3 2,1 15,9 5,1 0,4
31,5 6,3 1,5 17,5 5,5 0,7
37,4 6,2 1,9 23,3 5,4 0,6
42,1 7,0 1,9 27,8 5,1 0,3
44,6 9,7 1,7 30,4 2,7 0,1
45,8 10,4 1,3 33,1 0,9 0,1
38,2 10,1 1,1 26,8 – 0,1
30,6 9,8 1,1 19,6 – 0,1
29,4 9,5 1,1 18,7 – 0,1
50
NA POČÁTKU TISÍCILETÍ Tabulka 33: Vývoj počtu středních odborných škol a jejich struktury podle zřizovatele v letech 1989/90–2000/01 1989/90 1990/91 1991/92 1992/93 1993/94 1994/95 1995/96 1996/97 1997/98 1998/99 1999/00 2000/01 SOŠ celkem v tom: státní nestátní Struktura SOŠ SOŠ celkem v tom: státní nestátní
375 375 100,0 % 100,0 % 0,0 %
394 390 4
621 564 57
100,0 % 100,0 % 99,0 % 90,8 % 1,0 % 9,2 %
708 575 133
820 598 222
978 684 294
1 025 711 314
1 001 668 333
938 653 285
100,0 % 100,0 % 100,0 % 100,0 % 81,2 % 72,9 % 69,9 % 69,4 % 18,8 % 27,1 % 30,1 % 30,6 %
100,0 % 66,7 % 33,3 %
100,0 % 69,6 % 30,4 %
886 626 260
836 604 232
822 603 219
100,0 % 100,0 % 100,0 % 70,7 % 72,2 % 73,4 % 29,3 % 27,8 % 26,6 %
Poznámka: Do počtu SOŠ jsou v letech 1994/95-1997/98 zahrnuty i ISŠ, které měly žáky ve „středoškolských“ oborech. Zdroj: ÚIV
Tabulka 34: Vývoj počtu nově přijatých žáků do denního studia s maturitou a bez maturity na SOŠ (v tis.) a jejich struktury podle zřizovatele v letech 1989/90–2000/01 1989/90 1990/91 1991/92 1992/93 1993/94 1994/95 1995/96 1996/97 1997/98 1998/99 1999/00 2000/01 Nově přijatí celkem v tom: s maturitou v tom: státní nestátní bez maturity v tom: státní nestátní Struktura v % Nově přijatí celkem v tom: s maturitou v tom: státní nestátní bez maturity v tom: státní nestátní
41,7 41,7 41,7 – – – –
* 40,8 * * * * *
100,0 % 100,0 % 100,0 % – – – –
* * * * * * *
45,5 36,4 36,4 1,8 9,1 8,0 1,1
49,3 44,2 44,2 5,5 5,1 3,9 1,2
100,0 % 100,0 % 80,0 % 89,7 % 80,0 % 89,7 % 4,0 % 11,2 % 20,0 % 10,3 % 17,6 % 7,9 % 2,4 % 2,4 %
54,9 51,4 51,4 9,9 3,6 2,8 0,8
61,3 58,7 58,7 11,8 2,6 2,1 0,4
56,4 54,2 54,2 8,5 2,2 1,9 0,3
6,4 6,1 6,1 0,6 0,2 0,2 0,1
100,0 % 100,0 % 100,0 % 100,0 % 93,6 % 95,8 % 96,1 % 95,3 % 93,6 % 95,8 % 96,1 % 95,3 % 18,0 % 19,2 % 15,1 % 9,4 % 6,6 % 4,2 % 3,9 % 3,1 % 5,1 % 3,4 % 3,4 % 3,1 % 1,5 % 0,7 % 0,5 % 1,6 %
56,3 54,8 54,8 7,2 1,5 1,3 0,2
51,5 50,7 50,7 5,8 0,8 0,6 0,2
49,2 48,3 48,3 6,0 0,9 0,7 0,2
49,7 49,0 41,3 7,8 0,7 0,5 0,2
100,0 % 100,0 % 100,0 % 100,0 % 97,3 % 98,4 % 98,2 % 98,6 % 97,3 % 98,4 % 98,2 % 83,0 % 12,8 % 11,3 % 12,2 % 15,6 % 2,7 % 1,6 % 1,8 % 1,4 % 2,3 % 1,2 % 1,4 % 1,0 % 0,4 % 0,4 % 0,4 % 0,4 %
Poznámka: Do počtu nově přijatých na SOŠ jsou v letech 1994/95–1997/98 zahrnuti i nově přijatí žáci do „středoškolských“ oborů integrovaných středních škol. Zdroj: ÚIV
kem nových škol jak státních, tak nestátních. Rozvíjely se především ekonomické obory a obory z oblasti informatiky. Vzhledem k tomu, že střední odborné školy nabízejí především studium v oborech ukončených maturitní zkouškou, je o ně velký zájem a nemají problémy s nedostatkem uchazečů o studium, se kterým se naopak potýkají střední odborná učiliště. Největší rozmach zaznamenaly střední odborné školy do roku 1995/96, kdy se jejich počet ve srovnání s rokem 1989/90 téměř zdvojnásobil. Od roku 1996/97 počet středních odborných škol postupně klesá, a to jak vinou klesající populace, tak díky procesu optimalizace středního školství a i v důsledku chybějícího jednoho postupového ročníku středních odborných škol v období 1996/97–1999/2000. V roce 2000/01 působilo v České republice celkem 822 středních odborných škol (z toho 26,6 % nestátních). V posledních letech vlivem klesající populační křivky a částečně i odlivem potenciálních uchazečů o studium do víceletých gymnázií se počet nově přijímaných žáků snižuje. Ve školním roce
2000/01 bylo přijato do denního studia určeného pro absolventy základních škol celkem 49,7 tis. žáků (což je přibližně úroveň roku 1992/93). Naprostá většina nově přijatých nastoupila do oborů končících složením maturitní zkoušky (98,6 %). Nestátní školy přijaly celkem 16 % žáků. Oborová struktura nově přijímaných studentů se v průběhu posledních dvou let ustálila, tradičně nejvíce žáků – třetina všech nově přijatých – nastupuje do oborů ekonomických (obory ekonomika, obchod a služby), dalšími obory v „žebříčku“ jsou zdravotnické, elektrotechnické a strojírenské obory (do každé této skupiny vstupuje zhruba desetina nově přijímaných). Celkové počty žáků středních odborných škol prudce rostly až do roku 1995/96. V následujícím roce 1996/97 se projevil výpadek jednoho postupového ročníku v důsledku zavedení povinné devítileté školní docházky na základní škole a počet žáků prudce poklesl o téměř 43 tisíc. V roce 2000/01, kdy měly střední odborné školy již naplněné všechny postupové ročníky, se počet
51
VZDĚLÁVACÍ SOUSTAVA V ROCE 2000
Obrázek 20: Vývoj struktury nově přijímaných na střední odborné školy do denního studia bez maturity a s maturitou podle skupin oborů v letech 1991/92–2000/01 (v %)
100%
2% 2% 2%
1% 1% 2%
2% 2% 2%
2% 2% 2%
4% 2% 2%
90%
5%
4%
3%
4%
2%
4%
Jiné
7% 11 %
Umění
3% 4%
3%
Učitelství, pedagogické vědy
4% 80% 40 %
45 %
48 %
46 %
70%
43 %
35 % 40 %
Ekonomika a organizace obchod a služby
33 % 33 %
60%
50%
9%
12 % 9%
8%
9%
10 %
8%
7%
40% 9%
7%
8%
6%
20%
3%
3%
3% 3%
6%
6%
2%
2% 3%
3% 7%
6%
7%
2% 3%
6% 3%
4% 4% 7%
8%
6%
8%
2% 3%
2% 2%
2% 2%
8%
9%
10 %
11 %
11 %
10 %
10 %
10 %
2% 3%
11 %
Doprava, pošty a telekomunikace Stavebnictví, architektura
7%
3%
7%
2%
2%
3% 6%
Zemědělství a lesní hospodářství
6%
6%
7% 30%
Zdravotnictví
11 %
8%
2% 2%
Textil a oděvnictví, zprac. kůže, plastů, výroba obuvi Chemie, potravinářství
11 %
Elektrotechnika
9%
Strojírenství, speciální tech. obory
10% 10 %
11 %
9%
10 %
1%
Hornictví, hutnictví
0% 91/92 92/93 93/94 94/95 95/96 97/98 98/99
99/00
00/01
Poznámky: Do roku 1998/99 údaje v jednotné klasifikaci oborů vzdělání (JKOV), od roku 1999/2000 v klasifikaci kmenových oborů vzdělání (KKOV). Do počtu nově přijatých na SOŠ jsou v letech 1994/95–1997/98 zahrnuti i nově přijatí žáci do „středoškolských“ oborů integrovaných středních škol. Zdroj: ÚIV
žáků zvýšil na 192 tis. (stav blížící se roku 1994/95). Naprostá většina žáků studuje v oborech ukončených maturitní zkouškou (99,4 %), nestátní školy navštěvuje 13,5 % žáků. Vývoj počtu absolventů středních odborných škol kopíruje vývoj nově přijímaných na tyto školy v minulých letech. V roce 1998/99 se projevil pokles počtu nově přijímaných v roce 1995/96, počty absolventů v roce 1999/2000 (12,3 tis.) jsou důsledkem „nenapl-
nění“ prvních ročníků středních škol v roce 1996/97 po zavedení povinné devítileté školní docházky na základní škole. Regionální rozložení středních odborných škol na území České republiky je mnohem homogennější, než je tomu u gymnázií, především vzhledem k počtu obyvatel regionu. Čím se jednotlivé regiony liší, je především podíl nestátních středních odborných škol – vysoký podíl vykazují především Praha (47,5 %
52
NA POČÁTKU TISÍCILETÍ Tabulka 35: Vývoj počtu žáků v denním studiu s maturitou a bez maturity na SOŠ (v tis.) a jejich struktury podle zřizovatele v letech 1989/90–2000/01 1989/90 1990/91 1991/92 1992/93 1993/94 1994/95 1995/96 1996/97 1997/98 1998/99 1999/00 2000/01 Žáci celkem v tom: s maturitou v tom: státní nestátní bez maturity v tom: státní nestátní Struktura v % Žáci celkem v tom: s maturitou v tom: státní nestátní bez maturity v tom: státní nestátní
155,1 155,1 155,1 -
* * 160,1 * * 1,8 *
100,0 % 100,0 % 100,0 % -
* * * * * * *
168,2 157,4 155,3 2,1 10,8 9,7 1,1
171,5 161,2 153,0 8,3 10,3 8,5 1,8
184,7 174,1 155,6 18,5 10,7 8,6 2,0
100,0 % 100,0 % 93,6 % 94,0 % 92,3 % 89,2 % 1,2 % 4,8 % 6,4 % 6,0 % 5,8 % 5,0 % 0,7 % 1,0 %
100,0 % 94,3 % 84,2 % 10,0 % 5,8 % 4,7 % 1,1 %
205,8 197,8 167,0 30,7 8,1 6,4 1,6
216,4 209,7 173,4 36,2 6,8 5,5 1,2
173,5 170,5 139,9 30,6 3,0 2,1 0,9
176,4 174,2 145,6 28,5 2,2 1,8 0,5
100,0 % 100,0 % 100,0 % 96,1 % 96,9 % 98,3 % 81,1 % 80,1 % 80,6 % 14,9 % 16,7 % 17,6 % 3,9 % 3,1 % 1,7 % 3,1 % 2,5 % 1,2 % 0,8 % 0,6 % 0,5 %
100,0 % 98,8 % 82,5 % 16,2 % 1,2 % 1,0 % 0,3 %
168,9 167,8 144,6 23,2 1,1 0,8 0,3
160,1 158,9 139,2 19,8 1,1 0,9 0,3
192,0 190,9 165,3 25,6 1,1 0,8 0,3
100,0 % 100,0 % 100,0 % 99,3 % 99,3 % 99,4 % 85,6 % 86,9 % 86,1 % 13,7 % 12,4 % 13,3 % 0,7 % 0,7 % 0,6 % 0,5 % 0,6 % 0,4 % 0,2 % 0,2 % 0,2 %
Poznámka: Do počtu žáků SOŠ jsou v letech 1994/95–1997/98 zahrnuti i žáci „středoškolských“ oborů integrovaných středních škol Zdroj: ÚIV
60 0,2 0,7
50
0,2
1,6
Absolventi v tisících
Obrázek 21: Vývoj počtu absolventů denního studia s maturitou a bez maturity na SOŠ v letech 1988/89–1999/00 (v tis.)
40
0,4
1,2
2,5
2,3
30 20 31,5
32,1
34,9
36,2
37,3
35,4
37,6
42,7
47,7
51,9
49,4
0,2
10 S maturitou Bez maturity
11,1
0
88/89 89/90 90/91 91/92 92/93 93/94 94/95 95/96 96/97 Poznámka: Do počtu absolventů SOŠ jsou v letech 1993/94–1996/97 zahrnuti i absolventi „středoškolských“ oborů integrovaných středních škol. Zdroj: ÚIV
škol, 19,5 % žáků v nestátních školách), Moravskoslezský (34,9 % škol, 18,4 % žáků) a Jihomoravský kraj (32,9 % škol, 15,8 % žáků). Na druhé straně stupnice jsou kraje s malým podílem nestátních škol – zejména Královehradecký kraj s 7,1 % nestátních škol s 2,3 % žáků. Regiony se odlišují i podle průměrné velikosti střední odborné školy. Průměrná velikost se pohybuje od hodnot kolem 190 žáků na školu (Liberecký a Královehradecký kraj) až po hodnoty blížící se 300 žáků na školu (280 Praha, 273 Moravskoslezský kraj). B2.4.2.2 Střední odborná učiliště Střední odborná učiliště připravují naprostou většinu svých žáků pro výkon dělnických profesí a odborných činností odpovídajících příslušnému učebnímu oboru. Studium je ukončeno závěrečnou zkouškou a vede k získání výučního listu. Kromě
97/98
98/99
99/00
oborů středního vzdělání poskytují střední odborná učiliště, i když v menší míře, úplné střední odborné vzdělání ve čtyřletých oborech ukončených maturitní zkouškou (v těchto oborech studuje zhruba 12 % žáků). Střední odborná učiliště nabízejí i studium v oborech nástavbového studia, které jsou určeny pro absolventy tříletých učňovských oborů a končí složením maturitní zkoušky. Maturitní zkouška získaná na středních odborných učilištích (ať už v oborech určených absolventům základních škol, nebo v oborech nástavbového studia) má stejnou váhu jako maturitní zkouška složená na středních odborných školách nebo na gymnáziích a umožňuje pokračování ve studiu na vyšší odborné nebo vysoké škole. Do soustavy středního odborného vzdělávání patří i učiliště, která nabízejí i vzdělávání žákům, kteří ukončili povinnou školní docházku v nižším než devátém ročníku. Pro tyto žáky jsou ur-
53
VZDĚLÁVACÍ SOUSTAVA V ROCE 2000 Tabulka 36: Základní charakteristiky sítě středních odborných škol – podle regionů v roce 2000/01 SOŠ celkem
Kraj Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královehradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský ČR Celkem
počet
žáci
zařízení
Nestátní SOŠ žáci
Velikost SOŠ celkem
99 81 60 32 25 73 40 56 44 43 85 47 51 86 822
27 691 16 762 13 152 9 672 5 740 15 792 7 594 10 784 10 161 10 257 21 235 11 492 12 400 23 452 196 184
47,5 % 24,7 % 15,0 % 18,8 % 16,0 % 26,0 % 20,0 % 7,1 % 20,5 % 20,9 % 32,9 % 21,3 % 21,6 % 34,9 % 26,0 %
19,5 % 11,5 % 5,5 % 9,6 % 4,4 % 13,4 % 12,4 % 2,3 % 16,2 % 16,1 % 15,8 % 8,6 % 13,2 % 18,4 % 13,3 %
280 207 219 302 230 216 190 193 231 239 250 245 243 273 239
Zdroj: ÚIV
čeny obory se zvlášť upravenými učebními plány, obory jsou dvouleté a vzdělávání v nich končí složením závěrečné zkoušky a získáním výučního listu. Součástí studia učebních i studijních oborů středních odborných učilišť je jednak teoretické vyučování (vzdělávání ve všeobecně vzdělávacích a odborných předmětech), jednak odborné praktické vyučování. Střední odborná učiliště mohou zajišťovat jak teoretickou výuku i praktickou výuku (SOU komplexní), tak pouze teoretickou výuku (neúplné střední odborné učiliště s teoretickou výukou), případně pouze praktickou výuku (neúplné střední odborné učiliště s praktickou přípravou). Pro žáky, kteří neabsolvují praktickou výuku na středním odborném učilišti, jsou určena střediska praktického vyučování a pracoviště praktického vyučování, která praktickou výuku zajišťují. Počet středních odborných učilišť se od roku 1995/96 prudce snižuje, důvody jsou obdobné jako v případě středních odborných škol – jednak klesá populační křivka, jednak poklesl zájem o studium na středních odborných učilištích a nemalý podíl na celkovém poklesu škol má i absence jednoho postupového ročníku od
roku 1996 a odliv žáků na víceletá gymnázia ještě v průběhu plnění povinné školní docházky, svou roli hrál i proces optimalizace středních škol. V roce 2000/01 vyučovalo v České republice žáky celkem 571 středních odborných učilišť, z toho 16,8 % tvořily školy nestátní. Pokles počtu nově přijímaných na střední odborná učiliště, který začal v roce 1993/94, se v posledních třech letech zastavil. V roce 2000/01 bylo do studia přijato celkem 58,4 tis. žáků, což je nejvíce od roku 1996/97. Žáci jsou přijímáni především do učebních oborů ukončených závěrečnou zkouškou (50,8 tis. žáků), 13 % žáků (7,6 tis.) začíná studovat ve čtyřletých oborech ukončených maturitní zkouškou. V posledních několika letech se oborová struktura nově přijímaných žáků do středních odborných učilišť ustálila. Stále nejvíce žáků – více než třetina – je přijímáno do oborů ekonomických (ekonomika, obchod a služby), významné zastoupení mají i strojírenské a elektrotechnické obory. Vývoj počtu žáků středních odborných učilišť odpovídá vývoji počtu nově přijímaných. Po prudkém poklesu počtu žáků po roce
Tabulka 37: Vývoj počtu středních odborných učilišť a jejich struktury podle zřizovatele v letech 1989/90–2000/01 1989/90 1990/91 1991/92 1992/93 1993/94 1994/95 1995/96 1996/97 1997/98 1998/99 1999/00 2000/01 SOU celkem v tom: státní nestátní Struktura SOU SOU celkem v tom: státní nestátní
646 646 –
671 671 –
690 663 27
703 669 34
100,0 % 100,0 % 100,0 % 100,0 % 100,0 % 100,0 % 96,1 % 95,2 % – – 3,9 % 4,8 %
727 643 84
731 638 93
100,0 % 100,0 % 88,4 % 87,3 % 11,6 % 12,7 %
730 625 105
732 611 121
100,0 % 100,0 % 85,6 % 83,5 % 14,4 % 16,5 %
Poznámka: Do počtu SOU jsou v letech 1994/95–1997/98 zahrnuty i „učilištní“ části integrovaných středních škol. Zdroj: ÚIV
691 574 117
617 508 109
585 483 102
571 475 96
100,0 % 100,0 % 100,0 % 100,0 % 83,1 % 82,3 % 82,6 % 83,2 % 16,9 % 17,7 % 17,4 % 16,8 %
54
NA POČÁTKU TISÍCILETÍ
Obrázek 22: Vývoj struktury nově přijímaných na střední odborná učiliště do denního studia bez maturity a s maturitou podle skupin oborů v letech 1991/92– 2000/01 (v %)
100 % 40 %
40 %
40 %
0,4 %
0,4 %
0,5 %
40 % 0,6 %
90 %
40 %
40 %
40 %
40 %
Ostatní
0,7 %
0,9 %
1,0 %
1,2 %
1,4 %
Umění
36,8 %
37,7 %
37,2 %
35,9 %
36,6 %
5,3 %
5,4 %
5,5 %
1,2 %
1,2 %
0,8 %
7,7 %
7,0 %
7,5 %
3,3 %
3,5 %
5,2 %
5,2 %
12,1 %
13,2 %
13,9 %
19,0 %
19,2 %
40 %
20,9 % 28,3 %
80 %
32,7 % 34,6 %
70 %
5,9 %
Ekonomika a organizace, obchod a služby
1,7 % 5,3 %
60 %
11,8 %
1,3 % 6,2 % 12,1 %
50 %
1,2 %
6,2 % 0,9 %
7,7%
5,4 % 1,1 %
11,8 % 5,9 %
11,7 % 7,7 %
10,4 %
40 % 10,9 %
6,6 %
5,9 %
30 %
3,7 %
7,5 % 7,3 %
6,2 %
5,6 %
5,4 %
4,8 %
9,5 % 9,2 %
20 %
9,2 %
10,0 %
16,6 %
16,4 %
?? % 0,4 % 7,6 % 3,5 % 5,6 %
13,5 %
Zemědělství a lesní hospodářství Doprava, pošty a telekomunikace Stavebnictví Textil a oděvnictví Chemie, potravinářství
Elektrotechnika
28,9 %
10 %
22,6 % 18,0 %
0%
18,2 %
16,8 %
Strojírenství
Hutnictví, hornictví
91/92 92/93 93/94 94/95 95/96 97/98 98/99 99/00 00/01 Poznámky: Do počtu nově přijatých na SOU jsou v letech 1994/95–1997/98 zahrnuti i nově přijatí do „učilištních“ částí integrovaných středních škol. Do roku 1998/99 údaje v jednotné klasifikaci oborů vzdělání (JKOV), od roku 1999/2000 v klasifikaci kmenových oborů vzdělání (KKOV). Zdroj: ÚIV
1996/97, kdy středním školám chyběl jeden postupový ročník, se situace v posledních dvou letech zlepšila a střední odborná učiliště navštěvovalo ve školním roce 2000/01 celkem 167,7 tis. žáků, což je nejvyšší počet od roku 1996/97. Podíl žáků nestátních škol byl 9,5 %. Spolu s celkovým poklesem nově přijímaných na střední odborná učiliště v předchozích letech pochopitelně klesá i počet absolventů těchto škol. V roce 1998/99 nastal prudký pokles počtu absolventů především v oborech poskytujících střední odborné vzdělání, v roce 1999/2000 naopak poklesly počty absolventů oborů ukončených maturitní zkouškou. V obou případech bylo příčinou zavedení povinné devítileté školní docházky na základní škole v roce 1996/97 a následná absence jednoho postupového ročníku na středních školách. Rozložení středních odborných učilišť v České republice je poněkud homogennější, než je tomu u gymnázií, ale méně homogenní než rozložení středních odborných škol. Průměrná veli-
kost středních odborných učilišť se pohybuje v rozmezí 250 žáků (v Královehradeckém kraji) až po hodnotu 396 žáků na školu v Moravskoslezském kraji. Jednotlivé regiony se liší i podílem nestátního školství. Nejvyšší zastoupení nestátních středních odborných učilišť vykazují Praha (37,3 % škol s 29,0 % žáků) a Zlínský kraj (22,2 % škol, ale pouze 9,4 % žáků). Naopak nejmenší podíl nestátních škol v oblasti učňovského školství je v Královehradeckém (5,3 % škol s 1,6 % žáků) a Libereckém kraji (9,3 % škol, 5,1 % žáků). B2.4.2.3 Nástavbové studium Nástavbové studium je určeno pro absolventy tříletých učebních oborů a vede (v převážně dvouletých studijních oborech) k získání úplného středního odborného vzdělání. Je ukončeno složením maturitní zkoušky. Toto studium nabízejí jak střední odborné školy, tak střední odborná učiliště. Absolventi získávají stejné vzdělání jako absolventi oborů pro absolventy základních
55
VZDĚLÁVACÍ SOUSTAVA V ROCE 2000 Tabulka 38: Vývoj počtu nově přijatých žáků do denního studia s maturitou a bez maturity na SOU (v tis.) a jejich struktury podle zřizovatele v letech 1989/90–2000/01 1989/90 1990/91 1991/92 1992/93 1993/94 1994/95 1995/96 1996/97 1997/98 1998/99 1999/00 2000/01 Nově přijatí celkem v tom: s maturitou v tom: státní nestátní bez maturity v tom: státní nestátní Struktura v % Nově přijatí celkem v tom: s maturitou v tom: státní nestátní bez maturity v tom: státní nestátní
106,1 9,9 9,9 – 96,2 96,2 – 100,0 % 9,3 % 9,3 % – 90,7 % 90,7 % –
92,7 8,6 8,6 – 84,1 84,1 –
82,0 7,0 * * 74,9 * *
100,0 % 100,0 % 9,3 % 8,5 % 9,3 % * – * 90,7 % 91,3 % 90,7 % * – *
93,9 9,3 8,8 0,5 84,6 78,2 6,4
93,0 10,3 9,4 0,9 82,7 73,5 9,2
79,9 9,7 8,9 0,8 70,3 63,5 6,7
100,0 % 100,0 % 100,0 % 9,9 % 11,1 % 12,1 % 9,4 % 10,1 % 11,1 % 0,5 % 1,0 % 1,0 % 90,1 % 88,9 % 88,0 % 83,3 % 79,0 % 79,5 % 6,8 % 9,9 % 8,4 %
67,9 7,4 6,8 0,6 60,6 54,9 5,7
8,1 0,3 0,3 0,1 7,8 6,7 1,0
100,0 % 100,0 % 10,9 % 3,7 % 10,0 % 3,7 % 0,9 % 1,2 % 89,2 % 96,3 % 80,9 % 82,7 % 8,4 % 12,3 %
53,8 5,7 5,3 0,4 48,1 43,7 4,4
56,1 8,0 7,4 0,6 48,1 43,4 4,7
57,9 8,1 7,4 0,7 49,8 44,9 4,8
58,4 7,6 7,0 0,6 50,8 45,3 5,5
100,0 % 100,0 % 100,0 % 100,0 % 10,6 % 14,3 % 14,0 % 13,0 % 9,9 % 13,2 % 12,8 % 11,9 % 0,7 % 1,1 % 1,2 % 1,1 % 89,4 % 85,7 % 86,0 % 87,0 % 81,2 % 77,4 % 77,5 % 77,6 % 8,2 % 8,4 % 8,3 % 9,4 %
Poznámka: Do počtu nově přijatých na SOU jsou v letech 1994/95–1997/98 zahrnuti i nově přijatí do „učilištních“ částí integrovaných středních škol. Zdroj: ÚIV
Tabulka 39: Vývoj počtu žáků v denním studiu s maturitou a bez maturity na SOU (v tis.) a jejich struktury podle zřizovatele v letech 1989/90–2000/01 1989/90 1990/91 1991/92 1992/93 1993/94 1994/95 1995/96 1996/97 1997/98 1998/99 1999/00 2000/01 Žáci celkem v tom: s maturitou v tom: státní nestátní bez maturity v tom: státní nestátní Struktura v % Žáci celkem v tom: s maturitou v tom: státní nestátní bez maturity v tom: státní nestátní
310,2 37,5 37,5 272,7 272,7 -
301,8 37,6 37,6 264,2 264,2 -
277,4 34,8 * * 242,6 * *
266,1 33,6 31,4 2,2 232,5 217,4 15,0
100,0 % 100,0 % 100,0 % 100,0 % 12,1 % 12,5 % 12,5 % 12,6 % 12,1 % 12,5 % * 11,8 % * 0,8 % 87,5 % 87,4 % * 81,7 % * 5,6 %
264,6 34,3 31,4 2,9 230,3 206,2 24,1
256,2 34,3 30,9 3,4 221,9 201,0 20,9
100,0 % 100,0 % 13,0 % 13,4 % 11,9 % 12,1 % 1,1 % 1,3 % 87,0 % 86,6 % 77,9 % 78,5 % 9,1 % 8,2 %
234,4 33,6 30,7 3,0 200,8 180,4 20,4
155,7 25,0 22,7 2,3 130,6 117,1 13,6
135,2 22,9 20,7 2,1 112,3 101,7 10,6
100,0 % 100,0 % 100,0 % 14,3 % 16,1 % 16,9 % 13,1 % 14,6 % 15,3 % 1,3 % 1,5 % 1,6 % 85,7 % 83,9 % 83,1 % 77,0 % 75,2 % 75,2 % 8,7 % 8,7 % 7,8 %
122,5 23,6 21,6 2,0 98,9 89,4 9,5
160,1 23,3 21,4 1,9 136,7 124,0 12,7
167,7 27,4 25,2 2,3 140,3 126,5 13,8
100,0 % 100,0 % 19,3 % 14,6 % 17,6 % 13,4 % 1,6 % 1,2 % 80,7 % 85,4 % 73,0 % 77,5 % 7,8 % 7,9 %
100,0 % 16,4 % 15,0 % 1,3 % 83,6 % 75,4 % 8,2 %
Poznámka: Do počtu žáků SOU jsou v letech 1994/95–1997/98 zahrnuti i žáci „učilištních“ částí integrovaných středních škol. Zdroj: ÚIV
škol ukončených maturitní zkouškou a mohou dále pokračovat ve studiu na vyšší odborné, případně vysoké škole. Příkazem ministra z roku 1997 přistoupilo ministerstvo školství k omezení počtu přijímaných do tohoto druhu studia a školy mohou přijímat pouze 10 % absolventů denního studia v učebních oborech. Toto opatření vedlo jak ke snížení počtu nově přijímaných, tak ke snížení celkového počtu žáků v oborech nástavbového studia.
Počty nově přijímaných do denní formy nástavbového studia prudce rostly až do roku 1996/97, kdy školy přijaly 30 tisíc nových žáků. V následujících letech počet přijímaných díky již zmíněnému opatření MŠMT prudce klesal. V roce 1999/2000 bylo přijato pouze 1 tisíc žáků vzhledem k tomu, že ve tříletých učebních oborech SOU absolvovalo pouze 4,5 tis. absolventů. V posledním školním roce 2000/01 přijaly školy celkem 9 tis. žáků (z toho 8,2. tis. přijala střední odborná učiliště). Z těchto důvodů
56
NA POČÁTKU TISÍCILETÍ 120
Obrázek 23: Vývoj počtu absolventů denního studia s maturitou a bez maturity na SOU v letech 1988/89–1999/00 (v tis.)
Absolventi v tisících
100
8,4 7,0
80
9,6
7,5
8,9
6,3
7,2
7,5 7,8
60 40
77,1
80,9
92,4
89,1
74,2
66,6
71,9
69,6
7,4
58,0
2,2
52,2
38,7
20 Bez maturity S maturitou
6,4 6,8
0 88/89
89/90
90/91
91/92
92/93
93/94
94/95 95/96
96/97
97/98
98/99
99/00
Poznámka: Do počtu absolventů SOU jsou v letech 1993/94 - 1996/97 zahrnuti i absolventi „učilištních“ částí integrovaných středních škol. Zdroj: ÚIV
Tabulka 40: Základní charakteristiky sítě středních odborných učilišť – podle regionů v roce 2000/01 Kraj Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královehradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský ČR Celkem
SOU a U celkem počet
žáci
51 59 47 29 19 48 21 38 31 35 56 44 36 57 571
16 767 14 935 12 111 9 267 5 244 14 425 7 746 9 483 8 262 9 750 22 066 12 309 11 727 22 552 176 644
Nestátní Sou a U zařízení žáci 37,3 % 18,6 % 14,9 % 13,8 % 15,8 % 20,8 % 9,5 % 5,3 % 16,1 % 20,0 % 16,1 % 11,4 % 22,2 % 15,8 % 17,7 %
Velikost SOU celkem
29,0 % 13,8 % 3,9 % 1,7 % 8,9 % 12,3 % 5,1 % 1,6 % 7,5 % 12,0 % 10,2 % 5,4 % 9,4 % 7,2 % 10,1 %
329 253 258 320 276 301 369 250 267 279 394 280 326 396 309
Zdroj: ÚIV
Tabulka 41: Vývoj počtu nově přijatých do denního nástavbového studia na středních odborných školách a středních odborných učilištích (v tis.) v letech 1992/93–2000/01 1992/93 Celkem 2,2 v tom: na školy státní 2,0 na školy nestátní 0,2 Denní nástavbové studium organizované na SOŠ Celkem 0,5 v tom: na školy státní 0,4 na školy nestátní 0,1 Denní nástavbové studium organizované na SOU Celkem 1,7 v tom: na školy státní 1,6 na školy nestátní 0,1 Zdroj: ÚIV
1993/94
1994/95
1995/96
1996/97
1997/98
1998/99
1999/00
2000/01
3,9 2,9 1,0
12,2 10,1 2,2
20,3 16,6 3,8
30,0 25,4 4,7
19,7 14,6 5,1
14,6 11,0 3,6
1,0 0,5 0,5
9,0 7,1 1,9
1,1 0,5 0,6
2,3 1,3 0,9
1,6 0,5 1,1
2,1 0,9 1,2
2,1 0,7 1,4
1,4 0,6 0,8
0,1 – 0,1
0,8 0,3 0,5
2,8 2,4 0,4
10,0 8,7 1,2
18,7 16,0 2,7
27,9 24,4 3,5
17,6 13,9 3,7
13,1 10,4 2,8
0,9 0,5 0,4
8,2 6,8 1,4
57
VZDĚLÁVACÍ SOUSTAVA V ROCE 2000 v několika posledních letech poklesl i celkový počet žáků studující v denním nástavbovém studiu (až na 9,9 tis. v roce 2000/01). Žáci nástavbového studia, kteří studují v rámci ostatních forem studia, však tvoří 63 % všech žáků ostatních forem studia na středních školách (18,7 tis. v roce 2000/01).
B2.5. Speciální školství V českém vzdělávací systému má pochopitelně své místo i vzdělávání zdravotně postižených a mentálně retardovaných dětí a žáků. Toto vzdělávání je určeno dětem a žákům, kterým jejich postižení brání dosáhnout příslušné úrovně vzdělání standardními pedagogickými metodami a postupy a při jejichž vzdělávání je nutné volit odpovídající obsahovou a organizační formu vzdělávání a využívat metody a postupy speciální pedagogiky. Speciální školy při vzdělávání postižených dětí spolupracují se zařízeními pro speciální pedagogické a psychologické poradenství (speciálně pedagogická centra, pedagogické poradny a střediska výchovné péče), která tvoří podpůrný poradenský systém. V rámci vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami existuje variantní nabídka zajištění těchto potřeb – speciální škola, speciální/specializovaná třída na běžné škole, individuální integrace do běžných škol. Integrace do běžných škol je velkým přínosem jak pro děti/žáky s postižením, kterým se tímto způsobem usnadní integrace do běžné společnosti, tak pro děti zdravé, u kterých se posílí sociální cítění vůči zdravotně postiženým. Navíc se integrací dětí/žáků se zdravotním postižením uvolňují kapacity speciálním školám, které se mohou ve větší míře věnovat dětem s těžšími formami postižení. Kromě pedagogických pracovníků speciálních škol, u kterých je vyžadováno speciálně pedagogické vzdělání, působí na speciálních školách další pracovníci, kteří zajišťují komplexní péči o žáky – školní psychologové, odborní zdravotničtí pracovníci (na základě smluvního vztahu se zdravotní pojišťovnou – jedná se především o rehabilitační pracovníky), sociální pracovníci, pracovníci vykonávající civilní vojenskou službu. Speciální školy poskytují vzdělávání a výchovu dětí od úrovně předškolní výchovy až po střední vzdělávání v rámci diferencovaných vzdělávacích programů, které respektují vzdělávací potřeby dětí/žáků s různým druhem a stupněm postižení. Většina ředitelství škol sdružuje pod sebou školy poskytující několik
úrovní vzdělávání, v některých případech školy mateřské, základní i střední. Základní školy (spolu se střednímu školami), speciální, základní, zvláštní a pomocné školy organizují i kurzy pro doplnění základního vzdělání, kurzy pro doplnění vzdělání poskytované zvláštní školou a kurzy pro doplnění vzdělání poskytované pomocnou školou. Tyto kurzy jsou určeny občanům, kteří ukončili povinnou školní docházku a nezískali odpovídající stupeň vzdělání. Síť speciálních škol a speciálních školských zařízení (včetně speciálních a specializovaných tříd na běžných školách) je v současné době poměrně hustá a zajišťuje dostupnost pro většinu žáků se zdravotním postižením. Tyto školy jsou z velké většiny zřizovány státem (tedy MŠMT, speciální a specializované třídy na základních školách jsou zřizovány především obcemi), část sítě tvoří školy soukromé a církevní. V roce 2000/01 působilo v České republice celkem 819 ředitelství speciálních škol. Nejvíce je škol, které navštěvují žáci plnící povinnou školní docházku (177 speciálních základních škol, 422 zvláštních škol a 248 pomocných škol spolu s přípravnými stupni). Zvláštní školy poskytují vzdělávání dětem, které se z důvodu rozumových nedostatků nemohou účastnit vzdělávacího procesu na běžných základních školách. Docházka do zvláštní školy trvá devět let, na rozdíl od základní školy je dělena do tří stupňů. Žáci se vzdělávají v redukovaných učebních programech a úroveň vzdělání, které zvláštní školy poskytují, odpovídá rozumovým schopnostem žáků. Výchovně vzdělávací program zvláštní školy je zaměřen na rozvíjení osobnosti žáků s lehkým mentálním postižením, na poskytování vědomostí, dovedností a návyků potřebných k uplatnění žáků v praktickém životě. Škola působí speciálně pedagogickými metodami na celkový rozvoj žáka aktivizováním jeho schopností, často však musí odstraňovat i závažné nedostatky způsobené negativními vlivy na jeho dosavadní vývoj. Pro žáky s těžším mentálním postižením a vícečetným postižením v kombinaci s mentálním postižením je určena pomocná škola, ve které si osvojují základní návyky osobní hygieny, sebeobsluhy a rozvíjejí přiměřené poznatky a pracovní dovednosti. Vzdělávání žáků na pomocné škole jim umožňuje ve vhodně upravených podmínkách osvojit si základní vědomosti, dovednosti a návyky potřebné k orientaci v okolním světě, dosažení
Tabulka 42: Vývoj počtu speciálních škol v letech 1989/90–2000/01 1989/90 1990/91 1991/92 1992/93 1993/94 1994/95 1995/96 1996/97 1997/98 1998/99 1999/00 2000/01 Školy - počet ředitelství Mateřské školy Základní a zvláštní školy základní školy zvláštní školy Pomocné školy (vč. přípr. stupně) Gymnázia a SOŠ (vč. praktických škol) z toho gymnázia a SOŠ SOU a OU
Zdroj: ÚIV
825 177 640 * * 16 8 * 90
767 184 642 * * 18 9 * 86
779 198 612 * * 61 23 * 95
964 223 677 * * 72 48 * 113
979 235 698 211 487 118 70 * 127
975 240 664 227 437 127 89 * 111
1 027 253 750 237 513 92 106 * 148
1 002 262 692 206 486 151 122 * 156
986 259 671 195 476 153 137 * 158
892 238 647 190 457 237 136 18 157
888 235 639 188 451 249 133 18 167
819 231 610 178 422 248 124 19 170
58
NA POČÁTKU TISÍCILETÍ nejvyšší možné míry samostatnosti a nezávislosti okolí a zapojení do společenského života. Vzdělávání v pomocné škole je rozděleno do čtyř stupňů (tříletý nižší stupeň a dvouleté stupně střední, vyšší a pracovní). Pro žáky, kteří díky těžšímu mentálnímu postižení nemohou nastoupit do pomocné školy, je určen jedno až tříletý přípravný stupeň, v němž je jim poskytována příprava pro vzdělávání v pomocné škole. Celý systém vzdělávání postižených dětí je doplněn experimentálně ověřovanými rehabilitačními třídami, které jsou určeny dětem s velmi těžkým mentálním postižením. Praktická škola je přednostně určena absolventům zvláštní a pomocné školy a žákům, kteří ukončili povinnou školní docházku v nižším než devátém ročníku zvláštní, případně základní školy. Připravuje žáky pro výkon jednoduchých činností v oblasti služeb nebo výroby, délka studia je v trvání jednoho až tří let. Studium jednoletého a dvouletého oboru praktické školy je ukončeno závěrečnou zkouškou, tříletého oboru závěrečnou zkouškou a vydáním vysvědčení o závěrečné zkoušce. Odborné učiliště přednostně připravuje absolventy zvláštních škol na výkon činností v rámci dělnických povolání. Studium v trvání dvou až tří let se ukončuje závěrečnou zkouškou, vydá-
ním vysvědčení o vykonání závěrečné zkoušky a výučního listu. Speciální gymnázia, střední odborné školy, konzervatoře a střední odborná učiliště působí v oblasti středního vzdělávání. V těchto školách jsou žáci vyučováni s využitím speciálních výchovných a vzdělávacích metod ve speciálních vzdělávacích programech a je jim poskytováno vzdělání rovnocenné se vzděláním poskytovaným v běžných školách. Počet žáků speciálních škol zaznamenal od roku 1995/96 mírný pokles, v posledních třech letech se pohybuje kolem hranice 70 tis. (v roce 2000/01 to bylo 69,1 tisíc žáků). Největší podíl tvoří žáci plnící na speciálních školách povinnou školní docházku (9,5 tis. na speciálních základních školách, 29,6 tis. na zvláštních školách a 4,7 tis. na pomocných školách včetně přípravných stupňů). Celkově speciální školy navštěvují 4 % dětí ve věku povinné školní docházky. V průběhu let se měnila i struktura žáků speciálních škol podle druhu postižení. Klesal především podíl žáků mentálně postižených, na druhou stranu narůstal podíl žáků s kombinacemi postižení. I když postupně klesal podíl mentálně postižených, tvořil v roce 2000/01 tři čtvrtiny žáků speciálních škol, 8 % žáků je kombinovaně postiženo.
Tabulka 43: Vývoj počtu žáků speciálních škol (v tis.) v letech 1989/90–2000/01 1989/90 1990/91 1991/92 1992/93 1993/94 1994/95 1995/96 1996/97 1997/98 1998/99 1999/00 Celkem Mateřské školy Základní a zvláštní školy v tom: základní školy zvláštní školy Pomocné školy (vč. přípr. stupně) Gymnázia a SOŠ (vč. prakt. škol) z toho: G a SOŠ SOU a OU
75,4 5,5 54,1 * * 0,8 0,4 * 14,7
72,0 5,6 51,8 * * 0,8 0,4 * 13,3
70,6 5,7 50,6 * * 1,1 0,7 * 12,4
71,4 6,2 49,7 * * 1,2 1,4 * 12,8
71,3 7,0 46,7 9,8 36,9 1,7 2,3 * 13,5
73,3 7,4 45,1 9,7 35,4 2,4 3,9 * 14,4
73,6 7,5 44,5 10,1 35,1 3,0 4,1 * 14,4
72,1 7,1 45,1 10,1 35,0 3,4 4,6 * 11,9
71,6 6,8 43,8 9,7 34,1 3,8 5,2 * 11,9
70,4 6,5 42,5 9,8 32,7 4,2 5,2 1,7 12,1
70,3 6,4 40,8 9,5 31,3 4,4 5,2 1,6 13,6
2000/01 69,1 6,2 39,0 9,5 29,6 4,7 4,2 1,8 14,8
Zdroj: ÚIV
Tabulka 44: Vývoj počtu žáků speciálních škol podle typu postižení (v tis.) v letech 1989/90–2000/01 1989/90 1990/91 1991/92 1992/93 1993/94 1994/95 1995/96 1996/97 1997/98 1998/99 1999/00 2000/01 Celkem mentální postižení sluchové postižení zrakové postižení vady řeči tělesné postižení kombinace postižení vývojové poruchy zdravotně oslabení ostatní
63,5 58,9 1,7 1,3 0,6 0,8 0,1 – – –
60,4 56,1 1,7 1,3 0,6 0,8 0,1 – – –
59,6 54,6 1,6 1,3 0,9 0,8 0,4 – – –
60,8 54,1 1,6 1,4 1,0 0,7 1,2 – – 0,8
60,9 51,5 1,6 1,6 1,0 0,7 3,0 0,2 0,2 1,2
60,7 48,9 1,7 1,5 1,8 1,3 4,1 0,9 0,4 –
61,0 48,1 1,6 1,4 1,9 1,6 4,3 1,3 0,6 –
60,1 46,8 1,6 1,5 2,2 1,8 4,2 1,4 0,6 –
60,3 46,4 1,6 1,5 3,0 1,6 4,1 1,5 0,6 –
58,3 44,9 1,5 1,5 2,7 1,7 3,7 1,7 0,6 0,1
Poznámka: Údaje bez dětí ve školách při zdravotnickém zařízení, z výchovných a diagnostických ústavů a bez dětí bez zdravotního postižení. Zdroj: ÚIV
59,8 45,4 1,5 1,5 2,3 1,9 4,8 1,7 0,6 –
58,2 43,8 1,5 1,4 2,3 1,9 4,8 1,7 0,6 –
59
VZDĚLÁVACÍ SOUSTAVA V ROCE 2000 Tabulka 45: Regionální rozložení speciálních škol a počtu žáků ve speciálních školách v roce 2000/01 Kraj Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královehradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský ČR Celkem
Kraj Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královehradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský ČR Celkem
Speciální mateřské školy počet škol počet žáků 25 20 12 8 5 19 17 17 10 9 28 21 12 28 231
1 009 456 200 170 92 574 466 558 214 176 816 481 206 786 6 204
Speciální G a SOŠ počet škol počet žáků 7 1 0 0 0 0 0 2 0 0 6 0 1 2 19
Speciální ZŠ a zvláštní školy počet škol počet žáků 55 70 40 23 28 57 39 52 31 28 47 39 27 70 606
3 693 3 601 1 947 1 838 1 685 4 679 2 368 2 955 2 955 1 233 3 472 2 812 1 745 5 160 40 143
Praktické školy počet škol počet žáků
357 17 0 0 0 0 0 116 0 0 424 0 48 825 1 787
12 10 8 4 4 10 5 6 5 6 9 8 6 10 103
250 129 100 110 205 426 81 168 131 86 196 126 77 323 2 408
Pomocné školy počet škol počet žáků 14 21 15 7 3 17 8 8 10 13 14 17 9 28 184
294 422 275 212 137 450 164 190 216 177 405 264 295 467 3 968
Speciální SOU a OU počet škol počet žáků 15 20 10 9 6 17 5 9 5 5 17 19 11 20 168
1 487 1 660 816 635 357 1 463 548 1 414 706 504 1 449 942 810 2 052 14 843
Zdroj: ÚIV
B3 Vyšší odborné a vysoké školství Vyšší odborné školy, vysoké školy a systém pomaturitního vzdělávání společně tvoří základní součást systému terciárního vzdělávání. Pro mnoho lidí obnáší terciární vzdělávání pouze vysoké školy. Ve skutečnosti však terciární vzdělávání zahrnuje veškeré státem uznané vzdělávání následující po maturitní zkoušce. Terciární vzdělávání se obvykle dělí na vzdělávání na vysokých školách a nevysokoškolské vzdělávání (vzdělávání na vyšších odborných školách, ve vyšších ročnících konzervatoří a v minulosti v některých typech pomaturitního studia). V posledních letech se oblast terciárního vzdělávání stává velice důležitou otázkou nejen pro odborníky, ale především se stává otázkou politickou. Probíhají debaty o tom, zda naše školství produkuje ve srovnání s ostatními zeměmi dostatečný počet absolventů, zda máme dostatek studentů na terciární úrovni. Mnohé
z těchto debat docházejí k mylným závěrům, protože ne každý z diskutujících má přesnou představu, co všechno do terciárního vzdělávání patří. Země OECD, o jejichž statistiky se především tyto debaty opírají, se řídí mezinárodní standardní klasifikací vzdělávání ISCED97, která do terciárního vzdělávání (kategorie ISCED 5) řadí většinu vzdělávacích programů, jež (aplikováno na náš školský systém) následují po „maturitě“. Z tohoto pohledu řadíme do kategorie terciárního vzdělávání nejen vzdělávání na vysokých školách (ve všech typech a formách studijních programů a programech celoživotního vzdělávání) a studium na vyšších odborných školách (v minulosti i různé typy pomaturitního studia – specializační a inovační), studium ve dvou posledních ročnících konzervatoří a různé kursy poskytované dalšími institucemi terciárního vzdělávání. V zahraničí navíc značnou část terciárního vzdělávání tvoří programy kratší neuniverzitního charakteru (ISCED 5B), které u nás zatím nejsou v tak velké míře
60
NA POČÁTKU TISÍCILETÍ
Obrázek 24: Podíly nově vstupujících na terciární vzdělávací stupeň, typ A i B ( 1999)
80 70 60 50 40 30 20 10
Česká republika 2000
Dánsko Belgie (Vl.) Švýcarsko Německo Mexiko Česká republika
0 Nový Zéland Finsko Švédsko Polsko Maďarsko Norsko Island Nizozemsko Španělsko Spojené království Spojené státy Austrálie Korea Itálie Japonsko Francie
terciární – typ A terciární – typ B
Poznámky: Země jsou seřazeny podle podílu nově vstupujících na úroveň 5A, údaje jsou za rok 1998/99. Údaje za ČR v roce 2000 (akademický rok 1999/2000) jsou počítány jinou metodikou než údaje za rok 1999 (akademický rok 1998/99) – veškeré studium v bakalářských studijních programech je zahrnuto v ISCED 5A, v typu ISCED 5B v roce 2000 zahrnuto studium na VOŠ Podíly vztaženy k odpovídající věkové populaci 18letých Zdroj: OECD, ÚIV
rozšířené. V našich podmínkách dosud převládá v terciárním vzdělávání tzv. dlouhé typicky vysokoškolské programy (ISCED 5A) umožňující absolventům další studium v doktorských studijních programech (vedoucí k získání titulu Ph.D.) Vzdělávání na vysokých školách má v České republice dlouhou tradici. Poskytují jej všechny vysoké školy, a to v bakalářských, magisterských a doktorských studijních programech. Studium je poskytováno formou prezenčního, distančního a kombinovaného studia. Od roku 1999 působí na území ČR i soukromé vysoké školy neuniverzitního směru, které poskytují vzdělávání zejména v bakalářských studijních programech. Nevysokoškolské terciární vzdělávání v pravém slova smyslu vzniká v České republice v roce 1996/97, kdy byly uzákoněny vyšší odborné školy jako nový typ škol určený pro vzdělávání studentů, kteří ukončili studium na střední škole maturitní zkouškou. Studium je více prakticky zaměřeno, než je tomu u vysokých škol. V předchozích letech studovali tito žáci zejména na středních odborných školách v pomaturitním studiu16, případně v experimentálně ověřovaném studiu vyšších odborných škol na středních školách. Oblast neuniverzitního vzdělání otevřela pole působnosti soukromému sektoru, který dosud neměl přístup do univerzitního vzdělávání. V současné době jsou tyto dvě základní součásti terciárního vzdělávání – vyšší odborné školy a vysoké školy – od sebe poněkud odtrženy, už jen kvůli tomu, že se na ně vztahují odlišné zákonné úpravy. Vyšší odborné školy se řídí zákonem č. 29/1984 Sb., o soustavě základních, středních a vyšších odborných škol, ve 16 17
znění pozdějších předpisů a zákonem č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství. Vysoké školy se řídí zákonem č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů. Zatímco vyšší odborné školy jsou součástí tzv. regionálního školství a jsou financovány obdobně jako střední školy, vysoké školy mají poměrně velkou autonomii a jsou financovány prostřednictvím dotací ze státního rozpočtu. Oblast terciárního vzdělávání v posledních letech prochází významnými změnami a v blízkém časovém horizontu se předpokládá stálý nárůst počtu studentů. Předpokládá se, že do roku 2005 bude v některé z forem terciárního vzdělávání studovat 50 % odpovídající věkové populace. Tyto závěry vycházejí z koncepce ministerstva z roku 1999, která byla potvrzena Národním programem rozvoje vzdělávání v České republice (tzv. Bílou knihou). Nárůst počtu studentů je však do značné míry podmíněn i nárůstem podílu HDP vynakládaného na školství. Pro účely této publikace (i vzhledem k dostupnosti údajů) se dále v této kapitole zabýváme pouze základní částí terciárního vzdělávání – vysokými školami (studiem v bakalářských, magisterských a doktorských studijních programech), vyššími odbornými školami a pomaturitním studiem. Od roku 1996/97 prošla oblast terciárního vzdělávání základními změnami – bylo zrušeno pomaturitní studium na středních školách a zároveň v roce 1996/97 vznikly vyšší odborné školy (studium bylo v několika předchozích letech experimentálně ověřováno na středních odborných školách17). Tyto změny pochopitelně ovlivnily strukturu škol, které terciární vzdělávání
Zrušeno novelou školského zákona v roce 1995 (č. 138/1995 Sb.). Prvotní projekt vyššího vzdělávání se ve vyšších školách s vyšším studiem realizoval podle Rozhodnutí ministra školství, mládeže a tělovýchovy ČR o pokusném ověřování organizace, formy a obsahu pomaturitního studia, č. j. 13 726/91–14, od 1. září 1992 celkem v patnácti vyšších školách s vyšším studiem. Podle Rozhodnutí ministra školství, mládeže a tělovýchovy ČR o pokusném ověřování organizace, formy a obsahu pomaturitního studia, č. j. 18 331/94–23, který doplňuje výše uvedené Rozhodnutí, byl tento projekt rozšířen o dalších 5 vyšších škol s vyšším studiem. Počínaje rokem 1994/95 bylo zařazeno do pokusného ověřování také 18 vyšších škol s vyšším studiem zřizovaných Ministerstvem zdravotnictví.
61
VZDĚLÁVACÍ SOUSTAVA V ROCE 2000 Tabulka 46: Počty škol realizující terciární vzdělávání v letech 1996/97–2000/01 1996/97 Celkem 543 v tom: prezenční 508 distanční, kombinované 215 Nevysokoškolské vzdělávání1) Celkem 427 v tom: denní 393 dálkové 111 PMS celkem 269 v tom: denní 236 dálkové 80 VOŠ celkem 158 v tom: denní 157 dálkové 31 Vysokoškolské vzdělávání ve studijních programech Celkem 116 v tom: prezenční 115 distanční, kombinované 104 bakalářských. 87 v tom: prezenční 83 distanční, kombinované 50 magisterských 112 v tom: prezenční 111 distanční, kombinované 52 doktorandských 91 v tom: prezenční 85 distanční, kombinované 88
1997/98
1998/99
1999/2000
2000/01
346 318 181
287 284 157
286 283 158
289 289 182
229 202 74 73 48 35 156 154 39
168 166 49 x x x 168 166 49
166 165 53 x x x 166 165 53
162 163 64 x x x 165 163 64
117 116 107 89 85 47 113 112 50 95 93 92
119 118 108 89 86 47 114 113 54 97 93 95
120 118 105 93 86 49 115 114 60 97 94 90
127 126 118 106 98 68 117 116 67 100 98 100
Poznámka: Počtem škol v oblasti vysokoškolského vzdělávání se rozumí počet fakult, ústavů a VŠ bez samostatných fakult. Do nevysokoškolského terciárního vzdělávání nebylo zařazeno studium na konzervatořích. Zdroj: ÚIV
poskytovaly. Zatímco v roce 1996/97 tvořily střední školy poskytující pomaturitní studium polovinu institucí, na kterých bylo poskytováno terciární vzdělávání, v roce 2000 tuto soustavu tvořily vyšší odborné školy a vysoké školy. Počty studentů v terciárním vzdělávání narostly od roku 1989/90 téměř dvakrát (1,9krát), a to jak v prezenčním/denním
60 50 Studenti v tisících
Obrázek 25: Studenti nově přijatí do terciárního vzdělávání v letech 1989/90–2000/01
studiu (nárůst o 100 %), tak ve studiu distančním a kombinovaném/dálkovém (nárůst o 54 %). V některé z forem studia na vysokých a vyšších odborných školách v roce 2000/01 studovalo 228,4 tis. studentů. Vyšší odborné školy se na celkovém počtu studujících podílely 12 %, největší podíl tvořili studenti v magisterských studijních programech (65 %), studenti bakalářských stu-
40 30 20
pomaturitní studium vyšší odborné studium studium v bakalářských, magisterských stud. programech studium v doktorských studijních programech Zdroj: ÚIV
10 0 88/89
89/90
90/91
91/92
92/93
93/94
94/95
95/96
96/97
97/98
98/99
99/00
62
NA POČÁTKU TISÍCILETÍ Tabulka 47: Studenti v terciárním vzdělávání v letech 1989/1990–2000/2001 1989/90 1990/91 1991/92 1992/93 1993/94 1994/95 1995/96 1996/97 1997/98 1998/99 1999/00 2000/01 Celkem
117 537 123 735 92 854 100 533 distanční, kombinované 24 683 23 202 Nevysokoškolské vzdělávání1) Celkem 7 516 8 663 v tom: denní 3 683 4 154 dálkové 3 833 4 509 7 516 8 663 PMS6) celkem v tom: denníí 3 683 4 154 dálkové 3 833 4 509 x x VOŠ4)6) celkem denní x x dálkové x x Vysokoškolské vzdělávání v programech studia7) Celkem 110 021 115 072 v tom: prezenční 89 171 96 379 distanční, kombinované 20 850 18 693 bakalářských x x v tom: prezenční x x distanční, kombinované x x magisterských 110 021 115 072 v tom: prezenční 89 171 96 379 distanční, kombinované 20 850 18 693 doktorandských x x v tom: prezenční x x distanční, kombinované x x v tom: prezenční
121 105 100 660 18 781
132 657 112 844 16 361
146 647 126 778 19 869
160 425 139 884 20 543
173 945 149 882 24 063
188 363 162 125 26 238
199 271 171 975 27 296
212 311 183 480 28 831
224 566 193 291 31 275
228 423 190 303 38 120
10 222 5 937 4 285 10 222 5 937 4 285 x x x
17 525 12 331 5 194 16 134 11 060 5 074 1 391 1 271 120
23 124 17 307 5 817 20 686 15 146 5 540 2 438 2 161 277
27 083 21 338 5 747 22 452 17 004 5 448 4 631 4 334 299
28 797 23 529 5 268 22 495 17 434 5 061 6 302 6 095 207
25 961 21 601 4 360 11 030 8 307 2 723 14 931 13 294 1 637
25 445 22 449 2 996 1 919 1 020 899 23 526 21 429 2 097
29 566 26 827 2 739 x x x 29 566 26 827 2 739
31 073 27 930 3 143 x x x 31 073 27 930 3 143
26 605 22 691 3 914 x x x 26 605 22 691 3 914
110 883 94 723 14 496
109 219 94 723 14 496 1 664
115 132 100 513 11 167 12 195 11 308 887 99 485 89 205 10 280 3 452
5)
5)
5)
5)
123 523 109 471 14 052 15 624 13 588 2 036 103 218 94 287 8 931 4 681 1 596 3 085
133 342 118 546 14 796 27 805 23 577 4 228 98 777 92 311 6 466 6 760 2 658 4 102
145 148 126 353 18 795 34 414 28 234 6 180 102 475 95 226 7 249 8 259 2 893 5 366
162 402 140 524 21 878 36 145 28 559 7 586 116 457 108 204 8 253 9 800 3 761 6 039
173 826 149 526 24 300 39 410 31 422 7 988 122 963 113 675 9 288 11 453 4 429 7 024
182 745 156 653 26 092 40 809 32 135 8 674 129 727 119 584 10 143 12 209 4 934 7 275
193 493 165 361 28 132 33 291 25 116 8 175 146 174 134 545 11 629 14 028 5 700 8 328
201 818 167 612 34 206 36 335 25 349 10 986 149 253 135 435 13 818 16 230 6 828 9 402
3) 3) 3)
Poznámky: 1) Do nevysokoškolského terciárního vzdělávání nebylo zařazeno studium na konzervatořích. 2) Do roku 1991 včetně jsou v programech magisterského studia uvedeni studenti standardního studia. 3) Za školní rok 1991/1992 v magistersko/inženýrských studijních programech uvedeni studenti bakalářského a magistersko/inženýrského studia dohromady – nelze rozlišit. 4) Do roku 1995 žáci VOŠ = žáci SOŠ ve studiu oborů vyšších odborných škol ( na SOŠ se studium experimentálně ověřovalo, VOŠ jako takové neexistovaly). 5) Za školní roky 1991/1992 a 1992/1993 nelze u postgraduálního studia rozlišit, zda se jedná o denní studium nebo OFS. 6) Studenti PMS a experimentálně ověřovaného vyššího odborného studia jsou do školního roku 1995/1996 zahrnováni ve zveřejňovaných údajích do údajů za SOŠ. 7) Pouze studenti českého stát. občanství. Zdroj: ÚIV
dijních programů tvořili 16 % všech studentů. I tato čísla potvrzují nadpoloviční zastoupení studentů delších programů na rozdíl od zahraničí. Počet nově přijímaných studujících do terciárního vzdělávání se v období 1989/90–1998/99 více než zdvojnásobil. V posledních dvou letech jsme zaznamenali pokles, který je způsoben částečně změnou metodiky vykazování nově přijímaných studentů, v posledním roce však především absencí absolventů maturitních oborů středních škol. Podíl přijatých do studia na vyšších odborných školách v roce 1999/2000 tvořil 22 % (v roce 2000/01 17 %), do studia na vysokých školách 78 % (v roce 2000/01 83 %). Ve školním roce 1989/90 bylo nově přijato do denního studia terciárního vzdělávání 25 091 žáků a studentů, což je 19 % osmnáctiletých a v porovnání s populací absolventů středních škol den18
ního studia ukončeného maturitní zkouškou v minulém roce to je 42 %. Tyto podíly na populaci a počtech absolventů neustále rostly a v roce 1999/2000 činil podíl nově přijatých do denního studia terciárního vzdělávání 37 % osmnáctiletých a dokonce 69 % absolventů maturitních oborů. V posledním školním roce, který byl z hlediska přijímání nových studentů značně atypický v důsledku pouze zanedbatelného počtu maturantů na středních školách, činil podíl přijatých do terciárního vzdělávání a počtu osmnáctiletých 31,3 %. Zájem o vysokoškolské studium mapujeme již několik let pomocí statistického zjišťování „přihlášení a přijatí na vysoké školy“, u vyšších odborných škol mapujeme pouze období 1997/98 –2000/0118. Většina uchazečů (v roce 1999/2000 79 %, v roce 2000/01 86 %) se hlásí pouze ke studiu na vysoké škole, pouze na
Počty podaných přihlášek vyjadřují počet přihlášek všech uchazečů (nezávisí na počtu uchazečů, každý uchazeč může podat více než 1 přihlášku), počty přihlášených, přijatých a zapsaných jsou počty osob, které se přihlásily, byly přijaty, zapsaly se ke studiu.
63
VZDĚLÁVACÍ SOUSTAVA V ROCE 2000 Tabulka 48: Nově přijatí do terciárního studia vzhledem k populaci 18letých a počtu absolventů středních škol v letech 1989/90–2000/01 1989/90 Počty nově přijatých Podíl na 18letých Podíl na absolventech1)
25 091 19,3 % 42,1 %
1990/91 1991/92 1992/93 1993/94 1994/95 1995/96 1996/97 1997/98 1998/99 1999/00 2000/01 26 768 17,4 % 43,1 %
26 445 16,6 % 39,9 %
37 218 23,6 % 52,8 %
42 334 27,0 % 59,8 %
48 023 30,5 % 71,6 %
49 679 32,3 % 78,9 %
50 548 33,2 % 71,7 %
52 826 31,5 % 66,5 %
54 177 36,0 % 66,0 %
52 670 37,3 % 68,5 %
41 947 31,3 % 166,8 %
Poznámky: Absolventi denního studia na středních školách ukončeného maturitní zkouškou, včetně studia nástavbového v předchozím školním roce. Zdroj: ÚIV
vyšší odborné školy se hlásí zhruba desetina uchazečů (10 % v roce 1999/2000, 6 % v roce 2000/01) a zhruba stejný podíl uchazečů se hlásí jak na vysokou školu, tak na vyšší odbornou školu (11 % v roce 1999/2000, 8 % v roce 2000/01). Při přijímacím řízení na vysoké a vyšší odborné školy je úspěšný každý druhý uchazeč, větší šanci na přijetí mají uchazeči o studium na vyšších odborných školách (68% úspěšnost) než uchazeči o studium na vysokých školách (44% úspěšnost). Celkem 2,2 % jsou přijata zároveň na VŠ i VOŠ (z celkového počtu přihlášených ke studiu na vyšší odborné a vysoké škole). Vývoj počtu absolventů studia na terciární úrovni je ve sledovaném období značně rozkolísaný. Celkový počet absolventů od roku 1990 do roku 1999 stále roste, a to jak v denním studiu, tak v ostatních formách studia. Stejná situace je na vysokých školách, v nevysokoškolském vzdělávání je však vývoj jiný. Počet absolventů terciárního vzdělávání mimo vysoké školy rostl až do roku 1996, kdy se začal projevovat úbytek absolventů pomaturitního studia (zrušeno v roce 1996/97) a vyšší odborné školy měly zatím pouze malý počet absolventů (neměly dosud zaplněny všechny ročníky). Další propad následoval ze stejných důvodů i v roce 1998. V roce 2000 (resp. 1999/2000 v případě vyšších odborných škol) absolvovalo ve vysokoškolském studiu 28,2 tis. studentů a v nevysokoškolském terciárním vzdělávání 8 tis. žáků.
B3.1 Vyšší odborné školství Vyšší odborné školy (VOŠ) byly zavedeny jako samostatný stupeň vzdělávací soustavy od školního roku 1996/97 novelou školského zákona z roku 1995, kdy bylo zároveň zrušeno pomaturitní studium na středních školách. V předchozích letech bylo
jen na VŠ jen na VOŠ na VŠ a VOŠ celkem
94 139 9 031 12 882 116 052
jen na VŠ jen na VOŠ na VŠ a VOŠ celkem
43 676 12 795 868 57 339
jen na VŠ jen na VOŠ na VŠ a VOŠ celkem
* * * *
1998/99 1999/2000 2000/01 Přihlášení 92 005 11 042 15 230 118 277 Přijatí 43 820 13 762 1 412 58 994 Zapsaní 42 782 13 090 437 56 309
92 093 11 207 13 344 116 644
95 080 7 001 8 405 110 486
45 752 13 745 1 653 61 150
44 010 9 242 1 204 54 456
44 163 13 065 391 57 619
43 451 8 535 262 52 248
Zdroj: ÚIV
vyšší studium se studiem oborů vyšších odborných škol experimentálně ověřováno na středních odborných školách. Vznikem vyšších odborných škol se nepochybně rozšířily možnosti pokračovat ve vzdělávání i po složení maturitní zkoušky především pro žáky více prakticky zaměřené, kteří nechtějí studovat na vysoké škole. Žáci vyšších odborných škol se v průběhu studia připravují pro kvalifikovaný výkon náročných odborných činností nebo si prohlubují dosažené vzdělání pro výkon konkrétních náročných
35
Studenti v tisících
30 25 20 15 10 5 0 1989
Zdroj: ÚIV
1997/98
40
Obrázek 26: Absolventi terciárního vzdělávání v letech 1989/90–2000
pomaturitní studium vyšší odborné studium studium v bakalářských, magisterských stud. programech studium v doktorských studijních programech
Tabulka 49: Přijímací řízení na vyšší odborné školy v letech 1997/98–2000/01
1990
1991
1992
1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
64
NA POČÁTKU TISÍCILETÍ činností. Studium ve studijních oborech vyšších odborných škol trvá nejméně dva a nejvíce tři a půl roku v denní formě studia19 a je ukončeno absolutoriem. Součástí studia je i odborná praxe20. Žák, který úspěšně vykoná absolutorium, dosáhne vyššího odborného vzdělání. Vznik vyšších odborných škol byl poznamenán určitou živelností spojenou zejména s tím, že naprostá většina vznikla při středních odborných školách a i nadále existuje spolu se SOŠ jako jeden právní subjekt (ve šk. roce 2000/01 bylo pouze 34 VOŠ samostatných). Důsledkem je poměrně atomizovaná a rozdrobená síť příliš malých škol (pouze 20 z nich má více než 250 žáků, naopak téměř polovina – 48,5% škol má méně než 100 žáků). Nejzávažnější je ovšem skutečnost, že nejsou stále vyjasněny cíle vyššího odborného studia a jeho postavení ve vzdělávací soustavě21. Prvním krokem v rámci vyššího odborného studia by měla být restrukturalizace stávající sítě vyšších odborných škol a jejich vzdělávacích programů podle následujícího schématu22: převést kratší programy, zejména na VOŠ koexistujících se SOŠ, do kategorie pomaturitního studia, ponechat v síti jen VOŠ s kvalitními a dobře personálně i materiálně zabezpečenými vzdělávacími programy, které vhodně doplňují vzdělávací nabídku VŠ nebo působí v regionálních centrech nebo aglomeracích s poddimenzovanou nabídkou terciárního vzdělávání, omezit atomizaci VOŠ, např. spojením VOŠ v jednom místě s příbuznými programy, případně i různými programy, do organizačně i ekonomicky efektivních celků, umožnit zřízení VŠ neuniverzitního typu z VOŠ, které splní podmínky akreditačního řízení.
První tři cíle jsou proveditelné a z hlediska MŠMT by nemělo docházet k výrazným problémům. Pokud jde o cíl čtvrtý, zřízení VŠ neuniverzitního typu ze soukromých VOŠ již v řadě případů proběhlo a nepředstavuje vážný organizační problém ani v případě, kdy po vzniku VŠ neuniverzitního typu původní VOŠ nezaniká, ale nadále uskutečňuje vzdělávací programy, které nebyly akreditovány jako bakalářské. Veřejná VŠ neuniverzitního typu ze státní VOŠ zatím nebyla zřízena, neboť to vyžaduje přijetí samostatného zákona. Řešením je tedy připravit a prosadit legislativní opatření nutná pro optimalizaci sítě VOŠ a novou strukturu studijních programů VOŠ, stejně jako legislativní opatření, která umožní „transformaci“ státní VOŠ na veřejnou VŠ neuniverzitního typu (ať už tak, že vznikne nový subjekt ve formě neuniverzitní VŠ a stávající VOŠ zanikne, nebo že vznikne nový subjekt neuniverzitní VŠ a stávající VOŠ nadále uskutečňuje neakreditované programy studia). Na základě zkušeností s působením VOŠ v současné podobě i na základě znalostí vývojových trendů ve vzdělávacích soustavách vyspělých zemí se ukazuje, že stávající vyšší odborné školy by se tedy mohly profilovat zhruba do třech odlišných kategorií, které by spolu s univerzitními i neuniverzitními vysokými školami vytvářely poměrně pestrou a diverzifikovanou studijní nabídku v oblasti terciárního vzdělávání. Jasná profilace studijních programů VOŠ by snad mohla pomoci výraznému zlepšení negativních důsledků stávající situace, např. ve vnímání absolventů VOŠ zaměstnavateli, v nemožnosti přesného vymezení profilu a povinností pedagogů VOŠ aj. Počet VOŠ je po celou dobu jejich existence poměrně stabilní, ve školním roce 2000/01 vyučovalo žáky celkem 165 škol, z nichž více než třetina (57 škol) bylo nestátních. Většina škol nabízí denní formu studia, 38,8 % škol má žáky i v dálkovém studiu.
Tabulka 50: Vývoj počtu vyšších odborných škol v letech 1996/97–2000/01 1996/97 VOŠ celkem 158 v tom státní 107 nestátní 51 v tom v denním studiu 157 v dálkovém studiu 31 Struktura vyšších odborných škol (v %) VOŠ celkem 100,0 % v tom státní 67,7 % nestátní 32,3 % v tom v denním studiu 99,4 % v dálkovém studiu 19,6 %
1997/98
1998/99
1999/00
2000/01
156 105 51 154 39
168 109 59 166 49
166 109 57 165 53
165 108 57 163 64
100,0 % 67,3 % 32,7 % 98,7 % 25,0 %
100,0 % 64,9 % 35,1 % 98,8 % 29,2 %
100,0 % 65,7 % 34,3 % 99,4 % 31,9 %
100,0 % 65,5 % 34,5 % 98,8 % 38,8 %
Zdroj: ÚIV
19 20 21 22
Dálkové studium trvá nejméně tři a nejvíce čtyři roky. Pokud je součástí studia odborná praxe o délce větší než tři měsíce, může denní studium trvat tři a půl roku. Jednou z příčin je jistě i stávající legislativní vymezení VOŠ v rámci školského zákona, které je v mnoha aspektech obdobné jako v případě středních škol. Strategie terciárního vzdělávání 2000–2005, MŠMT
65
VZDĚLÁVACÍ SOUSTAVA V ROCE 2000 Tabulka 51: Vývoj počtu nově přijatých do 1. ročníku denního studia na vyšších odborných školách v letech 1996/97–2000/01 (v tis.) 1996/97 VOŠ celkem 10,6 v tom státní 6,3 nestátní 4,3 v tom v denním studiu 9,3 v dálkovém studiu 1,2 Struktura nově přijatých na VOŠ (v %) VOŠ celkem 100,0 % v tom státní 59,4 % nestátní 40,6 % v tom v denním studiu 87,7 % v dálkovém studiu 11,3 %
1997/98
1998/99
1999/00
2000/01
13,2 8,6 4,6 11,9 1,3
13,6 8,6 4,9 12,2 1,4
13,2 8,6 4,6 11,9 1,4
8,9 5,7 3,2 6,9 2,0
100,0 % 65,2 % 34,8 % 90,2 % 9,8 %
100,0 % 63,2 % 36,0 % 89,7 % 10,3 %
100,0 % 65,2 % 34,8 % 90,2 % 10,6 %
100,0 % 64,2 % 35,8 % 77,8 % 22,2 %
Zdroj: ÚIV
Tabulka 52: Vývoj počtu žáků vyšších odborných škol v letech 1996/97–2000/01 (v tis.) 1996/97 VOŠ celkem 14,9 v tom státní 9,1 nestátní 5,9 v tom v denním studiu 13,3 v dálkovém studiu 1,6 Struktura žáků vyšších odborných škol (v %) VOŠ celkem 100,0 % v tom státní 61,1 % nestátní 39,6 % v tom v denním studiu 89,3 % v dálkovém studiu 10,7 %
1997/98
1998/99
1999/00
2000/01
23,5 14,6 8,9 21,4 2,1
29,6 18,7 10,8 26,8 2,7
31,1 20,2 10,9 27,9 3,1
26,6 17,2 9,4 22,7 3,9
100,0 % 62,1 % 38,3 % 91,1 % 8,9 %
100,0 % 63,2 % 36,5 % 90,5 % 9,1 %
100,0 % 65,0 % 35,0 % 89,7 % 10,0 %
100,0 % 64,6 % 35,4 % 85,3 % 14,7 %
Zdroj: ÚIV
Počty přijímaných ke studiu na VOŠ se v období 1997/98– 1999/2000 příliš neměnily (pohybovaly se okolo 13 tisíc), ve školním roce 2000/01 byl počet nově přijímaných ovlivněn situací na středních školách, ze kterých neodcházeli prakticky žádní maturanti. Vyšší odborné školy přijaly 8,9 tis. žáků, což je pokles oproti předchozímu roku o 33 %. Z toho o něco více než třetina byla přijata na školy s nestátními zřizovateli, pětina žáků byla přijata do dálkového studia. Naprostá většina nově přijatých žáků přichází na vyšší odborné školy ihned po složení maturitní zkoušky, i když se jejich podíl postupně snižuje (v roce 1996/97 to bylo 85 % nově přijatých, v roce 1999/2000 pouze 75 %). Na vyšší odborné školy v předchozích letech nastupovali především absolventi středních odborných škol (v roce 1999/2000 to bylo 61 % přijatých), ale i absolventi gymnázií (30 % v roce 1999/2000) a středních odborných učilišť (9 % v roce 1999/2000). Situace v roce 2000/01 byla odlišná vzhledem k absenci „nových“ maturantů – na vyšší odborné školy byli přijímáni především žáci patřící do skupiny tzv. odložené poptávky (53 %), tedy ti, kteří ukončili střední školu v předchozích letech. Zájem o studium na vyšších odborných školách je poměrně vysoký – v roce 1999/2000 se přihlásilo 24,6 tis. uchazečů, z nichž
každý podal v průměru 1,5 přihlášky, v roce 2000/01, který byl z pohledu poptávky po studiu atypický, se hlásilo na vyšší odborné školy celkem 15,4 tis. uchazečů a jeden uchazeč podal v průměru 1,4 přihlášky. Nadpoloviční většina uchazečů (v roce 1999/2000 to bylo 54 %, v roce 2000/01 55 %), kteří se hlásí ke studiu na vyšší odborné škole, podává zároveň i přihlášku na vysokou školu. Z těch, kterým přijde kladné vyrozumění o přijetí na vyšší odbornou školu, je 11,5 % zároveň přijato i ke studiu na vysoké škole. Většina z nich se rozhodne pro vysokou školu a ke studiu na vyšší odborné škole vůbec nenastoupí. Ve školním roce 2000/01 studovalo na vyšších odborných školách celkem 26,6 tisíc žáků, z nich 35 % na školách nestátních zřizovatelů (oproti předchozímu roku to byl pokles o 14,5 %, tento pokles byl způsoben především nižším počtem nově přijatých žáků). Většina žáků vyšších odborných škol (85,3 %) studuje formou denního studia. Počty absolventů VOŠ rostly postupně spolu s naplňováním posledních postupových ročníků, v roce 1999/2000 jich absolvovalo celkem 8 tisíc. Oborová nabídka vyšších odborných škol je poměrně pestrá, nicméně v roce 1999/2000 více než polovina žáků byla přijímána
66
NA POČÁTKU TISÍCILETÍ 9
Obrázek 27: Vývoj počtu absolventů denního studia na vyšších odborných školách v letech 1996/97–1999/2000 (v tis.)
Zdroj: ÚIV
7 6 5 4 3 2 v tisících
denní studium dálkové studium
8
1 0 1996/97
1997/98
1998/99
1999/00
do oborů ekonomických (téměř 33 % ve šk. roce 1999/2000) nebo zdravotnických (20 % ve šk. roce 1999/2000). Z dalších oborů se kolem deseti procent přijímaných pohybovaly ve šk. roce 1999/2000 pouze obory pedagogické a právní. Struktura přijímaných se příliš nemění, mezi roky 1998 a 1999 se znatelně
Obrázek 28: Vývoj struktury nově přijatých do 1. ročníku denního studia na vyšších odborných školách v letech 1996/97–2000/01 (v %)
snížil pouze podíl přijímaných do ekonomických oborů (o téměř 5 procentních bodů) a zvýšil se podíl přijímaných do oborů pedagogických (o téměř 7 procentních bodů) a právních (o 3,5 procentního bodu). Oborová struktura nově přijímaných ke studiu na vyšších odborných školách v roce 2000/01 vykazuje jiné charakteristiky než v předchozích letech. Je to způsobeno především nižším počtem nově přijímaných a tzv. odloženou poptávkou. I v tomto roce bylo nejvíce žáků přijímáno ke studiu ekonomických (25,4 %) a zdravotnických (17,1 %) oborů. Narostl však podíl nově přijímaných do pedagogických oborů (13,9 %). Vyšší odborné školy jsou typem škol, které jsou po území České republiky rozloženy značně nerovnoměrně, některé z nich mají vyloženě nadregionální působnost. Nejméně vyšších odborných škol je v Karlovarském kraji (2 školy), nejvíce v Praze (35 škol). Rozdílný je i podíl nestátních škol v jednotlivých regionech – Karlovarský kraj nemá jedinou nestátní vyšší odbornou školu, v Ústeckém kraji je 11 % procent vyšších odborných škol (s 4,1 % žáků vyšších odborných škol v kraji). Nejvyšší podíl nestátních škol je v Praze (60 % škol s 55,2 % žáků) a v Moravskoslezském kraji (60 % škol s 53,1 % žáků).
100 %
90 %
9,5 %
9,1 %
9,1 %
2,7 %
2,8 % 3,0 % 3,1 %
2,4 % 3,0 % 3,1 %
6,3 %
6,7 %
3,9 %
80 %
3,6 % 6,6 %
3,5 % 2,8 % 9,8 %
Ostatní 10,7 %
3,9 %
Umění Pedagogika Publicistika
3,7 % 13,9 %
Právní vědy
10,2 %
70 %
4,9 % 10,5 %
60 % 36,9 %
37,7 % 32,8 %
40,1 %
Ekonomické vědy
50 % 25,4 %
40 %
30 %
21,5 %
20,4 %
16,9 %
20,5 %
Zdravotnictví 17,1 %
20 %
10 %
0%
2,9 % 0,8 % 1,8 % 0,8 % 7,1 %
3,7 % 1,0 % 2,4 % 1,0 % 6,5 %
3,9 % 1,0 % 1,8 % 1,0 % 6,8 %
4,3 % 0,9 % 2,3 % 0,9 % 7,0 %
3,1 % 0,5 % 1,8 % 1,0 % 6,2 %
2,4 %
1,9 %
2,3 %
1,9 %
1,6 %
1996/97
1997/98
1998/99
1999/00
2000/01
Zemědělství Doprava, pošty, telekomunikace Stavebnictví Chemie silikátů, potravinářství Elektronika Strojírenství
Poznámky: Do roku 1998/99 údaje v jednotné klasifikaci oborů vzdělání (JKOV), v letech 1999/2000 a 2000/01 v klasifikaci kmenových oborů vzdělání (KKOV). Zdroj: ÚIV
67
VZDĚLÁVACÍ SOUSTAVA V ROCE 2000 Tabulka 53: Regionální rozložení vyšších odborných škol v roce 2000/01 Kraj Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královehradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský ČR Celkem
VOŠ celkem Počet 35 18 14 5 2 9 7 10 10 11 16 7 11 10 165
Nestátní VOŠ Žáci 5 609 1 675 2 021 826 196 1 080 640 996 1 233 1 600 2 593 872 1 220 2 130 22 691
Zařízení
Źáci
Velikost školy Celkem
60,0 % 38,9 % 21,4 % 20,0 % 0,0 % 11,1 % 28,6 % 30,0 % 10,0 % 9,1 % 25,0 % 42,9 % 36,4 % 60,0 % 34,5 %
55,2 % 29,9 % 20,9 % 30,6 % 0,0 % 4,1 % 31,9 % 28,1 % 3,4 % 7,5 % 13,6 % 40,7 % 17,0 % 53,1 % 30,9 %
160,3 93,1 144,4 165,2 98,0 120,0 91,4 99,6 123,3 145,5 162,1 124,6 110,9 213,0 137,5
Zdroj: ÚIV
B3.2 Vysoké školství B3.2.1 Řízení vysokého školství Rok 2000 byl prvním rokem naplňování dlouhodobých záměrů vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové, umělecké nebo další tvůrčí činnosti veřejných vysokých škol, vypracovaných na léta 2000 až 2005. Úkoly vyplývající z dlouhodobého záměru vysokých škol se týkají prakticky všech oblastí jejich činnosti a vysoké školy v převážné většině konstatují, že jejich činnost v roce 2000 byla v souladu s dlouhodobým záměrem. Dlouhodobé záměry považují vysoké školy za významný dokument strategického řízení, který plně osvědčil svou koncepční funkci. Velká pozornost ze strany vysokých škol byla věnována přípravě akreditací studijních programů. Stávající studijní programy uvedené ve statutech vysokých škol před působností zákona o vysokých školách jsou akreditovány do 31. 12. 2002. V souvislosti s tím zahájily vysoké školy předkládání žádostí o reakreditaci stávajících studijních programů. Proces akreditací nových studijních programů, bakalářských, magisterských navazujících a doktorských a reakreditace stávajících studijních programů probíhá již v duchu Boloňské deklarace o pregraduálním, graduálním a postgraduálním cyklu vzdělávání. V roce 2000 pokračovaly práce na registraci vnitřních předpisů vysokých škol. V tomto roce bylo zaregistrováno 10 nových vnitřních předpisů veřejných vysokých škol, které byly ministerstvu předloženy. Dále bylo zaregistrováno 82 změn vnitřních předpisů vyplývajících z potřeb vysokých škol, popř. z přijetí nových právních předpisů. Práce na registraci nových vnitřních předpisů veřejných vysokých škol a jejich změn budou pokračovat i v dalších letech. B3.2.2 Zásadní změny vyplývající z nového zákona a jejich implementace B3.2.2.1 Studijní programy Také v roce 2000 docházelo v rámci vysokého školství k značným změnám, které se dotýkaly studijních programů.
Nový impuls pro transformaci vysokoškolského vzdělávání přinesl podpis Boloňské deklarace, podle které se Česká republika hlásí k přijetí systému vysokoškolského vzdělávání založeného na pregraduálním (bakalářském), graduálním (magisterském) a postgraduálním (doktorském) studiu. Dosažení tohoto cíle, výstavba třístupňového systému studia, v konečném důsledku přispěje k upevnění evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání. Na základě zákona o vysokých školách z roku 1998 se základní složkou vysokoškolského studia stal studijní program. Studijní program je ucelený projekt studia, který zpracovává a k akreditaci předkládá vysoká škola nebo instituce, která ve spolupráci s vysokou školou hodlá studijní program uskutečňovat. Do studijních programů byly integrovány jednotlivé obory studia (vykazované školami do roku 1998), přičemž takto vytvořené studijní programy získaly akreditaci počínaje lednem 1999 na dobu 4 let. Český statistický úřad vydal 16. 6. 1998 „Opatření k zavedení kmenových oborů vzdělání“, jímž k 1. 9. 1998 zavedl Klasifikaci kmenových oborů vzdělání (KKOV). Klasifikace je základním systematickým nástrojem pro statistické sledování a analýzy podle dosaženého vzdělání a obsahové podobnosti. Na základě dohody s vysokými školami byla databáze kmenových oborů vzdělání ztotožněna s databází studijních programů. Vysoké školy nabízejí studium v celkem 295 studijních programech. Studijní program se stal též základním prvkem pro financování vzdělávací činnosti vysokých škol. V duchu Boloňské deklarace vysoké školy zaváděly, popř. prohlubovaly, modularizaci stávajících studijních programů. Změny rovněž směřovaly k větší agregaci skupin volitelných předmětů společných pro celou vysokou školu, k inovaci nosných předmětů oboru, k úpravám a redukcím bakalářských zkoušek z oborově povinných předmětů či k zařazení výuky dvou povinných cizích jazyků. Taktéž proběhly změny směrem k rozšiřování nabídky předmětů v rámci již akreditovaných studijních programů, nebo
68
NA POČÁTKU TISÍCILETÍ Tabulka 54: Počty uskutečňovaných studijních programů na veřejných vysokých školách (stav k 31. 10. 2000) Skupiny oborů přírodní vědy a nauky technické vědy a nauky zeměděl.-les. a veter. vědy a nauky zdravot., lékař. a farm. vědy a nauky společenské vědy, nauky a služby ekonomie právo, právní a veřejnosprávní činnost pedagogika, učitelství a sociál. péče obory z oblasti psychologie vědy a nauky o kultuře a umění Celkem
Kód skupiny kmen. oborů
bak.
Studijní programy mag.
dokt.
15 21 6 4 12 6 1 7 1 8 81
25 32 9 7 12 6 1 6 1 9 108
28 34 9 3 11 6 1 4 1 9 106
11 až 18 21 až 39 41 až 43 51 až 53 61,65,67,71-74 62 68 75 77 81,82 11 až 82
Celkem 68 87 24 14 35 18 3 17 3 26 295
Zdroj: ÚIV
jejich obměna při přípravě studijních programů pro reakreditační řízení. Další inovace uskutečňovaných studijních programů spočívaly v obsahových změnách v souvislosti s přechodem na celoškolský kreditní systém studia. V roce 2000 podaly vysoké školy 168 žádostí o akreditaci nových studijních programů. Na základě doporučení Akreditační komise bylo akreditováno 143 studijních programů, z toho 78 doktorských, 38 magisterských a 27 bakalářských. Z tohoto počtu studijních programů bude 1 magisterský studijní program a 13 bakalářských studijních programů uskutečňováno na soukromých vysokých školách. Ze 78 nově akreditovaných doktorských studijních programů bude 35 uskutečňováno ve spolupráci s Akademií věd ČR a 19 bude v anglickém jazyce. Mezi 38 nově akreditovanými magisterskými studijními programy bylo 7 navazujících magisterských studijních programů, 2 magisterské studijní programy budou uskutečňovány v anglickém jazyku. V uvedených 27 bakalářských studijních programech jsou zahrnuty 4, které budou uskutečňovány na státních vyšších odborných školách. B3.2.2.2 Nově zřízené soukromé vysoké školy Od roku 1999 začaly na českém vzdělávacím trhu působit soukromé vysoké školy jako řádný poskytovatel terciálního vzdělávání. Tím se rozšířily možnosti vzdělávání – vedle 23 veřejných vysokých škol a 4 státních vysokých škol (3 školy v působnosti Ministerstva obrany, 1 škola v působnosti Ministerstva vnitra), existuje 14 soukromých vysokých škol23. K vypracování žádosti o akreditaci studijního programu soukromé školy má žadatel k dispozici především zákon o vysokých školách a vyhlášku ministerstva č. 42/1999 Sb., o obsahu žádosti o akreditaci studijního programu. Na základě této vyhlášky zpracovalo ministerstvo po dohodě s Akreditační komisí „Metodickou pomůcku“, jejímž účelem je pomoci žadateli při přípravě vlastní žádosti. Zákon, vyhláška a metodická pomůcka jsou zveřejněny
23
na www stránkách ministerstva věnovaných Akreditační komisi. Převážná většina žadatelů o udělení státního souhlasu působila již delší dobu v oblasti vzdělávání jako instituce pořádající různé vzdělávací kurzy nebo jako soukromé vyšší odborné školy. Rozpětí požadovaného školného je u žadatelů značně rozdílné, a to i u srovnatelných studijních programů a pohybuje se od 25 000 Kč po 120 000 Kč za akademický rok. Vyšší školné je podloženo zdůvodněnými nároky na provozní náklady vlastního studia, předpokládaným využíváním zahraničních odborníků ve výuce, náklady na prostorové zabezpečení apod. B3.2.2.3 Správní rady vysokých škol Správní rada veřejné vysoké školy je novým orgánem jmenovaným ministrem školství, mládeže a tělovýchovy po projednání s rektorem příslušné školy a patří k významným orgánům vysoké školy. Složení správní rady je voleno tak, aby v ní byli přiměřeně zastoupeni představitelé veřejného života, státní správy a územní samosprávy. Její zákonem stanovené kompetence se týkají především hospodaření s majetkem. Správní rada vydává předchozí písemný souhlas k právním úkonům, kterými veřejná vysoká škola hodlá nabýt nebo převést nemovitý majetek nebo movité věci, jejichž cena přesahuje zákonem stanovenou hranici, zřídit věcné břemeno nebo založit jinou právnickou osobu a vložit do ní peněžitý nebo nepeněžitý vklad. Správní rada se tak stává článkem řízení školy, který má za úkol dbát na to, aby byl získaný majetek využíván řádně v souladu s dlouhodobým záměrem školy a aby nevhodným nakládáním s majetkem nedošlo k ohrožení její činnosti. Od správní rady se dále požaduje, aby se vyjadřovala k dlouhodobému záměru vysoké školy, k rozpočtu, k výroční zprávě o činnosti a k výroční zprávě o hospodaření a aby veřejně deklarovala svoje podněty k činnosti vysoké školy. Žádost o projednání různých záležitostí jí může předložit rektor nebo ministr. Zákon dále správní radě ukládá, aby dbala na zachování účelu, ke kte-
K 31. 12. 2000 byl udělen státní souhlas dalším 10 soukromým neuniverzitním vysokým školám. V roce 2000 zahájilo výuku 5 soukromých vysokých škol a tím se počet soukromých vysokých škol, které již v tomto roce realizovaly výuku, zvýšil na 8, přičemž jde o vysoké školy nevysokoškolského typu.
69
VZDĚLÁVACÍ SOUSTAVA V ROCE 2000 rému byla škola zřízena, a na uplatnění veřejného zájmu v její činnosti. K tomu využívá další ustanovení, které ji opravňuje podávat podněty k činnosti veřejné vysoké školy a vyjadřovat k ní svá stanoviska, která zveřejňuje. Správní rady byly postupně ustaveny na všech veřejných vysokých školách do konce března 1999. Zasedání správních rad se konají ve společenských prostorách vysokých škol a nezřídka rovněž jako výjezdní zasedání v jejich detašovaných pracovištích. Těchto zasedání se v mnoha případech účastní celé vedení vysoké školy a jsou projednávány nejen oblasti vymezené zákonem. Pohled členů správních rad jako pracovníků, kteří nejsou existenčně svázáni s vysokou školou, přinesl i jiné možnosti řešení problémů, než která vyplynula pouze z hodnocení situace pracovníky vysoké školy při pohledu zevnitř. B3.2.2.4 Hodnocení kvality, akreditace Na vysokých školách existuje vnitřní a vnější systém hodnocení kvality jejich činností.
Vnitřní hodnocení Vnitřní hodnocení je záležitostí příslušné vysoké školy, zákon pouze ukládá toto hodnocení vykonávat a jeho podrobnosti stanovit ve vnitřním předpise. Některé z dosavadních výsledků poukázaly problém kontaktu mezi vyučujícím a studentem na některých školách, a to zvláště v nižších ročnících studia, jehož příčinou je vysoký podíl přednáškové formy výuky ve velkých skupinách a převažující písemné ověřování znalostí. Systém vnitřního hodnocení je velmi důležitý nástroj k zajišťování a zdokonalování kvality, využití jeho výsledků zatím není příliš průkazné. Na řadě vysokých škol je za znamení kvality stále považována především účast studentů na nepovinných přednáškách a seminářích, kdy zde velmi často platí jednoduchá rovnice: nízká atraktivita tématu + nízká kvalita výuky = malá návštěvnost. Vnější hodnocení Za vnější hodnocení kvality, vedoucí jednak ke stálému zdokonalování na základě poskytovaných doporučení, jednak k vyjádření stanoviska, které je podkladem pro akreditaci, případně pro udělení státního souhlasu působit jako soukromá vysoká škola, je odpovědná Akreditační komise. Důsledkem přijetí zákona o vysokých školách v roce 1998 je koncentrace jednotlivých vysokých škol a jejich fakult v roce 2000 na přípravu podkladů pro žádosti o prodloužení akreditace těch studijních programů, jejichž platnost končí 31. 12. 2000. Fakulty vysokých škol, na kterých proběhla příprava již v prvním pololetí roku 2000, předložily své žádosti Akreditační komisi k hodnocení již v září 2000. B3.2.3 Mezinárodní spolupráce Rok po podpisu Boloňské deklarace a dva roky po podpisu Sorbonnské deklarace se dosáhlo významného pokroku v naplňování principů obou deklarací. České vysoké školy se aktivně zapojily do snah k dosažení cílů vymezených v těchto dokumentech. Principy Boloňské deklarace se staly rozhodujícím faktorem pro další činnost vysokých škol. Po důkladné analýze a diskusi vysoké školy přistoupily k závažným rozhodnutím, která zásadním způsobem ovlivní budoucnost vysokých škol v dlouhodobé perspektivě.
V rámci vytváření Evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání začaly vysoké školy aktivně připravovat akreditace nově strukturovaných studijních programů. Výrazný krok vpřed byl zaznamenán v zavádění a ve využívání kreditního systému ECTS, nebo systému s ním kompatibilního, zahrnujícího přenosovou i akumulační funkci. Hlavní důraz byl v řadě vysokých škol kladen na problematiku podstatného rozšíření studentské a učitelské mobility. Naplnění dalších principů, tj. přijetí srozumitelného a srovnatelného systému titulů a Dodatek k diplomu, řešil již zákon o vysokých školách. B3.2.3.1 Mobilita studentů akademických pracovníků a účast vysokých škol ve vzdělávacích programech EU Obdobně jako v předchozích letech se i v roce 2000 účastnily vysoké školy ve vzdělávacích programech EU, a to především programu Socrates – Erasmus, Leonardo da Vinci a Tempus. Současně se jako velmi důležitá jeví přímá bilaterální spolupráce vysokých škol, v jejímž rámci probíhají jak výměny studentů, tak pedagogů. Nejvýznamnějším a největším vzdělávacím programem, do kterého se v akademickém roce 1999/2000 zapojilo 26 vysokých škol (všechny veřejné vysoké a 3 soukromé vysoké školy), byl program Socrates – Erasmus, přičemž evropská spolupráce se zde koncentruje do tří oblastí – Posílení evropské spolupráce mezi vysokoškolskými institucemi, Mobilita studentů a učitelů a Tematické sítě. Nejvýraznější pozornost je v programu Socrates – Erasmus věnována mobilitě studentů a pedagogů. Převážná většina výjezdů studentů se uskutečňuje na základě bilaterálních dohod uzavíraných mezi českými a zahraničními vysokými školami a školami zahrnutými v tzv. Institucionálním kontraktu vysoké školy s Evropskou komisí. Pouze malá část studentů vyjíždí do zahraničí nad rámec těchto dohod v rámci tzv. Free Mover Activity. V rámci programu Socrates – Erasmus bylo skutečně vysláno do zemí EU 1 241 studentů a přijato 509 zahraničních studentů. Počty vyslaných studentů z jednotlivých veřejných vysokých škol v rámci programu Socrates jsou uvedeny v tabulce. Mezi cílovými zeměmi českých studentů je v popředí Německo, Velká Británie a Francie, následuje Rakousko, Španělsko, Nizozemsko a Finsko. Studenti přijíždějící do České republiky tvoří přibližně 41 % vyjíždějících studentů. Menší počet přijíždějících studentů je dán nižší nabídkou studijních programů v cizím jazyce (zejména anglickém nebo německém) na českých vysokých školách. Dalším důvodem je skutečnost, že výjezd v rámci programu Sokrates – Erasmus je možné realizovat pouze jednou během doby studia, a tudíž mnoho studentů ze zemí EU dává přednost výjezdům v rámci zemí EU před možností studia v některé z asociovaných zemí. Mezinárodní spolupráce univerzit se realizovala také v programu CEEPUS. Program CEEPUS je akademický výměnný program zaměřený na multilaterální regionální spolupráci. Cílem programu je vytvoření Středoevropské univerzitní sítě, která se skládá z jednotlivých dílčích sítí programu. Program umožňuje výměnné stipendijní pobyty. Členské země CEEPUS každoročně vkládají do tohoto programu stipendijní měsíce určené pro přijetí zahranič-
70
NA POČÁTKU TISÍCILETÍ ních studentů a pedagogů. V rámci tohoto výměnného programu do zahraničí vycestovalo na studijní pobyt 87 pedagogů celkem na 66,5 stipendijního měsíce a 166 studentů celkem na 232 stipendijní měsíce. Do České republiky přicestovalo 88 akademických pracovníků na 77,5 stipendijního měsíce a 164 studentů na 256 studijních měsíců. Dalším programem, kterého se vysoké školy účastnily, je program Aktion. Jde o společný program České republiky a Rakouska, který usiluje o rozvoj dvoustranné dlouhodobé spolupráce ve výzkumu a vzdělávání ve všech vědních oborech. Program podporuje zejména projekty, jejichž obsah souvisí s aktuálním vývojem obou zemí, popř. souvisí se společnými historickými kořeny. V rámci programu Aktion lze poskytovat také stipendia studentům a pracovníkům vysokých škol. Do programu Aktion se zapojilo 14 českých vysokých škol s 39 projekty. O stipendia ke studiu na rakouských vysokých školách se přihlásilo 111 studentů. Stipendium bylo přiznáno 36 studentům v celkové délce 115 stipendijních měsíců. Na letní jazykové kurzy se přihlásilo 33 studentů a stipendium bylo přiznáno 6 studentům v celkové délce 6 měsíců. Vysoké školy se také účastní dalších programů podle svého profesního zaměření. Současně je zde nezbytné se zmínit, že řada našich studentů studovala v zahraničí na základě svého individuálního zájmu
a stejně tak i někteří zahraniční občané studovali na našich vysokých školách. Čeští studenti mohli získat stipendium některé ze zahraničních organizací (např.DAAD) nebo některé z nadací (např. Robert Bosch Stiftung, Fullbright Commission). Taktéž někteří cizinci studují v České republice v rámci zahraniční pomoci ČR především rozvojovým státům či pomoci politicky pronásledovaným studentům ze států s nedemokratickými režimy. V souladu se zákonem o vysokých školách pak studují zahraniční studenti od 1. ledna 1999 v České republice v českém jazyce za stejných podmínek jako čeští studenti, tedy bezplatně. V případě, že cizinci studují v cizím jazyce, je od nich požadováno školné. Jeho výši stanoví vnitřní předpisy jednotlivých vysokých škol. B3.2.4 Vývoj vysokého školství Vysoké školy mají podle zákona o vysokých školách z roku 1998 za povinnost vést tzv. matriku studentů a dodávat údaje do centrálního registru ke zpracování. Matrika studentů je databáze všech studentů vysokých škol obsahující jejich osobní data i celou historii studia. Matrika studentů je základním zdrojem pro financování vysokých škol, přičemž ve spojení s daty získanými prostřednictvím úlohy „Uchazeč“ (data o přijímacím řízení) poskytuje ministerstvu nástroj pro statistická vyhodnocení průběhu studia a zájmu o vysokoškolské studium.
Tabulka 55: Účast studentů a pedagogů v programu Socrates – Erasmus Vysoká škola UK Praha JU České Budějovice UJEP Ústí nad Labem MU Brno UP Olomouc VFU Brno OU Ostrava UHK Hradec Králové SU Opava ČVUT Praha VŠCHT Praha ZČU Plzeň TU Liberec UPa Pardubice VUT Brno VŠB-TU Ostrava VŠE Praha ČZU Praha MZLU Brno AMU Praha AVU Praha VŠUP Praha JAMU Brno Celkem Zdroj: ÚIV
Mobilita studentů Vyjíždějící studenti 239 23 24 141 112 4 27 18 8 129 34 91 12 14 70 46 89 36 36 20 7 49 12 1241
Pobytové měsíce 1278 85 95 594 470 12 91 68 31 856 136 409 48 54 311 234 425 169 176 77 21 158 71 5444
Mobilita pedagogů Přijíždějící studenti 116 0 4 51 31 0 3 1 1 64 9 13 1 0 26 14 82 14 5 20 4 39 11 509
Vyjíždějící pedagogové 68 17 8 32 15 2 21 6 1 38 3 52 5 9 32 27 5 33 18 4 5 5 2 408
Pobytové týdny 145 23 8 36 18 5 170 6 2 55 6 56 6 9 33 44 6 51 28 4 6 9 3 729
71
VZDĚLÁVACÍ SOUSTAVA V ROCE 2000 Tabulka 56: Vývoj počtu vysokých škol a fakult v letech 1989/90–2000/01
v tom
Vysoké školy Fakulty soukromé vysoké školy fakulty soukromých VŠ1)
1989/90
1990/91
23 73 x x
24 82 x x
1991/92 1992/93 1993/94 1994/95 23 94 x x
23 99 x x
23 105 x x
23 107 x x
1995/96 1996/97 1997/98 1998/99 99/2000 2000/01 23 110 x x
23 111 x x
23 112 x x
23 113 x x
23 110 . .
31 111 8 0
Poznámka: V roce 2000/001 vykázalo údaje 8 soukromých vysokých škol, které existují jako vysoké školy bez fakult. Zdroj: databáze ÚIV
Tabulka 57: Vývoj počtu studentů vysokých škol v letech 1989/90–2000/01 1989/90 1990/91 1991/92 1992/93 1993/94 1994/95 1995/96 1996/97 1997/98 1998/99 99/2000 2000/01 Studenti celkem
x Studenti s čes. občanstvím PS+OFS ( bak.a mag.) 110 021 Studenti s čes. občanstvím PS ( bak.a mag.) 89 171 Studenti s čes. občanstvím OFS ( bak.a mag.) 20 850 Cizinci - PS+OFS (bak. a mag.) 3 396 Doktorské studium – studenti s čes. občanstvím x Doktorské studium – cizinci x
x 115 072 96 379 18 693 3 122 x x
113 654 109 219 94 723 14 496 2 771 1 664 .
117 637 111 680 100 513 11 167 2 505 3 452 .
127 137 136 566 118 842 126 582 107 875 115 888 10 967 10 694 3 417 2 871 4 681 6 760 197 353
148 433 136 889 123 460 13 429 2 885 8 259 400
166 123 152 602 136 763 15 839 3 266 9 800 455
177 723 162 373 145 097 17 276 3 381 11 453 516
187 148 170 536 151 719 18 817 3 693 12 209 710
198 961 179 465 159 661 19 804 4 489 14 028 979
209 298 185 588 160 784 24 804 6 331 16 230 1 149
Poznámky: PS – prezenční studium OFS – ostatní formy studia (distanční a kombinované) bak.+mag. – bakalářské a magisterské studijní programy Zdroj: databáze ÚIV
Ukazatele uvedené v této podkapitole se týkají všech veřejných a soukromých vysokých škol, tedy zhruba 98 % studentů vysokých škol. Od roku 1989 došlo k extenzívnímu rozvoji vysokých škol, a to jak v počtu samotných institucí, tak v počtu studentů. V roce 2000/01 mělo možnost studovat 209,3 tisíce studentů (oproti roku 1989/90, kdy šlo o 113,6 tisíce studentů) na 31 vysokých školách, respektive 111 fakultách (v roce 1989/90 šlo o 23 vysokých škol a 73 fakult). Nárůst celkového počtu studentů byl způsoben především trvale se zvyšujícím zájmem o studium, částečně prodloužením délky studia na počátku devadesátých let (ze čtyřletých oborů na pětileté) a narůstajícím počtem studentů v bakalářských studijních programech. Po poklesu počtu studentů v ostatních formách studia v prvé polovině devadesátých let dochází od akademického roku 1995/96 k jeho opětovnému nárůstu a je tak více uspokojován velký zájem uchazečů o studium v těchto formách studia. Dochází také k významnému nárůstu počtu studentů cizinců studujících na našich vysokých školách. Ti v roce 2000 představovali 3,6 % všech vysokoškolských studentů. Tento nárůst je zřejmě způsoben rozvojem mezinárodní spolupráce vysokých škol, a to jak bilaterální, tak v rámci komunitárních a dalších programů (viz předchozí podkapitola). Také v oborové struktuře studentů vysokých škol došlo k výraznému posunu. Ve srovnání s akademickým rokem 1989/90 se navýšilo především zastoupení studentů ekonomických oborů, navýšil se také podíl studentů přírodních a společenských věd.
Naopak kleslo poměrné zastoupení studentů technických a zemědělských oborů a také učitelských. Ke změně v oborové struktuře studentů nepochybně přispělo – mimo rozšíření možností studia a zájmu uchazečů o jednotlivé obory – i možnosti uplatnění na trhu práce. Obecněji koncipované obory (ekonomické, společenské) umožňují jejich absolventům relativně širší výběr zaměstnání – jejich uplatnění na trhu práce má velmi rozsáhlé základy a po určitém „doškolení“ u konkrétního zaměstnavatele jsou připraveni pro výkon povolání. Naopak absolventi úzce profilovaných oborů (což se týká spíše technicky zaměřených oborů) mají zřejmě lepší výchozí pozici v případě, že najdou konkrétní zaměstnání, které odpovídá oboru jejich studia – pak je jejich vstup na trh práce výhodnější. Avšak v případě, že nenašli vhodného zaměstnavatele, je jejich přizpůsobení se na jiné zaměstnání o něco složitější. Oborová struktura nezaměstnaných absolventů však nevykazuje žádné průkazné zákonitosti. Větší počet nezaměstnaných absolventů je obvykle provázen jejich malým relativním počtem a naopak vyšší procento nezaměstnaných je vázáno na jejich celkový malý počet. Tlaky odběratelské sféry na podporu či útlum určitých oborů jsou často protichůdné a mají spíše charakter „lobování“ za své specifické (a často krátkodobé) cíle. Obecně lze říci, že nezaměstnanost absolventů vysokých škol je ve srovnání s absolventy jiných typů škol výrazně nižší a na trhu práce nepatří mezi nejvíce ohrožené skupiny. Před rokem 1989 byl velice striktně regulován počet nově přijímaných studentů na vysoké školy a státem byl řízen i počet nově přijímaných studentů do jednotlivých studijních oborů. V nemalém množství případů rozhodovala o přijetí na vysoké
72
NA POČÁTKU TISÍCILETÍ Tabulka 58: Vývoj struktury studentů vysokých škol podle skupin studijních programů v letech 1989/90–2000/01 (v %) Skupina oborů celkem přírodní vědy technické obory zem., les. a vet. vědy lékařské a farm. vědy ekonomické vědy společenské vědy právní vědy učitelství umělecké obory
1989/90 1990/91 1991/92 1992/93 1993/94 1994/95 1995/96 1996/97 1997/98 1998/99 99/2000 2000/01 100,0 3,5 36,8 9,3 9,4 11,5 4,0 3,4 20,3 1,9
100,0 4,3 35,3 8,8 9,9 11,0 6,5 3,4 18,6 2,2
100,0 4,4 33,2 8,0 9,9 11,4 7,7 4,3 18,9 2,2
100,0 5,0 31,8 7,2 9,6 11,7 9,1 4,7 18,6 2,2
100,0 5,3 30,3 6,3 8,7 13,5 10,6 4,7 18,1 2,5
100,0 5,4 29,8 6,3 8,0 15,3 10,6 4,8 17,5 2,3
100,0 5,6 28,1 6,2 7,2 16,6 11,8 4,9 17,2 2,4
100,0 6,1 27,5 6,4 6,6 17,1 12,2 5,0 16,6 2,4
100,0 6,5 28,1 5,8 6,5 17,2 12,9 5,0 15,6 2,3
100,0 6,4 28,6 6,0 6,3 17,2 9,5 5,0 18,7 2,3
100,0 6,2 29,5 3,9 6,3 18,7 10,2 4,8 18,1 2,3
100,0 6,9 28,0 3,9 6,3 23,0 8,1 4,8 16,5 2,4
Poznámka: Studenti ve všech formách studia. Do roku 1998/99 údaje podle jednotné klasifikace oborů vzdělání (JKOV), v roce 1999/2000 podle klasifikace kmenových oborů vzdělání (KKOV). Zdroj: databáze ÚIV
školy spíše politická hlediska než znalosti uchazečů. Po roce 1989 se situace značně uvolnila, vysoké školy nedostávaly ze strany ministerstva žádná omezení počtu studentů, které mohou přijmout (platí pouze rozpočtová omezení), a značně se uvolnila i pravidla přijímacích řízení, o kterých vysoké školy rozhodují samy. Vzhledem k tomu, že srovnatelnost výsledků maturitních zkoušek na jednotlivých středních školách není příliš velká, vysoké školy ve většině případů kladou daleko větší důraz na výsledek vlastních přijímacích zkoušek než na maturitní vysvědčení. Uchazeči si mohou podávat libovolný počet přihlášek (v roce 2000/01 jeden uchazeč podal v průměru 2 přihlášky; naprostá většina uchazečů – 93,4 % – si podala maximálně čtyři přihlášky), v pětině případů se však stane, že se uchazeč k přijímacímu řízení vůbec nedostaví, což tedy představuje 20 % přihlášek. V případě, že uchazeči úspěšně projdou několika přijímacími řízeními a jsou přijati ke studiu na více vysokých škol, obvykle se stává, že nastoupí ke studiu pouze na jednu vysokou školu. V roce 2000/01 se nezapsalo ke studiu pouze 3 % přijatých uchazečů. Rok 2000/01 je však z hlediska přihlášených a přijatých netypickým rokem,
Obrázek 29: Vývoj struktury uchazečů přijatých do 1. ročníku vysokých škol podle druhu absolvované střední školy v letech 1992/93–1999/2000 (v %)
neboť zde chyběl takřka celý ročník „čerstvých“ maturantů (z důvodu povinného absolvování devátého ročníku na základní škole „vypadl“ v tomto roce jeden ročník maturantů), takže struktura uchazečů o studium na vysoké škole byla odlišná. Z toho pak vyplývají další netypické záležitosti. Zájem o studium na vysoké školy rostl až do roku 1998/99, kdy se hlásilo ke studiu 107,2 tis. uchazečů (což je více než dvojnásobek přihlášených v roce 1989/90). V roce 1999/2000 počet uchazečů nepatrně poklesl na 105,4 tis. V roce 2000/01 se o studium ucházelo 103,5 tisíce uchazečů. Zde je však nutné znovu zmínit netypický rok 2000/01, takže můžeme mluvit spíše o zvýšeném zájmu o studium na vysoké škole, protože chybějící ročník maturantů se díky zájmu uchazečů tzv. odložené poptávky v konečném důsledku na počtu uchazečů o studium takřka vůbec neprojevil. Po přijímacím řízení bylo přijato v roce 2000/01 ke studiu 45,2 tis. uchazečů, šance na přijetí tedy činila necelých 44 %. O prudkém rozvoji vysokého školství svědčí srovnání s rokem 1989/90, kdy bylo přijato pouze 26,7 tis. uchazečů, i když šance na přijetí byla mírně vyšší – 52 %.
100 % 90 % 80 % 70 % 60 % 50 % 40 % 30 %
SOU gymnázia SOŠ neuvedeno
20 % 10 % 0% 1992/93
1993/94
1994/95
1995/96
1996/97
1997/98
1998/99
1999/00
Poznámka: V roce 1999/2000 byla změněna metodika vykazování střední školy, na které uchazeč složil maturitní zkoušku. V uchazečích ze SOU jsou zahrnuti všichni absolventi nástavbových oborů středních škol. Zdroj: ÚIV
73
VZDĚLÁVACÍ SOUSTAVA V ROCE 2000 Úspěšnost přijetí na vysoké školy se liší podle toho, na jaký obor si uchazeč podává přihlášku. Nejúspěšnější jsou tradičně uchazeči o studium technických studijních programů (v roce 2000/01 dosahovali 68 % úspěšnosti) a zemědělských studijních programů (44 % úspěšnost). Naopak nejmenší šanci na přijetí mají uchazeči o studium právnických fakult (18 % úspěšnost) a humanitních a společenských věd (21 % úspěšnost). Na počátku akademického roku 2000/01 nastoupilo do poslucháren vysokých škol do prezenční formy studia v magisterských a bakalářských studijních programech celkem 33,4 tisíce nových studentů. Pokud se zaměříme na rozlišení přihlášených uchazečů o studium na vysoké škole podle typu absolvované střední školy, pak lze říci, že i zde došlo ke změně. Před rokem 1989 se hlásili na vysoké školy především absolventi gymnázií, zatímco absolventi středních odborných škol a středních odborných učilišť odcházeli ve větší míře do praxe. Spolu s prudkým rozvojem středních odborných škol a současnými širšími možnostmi studia na vysoké škole se i přes nárůst počtu přijatých absolventů gymnázií jejich podíl snížil. Pokud se podíváme na rok 1999/2000, pak vidíme, že i v tomto roce došlo ve struktuře uchazečů ke změnám – jestliže v předchozích letech tvořili absolventi gymnázií přibližně polovinu uchazečů o studium, absolventi středních odborných škol přesahovali třetinu a podíl absolventů středních odborných učilišť se pohyboval pod 5 %, pak v roce 1999/2000 je struktura uchazečů odlišná. Podíl absolventů gymnázií klesl na necelých 40 %, absolventů středních odborných škol je 34 %, avšak podíl absolventů středních odborných učilišť stoupl na 16 %. Současně také vzrostl podíl těch uchazečů, kde není typ absolvované střední školy uveden. Nárůst absolventů středních odborných učilišť lze spatřovat i v odlišné metodice vykazování střední školy, na které uchazeč složil maturitní zkoušku. V uchazečích ze SOU jsou tak zahrnuti všichni absolventi nástavbových oborů středních škol. Z již zmíněného důvodu chybějících maturantů se v roce 2000/01 tento typ struktury uchazečů nesledoval a tudíž není možné zde uvést výsledky za tento rok. S růstem počtu nově přijatých studentů rostl podle očekávání i počet absolventů, i když ne takovým tempem jako počet nově přijatých. V průběhu devadesátých let se zde jednak projevil efekt porevolučních změn, kdy studenti, kteří nastoupili ke studiu před rokem 1989, si studium prodlužovali, a jednak se ze pro-
B4 Výzkum a vývoj V oblasti programů výzkumu a vývoje koordinuje ministerstvo řadu programů významných z celostátního hlediska a dále ty, které není účelné administrovat z jiných resortů. Vyhlášenými programy se ministerstvo snaží pokrýt celostátní potřeby výzkumu a vývoje. Týká se to zejména programů mezinárodní spolupráce, infrastrukturních programů z oblasti informatiky,
25 20 Absolventi v tisících
Obrázek 30: Vývoj počtu absolventů VŠ českého občanství v prezenčním studiu (bak. a mag.) v letech 1989–2000 (v tis.)
jevily i změny ve studijních plánech. V rámci vysokoškolského zákona byly studijní programy rozděleny na dlouhé (magisterské) a krátké (bakalářské). Krátké studijní programy (bakalářské) jsou koncipovány na 3–4 roky a jejich absolvování umožňuje jak odchod do praxe, tak pokračování ve studiu v navazujících magisterských studijních programech. Do dlouhých programů byla zahrnuta většina dřívějších jak 5letých, tak 4letých studijních programů (např. pedagogické fakulty, zemědělské školy, …). Navazující studijní programy umožňují prodloužení studia oproti původním dlouhým magisterským studijním programům a důsledkem je pokles počtu absolventů. Kromě vzdělávání v bakalářských a magisterských studijních programech realizují vysoké školy i nejvyšší stupeň (typ) vysokoškolského vzdělávání, vzdělávání v doktorských studijních programech (dříve v postgraduálním studiu). Toto studium je určeno absolventům magisterských studijních programů a zcela nahradilo bývalý systém vědecké přípravy (aspirantury). V roce 2000/01 se vzdělávalo v doktorských studijních programech celkem 17 379 studentů (z toho 1 149 cizinců). Počet studentů českého občanství zaznamenal od roku 1991/92 takřka desetinásobný nárůst až na 16 230 studentů. Kromě standardního vzdělávání v bakalářském, magisterském a doktorském studijním programu nabízejí vysoké školy i další vzdělávací programy. Na vysokých školách je možné absolvovat rekvalifikační kursy, univerzitu třetího věku, doplnit si či rozšířit pedagogickou kvalifikaci a absolvovat celou řadu kurzů celoživotního vzdělávání. V roce 2000/01 studovalo na vysokých školách více než 17 tisíc studentů v těchto vzdělávacích programech, z toho 3,7 tisíc získávalo a 1,8 tisíce si rozšiřovalo pedagogickou kvalifikaci.
15 10 5 0 1989
Zdroj: ÚIV
1990
1991
1992
1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
74
NA POČÁTKU TISÍCILETÍ prezentace výsledků výzkumu a vývoje, jejich popularizace apod. V období kalendářního roku 2000 se v oblasti výzkumu a vývoje vysoké školy soustředily zejména na řešení výzkumných záměrů. Pracovní týmy, které se utvořily kolem výzkumných záměrů, se staly významným vědeckým potenciálem vysokých škol. V roce 2000 ukončily druhý rok své činnosti. Vysoké školy tak měly možnost získat finanční prostředky z institucionální finanční podpory pro zvýšení úrovně výzkumu a vývoje. Část své výzkumné kapacity věnovaly vysoké školy jednotlivým výzkumným projektům. Těmito projekty se vysoké školy zapojily do programů významných z celostátního hlediska. Vedle výzkumu pro státní správu to byly zejména programy mezinárodní spolupráce a infrastrukturní programy a další programy, kterými byly programy GA ČR, GA AV ČR, programy jiných resortů a interní programy vysokých škol. Velký význam, zejména pro mladé vědecké pracovníky, má interní grantový systém na vysoké škole. Grantová agentura Univerzity Karlovy vyhlásila v roce 2000 další kolo grantové soutěže, jejímž cílem je umožnit především mladším pracovníkům UK zapojení do vědecké činnosti. Na UK mohli konstatovat, že klesá věkový průměr řešitelských kolektivů a daří se zapojovat do práce na interních grantech stále více studentů doktorských studijních programů, z nichž někteří jsou i hlavními řešiteli projektů.
B4.1 Institucionální podpora výzkumu a vývoje na vysokých školách Na vysokých školách jsou z institucionálních prostředků na výzkum a vývoj podporovány nespecifikovaný výzkum a výzkumné záměry. Prostředky jsou přidělovány na základě zhodnocení činnosti vysokých škol v této oblasti. Tyto prostředky poskytuje MŠMT veřejným vysokým školám formou finanční dotace, přičemž jejím cílem je podněcovat a podporovat výzkumnou a vývojovou činnost veřejných vysokých škol. Bohužel je smutnou skutečností, že většina škol je nucena část finančních prostředků určených na vědu a výzkum využívat na režijní náklady pro zabezpečení vědecké a výzkumné činnosti, prostředků na otop, energie, telefonní poplatky, apod., neboť prostředky určené na tyto potřeby zcela nedostačují. Tím jsou však skutečné náklady vynaložené na výzkum nižší, přičemž lze odhadovat, že jde často až o třetinu finančních prostředků odebraných z výzkumu a vědy. Nespecifikovaný výzkum na vysokých školách je částí výzkumu a vývoje, která je bezprostředně spjata s účastí studentů vysokých škol na řešení projektů výzkumu a vývoje. Finanční prostředky na nespecifikovaný výzkum stanoví Rada vlády ČR pro výzkum a vývoj a rozděluje je ministerstvo podle ukazatelů úspěšnosti výzkumné a vývojové činnosti, a to na základě těchto kritérií: prostředky získané vysokou školou na řešení projektů vzkumu a vývoje (granty), podíl habilitovaných pedagogů na celkovém počtu pedagogů dané vysoké školy, podíl absolventů doktorských studijních programů na celkovém přepočteném počtu studentů dané vysoké školy.
Tabulka 59: Výzkumné záměry vysokých škol a jejich financování v roce 2000 Vysoká škola
Počet výzkumných záměrů
Finanční prostředky (v tis. Kč)
UK Praha JU Č. Budějovice UJEP Ústí nad Labem MU Brno UP Olomouc VFU Brno OU Ostrava UHK Hradec Králové SU Opava ČVUT Praha VŠCHT Praha ZČU Plzeň TU Liberec UPa Pardubice VUT Brno VŠB-TU Ostrava VŠE Praha ČZU Praha MZLU Brno AMU Praha AVU Praha VŠUP JAMU Brno Celkem
78 18 6 25 22 5 10 4 2 32 8 9 15 5 21 18 8 118 6 1 2 0 1 314
282 138 28 113 1 004 84 349 37 154 14 058 6 025 2 008 3 012 163 677 99 411 16 066 11 046 24 100 104 432 48 178 11 044 25 985 42 174 845 1 219 0 1 219 1 007 257
Poznámka: Finanční prostředky zahrnují kapitálové i běžné prostředky Zdroj: MŠMT
V roce 2000 získaly vysoké školy na nespecifikovaný výzkum 999 355 tis. Kč. Stěžejním nástrojem institucionálního financování výzkumu a vývoje jsou výzkumné záměry, které představují dlouhodobý, strategický záměr rozvoje výzkumu a vývoje na vysoké škole. Finanční podpora je výzkumným záměrům poskytována na základě pravidelného hodnocení výzkumných záměrů a výsledků na několika úrovních – na úrovni vysoké školy, na úrovni ministerstva (případně i na meziresortní úrovni) a na úrovni Rady vlády ČR pro výzkum a vývoj. Vysoké školy formulovaly a předložily 314 výzkumných záměrů. V r. 2000 byla na realizaci výzkumných záměrů vynaložena částka 1 007 257 tis. Kč. Počet výzkumných záměrů včetně přidělených finančních prostředků je uveden v tabulce.
B4.2 Programy a projekty výzkumu a vývoje Mezinárodní programy výzkumu a vývoje pokrývají širokou oblast výzkumu a vývoje zemí EU. Jednotlivé projekty jsou orientovány na programy 4. a 5. Rámcového programu, COST, EUREKA, KONTAKT, INGO atd. Cílem programu EUPRO je plnit Evropské asociační dohody a zapojování do sítě pracovišť Evropské unie ve společných progra-
75
VZDĚLÁVACÍ SOUSTAVA V ROCE 2000 mech EU a tím přispívat mimo jiné k integraci českého výzkumu a vývoje do sítě pracovišť EU. Cíle 5. Rámcového programu EU jsou stanoveny rozhodnutím Evropské rady. Dalším cílem programu EUPRO je podpora účasti řešitelů projektů z ČR zejména s ohledem na organizační zajištění této účasti. Kromě toho jsou z tohoto programu finančně podpořeny dobíhající projekty 4. Rámcového programu. Cílem programu COST je evropská mezinárodní spolupráce v oblasti výzkumu a vývoje, která umožňuje zapojení vědeckých a výzkumných pracovníků z ČR do evropských týmů za účelem koordinace konkurenceschopných výzkumných a vývojových aktivit financovaných na národní úrovni. Program EUREKA má podporovat mezinárodní spolupráci mezi průmyslovými podniky, výzkumnými ústavy a vysokými školami a vytvářet tak podmínky pro zvýšení úrovně a výkonnosti evropského průmyslu, rozvíjet společnou infrastrukturu a řešit problémy dotýkající se více zemí. Výstupy z této spolupráce jsou špičkové technologie a výrobky.
Program KONTAKT má umožnit podporu účasti českých výzkumných a vývojových pracovníků v mnohostranných programech výzkumu ESA, SEI a NATO a dalších a v některých významných dvoustranných programech se státy, se kterými má Česká republika sjednanou Dohodu o spolupráci ve výzkumu a vývoji, a dále v programech NSF. Cílem programu INGO je usnadnit širokému spektru vědeckovýzkumné obce přístup k aktivitám mezinárodních nevládních organizací. Podporuje usnadnění financování členských závazků organizací výzkumu a vývoje v mezinárodních nevládních vědeckých organizacích a aktivní účast vědců z ČR v řídicích orgánech mezinárodních nevládních vědeckých organizacích. Infrastrukturní programy jsou orientovány na řešení specifických problémů. Do skupiny infrastrukturních programů patří programy Posílení výzkumu na vysokých školách, Rozvoj informační infrastruktury pro výzkum a vývoj, Zpřístupňování výsledků výzkumu a vývoje, Informační zdroje pro výzkum a vývoj, Výzkumná centra atd.
Tabulka 60: Počty projektů vysokých škol v programech výzkumu a vývoje
Veřejná vysoká škola UK Praha JU Č. Budějovice UJEP Ústí n. L. MU Brno UP Olomouc VFU Brno OU Ostrava UHK H. Králové SU Opava ČVUT Praha VŠCHT Praha ZČU Plzeň TU Liberec UPa Pardubice VUT Brno VŠB-TU Ostrava VŠE Praha ČZU Praha MZLU Brno AMU Praha AVU Praha VŠUP Praha JAMU Brno Celkem
LS
VS
8
22 5
2 2 5
14
31
Poznámky: LS Výzkum pro státní správu VS Posílení výzkumu na VŠ LB Rozvoj informační infrastruktury pro V+V LN Výzkumná centra LP Zpřístupňování výsledků V+V LI Informační zdroje pro V+V Zdroj: MŠMT
Národní programy LB 1
10 6
3
2
1 1
2 12 5 5 3 1 5 3 3 1 4 1 2 1 93
7 1 3 3 6 3 1 2
32
LN
LP
LI
17 1
8
2
1
2 4 4
3 2
2 1
1
7 1 4 3 1 3 1 1
2 1
5
3 1 1 5 1 3 2
1
1 1 1
46
23
28
76
NA POČÁTKU TISÍCILETÍ Tabulka 61: Počty projektů vysokých škol v programech výzkumu a vývoje – Mezinárodní programy
Veřejná vysoká škola UK Praha JU Č. Budějovice UJEP Ústí n. L. MU Brno UP Olomouc VFU Brno OU Ostrava UHK H. Králové SU Opava ČVUT Praha VŠCHT Praha ZČU Plzeň TU Liberec UPa Pardubice VUT Brno VŠB-TU Ostrava VŠE Praha ČZU Praha MZLU Brno AMU Praha AVU Praha VŠUP Praha JAMU Brno Celkem
OE
Mezinárodní programy OC OK 20 3 1 4 2 1 1
5 3
8 6
2 4
2 1 17 1
14
LA
ME
6 1
1 2
1 1 1 33 8 1 1 1 12 4 1
8 5 3
9 2 3 2 8 3
2 15 6 5 2 2 10 5 1
1 1
2 1
15
69
79
35
67
Poznámky: OE Eureka OC Cost OK 4. a5. Rámcový program (Eupo) LA Ingo ME Kontakt Zdroj: MŠMT
Program Posílení výzkumu na vysokých školách má umožnit vytvoření nových výzkumných pracovišť (laboratoří) na vysokých školách, která mají vypracovaný konkrétní výzkumný program na dobu nejméně čtyř let, na kterých budou pracovat převážně mladí vědečtí pracovníci. Cílem programu Rozvoj informační infrastruktury pro výzkum a vývoj je zvýšit efektivnost a výkonnost výzkumu a vývoje prostřednictvím souboru činností a služeb pro zpracování dat a sdílení informací určených pro pracovníky a uživatele výsledků výzkumu a vývoje. Program Zpřístupňování výsledků výzkumu a vývoje české veřejnosti je zaměřen na popularizaci výzkumu a vývoje prostřednictvím kvalitní mediální tvorby a popularizačních periodik, podporu těchto odborných periodik a prezentaci výsledků výzkumu a vývoje, určených široké i odborné veřejnosti, na výstavách a veletrzích. Program Informační zdroje pro výzkum a vývoj má umožnit vědeckým či výzkumným pracovníkům nebo uživatelům výsledků výzkumu a vývoje získat v daném oboru na jednom místě veškeré dostupné informace.
Cílem programu Výzkumná centra je soustředit kapacity a prostředky na vybrané směry výzkumu, zvýšit kvalitu výzkumu orientovaného na dlouhodobé požadavky aplikační sféry a u cíleného výzkumu zohlednit regionální potřeby, dále koncentrovat prostředky na omezený počet center o velikosti přiměřené danému směru, zvýšit podporu mladých výzkumných pracovníků a podpořit spolupráci výzkumných týmů různých institucí. Pro-gram je členěn na dva podprogramy: A badatelský – základní výzkum s nezbytnou vazbou na mezinárodní spolupráci. B cílený – aplikovaný výzkum s nezbytnou vazbou na další využití výsledků výzkumu a podporu v rámci regionu, u něhož je mezinárodní spolupráce vhodná a vítaná. Program „Výzkumy pro státní správu“ řeší otázky, které se bezprostředně dotýkají ústředního orgánu a jeho mezinárodních závazků (např. v rámci OECD). Řeší problematiku výzkumu a vývoje z oblasti školství, mládeže a tělovýchovy. Z hlediska finančních objemů a počtu řešených projektů zaujímal v roce 2000 relativně malý podíl vzhledem k ostatnímu výzkumu v resortu.
77
VZDĚLÁVACÍ SOUSTAVA V ROCE 2000 Tabulka 62: Počty projektů vysokých škol v programech výzkumu a vývoje – Další programy
Veřejná vysoká škola UK Praha JU Č. Budějovice UJEP Ústí n. L. MU Brno UP Olomouc VFU Brno OU Ostrava UHK H. Králové SU Opava ČVUT Praha VŠCHT Praha ZČU Plzeň TU Liberec UPa Pardubice VUT Brno VŠB-TU Ostrava VŠE Praha ČZU Praha MZLU Brno AMU Praha AVU Praha VŠUP Praha JAMU Brno Celkem
Další programy GA AV ČR Interní programy
GA ČR
Z jiných resortů
Ostatní
115 17
102 32
109 5
19 17 5
10 22
33
5
10
49 28 12 6 5 44
34
5
138 22 15 4 1 36
1
12 122
7 40 40
70
621
409
129 27 9 157 47 11 14 6 18 186 116 35 24 39 135 114 36 30 42 1
28 4
1 178
124
4 1 3
11 9 3 1
7 5 4 1 6 6 7 8 1
255
Poznámka: Ve sloupci Ostatní jsou uvedeny všechny programy vysokých škol, které nebylo možno podle předložených výročních zpráv jednoznačně zařadit. Zdroj: ÚIV
Tabulka 63: Účelové prostředky státního rozpočtu poskytnuté vysokým školám na výzkum a vývoj v roce 2000 Programy LS – Výzkum pro státní správu LP – Zpřístupňování LI – Informační zdroje LN – Výzkumná centra VS – Posílení LB – Infra II OE – EUREKA OC – COST OK – 4 a 5. RP LA – INGO ME – KONTAKT Celkem
Investice 0 0 8 777 110 289 0 3 747 1 450 7 125 14 820 5 200 3 523 154 931
Účelové prostředky na VaV v roce 2000 (v tis. Kč) Neinvestice
Celkem
1 815 4 108 45 497 152 126 249 864 9 902 6 770 13 860 0 9 561 14 708 508 211
1 815 4 108 54 274 262 415 249 864 13 649 8 220 20 985 14 820 14 761 18 231 663 142
Poznámka: Tabulka nezahrnuje prostředky projektů uvedených v tabulce „Další programy“ Zdroj: MŠMT
78
NA POČÁTKU TISÍCILETÍ
B5 Školská zařízení pro výchovu mimo vyučování a péči o děti a mládež Společnost klade na vzdělávací systém i takové nároky, které se nevztahují přímo k výuce ve školách, ale týkají se vzdělávání žáků mimo samotné vyučování a zasahují i do oblasti výchovné. Vzdělávací soustava tak vedle škol zahrnuje i zařízení a instituce, které tvoří systém doplňkové péče související přímo či nepřímo se vzděláváním a rozvojem dětí. Tato zařízení vytvářejí sociální zázemí škol a podporují mimoškolní vzdělávací aktivity. Soustava školských zařízení plní zejména následující funkce: výchovu a vzdělávání mimo vyučování a zájmové vzdělávání (státní jazykové školy, školní družiny a kluby, střediska pro volný čas dětí a mládeže), v této zprávě jsme mezi tato zařízení zařadili díky jejich vzdělávací nabídce i základní umělecké školy, které jsou ve školském zákoně definovány jako „školy“, ubytování a stravování dětí, žáků a studentů (internáty speciálních škol, domovy mládeže, vysokoškolské koleje, školní jídelny a vysokoškolské menzy), předškolní výchovu (mateřské školy a speciální mateřské školy – viz kap. B2.5), výkon ústavní výchovy a ochranné výchovy a preventivně výchovné péče dětské domovy, výchovné ústavy (dětský, pro mládež, děti a mládež, nezletilé matky) ústavy s výchovně léčebným režimem, diagnostické ústavy (dětský, pro mládež), střediska výchovné péče pro děti a mládež, výchovné poradenství (pedagogicko–psychologické poradny, speciálně pedagogická centra). Na činnost těchto zařízení bylo v roce 2000 vynaloženo 14,9 % celkového objemu prostředků resortu školství a 21,3 % celkových výdajů obcí na vzdělávání. Část prostředků hradí rodiče žáků, kteří tato zařízení navštěvují. Výše spoluúčasti se značně liší v závislosti na typu zařízení, věku dítěte i podle zřizovatele.
B5.1. Péče o děti mimo vyučování Cílem zařízení, která poskytují péči o děti mimo vyučování, je orientace dětí na hodnotné zájmy, rozvíjení jejich vědomostí a doved-
ností, a dále i působení výchovné a socializační. Nezanedbatelná je i funkce výpomoci zaměstnaným rodičům v péči o potomka. Školní družiny jsou určeny především žákům prvního stupně základních škol a odpovídajících ročníků škol speciálních. Zabezpečují výchovu, vzdělávání a rekreaci žáků po ukončení školního vyučování, mohou organizovat i zájmové kroužky, kterých se účastní žáci zapsaní ve školní družině. Většinou jsou družiny zřizovány přímo v základní či speciální škole, existují však i školní družiny při mateřských školách a samostatné školní družiny. Počet školních družin plynule rostl až do roku 1998/99, kdy jich v České republice existovalo 4 254, v následujícím roce jejich počet o něco poklesl (na 4 149), ale v roce 2000/01 opět vzrostl na 4 242. V posledních letech navštěvuje družiny okolo 230 tisíc žáků, což představuje zhruba 36 % počtu žáků základních a speciálních škol odpovídajících ročníků. Tento podíl je v posledních pěti letech takřka konstantní, srovnáme-li jej však s rokem 1989/90, kdy školní družiny navštěvovala téměř polovina žáků příslušných ročníků (49,5 %), je zřejmý dramatický pokles v návštěvnosti těchto zařízení. Obdobou školních družin pro žáky druhého stupně základních škol, speciálních škol a víceletých středních škol jsou školní kluby. Podobně jako školní družiny vznikají především přímo na školách, ale existují i samostatné školní kluby. Na rozdíl od školních družin počet klubů od roku 1989/90 podstatě vzrostl a stoupá i v posledních třech letech – v roce 2000/01 existovalo 493 školních klubů, což je o 56 více než v roce 1989/90. Spolu s nárůstem počtu klubů se zvyšuje i počet žáků, kteří je navštěvují – v roce 2000/01 to bylo téměř 43 tisíc žáků, oproti pouhým asi 17,5 tisíce v roce 1989/90. Podíl žáků příslušných ročníků základních, speciálních a víceletých středních škol navštěvujících tato zařízení se tak mezi lety 1989/90 a 2000/01 více než ztrojnásobil; v roce 2000/01 činil 8,3 %. Střediska pro volný čas dětí a mládeže zabezpečují péči o děti a mládež ve volném čase a plní funkci výchovně vzdělávací a rekreační. Jedná se v podstatě o nástupnické organizace domů pionýrů a mládeže a domů dětí a mládeže. Střediska pro volný čas dětí a mládeže se zřizují jako domy dětí a mládeže, případně jako stanice zájmových činností, a organizují pro děti a mládež, ale i pro jejich rodiče a další dospělé zájemce, následující činnosti:
Tabulka 64: Vývoj počtu školních družin a klubů, počtu žáků v nich a jejich podílu na odpovídající školské populaci v letech 1989/90–2000/01 1989/90 1990/91 1991/92 1992/93 1993/94 1994/95 1995/96 1996/97 1997/98 1998/99 99/2000 2000/01 Počet školních družin Počet zapsaných žáků Podíl na počtu žáků 1. stupně ZŠ, speciálních ZŠ a ZvŠ1) Počet školních klubů Počet zapsaných žáků Podíl na počtu žáků 2. stupně ZŠ, nižších ročníků víceletých G, speciálních ZŠ a ZvŠ1)
Poznámka: Zdroj: ÚIV
3 744 280 346
3 851 263 878
3 931 238 049
3 975 233 444
4 000 206 858
4 104 211 904
4 226 226 630
4 240 231 924
4 252 233 108
4 254 232 351
4 149 229 169
4 242 229 040
49,5 %
48,3 %
44,2 %
44,2 %
39,7 %
40,5 %
43,3 %
36,3 %
36,7 %
35,9 %
36,0 %
36,8 %
283 17 543
576 30 375
527 26 099
448 23 099
328 17 831
326 20 907
352 25 821
371 27 175
365 28 870
404 29 911
437 36 505
493 42 960
2,6 %
4,8 %
4,4 %
4,2 %
3,4 %
4,2 %
5,4 %
5,3 %
5,7 %
5,7 %
7,0 %
8,3 %
1) Do roku 1995/96 podíly bez speciálních škol.
79
VZDĚLÁVACÍ SOUSTAVA V ROCE 2000 400
372
354
180
327
160
325
350
317
317
305
301
302
301
294
295
140
250
120 100
185
184
80
154
152
178
171
169
155
200
183
187
179
173
150
60 Mládež do 15 let Mládež nad 15 let Počet středisek
100
40 20
300 Počet středisek
200
Členové v tisísích
Obrázek 31: Vývoj počtu středisek pro volný čas dětí a mládeže a jejich členů (v tis.) v letech 1989/90–2000/01
42
39
47
42
43
41
39
51
44
40
35
37
50 0
0 89/90 90/91 91/92 92/93 93/94 94/95 95/96 96/97 97/98 98/99 99/00 00/01
Poznámky: V letech 1989/90 a 1990/91 Domy pionýrů a mládeže včetně samostatných středisek. V roce 1991/92 Domy dětí a mládeže včetně samostatných středisek. Zdroj: ÚIV
pravidelnou zájmovou činnost (zájmové kroužky, kluby, soubory, kurzy), příležitostnou zájmovou činnost (exkurze, přednášky, besedy), prázdninovou činnost (tábory, odborná soustředění), individuální činnost pro talentovanou mládež, soutěže a přehlídky, odborná soustředění, nabídku spontánních aktivit. Počet středisek pro volný čas dětí a mládeže se od roku 1989/90 postupně snižoval, zhruba od poloviny 90. let se pak udržuje stabilně na úrovni okolo 300. Ve školním roce 2000/01 existovalo 295 středisek pro volný čas dětí a mládeže, což je jen o jeden více než v předchozím roce. Celkový počet členů středisek se mezi lety 1989/90 až 2000/01 snížil z 226,3 tisíc na 220,2 tisíc, tj. o necelá 3 %. Oproti roku 1997/98 však návštěvnost těchto zařízení opět mírně vzrostla. O činnost středisek je zájem hlavně mezi mládeží do 15 let, která tvoří v současnosti zhruba čtyři pětiny všech členů (tento poměr se příliš nemění). Pravidelná zájmová činnost rozvíjí zájmy a tvořivost dětí, nezanedbatelnou funkcí je i poznávání a rozvíjení talentu dětí. Pravidelné zájmové činnosti se účastní především děti ve věku 6 – 15 let; v posledních letech přitom vzrůstá počet aktivit směřovaných předškolním dětem, zatímco u činnosti určené mládeži pozorujeme spíše pokles zájmu o tyto programy. K začátku školního roku 2000/01 působilo ve střediscích volného času 17 454 zájmových útvarů, což je o 363 více než v minulém roce. Tyto zájmové programy měly 220,2 tisíc členů, z nichž více než 70 % bylo mladší 15 let. V případě příležitostných zájmových akcí se jedná zejména o jednorázové, někdy cyklické organizované akce zaměřené na výchovně-vzdělávací, sportovní či rekreační aktivity. V roce 2000/01 se těchto akcí účastnilo více než 2,7 mil. osob, počet účastníků vzhledem k minulému roku přitom vzrostl zhruba o 12,5 %. Prázdninová činnost středisek volného času spočívá především v organizování dětských táborů, expedic a odborných soustředění. V posledních letech dochází k mírnému poklesu počtu letních i zimních táborů, oproti předešlému roku se však jejich počet opět zvýšil 24 Přípravné
o 379, tj. téměř o 17 %. V průběhu školního roku 2000/01 včetně hlavních prázdnin uspořádala střediska celkem 2 007 letních a 616 zimních táborů, kterých se účastnilo 68,4 tisíc, resp. 17 tisíc dětí. Organizace soutěží a přehlídek se týká zejména akcí vyhlašovaných či garantovaných MŠMT, a to na úrovni základních, okresních, oblastních i republikových kol. Ve školním roce 2000/01 se soutěží organizovaných středisky zúčastnilo 290 tisíc dětí, což je o zhruba 22 tisíc více než v předešlém roce. Práce s talentovanou mládeží ve střediscích spočívá zejména v podpoře práce na tematických úkolech, v organizaci vzdělávacích akcí a v odborných soustředěních. Další úroveň pak tvoří nabídka činností pro talenty s vyhraněnými zájmy (práce v laboratořích, ateliérech apod.). Součástí poskytovaných aktivit je i poradenská činnost. Mimo uvedené aktivity se střediska volného času zabývají i dalšími oblastmi, jako jsou ekologická a enviromentální výchova, výchova k participaci na občanské společnosti, práce se specifickými sociálními skupinami (nezaměstnaní, romské etnikum) či s postiženými dětmi. Některá střediska též organizují specializované výukové programy pro mateřské, základní i střední školy, které vyžadují odborného lektora a které jsou školou obtížně realizovatelné. Činnost středisek zabezpečují interní pracovníci v celkem 1 437 přepočtených úvazcích za pomoci 8 161 externích pracovníků (celkem 851,3 přepočtených úvazků) a 2 015 dobrovolných spolupracovníků bez nároku na mzdu. Základní umělecké školy jsou sice ve školském zákoně definovány jako školy, pro charakter jejich vzdělávací nabídky jsme je však zařadili do kapitoly o školských zařízeních. Existují již více než 35 let a původně byly zřizovány pod názvem lidové školy umění. Poskytují základy vzdělání v jednotlivých uměleckých oborech (hudební, výtvarné, taneční a literárně dramatické) a připravují děti pro studium na konzervatořích a mládež ke studiu na vysokých školách s uměleckým zaměřením. Základní umělecké školy organizují studium určené pro žáky od 5 do 18 let24 a pro dospělé (nejdéle 4leté studium). Počet základních uměleckých škol včetně jejich poboček se od roku 1989/90 průběžně
studium (1–2 roky), I. a II. stupeň základního studia (7leté, resp. 4leté) a rozšířené studium obou stupňů.Přípravné studium (1–2 roky), I. a II. stupeň základního studia (7leté, resp. 4leté) a rozšířené studium obou stupňů.
80
NA POČÁTKU TISÍCILETÍ 180
80
105,1
71,0
144,3
144,5
900
821
800 145,6
147,5
700 145,7
145,6
124,8
68,2
68,7
67,2
600 500
112,1
109,3
1000
75,0
80,3
85,1
83,8
83,5
83,1
Počet škol
105,4
138,4
562
542
810
804
761
745
674
645
120
60 Žáci v hudebních oborech Žáci v ostatních oborech Počet zákl. umělec. škol a jejich poboček
770
140
100
926
882
160
Žáci v tisísích
Obrázek 32: Vývoj počtu základních uměleckých škol a jejich žáků (v tis.) v letech 1989/90–2000/2001
400 81,6
79,8
300
40
200
20
100 0
0 1989/90 1990/91 1991/92 1992/93 1993/94 1994/95 1995/96 1996/97 1997/98 1998/99 1999/00
Poznámka: Zdroj: ÚIV
1) V roce 1989/90 včetně lidových škol umění
zvyšuje, s výjimkou výkyvu ve školním roce 1994/95. Od roku 1989/90 do roku 2000/01 přibylo celkem 384 škol a poboček, což představuje více než 70procentní nárůst v daném období. Počet žáků těchto škol se ve srovnání s rokem 1989/90 zvýšil o necelých 49 tisíc, tj. téměř o třetinu, a v roce 2000/01 dosáhl 225,3 tisíc. V posledních třech letech počet žáků opět mírně klesá. V celém období je nejvyšší zájem o studium hudebních oborů, které navštěvuje 64,6 % všech žáků. Státní jazykové školy zajišťují studium cizích jazyků pro děti, mládež i dospělé na všech úrovních znalostí. Studium může být zakončeno státní závěrečnou zkouškou. Kromě státních jazykových škol nabízejí studium cizích jazyků i soukromé jazykové školy, údaje o jejich počtu a počtu žáků, kteří je navštěvují, však nejsou k dispozici, stejně jako údaje o žácích učících se cizím jazykům v rámci jiných organizací a kurzů. Počet státních jazykových škol se pohybuje mezi 26 v roce 1991/92 a 33 v roce 2000/01 a ve sledovaném období je takřka konstantní. Počet studentů trvale klesá a to dosti výrazně: ze 64 tisíc v roce 1989/90 na 25 tisíc v roce 2000/01, což je úbytek téměř na třetinu stavu v roce 1989.
B5.2. Školní stravování a ubytování žáků základních a středních škol Školní stravování dětí v mateřských školách a žáků základních, středních, vyšších odborných a speciálních škol zabezpečují školní
jídelny, které existují buď přímo při škole, domově mládeže, nebo fungují jako samostatná zařízení. Mimo státní školní jídelny existují od roku 1992/93 i jídelny nestátní. Kromě stravování dětí/ žáků a pedagogů mohou jídelny na komerční bázi nabízet stravování i jiným osobám. Počet evidovaných školních jídelen od roku 1989 stále klesá25 a v roce 2000/01 dosáhl hodnoty 8 547, což je pouze cca 80 % původního stavu z roku 1989/90. Klesající tendenci vykazuje i počet stravujících se žáků – od roku 1989/90 do roku 2000/01 se tento počet snížil o více než 340 tisíc, tj. zhruba o pětinu. V roce 2000/01 se ve školních jídelnách stravovalo 1 354 tisíc žáků, z toho 20 % z mateřských škol, 62 % ze základních a 17 % ze středních a vyšších odborných škol. Ubytování žáků zejména středních a vyšších odborných škol zabezpečují domovy mládeže. Součástí domovů je obvykle i školní jídelna a kromě ubytování a stravování nabízejí tato zařízení ubytovaným žákům i jiné služby a aktivity. Zatímco do roku 1996/97 počet domovů mládeže stoupal, od tohoto roku naopak stále klesá26. V roce 2000/01 existovalo 570 domovů mládeže, což je o 20 % méně než v roce 1996/97. Počet ubytovaných žáků naproti tomu vykazuje od roku 1996/97 rostoucí tendenci: v roce 2000/01 bylo v domovech mládeže ubytováno 58,7 tisíc žáků, což představuje nárůst o 1,6 tisíce žáků oproti předešlému roku a o 4,7 tisíce vzhledem k roku 1996/97. Nárůst počtu ubytova-
Tabulka 65: Vývoj počtu státních jazykových škol a jejich žáků v letech 1989/90–2000/01 1989/90 1990/91 1991/92 1992/93 1993/94 1994/95 Počet jazykových škol1) Počet žáků jazykových škol Poznámka: Zdroj: ÚIV
30 63 888
32 60 626
26 44 760
27 39 682
27 39 411
27 31 212
1995/96 1996/97 28 32 873
27 30 111
1997/98 1998/99 99/2000 2000/01 30 30 001
32 26 959
31 26 709
33 25 044
1) Včetně poboček a lidových škol jazyků.
25 Ve statistikách Ministerstva školství v období 1989/90–1995/96 chybí údaje o školních jídelnách zřizovaných ministerstvy hospodářství, zdravotnictví
a zemědělství. V roce 1996/97 pak byla provedena delimitace školních jídelen z jiných resortů s výjimkou Ministerstva zemědělství. Z toho důvodu je nutné posuzovat údaje v časových řadách za období 1989/90–1995/96 a 1996/97–1999/2000 odděleně. 26 Také v případě domovů mládeže chybí v období 1989/90–1995/96 údaje o domovech zřizovaných ministerstvy hospodářství, zdravotnictví a zemědělství. I zde byla v roce 1996/97 provedena delimitace, a proto je nutné posuzovat údaje v časových řadách za období 1989/90–1995/96 a 1996/97–1999/2000 odděleně.
81
VZDĚLÁVACÍ SOUSTAVA V ROCE 2000
1 600
10 448 10 121 9 978
10 641
Ne zcela srovnatelná data 9 048 8 938 8 775
9 114
11 000 10 000
8 867
8 737 8 676 8 547
9 000
1 400
8 000
1 200
7 000
1 000 800
6 000 1 695
1 520
1 381
1 364
600 400
Stravující se žáci v jídelnách celkem Stravující se dospělí Počet školních jídelen
200
193
253
213
191
1 325
1 314
290
269
1 405
1 314
1 410
368
310
5 000 1 377
363
1 360
357
1 354
351
4 000
350
Počet školních jídelen
1 800
Stravující se v tisísích
Obrázek 33: Vývoj počtu školních jídelen a stravujících se (v tis.) v letech 1989/90–2000/2001
3 000 2 000 1 000 0
0 89/90 90/91 91/92 92/93 93/94 94/95 95/96
96/97
97/98
98/99
99/00
00/01
Poznámka: Do roku 1995/96 údaje bez školních jídelen zřizovaných ministerstvy zemědělství, hospodářství a zdravotnictví Zdroj: ÚIV
Obrázek 34: Vývoj počtu (v tis.) a struktury (v %) žáků stravujících se ve školních jídelnách v letech 1989/90–2000/2001
100 % 90 %
194,1
170,0
180,5
178,1
241,0
255,6
212,4
223,0
236,9
80 % 70 % 60 %
Ne zcela srovnatelná data 1094,9
884,4
809,9
801,4
844,9
844,9
860,3
846,6
837,5
405,2
324,9
321,1
332,2
316,9
308,0
302,5
288,5
277,5
1989/90
1991/92
1993/94
1995/96
1996/97
1997/98
1998/99
1999/00
2000/01
50 % 40 % 30 % 20 %
Stravující se žáci mateřských škol Stravující se žáci základních škol Stravující se žáci středních škol
10 % 0%
Poznámka: Do roku 1995/96 údaje bez školních jídelen zřizovaných ministerstvy zemědělství, hospodářství a zdravotnictví. Zdroj: ÚIV
60
660
705
700 615
50
578
570
Ne zcela srovnatelná data
Ubytovaní v tisísích
Obrázek 35: Vývoj počtu domovů mládeže a počtu ubytovaných studentů (v tis.) v letech 1989/90–2000/2001
Počet těchto zařízení i počet ubytovaných žáků od roku 1989/90 plynule klesá. V roce 2000/01 existovaly internáty při 120 speciálních školách (15 % všech speciálních škol) a bylo na nich ubytováno 5 617 žáků (8 % všech žáků speciálních škol), což je zhruba polovina ubytovaných žáků ve srovnání s rokem 1989/90.
500
40
400 30 257
263
254
286
283
305
314
300
20
200
10 Ubytovaní žáci Počet domovů mládeže
600
100 40,3
39,6
31,9
32,9
32,9
32,1
32,8
54,0
56,8
54,8
57,1
58,7 0
0 89/90
90/91
91/92
92/93
93/94
94/95
95/96
96/97
97/98
Poznámka: Do roku 1995/96 údaje bez domovů mládeže zřizovaných ministerstvy zemědělství, hospodářství a zdravotnictví. Zdroj: ÚIV
98/99
99/00 00/01
Počet domovů mládeže
ných oproti roku 1998/99 je způsoben především doplněním chybějícího postupového ročníku na středních odborných učilištích (vlivem zavedení povinné devítileté školní docházky na základních školách) a tím i následným zvýšením poptávky po ubytování. Kromě domovů mládeže existují další ubytovací zařízení – internáty, které ubytovávají především žáky speciálních škol.
82
NA POČÁTKU TISÍCILETÍ
Ubytování a stravování studentů vysokých škol zabezpečují vysokoškolské koleje a menzy. Oba typy zařízení jsou spravovány jednotlivými veřejnými vysokými školami. Vzhledem k tomu, že vysokoškolské koleje byly budovány nerovnoměrně, mezi ubytovacími možnostmi pro studenty jednotlivých vysokých škol existují značné rozdíly. Vysokou variabilitu v ubytovacích kapacitách nalezneme nejen mezi jednotlivými vysokoškolskými městy, ale i v rámci škol. I když se školy snaží zmírnit problémy s nízkou kapacitou kolejí ubytováváním svých studentů na kolejích jiných vysokých škol, příp. v dalších ubytovacích zařízeních, situace je nadále nepříznivá. V porovnání s růstem počtu studentů narůstá meziroční kapacita kolejí jen velmi pomalu. Zatímco počet studentů denního studia
Studenti ČR Studenti cizinci Podíl ubytovaných na počtu studentů VŠ DS a cizinců
70 60 Ubytovaní studenti v tisísích
Obrázek 36: Vývoj počtu studentů ubytovaných na kolejích (v tis.) a jejich podíl na celkovém počtu studentů denního studia na vysokých školách (v %) v letech 1991/92–2000/2001
50
vysokých škol se od roku 1989/90 do současnosti zvýšil o 80 %, počet ubytovaných na kolejích vzrostl pouze o 13 %. Výrazné snižování podílu ubytovaných studentů počalo až po roce 1993/94, kdy na kolejích bydlela více než polovina studentů denního studia (včetně cizinců). O pět let později, v roce 1998/99, však tento podíl klesl na pouze cca 41 %. Podíl ubytovaných studentů se v současnosti pohybuje okolo 39 % (v roce 2000/01 39,2 %). Cena ubytování na kolejích se liší podle kvality kolejí a podle toho, které vysoké škole kolej patří. Běžná cena za ubytování na dvoulůžkovém pokoji se pohybuje v rozmezí 700–1000 Kč, nezřídka se však lze setkat i s cenou podstatně vyšší, až 1 500 Kč měsíčně. Studenti vysokých škol mají možnost stravovat se ve vysokoškolských menzách. Jejich financování je zabezpečováno z dotací, které veřejné vysoké školy dostávají z resortu školství, takže i rozhodování o výši cen jednoho jídla spadá do kompetence školy,
51,3 % 49,6 % 48,6 % 48,5 % 50,9 % 47,2 % 46,6 % 2,6 2,7 3,1 3,6 4,0 3,1 3,8 3,8 3,0 3,3 43,5 % 42,5 % 41,2 %
4,2
3,1
38,7 % 39,2 %
40 30
54,1
55,0
89/90
90/91
53,0
52,4
55,9
58,1
61,7
52,4
60,6
60,8
61,7
51,2
91/92
92/93
93/94
94/95
95/96
96/97
97/98
98/99
99/00
00/01
20 10 0
Zdroj: ÚIV
Tabulka 66: Počet a kapacita vysokoškolských kolejí a počet ubytovaných studentů v roce 2000 podle sídla koleje Město Celkem ČR Brandýs nad Labem Brno České Budějovice Hradec Králové Cheb Jindřichův Hradec Karviná Krnov Lednice na Moravě Liberec Město Touškov Olomouc Opava Ostrava Pardubice Plzeň Praha Ústí nad Labem Zdroj: ÚIV
Počet kolejí 127 3 20 2 2 2 1 2 1 2 8 1 10 2 6 1 12 47 5
Ubytovaní
Lůžková kapacita
66958 368 13 990 1 737 2 351 244 449 722 108 358 3 213 73 4 340 544 4 485 1 648 3 438 27 071 1 819
63 631 480 12 700 1 758 2 437 292 308 750 113 289 2 867 118 3 427 613 4 082 1 186 3 549 26 783 1 879
55 % 50 % 45 % 40 % 35 % 30 % 25 % 20 % 15 % 10 % 5% 0%
Podíl ubytovaných v %
B5.3. Stravování a ubytování studentů vysokých škol
83
VZDĚLÁVACÍ SOUSTAVA V ROCE 2000 9
8,4
8
10
7
6,7 8
5,0
5,2
5,4
6
5,3
5,1
5,0
5,0 4,2
6 4
5 4,0
3,8
9,5 7,9 5,6
2
6,0
6,4
6,3
6,1
7,0
7,5
4 3
6,6
6,6
6,4
2 1
Počet jídel na jednoho studenta za rok v desítkách
Teplá jídla vydaná studentům Počet teplých jídel na studenta za rok
12 Počet jídel vydaných studentům v milionech
Obrázek 37: Vývoj počtu jídel vydaných studentům vysokých škol ve vysokoškolských menzách (v mil.) a průměrný počet jídel na studenta vysoké školy (v desítkách) v letech 1991–2000
0
0 1989
1990
1991
1992
1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
Zdroj: ÚIV
Tabulka 67: Počet menz, jejich kapacita a výkon v roce 2000 podle sídla menzy Město Celkem ČR Brandýs nad Labem Brno České Budějovice Hradec Králové Jindřichův Hradec Karviná Liberec Olomouc Opava Ostrava Pardubice Plzeň Praha Ústí nad Labem Zlín
Počet menz 51 2 7 2 1 1 1 1 1 1 3 1 6 22 1 1
Kapacita jídel (obědů) za den 66 592 1 100 12 600 1 552 1 000 800 600 1 200 4 000 0 5 300 2 500 3 800 31 290 800 50
Počet vydaných jídel celkem 9 556 404 4 6401 2 558 248 270 615 139 615 88 673 104 942 138 001 439 810 141 696 627 840 204 884 318 733 4 366 267 90 999 19 680
Počet vydaných jídel studentům 6 612 478 8 797 1 721 033 174 226 118 685 30 898 79 786 125 503 292 633 141 696 457 117 138 246 238 989 3 010 183 69 866 4 820
Zdroj: ÚIV
která menzu spravuje. Vysokoškolské menzy poskytují stravování nejen svým studentům a pracovníkům, ale i zájemcům z řad veřejnosti. Celkový počet jídel vydaných v menzách od roku 1989/90 neustále klesá – v roce 2000/01 bylo vydáno celkem 9 556 tisíc jídel (dohromady teplých i studených), což je pouze 46,3 % vydaných jídel v roce 1989/90. Rovněž počet teplých jídel vydaných v průměru jednomu studentu za rok klesl mezi roky 1989/90 a 2000/01 na méně než polovinu (z 84 teplých jídel v roce 1989/90 na 38 teplých jídel v roce 2000/01). Od roku 1989/90 se rovněž mění podíl vydaných teplých jídel, o která je stále větší zájem oproti jídlům studeným. V roce 1989/90 byl poměr teplá jídla/studená jídla 67:33, zatímco v roce 2000/01 to bylo již 98:2.
B5.4. Školská zařízení pro výkon ústavní výchovy a ochranné výchovy a preventivně výchovné péče Školská zařízení pro výkon ústavní výchovy a ochranné výchovy a preventivně výchovné péče jsou určena dětem a mládeži ve
věku 3–18 let, kterým poskytují ochranu před nepříznivým působením nefunkčního rodinného nebo jiného sociálně nepříznivého prostředí a zajišťují tak zaopatření a výchovu, kterou by za normálních okolností měla plnit rodina. Do těchto zařízení mohou být děti umístěny jak na základě rozhodnutí soudu, tak na žádost rodičů nebo jejich zákonných zástupců. Výkon ústavní výchovy mládeže, která nemá možnost vyrůstat v běžném rodinném prostředí, zajišťují dětské domovy a internátní speciální školy. Dětské domovy jsou určeny pro výkon ústavní výchovy dětí a mládeže (zpravidla od 3 do 18 let věku, případně do ukončení přípravy na povolání), která nemá z různých důvodů možnost vyrůstat ve vlastní rodině ani v náhradní rodinné péči a kterým soud nařídil ústavní výchovu. Tato zařízení jsou určena rovněž pro děti a mládež, které je nutno umístit do zařízení ústavní výchovy na dobu nezbytně nutnou do rozhodnutí soudu, nebo na základě dohody mezi diagnostickým ústavem a rodiči či rodinnými zástupci. Mládež, u níž se předpokládá dlouhodobý pobyt v dětském domově, bývá umístěna do dětského
84
NA POČÁTKU TISÍCILETÍ domova rodinného typu, jehož základní organizační jednotkou je rodinná buňka. Dalším typem dětského domova je dětský domov internátního typu, kde je základní jednotkou výchovná skupina. Kromě dětských domovů mohou ústavní výchovu tohoto typu zabezpečovat také internátní speciální školy. Tyto školy vznikly původně pro děti plnící povinnou školní docházku ve speciálních školách s internátem. Postupně byl jejich význam posouván k naplnění ústavní výchovy až do současnosti, kdy jsou alternativou dětským domovům či dětským výchovným ústavům. Postupně jsou transformovány právě v tyto instituce podle převažující klientely a podle potřeb sítě výchovných zařízení. Výkon ochranné výchovy nebo ústavní výchovy obtížně vychovatelné mládeže zabezpečují speciální výchovná zařízení: dětský výchovný ústav, výchovný ústav pro mládež, výchovný ústav pro děti a mládež, výchovný ústav pro nezletilé matky, ústav s výchovně léčebným režimem a oddělení s výchovně léčebným režimem. Dětský výchovný ústav je určen dětem s poruchami chování, které plní povinnou školní docházku na základní nebo speciální škole, případně se připravují na povolání, a které z důvodu obtížné vychovatelnosti nemohou být umístěny v dětském domově. Problematická mládež s poruchami chování, která ukončila povinnou školní docházku, bývá zařazena až do věku osmnácti, v některých případech devatenácti let, do péče výchovného ústavu pro mládež. Výchovný ústav pro děti a mládež je zařízení, které pod sebou sdružuje jak dětský výchovný ústav, tak výchovný ústav pro mládež. Nezletilým matkám, kterým soud nařídil ústavní výchovu nebo kterým byla uložena ochranná výchova, je určen výchovný ústav pro nezletilé matky, kde je poskytnuta péče jak samotným matkám, tak jejich dětem. Mládež z dětského domova a speciálních výchovných zařízení, u níž byla zjištěna duševní porucha takového stupně, že nemůže být zařazena do ostatních zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy, bývá umístěna v ústavu s výchovně léčebným režimem nebo na oddělení s výchovně léčebným režimem. Diagnostické ústavy jsou internátní výchovná zařízení, v nichž se provádí komplexní vyšetření z hlediska psychologického a speciálně pedagogického. Vyšetření se podrobuje mládež, která má nařízenou ústavní výchovu nebo uloženou ochrannou výchovu,
250
7 6 158
160
164
162
161
168
174
189
180
180
181
191
5
150
4 100
3 2
Svěřenci celkem Výchovná zařízení celkem Zdroj: ÚIV
200
1
50 5,7
5,2
5,1
5,2
5,8
6,4
6,5
6,8
6,8
6,7
6,9
7,3
89/90
90/91
91/92
92/93
93/94
94/95
95/96
96/97
97/98
98/99
99/00
00/01
0
0
Počet výchovných zařízení
8
Počet svěřenců v tisících
Obrázek 38: Vývoj počtu školských zařízení pro výkon ústavní výchovy a ochranné výchovy a preventivně ochranné péče a jejich svěřenců (v tis.) v letech 1989/90–2000/2001
nebo mládež, o jejímž umístění do výchovného zařízení rozhodl předběžným opatřením soud. Komplexní vyšetření trvá zpravidla osm týdnů a sestává z vyšetření psychologického, speciálně pedagogického, sociálního a zdravotního. Podle věku těch, pro koho jsou určeny, se diagnostické ústavy dělí na dětský diagnostický ústav (pro děti předškolního věku a mládež plnící povinnou školní docházku na základní či speciální škole) a diagnostický ústav pro mládež. Diagnostické ústavy se vnitřně člení na následující pracoviště: pracoviště diagnostické – zajišťuje komplexní odborné vyšetření, pracoviště sociálních služeb – zajišťuje sociální péči a podílí se na diagnostickém vyšetření, pracoviště výchovně vzdělávací – zajišťuje vzdělávání mládeže po dobu pobytu v ústavu a podílí se na diagnostickém vyšetření, pracoviště záchytné – přijímá k přechodnému pobytu mládež zadrženou na útěku od zákonných zástupců, z dětského domova, zvláštního výchovného zařízení nebo diagnostického ústavu. Diagnostický ústav vede evidenci dětí a mládeže umístěných v jednotlivých výchovných zařízeních v územním obvodu, který je mu zřizovatelem (tedy MŠMT) určen. Diagnostický ústav rovněž vypracovává pro zřizovatele návrhy na změny sítě výchovných zařízení a internátních škol v daném územním celku. Všestrannou preventivně výchovnou péči dětem a mládeži přímo ohrožené sociálně patologickými jevy a se sklonem k asociálnímu chování poskytuje středisko výchovné péče pro děti a mládež. Je určeno dětem a mládeži, u nichž (prozatím) nejsou důvody k výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve speciálních výchovných zařízeních. Jednou z podmínek přijetí je svobodné rozhodnutí klienta a jeho rodičů. Ve střediscích existují pracoviště ambulantní a lůžková, v těch druhých se často ocitají adepti s negativní perspektivou a s tím, že pouze ambulantní intervence nedostačuje. Pobyt na lůžkovém oddělení trvá zpravidla dva měsíce. Svěřenci, kteří i po ukončení pobytu na lůžkovém oddělení střediska výchovné péče pokračují v asociálních projevech chování, bývají zpravidla umístěni v zařízeních pro výkon ústavní a ochranné výchovy.
85
VZDĚLÁVACÍ SOUSTAVA V ROCE 2000 Celkový počet zařízení pro výkon ústavní výchovy a ochranné výchovy se zvýšil ze 158 v roce 1989/90 na 191 v roce 2000/01, což je o 20 %. Největší část tohoto nárůstu připadá na školní roky 1996/97 a 1997/98, kdy přibylo 21 nových zařízení; poměrně výrazný růst jsme však zaznamenali i v posledním roce 2000/01, kdy oproti předchozímu roku stoupl počet zařízení tohoto typu o deset. V roce 2000/01 existovalo celkem 191 výchovných zařízení, z nichž většinu (66 %) tvořilo 127 dětských domovů. Počet svěřenců umístěných ve výchovných zařízeních vzrostl z 5,7 tisíce v roce 1989/90 na 7,3 tisíce v roce 2000/01, což představuje zvýšení o necelých 30 %. Zhruba 63 % svěřenců přitom bylo umístěno v dětských domovech. Při zařízeních pro výkon ústavní výchovy a ochranné výchovy se zřizují i školy, které souhrnně nazýváme školy při výchovných ústavech. Ve školním roce 2000/01 existovalo celkem 64 těchto škol, které v sobě sdružovaly jak mateřské, základní, speciální a pomocné školy, tak i školy střední. Na školách se vzdělávalo celkem 2 458 žáků, přičemž více než polovina z nich (55,5 %) plnila povinnou školní docházku na základních a speciálních školách.
B5.5. Výchovné poradenství Poradenský systém ve školství poskytuje poradenské služby zejména v návaznosti na oblast vzdělávání dětí a mládeže. V České republice existuje diverzifikovaný systém poradenských institucí, které svými službami pokrývají cílovou populaci v širokém věkovém rozsahu od předškolních dětí až po vysokoškoláky. Poradenské služby poskytované na úrovni regionálního školství se zaměřují především na následující oblasti: prevence a řešení problémů v osobnostním vývoji žáka, realizace vzdělávacích opatření (např. integrace žáků s postižením či odklady povinné školní docházky), zajišťování speciálních vzdělávacích potřeb žáků se zdravotním postižením a žáků s rizikem či projevy poruch chování a negativních aspektů v sociálním vývoji, volba vzdělávací cesty a příprava na budoucí povolání, programy prevence školní neúspěšnosti a sociálně patologických jevů. Tyto funkce poradenského systému jsou zajišťovány několika typy institucí. Institut pedagogicko-psychologického poradenství poskytuje odborný servis MŠMT v oblasti poradenství, pomoc při koordinaci poradenského systému, připravuje koncepční dokumenty a zajišťuje další vzdělávání poradenských pracovníků a distribuci odborných informací v systému. Při všech základních, středních a speciálních školách by měli být ustavováni výchovní poradci. Jejich počet postupně narůstá a podle současných odhadů působí na zhruba 90 % základních a středních škol. Výchovní poradci se již stávali běžnou a samozřejmou součástí školského systému. Pomoc v širokém spektru problémů poskytují pedagogicko-psychologické poradny, jejímiž klienty jsou děti v předškolním věku až po žáky středních škol. Poskytovaná pomoc se týká zejména řešení prospěchových obtíží žáků, problémů v jejich osobnostním vývoji či sociální adaptaci. U předškolních dětí je pozornost sou-
středěna především na diagnostiku školní zralosti a případné odchylky v psychomotorickém vývoji. Péče je věnována rovněž jedincům, jejichž vzdělávací problémy se odvíjejí od zdravotních obtíží či lehčích postižení. U starších žáků je neopominutelná pomoc při výběru jejich další vzdělávací dráhy – význam této složky poradenství přitom neustále narůstá. V roce 2000 představovalo síť poraden 95 zařízení zřizovaných školskými úřady, dvě soukromé a jedna církevní poradna. V těchto zařízeních pracovalo v přepočtených počtech celkem 855 odborných pracovníků (psychologové, pedagogové, speciální pedagogové, sociální pracovníci). Ve školním roce 1999/2000 poskytly poradny pomoc více než 218 tisícům klientů – předškolním dětem, žákům základních, speciálních a středních škol a jejich rodičům. Největší podíl klientů pedagogicko-psychologických poraden tvořili žáci 1. stupně základních škol (42 % klientů), žáci 2. stupně základních škol (28 % klientů) a předškolní děti (16 % klientů). Vedle toho využilo služeb poraden více než 34 tisíc pedagogických pracovníků (metodická pomoc). Poradny dále vypracovaly více než 79 tisíc odborných podkladů pro vzdělávací opatření, provedly cca 137 tisíc komplexních individuálních vyšetření, realizovaly přes 7 tisíc kurzů, seminářů, přednášek a besed pro děti, žáky, rodiče a pedagogické pracovníky, připravily téměř 1 900 projektů pro školy včetně informačních, propagačních akcí a osvětové činnosti a uspořádaly a vedly téměř 300 pobytových akcí (psychorehabilitace, výcvikové a další pobyty s dětmi, žáky, rodiči a pedagogy). Speciálně-pedagogická centra jsou zřizována při speciálních školách a jsou orientována na pomoc dětem a žákům se zdravotním postižením a jejich rodičům, vychovatelům a pedagogickým pracovníkům, kteří s těmito dětmi pracují. Síť těchto zařízení tvořilo v roce 2000 celkem 105 center, z nichž u 91 je zřizovatelem MŠMT, u 5 obec a 9 je soukromých. V centrech pracovalo v přepočtených počtech celkem 364 odborných pracovníků. V roce 1999/2000 využilo služeb center 28,4 tisíc dětí a žáků se zdravotním postižením a zhruba stejný počet pedagogů (28,5 tisíc), vedle toho bylo uspořádáno 271 pobytových akcí, zpracováno 16,6 tisíc odborných podkladů pro vzdělávací opatření a přes 6 tisíc individuálních vzdělávacích plánů. Střediska výchovné péče jsou zřizována buď při školských zařízeních ústavní a ochranné výchovy, nebo jako samostatná zařízení. V případech ambulantní péče se střediska zaměřují především na krizové intervence a dlouhodobou psychickou rehabilitaci a psychoterapii. V případech internátní péče pak poskytují pomoc zejména klientům s rodinnými či školními problémy, klientům se sklonem k delikventnímu a sociálně patologickému chování (experimentování s drogami, gamblerství aj.) a rovněž těm, u nichž již byla zaznamenána asociální či antisociální činnost. V roce 2000 existovalo celkem 28 středisek výchovné péče, v nichž působilo celkem 314 přepočtených pracovníků. Služeb těchto zařízení využilo ve školním roce 1999/2000 11,8 tisíc klientů ambulantně (nejčastěji děti ve věku povinné školní docházky, kteří tvořili téměř polovinu klientů ambulantní péče), 170 klientům pak byla poskytnuta péče internátní. Nejčastějším důvodem vyhledání služeb střediska byly školní a rodinné problémy, které tvořily více než 57 % všech důvodů. U 164 klientů
86
NA POČÁTKU TISÍCILETÍ byla doporučena ústavní péče. Ve více než 15 tisících případů byla poskytnuta telefonická intervence a bylo uskutečněno 8,7 tisíc aktivit v oblasti prevence. Poradenství pro studenty vysokých škol zajišťují vysokoškolská poradenská pracoviště, která se orientují na pomoc jak v oblasti studijní, tak osobní, zahrnují však také pomoc při hledání uplatnění při vstupu na trh práce a rovněž předmanželské a manželské poradenství. Nezanedbatelná část aktivit je směřována též na uchazeče o studium. Metodickou podporu vysokoškolskému poradenství poskytuje Centrum pro studium vysokého školství.
B6 Pracovníci ve školství B6.1 Zaměstnanost ve školství B6.1.1 Struktura zaměstnanosti ve školství Vzhledem k tomu, že kompletní údaje o pracovnících a jejich platech v potřebném členění (všichni zřizovatelé, kategorie pracovníků) máme k dispozici od roku 1996, zvolili jsme pro tuto ka-
pitolu, pokud není uvedeno jinak, časový horizont 1996–2000. Mezi jednotlivými odvětvími národního hospodářství patří školství mezi odvětví s nejvyšším počtem zaměstnanců. V roce 2000 pracovalo ve školství27 8,6 % všech zaměstnanců národního hospodářství a školství se řadilo na 3. místo co do počtu zaměstnanců mezi jednotlivými odvětvími. Pro odvětví školství jsou typické následující charakteristiky: většinu pracovníků (tři čtvrtiny) tvoří ženy (zvláště v kategorii učitelů regionálního školství), většina pracovníků pracuje ve státním sektoru (96,4 % pracovníků v roce 2000), velice vysoký je podíl pracovníků s vysokoškolským vzděláním. V roce 2000 pracovalo ve školství celkem 281,7 tisíce zaměstnanců28, z toho 246,5 tisíce (87,5 %) v regionálním školství, 31,4 tisíce (11,1 %) na vysokých školách. Zbylé 3,8 tisíce (1,3 %) byly zaměstnány ve státní správě a servisních organizacích přímo řízených MŠMT. Většinu pracovníků ve školství tvoří lidé, kteří pracují přímo na školách (mateřských, základních, středních, vyšších odborných,
Tabulka 68: Počty zaměstnanců podle druhu a typu školy, resp. školského zařízení (v tis.) v letech 1996–2000 a jejich struktura (v %) v roce 2000 Počet zaměstnanců v tisících
Školství celkem v tom: Státní správa a servisní organizace 100,0 % Vysoké školství v tom: vysoké školy koleje a menzy Regionální školství 1) v tom: mateřské školy základní školy střední školy 2) v tom: gymnázia střední odborné školy střední odborná učiliště 3) vyšší odborné školy 2) speciální školy ostatní
2000 struktura struktura v % součástí v%
1996
1997
1998
1999
2000
301,8
294,2 3,8
281,7 3,8
279,8 3,8
281,7 3,7
100,0 % 3,8
x 1,3 %
31,2 28,1 3,1 266,8 37,9 81,7 72,5 12,2 26,5 33,8 . 14,2 60,5
31,3 28,2 3,1 259,1 35,9 82,1 62,7 11,7 22,4 28,6 1,3 14,6 62,5
31,1 28,2 2,9 246,9 34,0 79,5 55,8 11,3 20,6 23,9 1,8 14,2 61,6
31,3 28,7 2,6 244,8 33,1 79,9 53,7 11,5 19,5 22,7 2,1 14,5 61,5
31,4 28,6 2,8 246,5 32,0 80,9 55,4 12,1 19,9 23,4 2,2 15,0 61,0
11,1 % 10,2 % 1,0 % 87,5 % 11,4 % 28,7 % 19,7 % 4,3 % 7,1 % 8,3 % 0,8 % 5,3 % 21,7 %
100,0 % 91,1 % 8,9 % 100,0 % 13,0 % 32,8 % 22,5 % 4,9 % 8,1 % 9,5 % 0,9 % 6,1 % 24,7 %
Poznámky: 1) Údaje jsou za školy a školská zařízení všech zřizovatelů (včetně soukromých a Ministerstva zemědělství). 2) V roce 1996 se údaje za vyšší odborné školy sledovaly společně se středními odbornými školami. 3) Údaje jsou včetně středisek praktického vyučování. Zdroj: ÚIV
27
„Odvětví školství“ je širší pojem než „školství“. Zahrnuje v sobě kromě vlastních škol a školských zařízení všech zřizovatelů např. podniková školící střediska, autoškoly apod. Nezahrnuje naopak pracovníky státní správy ve školství. „Školství“ zahrnuje školy a školská zařízení všech zřizovatelů a státní správu ve školství včetně servisních přímo řízených organizací MŠMT. „Resort školství“ zahrnuje školy a školská zařízení zřizovaná MŠMT a obcemi a také státní správu ve školství včetně servisních přímo řízených organizací MŠMT. 28 Počet zaměstnanců je uváděn jako průměrný přepočtený počet za rok. Kompletní údaje o počtech zaměstnanců ve školství (včetně soukromých škol a škol delimitovaných z jiných resortů) jsou k dispozici od roku 1996. Proto bylo jako referenční rámec v této kapitole zvoleno období 1996 –2000.
87
VZDĚLÁVACÍ SOUSTAVA V ROCE 2000 Tabulka 69: Podíl nestátního sektoru na zaměstnanosti v jednotlivých druzích a typech škol v letech 1996–2000 (v %)
Školství celkem Regionální školství1) v tom: mateřské školy v tom: základní školy v tom: střední školy2) v tom: vyšší odborné školy2) Poznámky:
1996
1997
1998
1999
2000
3,9 % 4,4 % 2,1 % 0,6 % 12,1 % *
4,0 % 4,5 % 2,0 % 0,6 % 12,6 % 33,0 %
3,8 % 4,4 % 1,6 % 0,7 % 12,5 % 33,2 %
3,6 % 4,2 % 1,5 % 0,7 % 11,8 % 30,1 %
3,6 % 4,1 % 1,3 % 0,8 % 11,3 % 28,5 %
1) 1) Podíl je včetně údajů za školy a školská zařízení zřizované Ministerstvem zemědělství. 2) V roce 1996 se údaje za vyšší odborné školy sledovaly společně se středními odbornými školami.
Zdroj: ÚIV
vysokých, speciálních) – zabývají se výukou nebo jejím zajištěním. Tito pracovníci se podílejí na celkové zaměstnanosti ve školství 76 %, na zajišťování sociálního zázemí dětí, žáků a studentů29 se podílí 23 % pracovníků a v oblasti řízení školství pracuje 1 % zaměstnanců. Na zaměstnanosti ve školství se v roce 2000 nejvíce podílejí základní školy (téměř 28,7 % ze všech zaměstnanců školství) a střední školy (19,7 %). Vysoké školy se podílely na zaměstnanosti ve školství 11 %. Největší zastoupení zaměstnanosti u nestátního sektoru (soukromých zřizovatelů a církve) vykazují vyšší odborné školy (28,5 %) a střední školy (11,3 %). B6.1.2 Vývoj zaměstnanosti v letech 1996–2000 Od roku 1996, kdy máme kompletní údaje o počtech pracovníků ve školství (včetně soukromých škol, škol delimitovaných z jiných resortů) klesal až do roku 1999 celkový počet zaměstnanců ve školství (o 7 % od roku 1996, tedy o 22 tis.). V roce 2000 tento počet zaměstnanců mírně vzrostl (meziroční nárůst o 0,7 %, tj. o 2 tisíce zaměstnanců). Vývoj celkového počtu pracov-níků ve školství byl ve sledovaném období ovlivněn několika faktory: poklesem počtu dětí na školách z důvodu poklesu demografické křivky,
zavedením povinné devítileté školní docházky na základní škole a následnou absencí jednoho postupového ročníku středních škol, změnami v počtu hodin přímé vyučovací povinnosti učitelů, omezením počtu dělených hodin ve výuce v neodůvodněných případech, optimalizací sítě škol, prudkým nárůstem počtu studentů vysokých škol, strukturálními změnami zvláště ve středním školství (zrušení pomaturitního studia, navýšení počtu žáků oborů ukončených maturitní zkouškou na úkor oborů učebních). Tyto změny ovlivnily nejen celkový počet pracovníků, ale i počty pracovníků na jednotlivých typech a druzích škol, které se vyvíjely odlišně. Celkový počet zaměstnanců v roce 2000 ve srovnání s rokem 1996 celkově poklesl o 6,7 % (20 tis.). V regionálním školství poklesl celkový počet zaměstnanců od roku 1996 do roku 2000 o 20 tisíc (7,6 %). Největší pokles byl zaznamenán mezi rokem 1997 a 1998, kdy byly navýšeny počty hodin přímé vyučovací povinnosti30. Ty však byly v roce 1999 vráceny zhruba na stejnou úroveň jako v roce 1996, a tak mezi roky 1998 a 1999 došlo k mírnému zvýšení počtu zaměstnanců základ-
Tabulka 70: Vývoj meziroční změny počtu zaměstnanců na jednotlivých druzích a typech škol1) v letech 1996–2000 Pokles / růst – absolutně Mateřské školy Základní školy Speciální školy Gymnázia Střední a vyšší odborné školy Střední odborná učiliště2) Vysoké školy3) Poznámky:
1997/96 -1 998 384 450 -495 -2 700 -5 165 51
1998/97 -1 911 -2 542 -428 -365 -1 411 -4 660 -202
1999/98 -976 425 271 169 -717 -1 263 216
Pokles / růst – v % 2000/99 -1 002 935 526 539 505 698 139
1997/96 -5,3 % 0,5 % 3,2 % -4,1 % -10,2 % -15,3 % 0,2 %
1998/97 -5,3 % -3,1 % -2,9 % -3,1 % -5,9 % -16,3 % -0,6 %
1999/98 -2,9 % 0,5 % 1,9 % 1,5 % -3,2 % -5,3 % 0,7 %
2000/99 -3,0 % 1,2 % 3,6 % 4,7 % 2,3 % 3,1 % 0,4 %
1) Údaje jsou za školy a školská zařízení všech zřizovatelů (včetně soukromých a Ministerstva zemědělství). 2) Údaje včetně středisek praktického vyučování. 3) Údaje jsou včetně údajů za koleje, menzy, školní zemědělské statky a školní lesní statky.
Zdroj: ÚIV 29
Jedná se o stravování (školní jídelny a menzy), ubytování (domovy mládeže a koleje), volnočasové aktivity (ZUŠ,družiny a školní kluby), ústavní výchovu a poradenství . 30 Podrobněji viz kapitola B6.2 Učitelé a ředitelé škol.
88
NA POČÁTKU TISÍCILETÍ ních škol, gymnázií a speciálních škol. Mezi roky 1999 a 2000 došlo k růstu počtu zaměstnanců základních, středních, speciálních škol a k mírnému růstu i u vyšších odborných škol. Ostatní zařízení zaznamenala mírný pokles počtu pracovníků o 0,5 %. Základní školy zaznamenaly od roku 1996 do roku 2000 mírné snížení počtu zaměstnanců o 0,8 tis. (1 %). Tento malý pokles je způsoben především nutností navýšit počty učitelů prvního stupně po jeho prodloužení ze čtyř na pět let. Pokles počtu zaměstnanců středních škol (o 17,1 tis. tj. 23,6 % od roku 1996) má příčinu v poklesu počtu žáků v důsledku chybějícího postupového ročníku, zrušení pomaturitního studia, v celkovém snížení počtu škol v důsledku optimalizace a také převedením experimentálně ověřovaného vyššího odborného studia na vyšší odborné školy. Mírné navýšení jejich počtu v roce 2000 oproti roku 1999 je způsobeno naplněním všech postupových ročníků (SOU v roce 1999/2000, SOŠ v roce 2000/01). U vysokých škol se počty pracovníků v celém období od roku 1996 prakticky neměnily (počet pracovníků narostl pouze zhruba o 200) i přes to, že vzdělávání na vysokých školách se účastní stále více studentů. Vývoj zaměstnanců státní správy a přímo řízených organizací se v letech 1996–2000 prakticky nezměnil a pohybuje se okolo 3,7–3,8 tisíc.
B6.2 Učitelé a ředitelé škol B6.2.1 Počet učitelů, jejich struktura, vývoj V roce 2000 pracovalo ve školství celkem 150,9 tis. učitelů31, kteří tvořili 55 % všech zaměstnanců ve školství. Většina učitelů (138,1 tis.) působí v oblasti regionálního školství (tj. 91,5 %), na vysokých školách vyučuje 12,8 tis. pedagogů. Na SOU kromě učitelů dále v roce 2000 působilo 8,1 tisíce mistrů odborné výchovy32, což je 34,6 % ze všech zaměstnanců SOU. Mistři odborné výchovy působí také na speciálních školách (0,7 tisíce). V období 1996–1999 postupně klesal průměrný přepočtený počet pracovníků (roční průměr) v oblasti regionálního školství, celkový pokles činil 9,4 tisíc učitelů. Pokles počtu učitelů ovlivňovaly stejné faktory jako vývoj celkové zaměstnanosti. Největší pokles jsme zaznamenali mezi roky 1997 a 1998, kdy počet učitelů v regionálním školství poklesl o 7,1 tisíc (tj. 5 %) učitelů a také došlo k úbytku mistrů odborné výchovy na SOU o 1,7 tisíce (tj. 22 %). Tento pokles byl způsoben především navýšením míry vyučovací povinnosti učitelů v roce 1997, omezením počtu odučených hodin na školách (omezení dělených hodin)33, optimalizací sítě středních škol a postihl všechny druhy a typy škol v regionálním školství. V roce 1999 se tento pokles v zásadě zastavil v souvislosti
Tabulka 71: Počet učitelů a mistrů odborné výchovy (v tis.) v letech 1996–2000 a jejich podíl na celkovém počtu pracovníků podle jednotlivých druhů a typů škol (v %) v roce 2000 Počet učitelů z počtu pracovníků
Počet učitelů a mistrů odborné výchovy Regionální školství (učitelé a mistři odborné výchovy)1) z toho: učitelé v regionálním školství celkem z toho: mateřské školy z toho: základní školy z toho: střední školy (učitelé a mistři odborné výchovy)2) z toho: v tom: gymnázia vč. sportovních škol z toho: v tom: střední odborné školy z toho: v tom: učitelé na SOU3) z toho: v tom: mistři odborné výchovy na SOU z toho: vyšší odborné školy2) z toho: speciální školy z toho: mistři OV na speciálních školách Vysoké školství celkem4) z toho: vysoké školy Poznámky:
1996 156,3 144,9 27,7 62,7 49,5 9,8 17,6 11,1 11,0 . 9,0 0,4 13,0 13,0
1997 152,9 143,0 26,3 63,3 45,0 9,3 16,7 9,7 9,3 1,0 9,4 0,6 13,2 13,2
1998 144,2 135,9 24,9 61,0 40,0 8,9 15,2 8,3 7,6 1,4 9,0 0,7 13,3 13,3
1999 143,6 135,5 24,2 61,5 39,1 9,1 14,5 8,0 7,5 1,6 9,2 0,7 13,6 13,6
2000 146,9 138,1 23,6 62,6 41,2 9,6 15,1 8,4 8,1 1,7 9,8 0,7 12,8 12,8
2000 59,6 % 56,0 % 73,6 % 77,4 % 74,5 % 79,7 % 75,8 % 35,9 % 34,7 % 75,8 % 65,3 % 4,7 % 47,3 % 52,9 %
1) Údaje jsou za školy a školská zařízení všech zřizovatelů (včetně soukromých a Ministerstva zemědělství). 2) V roce 1996 se údaje za vyšší odborné školy sledovaly společně se středními odbornými školami. 3) Údaje jsou včetně středisek praktického vyučování. 4) Údaje jsou včetně kolejí, menz, ŠZS a ŠLP. Kategorie učitel je na VŠ nahrazena kategorií pedagogický pracovník.
Zdroj: ÚIV
31 Počet učitelů je uváděn jako průměrný přepočtený počet za rok. Do kategorie učitel jsou zahrnuti i ředitelé škol a jejich zástupci. 32 Mistři odborné výchovy nespadají do kategorie učitel.
33 Snížení počtu učitelů v roce 1998 se dotklo především učitelů důchodového věku, kterým nebyly prodlužovány termínované pracovní smlouvy, a dále
nekvalifikovaných a externích učitelů.
89
VZDĚLÁVACÍ SOUSTAVA V ROCE 2000 Tabulka 72: Meziroční pokles počtu učitelů a mistrů odborné výchovy na jednotlivých druzích a typech škol1) v letech 1996–2000 Pokles / růst – absolutně Mateřské školy Základní školy Speciální školy Gymnázia Střední a vyšší odborné školy Střední odborná učiliště2) Mistři odborné výchovy na SOU Vysoké školy Poznámky:
1997/96 -1 382 630 410 -477 77 -1 329 1 697 247
1998/97 -1 468 -2 365 -353 -393 -1 147 -1 391 -1 685 76
Pokles / růst – v %
1999/98 -645 542 202 160 -439 -375 -119 300
2000/99 -649 1 123 558 506 581 459 688 -801
1997/96 -5,0 % 1,0 % 4,6 % -4,9 % 0,4 % -12,0 % -15,5 % 1,9 %
1998/97 -5,6 % -3,7 % -3,8 % -4,2 % -6,5 % -14,3 % -18,2 % 0,6 %
1999/98 -2,6 % 0,9 % 2,2 % 1,8 % -2,6 % -4,5 % -1,6 % 2,3 %
2000/99 -2,7 % 1,8 % 6,0 % 5,6 % 3,6 % 5,8 % 9,2 % -5,9 %
1) Údaje jsou za školy a školská zařízení všech zřizovatelů (včetně soukromých a Ministerstva zemědělství). 2) Údaje včetně středisek praktického vyučování.
Zdroj: ÚIV
Obrázek 39: Struktura zaměstnanců v ČR a učitelů v regionálním školství podle věku a pohlaví k 31. 12. 1999 (v %) méně než 20 20–30 30–40 40–50 50–60 60 a více let
Zaměstnaní v ČR–celkem
1,9 %
Zaměstnaní v ČR–muži
2,0 %
Zaměstnaní v ČR–ženy
1,8 %
24,2 % 25,7 % 22,2 %
Učitelé reg. školství–celkem
0,5 %
13,7 %
Učitelé reg. školství–muži
0,3 %
14,4 %
Učitelé reg. školství - ženy
0,6 %
13,6 %
0%
23,1 %
27,8 %
20,1 %
3,1 %
23,2 %
25,4 %
20,3 %
3,4 %
19,7 %
2,5 %
22,8 %
30,8 %
28,0 %
27,9 %
22,8 %
24,5 %
29,1 %
20 %
25,4 % 27,9 %
28,6 %
40 %
60 %
10,1 % 24,8 %
80 %
4,5 %
3,3 %
100 %
Zdroj: ÚIV, ČSÚ
s navrácením počtu hodin přímé vyučovací povinnosti zhruba na úroveň roku 199634. Toto opatření, které platí od počátku školního roku 1999/2000, se sice promítlo do okamžitého zvýšení počtu učitelů od září 1999, ale sledovaný ukazatel (průměrný přepočtený počet za rok) mohlo ovlivnit jen částečně. Přesto u některých typů škol (ZŠ, speciální školy, gymnázia, VOŠ) už za rok 1999 došlo k mírnému zvýšení celoročního průměru počtu učitelů35. V roce 2000 byl významnější růst počtu učitelů zaznamenám již u všech druhů škol (kromě mateřských škol a vysokých škol), u středních škol byl ovlivněn i doplněním všech postupových ročníků. V roce 2000 počet učitelů celkem proti roku 1999 vzrostl (o 1,8 tis.), vzrostly počty učitelů základních, středních, speciálních a mírně i vyšších odborných škol, u vysokých škol počty učitelů naopak poklesly. Ve sledovaném období let 1996–2000 se snížil počet učitelů středních škol (celkově o 1,6 tis. včetně učitelů vyšších odborných škol, jejichž počty není možné v roce 1996 oddělit). V oblasti
34
středních škol nejvíce poklesly počty učitelů na středních odborných učilištích (o 2,7 tis.) vzhledem k tomu, že o tyto školy byl stále menší zájem a prudce klesaly celkové počty jejich žáků. Naopak nepatrně vzrostly počty učitelů speciálních škol (o 0,8 tis.). Počty pedagogů vysokých škol se od roku 1996 do roku 1999 mírně zvyšovaly, naopak v roce 2000 proti roku 1999 poklesly o 800, tj. pokles o 5,9 %. Předchozí nárůst počtu pedagogů vysokých škol je však ve srovnání s nárůstem počtu jejich studentů poměrně malý. I přesto, že nebyly obnoveny termínované smlouvy učitelům – důchodcům, je podíl starších učitelů v pedagogických sborech českých škol stále vysoký. Na konci roku 1999 bylo 25,4 % učitelů ve věku 50–59 let a podíl učitelů nad šedesát let byl 4,5 %. Tyto podíly jsou za celé regionální školství, nejméně příznivá situace je především na základních školách, kde je podíl učitelů (nebo spíše učitelek) starších padesáti let ještě vyšší.
Nařízení vlády ze dne 28. června 1999, kterým se mění nařízení vlády č. 68/1997 Sb., jímž se stanoví míra vyučovací povinnosti učitelů a míra povinnosti výchovné práce ostatních pedagogických pracovníků ve školství. 35 Snížení přímé vyučovací povinnosti nepůsobí jen izolovaně, ale současně s dalšími faktory (populační pokles, racionalizační opatření atd.).
90
NA POČÁTKU TISÍCILETÍ Velice nízký je podíl mladých učitelů do 29 let (14,2 %), což je způsobeno především tím, že ačkoli počet absolventů vysokých škol s pedagogickým vzděláním, kteří odcházejí po dokončení vysokoškolského studia učit do škol, není malý, značná část z nich však brzy odchází hledat uplatnění v jiných profesích. Svoji vinu na tomto stavu nese i odměňování učitelů, zvláště pak při nástupu absolventů pedagogických fakult do zaměstnání. Tento trend odchodu mladých učitelů (zejména mužů) se projevuje především ve větších městech se širokou škálou uplatnění mimo školství. B6.2.2 Změny v postavení učitele v uplynulých letech Role a postavení učitele se na konci 20. století výrazně mění. Spolu s rozvojem informačních technologií přestávají být učitelé pouhými zprostředkovateli vědomostí a dovedností žákům, ale jejich cílem je rozvíjet v žácích sociální hodnoty a morálku, pomáhat žákům a studentům hledat smysl poznání a vzdělávání a orientovat se v životě a společnosti. Vzhledem ke společenským změnám, posledních deseti let jsou učitelé nuceni hledat nové způsoby komunikace se žáky a jejich rodiči, část z nich byla nucena změnit kvalifikaci a přeorientovat se na výuku jiných předmětů. Spolu s rozvojem autonomie škol jsou učitelé nuceni reagovat na zvýšené nároky, které jsou na ně kladeny v oblasti metod a obsahu výuky. Kromě změn v oblasti obsahu a metod výuky je práce učitelů ovlivněna především dvěma faktory, které můžeme kvantifikovat: velikostí třídy a délkou přímé vyučovací povinnosti. Klesající průměrná velikost tříd se přímo odráží v průměrných počtech žáků, kteří připadají na jednoho učitele, a tím i v částečném sní-
žení zatížení pedagogů. Prakticky na všech druzích a typech škol (s výjimkou škol mateřských) klesá až do roku 1996/97 počet žáků, kteří připadají na jednoho učitele. Tento pokles byl především způsoben celkovým poklesem demografické křivky, ale i častějším, v mnoha případech neodůvodněným, dělením tříd na hodiny výuky určitých předmětů, zájmem o jednotlivé studijní či učební obory). Zlomovým rokem byl školní rok 1997/98, kdy došlo k několika změnám ze strany ministerstva školství byly navýšeny počty hodin přímé vyučovací povinnosti učitelů (vyšší pracovní zatížení učitelů bylo pedagogickou veřejností vnímáno negativně), bylo vydáno opatření omezující nadměrné dělení tříd na výuku jednotlivých předmětů (tzv. Žlutá kniha). Průměrný počet žáků na učitele v roce 1998 odpovídá zhruba stavu v předchozím roce, ve školním roce 1999/2000 došlo k opětovnému snížení průměrného počtu žáků na jednoho učitele, a to především díky snížení míry přímé vyučovací povinnosti na úroveň roku 1996. Ve školním roce 2000/01 došlo opět ke mírnému snížení průměrného počtu žáků na jednoho učitele u MŠ i ZŠ jako celku a ke zvýšení průměrného počtu žáků na jednoho učitele u gymnázií a SOŠ. Ředitelé škol a vedoucí pracovníci V období od roku 1989 byla značně posílena autonomie škol v oblasti ekonomické, pracovněprávní a kurikulární, což s sebou neslo zvýšení pravomocí ředitelů škol a školských zařízení a vedoucích pracovníků. Ředitelé se stali na úrovni nejnižšího článku státní správy ve školství nejdůležitějším článkem v oblasti řízení
Tabulka 73: Vývoj průměrného počtu žáků na jednoho učitele ve vybraných typech škol v letech 1989/1990–2000/2001
Mateřská škola Základní škola 1. stupeň ZŠ 2. stupeň ZŠ Gymnázium Střední odborná škola
1989/90
1990/91
1991/92
1992/93
1993/94
1994/95
1995/96
1996/97
1997/98
12,4 20,0 24,5 17,3 12,2 9,6
11,0 18,9 23,1 16,4 13,1 9,4
10,8 18,2 22,1 15,8 12,4 8,7
10,9 17,1 21,1 14,6 11,4 7,7
12,1 16,6 20,7 14,0 10,8 7,4
12,2 16,2 20,4 13,3 10,3 7,1
11,9 15,9 20,2 13,0 10,2 *
11,5 15,8 19,9 12,3 10,1 *
11,9 16,7 20,2 13,5 10,8 *
1998/99 1999/2000 2000/2001 12,0 16,6 19,8 13,5 11,0 7,3
11,9 15,8 19,0 12,9 10,8 7,0
Poznámky: Počet žáků = počet žáků v denním studiu. Počet učitelů = počet fyzických osob. U SOŠ není v letech 1995/96 až 1997/98 možné rozlišit učitele tehdejších integrovaných středních škol. Zdroj: ÚIV
Tabulka 74: Vývoj míry vyučovací povinnosti učitelů (hod/týden) v letech 1991–2000 Počet hodin přímé vyučovací (nebo výchovné) činnosti týdně MŠ vč. speciálních ZŠ vč. speciálních 1. stupeň ZŠ vč. speciálních 2. stupeň + nižší roč. víceletých G SŠ vč. speciálních a vč. VOŠ Poznámky:
platnost od 1. 11. 19921) 31 23 22 21
1) Dle nařízení vlády ČR č. 503/92 Sb. 2) Dle nařízení vlády ČR č. 68/97 Sb. 3) Dle nařízení vlády ČR č. 153/99 Sb. ze dne 28. 6. 1999.
Zdroj: ÚIV
platnost od 1. 9. 19972) 33 24 24 23
platnost od 1. 9. 19993) 31 22 22 21
11,8 15,5 19,0 12,9 10,9 7,6
91
VZDĚLÁVACÍ SOUSTAVA V ROCE 2000 školství a v minulém období nejvíce ovlivnili vývoj školství. Stávají se vlastně manažery svých škol (na rozdíl od funkce „pedagogického vedoucího školy“ v minulých letech) a jejich práce vyžaduje sledování všech aspektů rozvoje školy – pedagogického, ekonomického, personálního a koncepčně-strategického. Posílení autonomie škol a školských zařízení však spolu neslo i některé negativní jevy. Vznikalo velké množství malých škol – právních subjektů s vysokou mírou autonomie, postupně se snižovala objektivita systému financování škol a neodpovídala struktura řízení státní správy a řízení především středních škol (úroveň okresů, ze které je střední školství řízeno, je velice malou územní jednotkou). Výskyt těchto negativních jevů vedl ministerstvo školství v roce 1997 k vyhlášení programu optimalizace sítě středních škol, jehož hlavním cílem bylo snížení celkového počtu středních škol (právních subjektů), optimalizace oborové struktury vzdělávací nabídky a postupné zvyšování průměrné velikosti středních škol.
B6.3 Platy a platová úroveň ve školství Průměrná měsíční nominální mzda v resortu školství v roce 2000 byla ve výši 11 917 Kč, z toho v regionálním školství 11 598 Kč a na vysokých školách 14 034,- Kč. Od roku 1997 narostla nominální mzda ve školství o 17,8 % (v oblasti regionálního školství taky o 17,8 %, u vysokých škol o 18,3 %). Nárůst však nebyl plynulý, výši platů v letech 1997 a 1998 ovlivnila úsporná opatření vlády (tzv. „balíčky“) a z toho důvodu průměrné platy ve školství narůstaly velice pomalu
(zhruba o 5 %). Zlepšení nastalo až v roce 1999, a to především díky zvýšení platových tarifů36 (průměrná nominální mzda ve školství se zvýšila o 13,1 %). V roce 2000 naopak poklesla průměrná nominální mzda v resortu školství proti roku 1999 o 0,5 %. Úroveň reálných platů ve stálých cenách roku 1997 v roce 1998 poklesla až do roku 1998, teprve v roce 1999 reálné platy ve školství proti roku 1998 narostly o 10,8 %. Celkově se ve školství reálné platy v roce 2000 zvýšily od roku 1997 pouze o 0,4 %. V letech 1997 a 1998 dokonce došlo ke snížení reálné mzdy (v roce 2000 o 4,3 % oproti předchozímu roku a v roce 1998 oproti roku 1997 dokonce o 5,4 %,). Ve srovnání s růstem výše průměrného platu v národním hospodářství rostly platy pracovníků ve školství v letech 1997 a 1998 pomaleji, zlepšení nastalo v roce 1999 díky výše citovanému navýšení základních tarifů (průměrná reálná mzda vzrostla ve školství o 10,8 %). Ve srovnání s platy v nepodnikatelské sféře platy ve školství narůstaly zhruba stejně. V roce 2000 nastal ve školství meziroční pokles průměrné nominální i reálné mzdy. Pokles průměrné reálné mzdy v roce 2000 proti roku 1999 nastal i v nepodnikatelské sféře. Průměrné nominální i reálné mzdy v roce 2000 ve srovnání s rokem 1997 vzrostly. Reálná mzda ve školství se vrátila zhruba na úroveň roku 1997 (pouze o 0,4 % více). Ve vysokém školství byla reálná mzda v roce 2000 o 0,7 % vyšší než v roce 1997, v regionálním školství o 0,3 % vyšší. Celkový objem vyplacených mzdových prostředků37 pracovníků školství v roce 2000 byl 36,51 mld. Kč, největší podíl (85,5 %) byl vyplacen na mzdy pracovníků regionálního školství.
Tabulka 75: Vývoj nominálních a reálných mezd v resortu školství a v národním hospodářství v letech 1997–2000 Průměrná měsíční nominální mzda
1997
1998
1999
2000
ČR celkem (na přepočt. osoby)1) z toho: nepodnikat. sféra (na přep.)2) Pracovníci resortu školství celkem z toho: regionální školství3) z toho: vysoké školství4) Meziroční nárůst průměrné nominální mzdy v % ČR celkem (na přepočt. osoby)1) z toho: nepodnikat. sféra (na přep.)2) Pracovníci resortu školství celkem z toho: regionální školství3) z toho: vysoké školství4) Meziroční nárůst průměrné reálné mzdy v % ČR celkem (na přepočt. osoby)1) z toho: nepodnikat. sféra (na přep.)2) Pracovníci resortu školství celkem z toho: regionální školství3) z toho: vysoké školství4)
11 027 10 672 10 114 9 845 11 867
12 056 11 082 10 590 10 287 12 549
13 042 12 507 11 982 11 637 14 142
13 912 12 830 11 917 11 598 14 034
9,3 % 3,8 % 4,7 % 4,5 % 5,7 %
8,2 % 12,9 % 13,1 % 13,1 % 12,7 %
6,7 % 2,6 % -0,5 % -0,3 % -0,8 %
26,2 % 20,2 % 17,8 % 17,8 % 18,3 %
-1,2 % -6,2 % -5,4 % -5,6 % -4,5 %
6,0 % 10,6 % 10,8 % 10,8 % 10,4 %
2,7 % -1,3 % -4,3 % -4,1 % -4,5 %
7,5 % 2,4 % 0,4 % 0,3 % 0,7 %
Poznámky:
1) Zdroj ČSÚ; data jsou ve srovnatelné metodice r. 2000. 2) Dříve název rozpočtová sféra. 3) Za školy a školská zařízení zřizovatelů MŠMT a obce. Průměrná mzda je vypočtena ze mzdových prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu. 4) VŠ včetně kolejí, menz, zahraničních lektorů, vysokoškolských zem. a lesních statků.
Zdroj: ÚIV, ČSÚ 36 Nařízení vlády č. 247/1998 Sb.
37 Jedná se o mzdové prostředky státního rozpočtu a rozpočtu obcí, nejsou zahrnuty vyplacené mzdové prostředky z vedlejší hospodářské činnosti.
92
NA POČÁTKU TISÍCILETÍ Tabulka 76: Vývoj objemu mzdových prostředků v resortu školství (v mld. Kč) a jejich podílu na celkových mzdových výdajích na školství (v %) v letech 1996–2000 Objem mzdových prostředků
1996
1997
1998
1999
2000
Resort školství celkem v tom: státní správa v tom: servisní organizace MŠMT1) v tom: regionální školství v tom: vysoké školství Regionální školství2) z toho: mateřské školy z toho: základní školy z toho: speciální školy z toho: gymnázia z toho: střední odborné školy z toho: střední odborná učiliště3) z toho: vyšší odborné školy4) Podíl na výdajích v %: Resort školství celkem v tom: státní správa v tom: servisní organizace MŠMT1) v tom: regionální školství v tom: vysoké školství
31,93 0,47 0,10 27,33 4,03 27,33 3,46 9,75 1,70 1,42 3,00 2,89 .
32,51 0,50 0,10 27,74 4,17 27,74 3,42 10,30 1,78 1,46 2,66 2,58 0,13
32,62 0,50 0,10 27,62 4,40 27,62 3,38 10,46 1,81 1,47 2,57 2,17 0,19
36,72 0,57 0,12 31,03 5,00 31,03 3,75 11,76 2,09 1,67 2,79 2,32 0,27
36,51 0,57 0,12 31,22 4,60 31,22 3,62 11,77 2,15 1,74 2,87 2,46 0,28
100,0 % 1,5 % 0,3 % 85,6 % 12,6 %
100,0 % 1,5 % 0,3 % 85,3 % 12,8 %
100,0 % 1,5 % 0,3 % 84,7 % 13,5 %
100,0 % 1,6 % 0,3 % 84,5 % 13,6 %
100,0 % 1,6 % 0,3 % 85,5 % 12,6 %
Poznámky:
1) Údaje jsou bez pedagogických center (ta jsou zahrnuta do regionálního školství). 2) Údaje jsou za školy a školská zařízení zřizovatelů MŠMT a obce, jedná se jen o prostředky státního rozpočtu. V roce 1996 jsou údaje včetně
delimitovaných škol z Ministerstva hospodářství a zdravotnictví. 3) Údaje jsou včetně středisek praktického vyučování. 4) V roce 1996 se údaje za vyšší odborné školy sledovaly společně se středními odbornými školami.
Zdroj: ÚIV
B6.4 Vývoj platů učitelů Průměrný měsíční plat učitele v regionálním školství v roce 2000 činil 13 609 Kč. Nejvyšší platy pobírali učitelé středních škol (učitelé gymnázií 15 351 Kč, středních odborných škol 15 700 Kč a učitelé středních odborných učilišť 15 752 Kč). Pedagogové vysokých škol pobírali v průměru 18 004 Kč (profesoři 28 052 Kč a docenti 22 755 Kč). Ve srovnání s celorepublikovým platem byly výdělky učitelů regionálního školství v roce 2000 nižší o 2,2 % a vysokoškolských pedagogů vyšší o 29,4 %, což je pokles oproti roku 1996 (v roce 1996 činila průměrná mzda učitele v regionálním školství 112 % průměrné republikové mzdy a mzda vysokoškolského pedagoga dokonce 149 %). Celkový pokles této relace je důsledkem úsporných opatření vlády v letech 1997 a 1998 (restriktivní rozpočtová politika v letech 1997 a 1998 a zvýšení tarifní mzdy v roce 1999). To jsou faktory, které ovlivňují jak výši učitelských platů, tak i platy všech pracovníků resortu. V poměru k platové úrovni v celé České republice plat učitelů regionálního školství v roce 2000 proti roku 1999 poklesl. Jejich plat byl o 2,2 % nižší než je celorepublikový průměr. Nejlépe jsou na tom učitelé SOŠ a SOU, kteří pobírali o cca 13 % více než je průměrná mzdy v České republice38. Průměrná mzda pe38
dagogů vysokých škol byla v roce 2000 o 29 % vyšší než celorepublikový průměr. Mateřské školy: Průměrné platy učitelek MŠ se mezi jednotlivými regiony liší jen málo – minimum je 10 394 Kč a maximum 10 934 Kč, což znamená rozpětí jen 540 Kč. Tato „diferenciace“ však nemůže vyrovnat rozdíly v obecných platových úrovních. Výhodou tohoto typu škol je, že většinu pedagogů zde tvoří ženy, u nichž je menší tlak na finanční zabezpečení rodiny a tedy snahu o odchod do lukrativnějšího zaměstnání. Srovnáme-li poměr průměrného platu učitelky MŠ k obecné mzdové hladině regionu s hodnotami průměrných mezd v regionech, zjistíme, že čím je vyšší průměrná mzda v regionu, tím je vyšší rozdíl i mezi touto průměrnou mzdou a platem učitelky. To znamená, že platy učitelek MŠ prakticky ignorují obecné mzdové úrovně regionů. Nejvyšší je rozdíl průměrného platu učitelky MŠ k průměrné obecné mzdové hladině v regionu v Praze (tj. dosahují necelé 2/3 obecné úrovně platů v Praze). Tato situace může vést i ke snižování kvality učitelského personálu MŠ v ekonomicky silnějších regionech. A obráceně – pozitivně může působit v regionech chudších.
Vztáhneme-li plat učitelů ke krajským či okresním průměrům, liší se jejich relativní postavení poměrně významně v závislosti na mzdové úrovni regionu (kraje).
93
VZDĚLÁVACÍ SOUSTAVA V ROCE 2000 Tabulka 77: Vývoj nominální a reálné mzdy učitelů na jednotlivých druzích a typech škol a jejich relace k průměrné mzdě v ČR (v %) v letech 1996–2000 Průměrný nominální plat učitelů
1996
1997
1998
1999
2000
ČR celkem (na přepočt. osoby)1) Učitelé regionálního školství2) z toho: učitelky MŠ z toho: učitelé ZŠ z toho: učitelé G z toho: učitelé SOŠ z toho: učitelé SOU z toho: učitelé spec. škol Pedagogové vysokých škol z toho: profesoři z toho: docenti Poměr k průměrné mzdě v ČR v % Učitelé regionálního školství z toho: učitelky MŠ z toho: učitelé ZŠ z toho: učitelé G z toho: učitelé SOŠ z toho: učitelé SOU z toho: učitelé spec. škol Pedagogové vysokých škol z toho: profesoři z toho: docenti
9 875 11 037 8 657 11 208 12 697 12 741 12 110 11 908 14 751 21 569 18 354
11 027 11 632 9 045 11 788 13 505 13 391 13 186 12 401 15 229 22 389 19 014
12 056 12 209 9 424 12 414 13 997 14 083 13 960 13 192 16 020 24 023 20 100
13 042 13 736 10 762 13 863 15 497 15 862 15 869 14 944 18 045 28 351 22 736
13 912 13 609 10 663 13 668 15 351 15 700 15 752 14 814 18 004 28 052 22 755
111,8 % 87,7 % 113,5 % 128,6 % 129,0 % 122,6 % 120,6 % 149,4 % 218,4 % 185,9 %
105,5 % 82,0 % 106,9 % 122,5 % 121,4 % 119,6 % 112,5 % 138,1 % 203,0 % 172,4 %
101,3 % 78,2 % 103,0 % 116,1 % 116,8 % 115,8 % 109,4 % 132,9 % 199,3 % 166,7 %
105,3 % 82,5 % 106,3 % 118,8 % 121,6 % 121,7 % 114,6 % 138,4 % 217,4 % 174,3 %
97,8 % 76,6 % 98,2 % 110,3 % 112,9 % 113,2 % 106,5 % 129,4 % 201,6 % 163,6 %
Poznámky:
1) ČSÚ (data 1997–2000 ve srovnatelné metodice r. 2000). 2) Údaje jsou za školy a školská zařízení zřizovatelů MŠMT a obce. V roce 1996 jsou údaje vč. delimitovaných škol z Ministerstva hospodářství
a zdravotnictví. Průměrná mzda je vypočtena ze mzdových prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu. Zdroj: ÚIV
Tabulka 78: Průměrné platy učitelů na jednotlivých druzích a typech škol za rok 2000 v jednotlivých regionech Průměrný měsíční plat učitelů1)
Kraj Praha Středočeský kraj Jihočeský kraj Plzeňský kraj Karlovarský kraj Ústecký kraj Liberecký kraj Královéhradecký kraj Pardubický kraj Vysočina Jihomoravský kraj Olomoucký kraj Zlínský kraj Moravskoslezský kraj ČR celkem Poznámka:
MŠ 10 934 10 805 10 932 10 729 10 394 10 785 10 418 10 471 10 630 10 433 10 701 10 738 10 566 10 438 10 663
ZŠ 13 646 13 907 13 789 13 628 13 484 13 936 13 711 13 535 13 930 13 735 13 463 13 548 13 650 13 481 13 668
G + sport. šk. 15 351 15 732 15 423 15 322 15 354 15 527 15 083 15 716 15 428 15 371 15 312 14 714 15 782 15 065 15 351
SOŠ 15 562 15 719 15 583 15 833 15 951 15 904 15 922 15 896 15 564 15 764 15 618 15 214 16 257 15 550 15 700
SOU + SPV 16 372 16 135 15 945 16 193 16 531 15 089 15 456 16 050 15 979 15 590 15 685 14 960 16 233 15 379 15 752
VOŠ 15 478 16 643 17 764 16 264 15 408 17 336 15 076 15 720 15 823 16 442 15 462 15 629 18 323 16 504 16 307
Spec. šk. 15 223 14 891 14 904 14 953 14 505 14 800 15 035 14 696 14 653 14 194 15 313 14 442 14 927 14 456 14 814
1) Údaje jsou za školy a školská zařízení zřizovatelů MŠMT a obce. V roce 1996 jsou údaje vč. delimitovaných škol z Ministerstva hospodářství
a zdravotnictví. Průměrná mzda je vypočtena ze mzdových prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu. Zdroj: ÚIV, ČSÚ
94
NA POČÁTKU TISÍCILETÍ Tabulka 79: Poměr platu učitele k obecné mzdové hladině regionu na jednotlivých druzích a typech škol za rok 2000 v jednotlivých regionech Poměr platu učitelů k obecné mzdové hladině regionu1)
Kraj Praha Středočeský kraj Jihočeský kraj Plzeňský kraj Karlovarský kraj Ústecký kraj Liberecký kraj Královéhradecký kraj Pardubický kraj Vysočina Jihomoravský kraj Olomoucký kraj Zlínský kraj Moravskoslezský kraj ČR celkem Poznámka:
MŠ -37,5 % -22,9 % -13,6 % -18,0 % -13,6 % -15,5 % -16,5 % -15,3 % -11,7 % -10,5 % -14,6 % -10,0 % -13,8 % -20,3 % -23,4 %
ZŠ -22,0 % -0,8 % 9,0 % 4,1 % 12,0 % 9,2 % 9,9 % 9,5 % 15,8 % 17,8 % 7,5 % 13,6 % 11,3 % 2,9 % -1,8 %
G + sport. šk. -12,2 % 12,2 % 21,9 % 17,1 % 27,6 % 21,7 % 20,9 % 27,1 % 28,2 % 31,8 % 22,2 % 23,4 % 28,7 % 15,0 % 10,3 %
SOŠ -11,0 % 12,1 % 23,2 % 21,0 % 32,5 % 24,7 % 27,6 % 28,6 % 29,3 % 35,2 % 24,7 % 27,5 % 32,6 % 18,7 % 12,9 %
SOU + SPV -6,4 % 15,1 % 26,0 % 23,7 % 37,3 % 18,3 % 23,9 % 29,8 % 32,8 % 33,7 % 25,2 % 25,4 % 32,4 % 17,4 % 13,2 %
VOŠ -11,5 % 18,7 % 40,4 % 24,3 % 28,0 % 35,9 % 20,8 % 27,1 % 31,5 % 41,0 % 23,4 % 31,0 % 49,4 % 26,0 % 17,2 %
Spec. šk. -13,0 % 6,2 % 17,8 % 14,2 % 20,5 % 16,0 % 20,5 % 18,8 % 21,8 % 21,7 % 22,3 % 21,1 % 21,7 % 10,4 % 6,5 %
1) Tento ukazatel je vypočítán jako podíl průměrného platu učitele a průměrné mzdy zaměstnanců podnikatelské i nepodnikatelské sféry celkem
dle regionů (z dat ČSÚ). Zdroj: ÚIV, ČSÚ
Základní školy: Při porovnání průměrných platů učitelů ZŠ mezi jednotlivými kraji vidíme opět jen velmi malé rozdíly. Rozdíly v průměrných platech se pohybují v rozmezí jen 473 Kč (maximum činí 13 936 Kč a minimum 13 463 Kč), což je dokonce méně než u MŠ (v absolutních číslech jsou platy učitelů ZŠ zhruba o 30 % vyšší než platy učitelů MŠ). Vztah průměrných učitelských platů k průměrnému platu v regionu je stejný jako v případě MŠ, pouze s tím rozdílem, že platy na ZŠ jsou vyšší a téměř ve všech krajích se pohybují nad průměrem. Střední školy: Při porovnání průměrných platů učitelů v jednotlivých typech středních škol zjistíme velkou vyrovnanost, rozdíly se pohybují v řádech korun. Nejvyšší platy na celorepublikové úrovni mají učitelé SOU, poté učitelé SOŠ a nejmenší platy mají učitelé gymnázií. Gymnázia: U učitelů gymnázií můžeme pozorovat větší diferenciaci průměrných platů než u učitelů MŠ a ZŠ. Rozdíl mezi nejvyšším a nejnižším průměrným a „regionálním“ platem učitele gymnázia v roce 2000 činil 717 Kč. Nejvyšší průměrný plat učitele gymnázia v roce 2000 byl ve Zlínském kraji, nejnižší v Moravskoslezském kraji. Učitelské platy na gymnáziích se pohybují nad obecnou mzdovou úrovní v regionu, kromě Prahy. Platy na tomto typu školy se neřídí obecnou mzdovou úrovní regionu. SOŠ: Diferenciace průměrných příjmů učitelů SOŠ je větší než u učitelů gymnázií (1,5 krát), rozdíl nejvyššího a nejnižšího průměr-
ného regionálního platu učitelů SOŠ činí 1 043 Kč. Nejvyšší průměrný plat dostávají učitelé SOŠ v roce 2000 ve Zlínském kraji a nejnižší v Olomouckém kraji. O vztahu průměrného platu učitele na státních středních odborných školách lze prohlásit prakticky totéž, co platí i pro státní gymnázia: kromě Prahy přesahují platy učitelů průměrnou mzdovou úroveň regionu. Odchylka od celkového průměru úzce souvisí s celkovou průměrnou mzdou v kraji. SOU: Průměrné platy „průměrného krajského učitele SOU se v roce 2000 pohybovaly mezi 14 960 Kč a 16 531 Kč, rozdíl nejnižšího a nejvyššího platu činil 1 571 Kč (tj. vykazují 2,2 krát vyšší diferenciaci průměrných příjmů než u učitelů gymnázií a 1,5 krát vyšší diferenciaci než u učitelů SOŠ). Obdobně jako u předcházejících typů škol platí, že kromě Prahy přesahují platy učitelů státních středních odborných učilišť ve všech ostatních krajích obecnou mzdovou úroveň regionu. Ani zde však příliš nesledují tuto obecnou mzdovou úroveň regionu. Speciální školy: Platová úroveň učitelů speciálních škol je mezi jednotlivými kraji jen velmi málo diferencovaná. Celkové rozpětí, ve kterém se regionální rozdíly průměrných platů učitelů pohybují, činí 1 119 Kč. Platy učitelů státních speciálních škol se v absolutním vyjádření obecně pohybují pod úrovní platů středoškolských učitelů, tj. učitelů gymnázií, SOŠ a SOU, ale nad úrovní platů učitelů základních škol. Průměrné platy učitelů speciálních škol ve vztahu k obecné mzdové úrovni regionu tuto ignorují a stejně jako u předchozích typů škol obecnou mzdovou úroveň regionu, vyjma Prahy, přesahují.
95
VZDĚLÁVACÍ SOUSTAVA V ROCE 2000 VOŠ: Platy učitelů vyšších odborných škol se obecně pohybují nad úrovní platů učitelů ostatních uvedených typů škol. Průměrné učitelské platy státních vyšších odborných škol ve Zlínském kraji převyšují obecnou mzdovou úroveň regionu téměř o 50 %, což je nejvíc ze všech krajů a sledovaných vzdělávacích úrovní. Obecnou mzdovou úroveň kraje přesahují, vyjma Prahy, platy učitelů VOŠ ve všech ostatních krajích. Také zde platy neodrážejí příliš stav v okolní společnosti. Učitelské platy nejvíce převyšují platy zaměstnanců v krajích, kde je obecná mzdová úroveň nejnižší. Praha je naopak jediný kraj, kde jsou platy učitelů v průměru nižší než platy zaměstnanců, což je způsobeno obecně výrazně vyšší platovou úrovní zaměstnanců v Praze. Obecně platí, že platy učitelů jsou regionálně diferencovány v menší míře než platy zaměstnanců, které odrážejí celkovou ekonomickou vyspělost kraje.
Platové podmínky učitelů a jejich vývoj Učitelé škol zřizovaných státem a obcemi jsou odměňováni podle stejných pravidel jako všichni zaměstnanci státních rozpočtových a příspěvkových organizací (zákon č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, v posledním platném znění). Jejich tarifní plat je stanoven na základě délky započitatelné praxe a na základě nejvyššího dosaženého vzdělání. Dynamičtější růst tarifních platů na počátku kariérní dráhy (týká se hlavně mladých nastupujících učitelů) zajistila vláda svým nařízením (nařízení vlády č. 70/1996 Sb.). Další úprava výše tarifní mzdy následovala v roce 1999 (nařízení vlády č. 247/1998 Sb.) a poslední v roce 2001 (nařízení vlády č. 453/2000 Sb.). Učitelé soukromých a církevních škol a pedagogičtí pracovníci vysokých škol jsou odměňováni podle zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, v posledním platném znění.
Tabulka 80: Tarifní platy ve třídách 8–12 před a po 1. 1. 2000
Zařazení
Tarifní třída
Učitelka mateřské školy Učitel základní školy Učitel střední a vyšší odborné školy Poznámky:
8 9 10
Nástupní tarif (bez praxe) před 1. 1. 001) 6 350 7 030 7 790
po 1. 1. 012) 7 580 8 390 9 290
Tarif po 15 letech praxe před 1. 1. 001) 8 560 9 510 10 530
po 1. 1. 012) 9 920 11 020 12 200
Maximum (více než 32 let praxe) před 1. 1. 001) 9 870 10 930 12 120
po 1. 1. 012) 11 310 12 520 13 880
1) Dle nařízení vlády č. 247/1998 Sb. 2) Dle nařízení vlády č. 453/2000 Sb.
B7 Financování školství B7.1 Výdaje na regionální školství Pravidla financování stanoví zákon č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, ve znění pozdějších předpisů. Finanční toky jsou určovány zřizovatelskými kompetencemi. Stát hradí prostřednictvím kapitoly 333-MŠMT výdaje stanovené zákonem, a to finanční prostředky na platy a náhrady platů, popřípadě mzdy a náhrady mezd, na odměny za pracovní pohotovost, odměny za práci vykonávanou na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr a odstupné, na náklady na zvláštním způsobem stanovené odvody do sociálních a zdravotních fondů a ostatní náklady vyplývající z pracovněprávních vztahů, na nezbytné zvýšení nákladů spojených s výukou dětí zdravotně postižených, na výdaje na učební pomůcky a dále na výdaje na učebnice a školní potřeby, pokud se žákům poskytují bezplatně, a rovněž výdaje na další vzdělávání pedagogických pracovníků a finanční prostředky nad stanovený rozsah finančních prostředků pro školy, předškolní a školská zařízení, v nichž probíhá pokusné ověřování nových forem, metod nebo řízení vzdělávání. Od roku 2001 po delimitaci škol a školských zařízení na kraje 39 Ve
hradí stát také finanční prostředky na další rozvojové programy vyhlášené ministerstvem v souladu se schváleným dlouhodobým záměrem ministerstva a příslušného kraje. Ostatní výdaje, tzn. běžné provozní výdaje a výdaje kapitálové, hradí zřizovatel školy. Výjimkou jsou církevní školy, jimž veškeré výdaje uhrazuje stát. V mateřských a základních školách jsou tedy ostatní výdaje hrazeny z rozpočtu kapitoly 700-obce, od roku 2001 budou tyto výdaje hrazeny z místních rozpočtů obcí a krajů. Do roku 2000 byly celkové výdaje mateřských a základních škol hrazeny z rozpočtu kapitol 333-MŠMT a 700-obce v poměru 2 : 1. Na financování středních škol se obce podílely zhruba 1 % (jsou totiž zřizovateli 19 středních škol), na financování vyšších odborných škol se obce nepodílí. Výdaje speciálních škol byly hrazeny z 98 % z rozpočtu MŠMT, zbývající 2 % byly hrazena z rozpočtů obcí. V této kapitole sledujeme výdaje, které v uplynulém období byly přerozdělovány z kapitoly 333-MŠMT přes rozpočty školských úřadů, a dále výdaje kapitoly 700-obce (pouze ty, které jsou uváděny v oddílech 31 a 32 rozpočtové skladby vzdělávání). V roce 1997 došlo k výrazné změně rozpočtové skladby, která rozšířila funkční třídění a umožnila podrobnější členění údajů o výdajích škol a školských zařízení39.
skupině 3 služby pro obyvatelstvo, v oddílech 31 a 32, určených pro vzdělávání, bylo zavedeno pro podrobnější třídění peněžních operací několik nových paragrafů – například základní školy byly v rozpočtové skladbě platné do roku 1996 vykazovány včetně školních družin a klubů v jednom paragrafu 4002, v nové rozpočtové skladbě jsou pro ně zavedeny samostatné paragrafy.
96
NA POČÁTKU TISÍCILETÍ
Obrázek 40: Podíl kapitálových a běžných výdajů regionálního školství v letech 1996–2000
100 % 90 % 80 % 70 % 60 % 50 % 40 % 30 % 20 %
kapitálové výdaje běžné výdaje
10 % 0% 1996
1997
Výdaje ostatních resortů (Ministerstva hospodářství, Ministerstva zdravotnictví) jsou zahrnuty v časových řadách středních odborných škol a středních odborných učilišť z důvodu porovnatelnosti výdajů na tyto druhy škol v delším časovém období. Výdaje Ministerstva zemědělství jsou uváděna u středních odborných učilišť, výdaje Ministerstva obrany nejsou zahrnuty. Výdaje na regionální školství představovaly v celém časovém
1998
1999
2000
období 74–85 % z výdajů na školství jako celek. Veřejné výdaje na školství činí v roce 2000 necelých 4,6 % z HDP, výdaje na regionální školství byly ve výši 3,6 % z HDP. Tyto prostředky představují výdaje na vzdělávání až do úrovně vyššího odborného vzdělávání včetně předškolní výchovy a na školská zařízení, v roce 2000 tvořily 81 % výdajů na školství. Celkový objem prostředků vynaložených na regionální školství se od roku 1996 zvýšil z 59,1 mld.
Tabulka 81: Výdaje na regionální školství v letech 1996 až 2000 (v tis. Kč) 1996
1997
Celkem 59 130 623 63 105 113 v tom běžné výdaje 52 438 473 58 048 174 v tom kapitálové výdaje 6 692 150 5 056 939 v % běžné výdaje 88,7 % 92,0 % v % kapitálové výdaje 11,3 % 8,0 % Výdaje na regionální školství z rozpočtu kapitoly 333-MŠMT Celkem 42 989 472 49 377 812 v tom běžné výdaje 42 481 528 47 769 133 v tom kapitálové výdaje 507 944 1 608 680 v % běžné výdaje 98,8 % 96,7 % v % kapitálové výdaje 1,2 % 3,3 % Výdaje na regionální školství z rozpočtu kapitoly 700-obce Celkem 16 141 151 13 727 301 v tom běžné výdaje 9 956 945 10 279 041 v tom kapitálové výdaje 6 184 206 3 448 259 v % běžné výdaje 61,7 % 74,9 % v % kapitálové výdaje 38,3 % 25,1 % Podíl výdajů na RgŠ na celkových výdajích na školství z rozpočtu MŠMT a obcí a podíl na HDP podíl výdajů z kapitoly 333-MŠMT 72,7 % 78,2 % podíl výdajů z kapitoly 700-obce 27,3 % 21,8 % 1) 80 76 výdaje na školství celkem podíl výdajů na RgŠ na celkových výdajích 74,0 % 82,5 % 1 567 1 680 HDP2) v běžných cenách výdaje na RgŠ v % HDP 3,8 % 3,8 % Poznámky:
1998
1999
2000
63 642 669 58 391 415 5 251 254 91,7 % 8,3 %
68 776 579 63 366 629 5 409 950 92,1 % 7,9 %
68 125 178 62 733 892 5 391 286 92,1 % 7,9 %
49 702 425 47 727 353 1 975 072 96,0 % 4,0 %
54 293 980 52 367 188 1 926 792 96,5 % 3,5 %
53 856 778 51 890 720 1 966 058 96,3 % 3,7 %
13 940 244 10 664 062 3 276 182 76,5 % 23,5 %
14 482 599 10 999 441 3 483 158 75,9 % 24,1 %
14 268 400 10 843 172 3 425 228 76,0 % 24,0 %
78,1 % 21,9 % 78 81,7 % 1 837 3,5 %
78,9 % 21,1 % 84 81,7 % 1 887 3,6 %
79,1 % 20,9 % 85 80,5 % 1 959 3,5 %
1) Celkové výdaje kapitoly 333-MŠMT a kapitoly 700-obce (část vzdělávání) 2) Revidovaná časová řada ukazatelů tvorby a užití HDP navazuje na zpřesněné údaje ročních národních účtů za roky 1996 až 1998 a na
semidefinitivní verzi ročních účtů za rok 1999, které byly publikovány v červenci t. r. Ukazatele za rok 2000 byly sestaveny s přihlédnutím k požadavku metodické a věcné srovnatelnosti s předchozími lety. Zdroj: Státní závěrečný účet České republiky 1996–2000, CSÚ
97
VZDĚLÁVACÍ SOUSTAVA V ROCE 2000 Tabulka 82: Regionální školství, zřizovatelé MŠMT a obec – průměrné měsíční mzdy v letech 1996 až 2000
Nominální mzda (v běžných cenách) pracovníci celkem z toho učitelé Reálná mzda (ve stálých cenách roku 1995) pracovníci celkem z toho učitelé Index spotřebitelských cen a meziroční inflace index spotřebitelských cen (rok 1995 = 100) meziroční inflace
1996
1997
1998
1999
2000
9 336 10 956
9 884 11 710
10 313 12 272
11 651 13 801
11 661 13 719
8 581 10 070
8 376 9 924
7 891 9 389
8 731 10 342
8 412 9 896
109 8,8 %
118 8,5 %
131 10,7 %
133 2,1 %
139 3,9 %
Poznámka: Od roku 1997 včetně škol delimitovaných z ministerstev hospodářství a zdravotnictví. Zdroj: databáze ÚIV, ČSÚ
Kč na 68,1 mld. Kč (nárůst o 15,2 %). Pokud budeme tento podíl měřit procentem těchto výdajů na HDP, zjistíme, že se jedná o 0,2 % propad mezi roky 1996 - 2000. Rozpočty obcí se na celkových výdajích na regionální školství podílely zhruba pětinou (21 %) Od roku 1997, kdy se ve financování školství odrazila restriktivní opatření – tzv. balíčky, se stabilizoval podíl běžných výdajů včetně mzdových (92 %, v roce 2000 62,7 mld. Kč) i podíl kapitálových výdajů (8 %, v roce 2000 5,4 mld. Kč). Kapitálové výdaje v roce 2000 tvořily 4 % (2 mld. Kč) výdajů na regionální školství z rozpočtu Ministerstva školství a 24 % (3,4 mld. Kč) výdajů obcí (které jsou zřizovateli především předškolních zařízení, základních škol a některých školských zařízení) na tyto školy, předškolní a školská zařízení. Běžné výdaje na regionální školství (včetně mzdových výdajů a výdajů na sociální a zdravotní pojištění) vzrostly do roku 1996 o 9 mld. Kč (10,3 %) a činily v roce 2000 přibližně 68,1 mld. Kč. Poprvé od roku 1996 však meziročně poklesly (pokles o 0,7 mld. oproti roku 1996). Na celkovém nárůstu od roku 1996 se podílel především rozpočet Ministerstva školství (10,3 mld. směřovaných převážně do mzdové oblasti), rozpočty obcí navýšené (o jednu miliardu) směřovaly především do oblasti provozních výdajů mateřských a základních škol. Osobní náklady, tj. mzdové prostředky včetně zákonných odvodů u všech jmenovaných typů škol, tvoří cca 70 % běžných výdajů určených na vzdělávání. V roce 2000 dosahovala průměrná měsíční mzda v regionálním školství 84 % republikové mzdy, průměrná mzda učitelů
však převyšovala republikovou mzdu v roce 2000 o necelých 6 % (přitom např. v letech 1994 – 96 byla vyšší o více než 10 %). Sledujeme-li průměrnou měsíční mzdu za školy všech zřizovatelů (tedy i za soukromé a církevní školy), je rozdíl od mzdy pracovníků státních škol prakticky nulový. Je to dáno tím, že v této mzdě nejsou zahrnuty všechny mimorozpočtové zdroje financování. Reálná mzda pracovníků v regionálním školství v letech 1997 a 1998 klesala, což bylo způsobeno realizací úsporných opatření vlády (tzv. „balíčků“) v oblasti rozpočtu. V roce 1999 začíná mírně vzrůstat40, nárůst však byl pouze dočasný, protože v roce 2000 reálná mzda poklesla oproti předchozímu roku o 4 %. Z výdajů na regionální školství jsou hrazeny i dotace soukromým a církevním školám a školským zařízením. Celkový podíl těchto výdajů v roce 2000 činil 3,5 % z výdajů na regionální školství. Jedná se o zvýšení těchto výdajů o 0,3 % oproti předcházejícímu roku. B7.1.1 Mateřské školy a vývoj financování v regionálním školství Výdaje na mateřské školy představovaly v roce 2000 celkem 7,7 mld. Kč. Podíl výdajů z rozpočtů je dán zřizovatelskými kompetencemi. Nejvyšší složku výdajů tvoří mzdové výdaje, které jsou hrazeny z rozpočtu MŠMT. Ostatní, zvláště pak kapitálové výdaje, jsou hrazeny z rozpočtu obcí. Celkové výdaje obcí do mateřských škol představují v roce 2000 17,5 % z celkových výdajů obcí na část vzdělávání, z rozpočtu MŠMT je tento podíl 9,6 % z výdajů na regionální školství. Celková výše poskytnutých dotací na soukromé a církevní mateřské školy v roce 2000 činila 64 326 tis. Kč. Tato částka představuje 1,2 % z běžných výdajů kapitoly
Tabulka 83: Výše dotací poskytnutých z rozpočtu kapitoly 333-MŠMT na regionální školství v letech 1996 až 2000 soukromým a církevním školám a školským zařízením (v tis. Kč)
Celkem v tom soukromé v tom církevní
1996
1997
1998
1999
2000
2 261 235 1 961 440 299 795
2 154 253 1 842 575 311 678
2 049 682 1 714 688 334 994
2 217 561 1 818 737 398 823
2 374 456 1 947 062 427 370
Zdroj: Státní závěrečný účet České republiky 1996–2000
40 Nabylo platnosti nařízení vlády č. 247/1998 Sb., které zvýšilo stupnici platových tarifů.
98
NA POČÁTKU TISÍCILETÍ Tabulka 84: Mateřské školy – výdaje na mateřské školy v letech 1996 až 2000 (v tis. Kč) 1996
1997
Celkem 7 560 644 7 360 748 v tom běžné výdaje 7 090 248 7 067 389 v tom kapitálové výdaje 470 396 293 359 v % běžné výdaje 93,8 % 96,0 % v % kapitálové výdaje 6,2 % 4,0 % Výdaje na mateřské školy z rozpočtu kapitoly 333-MŠMT Celkem 5 005 251 4 926 831 v tom běžné výdaje 5 003 677 4 925 955 v tom kapitálové výdaje 1 574 876 v % běžné výdaje 100,0 % 100,0 % v % kapitálové výdaje 0,0 % 0,0 % Výdaje na mateřské školy z rozpočtu kapitoly 700-obce Celkem 2 555 393 2 433 917 v tom běžné výdaje 2 086 571 2 141 434 v tom kapitálové výdaje 468 822 292 483 v % běžné výdaje 82 % 88 % v % kapitálové výdaje 18 % 12 % Podíl výdajů na mateřské školy na celkových výdajích na školství z rozpočtu MŠMT a obcí a podíl na HDP podíl výdajů MŠMT na výdajích MŠ 66,2 % 66,9 % podíl výdajů obcí na výdajích MŠ 33,8 % 33,1 % 79,9 76,5 výdaje na školství celkem v mld. Kč1) podíl výdajů na MŠ na celkových výdajích 9,5 % 9,6 % 1 572 1 669 HDP2) v běžných cenách výdaje na MŠ v % HDP 0,5 % 0,4 % Dotace soukromým a církevním mateřským školám Celkem 91 993 74 655 v tom soukromé 76 571 58 872 v tom církevní 15 422 15 783 Poznámky:
1998
1999
2000
7 284 190 6 988 176 296 014 95,9 % 4,1 %
7 861 921 7 557 053 304 868 96,1 % 3,9 %
7 660 005 7 313 693 346 312 95,5 % 4,5 %
4 836 807 4 836 239 568 100,0 % 0,0 %
5 358 784 5 358 642 142 100,0 % 0,0 %
5 164 572 5 164 572 – 100,0 % –
2 447 383 2 151 937 295 446 88 % 12 %
2 503 137 2 198 411 304 726 88 % 12 %
2 495 433 2 149 121 346 312 86 % 14 %
66,4 % 33,6 % 77,9 9,4 % 1 798 0,4 %
68,2 % 31,8 % 84,18724 9,3 % 1 836 0,4 %
67,4 % 32,6 % 84,5962 9,1 % 1 911 0,4 %
68 269 52 611 15 658
77 936 59 134 18 802
64 326 47 811 16 514
1) Celkové výdaje kapitoly 333-MŠMT a kapitoly 700-obce (část vzdělávání). 2) Revidovaná časová řada ukazatelů tvorby a užití HDP navazuje na zpřesněné údaje ročních národních účtů za roky 1996 až 1998 a na
semidefinitivní verzi ročních účtů za rok 1999, které byly publikovány v červenci t. r. Ukazatele za rok 2000 byly sestaveny s přihlédnutím k požadavku metodické a věcné srovnatelnosti s předchozími lety. Zdroj: Státní závěrečný účet České republiky 1996–2000, ČSÚ
Obrázek 41: Podíl kapitálových a běžných výdajů regionálního školství na mateřské školy v letech 1996–2000
100 % 90 % 80 % 70 % 60 % 50 % 40 % 30 % 20 %
kapitálové výdaje běžné výdaje
10 % 0% 1996
333-MŠMT na mateřské školy (celkově se na soukromých a církevních mateřských školách účastní předškolní výchovy 1,4 % dětí všech mateřských škol). Výdaje na mateřské školy se rozkládají v poměru 67:33 mezi MŠMT a obce.
1997
1998
1999
2000
Na obecních mateřských školách dosahovala v roce 1996 průměrná měsíční nominální mzda 80 % průměrné mzdy zaměstnanců v celé ČR, u učitelů to bylo 88 %. V roce 1997 a 1998 se tento poměr zhoršoval. V roce 1999 pobírali pracovníci na mateř-
99
VZDĚLÁVACÍ SOUSTAVA V ROCE 2000 Tabulka 85: Mateřské školy, zřizovatel MŠMT a obec – průměrné měsíční mzdy pracovníků v letech 1996 až 2000
Nominální mzda (v běžných cenách) pracovníci celkem z toho učitelé Reálná mzda (ve stálých cenách roku 1995) pracovníci celkem z toho učitelé Index spotřebitelských cen a meziroční inflace index spotřebitelských cen (rok 1995 = 100) meziroční inflace
1996
1997
1998
1999
2000
7 817 Kč 8 657 Kč
8 170 Kč 9 104 Kč
8 485 Kč 9 470 Kč
9 686 Kč 10 796 Kč
9 655 Kč 10 750 Kč
7 185 Kč 7 957 Kč
6 924 Kč 7 715 Kč
6 492 Kč 7 246 Kč
7 258 Kč 8 090 Kč
6 965 Kč 7 755 Kč
108,8 8,8 %
118 8,5 %
130,7 10,7 %
133,4 2,1 %
138,6 3,9 %
Zdroj: databáze ÚIV, ČSÚ
ských školách průměrnou měsíční mzdu ve výši 74,2 % republikové měsíční mzdy. Rok 2000 však znamenal opětovné zhoršení finanční situace pracovníků v mateřských školách. Mzdy poklesly
na 69 % celorepublikové průměrné mzdy, učitelé na tom byli o něco lépe, jejich mzdy tvořily 77 % celorepublikového průměru. Tento stav je nejméně příznivý za celé sledované období.
Tabulka 86: Základní školy – výdaje na základní včetně výdajů na školní družiny a kluby v letech 1996 až 2000 (v tis. Kč) 1996
1997
1998
Celkem 25 405 940 24 214 471 24 427 943 v tom běžné výdaje 20 317 705 21 478 195 21 819 033 v tom kapitálové výdaje 5 088 235 2 736 276 2 608 911 v % běžné výdaje 80,0 % 88,7 % 89,3 % v % kapitálové výdaje 20,0 % 11,3 % 10,7 % Výdaje na základní školy z rozpočtu kapitoly 333-MŠMT, včetně výdajů na školní družiny a kluby Celkem 15 607 534 16 374 192 16 477 365 v tom běžné výdaje 15 543 873 16 315 514 16 467 571 v tom kapitálové výdaje 63 661 58 678 9 795 v % běžné výdaje 99,6 % 99,6 % 99,9 % v % kapitálové výdaje 0,41 % 0,36 % 0,06 % Výdaje na základní školy z rozpočtu kapitoly 700-obce, včetně výdajů na školní družiny a kluby Celkem 9 798 405 7 840 279 7 950 578 v tom běžné výdaje 4 773 832 5 162 680 5 351 462 v tom kapitálové výdaje 5 024 573 2 677 599 2 599 116 v % běžné výdaje 48,7 % 65,8 % 67,3 % v % kapitálové výdaje 51,3 % 34,2 % 32,7 % Podíl výdajů na ZŠ (včetně škol. družin a klubů) na celkových výdajích na školství z rozpočtu MŠMT a obcí, podíl na HDP Podíl výdajů MŠMT na výdajích ZŠ 61,4 % 67,6 % 67,5 % Podíl výdajů obcí na výdajích ZŠ 38,6 % 32,4 % 32,5 % 80 77 78 Výdaje na školství celkem v mld. Kč1) Podíl výdajů na ZŠ na celk.výdajích 31,8 % 31,7 % 31,4 % 1 572 1 669 1 798 HDP2) v běžných cenách Výdaje na ZŠ v % HDP 1,6 % 1,5 % 1,4 % Dotace soukromým a církevním ZŠ Celkem 93 807 102 334 109 957 v tom soukromým školám 50 837 56 387 53 816 v tom církevním školám 42 970 45 947 56 141 Poznámky:
1999
2000
26 830 101 24 053 310 2 776 791 89,7 % 10,3 %
26 683 902 24 035 530 2 648 372 90,1 % 9,9 %
18 427 223 18 417 479 9 744 99,9 % 0,05 %
18 380 588 18 369 350 11 238 99,9 % 0,06 %
8 402 878 5 635 831 2 767 047 67,1 % 32,9 %
8 303 314 5 666 180 2 637 134 68,2 % 31,8 %
68,7 % 31,3 % 84 31,9 % 1 836 1,5 %
68,9 % 31,1 % 85 31,5 % 1 911 1,4 %
134 169 61 834 72 335
145 120 66 436 78 684
1) Celkové výdaje kapitoly 333-MŠMT a kapitoly 700-obce (část vzdělávání). 2) Revidovaná časová řada ukazatelů tvorby a užití HDP navazuje na zpřesněné údaje ročních národních účtů za roky 1996 až 1998 a na
semidefinitivní verzi ročních účtů za rok 1999, které byly publikovány v červenci t. r. Ukazatele za rok 2000 byly sestaveny s přihlédnutím k požadavku metodické a věcné srovnatelnosti s předchozími lety. Zdroj: Státní závěrečný účet České republiky 1990–2000, ČSÚ
100
NA POČÁTKU TISÍCILETÍ B7.1.2 Základní školy a vývoj financování B7.1.2 Základní školy a vývoj financování v regionálním školství Celkové výdaje pouze na základní školy v roce 2000 činily 26,6 mld. Kč, což představuje 40,4 % z výdajů MŠMT na regionální školství a z výdajů rozpočtu obcí na školství, z části vzdělávání. Do výdajů na základní školy byly v minulosti započítávány i výdaje na družiny a kluby. Nová rozpočtová skladba nám v tomto případě umožňuje jednotlivé výdaje sledovat samostatně, sledujeme-li však delší časový úsek, je nutné výdaje na družiny a kluby i nadále započítávat do celkových výdajů na základní školy (tyto výdaje v současnosti činí 4,9 % výdajů na základní školy). Dotace poskytované soukromým a církevním základním školám jsou v porovnání s přepočtenými žáky na stejné úrovni jako běžné výdaje u obecních základních škol. I zde převážnou část běžných výdajů tvoří výdaje mzdové. Stejně jako u mateřských škol je patrná stagnace výdajů, která byla výrazně ovlivněna tzv. „balíčky“. Podíl kapitálových výdajů se od roku 1996 neustále snižuje (v současné době tvoří 9,9 % všech výdajů na základní školy), tyto výdaje jsou především z výdajů obcí, které naprostou většinu základních škol zřizují (z výdajů obcí na základní školy tvoří 32 %). V roce 2000 dosahovala průměrná měsíční nominální mzda pracovníků na základních školách 89 % republikové průměrné mzdy, což je nejmenší podíl od roku 1992. Průměrná měsíční
Obrázek 42: Podíl kapitálových a běžných výdajů regionálního školství na základní školy v letech 1996–2000
mzda učitelů byla až do roku 1999 každým rokem vyšší, v letech 1994, 1995 a 1996 převyšovala mzdu republikovou o více než 10 %. Pokles v roce 1997 a 1998 je způsoben realizací úsporných balíčků v rozpočtové sféře. V roce 2000 poklesla průměrná mzda učitelů státních a obecních základních škol dokonce pod úroveň celorepublikové průměrné mzdy (na 99 %). Meziroční růst průměrné mzdy učitele státních a obecních škol byl nejvyšší v roce 1993 (27,5 %), v roce 1998 dosáhl pouze 5,2 %. O rok později v roce 1999 se pokles zastavil, meziroční růst dosáhl 11,7 %41. Poslední sledovaný rok 2000 přinesl naprosto odlišnou situaci – mzda oproti roku 1999 poklesla, a to o 1 %. B7.1.3 Střední školy a vývoj financování v regionálním školství Ve výdajích na střední školy jsou uváděny výdaje na gymnázia (včetně sportovních škol), střední odborné školy, konzervatoře, střední odborná učiliště a vyšší odborné školy. Výdaje na vyšší odborné školy nebylo možné až do roku 1997 oddělit, a proto byly započítány do výdajů na střední školy. I když jsou tyto výdaje od roku 1997 vykazovány zvlášť (v důsledku změny rozpočtové skladby), pro zachování kontinuity časové řady jsou v této kapitole zahrnuty do výdajů na střední školství. Podstatnou změnou v oblasti středního školství bylo převedení zřizovatelských kompetencí za střední odborná učiliště, střední
100 % 90 % 80 % 70 % 60 % 50 % 40 % 30 % 20 %
kapitálové výdaje běžné výdaje
10 % 0% 1996
1997
1998
1999
2000
Tabulka 87: Základní školy, zřizovatel MŠMT a obec – průměrné měsíční mzdy pracovníků v letech 1996 až 2000
Nominální mzda (v běžných cenách) pracovníci celkem z toho učitelé Reálná mzda (ve stálých cenách roku 1995) pracovníci celkem z toho učitelé Index spotřebitelských cen a meziroční inflace index spotřebitelských cen (rok 1995 = 100) meziroční inflace
1996
1997
10 086 11 208
10 597 11 839
11 103 12 454
12 436 13 906
12 355 13 761
9 270 10 301
8 981 10 033
8 495 9 529
9 319 10 421
8 912 9 927
108,8 8,8 %
118 8,5 %
130,7 10,7 %
133,4 2,1 %
138,6 3,9 %
Zdroj: databáze ÚIV, ČSÚ 41 Začalo platit nařízení vlády č. 247/1998 Sb., které upravilo (zvýšilo) stupnici platových tarifů.
1998
1999
2000
101
VZDĚLÁVACÍ SOUSTAVA V ROCE 2000 Tabulka 88: Střední školy – výdaje na G, sportovní školy, SOŠ, SOU, SPV, ISŠ, konzervatoře a VOŠ v letech 1996 až 2000 (v tis. Kč) 1996
1997
Celkem 20 476 398 17 989 289 v tom běžné výdaje 18 246 098 16 736 033 v tom kapitálové výdaje 2 230 300 1 253 256 v % běžné výdaje 89,1 % 93,0 % v % kapitálové výdaje 10,9 % 7,0 % Výdaje z rozpočtu kapitoly 333-MŠMT Celkem 11 428 281 16 186 997 v tom běžné výdaje 10 002 677 15 107 123 v tom kapitálové výdaje 1 425 604 1 079 875 v % běžné výdaje 87,5 % 93,3 % v % kapitálové výdaje 12,5 % 6,7 % Výdaje z rozpočtu kapitoly 700-obce Celkem 252 312 209 292 v tom běžné výdaje 117 687 159 910 v tom kapitálové výdaje 134 625 49 381 v % běžné výdaje 46,6 % 76,4 % v % kapitálové výdaje 53,4 % 23,6 % Podíl výdajů na střední školy na celkových výdajích na školství a podíl na HDP 81,7 78,1 Výdaje celkem v mld. Kč1) Podíl výdajů na SŠ na celkových výdajích na školství HDP2) v běžných cenách Výdaje na střední školy v % HDP Dotace soukromým a církevním středním školám Celkem v tom soukromé v tom církevní Poznámky:
1998
1999
2000
17 219 780 15 854 452 1 365 328 92,1 % 7,9 %
18 061 686 16 664 074 1 397 612 92,3 % 7,7 %
18 175 225 16 700 970 1 474 255 91,9 % 8,1 %
15 486 702 14 303 360 1 183 342 92,4 % 7,6 %
16 334 158 15 096 462 1 237 696 92,4 % 7,6 %
16 308 766 15 000 155 1 308 611 92,0 % 8,0 %
217 079 159 093 57 986 73,3 % 26,7 %
203 743 159 927 43 816 78,5 % 21,5 %
189 958 148 814 41 144 78,3 % 21,7 %
79,4
85,7
86,3
25,1 %
23,0 %
21,7 %
21,1 %
21,1 %
1572,3 1,3 %
1668,8 1,1 %
1798,3 0,9 %
1836,3 1,0 %
1910,6 0,9 %
1 815 301 1 629 215 186 085
1 546 003 1 387 774 158 230
1 354 512 1 204 941 149 571
1 405 207 1 227 441 177 766
1 575 761 1 336 406 239 355
1) Celkové výdaje kapitoly 333-MŠMT a kapitoly 700-obce (část vzdělávání), dále výdaje za delimitované školy, v roce 1996 byly finanční prostředky
na tyto školy, převedeny rozpočtovým opatřením přímo do rozpočtu MŠMT a výdaje Ministerstva zemědělství. 2) Revidovaná časová řada ukazatelů tvorby a užití HDP navazuje na zpřesněné údaje ročních národních účtů za roky 1996 až 1998 a na
semidefinitivní verzi ročních účtů za rok 1999, které byly publikovány v červenci t.r. Ukazatele za rok 2000 byly sestaveny s přihlédnutím k požadavku metodické a věcné srovnatelnosti s předchozími lety. 3) Celkové výdaje na střední školy zahrnují výdaje kapitoly 333-MŠMT, kapitoly700-obce,výdaje za delimitované školy z ministerstev hospodářství a zdravotnictví a výdaje Ministerstva zemědělství. Zdroj: Státní závěrečné účty kapitol 333-MŠMT a 700-obce, ČSÚ, Ministerstvo zemědělství
odborné školy a vyšší zdravotnické školy z Ministerstva hospodářství, resp. z Ministerstva zdravotnictví, na ministerstvo školství42 v roce 1996. Delimitace organizací proběhla k 1. 11. 1996 a zároveň s ní byl posílen rozpočet ministerstva školství a převedeno čerpání prostředků. Do roku 2000 byla většina výdajů na střední školství realizována prostřednictvím rozpočtu ministerstva školství. Střední odborná učiliště zemědělská byla v roce 2000 stále v kompetenci Ministerstva zemědělství. Z důvodu srovnatelnosti výdajů na jednotlivé druhy středních škol jsou v této kapitole uváděny výdaje vynakládané z rozpočtu MŠMT a z rozpočtu obcí za období 1996–2000, z rozpočtu Ministerstva hospodářství a Ministerstva zdravotnictví za rok 1996 a Ministerstva zemědělství za období 1996–2000. Nejsou uváděny vý-
42 Podle zákona č. 272/1996 Sb.
daje ministerstev obrany, vnitra a spravedlnosti, která nejsou k dispozici. Na výdaje středních škol bylo v roce 2000 vynaloženo 18,2 mld. Kč, což představuje 27,5 % celkových výdajů na regionální školství z rozpočtu kapitoly 333-MŠMT a z rozpočtu kapitoly 700-obce část vzdělávání. Čerpání těchto finančních prostředků bylo rozděleno mezi gymnázia 21 %, střední odborné školy 36,6 %, střední odborná učiliště 38,5 % a VOŠ 3,8 %. Dotace soukromým a církevním středním a vyšším odborným školám činily v roce 2000 celkem 1,6 mld. Kč (tedy 8,6 % výdajů na střední a vyšší odborné školy). V roce 2000 činila průměrná měsíční nominální mzda pracovníků středních škol (zřizovatel MŠMT a obec) 13 757 Kč, což představuje pouze 98,9 % průměrné republikové mzdy, i když v roce
102
NA POČÁTKU TISÍCILETÍ
Obrázek 43: Podíl kapitálových a běžných výdajů regionálního školství na střední školy v letech 1996–2000
100 % 90 % 80 % 70 % 60 % 50 % 40 % 30 % 20 %
kapitálové výdaje běžné výdaje
10 % 0% 1996
1999 to bylo ještě 105,1 % (u kategorie učitel je to 15 737 Kč, tj. 113,1 % republikové mzdy, v roce 1999 dosahovala mzda učitele 121,4 % celorepublikové průměrné mzdy). Výše průměrné mzdy za rok 2000 ve středním školství v porovnání s celorepublikovým průměrem je nejhorší za celé sledované období. Přitom v letech 1994–1996 se mzda pracovníků středních škol pohybovala 16–18 % nad republikovým průměrem (u učitelů 26–28 % nad průměrem celé ČR). Průměrná měsíční mzda na všech středních školách (tedy i soukromých a církevních) je překvapivě nižší než na školách státních. Důvodem je zřejmě i to, že do celkových mezd nejsou zahrnuty všechny mimorozpočtové zdroje financování. Reálná mzda všech pracovníků středních škol do roku 1996 rostla (i když pomaleji než inflace), ale pak dva roky klesala. V roce 1999 se pokles zastavil a došlo ke zvýšení reálné mzdy o 10 % oproti roku 199843, což byl stav pouze dočasný. V roce 2000 jsme zaznamenali pokles oproti předchozímu roku o 5 %. B7.1.3.1 Gymnázia a vývoj financování v regionálním školství Běžné a kapitálové výdaje na gymnázia (včetně sportovních škol) představují v roce 2000 v absolutní výši 3,8 mld. Kč. Převážná většina těchto nákladů je hrazena z rozpočtu MŠMT (3,7 mld. – 97,2 %). Pouze 2,8 % (108 mil. Kč) těchto výdajů bylo hra-
1997
1998
1999
2000
zeno z rozpočtu obcí, které však nevynakládají žádné výdaje na sportovní školy. Dopad tzv. „balíčků“ v roce 1997 se projevil na snížení výdajů oproti roku 1996, kdy poklesly především kapitálové výdaje. Trend nízkých kapitálových výdajů je patrný i v letech 1999 a 2000 (v roce 1999 kapitálové výdaje na gymnázia nepřesáhly hranici 10 %, v roce 2000 činily 10,4 % – 398 mil. Kč). V celém sledovaném období se dotace na soukromá a církevní gymnázia pohybovaly v rozmezí 6,1–8,6 % všech výdajů na gymnázia (7,8–9,7 % běžných výdajů). V roce 2000 činily dotace na tyto školy 8,4 % výdajů na gymnázia (9,3 % běžných výdajů). V roce 2000 dosáhla průměrná měsíční nominální mzda pracovníků na státních gymnáziích (včetně sportovních škol) 14 051 Kč, tj. 101,1 % republikové měsíční mzdy, což je nejmenší podíl za celé sledované období. Mzda učitelů činila 15 416 a převyšovala republikový průměr o 10,8 %, což je také nejméně za sledované období. Před úspornými opatřeními vlády (tzv. „balíčky“) se pohybovala průměrná mzda pracovníků na gymnáziích okolo 118,5 % (u učitelů 128,6 %) celorepublikového průměru. Meziroční růst se v roce 1998 zpomalil na 3,3 %. V roce 1999 došlo k meziročnímu růstu mzdy o oproti r. 1998 o 11,2 %44. V roce 2000 dokonce mzda oproti předchozímu rok poklesla (o 0,4 % u pracovníků, o 1 % u učitelů).
Tabulka 89: Střední školy, zřizovatelé MŠMT a obec – průměrné měsíční mzdy pracovníků v letech 1996 až 2000 G, sportovní školy, SOŠ, SOU, SPV, ISŠ, konzervatoře a VOŠ Nominální mzda (v běžných cenách) pracovníci celkem z toho učitelé Reálná mzda (ve stálých cenách roku 1995) pracovníci celkem z toho učitelé Index spotřebitelských cen a meziroční inflace index spotřebitelských cen (rok 1995 = 100) meziroční inflace
1996
1997
1998
1999
11 638 Kč 12 778 Kč
11 616 Kč 13 487 Kč
12 151 Kč 14 116 Kč
13 718 Kč 15 844 Kč
13 757 Kč 15 737 Kč
10 697 Kč 11 744 Kč
9 844 Kč 11 430 Kč
9 297 Kč 10 800 Kč
10 280 Kč 11 873 Kč
9 924 Kč 11 352 Kč
108,8 8,8 %
118 8,5 %
130,7 10,7 %
133,4 2,1 %
138,6 3,9 %
Poznámky: 1) Od roku 1997 včetně škol delimitovaných z Ministerstva hospodářství a Ministerstva zdravotnictví. Zdroj: databáze ÚIV, ČSÚ 43 Způsobilo to nařízení vlády č. 247/1998 Sb., které upravilo stupnici platových tarifů od 1. 1. 1999. 44 Způsobilo
to nařízení vlády č. 247/1998 Sb., které upravilo stupnici platových tarifů od 1 .1. 1999.
2000
103
VZDĚLÁVACÍ SOUSTAVA V ROCE 2000 Tabulka 90: Gymnázia a sportovní školy – výdaje v letech 1996 až 2000 (v tis. Kč) 1996
1997
Celkem 4 211 299 3 529 538 v tom běžné výdaje 3 316 651 3 171 533 v tom kapitálové výdaje 894 648 358 006 v % běžné výdaje 80,8 % 89,9 % v % kapitálové výdaje 21,2 % 10,1 % Výdaje z rozpočtu kapitoly 333-MŠMT Celkem 4 054 924 3 419 475 v tom běžné výdaje 3 256 674 3 094 044 v tom kapitálové výdaje 798 250 325 431 v % běžné výdaje 80,3 % 90,5 % v % kapitálové výdaje 19,7 % 9,5 % Výdaje z rozpočtu kapitoly 700-obce Celkem 156 375 110 064 v tom běžné výdaje 59 977 77 489 v tom kapitálové výdaje 96 398 32 575 v % běžné výdaje 38,4 % 70,4 % v % kapitálové výdaje 61,6 % 29,6 % Podíl výdajů na gymnázia na celkových výdajích na školství z rozpočtu MŠMT a obcí a podíl na HDP Podíl výdajů MŠMT na výdajích na gymnázia 96,3 % 96,9 % Podíl výdajů obcí na výdajích gymnázia 3,7 % 3,1 % 79,9 76,5 Výdaje na školství celkem v mld. Kč1) Podíl výdajů na gymnázia na celkových výdajích 5,3 % 4,6 % 1572,3 1668,8 HDP2) v běžných cenách Výdaje na gymnázia v % HDP 0,27 % 0,21 % Dotace soukromým a církevním gymnáziím3) Dotace celkem 323 013 303 551 v tom dotace soukromým školám 205 413 194 085 v tom dotace církevním školám 117 600 109 466 Poznámky:
1998
1999
2000
3 402 945 3 124 471 278 475 91,8 % 8,2 %
3 723 286 3 386 736 336 550 91,0 % 9,0 %
3 823 839 3 425 778 398 061 89,6 % 10,4 %
3 279 009 3 034 913 244 096 92,6 % 7,4 %
3 594 942 3 295 427 299 515 91,7 % 8,3 %
3 715 980 3 341 161 374 819 89,9 % 10,1 %
123 936 89 558 34 379 72,3 % 27,7 %
128 344 91 309 37 035 71,1 % 28,9 %
107 859 84 617 23 242 78,5 % 21,5 %
96,4 % 3,6 % 77,9 4,4 % 1798,3 0,19 %
96,6 % 3,4 % 84,18724 4,4 % 1836,3 0,20 %
97,2 % 2,8 % 84,6 4,5 % 1910,6 0,20 %
280 770 172 358 108 412
301 559 177 219 124 340
320 140 182 609 137 531
1) Celkové výdaje na školství z rozpočtu kapitoly 333-MŠMT a kapitoly 700-obce (část vzdělávání). 2) Revidovaná časová řada ukazatelů tvorby a užití HDP navazuje na zpřesněné údaje ročních národních účtů za roky 1996 až 1998 a na
semidefinitivní verzi ročních účtů za rok 1999, které byly publikovány v červenci t. r. Ukazatele za rok 2000 byly sestaveny s přihlédnutím k požadavku metodické a věcné srovnatelnosti s předchozími lety. 3) Dotace soukromým ani církevním sportovním školám nebyly v letech 1996–2000 vykázány. Zdroj: Státní závěrečné účty kapitol 333-MŠMT a 700-obce, ČSÚ
Obrázek 44: Podíl kapitálových a běžných výdajů regionálního školství na gymnázia a sportovní školy v letech 1996–2000
100 % 90 % 80 % 70 % 60 % 50 % 40 % 30 % 20 %
kapitálové výdaje běžné výdaje
10 % 0% 1996
1997
1998
1999
2000
104
NA POČÁTKU TISÍCILETÍ Tabulka 91: Gymnázia a sportovní školy, zřizovatelé MŠMT a obec – průměrné měsíční mzdy pracovníků v letech 1996 až 2000
Nominální mzda (v běžných cenách) pracovníci celkem z toho učitelé Reálná mzda (ve stálých cenách roku 1995) pracovníci celkem z toho učitelé Index spotřebitelských cen a meziroční inflace index spotřebitelských cen (rok 1995 = 100) meziroční inflace
1996
1997
1998
1999
2000
11 697 Kč 12 697 Kč
12 318 Kč 13 575 Kč
12 692 Kč 14 077 Kč
14 109 Kč 15 563 Kč
14 051 Kč 15 416 Kč
10 751 Kč 11 670 Kč
10 439 Kč 11 504 Kč
9 711 Kč 10 770 Kč
10 573 Kč 11 663 Kč
10 136 Kč 11 120 Kč
108,8 8,8 %
118,0 8,5 %
130,7 10,7 %
133,4 2,1 %
138,6 3,9 %
Zdroj: databáze ÚIV, ČSÚ
Reálná mzda díky přijatým úsporným opatřením v letech 1997 a 1998 klesala. V roce 1999 dochází opět k jejímu meziročnímu růstu o 8,9 %. Rok 2000 však znamenal opětovné zhoršení situace pracovníků a učitelů gymnázií. Reálná mzda poklesla oproti roku 1999 v průmětu o 4,2 %, u učitelů dokonce o 4,7 %. B7.1.3.2 Střední odborné školy a VOŠ – vývoj financování v regionálním školství Výdaje na střední odborné školy jsou uváděny včetně výdajů na konzervatoře a vyšší odborné školy a zahrnují prostředky vynakládané prostřednictvím rozpočtu MŠMT a z rozpočtu obcí. V roce 1996 došlo k převedení zřizovatelských kompetencí za střední odborné školy a vyšší zdravotnické školy z Ministerstva zdravotnictví na Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy podle zákona č. 272/1996 Sb.). K 1. 11. 1996 proběhla delimitace organizací a zároveň s ní byl posílen rozpočet ministerstva školství a převedeno čerpání prostředků. Do roku 2000 byla většina výdajů na školství realizována prostřednictvím rozpočtu ministerstva školství. Výdaje ostatních resortů na vzdělávání, tj. ministerstev zemědělství a obrany, nejsou uváděny. Zároveň nejsou k dispozici údaje o výdajích ministerstev vnitra a spravedlnosti. V roce 2000 představovaly výdaje na střední školy (včetně vyšších odborných škol) 7,4 mld. Kč a vzhledem k výdajům v předchozím roce vykazují mírný pokles. V přepočtu na stálé ceny roku 1995, kde je brán ohled i na výši inflace, však můžeme konstatovat, že výdaje na střední školy v porovnání s rokem 1999 poklesly o 1,6 %.
Obrázek 45: Podíl kapitálových a běžných výdajů regionálního školství na střední odborné školy a VOŠ v letech 1996–2000
Výdaje na vyšší odborné školy nebylo možné až do roku 1997 rozdělit, a proto byly započítávány do výdajů na střední školy. Vzhledem k tomu, že zavedení nové rozpočtové skladby v roce 1997 umožnilo samostatné vykazování výdajů na vyšší odborné školy, uvádíme jak souhrnné údaje (za střední odborné a vyšší odborné školy dohromady), tak tam, kde je to možné, údaje za vyšší odborné školy samostatně. Výdaje na vyšší odborné školy jsou poskytovány pouze z rozpočtu kapitoly 333-MŠMT, z rozpočtu kapitoly 700-obce část vzdělávání nejsou na ně vynakládány žádné prostředky. Výdaje na vyšší odborné školy tvořily v roce 2000 celkem 9,4 % výdajů na střední odborné a vyšší odborné školy (tj. 9,5 % výdajů na tyto školy z rozpočtové kapitoly 333-MŠMT). Výše poskytnutých dotací na soukromé a církevní střední odborné a vyšší odborné školy v roce 2000 činila 590 527 tis. Kč, což představuje 8,9 % z běžných výdajů na SOŠ. Průměrná měsíční nominální mzda pracovníků středních odborných škol (zřizovatel MŠMT a obec) v roce 2000 byla 14 266 Kč, tj. 102,5 % průměrné republikové mzdy, což je vzhledem k celorepublikovému průměru nejméně za celé sledované období. Ještě v roce 1996 převyšovala mzda pracovníků středních odborných škol republikový průměr o 18,4 %. Důvodem nízkého meziročního růstu v letech 1997 a 1998 (3–4 %) byla úsporná opatření vlády (tzv. „balíčky“). Průměrná měsíční nominální mzda učitelů dosáhla v roce 2000 celkem 15 866 Kč, tj. 114,0 % republikového průměru, což je opět nejméně vzhledem k republikovému
100 % 90 % 80 % 70 % 60 % 50 % 40 % 30 % 20 %
kapitálové výdaje běžné výdaje
10 % 0% 1996
1997
1998
1999
2000
105
VZDĚLÁVACÍ SOUSTAVA V ROCE 2000 Tabulka 92: Střední odborné školy a VOŠ – výdaje v letech 1996 až 2000 (v tis. Kč) 1996
1997
Celkem 7 192 105 7 134 624 v tom běžné výdaje 6 512 689 6 739 696 v tom kapitálové výdaje 679 417 394 928 v % běžné výdaje 90,6 % 94,5 % v % kapitálové výdaje 9,4 % 5,5 % Výdaje z rozpočtu kapitoly 333-MŠMT Celkem 7 096 168 7 037 065 v tom běžné výdaje 6 454 979 6 657 780 v tom kapitálové výdaje 641 189 379 285 v % běžné výdaje 91,0 % 94,4 % v % kapitálové výdaje 9,0 % 5,6 % Výdaje z rozpočtu kapitoly 700-obce Celkem 95 938 97 558 v tom běžné výdaje 57 710 81 916 v tom kapitálové výdaje 38 228 15 643 v % běžné výdaje 60,2 % 84,0 % v % kapitálové výdaje 39,8 % 16,0 % Podíl výdajů na SOŠ na celkových výdajích na školství z rozpočtu MŠMT a obcí a podíl na HDP Podíl výdajů MŠMT na výdajích SOŠ 98,7 % 93,9 % z toho na VOŠ 0,0 % 4,7 % Podíl výdajů obcí na výdajích SOŠ 1,3 % 1,4 % z toho na VOŠ – – 1) 79,9 76,5 Výdaje na školství celkem v mld. Kč Podíl výdajů na SOŠ na celkových výdajích na školství 9,0 % 9,3 % z toho na VOŠ – 0,4 % 1572,3 1660,8 HDP2) v běžných cenách Výdaje na SOŠ v % HDP 0,5 % 0,4 % Dotace soukromým a církevním SOŠ a VOŠ Celkem 911 586 841 044 soukromé střední odborné školy 844 015 795 666 z celku na VOŠ – 87 565 církevní střední odborné školy 67 570 45 378 z celku na VOŠ – 28 989 Poznámky:
1998
1999
2000
6 960 153 6 357 664 602 489 91,3 % 8,7 %
7 475 742 6 851 514 624 228 91,6 % 8,4 %
7 351 068 6 651 618 699 450 90,5 % 9,5 %
6 877 974 6 293 774 584 201 91,5 % 8,5 %
7 406 098 6 785 664 620 434 91,6 % 8,4 %
7 277 160 6 591 096 686 064 90,6 % 9,4 %
82 179 63 890 18 289 77,7 % 22,3 %
69 645 65 851 3 794 94,6 % 5,4 %
76 171 60 522 15 649 79,5 % 20,5 %
98,8 % 8,0 % 1,2 % – 77,9 8,9 % 0,7 % 1798,3 0,4 %
99,1 % 9,1 % 0,9 % – 84,18724 8,9 % 0,8 % 1836,3 0,4 %
99,0 % 9,4 % 1,0 % – 84,6 8,7 % 0,8 % 1910,6 0,4 %
683 409 646 650 138 234 36 759 33 822
635 486 589 066 161 880 46 420 40 618
590 527 534 076 140 405 56 451 38 615
1) V roce 1996 byly finanční prostředky z rozpočtu Ministerstva zdravotnictví za delimitované školy, převedeny rozpočtovým opatřením přímo
do rozpočtu MŠMT. 2) Revidovaná časová řada ukazatelů tvorby a užití HDP navazuje na zpřesněné údaje ročních národních účtů za roky 1996 až 1998 a na semidefini-
tivní verzi ročních účtů za rok 1999, které byly publikovány v červenci t.r. Ukazatele za rok 2000 byly sestaveny s přihlédnutím k požadavku metodické a věcné srovnatelnosti s předchozími lety. Zdroj: Státní závěrečné účty kapitol 333-MŠMT a 700-obce, ČSÚ
průměru za celé sledované období (v letech 1994–1996 byla vyšší o více než 28 %). Sledujeme-li průměrnou mzdu pracovníků soukromých a církevních škol, její hodnoty se příliš neliší od mzdy na státních školách – je zde zřejmě možné použít vysvětlení, že školy nevykazují všechny mimorozpočtové zdroje financování. Reálná mzda pracovníků středních odborných a vyšších odborných škol do roku 1996 rostla, v letech 1997 a 1998 vlivem úsporných opatření klesala. V roce 1999 došlo opět k jejímu růstu45, který však byl pouze dočasný. Rok 2000 znamenal opět pokles re45 viz. nařízení vlády č. 247/1998 Sb., které zvýšilo tarifní stupnici. 46 podle
zákona č. 272/1996 Sb.
álné mzdy pracovníků v této části školství, oproti roku 1999 poklesla reálná mzdy o 4 %. B7.1.3.3 Střední odborná učiliště a vývoj financování v regionálním školství Změnou ve financování středních odborných učilišť v roce 1996 bylo převedení zřizovatelských kompetencí za střední odborná učiliště zřizovaná Ministerstvem hospodářství na ministerstvo školství46. Delimitace organizací proběhla k 1. 11. 1996 a zároveň s ní byl posílen rozpočet ministerstva školství a pře-
106
NA POČÁTKU TISÍCILETÍ Tabulka 93: Střední odborné školy, zřizovatelé MŠMT a obec – průměrné měsíční mzdy pracovníků v letech 1996 až 2000 SOŠ včetně VOŠ a středoškolské části ISŠ Nominální mzda (v běžných cenách) pracovníci celkem z toho učitelé Reálná mzda (ve stálých cenách roku 1995) pracovníci celkem z toho učitelé Index spotřebitelských cen a meziroční inflace index spotřebitelských cen (rok 1995 = 100) meziroční inflace
1996
1997
1998
1999
2000
11 694 Kč 12 838 Kč
12 100 Kč 13 541 Kč
12 624 Kč 14 171 Kč
14 257 Kč 15 961 Kč
14 266 Kč 15 866 Kč
10 748 Kč 11 800 Kč
10 254 Kč 11 475 Kč
9 659 Kč 10 842 Kč
10 684 Kč 11 961 Kč
10 291 Kč 11 445 Kč
108,8 8,8 %
118 8,5 %
130,7 10,7 %
133,4447 2,1 %
138,6269104 3,9 %
Poznámka: Od roku 1997 včetně škol delimitovaných z Ministerstva zdravotnictví. Zdroj: databáze ÚIV, ČSÚ
vedeno čerpání prostředků. V roce 2000 je většina výdajů na školství realizována prostřednictvím rozpočtu ministerstva školství. Jsou zde podchyceny kromě výdajů ministerstva školství a obcí i výdaje kapitoly Ministerstva zemědělství za období 1996–2000. Výdaje na střední odborná učiliště od roku 1994 zaznamenaly největší pokles v rámci středoškolského vzdělávání. Tento pokles je důsledkem malého zájmu absolventů základních škol o střední odborná učiliště. Celkové výdaje na střední odborná učiliště v roce 2000 tvořily 7,0 mld. Kč. Největší část výdajů byla financována z rozpočtu kapitoly 3333-MŠMT, tj. 5,3 mld. (76 % výdajů na tento typ škol), Ministerstvo zemědělství se podílelo na financování středních odborných učilišť 1,7 mld (24 %) a pouze 0,1 % výdajů (5,9 tis.) financovaly obce. Dotace na soukromá a církevní střední odborná učiliště činily 486,1 tis. Kč. Od roku 1997 stále klesá výše kapitálových výdajů, v roce 2000 tvořily kapitálové výdaje 374 tis. Kč (5,4 % výdajů na střední odborná učiliště). V roce 2000 činila průměrná měsíční nominální mzda pracovníků na středních odborných učilištích 13 003 Kč, což bylo 93,5 % průměrné republikové mzdy, což je nejmenší podíl na republi-
Obrázek 46: Podíl kapitálových a běžných výdajů regionálního školství na SOU včetně SPV a učilištní části ISŠ v letech 1996–2000
kové mzdě za celé sledované období. Učitelé na tom byli o něco lépe, jejich mzda byla 15 880 Kč a převyšovala republikový průměr o 14,1 % (opět nejméně za celé sledované období). Přitom v roce 1995 byla mzda učitelů na SOU vyšší o 30 %. Růst mezd se zastavil v roce 1997, kdy došlo k poklesu nejen nominální, ale i reálné mzdy. Důvodem jsou realizovaná úsporná opatření vlády (tzv. „balíčky“) v oblasti rozpočtu. Mzda mistrů odborné výchovy na SOU se pohybuje pod republikovým průměrem, v roce 2000 dosáhla 12 335 Kč, tj. 88,7 % průměrné republikové mzdy. Porovnáme-li průměrnou měsíční mzdu pracovníků SOU zřizovaných MŠMT a mzdu pracovníků SOU zřizovaných ostatními resorty, je rozdílnost v odměňování vidět zejména v roce 1996. Mzda pracovníků na středních odborných učilištích zřizovaných ostatními resorty byla nižší. Od roku 1997 se úroveň odměňování mírně vyrovnala díky zavedení normativní metody u škol delimitovaných z Ministerstva hospodářství. B7.1.4 Speciální školy a vývoj financování v regionálním školství Výdaje na speciální školy zahrnují výdaje na speciální mateřské školy, speciální internátní mateřské školy, speciální základní47 školy, speciální internátní základní48 školy, speciální střední školy
100 % 90 % 80 % 70 % 60 % 50 % 40 % 30 % 20 %
kapitálové výdaje běžné výdaje
10 % 0% 1996
47 Včetně zvláštních a pomocných škol 48 Včetně
zvláštních a pomocných škol.
1997
1998
1999
2000
107
VZDĚLÁVACÍ SOUSTAVA V ROCE 2000 Tabulka 94: SOU – výdaje v letech 1996 až 2000 (v tis. Kč) 1996
1997
Celkem 9 072 994 7 325 127 v tom běžné výdaje 8 416 758 6 824 805 v tom kapitálové výdaje 656 235 500 322 v % běžné výdaje 92,8 % 93,2 % v % kapitálové výdaje 7,2 % 6,8 % Výdaje z rozpočtu kapitoly 333-MŠMT Celkem 7 311 994 5 730 457 v tom běžné výdaje 6 795 758 5 355 299 v tom kapitálové výdaje 516 235 375 159 v % běžné výdaje 92,9 % 93,5 % v % kapitálové výdaje 7,1 % 6,5 % Výdaje z rozpočtu kapitoly 700-obce Celkem – 1 670 v tom běžné výdaje – 506 v tom kapitálové výdaje – 1 164 v % běžné výdaje – 30,3 % v % kapitálové výdaje – 69,7 % Výdaje z rozpočtu Ministerstva zemědělství Celkem 1 761 000 1 593 000 v tom běžné výdaje 1 621 000 1 469 000 v tom kapitálové výdaje 140 000 124 000 v % běžné výdaje 92,0 % 92,2 % v % kapitálové výdaje 8,0 % 7,8 % Podíl výdajů na SOU na celkových výdajích na školství z rozpočtu MŠMT a obcí a podíl na HDP Podíl výdajů MŠMT na výdajích SOU 80,6 % 84,0 % Podíl výdajů obcí na výdajích SOU – 0,0 % Podíl výdajů MZe na výdajích SOU 19,4 % 21,7 % 7990,0 % 7650,0 % Výdaje na školství celkem v mld. Kč1) Podíl výdajů na SOU na celkových výdajích na školství 9,2 % 7,5 % 2) 1572,3 1668,8 HDP v běžných cenách Výdaje na SOU v % HDP 0,58 % 0,44 % Dotace soukromým a církevním SOU Dotace celkem 580 702 401 409 dotace soukromým SOU 579 787 398 023 dotace církevním SOU 915 3 386 Poznámky:
1998
1999
2000
6 856 682 6 372 318 484 364 92,9 % 7,1 %
6 862 657 6 425 823 436 834 93,6 % 6,4 %
6 998 019 6 623 538 374 481 94,6 % 5,4 %
5 329 718 4 974 673 355 045 93,3 % 6,7 %
5 333 118 5 015 371 317 747 94,0 % 6,0 %
5 315 590 5 067 862 247 729 95,3 % 4,7 %
10 963 5 645 5 318 51,5 % 48,5 %
5 754 2 767 2 987 48,1 % 51,9 %
5 928 3 676 2 253 62,0 % 38,0 %
1 516 000 1 392 000 124 000 91,8 % 8,2 %
1 523 785 1 407 685 116 100 92,4 % 7,6 %
1 676 501 1 552 001 124 500 92,6 % 7,4 %
83,6 % 0,2 % 22,1 % 7790,0 % 6,9 % 1798,3 0,38 %
83,0 % 0,1 % 22,2 % 8418,7 % 6,3 % 1836,3 0,37 %
76,0 % 0,1 % 24,0 % 8460,0 % 6,3 % 1910,6 0,37 %
390 333 385 933 4 400
468 162 461 156 7 006
486 074 479 316 6 758
1) V roce 1996 byly finanční prostředky na delimitované školy z rozpočtu Ministerstva hospodářství převedeny rozpočtovým opatřením přímo
do rozpočtu MŠMT. 2) Revidovaná časová řada ukazatelů tvorby a užití HDP navazuje na zpřesněné údaje ročních národních účtů za roky 1996 až 1998 a na semidefini-
tivní verzi ročních účtů za rok 1999, které byly publikovány v červenci t.r. Ukazatele za rok 2000 byly sestaveny s přihlédnutím k požadavku metodické a věcné srovnatelnosti s předchozími lety. Zdroj: Státní závěrečné účty kapitol 333-MŠMT a 700-obce, ČSÚ, Mze
včetně speciálních středních odborných učilišť a odborných učilišť a internátní speciální střední školy, internátní speciální střední odborná učiliště a internátní speciální odborná učiliště. Tyto výdaje byly až do roku 1997 uváděny jako jedna částka. V současné době je možné výdaje dělit na výdaje speciálních mateřských škol, výdaje speciálních základních škol a výdaje středních škol. V roce 2000 činily celkové výdaje na speciální školy 4,1 mld. Kč, rozložení těchto výdajů bylo: 7,2 % na speciální mateřské školy, 65,3 % na speciální základní školy a 27,5 % na speciální střední školy. Speciální školy jsou financovány z 97,7 % z rozpočtu kapitoly 333-MŠMT, pouze 2,3 % výdajů hradí obce.
Průměrná měsíční nominální mzda pracovníků státních speciálních škol klesla v roce 1998 téměř 4 % pod průměrnou republikovou mzdu, v roce 1999 dochází k jejímu zvýšení na 100,7 % republikového průměru. V roce 2000 pobírali pracovníci speciálních škol 13 171 Kč, mzda poklesla na 94,7 % republikové mzdy. Ještě v roce 1996 ji převyšovala o 6,4 %. Pokles nastal i u mzdy učitelů, její výše v roce 1999 byla 15 % nad republikovým průměrem, v roce 2000 pobírali učitelé speciálních škol 14 900 Kč, což znamenalo 107,1 % republikové mzdy. Obdobně jako mzda pracovníků na jiných typech škol reálná mzda v letech 1997 a 1998 klesala. V roce 1999 došlo opět k jejímu
108
NA POČÁTKU TISÍCILETÍ Tabulka 95: SOU, zřizovatelé MŠMT a obec – průměrné měsíční mzdy pracovníků v letech 1996 až 2000 SOU včetně SPV a učilištní části ISŠ Nominální mzda (v běžných cenách) pracovníci celkem z toho učitelé Reálná mzda (ve stálých cenách roku 1995) pracovníci celkem z toho učitelé Index spotřebitelských cen a meziroční inflace index spotřebitelských cen (rok 1995 = 100) meziroční inflace
1996
1997
1998
1999
2000
10 834 12 676
10 816 13 276
11 334 14 043
12 874 15 959
13 003 15 880
9 958 11 651
9 166 11 251
8 672 10 744
9 647 11 959
9 380 11 455
108,8 8,8 %
118 8,5 %
130,7 10,7 %
133,4447 2,1 %
138,6269104 3,9 %
Poznámka: Od roku 1997 včetně škol delimitovaných z Ministerstva hospodářství. Zdroj: databáze ÚIV, ČSÚ
Tabulka 96: Speciální školy – výdaje na speciální školy v letech 1996 až 2000 (v tis. Kč) 1996
1997
1998
Celkem 3 419 660 3 520 925 3 679 715 v tom běžné výdaje 3 011 416 3 280 057 3 376 656 v tom kapitálové výdaje 408 244 240 867 303 058 v % běžné výdaje 88,1 % 93,2 % 91,8 % v % kapitálové výdaje 11,9 % 6,8 % 8,2 % Výdaje na mateřské školy z rozpočtu kapitoly 333-MŠMT Celkem 3 262 898 3 388 885 3 572 494 v tom běžné výdaje 2 941 986 3 197 384 3 297 217 v tom kapitálové výdaje 320 912 191 501 275 277 v % běžné výdaje 90,2 % 94,3 % 92,3 % v % kapitálové výdaje 9,8 % 5,7 % 7,7 % Výdaje na mateřské školy z rozpočtu kapitoly 700-obce Celkem 156 762 132 039 107 221 v tom běžné výdaje 69 430 82 673 79 439 v tom kapitálové výdaje 87 332 49 366 27 782 v % běžné výdaje 44,3 % 62,6 % 74,1 % v % kapitálové výdaje 55,7 % 37,4 % 25,9 % Podíl výdajů na mateřské školy na celkových výdajích na školství z rozpočtu MŠMT a obcí a podíl na HDP podíl výdajů MŠMT na výdajích MŠ 95,4 % 96,2 % 97,1 % podíl výdajů obcí na výdajích MŠ 4,6 % 3,8 % 2,9 % 79,9 76,5 77,9 výdaje na školství celkem v mld. Kč1) podíl výdajů na MŠ na celkových výdajích 4,3 % 4,6 % 4,7 % 1572,3 1668,8 1798,3 HDP2) v běžných cenách výdaje na MŠ v % HDP 0,22 % 0,21 % 0,20 % Dotace soukromým a církevním mateřským školám Celkem 133 603 135 431 144 347 v tom soukromé 117 458 115 300 121 079 v tom církevní 16 145 20 131 23 268 Poznámky:
1999
2000
4 215 976 3 806 128 409 848 90,3 % 9,7 %
4 058 940 3 747 707 311 233 92,3 % 7,7 %
4 086 227 3 713 173 373 054 90,9 % 9,1 %
3 965 073 3 662 192 302 882 92,4 % 7,6 %
129 749 92 955 36 794 71,6 % 28,4 %
93 867 85 515 8 351 91,1 % 8,9 %
96,9 % 3,1 % 84,2 5,0 % 1836,3 0,23 %
97,7 % 2,3 % 84,6 4,8 % 1910,6 0,21 %
164 231 137 283 26 948
195 979 163 835 32 144
1) Celkové výdaje kapitoly 333-MŠMT a kapitoly 700-obce (část vzdělávání). 2) Revidovaná časová řada ukazatelů tvorby a užití HDP navazuje na zpřesněné údaje ročních národních účtů za roky 1996 až 1998 a na
semidefinitivní verzi ročních účtů za rok 1999, které byly publikovány v červenci t. r. Ukazatele za rok 2000 byly sestaveny s přihlédnutím k požadavku metodické a věcné srovnatelnosti s předchozími lety. Zdroj: Státní závěrečné účty kapitol 333-MŠMT a 700-obce, ČSÚ.
109
VZDĚLÁVACÍ SOUSTAVA V ROCE 2000
Obrázek 47: Podíl kapitálových a běžných výdajů regionálního školství na speciální školy v letech 1996–2000
100 % 90 % 80 % 70 % 60 % 50 % 40 % 30 % 20 %
kapitálové výdaje běžné výdaje
10 % 0% 1996
1997
1998
1999
2000
Tabulka 97: Speciální školy, zřizovatel MŠMT a obec – průměrné měsíční mzdy pracovníků v letech 1996 až 2000 Speciální MŠ, ZŠ, SŠ (včetně internátních) Nominální mzda (v běžných cenách) pracovníci celkem z toho učitelé Reálná mzda (ve stálých cenách roku 1995) pracovníci celkem z toho učitelé Index spotřebitelských cen a meziroční inflace index spotřebitelských cen (rok 1995=100) meziroční inflace v %
1996
1997
1998
1999
2000
10 503 Kč 11 905 Kč
10 987 Kč 12 484 Kč
11 599 Kč 13 226 Kč
13 144 Kč 14 980 Kč
13 171 Kč 14 900 Kč
9 653 Kč 10 942 Kč
9 311 Kč 10 580 Kč
8 875 Kč 10 119 Kč
9 850 Kč 11 226 Kč
9 501 Kč 10 748 Kč
108,8 8,8 %
118 8,5 %
130,7 10,7 %
133,4447 2,1 %
138,6269104 3,9 %
Poznámka: Od roku 1997 včetně škol delimitovaných z ministerstev hospodářství a zdravotnictví. Zdroj: databáze ÚIV, ČSÚ
Tabulka 98: Vyšší odborné školy – výdaje na VOŠ v letech 1997 až 2000 (v tis. Kč) 1997
1998
Celkem 337 510 559 023 v tom běžné výdaje 331 590 533 601 v tom kapitálové výdaje 5 920 25 422 v % běžné výdaje 98,2 % 95,5 % v % kapitálové výdaje 1,8 % 4,5 % Podíl výdajů na VOŠ na celkových výdajích na školství z rozpočtu MŠMT a podíl na HDP 76,5 77,9 výdaje na školství celkem v mld. Kč1) podíl výdajů na MŠ na celkových výdajích 0,4 % 0,7 % 1668,8 1798,3 HDP2) v běžných cenách výdaje na MŠ v % HDP 0,02 % 0,03 % Dotace soukromým a církevním VOŠ Celkem 116 554 172 057 v tom soukromé 87 565 138 234 v tom církevní 28 989 33 822 Poznámky:
1999
2000
680 745 671 822 8 923 98,7 % 1,3 %
693 693 680 306 13 387 98,1 % 1,9 %
84,18724 0,8 % 1836,3 0,04 %
84,6 0,8 % 1910,6 0,04 %
202 498 161 880 40 618
179 020 140 405 38 615
1) Celkové výdaje kapitoly 333-MŠMT a kapitoly 700-obce (část vzdělávání). 2) Revidovaná časová řada ukazatelů tvorby a užití HDP navazuje na zpřesněné údaje ročních národních účtů za roky 1996 až 1998 a na
semidefinitivní verzi ročních účtů za rok 1999, které byly publikovány v červenci t. r. Ukazatele za rok 2000 byly sestaveny s přihlédnutím k požadavku metodické a věcné srovnatelnosti s předchozími lety. Zdroj: Státní závěrečné účty kapitol 333-MŠMT a 700-obce, ČSÚ.
110
NA POČÁTKU TISÍCILETÍ růstu (vlivem nařízení vlády č. 247/1998 Sb., které zvýšilo tarifní stupnici), ale v roce 2000 opět poklesla (meziroční pokles oproti roku 1999 znamenal 5,3 %). B7.1.5 Vyšší odborné školy a vývoj financování v regionálním školství Výdaje na vyšší odborné školy byly od roku 1993 součástí výdajů středních odborných škol a nebylo je možné oddělit. V roce 1997 došlo ke změně rozpočtové skladby, kde byl definován samostatný paragraf pro vyšší odborné školy, a výdaje jsou sledovány samostatně. Vyšší odborné školy jsou financovány stejně jako střední školy, pro výpočet částek rozdělovaných jednotlivým školám jsou používány normativy pro střední odborné školy odpovídající studijním oborům na VOŠ. Do roku 2000 byla školským úřadům dána pravomoc zvýšit tyto normativy v mimořádných případech až o 20 %. V roce 1998 byly poprvé stanoveny samostatné normativy i pro žáky vyšších odborných škol. Vyšší odborné školy jsou oprávněny vybírat školné i ve státních školách. Výše školného je stanovena nařízením vlády a odstupňována podle zaměření školy. Školné se pohybuje mezi 2 000 až 5 000 Kč ročně. Výdaje na vyšší odborné školy jsou hrazeny pouze z rozpočtu kapitoly 333-MŠMT, v roce 1999 činily 680 745 tis. Kč a v roce 2000 v důsledku úbytku žáků 693 693 tis. Kč. U vyšších odborných škol je nejvyšší podíl dotací soukromým a církevním školám (26,8 %)
Obrázek 48: Podíl kapitálových a běžných výdajů regionálního školství na VOŠ v letech 1997–2000
z běžných výdajů kapitoly 333-MŠMT na tento typ školy. Dotace představují částku 179 020 tis. Kč. Průměrná měsíční nominální mzda pracovníků VOŠ v roce 1999 byla 14 923 Kč, tj. 114,4 % průměrné republikové mzdy, v roce 2000 mírně poklesla na 14 744 Kč a tvořila pouze 106 % republikové průměrné mzdy. Meziroční růst v roce 1999 činil 112,4 %, v roce 2000 byl meziročně zaznamenán pokles na 98,8 %. Mzda učitelů vyšších odborných škol v roce 2000 činila 16 170, což je 128,8 % republikového průměru. Meziroční pokles reálné mzdy v roce 2000 byl 95,1 %, přičemž v roce 1999 byl meziroční nárůst reálné mzdy 110,1 %.
B7.2 Financování vysokých škol Po přechodovém období roku 1999, kdy byl implementován zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), vysoké školy získaly veřejnoprávní charakter a rok 2000 byl prvním rokem, ve kterém vysoké školy již pracovaly v rámci stabilizované legislativní a majetkové situace, i když ještě z části probíhaly dokončující práce související s předáváním nemovitého majetku do vlastnictví vysokých škol. Ministerstvo zpracovává systém financování vysokých škol na základě „Zásad pro poskytování dotací veřejným vysokým školám Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy pro rok 2000“. Systém financování zohledňuje kromě zavedených parametrů i dlouhodobé záměry vysokých škol a jejich soulad se státní
100 % 90 % 80 % 70 % 60 % 50 % 40 % 30 % 20 %
kapitálové výdaje běžné výdaje
10 % 0% 1997
1998
1999
2000
Tabulka 99: VOŠ, všichni zřizovatelé – průměrné měsíční mzdy v letech 1997 až 2000 Včetně škol soukromých, církevních a škol MZe (bez škol MO, MV a MSp) Nominální mzda (v běžných cenách) pracovníci celkem z toho učitelé Reálná mzda (ve stálých cenách roku 1995) pracovníci celkem z toho učitelé Index spotřebitelských cen a meziroční inflace index spotřebitelských cen (rok 1995 = 100) meziroční inflace v % Poznámka: Od roku 1997 včetně škol delimitovaných z Ministerstva zdravotnictví. Zdroj: databáze ÚIV, ČSÚ
1997
1998
1999
2000
12 323 Kč 13 455 Kč
13 279 Kč 14 489 Kč
14 923 Kč 16 310 Kč
14 744 Kč 16 170 Kč
10 443 Kč 11 403 Kč
10 160 Kč 11 086 Kč
11 183 Kč 12 222 Kč
10 636 Kč 11 664 Kč
118,0 8,5 %
130,7 10,7 %
133,4 2,1 %
138,6 3,9 %
111
VZDĚLÁVACÍ SOUSTAVA V ROCE 2000 Tabulka 100: Průměrné republikové normativy běžných výdajů v letech 1993 až 2000 Skupina fakult
1993
1994
19951)
1996
19972)
1998
1999
2000
filozofické, právnické, teologické, ekonomické sociálněvědní obory pedagogické a některé humanitní pedagogické a některé ekonomické technické, TV a sportu, informatiky technické lékařské, farmaceutické, přírodovědné, zemědělské a zdravotně-sociální přírodovědné, zemědělské, farmaceutické, architektonické, sociálně-zdravotní chemicko-technologické, MFF, FTJF lékařské, chemické, MFF, FTJF veterinární, umělecké veterinární umělecké
x 25391 x 28769 x 37463
x 24523 x 27897 x 36323
23300 x 27960 x 38445 x
25824 x 30989 x 42609 x
24520 x 29424 x 40459 x
24704 x 29645 x 40762 x
28148 x 33777 x 46444 x
27620 x 33145 x 45574 x
49356
47867
x
x
x
x
x
x
x
x
52425
58104
55170
55584
63332
62146
60505 x x 69000 81474
58676 x x 66925 79015
x 65240 81550 x x
x 72307 90383 x x
x 68638 85821 x x
x 69171 86464 x x
x 78813 98517 x x
x 77337 96672 x x
Poznámky: Do roku 1998 včetně bez započtení zákonných odvodů. 1) Skupina fakult informatiky zařazena do skupiny pedagogogické. 2) Po změnách v důsledku úsporných opatření (tzv. balíčky). Zdroj: Rozpočet kapitoly 333-MŠMT
strategií. Základem systému financování je normativní metoda, která zohledňuje náklady závislé na finanční náročnosti vzdělávání studenta v příslušném studijním programu. Pro účely financování jsou studijní programy rozděleny do šesti základních skupin s koeficienty náročnosti 1–3,5. Základní dotace je poskytována na uskutečňování akreditovaných studijních programů a programů celoživotního vzdělávání, s nimi spojenou tvůrčí činnost a rozvoj vysoké školy. Veřejné vysoké škole může být poskytnuta i dotace na ubytování a stravování studentů. Pravidla stanovení dotace veřejným vysokým školám navazují na pravidla normativního financování použitá v roce 1999. Náklady na přijímací řízení jsou kryty z velké části z poplatků za přijímací řízení, které se v průměru v roce 2000 pohybovaly v rozmezí 400–500 Kč. Školné se na veřejných vysokých školách nevybírá, do příjmů stipendijního fondu však vstupují poplatky za studium delší o rok, než je stanovená standardní doba studia, a poplatky za studium ve druhém a dalším studijním programu. Veřejná vysoká škola může stanovit i poplatky za výuku cizinců v cizím jazyce. Soukromá vysoká škola není běžně financována ze státního rozpočtu, může však zažádat o státní dotaci v případě, že působí jako obecně prospěšná společnost. V roce 2000 tuto možnost získání státní dotace využil pouze Institut restaurování a konzervačních technik Litomyšl, o.p.s. (dotace ve výši 1200 tis. Kč).
B7.2.1 Změny ve financování vysokých škol v roce 2000 Rok 2000 lze považovat svým způsobem pro veřejné vysoké školy z hlediska hospodaření za rok náročný, problémový a zlomový. Jedním z důvodů bylo přistoupení MŠMT ke změně algoritmu výpočtu normativní části dotace a zavedení systému přidělování dotací podle uskutečněných akreditovaných programů. Financování veřejných vysokých škol bylo i v roce 2000 nadále vícezdrojové s akcentem na využití vlastních zdrojů. Na základě pokynů MŠMT, vycházejících ze zásadního stanoviska Ministerstva financí, byla realizována v tomto roce rozsáhlá změna v oblasti účetnictví spočívající v přechodu na účtovou osnovu a postupy účtování pro politické strany, hnutí, občanská sdružení a jiné nevýdělečné organizace49. Změna účtové osnovy vyžadovala vyšší nároky na pracovníky ekonomických úseků a nároky na zajištění potřebných úprav účetního software a tím i zvýšenou finanční zátěž. B7.2.2 Financování veřejných vysokých škol v roce 2000 Financování veřejných vysokých škol v roce 2000 se realizovalo převážně prostřednictvím dotací ze státního rozpočtu50 poskytovaných na základě uzavřených dotačních smluv a dodatků51. Dodatečné finanční prostředky získávaly veřejné vysoké školy převážně z ostatních zdrojů (vyšší územně správní celky, zahraniční příjmy), včetně vlastních (poplatky spojené se studiem, pro-
49 Opatření FMF č.j. V/20 531/1992 ve znění úprav a doplňků a v souladu s ustanoveními zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví.
50 Dotace z kapitoly 333 na uskutečňování akreditovaných studijních programů a programů celoživotního vzdělávání, s nimi spojenou tvůrčí činnost
a na rozvoj vysoké školy a na ubytování a stravování studentů byly poskytovány v roce 2000 v souladu s §5 odst.2 zákona ČNR č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla republiky), ve znění pozdějších předpisů, dle Zásad pro poskytování dotací Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy pro rok 2000 č.j. 11835/2000–33 (dále jen Zásady), které plně respektují Dlouhodobý záměr ministerstva a které ministerstvo uplatňuje při aplikaci § 87 písm. d) zákona. 51 Podmínky poskytování dotací, jejich užití a zúčtování se řídí právními předpisy, které upravují nakládání s prostředky státního rozpočtu. Dotace jsou zúčtovatelné v příslušných termínech prostřednictvím správců kapitol.
112
NA POČÁTKU TISÍCILETÍ deje a pronájmy majetku, dary, dědictví) i z doplňkové činnosti. Kromě prostředků na vlastní vzdělávání získávají veřejné vysoké školy účelové prostředky na podporu vědy a výzkumu52 a další institucionální prostředky na výzkumné záměry53 a institucionální prostředky na nespecifikovaný výzkum vysokých škol54. Celková dotace veřejným vysokým školám z rozpočtu kapitoly 333-MŠMT se skládala z: neinvestiční základní dotace, která je determinována následujícími ukazateli: A studijní programy55, B další vzdělávání učitelů (centra pro další vzdělávání učitelů), C stipendia (na podporu studia v doktorských studijních programech), D studující, kteří nejsou českými státními občany, a mezinárodní spolupráce včetně programů AKTION a CEEPUS, E neinvestiční výdaje spojené s investiční výstavbou, F vzdělávací projekty, programy a záměry, o jejichž podpoře rozhodl ministr, G rozvojové projekty Fondu rozvoje vysokých škol, H likvidace havarijních situací a mimořádných událostí, dotace na ubytování a stravování studentů, dotace na výzkum a vývoj v členění: – institucionální prostředky (výzkumné záměry a nespecifikovaný výzkum), – účelové prostředky (NIV a IV) na podporu projektů výzkumu a vývoje, investiční základní dotace, která je určena: – dotací na investiční část rozvojových projektů FRVŠ, – dotací na investiční část stavby v souladu se schválenými stavebními záměry.
Příjmy veřejných vysokých škol z dotací ze státního rozpočtu (tzn. příjmy dotačního charakteru včetně dotací VÚSC) dosáhly v roce 2000 celkového objemu 12 010 357 tis. Kč. Největší část těchto příjmů vysokých škol tvořily dotace z rozpočtové kapitoly Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (11 393 709 tis. Kč – v tom základní dotace 8 358 013 tis. Kč, dotace na ubytování na kolejích a stravování studentů v menzách 779 808 tis. Kč a dotace na výzkum a vývoj ve výši 2 255 888 tis. Kč). Celkově tvořily dotace z rozpočtu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy 95 % dotačních příjmů vysokých škol. Další prostředky ze státního rozpočtu (z rozpočtu jiných resortů a z grantové agentury) byly poskytnuty ve výši 569 496 tis. (z toho 9 004 tis. tvořily prostředky na provoz, 560 492 tis. prostředky na vědu a výzkum, 377 431 tis. tvořily prostředky z grantové agentury). Z územních rozpočtů (vyšší územně správní celky, obce) obdržely vysoké školy celkem 47 052 tis. Kč (v tom na provoz 43 129 tis. Kč a prostředky na vědu a výzkum ve výši 3 923 tis.Kč). Ze zahraničí byly poskytnuty prostředky na aktivity konané především v rámci mezivládních dohod ve výši 240 805 tis. Kč (na provoz 150 450 tis. Kč a na výzkum a vývoj 90 355 tis. Kč). Pracovníci vysokých škol pobírali v roce 2000 průměrný měsíční plat56 ve výši 14 050 Kč z toho pedagogičtí pracovníci 18 004 Kč a nepedagogičtí pracovníci včetně vědeckých pracovníků 11 951 Kč. Průměrný měsíční plat (bez OON včetně doplňkové činnosti a ostatních aktivit, bez školních lesních a zemědělských podniků) je 15 443 Kč, včetně školních lesních a zemědělských podniků průměrný měsíční plat činí 15 249 Kč. Ministerstvo financí57 sdělilo v souladu se zákonem o státním rozpočtu na rok 2000 závazné ukazatele výdajů financování programů reprodukce investičního majetku na rok 2000. Na základě programového financování rozděleny do tří programů.
Tabulka 101: Průměrné platy pracovníků vysokých škol podle kategorií v roce 2000
profesor docent odborný asistent asistent lektor vědecký pracovník technicko-hospodářský pracovník dělník obchodně provozní pracovník
Průměrná měsíční mzda
Podíl k mzdě v ČR
Podíl k mzdě v ČR v nepodnikatelské sféře
28 052 22 755 15 414 11 706 12 373 21 855 12 459 7 743 8 728
202 % 164 % 111 % 84 % 89 % 157 % 90 % 56 % 63 %
219 % 177 % 120 % 91 % 96 % 170 % 97 % 60 % 68 %
Zdroj: ÚIV, ČSÚ 52
Poskytování účelových finančních prostředků na podporu projektů výzkumu a vývoje se řídilo zákonem č. 300/1992 Sb., v platném znění, zákonem č. 199/1994 Sb., pro program Výzkum pro státní správu (dříve Resortní výzkum MŠMT) a usnesením vlády č. 27/1996 Sb. 53 Přidělení institucionálních prostředků na vědecké výzkumy vycházelo z Pravidel hodnocení výzkumných záměrů a výsledků organizací pro poskytování institucionální podpory výzkumu a vývoje dle Přílohy k usnesení vlády ze dne 22. dubna 1998 č. 281. 54 Institucionální prostředky na nespecifikovaný výzkum vysokých škol byly poskytovány v souladu s usnesením vlády č.16/2000 o Národní politice výzkumu a vývoje České republiky. 55 Základními vstupními údaji pro stanovení výše normativní části neinvestiční základní dotace (ukazatel A studijní programy) byly normativní počty studentů k 31. 10. 1999 a základní normativ studijního programu uskutečňovaného vysokou školou. 56 Průměrný měsíční plat ze mzdových nákladů bez OON z kapitoly 333 (bez ŠP, doplňkové činnosti, jiných zdrojů, fondu odměn, bez zahraničních lektorů). 57 Dopisem ministra financí č.j. 142/26177/2000 MF.
113
VZDĚLÁVACÍ SOUSTAVA V ROCE 2000 Tabulka 102: Programy financování reprodukce investičního majetku na rok 2000 Evid. č. programu
Název programu
333310 333320 333910
Pořízení a obnova budov a staveb vysokých škol Podpora koncepčního vzdělávacího rozvoje vysokých škol Podpora výzkumu a vývoje
Výdaje státního rozpočtu (v tis. Kč) 1 491 956 120 000 687 223
Poznámky: V programu 333 310 jsou zahrnuty prostředky vyčleněné na „restituce“ podle zák. č. 164/1998 Sb. v částce 487 559 tis. Kč evidované v podprogramu 333 317. V programu 333 320 je sedmi podprogramy zahrnut Fond rozvoje vysokých škol a jedním podprogramem ostatní stroje a zařízení. V programu 333 910 byly pro vysoké školy uvolněny prostředky ve výši 427 182 tis. Kč. Prostředky ve výši 260 041 tis. Kč byly poskytnuty ostatním subjektům (podnikatelé, občanská sdružení, transfery do jiných kapitol). Při rozdělení rozpočtované částky programu 333 310 (bez podprogramu 333 317) v hodnotě 1 004 397 tis. Kč byly vodítkem tyto preference: 1. akce schválené MŠMT v předchozích letech a k 31. 12. 1999 rozestavěné 2. rekonstrukce – zateplení budov a úpravy kotelen 3. rekonstrukce ostatní Zdroj: MŠMT
Tabulka 103: Výdaje na vysoké školy z rozpočtu kapitoly 333-MŠMT (v tis.) v letech 1996 až 2000 1996
1997
1998
Celkové výdaje na vysoké školy včetně výdajů na koleje a menzy celkem 10 974 697 11 130 845 11 940 161 v tom běžné výdaje 9 181 378 9 748 652 10 354 000 v tom kapitálové výdaje 1 793 319 1 382 194 1 586 161 83,7 % 87,6 % 86,7 % v % běžné výdaje 16,3 % 12,4 % 13,3 % v % kapitálové výdaje Podíl výdajů na vysoké školy z celkových výdajů na školství, z rozpočtu kapitoly 333-MŠMT a podíl na HDP Podíl výdajů na VŠ z kapitoly 333-MŠMT 17,2 % 17,7 % 18,7 % 1) 79,9 76,5 77,9 Výdaje na školství celkem v mld. Kč Podíl výdajů na VŠ na celkových výdajích 13,7 % 14,6 % 15,3 % HDP v běžných cenách v mld. Kč 1 567 1 680 1 837 Podíl výdajů na VŠ v % HDP 0,7 % 0,7 % 0,6 % Výdaje na vysoké školy podle funkčního třídění celkem 10 974 697 11 130 845 11 940 161 školní lesní podniky 3 730 . . investorská činnost 5 667 . . vysoké školy 10 639 585 10 743 532 9 241 047 vedlejší hospodářská činnost 598 . . 2) 325 117 327 274 814 929 ubytovací služby (koleje, menzy) ostatní zařízení související vč. vzdělávání j. n. . 13 1 884 185 záležitosti vzdělávání – ostatní činnosti j. n. . 60 026 . prevence před drogami, alkoholem, . . . nikotinem a jinými návykovými látkami zál. bezpečnosti a veř. pořádku j. n. rozvojová zahraniční pomoc Poznámky:
. .
. .
. .
1999
2000
12 748 273 11 211 848 1 536 424 87,9 % 12,1 %
13 249 942 11 394 909 1 855 033 86,0 % 14,0 %
18,3 % 84,2 15,1 % 1 887 0,7 %
18,8 % 84,6 15,7 % 1 959 0,7 %
12 748 273 . . 9 627 530 . 1 039 366 1 999 923 1 081
13 249 942 . . 9 689 717 . 780 003 2 683 064 .
985
1 940
79 388 .
. 95 218
1) Celkové výdaje na školství z rozpočtu kapitoly 333-MŠMT.
2) V letech 1995 až 1997 nespolehlivé údaje – pouze z účetního zpracování VŠ. Zdroj: Státní závěrečný účet kapitoly 333-MŠMT
Navíc Poslanecká sněmovna Parlamentu účelově vyčlenila z kapitoly 398-VPS částky na akci ČZU Laboratoř technologických procesů 3 mil. Kč. Vzhledem k uvedenému finančnímu limitu bylo třeba přehodnotit dotace na některé akce, které MŠMT schválilo v roce 1999 a které dosud nebyly zahájeny. Tyto akce zůstaly v seznamu akcí, jejich financování však bylo na základě konzultací s jejich investory odsunuto do roku 2001.
B7.2.3 Vývoj výdajů na vysoké školy Výdaje na veřejné vysoké školy z rozpočtu MŠMT od roku 1996 každoročně rostly, celkový nárůst od roku 1996 činil 21 %. Tento nárůst se projevuje pouze v běžných výdajích (nárůst o 24 %), zatímco kapitálové výdaje prakticky stagnovaly (nárůst pouze o 3 %). Započítáme-li vliv inflace, pak od roku 1996 celkové výdaje na veřejné vysoké školy dokonce poklesl (o 5 %), v posled-
114
NA POČÁTKU TISÍCILETÍ Tabulka 104: Průměrné měsíční mzdy pracovníků vysokých škol v letech 1996 až 2000 Vysoké školy včetně kolejí a menz (bez ŠZP, ŠLP a zahraničních lektorů) Nominální mzda (v běžných cenách) pracovníci celkem v tom pracovníci vysokých škol v tom pracovníci kolejí v tom pracovníci menz z toho pedagogičtí pracovníci Reálná mzda (ve stálých cenách roku 1995) v tom pracovníci vysokých škol v tom pracovníci kolejí v tom pracovníci menz z toho pedagogičtí pracovníci Index spotřebitelských cen a meziroční inflace index spotřebitelských cen (rok 1995 = 100) meziroční inflace v %
1996
1997
1998
1999
2000
11 388 11 870 7 531 7 263 14 751
11 915 12 381 8 057 7 883 15 229
12 603 13 066 8 505 8 284 16 020
14 210 14 674 9 628 9 299 18 045
14 618 14 556 9 817 9 161 18 004
10 910 6 922 6 676 13 558
10 488 6 825 6 678 12 901
9 999 6 508 6 339 12 259
10 998 7 216 6 970 13 525
10 500 7 082 6 608 12 987
108,8 8,8 %
118,0 8,5 %
130,7 10,7 %
133,4 2,1 %
138,6 3,9 %
Zdroj: ÚIV, ČSÚ
ních dvou letech ale již neklesaly, ale spíše stagnovaly. Kromě prostředků z rozpočtu kapitoly 333-MŠMT získávají vysoké školy další finanční zdroje ze státního rozpočtu (Grantová agentura, ÚSC) a z jiných zdrojů (např. ze zahraničí). Podíl výdajů na vysoké školy (z kapitoly 333-MŠMT) na hrubém domácím produktu se pohybuje kolem 0,7 %, podíl výdajů na vysoké školy na celkových výdajích MŠMT tvoří 18,8 % (což je nárůst o 1,6 procentního bodu od roku 1996). Výše platů pracovníků vysokých škol v běžných cenách rostla ve sledovaném období rostla (v roce 2000 činila 14 618). Při započtení míry inflace se situace financování pracovníků vysokých škol nejeví příliš optimistická – projevily se zde především „úsporné balíčky“ v letech 1997 a 1998, kdy reálná mzda (ve stálých cenách roku 1995) klesala. V roce 2000 byla reálná mzda pracovníků vysokých škol zhruba na úrovni roku 1997 a byla nižší než v roce 1996.
B8 Mezinárodní spolupráce v sesortu školství B8.1 Bilaterální spolupráce Bilaterální spolupráce představuje velmi dynamickou a pružnou formu mezinárodní spolu-práce. Posiluje přímé vazby a vytváří dobré předpoklady pro mnohostrannou spolupráci. Zaměřuje se nejen na styky uskutečňované na základě mezinárodních smluv, které tvoří právní rámec bilaterální školské spolupráce, ale i pružně reaguje na nově vznikající situace a využívá všech možností pro realizaci oboustranně prospěšných školských styků. Mezinárodní smlouvy vládní nebo resortní povahy upravují jednak spolupráci v oblasti kultury, školství a vědy a jednak otázky vzájemného uznávání rovnocennosti dokladů o vzdělání. K mezinárodním smlouvám upravujícím společně obecné otázky spolupráce v oblasti kultury, školství a vědy se zpravidla sjednávají prováděcí dokumenty. Mezinárodních smluv vládní nebo resortní povahy, které konkretizují oblasti i formy spolupráce, existuje cca 40.
Jen v roce 2000 byly sjednány mezinárodní smlouvy s Belgií – s Vlámským i s Francouzským společenstvím, Čínou, Dánskem, Estonskem, Izraelem, Koreou, Kyprem, Litvou, Německem, Peru, Polskem a Švédskem. Mezinárodní smlouvy umožňují výměnu informací o aktuálních otázkách resortu, pedagogické dokumentace i reciproční výměny odborníků, studentů a pedagogů vysokých škol. Na jejich základě bylo v roce 2000 recipročně k stipendijním pobytům vysláno a přijato 420 studentů vysokých škol. Letní školy slovanských studií organizované vysokými školami ČR se zúčastnilo 300 zahraničních zájemců o studium českého jazyka. Stálá pozornost je věnována výuce českého jazyka na zahraničních vysokých školách, kde působí na 40 lektorů českého jazyka ve 20 zemích světa, v České republice působí cca 90 zahraničních lektorů cizích jazyků. Důležitým bodem bilaterální spolupráce je rozvoj činnosti dvojjazyčných česko-cizojazyčných tříd na gymnáziích v ČR ve spolupráci s Francií, Španělskem, Itálií, Německem, Rakouskem a Velkou Británií. Čeští žáci se mohou vzdělávat i na dvojnárodnostním dvojjazyčném česko-německém gymnáziu v německé Pirně a na francouzských lyceích v Dijonu a Nimes. Významnou součástí bilaterální spolupráce jsou projekty zahraniční rozvojové pomoci České republiky, v jejichž rámci je ročně přijímáno 200 zahraničních studentů do studia v bakalářských, magisterských a doktorských studijních programech na vysokých školách v ČR. Dále jsou přijímáni krajané ke stipendijním pobytům na vysokých školách, vysíláni čeští učitelé ke krajanským komunitám v zahraničí i vysíláni experti na zahraniční univerzity, přijímány osoby ke krátkodobým odborným pobytům aj.
B8.2 Evropská unie B8.2.1 Příprava ke vstupu do Evropské unie Obdobně jako v roce 1999 také v roce 2000 se Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy podílelo na přípravě Národního programu přípravy na členství ČR v EU příspěvkem do oddílu
115
VZDĚLÁVACÍ SOUSTAVA V ROCE 2000 Práva menšin a ochrana menšin kapitoly Lidská práva a ochrana menšin a zpracováním kapitol Výchova, vzdělávání a mládež a Věda a výzkum. Je to jeden z nástrojů ČR k zintenzivnění tvorby vnitrostátních předpokladů a podmínek pro hladkou integraci do EU. Národní program 2000 obsahoval krátkodobé (tj. pro rok 2000) a střednědobé (tj. pro období 2001–2002) úkoly ČR v oblastech, ve kterých dosud nebylo dosaženo plné kompatibility s právními normami Evropských společenství, nebo uspokojivé efektivity fungování příslušných orgánů a institucí při provádění a vynucování plnění transponovaných právních norem. Ve 2. čtvrtletí 2000 proběhl písemnou (resp. elektronickou) cestou screening kapitoly 18 „Školství, odborné vzdělávání a mládež“. Na jaře 1998 proběhl v Bruselu screening kapitoly 17 „Věda a výzkum“, zaměřený nejen na kapitolu samotnou, ale i na její bezprostřední důsledek, jímž je plná asociace s Rámcovými programy výzkumu a vývoje EU. V oblasti vzájemného uznávání profesních kvalifikací byl rok 2000 věnován shromažďování informací v souladu s prioritami stanovenými v Národním programu přípravy ČR na členství v EU. Výzkumný ústav odborného školství zpracoval na základě odpovědí jednotlivých ministerstev a dalších ústředních orgánů státní správy aktualizovanou studii „Regulovaná povolání a pracovní činnosti v České republice“. Do konce roku 2000 byly vydány dva sešity této studie (1. sešit přehled předpisů týkajících se regulovaných povolání a pracovních činnosti a 2. sešit – přehled regulovaných pracovních činností a povolání v kompetenci ČNB, MF, MK, MPSV, ČÚBP, MMR, MŽP a ČÚZK). Zástupce Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy se účastnil jako pozorovatel jednání národních koordinátorů obecného systému vzájemného uznávání profesních kvalifikací.58 Také v roce 2000 spolupracovalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy na projektu zajištění oficiálních překladů právních předpisů Evropských společenství. Přípravou těchto překladů a jejich revizí bylo pověřeno Koordinační a revizní centrum na Úřadu vlády, přičemž jednotlivé ústřední orgány státní správy, kterých se týká harmonizace českého právního řádu s právem Evropských společenství, zajišťují prostřednictvím koordinátorů správnost používání odborných termínů, které se týkají jejich resortu. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy se také podílí na tzv. komunikační strategii ČR před vstupem do EU, v jejímž rámci ve školních letech 1999/2000 a 2000/01 podpořilo vydání Studentského diáře Generace Evropa. B8.2.2 Spolupráce s Radou Evropy Rada Evropy je mezivládní organizace, jejímž členem se může stát každý evropský stát za předpokladu, že přijme zásady práv-
58
ního státu a zaručí všem svým občanům základní lidská práva a svobody. Na úseku školství, kultury, kulturního dědictví, sportu a mládeže definuje rámec práce této nejstarší evropské mezivládní organizace Evropská kulturní úmluva. MŠMT jako jeden z reprezentantů České republiky má zastoupení v expertních výborech a řídících radách, jejichž činnost souvisí se vzděláváním, mládeží a sportem. 20. zasedání Stálé konference ministrů školství členských zemí Rady Evropy přijalo závěry k projektům ukončeným v roce 2000, do nichž byla zapojena České republika: Výchova k demokratickému občanství, Vyučování a studium dějepisu/historie Evropy ve 20. století, Jazykové politiky pro mnohojazyčnou a mnohokulturní Evropu, Program legislativní reformy ve vysokém školství a výzkumu. Na této konferenci přijali ministři rezoluce k Evropskému jazykovému portfoliu, k programu aktivit na léta 2001–2003 a Deklaraci evropských ministrů školství. MŠMT participovalo a finančně podporovalo českou účast v dalších programech Rady Evropy: Program dalšího vzdělávání učitelů nebo Evropa ve škole. Evropské středisko pro cizí jazyky ve Štýrském Hradci (Rakousko) je fórem pro učitele cizích jazyků,vedoucí školské pracovníky, autory učebnic, odborníky na sestavování osnov, standardů výuky a metod hodnocení. Specifickým posláním centra je zabývat se uplatňováním politiky výuky jazyků a inovacemi a rozšiřovat zkušenosti, které se při výuce a studiu jazyků osvědčily. Česká republika se velmi aktivně zapojila do činnosti střediska, a to nejen účastí na seminářích a pracovních setkáních, ale i prostřednictvím zástupce MŠMT v Řídící radě Evropského střediska pro cizí jazyky. B8.2.3 Vzdělávací programy Evropské unie Účast České republiky v programech Evropské unie Socrates, Leonardo da Vinci a Mládež pro Evropu III skončila 31. 12. 1999, avšak projekty a stáže přijaté a zahájené před ukončením prvního období těchto programů budou probíhat až do konce roku 2001. Již v průběhu roku 1999 Evropská komise oznámila, že vzhledem k úspěšnosti těchto programů bude přijata jejich druhá fáze na období let 2000–2006 a kandidátské země se budou moci účastnit na základě Rozhodnutí Rady přidružení o přijetí podmínek účasti v těchto programech. V září 1999 Česká republika oficiálně oznámila Evropské komisi svůj zájem na účasti v druhé fázi programů EU a s blížícím se koncem roku a plánovaným ukončením první fáze programů začala naléhat na Evropskou komisi, aby urychlila přijímání uvedeného Rozhodnutí Rady přidružení, aby byl zajištěn hladký přechod do druhé fáze programů a zachována jejich kontinuita. Podle Rozhodnutí Rady59 se Česká republika účastní druhé fáze programu Evropského společenství Leonardo da Vinci a druhé
Ustanovených podle požadavků směrnice Rady 89/48/EHS o všeobecném systému uznávání vysokoškolských diplomů udělovaných po ukončení odborného vzdělávání a výcviku v trvání nejméně 3 let, směrnice Rady 92/51/EHS o druhém všeobecném systému uznávání odborného vzdělávání a výcviku doplňující směrnici 89/48/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/42/EHS, kterou se stanoví mechanismus pro uznávání kvalifikací k výkonu profesních činností, na něž se vztahují směrnice o liberalizaci a přechodných opatřeních a o doplnění všeobecných systémů pro uznávání kvalifikací. 59 č. 1999/382/ES z 26. dubna 1999 o založení druhé fáze akčního programu Společenství v oblasti odborného vzdělávání a přípravy „Leonardo da Vinci“.
116
NA POČÁTKU TISÍCILETÍ fáze programu Socrates60. Programu „Mládež“ se Česká republika účastní v souladu s podmínkami61. V roce 2000 uhradila Česká republika vstupní příspěvky do všech tří programů ve výši 80 822 139 Kč (2 267 500 EUR) ze státního rozpočtu a 6 523 500 EUR z rozpočtu Phare. V roce 2001 tomu bylo již 94 147 558,90 Kč (2 738 266,51 EUR) ze státního rozpočtu a 6 528 000 EUR z rozpočtu Phare, s tím, že výše příspěvku ze státního rozpočtu se každým rokem bude zvyšovat. Socrates II Program Socrates II plynule navazuje na výsledky první fáze programu a současně představuje nové aktivity a cíle. Program SOCRATES otevírá možnosti spolupráce pro všechny školy ČR, a to od základních (event. mateřských), přes střední školy, odborná učiliště, vyšší odborné školy až po školy vysoké se školami ze zemí Evropské unie. Nová fáze programu klade důraz na posílení evropské dimenze ve vzdělávání formou projektové spolupráce škol a dalších vzdělávacích institucí, dále přijímáním asistentů do škol pro výuku cizích jazyků, vysílání svých učitelů na jazykové kurzy, umožnění vysokoškolským studentům absolvovat část studia na zahraniční vysoké škole, či umožnění učit vysokoškolským učitelům na zahraničních vysokých školách. Pro vysoké školy je program SOCRATES pokračováním úspěšného programu TEMPUS, zatímco pro ostatní školy jde o nový program, který mnohdy poprvé umožnil rozvíjet mezinárodní spolupráci. Dosavadní účast v programu lze charakterizovat jako velice úspěšnou, která motivuje školy k využívání dobrých zkušeností získaných od svých zahraničních partnerů, ale současně vede naše školy k uvědomění si výhod našeho školského systému. Součástí progamu SOCRATES II je také Informační síť srovnávající vzdělávací systémy EURYDICE a program NARIC, jehož úkolem je spolupráce v oblasti uznávání dokladů o vzdělání. Leonardo da Vinci II Program Leonardo da Vinci II je i nadále zaměřen na podporu rozvoje kvality, inovací a evropské dimenze v systémech a praxi odborného vzdělávání, a to prostřednictvím nadnárodních projektů. Hlavními cíli programu je zlepšovat dovednosti a kompetence osob procházejících počátečním odborným vzděláváním ve středních, vyšších a vysokých školách se záměrem zvyšovat zaměstnatelnost a usnadňovat uplatnění mladých lidí na evropském trhu práce; zdokonalovat kvalitu a přístup k dalšímu odbornému vzdělávání a k celoživotnímu osvojování znalostí a schopností se záměrem zlepšovat adaptabilitu lidí na technologické a organizační změny; zdůrazňovat význam a posilovat úlohu odborného vzdělávání v procesu inovací se záměrem zvyšovat konkurenceschopnost a rozvíjet podnikání prostřednictvím zlepšování spolupráce institucí odborného vzdělávání a podniků. 60
Mládež Program Mládež je i v této fázi zaměřen na oblast neformální výchovy a vzdělávání mládeže. Podporovány v tomto programu jsou jak aktivity přímo pro mladé lidi (výměny mládeže, iniciativy mládeže), tak i aktivity podpůrné (školení pro pracovníky s mládeží, kontaktní návštěvy, informační systém Eurodesk). Novinkou a zároveň i prioritou tohoto programu se stává tzv. Evropská dobrovolná služba a projekty na ni navazující. Program Mládež nabízí mladým lidem v prvé řadě mobilitu a příležitost hrát aktivní úlohu při budování Evropy třetího tisíciletí. Jeho záměrem je přispět k dosažení „Evropy vědomostí“ a vytvořit evropský prostor pro spolupráci při rozvíjení politiky pro mládež založené na neformálním vzdělávání. Program podporuje koncept celoživotního vzdělávání a rozvoje schopností a kvalifikace, které vedou k aktivnímu občanství. B8.2.4 Účast školství v programu Phare Základním smluvním dokumentem pro poskytování pomoci mezi Českou republikou a Komisí Evropských společenství je Evropská dohoda uzavřená 4. 10. 1993 a následně Rámcová dohoda mezi vládou České republiky a Evropskou komisí o účasti České republiky na programu pomoci Evropského společenství, která vstoupila v platnost 6. 8. 1997. Program Phare se řídí nařízením Rady č. 3906/89 ze dne 18. prosince 1989. Tempus Tempus je mnohonárodní program financovaný z Phare, podporující projekty spolupráce a rozvoj vysokých škol v zemích střední a východní Evropy a jejich spolupráci s vysokými školami v členských zemích EU. Byl uskutečňován již od roku 1990 a oficiálně ukončen v červenci 2001. Na aktivity programu Tempus navazuje komunitární program Socrates II. Do roku 1998 byly schválené projekty tříleté a byly zaměřeny především na rozvoj učebních osnov, zavádění evropského kreditního systému a systému hodnocení kvality vzdělávání. Původní širší zaměření programů Tempus se od roku 1998 změnilo a vysoké školy poté realizovaly projekty, které přispívaly ke vzdělávání pracovníků veřejné správy a byly zaměřené především na oblast související s přípravou na vstup ČR do EU. Program Tempus umožnil vysokým školám nejen investice do vysoce kvalitního technického vybavení, ale také inovaci dosavadních studijních programů či dokonce zavádění nových předmětů či nových oborů, a to i v cizích jazycích. Vybrané projekty Phare relevantní pro resort školství: Rok 1997 Školení v záležitostech EU a vyjednávání (CZ9703-01-02) – projekt byl určen pro více než 600 účastníků – úředníků státní správy (z toho více než 100 prošlo intenzívním školením). Rovněž bylo vyškoleno 10 školitelů v problematice EU, kteří proškolí další pracovníky státní správy.
podle Rozhodnutí č. 253/2000/ES Evropského parlamentu a Rady ze dne 24. ledna 2000 o založení druhé fáze akčního programu Společenství v oblasti vzdělávání „Socrates“, v souladu s podmínkami stanovenými v Rozhodnutí č. 2/2000 Rady přidružení EU – ČR z 31. 8. 2000 o přijetí podmínek účasti České republiky v programech Společenství v oblasti přípravy na zaměstnání a vzdělávání. 61 stanovenými v Rozhodnutí č. 3/2000 Rady přidružení Evropská unie - Česká republika z 16. 10. 2000 o přijetí podmínek účasti České republiky v akčním programu Společenství Mládež.
117
VZDĚLÁVACÍ SOUSTAVA V ROCE 2000 Vzdělávání učitelů v evropských záležitostech (CZ9703-0204-03) – Cílem projektu bylo poskytnout nezbytný základ pro přípravu učitelů na výuku o evropských otázkách a vytvořit výukové materiály a manuály pro školení učitelů. Na vzdělávacích a metodických seminářích bylo vyškoleno více než 100 pedagogických pracovníků. Podpora občanské společnosti / romská otázka (CZ970302-12) – podoblast: Výzkum etnických vztahů mezi občany ČR – realizováno obecně prospěšnou společností Člověk v tísni. V rámci projektu proběhly rekvalifikační kursy pro žáky vyšších ročníků zvláštních škol či jejich absolventy, byl vypracován výzkum etnokulturní identity Romů a výzkum situace Romů z České republiky ve Velké Británii. Lidské zdroje (Strategie lidských zdrojů v České republice) (CZ9705-04) – cílem bylo navrhnout a podpořit zavádění strategického přístupu k budoucímu rozvoji lidských zdrojů. Řešitelský tým úzce spolupracoval s týmem pověřeným přípravou Národního programu rozvoje vzdělávání v České republice (tzv. Bílá kniha). Jean Monnet – projekt byl otevřen od akademického roku 1997/1998 a ukončení se předpokládá v akademickém roce 2003/2004. Je zaměřen na podporu evropských studií zavedením výuky problematiky evropské integrace do učebních osnov na vysokých školách. Projekty z českých vysokých škol se týkají: Jean Monnet Chair (zřízení katedry evropských studií), permanentní kursy (40 – 60 hodin ročně na pregraduální nebo postgraduální úrovni), evropské moduly a (krátkodobé programy týkající se studií o evropské integraci), výzkumné projekty, doktorandské granty, nákup učebních materiálů. Rok 1999 Zlepšení vztahů s romskou komunitou (CZ9901) – ve spolupráci s obecně prospěšnou společností Člověk v tísni je projekt zaměřen na tyto aktivity: návrh nových multikulturních osnov ve spolupráci s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR; školení romských poradců a asistentů okresních úřadů, školení romských pedagogických asistentů; výzkum mezietnických vztahů; mediální kampaň. Rok 2000 Komplexní zlepšení ve vzdělávání romské populace (CZ0002-03) – implementace projektu se předpokládá v období od května 2002 do srpna 2003. Cílem je splnit závazky, které vyplývají z členství v Evropské unii, tj. splnit tzv. Kodaňská kritéria, na základě kterých musí kandidátské země dosáhnout stability institucí s cílem zajistit demokracii, dodržování lidských práv a respektování a ochranu národnostních a etnických menšin. Projekt je zaměřen na zdokonalení kurikulí pro vzdělávání romské populace a následné proškolení 50 učitelů v aplikaci těchto kurikulí. Druhým dílčím cílem je revidovat a rozšířit multikulturní obsah kurikulí pro všechny děti s cílem eliminovat existující předsudky vůči Romům a jiným menšinám a proškolit 2000 učitelů ZŠ v jejich aplikaci. V rámci
62 Strategie terciárního vzdělávání 2000 – 2005, MŠMT.
projektu bude dále vytvořen metodický manuál pro přípravu učitelů (jak pro kurikula pro romské děti, tak pro multikulturní kurikula). Rok 2001 Úhrada části vstupních příspěvků z prostředků Phare do vzdělávacích programů Evropské unie Socrates II, Leonardo da Vinci II a Mládež (CZ01.01.01) – projekt umožňuje spolufinancování vstupních příspěvků České republiky z prostředků Phare.
B8.3 Ostatní mnohostranná spolupráce B8.3.1 Mezinárodní aktivity v oblasti výzkumu a vývoje Podle kompetenčního zákona č. 21/1993 Sb. je MŠMT gestorem mezinárodní spolupráce ve výzkumu a vývoji, včetně gesce za sjednávání příslušných smluvních dokumentů. Jde jednak o smlouvy dvoustranné (smlouvy o vědeckotechnické spolupráci a účast ČR v mnohostranných spolupracích a mezinárodních organizacích). Dvoustranné mezinárodní smlouvy sjednané MŠMT jsou přístupné, kromě oblasti školství a Akademie věd ČR, i všem resortům a také všem ostatním právnickým osobám výzkumu a vývoje. Pokud jde o Evropskou unii, spolupráce se odehrává na bázi účasti ČR v tzv. Rámcových programech. V současné době se ČR účastní 5. Rámcového programu, a to na základě plné asociace. Probíhá příprava účasti 6. Rámcového programu – 2002/2006. Významná je spolupráce v rámci iniciativy EUREKA, jejímž cílem je formou „zdola nahoru“ podporovat spolupráci a vědeckotechnickou excelenci mezi výzkumnými organizacemi, vysokými školami a průmyslovými podniky a vytvářet tak podmínky pro zvýšení kvality výroby, služeb a aplikovaného výzkumu a vývoje, rozvíjet jeho infrastrukturu a řešit problémy dotýkající se více zemí, a programem COST, což je program evropské spolupráce 32 členských států v oblasti výzkumu a vývoje formou sladěných akcí COST. MŠMT dále zajišťovalo účast ČR pro oblast výzkumu v NATO, EMBC – Evropská konference molekulární biologie, INTAS – mezinárodní sdružení pro podporu spolupráce v oblasti výzkumu a vývoje se státy bývalého Sovětského svazu a Ruskem. ČR má dohodu o spolupráci s ESA (Evropská kosmická agentura) a odpovídá za účast ve Výboru pro vědní a technologickou politiku OECD a v jeho podvýborech. Na podporu mezinárodní spolupráce MŠMT každoročně vyhlašuje programy. Prvním krokem v rámci vyššího odborného studia by měla být restrukturalizace stávající sítě vyšších odborných škol a jejich vzdělávacích programů podle následujícího schématu62: převést kratší programy, zejména na VOŠ koexistujících se SOŠ, do kategorie pomaturitního studia, ponechat v síti jen VOŠ s kvalitními a dobře personálně i materiálně zabezpečenými vzdělávacími programy, které vhodně doplňují vzdělávací nabídku VŠ nebo působí v regionálních centrech nebo aglomeracích s poddimenzovanou nabídkou terciárního vzdělávání,
118
NA POČÁTKU TISÍCILETÍ omezit atomizaci VOŠ, např. spojením VOŠ v jednom místě s příbuznými programy, případně i různými programy, do organizačně i ekonomicky efektivních celků, umožnit zřízení VŠ neuniverzitního typu z VOŠ, které splní podmínky akreditačního řízení. První tři cíle jsou proveditelné a z hlediska MŠMT by nemělo docházet k výrazným problémům. Pokud jde o cíl čtvrtý, zřízení VŠ neuniverzitního typu ze soukromých VOŠ již v řadě případů proběhlo a nepředstavuje vážný organizační problém ani v případě, kdy po vzniku VŠ neuniverzitního typu původní VOŠ nezaniká, ale nadále uskutečňuje vzdělávací programy, které nebyly akreditovány jako bakalářské. Veřejná VŠ neuniverzitního typu ze státní VOŠ zatím nebyla zřízena, neboť to vyžaduje přijetí samostatného zákona. Řešením je tedy připravit a prosadit legislativní opatření nutná pro optimalizaci sítě VOŠ a novou strukturu studijních programů VOŠ, stejně jako legislativní opatření, která umožní „transformaci“ státní VOŠ na veřejnou VŠ neuniverzitního typu (ať už tak, že vznikne nový subjekt ve formě neuniverzitní VŠ a stávající VOŠ zanikne, nebo že vznikne nový subjekt neuniverzitní VŠ a stávající VOŠ nadále uskutečňuje neakreditované programy studia). Na základě zkušeností s působením VOŠ v současné podobě i na základě znalostí vývojových trendů ve vzdělávacích soustavách vyspělých zemí ukazuje, že stávající vyšší odborné školy by se tedy mohly profilovat zhruba do třech odlišných kategorií, které by spolu s univerzitními i neuniverzitními vysokými školami vytvářely poměrně pestrou a diverzifikovanou studijní nabídku v oblasti terciárního vzdělávání. Jasná profilace studijních programů VOŠ by snad mohla pomoci výraznému zlepšení negativních důsledků stávající situace, např. ve vnímání absolventů VOŠ zaměstnavateli, v nemožnosti přesného vymezení profilu a povinností pedagogů VOŠ aj. KONTAKT (podpora účasti českých výzkumných pracovišť ve dvoustranných dohodách o vědeckotechnické spolupráci – podpora společných projektů) a program INGO (podpora možnosti členství institucí výzkumu a vývoje v mezinárodních nevládních organizacích celostátního výzkumu), dále programy pro podporu účasti v COST, EUREKA a EUPRO (podpora infrastruktury pro operativní řízení účasti v Rámcových programech EU (projekty OKO, RKO a NINET). Vysoké školy se úspěšně účastnily všech uvedených programů a jejich účast, jak v počtu projektů, tak ve finančním vyjádření, představuje 25 % – 30 %. Vysoké školy se významně zapojily i do regionálních a oborových kontaktních organizací a zastupují ČR i v mnoha orgánech Rámcových programů (programové výbory a hodnotitelé projektů a další pracovní skupiny a výbory EU) i orgánů operativního řízení dvoustranných smluv o vědecko technické spolupráci (rady programů). Zástupci vysokých škol mají tím přístup k mezinárodní spolupráci samotné včetně její podpory na mezinárodní úrovni a k informačním zdrojům, jejichž uplatněním lze lépe využívat finanční prostředky poskytované pro podporu mezinárodní spolupráce ve výzkumu a vývoji. B8.3.2 Organizace spojených národů (OSN) MŠMT průběžně sleduje plnění povinností v oblasti práv dětí a mládeže, které pro Českou republiku vyplývají z mezinárod-
ních smluv a paktů OSN, ze závěrů nejvýznamnějších konferencí a summitů OSN a z úkolů vlády ČR. Těmi jsou zejména: Mezinárodní úmluva OSN o právech dítěte, Mezinárodní úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace, Mezinárodní pakt o hospodářských, kulturních a sociálních právech, Mezinárodní úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen, Mezinárodní úmluva OSN proti mučení a jinému krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení či trestání. V roce 2000 se Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy podílelo vypracováním podkladového materiálu na přípravě Úvodní zprávy o opatřeních přijatých k plnění závazků podle Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech za období od 1. ledna 1993 do 31. prosince 1999. Dále se podílelo na přípravě Zprávy o stavu lidských práv v roce 2000, kterou předložil zmocněnec pro lidská práva a předseda Rady vlády České republiky pro lidská práva. Na základě plnění úkolů vyplývajících ze závěrů Světové konference OSN ministrů odpovědných za mládež (Lisabon 1998) zpracovalo MŠMT v roce 2000 zprávu o plnění úkolů vyplývajících z Koncepce státní politiky ve vztahu k mladé generaci do roku 2002. Institut dětí a mládeže MŠMT dále zřídil internetovou stránku „Práva dětí a mládeže“ a do své výzkumné činnosti zařadil monitorování naplňování Úmluvy o právech dítěte v ČR. MŠMT se rovněž podílelo na zprávě, která byla v srpnu 2000 projednávána Výborem pro odstranění rasové diskriminace OSN. B8.3.3 UNESCO Nejvýznamnější akcí v oblasti vzdělávání pořádanou UNESCO v roce 2000 bylo Světové forum o vzdělávání, konané ve dnech 26.–28. dubna 2000 v Dakaru (Senegal), na kterém byl přijat Akční plán základního vzdělávání pro první léta 21. století. Hlavní myšlenkou tohoto plánu je zajistit všem občanům na všech kontinentech právo na vzdělání, a to v míře, která odpovídá jejich vzdělávacím potřebám. Konstatuje se v něm, že vzdělání je právem každé lidské bytosti, je klíčem k trvalému rozvoji a k zajištění míru a stability v jednotlivých zemích. Akční plán si dává za cíl mimo jiné dosáhnout toho, aby do roku 2015 všechny děti měly zajištěn bezplatný přístup ke kvalitnímu povinnému základnímu vzdělání a aby jim byla zaručena povinná školní docházka. Světové forum o vzdělávání v Dakaru bylo svoláno deset let po konání Světové konference UNESCO o vzdělávání (Jomtien, 1990), na kterém byla schválena Deklarace o vzdělávání pro všechny (Education for All – EFA 2000), která stanovila povinnost všech států světa poskytnout svým občanům základní vzdělání. K této deklaraci připojila svůj podpis i Česká republika. B8.3.4 UNICEF V roce 2000 skončilo České republice tříleté období, kdy byla členem Výkonné rady dětského fondu OSN UNICEF. Po konzultaci s Ministerstvem zahraničních věcí vysílá Česká republika po
119
VZDĚLÁVACÍ SOUSTAVA V ROCE 2000 skončeném členství svého zástupce na zasedání rady i nadále. V rámci regionální skupiny zemí střední a východní Evropy monitoruje Česká republika situaci dětí v této oblasti a podává informace o současném stavu a opatřeních ve prospěch dětí. Spolupracuje s Národním výborem UNICEF v ČR, s vládními i nevládními organizacemi v ČR při získávání informací týkajících se úrovně péče o dítě z hlediska Úmluvy o právech dítěte. B8.3.5 CEEPUS Central European Exchange Programme for University Studies je akademický výměnný program zaměřený na multiregionální spolupráci, který se zaměřuje na komplexní programy a sítě univerzit. Je určen pro pregraduální studenty od ukončeného druhého semestru, postgraduální studenty a pedagogy vysokých škol. V akademickém roce 1999/2000 se programu účastnilo 35 fakult 16 vysokých škol ČR. V tomto akademickém roce vložila Česká republika do programu 350 stipendijních měsíců (tj. druhý nejvyšší počet po Rakousku ze všech 9 členských zemí CEEPUS). Nad rámec běžné mobility v rámci programu na základě projektů akademické spolupráce byly vytvořeny následující pilotní projekty: Tematická síť, Středoevropská studia, CERA – Central European Recognition Area.
B8.3.6 Regionální spolupráce Předsedové vlád čtyř zemí (Maďarska, Polska, Slovenska a České republiky) se na summitu zemí Visegrádské skupiny (V4) v květnu roku 1999 dohodli na spolupráci svých zemí, kterou podpoří založením Mezinárodního visegrádského fondu. 9. června 2000 byl v Praze založen Mezinárodní visegrádský fond (MVF) v rámci summitu předsedů vlád zemí V4. MVF je určen na podporu spolupráce zemí V4 v oblasti kultury, vědy a výzkumu, vzdělávání, sportu a přeshraniční spolupráci. Regionální spolupráce (regionální partnerství) v oblasti vzdělávání byla vyhlášena Rakouskem již v roce 1997, kdy, v době svého předsednictví Evropské unii, svolalo 1. regionální konferenci o vzdělávací politice. V březnu 2000 se ve Vídni u příležitosti konání konference k 10. výročí existence bilingvních škol setkali ministři školství Rakouska, Slovenska, Maďarska a náměstek ministra školství České republiky, aby mj. zhodnotili vzájemnou spolupráci v oblasti školství a potvrdili zájem nadále pokračovat v rozvíjení společného vzdělávacího prostoru ve středoevropském regionu. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy bylo v roce 2000 zapojeno i do dalších forem regionální spolupráce, jako je např. Středoevropská iniciativa nebo společný projekt vzdělávací spolupráce Nizozemsko s vybranými kandidátskými zeměmi– Českem, Maďarskem, Polskem a Slovinskem.
C
STAV A PODMÍNKY VZDĚLÁVÁNÍ A VZDĚLÁVACÍCH AKTIVIT
123
STAV A PODMÍNKY VZDĚLÁVÁNÍ A VZDĚLÁVACÍCH AKTIVIT
C STAV A PODMÍNKY VZDĚLÁVÁNÍ A VZDĚLÁVACÍCH AKTIVIT C.1 NÁRODNÍ PROGRAM ROZVOJE VZDĚLÁVÁNÍ V ČESKÉ REPUBLICE C.1.1 Východiska
N
árodní program rozvoje vzdělávání v České republice (tzv. Bílá kniha) se začal zpracovávat na základě usnesení vlády České republiky č. 277 ze dne 7. dubna 1999, která v něm – v návaznosti na programové prohlášení z července 1998 – schválila hlavní cíle vzdělávací politiky. Přijaté cíle se staly východiskem dokumentu „Koncepce vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy v České republice“, který byl Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy zveřejněn v květnu 1999. Ministerstvo se touto koncepcí přihlásilo k zásadě, že rozvoj školství a všech dalších vzdělávacích institucí a aktivit podílejících se na utváření národní vzdělanosti a profesní kvalifikace se má vyvozovat z obecně přijatého rámce vzdělávací politiky a jasně vymezených střednědobých a dlouhodobých záměrů v podobě veřejně vyhlášeného vládního dokumentu strategického charakteru. Bílá kniha byla proto pojata jako systémový projekt, formulující myšlenková východiska, obecné záměry legislativního i organizačního charakteru a rozvojové programy, které mají být směrodatné pro budoucí vývoj vzdělávací soustavy, a to ve střednědobém horizontu. Má se stát závazným základem, z něhož budou vycházet konkrétní realizační plány školského resortu a ostatní státní a veřejné správy ovlivňující celou sféru vzdělávání v souladu s vládním strategickým plánováním sociálně ekonomického rozvoje. Zároveň se však předpokládá, že bude otevřeným dokumentem, který by měl být v pravidelných intervalech kriticky zkoumán a v souladu se změnami společenské situace v domácím a mezinárodním měřítku revidován a obnovován. Při tvorbě Národního programu se vycházelo především z analýz a hodnocení českého školství a vzdělávání uskutečněných v letech 1995–2000 domácími a zahraničními odborníky. Základními prameny byly zejména výroční zprávy MŠMT o stavu a rozvoji vzdělávací soustavy „Školství v pohybu“ (1996)63, „Školství na křižovatce“ (1999)64, „Na prahu změn“ (2000)65, vydané Ústavem pro informace ve vzdělávání. Významný vliv na celkové zaměření Bílé knihy měly závěry z analýzy české vzdělávací soustavy rea-
lizované Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj v letech 1995–1996. Tyto závěry byly uveřejněny v publikaci „Zprávy o národní politice ve vzdělávání: Česká republika“ (1996)66, která byla českým překladem původní anglické a francouzské verze. Publikace obsahuje první soustavný pokus o systémovou analýzu českého školství a vzdělávání po roce 198967. Na uvedenou zprávu navázalo následné projednání realizace doporučení, jehož výsledky byly zveřejněny ve společné publikaci MŠMT a OECD „Priority pro českou vzdělávací politiku“ (1999)68. Bezprostředním východiskem pro tvorbu Bílé knihy byla studie porovnávající stav vzdělávání v České republice s vývojem v zemích Evropské unie zpracovaná v rámci programu PHARE skupinou expertů „České vzdělání a Evropa: „Strategie rozvoje lidských zdrojů v České republice při vstupu do Evropské unie“ (1999)69. Dalším zdrojem pro stanovení záměrů a doporučení obsažených v dokumentu byla veřejná diskuse vyhlášená MŠMT.
C1.2 Veřejná diskuse „Výzva pro deset milionů“ První etapa diskuse byla zahájena po vydání Koncepce vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy v květnu 1999. Potvrdila nezbytnost veřejného projednávání vzdělávací problematiky a přinesla obecná stanoviska k proměně českého školství. Ukázala zároveň nezbytnost zaměřit veřejnou debatu na otevřené problémy a získat k účasti na ní co nejširší veřejnost tak, aby se dosáhlo široké shody na základní směřování postupně uskutečňovaných legislativních a organizačních opatření, tvorbu vzdělávacích programů a realizaci inovačních projektů. Vzhledem k závažnosti a společenskému dosahu připravovaného dokumentu byla rozhodnutím ministra zřízena Rada pro vzdělávací politiku jako jeho poradní orgán k přípravě Národního programu rozvoje vzdělávání. Její činnost měla připravovat půdu pro ustanovení budoucí Národní rady pro vzdělávání a ověřovat podmínky a možnosti jejího fungování. Členy Rady se stali kromě náměstků ministra i nezávislí experti, představitelé Parlamentu České republiky, Českomoravské konfederace odborových svazů a Českomoravského odborového svazu pracovníků školství, zástupci zaměstnavatelů, Rady vysokých škol a profesních asociací se vztahem k resortu školství, kteří byli na výzvu MŠMT nomino-
63 MŠMT: Školství v pohybu. Výroční zpráva o stavu a rozvoji výchovně vzdělávací soustavy v letech 1995–1996. Praha, ÚIV 1996
64 MŠMT: Školství na křižovatce. Výroční zpráva MŠMT o stavu a rozvoji vzdělávací soustavy v letech 1997–1998. Praha, ÚIV 1998 65 MŠMT: Na prahu změn. Výroční zpráva MŠMT o stavu a rozvoji vzdělávací soustavy za rok 1999. Praha, ÚIV 2000 66 OECD: Zprávy o národní politice ve vzdělávání: Česká republika. Praha, ÚIV 1996 67
Publikaci zpracoval tým českých odborníků ze Střediska vzdělávací politiky na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Současně byl materiál posouzen skupinou zahraničních examinátorů a byl zapracován soubor doporučení přijatý Výborem pro vzdělávání OECD. 68 OECD: Priority pro českou vzdělávací politiku. Mimořádné zasedání Výboru pro vzdělávání OECD v Praze 26.–27. dubna 1999. Praha, ÚIV 1999 69 Koucký, J. – Kovařovic, J. (red.): České vzdělání a Evropa. Strategie rozvoje lidských zdrojů v České republice při vstupu do Evropské unie. Praha, ÚIV 1999
124
NA POČÁTKU TISÍCILETÍ váni do Rady svými organizacemi. Rada dostala za úkol posuzovat návrhy zásadních dokumentů ministerstva a předkládat ministrovi vlastní podněty k rozvoji vzdělávací soustavy. Jejím cílem se také stalo dosahování souladu mezi stanovisky sociálních partnerů a záměr ministerstva v záležitostech školství a vzdělávání. Druhá etapa diskuse byla zahájena v říjnu 1999, kde vystoupil ministr školství, mládeže a tělovýchovy. Ve svém vyhlášení zdůvodnil nezbytnost změn ve školství a celé vzdělávací sféře společnosti, formuloval hlavní témata a otázky vyžadující řešení a objasnil, jak bude veřejná diskuse nazvaná „Výzva pro deset milionů“ organizována70. Ministrovo vyhlášení, záměry akce a další informace byly publikovány v prvním čísle bulletinu, který při této příležitosti začal pravidelně vycházet. Dále byl ustaven základní tým řešitelů, přičemž při Ústavu pro informace ve vzdělávaní byl zřízen sekretariát pro shromažďování a zpracování výsledků diskuse71. Na podpoře a organizaci diskuse se významně podílel Open Society Fund v ČR. Jako výchozí materiál pro zahájení druhé etapy výměny názorů na otázky vzdělávání byly zpracovány následující podkladové studie72: Předškolní vzdělávání gestor: ředitel Výzkumného ústavu pedagogického Základní vzdělávání gestor: ředitel Výzkumného ústavu pedagogického Střední vzdělávání gestor: ředitel Výzkumného ústavu odborného školství Terciární vzdělávání gestor: ředitelka Centra pro studium vysokého školství Další vzdělávání gestor: ředitelka Národního vzdělávacího fondu Škola jako místo změny gestor: děkan Pedagogické fakulty UK Učitel gestor: děkan Pedagogické fakulty UK Po oficiálním otevření druhé etapy diskuse bylo z podnětu centra uspořádáno kolem 20 dalších akcí. Šlo o tiskové konference na mediálně zajímavá témata, kulaté stoly v podobě moderovaných panelových debat, regionální diskusní fóra a jednání s odbornou i laickou zainteresovanou veřejností. Veřejná diskuse měla značný mediální ohlas. V průběhu celé druhé etapy bylo zaznamenáno téměř 500 příspěvků týkajících se školství v denících celostátního i regionálního dosahu. Méně se tato etapa diskuse projevila v televizi a rozhlase. Bilanci a hodnocení průběhu diskuse uskutečnil evaluační tým Open Society (Otevřené společnosti) v rámci Projektu podpory 70 Zeman, E.: Výzva pro deset milionů. Vstup do diskuse. Bulletin 1999/č. 1
vzdělávání, tzv. PORYV, prostřednictvím agentury Sofres-Factum a Ex-Mise. Prokázalo se, že byl úspěšně zahájen dosud chybějící dialog o vzdělávací problematice. Týkal se však převážně pedagogických pracovníků, méně sociálních partnerů a ostatní veřejnosti. Celá akce však přinesla cenné náměty a připomínky, které byly soustavně analyzovány autory podkladových studií a staly se východisky pro další utváření Národního programu. Souhrnná zpráva o druhé etapě diskuse se stala předmětem jednání parlamentního semináře v březnu 2000 s vystoupením ministra, hlavního řešitele a autorů podkladových studií. Seminář potvrdil účelnost dosavadního dialogu, ocenil dosažené výsledky a zdůraznil nezbytnost zintenzívnění tvorby Národního programu jako uceleného dokumentu.
C1.3 Tvorba a projednávání textu dokumentu Po projednání a zhodnocení stavu prací vedením MŠMT bylo rozhodnuto prioritně se zaměřit na formulaci vlastního textu Národního programu a následné průběžné projednávání tohoto textu v příslušných orgánech při současné transparentnosti vůči odborné, pedagogické a občanské veřejnosti73. Paralelně s pracemi na dokumentu a ve vzájemné koordinaci s nimi probíhala tvorba a projednávání návrhu nového školského zákona. První verze dokumentu byla dokončena v září 2000. Po vnitřním připomínkovém řízení na MŠMT byla v říjnu zpracována druhá verze, která byla projednána v listopadu na mezinárodním semináři. Diskuse zde navazovaly na další písemně předkládané připomínky k textu dokumentu od pracovníků MŠMT, ČŠI a MPSV, sociálních partnerů, Rady vysokých škol, České konference rektorů, vzdělávacích institucí a pedagogických asociací i jednotlivých pedagogických pracovníků a občanů74. Vzhledem k tomu, že přípravné a redakční práce probíhaly na Univerzitě Karlově v Ústavu výzkumu a rozvoje školství Pedagogické fakulty a staly se součástí jejích výzkumných a vývojových prací, ovlivňovaly tvorbu textu i stanoviska odborníků působících na fakultě. Základní stanoviska vyslovila také Česká pedagogická společnost a Rada vysokých škol. Jednotlivé fáze tvorby dokumentu a jeho první dvě verze detailně projednávala Rada pro vzdělávací politiku při MŠMT. K celkovému pojetí navržené strategie se na Národní konferenci v listopadu 2000 vyjádřili účastníci reprezentující široké spektrum odborné veřejnosti a sociálních partnerů. Jejich stanoviska byla vzata v úvahu ve třetí verzi, která byla podrobena předepsanému meziresortnímu připomínkovému řízení v prosinci 2000. Po zapracování připomínek od příslušných orgánů byla konečná podoba Národního
71 MŠMT: Koncepce vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy v České republice. Učitelské noviny 1999/ č. 22 (ÚIV: Výzva pro deset milionů. Bulletin k přípravě Národního programu rozvoje vzdělávání. Samostatně a jako příloha týdeníků Učitelské noviny a Veřejná správa. 1999/č. 1, 2, 3, 4; 2000/č. 1, 2) 72 Úplné verze podkladových studií byly zveřejněny na internetových stránkách (http://www.10milionu.cz) a ve stručnější podobě tiskem v bulletinech Výzva pro deset milionů č. 2–5/1999 a č. 1, 2/2000, které vycházely samostatně i jako přílohy týdeníků Učitelské noviny a Veřejná správa. Internetové stránky i bulletiny umožnily zaznamenat a zveřejnit názory a stanoviska pedagogické a ostatní veřejnosti k diskutované problematice. 73 Návrh dalšího postupu prací na textu, jeho koncepčních východisek, obsahové struktury a autorského zajištění jednotlivých kapitol byl schválen Radou pro vzdělávací politiku a Řídící radou dne 2. května 2000. V květnu a červnu byly zpracovány předběžné verze podkladových studií podle nově schváleného realizačního plánu a probíhaly pracovní semináře jejich autorů a redakčního týmu. 74 Kotásek, J.: Česká škola a její učitelé ve společnosti opírající se o znalosti. Úvodní projev na Sjezdu učitelů 30.–31. srpna 2000 v Brně. Proměny školy, učitele a žáka na přelomu tisíciletí. Protokol ze sjezdu, Brno 2001
125
STAV A PODMÍNKY VZDĚLÁVÁNÍ A VZDĚLÁVACÍCH AKTIVIT programu rozvoje vzdělávání projednána a jednomyslně schválena na zasedání vlády České republiky dne 7. února 2001.
C1.4 Obsah a struktura dokumentu Časovým horizontem strategického dokumentu je rok 2005, v některých jeho částech s potřebným zřetelem k období do roku 2010. Předmětnou oblastí, o níž se pojednává, je integrující se vzdělávací soustava ve své sociální, kulturní, politické, hospodářské a environmentální podmíněnosti. Dokument se týká jak východisek a předpokladů rozvoje celé vzdělávací soustavy, tak specifických vnitřních otázek jednotlivých vzdělávacích sektorů i stupňů a druhů škol. V úvodních kapitolách se vyjadřují obecné cíle výchovy a vzdělávání a jejich hodnotová východiska spolu se zdůvodněním principů vzdělávací politiky, odvozených z analýzy společenských proměn a trendů vývoje vzdělávání v evropských a dalších vyspělých zemích světa. Nezbytnost takto zpracovaného úvodu vyplývá z okolnosti, že české veřejnosti a jednotlivým jejím skupinám je potřebné předložit antropologicko-pedagogická a sociálně-politická východiska demokratické vzdělávací politiky, a to podrobněji, než je to možné v zákonech o školství. Již zde jsou formulovány obecné záměry a strategické linie pro českou vzdělávací politiku, které jsou rámcem všech dalších návrhů. Text pak charakterizuje vznik a implementaci nových legislativních podmínek pro řízení a financování vzdělávací soustavy v důsledku reformy veřejné správy. Důležitou součástí a východiskem celkové strategie je prognóza kvantitativního vývoje vzdělávací soustavy (dětí, žáků a studentů, pedagogických pracovníků i celkových finančních nákladů) v souladu s demografickou projekcí a očekávanými ekonomickými ukazateli a podle stanovených vládních cílů. Poněvadž česká vzdělávací politika bude podstatně ovlivňována mezinárodním kontextem, formulují se záměry mezinárodní spolupráce v oblasti vzdělávání, s důrazem na začlenění do evropských a atlantických struktur. Přestože dokument vychází z konceptu ucelené a integrující se vzdělávací soustavy, bylo účelné jej rozčlenit do částí, které odpovídají třem hlavním sektorům a pojednávají o předškolním, základním a středním vzdělávání dětí a mládeže od 3 do 19 let, vzdělávání mládeže ve vzdělávacích institucích terciární úrovně a o vzdělávání dospělých osob. První z těchto sektorů se v důsledku reformy veřejné správy oprávněně může nazývat regionálním (krajským a obecním) školstvím, které se jako celek stane předmětem očekávaného zákona o předškolním, základním, středním a vyšším odborném vzdělávání (školského zákona). V prvním sektoru – regionální školství se za zásadní společné otázky považují: 1. Problematika stanovení cílů a obsahu vzdělávání (tzv. kurikulární politika), 2. veškeré formy systematicky prováděného hodnocení kvality vztahující se jak k činnosti vzdělávacích institucí (tzv. evaluace), tak k žákům v podobě zkoušek a diagnostických postupů, eventuálně též hromadného zjišťování výsledků vzdělávání (tzv. monitorování),
3. procesy změny odehrávající se uvnitř autonomně spravujících se škol, 4. postavení a profesní činnosti pedagogických pracovníků jako hlavních nositelů proměny ve vzdělávání. V dokumentu se dále pojednává o všech stupních a druzích škol a školských zařízení tak, aby jejich ředitelé, učitelé a další pedagogičtí pracovníci v jednotlivých kapitolách mohli najít svou specifickou problematiku. Kromě nich byl zvláštní důraz položen jednak na zařízení ovlivňující volný čas dětí a mládeže, jednak na specifickou péči o talentované a mimořádně nadané a sociálně či zdravotně znevýhodněné jedince. Druhý sektor je označen za terciární vzdělávání a zahrnuje kromě vysokých škol univerzitních a neuniverzitních též vyšší odborné školy. Vztahuje se zároveň ke vzdělávání osob po dosažení maturity v pomaturitním odborném studiu a v dalších kratších formách vzdělávání. Přesto, že vysokoškolské a vyšší odborné vzdělávání se opírá o dvě samostatné právní normy (zákon o vysokých školách a budoucí školský zákon), v dokumentu je z hlediska perspektivy považováno za nově vznikající celek. Třetím, dosud nejméně vyhraněným sektorem, je vzdělávání dospělých, které nedisponuje odpovídající právní normou. Vztahuje se k oběma předcházejícím sektorům (tzv. školní vzdělávání dospělých). Zároveň do něho patří další profesní, rekvalifikační, zájmové a občanské vzdělávání. Stejně jako v části o regionálním školství se o obou dalších sektorech pojednává tak, aby se rozlišily společné či průřezové otázky a specifické problémy jednotlivých stupňů nebo součásti příslušného vzdělávacího sektoru. Dokument je v částech pojednávajících o třech hlavních sektorech vzdělávání pojat tak, aby kromě výkladu jednotlivých otázek a problémů formuloval soubor doporučení, který by se měl stát směrodatným vodítkem pro budoucí úsilí politiků, řídících pracovníků, učitelů a dalších pedagogických pracovníků, dále rodičů, sociálních partnerů a ostatní veřejnosti.
C1.5 Strategické linie vzdělávací politiky Předložený podrobně propracovaný přehled záměrů a doporučení k jednotlivým sektorům a jejich institucím byl v závěru vyjádřen v podobě strategických linií vzdělávací politiky, které byly odvozeny a zdůvodněny v úvodních kapitolách a vztahují se ke vzdělávací soustavě jako celku. Tyto linie obsahují hlavní potřebná opatření a představují spolu s předcházejícím textem základní východiska pro tvorbu konkrétních rozvojových plánů na různých úrovních řízení vzdělávací soustavy a v jednotlivých vzdělávacích institucích. Národní program rozvoje vzdělávání se ztotožňuje se stanoviskem, že vzdělávání musí být prioritou sociálně-ekonomického rozvoje České republiky, protože rozhodujícím způsobem ovlivňuje lidský a sociální kapitál společnosti, hodnotovou orientaci lidí i kvalitu jejich každodenního života. Vyslovuje požadavek, aby došlo k postupnému nárůstu veřejných výdajů na vzdělávání tak, aby se vyrovnaly s ostatními vyspělými zeměmi a dosáhly 6 % hrubého domácího produktu. 1. Realizace celoživotního učení pro všechny Uspokojovat a vyvolávat vzdělávací potřeby dětí, mládeže a dospělých odpovídajícím zvyšováním kapacit ve školách a dal-
126
NA POČÁTKU TISÍCILETÍ
2.
3.
4.
5.
6.
ších vzdělávacích institucích tak, aby byla zajištěna dostupnost všech úrovní vzdělávání a poskytována příležitost k maximálnímu rozvoji různorodých schopností všem jedincům v průběhu celého života v souladu s principem spravedlivosti a využívání talentů. Přizpůsobování vzdělávacích a studijních programů potřebám života ve společnosti znalostí Dosáhnout vyšší kvality a funkčnosti vzdělávání tvorbou nových vzdělávacích a studijních programů, které budou odpovídat požadavkům informační a znalostní společnosti, udržitelného rozvoje, zaměstnanosti a potřebám aktivní účasti na životě demokratické společnosti v integrované Evropě a zároveň respektovat individuální odlišnosti a životní podmínky účastníků vzdělávání. Zjišťování a hodnocení kvality a efektivity vzdělávání Dobudovat systém evaluace činnosti vzdělávacích institucí na všech úrovních řízení a správy, monitorování výsledků vzdělávání, examinace, hodnocení úrovně osobnostního vývoje a profesní orientace dětí a mládeže. Podpora vnitřní proměny a otevřenosti vzdělávacích institucí Rozvíjet autonomii, inovativní potenciál a vybavenost škol, jejich otevřenost ke společnosti a vazby k sociálnímu prostředí prostřednictvím rozvojových programů a vytvářením sítí spolupracujících škol. V terciárním vzdělávání podpořit rozšíření spolupráce vzdělávacích institucí s ostatními výzkumnými a vývojovými organizacemi a zapojení do rozvoje regionu. Proměna role a profesní perspektivy pedagogických a akademických pracovníků Podporovat proměnu v pojetí a výkonu pedagogické činnosti ve všech vzdělávacích institucích, posilovat sociálně-profesní postavení pedagogických a akademických pracovníků, zvýšit kvalitu jejich přípravného a dalšího vzdělávání, vytvořit podmínky pro jejich kariérní růst a vyšší motivaci k osobnímu zdokonalování a týmové spolupráci. Od centralizovaného řízení k odpovědnému spolurozhodování Uvést do společenské praxe decentralizované řízení vzdělávací sféry prostřednictvím státních a samosprávných orgánů s účinnou participací sociálních partnerů a dalších představitelů občanské společnosti jako procesu plánování, organizování a hodnocení, založeného na strategických cílech a realizovaného zejména pomocí nepřímých nástrojů. Ve vysokém školství dosáhnout rovnováhy mezi autonomií a samosprávou vzdělávacích institucí a jejich odpovědností za uskutečňovanou činnost.
C1.6 Usnesení vlády České republiky o Národním programu rozvoje vzdělávání Doporučení a opatření navrhovaná v dokumentu nelze považovat za projekt jednorázové bezprostředně nastupující reformy, ale za program dlouhodobého, postupně uskutečňovaného procesu proměny českého vzdělávání. Jeho rámec je vymezen usnesením vlády České republiky č. 113 ze dne 7. února 2001. Předseda vlády se v něm pověřuje, aby předložil Bílou knihu před-
sedům Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu České republiky k informaci. Ministru školství, mládeže a tělovýchovy se usnesením ukládá: Realizovat Národní program rozvoje vzdělávání v České republice prostřednictvím Dlouhodobých záměrů vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy a dalších opatření. Informovat ve výročních zprávách o stavu a rozvoji výchovně vzdělávací soustavy o naplňování konkretizovaných cílů Národního programu. Zapracovat finanční požadavky na Národní program do střednědobého výhledu a každoročně je aktualizovat. Ostatním ministrům a vedoucím ústředních úřadů se usnesením ukládá přispívat k realizaci cílů a záměrů obsažených v Národním programu. Dále se v usnesení ukládá, aby orgány veřejné správy, realizující státní politiku ve školství vycházely z Národního programu při koncipování programů ve vzdělávání. Usnesení vlády tím vytvořilo předpoklady, aby v nadcházejícím období došlo k postupné realizaci Bílé knihy jako základního strategického dokumentu pro celou vzdělávací soustavu České republiky.
C2 REFORMA VEŘEJNÉ SPRÁVY VE ŠKOLSTVÍ Rokem 2000 vrcholila přípravná fáze reformy veřejné správy. V I. pololetí byly ukončeny přípravné práce ze strany Ministerstva vnitra (dále jen MV) směrem k ostatním resortům. Došlo ke schválení celé řady zákonů, které měly připravit legislativní zázemí celého procesu. Nejvýznamnějšími z hlediska školství byly: zákon č. 132/2000 Sb., o změně a zrušení některých zákonů souvisejících se zákonem o krajích, zákonem o obcích, zákonem o okresních úřadech a zákonem o hlavním městě Praze, zákon č. 157/2000 Sb., o přechodu některých práv a závazků z majetku ČR do majetku krajů, zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů. Dále byl usnesením vlády č. 641 ze dne 21. června 2000 schválen „Harmonogram postupu prací na přípravě a realizaci převodu kompetencí, osob a majetku v souvislosti se zřízením krajského stupně řízení veřejné správy do konce roku 2000“, který připravilo MV. Vláda v rámci přípravného procesu: projednala finanční výdaje na realizaci I. fáze reformy veřejné správy, usnesením č. 723 ze dne 19. července 2000 schválila limit počtu zaměstnanců krajských úřadů na přenesený výkon státní správy na rok 2001 a přechod 220 zaměstnanců ze školských úřadů na Českou školní inspekci (dále jen ČŠI), usnesením č. 814 ze dne 23. srpna 2001 schválila základní strukturu systému přípravy pracovníků veřejné správy a východiska a zásady pro jeho dopracování,
127
STAV A PODMÍNKY VZDĚLÁVÁNÍ A VZDĚLÁVACÍCH AKTIVIT usnesením č. 1218 ze dne 4. prosince 2000 schválila způsob převádění finančních prostředků ze státního rozpočtu (státních fondů) do rozpočtů obcí a krajů a do rozpočtů okresních úřadů v roce 2001. Od září 2000 byl zahájen realizační proces I. fáze reformy. V oblasti školství se v prvé řadě jednalo o přechod škol a školských zařízení zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen MŠMT), Ministerstvem zemědělství a školskými úřady do působnosti krajů. Kromě toho se připravoval přenos nemalého počtu kompetencí z MŠMT a především ze školských úřadů, které k 31. 12. 2000 zanikly ze zákona. Do vlastnictví krajů mělo zároveň s přechodem organizací přejít i značné množství movitého a nemovitého majetku, s nímž příslušné organizace do konce roku 2000 hospodařily, a další práva a závazky. K úspěšnému uskutečnění výše uvedených změn připravilo MŠMT množství koncepčních a metodických materiálů, které měly pomoci při realizaci procesu jak závěrem roku 2000, tak v roce 2001 samém. Jednalo se o: Příkaz ministra č. 5/2000 k zajištění prací souvisejících s prováděním reformy veřejné správy v působnosti MŠMT, metodický pokyn pro školské úřady k postupu při provádění změn vyvolaných reformou veřejné správy č. j. 19 306/2000-14, materiál Transformace řídících struktur školství z odvětvového řízení na referáty školství okresních úřadů a odbory školství krajských úřadů, návrh předávacího protokolu ze školského úřadu na okresní úřad, rámcovépracovníčinnostiodborůškolstvíkrajskýchúřadůa rámcové pracovní činnosti pro referáty školství okresních úřadů, Příkaz ministra č. 2/2001, kterým se stanoví úkoly a jejich termíny útvarům MŠMT, státním školám, referátům školství okresních úřadů a odborům školství magistrátů při průběhu realizace přechodu předškolních zařízení, škol a školských zařízení z působnosti MŠMT na kraje, návrh řešení toku finančních prostředků vyčleněných v kapitole 333 MŠMT pro financování regionálního školství v „přechodném“ období roku 2001, ekonomika školství v podmínkách realizace transformace státní správy a zřízení veřejné správy návrh koncepce rozpočetnictví a účetního výkaznictví regionálního školství v „přechodném“ období roku 2001 v podmínkách transformace státní správy s výhledem na rok 2002, Soubor opatření k zajištění funkčnosti školského systému v příštích letech, harmonogram postupných kroků transformace veřejné správy ve školství č. j. 22 015/2000-I/2/1. Výše uvedené materiály řešily především: 1. přechod zřizovatelských kompetencí z MŠMT a školských úřadů na kraje,
2. přechody majetku a dalších práv a povinností, 3. zánik školských úřadů a začlenění jejich pracovníků i vykonávaných agend do referátů školství okresních úřadů či odborů školství krajských úřadů, 4. zajištění financování nového školského systému, 5. zajištění výkonu státní správy na okresních úřadech a výkonu přenesené státní správy na krajských úřadech, 6. zajištění pedagogické, finanční a správní kontroly škol, předškolních zařízení a školských zařízení. V zájmu zabezpečení vyjmenovaných cílů se pracovníci MŠMT pravidelně podíleli na jednáních pracovního výboru náměstků pro reformu veřejné správy a operačního štábu na MV. Kromě toho se účastnili i jednání meziresortních týmů pro přípravu dílčích koncepcí reformy. Přímo na MŠMT pracoval tým pro reformu veřejné správy, kterému předsedal náměstek ministra.
C2.1 Přechod zřizovatelských kompetencí z MŠMT a školských úřadů na kraje Obecně byl řešen zákonem č. 157/2000 Sb., v platném znění. Ve školství byl tento proces75 rozložen do celého roku 2001 do tří etap k 1. 4. 2001, k 1. 7. 2001 a k 1. 9. 2001 s tím, že v příslušné etapě přešly do působnosti kraje vždy všechny školy a školská zařízení okresu určeného příkazem ministra č. 2/2001. Poslední čtvrtletí roku 2001 se mělo stát časovou rezervou pro dořešení veškerých majetkových a finančních záležitostí. Pouze pro hlavní město Prahu byl po dohodě s Ministerstvem financí navržen zvláštní režim uskutečnění přechodu státních škol a školských zařízení s výjimkou škol a školských zařízení uvedených v příloze č. 2 výše uvedeného zákona k 1. 1. 2001. Zvláštní termín přechodu škol a školských zařízení v Praze byl zvolen z několika důvodů: 1. Na rozdíl od ostatních krajů existoval již v roce 2000 krajský úřad, jímž je v podstatě Magistrát hlavního města Prahy. MŠMT mělo tedy partnera, který byl schopen ihned od 1.1.2001 vykonávat příslušné kompetence, převzít majetek, další práva a povinnosti a zajistit funkci školského systému v Praze. 2. Rada zastupitelstva hlavního města Prahy využila své kompetence76 a svým usnesením č. 0793 konstatovala, že okresním úřadem pro transformaci činností školských úřadů Praha 1 až 10 je Magistrát hlavního města Prahy77. Přechod zaměstnanců, práv a závazků byl nasměrován pouze jedním směrem.
C2.2 Přechody majetku a dalších práv a povinností V rámci přechodu zřizovatelských kompetencí bylo navrženo realizovat přechody majetku a dalších práv a povinností k 1. 1. 2001 na základě předávacích protokolů a smluv o převodu mezi školskými úřady a okresními úřady. Ve statutárních městech Brno, Ostrava a Plzeň, kde nejsou samostatné okresní úřady a zde
75 Ve smyslu výše uvedeného zákona s ohledem na jeho administrativně technickou náročnost. 76 Vyplývající z § 32 zákona č. 131/2000 Sb.
77 Nesvěřila ve Statutu žádné kompetence ze zákona č. 564/1900 Sb., v platném znění, městským částem.
128
NA POČÁTKU TISÍCILETÍ jejich funkci vykonávají magistráty příslušných měst, bylo navrženo využít § 11 odst. 4 zákona č. 219/2000 Sb., kde příslušnost hospodařit s majetkem je delegována na okresní úřady Brno– venkov, Plzeň–jih a Opava, neboť majetková práva nemohou být vykonávána v přenesené působnosti. Přechody práv a povinností bylo navrženo realizovat i v rámci rozhodnutí MŠMT o přechodu škol a školských zařízení do krajské působnosti. Jedná se o majetek ve vlastnictví státu, k němuž měly příslušné školy a školská zařízení právo hospodaření a který přejde dnem účinnosti rozhodnutí do vlastnictví krajů. Spolu s majetkem přecházejí na jednotlivé kraje veškerá práva a závazky včetně práv a povinností z pracovně právních vztahů. Školy a školská zařízení provedly inventarizaci nemovitostí k 1. 9. 2000. K 15. 10. 2000 vyhotovily školské úřady kontrolní soupis všech škol a školských zařízení, které měly v roce 2001 přejít do krajské působnosti. Na všech dotčených školách a školských zařízeních proběhla ještě mimořádná inventarizace ke dni 31. 12. 2000. V hlavním městě Praze inventarizace majetku uskutečněná ke dni 31. 12. 2000 sloužila pro přípravu podkladů pro rozhodnutí MŠMT podle zákona č. 157/2000 Sb., jímž přešly téměř všechny „státní“ školy a školská zařízení do působnosti hlavního města.
C2.3 Zánik školských úřadů a začlenění jejich pracovníků i vykonávaných agend do referátů školství okresních úřadů či odborů školství krajských úřadů Všechny školské úřady, které byly správními úřady ve školství, ze zákona zanikly k 31. 12. 2000. Z tohoto důvodu bylo v roce 2000 třeba metodicky a koncepčně ošetřit některé kroky, které musely být s jejich zánikem nutně spojeny. Jednalo se především o další uplatnění zaměstnanců školských úřadů, předání vykonávaných agend, řešení majetku, k němuž měly školské úřady do 31. 12. 2000 právo hospodaření. Uplatnění zaměstnanců školských úřadů řešil materiál Transformace řídících struktur školství z odvětvového řízení na referáty školství okresních úřadů a odbory školství krajských úřadů. Vycházel z úkolů daných usneseními vlády č. 641 ze dne 21. 6. 2000 a č. 723 ze dne 19. 7. 2000: předložit MV výsledky jednání s pracovníky školských úřadů o možnostech jejich budoucího uplatnění, vyhodnotit výsledky personálních pohovorů s pracovníky školských úřadů, zpracovat přehled o způsobu využití pracovníků územní veřejné správy, zpracovat podklad pro MV ke zvýšení počtu zaměstnanců okresních úřadů v roce 2001 a stanovení objemu prostředků na jejich platy, zabezpečit ve spolupráci s Ministerstvem financí (dále jen MF) úpravu rozpočtové kapitoly 333 MŠMT na rok 2001 vyplývající z přechodu zaměstnanců ze školských úřadů na Českou
školní inspekci a ze snížení počtu zaměstnanců ve prospěch krajů a okresních úřadů. Proces rozdělilo MŠMT do tří fází přechod 220 pracovníků školských úřadů do České školní inspekce ke dni 1. 12. 2000, přechod zaměstnanců školských úřadů k 1. 1. 2001 do referátů školství okresních úřadů (v počtu 1788 pracovníků) a na odbory školství krajských úřadů (v počtu 252 pracovníků), přechod dalších zaměstnanců z referátů školství okresních úřadů na odbory školství krajských úřadů ve třech etapách v průběhu roku 2001, kdy budou předávány školy a školská zařízení do působnosti krajů. Takto navržené přechody měly zabezpečit výkon příslušných činností nezbytných pro školství závěrem roku 2000 a především v roce 2001, který byl stanoven jako rozhodný z hlediska I. fáze reformy veřejné správy. Z celkového počtu 2 260 pracovních míst na školských úřadech bylo návrhem MŠMT stanoveno zabezpečit ke dni 1. 10. 2001 odbory školství krajských úřadů celkem 938 pracovními místy a referáty školství okresních úřadů celkem 1 102 pracovními místy. Všechny převody byly předem s konkrétními pracovníky projednány a realizovaly či realizují se v souladu s ustanovením části L VI. odst. 2 zákona č. 132/2000 Sb. MŠMT učinilo všechny kroky k tomu, aby po celou dobu transformace byla zajištěna funkčnost školského systému, co nejvíce zaměstnanců školských úřadů mělo jistotu svého budoucího zaměstnání, v maximální míře byla uplatněna odbornost zaměstnanců školských úřadů. Spolu s přechody zaměstnanců bylo třeba zabezpečit i převod veškerých agend, které měly v převážné míře dočasně vykonávat referáty školství okresních úřadů. K tomuto účelu byl na MŠMT schválen návrh předávacího protokolu, kterým měly být příslušné agendy i další práva a závazky převedeny. Kromě toho školské úřady sepisovaly s příslušnými okresními úřady smlouvy o převodu majetku. Smyslem tohoto kroku bylo, aby referáty školství okresních úřadů od 1. 1. 2001 do účinnosti rozhodnutí MŠMT podle zákona č. 157/2000 Sb. vykonávaly „dosavadní práva a povinnosti“ školských úřadů s výjimkou zřizování a zrušování škol a školských zařízení, které jim výše uvedený zákon zapověděl. Se zánikem školských úřadů se zároveň připravovalo předání agendy vedení sítě základních škol na MŠMT. MŠMT naopak připravovalo předání některých agend ke dni 1.1.2001 krajům tak, jak stanovil zákon č. 132/2000 Sb.
C2.4 Zajištění financování nového školského systému V zákonech schválených v prvé polovině roku 2000 byl změněn i systém finančních toků ve školství. MŠMT byla ponechána role tvůrce normativů a stanovení závazných zásad pro kraje a okresní úřady pro přidělování finančních prostředků v oblasti přímých vzdělávacích výdajů škol a školských
129
STAV A PODMÍNKY VZDĚLÁVÁNÍ A VZDĚLÁVACÍCH AKTIVIT zařízení zřizovaných územními samosprávnými celky a pro soukromé školství. Kromě toho bylo MŠMT zákonem umožněno přímo poskytovat krajům finanční prostředky na přímé vzdělávací výdaje a na dotace soukromým školám či na zabezpečení církevních škol a školských zařízení. Úspěšné provedení změn bylo odvislé od vzájemné spolupráce s MF, která byla domluvena zejména při: zajištění operativního provádění rozpočtových opatření pro převody finančních prostředků vyčleněných MŠMT na financování přímých vzdělávacích výdajů a poskytování dotací soukromým a církevním školám a školským zařízením prostřednictvím okresních úřadů, zajištění zpracování účetní závěrky regionálního školství a vlastních školských úřadů, závěrečného účtu kapitoly 333 a zpracování podkladů pro zúčtování finančních vztahů se státním rozpočtem za rok 2000, řešení k zajištění zpracování řádných i mimořádných účetních závěrek v roce 2001, což zahrnuje sběr dat, jejich sumarizaci a předání ke zpracování za organizace (školy a školská zařízení), které ještě nepřešly do působnosti kraje, zajištění rozpočtového opatření, kterým bude počátkem roku 2001 převedena část finančních prostředků na „provozní“ výdaje škol a školských zařízení přecházejících v roce 2001 na kraje do kapitol okresní úřady a VPS. V souladu s usnesením vlády č. 723/2000 byly na MŠMT určeny i celkové finanční prostředky na jednoho zaměstnance krajského úřadu či okresního úřadu pro rok 2001. Tuto částku naplnilo MŠMT ze závazných ukazatelů určených MF pro školské úřady na rok 2001 a rozdělilo ji na jednotlivé okresy a kraje podle počtu převáděných pracovních míst průměrnými hodnotami v jednotlivých ukazatelích rozpočtu. Poté požádalo MŠMT Ministerstvo financí o úpravu rozpočtových kapitol 380 okresní úřady a 398 VPS na vrub kapitoly 333 MŠMT.
C2.5 Zajištění výkonu státní správy na okresních úřadech a výkonu přenesené státní správy na krajských úřadech V rámci nového systému veřejné správy je MŠMT nadále povinno vytvářet vhodné podmínky pro realizaci cílů výchovy a vzdělávání. K zajištění dostatečné kvality výkonu státní správy v novém systému veřejné správy se MŠMT zabývalo řešením následujících oblastí realizovat resortem navržené a posléze v Parlamentu ČR přijaté návrhy na změnu některých zákonů, kterými se upravuje výkon státní správy, v připravovaném zákoně o vzdělávání stanovit vyvážené pravomoci jednotlivých subjektů a jejich zodpovědnost za kvalitu vzdělávání a rozvoj jednotlivých segmentů vzdělávací soustavy, 78 Podle § 6 odst.
79 Podle § 12 odst. 5.
80 Podle § 5 uvedeného zákona. 81 Podle § 7 písm. h).
pokusit se zabezpečit přechod zkušených pracovníků školských úřadů do nových struktur a tím zejména v počátečním období zajistit kontinuitu výkonu státní správy, personálně posílit Českou školní inspekci a vytvořit tak podmínky pro účinnou kontrolu nejen kvality vzdělávání, ale i ekonomických aspektů, zejména správnosti a efektivnosti využívání účelově poskytnutých prostředků státního rozpočtu. V oblasti výkonu státní správy byla položena základní opatření zákonem č. 132/2000 Sb., kterým se novelizuje zákon č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství. Z hlediska funkčnosti školského systému jako celku novela výše uvedeného zákona uvádí řadu opatření: ukládá78 orgánu kraje v přenesené působnosti zpracovávat a každé dva roky upřesňovat dlouhodobé záměry vzdělávání a rozvoje výchovně vzdělávací soustavy a výroční zprávu o stavu školství v kraji. Opatření je významné vztahem k dlouhodobému záměru ministerstva, neboť dlouhodobé záměry krajů musí vycházet z obsahu záměru stanoveného ministerstvem. Současně ministerstvo krajům stanovuje strukturu obou vydávaných zpráv, umožňuje MŠMT79 stanovit základní cíle a trendy vzdělávání, principy výstavby školského systému a jeho proporce a další atributy rozvoje vzdělávací soustavy vyjádřené v dlouhodobém záměru vzdělávání v České republice jako strategickém dokumentu přijímaném vládou a současně umožňuje MŠMT metodicky řídit a koordinovat přípravu krajských dlouhodobých záměrů v oblasti vzdělávání, významným nástrojem pro celistvost školského systému a jednotné hodnocení dostatečnosti pro činnost předškolních zařízení, škol a školských zařízení jsou novelizované podmínky pro jejich zařazování do sítě předškolních zařízení, škol a školských zařízení. Zařazování uvedených školských subjektů, zejména těch, v nichž se dosahuje příslušného stupně vzdělání (tedy včetně základních škol), bude provádět MŠMT. Posuzování žádostí a rozhodování o nich bude moci být prováděno s ohledem nejen na dosavadní splnění do značné míry formálních podmínek, ale nově také se zřetelem k dlouhodobému záměru ministerstva a možnostmi a potřebami rozvoje sítě předškolních zařízení, škol a školských zařízení. Podmínka posouzení každé žádosti z výše uvedeného hlediska je nyní stanovena jako povinnost pro příslušný orgán státní správy, který zařazuje do sítě, zajišťuje vliv MŠMT80 na jmenování klíčových úředníků pro výkon státní správy v oblasti školství, mládeže a tělovýchovy v kraji a v okrese, které je možné jmenovat a odvolávat pouze se souhlasem ministerstva, omezuje přímý vliv zřizovatelů na úrovni kraje a obce na jmenování ředitelů předškolních zařízení, škol a školských zařízení, neboť81 odpovědnost za jmenování ředitelů přenáší v případě subjektů zřizovaných obcí na orgán kraje v přene-
130
NA POČÁTKU TISÍCILETÍ sené působnosti a v případě ředitelů školských subjektů zřizovaných krajem požaduje souhlas ministerstva s tímto jmenováním82, z hlediska kontrolních a hodnotících aspektů zůstává povinnost obcí a nově83 doplněna povinnost krajů přijímat opatření k nápravě nedostatků zjištěných na základě výsledků inspekční a kontrolní činnosti ČŠI, která bude ke zvýšení účinnosti svého působení posílena, jak je dále uvedeno v opatření č. 5, přestože je značně oslaben přímý vliv ministerstva na střední a vyšší odborné školy ve smyslu jejich přímého řízení84, předpokládá se, že bude moci být uplatňován prostřednictvím legislativní činnosti ministerstva, kterému náleží rozhodující pravomoc při tvorbě právních norem. Mimo uvedená nově přijatá opatření zůstávají v platnosti kompetence, které Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy vykonává na základě ustanovení zákona č. 29/1984 Sb., o soustavě základních škol, středních škol a vyšších odborných škol (školský zákon) nebo jiných zákonů. Jedná zejména o povinnost škol vyučovat podle učebních plánů a učebních osnov schválených Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a o kompetenci MŠMT schvalovat pedagogické dokumenty85 a bude upravena i v následných právních normách, zejména v novém školském zákoně; MŠMT nadále přísluší stanovovat základní atributy školského systému, jako je například organizace školního roku, povinná dokumentace škol, stanovit podmínky odborné a pedagogické způsobilosti pedagogických pracovníků, udělovat schvalovací doložky učebnicím, atd., za opatření přispívající k větší celistvosti sítě škol a školských zařízení je možné považovat i ustanovení, kterým se ruší § 10 odst. 1 zákona o soustavě základních škol, středních a vyšších odborných škol, čímž střední odborná učiliště zemědělská přecházejí do působnosti krajů.
C2.6 Zajištění pedagogické, finanční a správní kontroly škol, předškolních zařízení a školských zařízení Decentralizace řízení vzdělávací soustavy, ale současně globální politická, věcná a ekonomická zodpovědnost centra (ministerstva) za dosahování předpokládaných cílů v oblasti vzdělávání, za komplexní funkčnost vzdělávací soustavy a za hospodaření s prostředky státního rozpočtu a jinými peněžními prostředky státu v kapitole ministerstva klade mimo jiné i nové požadavky na účinnost kontrolní činnosti na všech úrovních. Z tohoto pohledu bylo v oblasti vzdělávání třeba zajistit provádění: 1. pedagogické kontroly a kontroly správních rozhodnutí, kterou se rozumí kontrola kvality vzdělávání, dodržování obecně závazných právních předpisů a závazných učebních dokumentů (zajišťuje ČŠI, ministerstvo, kraj, okres/obec)
2. finanční kontroly (předběžné, průběžné a následné), kterou se rozumí souhrn činností ověřujících: skutečnosti rozhodné pro poskytnutí prostředků ze státního rozpočtu nebo jiných peněžních prostředků státu nebo z Národního fondu, oprávněnost, efektivnost a hospodárnost při nakládání s těmito prostředky, dodržování (ze strany krajů a okresních úřadů/obcí) metodiky financování a normativů stanovených ministerstvem86. Podle navržených zákonů, které by měly nabýt účinnosti od 1. 1. 2001 (zákon o finanční kontrole ve veřejné správě, zákon o rozpočtových pravidlech republiky atd.), bude: 3. ministerstvo odpovědné za hospodaření s prostředky státního rozpočtu a jinými peněžními prostředky státu ve své kapitole, tzn. od 1. 1. 2001: za: přímé náklady na vzdělávání škol všech zřizovatelů, za: prostředky poskytované soukromým a církevním školám, za: prostředky poskytované organizacím přímo řízeným ministerstvem. K tomu je povinno vytvořit systém finanční kontroly, kterým zajistí finanční kontrolu jak svého hospodaření, tak i hospodaření organizačních složek státu a příspěvkových organizací ve své působnosti (školy a školská zařízení, kterým bude ministerstvo poskytovat přímé náklady na vzdělávání, církevní a soukromé školy ale v působnosti ministerstva nebudou).Poskytovatel provádí u žadatele nebo příjemce dotace finanční kontrolu v celém rozsahu hospodaření podle účetnictví. 4. kraj (okresní úřad/obec) odpovědný za hospodaření s prostředky státního rozpočtu a jinými peněžními prostředky státu ve své kapitole (resp. rozpočtu), tzn. od 1. 1. 2001 za: provozní a investiční prostředky škol a školských zařízení, které zřizuje, za: přímé náklady na vzdělávání škol všech zřizovatelů přidělované ministerstvem prostřednictvím krajů v přenesené působnosti. Provádí ve svém územním obvodu finanční kontrolu u jimi zřizovaných organizací v celém rozsahu jejich rozpočtu. Kontrolní systém v roce 2000 využíval zejména tří funkčně odlišných mechanismů: 1. ministerstvo provádělo resortní kontrolu, jejíž působnost je zaměřena zejména na činnost vlastního úřadu, ministerstvem zřízených středních článků řízení (ŠÚ), na činnost ministerstvem zřízených organizací (ČŠI a OPŘO) a na činnost škol a školských zařízení zřízených ministerstvem. Resortní kontrolou bylo možné přímo ověřovat správnost postupů a činností v uzlových místech vzdělávací soustavy,
82 Podle § 17 odst. 3 uvedeného zákona. 83 Podle § 17 zákona č. 132/2000.
84 Podle § 12 odst. 2 zákona o státní správě a samosprávě školství. 85 Podle § 39 školského zákona.
86 Zajišťuje ČŠI, MŠMT, kraj, okres/obec za prostředky ve své kapitole, resp. ve svém rozpočtu.
131
STAV A PODMÍNKY VZDĚLÁVÁNÍ A VZDĚLÁVACÍCH AKTIVIT včetně míst lokálního výkonu státní správy. Nepřímo bylo možno její činností kontrolovat všechny důležité aspekty činnosti škol a školských zařízení, která byla zajišťována z prostředků státního rozpočtu. 2. Česká školní inspekce – jako orgán státní správy se zaměřila zejména na kontrolu pedagogického procesu škol a školských zařízení – tyto funkce zůstanou zachovány, nicméně pro rozšíření kontrolních funkcí i do oblasti správnosti a efektivnosti využívání prostředků státního rozpočtu školami a školskými zařízeními nebyla tato organizace nejen počtem zaměstnanců, ale i jejich odbornou kvalifikací a zkušeností dostatečně vybavena. Podobně nebyla školní inspekce (zejména personálně) připravena na kontrolu důležitých správních činností, kterou dosud vykonávaly školské úřady. 3. Kontrolní útvary vlastních školských úřadů – vykonávaly rozhodující množství kontrolních aktivit, a to zejména na základě přímých pokynů ministerstva o cílech kontrol a jejich metodice. Kontrolní činnost budoucích odborů školství nebude podléhat přímému řízení ministerstva. Činnost škol a školských zařízení byla dále ve specifických oblastech kontrolována standardními orgány státní kontroly (NKÚ, finanční úřady). Reforma veřejné správy nepředpokládá změnu v jejich kompetencích. Opatření na základě provedených kontrol však budou přijímat jiné subjekty než v současnosti. Z celkového rozboru situace v roce 2000 vyplynulo, že v počátečním období roku 2001 lze očekávat některé problémy v oblasti kontroly: inspekční výstupy v tradiční podobě nemusí být vždy vhodnou a užitečnou informací pro nové klíčové adresáty – školní inspekce bude v rozhodujícím období sama procházet organizační, personální a proto i funkční transformací, rozpory mezi nerealistickým očekáváním a reálnými možnostmi školní inspekce mohou být zdrojem jistých nedorozumění a současně i blokací podpory jejího personálního a funkčního rozvoje, v nových podmínkách bude obtížněji možné výstupy školní inspekce doprovodit v krajních případech výkonným exekutivním rozhodnutím správních úřadů na základě společně nadřízeného centra (ministerstva). V zájmu zajištění funkčnosti systému předběžné, průběžné a následné finanční kontroly, správní a pedagogické kontroly byl navržen následující postup a přijata následující opatření: 1. Kontrola v přechodném období (do roku 2002): cíle, metodické řízení, formy a personální zajištění finanční kontroly a kontroly právních a správních úkonů (zejména spojených s přechody škol) bude stanoveno na základě meziresortních jednání; početní personální stav České školní inspekce posílit v roce 2000 o vybrané delimitované zaměstnance dnešních školských úřadů ve výši 220 zaměstnanců; pověřit Českou školní inspekci i kontrolní činností v oblasti správnosti a efektivnosti nakládání s prostředky státního rozpočtu a kontrolní činností autonomních správních rozhodnutí statutárních orgánů škol a školských zařízení.
2. Dořešit a legislativně upravit (ve školském zákoně) postup a odpovědnost v případě, kdy kontrolním orgánem bude ministerstvo nebo ČŠI, při: vlastní kontrole (oprávněnost kontrolovat u finančních prostředků a činností, za které odpovídá MŠMT, i kraj, okres/obec a jednotlivé školy a školská zařízení), při: předkládání výsledků kontroly (finanční, pedagogické i správní), při: ukládání opatření k nápravě nedostatků při: kontrole splnění uložených opatření, při: sankce při neuložení nebo nesplnění opatření, při: předávání informací kontrolnímu orgánu o uložení opatření a jejich splnění.
C2.7 Dopady reformy Reforma veřejné správy poměrně výrazným způsobem mění kompetence, proto i možnosti MŠMT aktivně ovlivňovat vlastní výkon státní správy ve školství. Státní správa byla do konce roku 2000 vykonávána prostřednictvím ministerstvem zřízených, proto i přímo řízených a kontrolovaných okresních a určených krajských správních školských úřadů. Změnily se i možnosti MŠMT aktivně ovlivňovat rozvoj vzdělávací soustavy vzhledem ke globálním (celospolečenským) potřebám, včetně možností cílené organizační, kurikulární a zejména ekonomické podpory těchto probíhajících procesů. Reforma veřejné správy zasahuje do celé řady v resortu probíhajících procesů – a to zejména v oblastech: vlivu na optimalizaci sítě středních a vyšších odborných škol a školských zařízení, dosud v rozhodující míře zřizovaných ministerstvem nebo školskými úřady – zejména pak vlivu na sektor odborného vzdělávání, vyžadujících účinnou operativní koordinaci, nezřídka nad úrovní předpokládané krajské působnosti a aplikaci jednotných principů, včetně spolupráce se sociálními partnery na centrální úrovni, přímého vlivu na probíhající změny kurikulární, kdy motivem těchto změn, zejména inovací závazných učebních dokumentů, jsou reálné aktuální, ale zejména předpokládané budoucí společenské potřeby a výzvy, odrážející mimo jiné i zapojení České republiky do evropských struktur, přímého operativního vlivu na organizaci a kvalitu výchovného a vzdělávacího procesu zejména středních a vyšších odborných škol, jejichž síť, zaměření i kvalita poskytovaných vzdělávacích služeb se do roku 1997 rozvíjely nekoordinovaně, původně v gesci více resortů, a náprava nežádoucího stavu dosud nebyla dokončena, možnosti pomocí správních a ekonomických nástrojů přímo ovlivňovat žádoucí rozvoj vzdělávací soustavy, a to v podmínkách doposud stále více omezených finančních prostředků, kdy již v zásadě neexistují možnosti realizovat plošná úsporná opatření a jediným řešením jsou operativní zásahy, reflektující omezené rozpočtové možnosti a minimální potřeby jednotlivých škol nebo školských zařízení, v neposlední řadě reforma veřejné správy vyvolává zásadně odlišné potřeby v oblasti legislativní – pokud má být odborně zajištěna jednotnost globálních cílů, efektů, reflexe glo-
132
NA POČÁTKU TISÍCILETÍ bálních vzdělávacích potřeb a nebo rovnost vzdělávacích příležitostí v celé vzdělávací soustavě. . . Zejména v počátečním období změn bylo možno očekávat řadu dílčích problémů, koordinačních disproporcí nebo i kompetenčních sporů. Díky tomu, že byl v rámci organizační struktury MŠMT ustaven koordinační, metodický a výkonný útvar pro zajištění přechodu zřizovatelských, správních, ekonomických a dalších kompetencí a s tím spojených úkolů a činností, a díky tomu, že byla zajištěna vzájemná komunikace mezi dalšími resorty i vnitřními útvary MŠMT, které se na přípravě reformy podílely, se podařilo celý přípravný proces přechodu škol a školských zařízení, přenosu kompetencí a zániku školských úřadů v roce 2000 zvládnout.
C3 VÝVOJ PŘÍSTUPU K TERCIÁRNÍMU VZDĚLÁVÁNÍ C3.1 Vývoj počtu přihlášených a přijatých do terciárního vzdělávání V devadesátých letech trvale až do roku 1999 narůstal zájem o studium v terciárním sektoru vzdělávání, tj. na vysokých školách i na vyšších odborných školách (od školního roku 1996/97, kdy byly na tyto školy přijímáni první žáci – v předchozích letech
bylo studium pouze experimentálně ověřováno a nejsou k dispozici potřebné údaje). Od roku 1999 je situace složitější, projevuje se mírný pokles zájmu o studium v terciárním sektoru, což je dáno zřejmě poklesem počtu 18tiletých, resp. 19letých, kteří tvoří hlavní část uchazečů o studium. Značně problematickým byl pro vyšší odborné i vysoké školy rok 2000/01, kdy ze středních škol neodcházeli prakticky žádní maturanti a v přijímacím řízení na vysoké školy se projevila především „odložená poptávka“ uchazečů, kteří byli v předchozích letech neúspěšní. I když se projevoval postupný pokles zájmu o terciární vzdělávání (jak v počtu přihlášek, tak v počtu přihlášených fyzických osob), do roku 1999/2000 se zvyšoval celkový počet přijatých uchazečů a z tohoto důvodu rostla i šance na přijetí a úspěšnost uchazečů při přijímacím řízení – v roce 1999/2000 byla přijata ke studiu na vysoké nebo vyšší odborné škole více než polovina uchazečů (52,5 %). V roce 2000/01, který byl zcela atypický a ne zcela srovnatelný s předchozími lety, poklesl jak celkový počet přihlášených (182,5 tis. uchazečů), tak celkový počet přijatých (54,5 tis.) a zapsaných (52,2 tis.) studentů. Úspěšnost při přijímacím řízení byla v průměru 49,3 %. Dá se říci, že v posledních čtyřech letech je přijata ke studiu na vysoké a vyšší odborné škole polovina uchazečů o studium. Absolventi středních škol, kteří se hlásí na vysoké a vyšší odborné školy přímo po ukončení střední školy, mají zpravidla zájem o denní studium. Z tohoto důvodu používáme jako dokreslující ukazatel podíl zapsaných na odpovídající věkové populaci (tedy populace 18letých, respektive 19letých) a na celkovém po-
Tabulka 105: Počet přihlášek, přihlášených a zapsaných na terciární vzdělávání (VŠ a VOŠ) v letech 1997/98–2000/01 (v tis.)
počet přihlášek z toho ti, kteří přišli k přijímacímu řízení přihlášené osoby počet přijatých osob počet zapsaných osob průměrný počet přihlášek na uchazeče úspěšnost uchazečů
1997/98
1998/99
1999/2000
2000/01
291,3 225,7 116,1 57,3 * 2,5 49,4 %
294,8 227,6 118,3 59,0 56,3 2,5 49,9 %
269,7 215,2 116,6 61,2 57,6 2,3 52,5 %
229,4 182,5 110,5 54,5 52,2 2,1 49,3 %
Zdroj: ÚIV, ČSÚ
Obrázek 49: Počet přihlášených a zapsaných do denního studia na VŠ a VOŠ ve vztahu k populaci 18ti letých a k počtu maturantů v letech 1997/98–2000/01 přihlášení zapsaní podíl zapsaných na počtu maturantů podíl zapsaných na celkovém počtu 18letých
120
180 % 160 %
100
140 % 120 %
80
100 %
60
80 % 60 %
40
40 %
20
20 % 0%
0 1997/98
Zdroj: ÚIV, ČSÚ
1998/99
1999/00
2000/01
133
STAV A PODMÍNKY VZDĚLÁVÁNÍ A VZDĚLÁVACÍCH AKTIVIT čtu maturantů, kteří právě opouštějí střední školy. Podíl zapsaných ke studiu se pohybuje okolo 35 % všech 18letých a kolem hranice 65 % všech maturantů (s výjimkou roku 2000/01). Přijímací řízení na vysoké školy (od akademického roku 1999 do studijních programů) se v uvedeném období nijak výrazně nezměnilo, na většinu fakult jsou uchazeči přijímáni na základě přijímací zkoušky, která je tradičně náročnější ve studijních programech, o něž je velký zájem a relativně jednodušší tam, kde se dlouhodobě neprojevuje zásadní převis poptávky nad nabídkou nebo je dokonce počet uchazečů s nabízenými místy vyrovnán. Obdobně to platí i pro vyšší odborné školy. Je tedy možné říci, že systém přijímacího řízení se na nárůstu počtu studentů v celém sektoru nijak výrazně neprojevuje. K zásadnímu zlomu v počtech studentů přijímaných na vysoké školy došlo v akademickém roce 1992/93, kdy se výrazně projevilo zavedení normativního rozdělování státních prostředků na vysoké školy, založené na celkovém počtu studentů a „ceně“ studia v příslušném studijním programu. Tento způsob přidělování financí působí ve smyslu přijímaných studentů tržním způsobem na straně vysokých škol, tj. snahou přijmout maximální možné počty. Volné tržní chování jednotlivých vysokých škol ve smyslu přijímání studentů působilo značně nerovnoměrný nárůst, který
Obrázek 50: Přihlášení a přijatí na vysoké školy (v tis.) v letech 1995–2000
při omezených finančních prostředcích hrozil neúměrným snížením normativu. Proto se postupně vytvořil dohodovací mechanismus mezi vysokými školami a ministerstvem o financovatelném počtu studentů, který až do akademického roku 2000/01 do jisté míry reguloval celkové nárůsty počtu studentů na vysokých školách. Regulační opatření daná ministerstvem se projevují i v nárůstech počtu žáků vyšších odborných škol. Možnost přihlásit se do více studijních programů a určitá pravděpodobnost úspěchu ve více přijímacích řízeních než jednom znamená, že počet přijatých studentů je menší, než počet studentů skutečně zapsaných. Významný je i rozdíl v počtech fyzických osob, které si podají přihlášku na vysokou školu nebo vyšší odbornou školu, a fyzických osob, které se k přijímacímu řízení skutečně dostaví. Ukazuje se, že od roku 1997, od něhož se tato závislost sleduje, je počet osob, které se dostaví k přijímacímu řízení, o více než o 10 % menší, než počet těch, kteří se přihlásí a v případě vysokých škol i za přijímací řízení zaplatí. Pro vysvětlení této záležitosti lze vyslovit pouze určité domněnky (například že se uchazečům naskytne příležitost dobrého zaměstnání, mohou vycestovat do zahraničí, změní se jim zásadním způsobem životní podmínky, ale i může působit fakt, že předpokládanému prospěchu plynoucímu ze vzdělání je v ČR v posledních
120 107,2
105,4
103,5
44,5
45,9
44,9
43,7
96,8
100 80
107,0
42,7
60 42,7 Počet přihlášených ke studiu na VŠ 1) Počet přihlášených, kteří se dostavili k přijímacímu řízení 2) Počet studentů, kteří přicházejí z jiné VŠ 3) Počet nově přijatých ke studiu na VŠ 4)
20
12,3
8,5
0 1995
Poznámky:
46,1
40
1996
1997
1998
1999
2000
1) Údaj zahrnuje občany ČR, bakalářský a magisterský studijní program (bez navazujícího magisterského studijního programu) ve všech formách
studia. 2) Údaj zahrnuje přihlášené, kteří se dostavili k přijímacímu řízení, a ty, kteří byli přijati bez přijímacího řízení . 3) Údaj zahrnuje přihlášené, kteří byli k 31. 5. příslušného roku již zapsáni na některé VŠ (byli studenty některé VŠ). 4) Údaje ze statistické ročenky školství ÚIV, rok 1995 a 1996, jsou nově přijatí.
Zdroj: ÚIV
Tabulka 106: Přihlášení a přijatí na vyšší odborné školy v letech 1997–2000 (v tis.)
Počet přihlášených ke studiu na VOŠ Počet přihlášených, kteří se dostavili k přijímacímu řízení Počet přihlášených, kteří přicházejí z jiné VOŠ Počet přihlášených, kteří přicházejí z VŠ Počet zapsaných na VOŠ Počet zapsaných, kteří přicházejí z jiné VOŠ Počet zapsaných, kteří přicházejí z VŠ
1997
1998
1999
2000
21,8 19,4 0,1 0,2 * * *
26,2 23,7 0,1 0,2 * * *
24,4 22,1 0,1 0,2 * * *
15,2 13,4 0,2 0,2 8,7 0,1 0,1
Poznámka: Údaje uvádí počty fyzických osob, všechny formy studia a pouze občany ČR Zdroj: MŠMT, ÚIV
134
NA POČÁTKU TISÍCILETÍ letech věnována poměrně značná publicita a hromadné vyplňování přihlášek na středních školách může působit motivačně i na ty, kteří o svém budoucím studiu nepřemýšlí příliš vážně). Uvedená situace by si zasloužila hlubší sociologický průzkum. Zhruba 0,5 % z přijatých studentů se skutečně zapíše do více studijních programů. Úspěšnost studentů studujících ve více programech není zatím vyhodnocována, ale matrika studentů tato vyhodnocení umožní. Zhruba 20 % studentů přijatých na vysokou školu nebo vyšší odbornou školu již někde v sektoru terciárního vzdělávání studuje.
C3.2 Vliv přijímacího řízení na celkové počty studentů v terciárním vzdělávání Systém přijímacího řízení i právní předpisy umožňují nadaným studentům studovat ve více studijních programech, což na jedné straně podporuje rozvoj budoucích vynikajících jednotlivců, ale na druhé straně ubírá studijní místa relativně průměrným, nicméně dostatečně schopným uchazečům. Řada nadaných studentů po ukončení jednoho studijního programu vstoupí do dalšího studijního programu. V tom případě je od nich požadován poplatek za studium v druhém studijním programu, ale tento poplatek je zákonem limitován na víceméně symbolickou část. Důsledek je stejný jako v předchozím případě. Ve vývoji nově přijatých (zapsaných) a celkového počtu studentů na vysokých školách a vyšších odborných školách je patrný nárůst počtu přijímaných k počtu 18/19letých od akademického/školního roku 1992/93. V roce 1999/2000 to bylo 32,8 % u vysokých škol, u vyšších odborných škol 9,4 %, což je v celém terciárním sektoru vzdělávání 42,2 %. V roce 2000/2001 se v důsledku výpadku maturitního ročníku projevil pokles tohoto ukazatele jak u vysokých škol (31,1 %), tak u vyšších odborných škol (6,5 %), celkem tedy 37,5 %.
I když stále zůstává určitá část uchazečů o studium na vysokých školách a na vyšších odborných školách neuspokojená, je třeba vzít v úvahu další možnosti studia v terciární sféře vzdělávání, především různé kursy celoživotního vzdělávání, kdy změna zákona o vysokých školách z dubna 2001 (zákon č. 147/2001 Sb.) umožňuje uznávání až 60 % kreditů získaných v kursu celoživotního vzdělávání pro odpovídající akreditované studijní programy vysokoškolského studia, takže se situace v přístupu k terciárnímu vzdělávání rychle přibližuje cíli stanovenému v koncepčních materiálech schválených vládou, tj. umožnit 50 % příslušného populačního ročníku toto studium, a zároveň se v těchto ukazatelích přibližujeme řadě zemí EU.
C4 ČESKÁ REPUBLIKA A MEZINÁRODNÍ VÝZKUMY HODNOCENÍ VÝSLEDKŮ VZDĚLÁVÁNÍ Až do roku 1995 neexistovalo v České republice žádné objektivní hledisko, podle něhož by bylo možné porovnat školní výsledky českých žáků s výsledky žáků jiných zemí světa. Na rozdíl od většiny západoevropských států, které se do srovnávacích výzkumů vědomostí a dovedností žáků zapojují již od poloviny 20. století, se Česká republika do roku 1995 žádných výzkumných aktivit v této oblasti neúčastnila. Jediným hodnotícím hlediskem tak do té doby mohla být úspěšnost českých žáků na mezinárodních soutěžích a olympiádách, které však vypovídají pouze o úspěšnosti těch nejnadanějších žáků, nikoli však o celkové úrovni výsledků vzdělávání v celé populaci.
Tabulka 107: Přehled o studentech, nově přijatých a absolventech vyšších odborných škol v letech 1989/90–2000/01 1989/90 1990/91 1991/92 1992/93 1993/94 1994/95 1995/96 1996/97 1997/98 1998/99 1999/00 2000/012) Vysoké školy Studující nově přijatí1) Celkový počet studentů Absolventi Počet 18letých Počet nově přijatých / počtem 18letých v % Vyšší odborné školy Studující nově přijatí1) Celkový počet studentů Absolventi Počet nově přijatých / počtem 18letých v %
26 786 110 021 19 038 150 384
27 507 115 072 15 693 159 758
23 909 109 219 18 360 175 745
29 795 111 680 18 160 188 633
33 049 127 137 18 193 186 915
40 119 136 566 19 684 182 007
43 822 148 443 19 481 177 154
47 022 166 135 20 927 173 964
49 867 177 723 23 846 167 957
53 464 187 148 27 153 150 631
46 334 198 961 27 952 141 248
43 888 209 298 28 767 141 206
17,8 %
17,2 %
13,6 %
15,8 %
17,7 %
22,0 %
24,7 %
27,0 %
29,7 %
35,5 %
32,8 %
31,1 %
* * *
* * *
* * *
1 287 1 391 0
1 602 2 438 15
2 576 4 631 25
2 997 6 302 410
10 558 14 931 1 056
13 186 23 526 1 627
13 563 29 566 3 057
13 245 31 073 6 350
8 932 26 605 7 973
*
*
*
0,7 %
0,9 %
1,4 %
1,7 %
6,1 %
7,9 %
9,0 %
9,4 %
6,5 %
13,6 %
16,5 %
18,5 %
23,5 %
26,4 %
33,1 %
37,5 %
44,5 %
42,2 %
37,5 %
Veřejné vysoké školy a vyšší odborné školy Počet nově přijatých / 17,8 % 17,2 % počtem 18letých v %
Poznámky: Údaje zahrnují studenty ČR i cizince v prezenční, distanční i kombinované formě studia Absolventi jsou uvedeni za předchozí akademický rok. 1) Od akademického roku 2000/01 nastupují na vysoké školy 19letí. 2) Nově přijatými se rozumí počet skutečně zapsaných studentů / žáků. Zdroj: ÚIV
135
STAV A PODMÍNKY VZDĚLÁVÁNÍ A VZDĚLÁVACÍCH AKTIVIT IEA (Mezinárodní asociace pro hodnocení výsledků vzdělávání) V roce 1995 se Česká republika stala členem Mezinárodní asociace pro hodnocení výsledků vzdělávání (International Association for Evaluation of Educational Achievement – IEA) a od té doby se účastní mezinárodních aktivit v této oblasti, které organizace ve světě provádí. Členství v IEA přineslo České republice nové, cenné informační zdroje o výsledcích vzdělávání, kterými se staly výkony žáků v národních a mezinárodních srovnávacích testech. Testy organizace IEA se přitom odvíjejí od společného průniku v obsahu vzdělávání definovaného učebními osnovami jednotlivých zemí. Výkon žáka v takovémto testu je tedy měřítkem toho, do jaké míry zvládl předepsané učivo, s možností mezinárodního srovnání. Od roku 1995 se Česká republika zúčastnila celkem sedmi mezinárodních výzkumů organizace IEA. Byl to výzkum čtenářské gramotnosti (RLS, 1995), výzkum matematického a přírodovědného vzdělávání (TIMSS, 1995) a jeho opakování (TIMSS-R, 1999), výzkum výukových metod v matematice a přírodovědných předmětech pomocí videozáznamu (TIMSS-R – Videostudy, 1999), výzkum informačních technologií ve vzdělávání (SITES, 1998), výzkum výchovy k občanství (CivEd, 1999) a výzkum čtenářské gramotnosti devítiletých žáků (PIRLS, 2001).
OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) a výzkum PISA Koncem 20. století zahájila aktivity na poli mezinárodních výzkumů v oblasti měření výsledků vzdělávání vedle organizace IEA také Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), když zorganizovala vlastní výzkum PISA (Programme for International Student Assessment). Výzkum PISA se od dosud známých výzkumů IEA odlišuje především tím, že předmětem zkoumání a hodnocení již nejsou vědomosti žáků dané učebními dokumenty, ale zaměřil se naopak na takové dovednosti, které žákům pomohou dobře se uplatnit na pracovním trhu a v osobním životě. Testy výzkumu PISA v roce 2000 zkoumaly vědomosti a dovednosti patnáctiletých žáků v oblasti čtenářské, matematické a přírodovědné gramotnosti.
C4.1 Výsledky českých žáků v mezinárodních výzkumech Aktuální informaci o výsledcích českých žáků v mezinárodních výzkumech přináší pohled na jejich úspěšnost ve výzkumech IEA, které proběhly v uplynulých dvou letech (replikace výzkumu matematického a přírodovědného vzdělávání TIMSS-R a výzkum vý-
Obrázek 51: Výsledky žáků v matematickém testu v letech 1995 a 1999 1995 Průměrný výsledek Lotyšsko Hongkong Nizozemsko Kanada Litva USA Kypr Belgie (vlámská) Korea Austrálie Maďarsko Írán Rusko Mezinárodní průměr1 Slovenská republika Slovinsko Rumunsko Anglie Japonsko Singapur Itálie Nový Zéland Bulharsko Česká republika
488 569 529 521 472 492 468 550 581 519 527 418 524 519 534 531 474 498 581 609 491 501 527 546
3,6 6,1 6,1 2,2 4,1 4,7 2,2 5,9 2 3,8 3,2 3,9 5,3 0,9 3,1 2,8 4,6 3 1,6 4 3,4 4,7 5,8 4,5
1999 Průměrný výsledek 505 582 540 531 482 502 476 558 587 525 532 422 526 521 534 530 472 496 579 604 485 491 511 520
3,4 4,3 7,1 2,5 4,3 4 1,8 3,3 2 4,8 3,7 3,4 5,9 0,9 4 2,8 5,8 4,1 1,7 6,3 4,8 5,2 5,8 4,2
1995–1999 Rozdíl 17 13 11 10 10 9 9 8 6 6 5 4 2 2 0 -1 -1 -1 -2 -4 -6 -10 -16 -26
Rozdíl mezi průměrným výsledkem v roce 1995 a 1999
5 7,5 9,5 3,2 6,1 6,2 2,9 6,8 2,8 6,1 4,9 5,2 8 1,3 4,9 3,9 7,4 5,2 2,2 7,4 6 7,1 8,2 6,1
–30
–20
Rozdíl je statisticky významný. Rozdíl není statisticky významný. Poznámka: 1 Jedná se o průměr uvedených zemí, které se účastnily a splnily kritéria výběru v roce 1995 i 1999. ( ) V závorkách jsou uvedeny směrodatné chyby. Výsledky a rozdíly jsou zaokrouhleny na celá čísla.
–10
0
10
20
30
136
NA POČÁTKU TISÍCILETÍ chovy k občanství CivEd), a především pak na jejich výsledky ve výzkumu OECD PISA. C4.1.1 TIMSS-R (Mezinárodní výzkum matematického a přírodovědného vzdělávání) Výzkum matematického a přírodovědného vzdělávání TIMSS-R proběhl v roce 1999 mezi čtrnáctiletými žáky a byl pokračováním téhož výzkumu z roku 1995. Do výzkumu se zapojilo 38 zemí z celého světa; v České republice bylo testováno více než 3 600 čtrnáctiletých žáků ze 150 škol. Vzhledem k tomu, že ve výzkumu byly použity stejné úlohy jako v roce 1995, popř. byly nahrazeny jinými úlohami stejného zaměření a stejné obtížnosti, bylo možné kromě mezinárodního srovnání úspěšnosti žáků v matematice a přírodovědných předmětech vyhodnotit zároveň i případný posun ve znalostech mezi lety 1995 a 1999. Ačkoli čeští žáci dosáhli v testech výzkumu TIMSS-R v mezinárodním srovnání dobrých výsledků, oproti roku 1995 se jejich výsledky výrazně zhoršily. Zatímco v přírodovědných oborech byl pokles ve výsledcích českých žáků statisticky významný pouze v případě fyziky, v matematice šlo o největší rozdíl ve výsledcích mezi všemi ostatními zeměmi.
Provedené analýzy prokázaly, že příčiny zhoršení výsledků českých žáků je možné hledat ve změnách, kterými v uvedených letech prošel vzdělávací systém v České republice. Zatímco v roce 1995 bylo studium na základní škole osmileté a v době testování tak žáci obsáhli veškeré učivo dané standardy základního vzdělávání, v roce 1999 se po zavedení devítileté základní školy přesunulo učivo druhého stupně do vyšších ročníků, tzn. že na konci 8. ročníku, kdy testování probíhalo, nebyla některá témata ještě probrána nebo dostatečně zažita a čeští žáci na ně nemuseli být připraveni do takové míry jako v roce 1995. V roce 1999 již také nebyly znalosti žáků (především v matematice) 8. ročníků posíleny jejich přípravou na přijímací zkoušky na střední školy, která se oproti roku 1995 odsunula až do 9. ročníku. Dalším faktorem, který mohl přispět ke zhoršení výsledků českých žáků oproti roku 1995, bylo snížení hodinové dotace matematiky na druhém stupni základních škol. Česká republika je jednou ze čtyř zemí, kde chlapci dosáhli významně lepších výsledků v matematice než děvčata, a jednou z 16 zemí, kde byli chlapci úspěšnější také v testu přírodovědném, přičemž rozdíly mezi výsledky chlapců a děvčat zde byly největší
Obrázek 52: Výsledky žáků v přírodovědném testu v letech 1995 a 1999 1995 Průměrný výsledek Lotyšsko Litva Hongkong Kanada Maďarsko Austrálie Kypr Rusko Anglie Nizozemsko Slovenská republika Mezinárodní průměr1 Korea USA Belgie (vlámská) Rumunsko Itálie Nový Zéland Japonsko Slovinsko Singapur Írán Česká republika Bulharsko
476 464 510 514 537 527 452 523 533 541 532 518 546 513 533 471 497 511 554 541 580 463 555 545
3,3 4 5,8 2,6 3,1 4 2,1 4,5 3,6 6 3,3 0,9 2 5,6 6,4 5,1 3,6 4,9 1,8 2,8 5,5 3,6 4,5 5,2
1999 Průměrný výsledek 503 488 530 533 552 540 460 529 538 545 535 521 549 515 535 472 498 510 550 533 568 448 539 518
4,8 4,1 3,7 2,1 3,7 4,4 2,4 6,4 4,8 6,9 3,3 0,9 2,6 4,6 3,1 5,8 4,8 4,9 2,2 3,2 8 3,8 4,2 5,4
1995–1999 Rozdíl 27 25 20 19 16 14 8 7 5 3 3 3 3 2 2 1 1 -1 -5 -8 -12 -15 -16 -27
Rozdíl mezi průměrným výsledkem v roce 1995 a 1999
5,9 5,7 6,8 3,3 4,9 6 3,3 7,9 5,8 9,1 4,5 1,3 3,4 7,2 7,1 7,8 5,9 6,9 3 4,4 9,8 5,2 6,1 7,5
–30
–20
Rozdíl je statisticky významný. Rozdíl není statisticky významný. Poznámka: 1 Jedná se o průměr uvedených zemí, které se účastnily a splnily kritéria výběru v roce 1995 i 1999. ( ) V závorkách jsou uvedeny směrodatné chyby. Výsledky a rozdíly jsou zaokrouhleny na celá čísla.
–10
0
10
20
30
137
STAV A PODMÍNKY VZDĚLÁVÁNÍ A VZDĚLÁVACÍCH AKTIVIT
Obrázek 53: Rozdíly ve výsledcích žáků základních škol a víceletých gymnázií v testu TIMSS–R
650 600 550
ZŠ G
Průměrný výsledek
500 450 400 Matematika
Přírodní vědy
ze všech zemí. Zároveň se ukázalo, že průměrný výsledek žáků víceletých gymnázií v matematickém i přírodovědném testu je výrazně lepší než výsledek žáků základních škol. Přesto se na základních školách nachází velký počet žáků, kteří se svým výsledkem v testu zařadili mezi nejúspěšnější žáky, a zároveň pětina gymnazistů dosáhla podprůměrného výsledku v matematickém testu a desetina v testu přírodovědném. Tato zjištění tak příliš neodpovídají původnímu záměru, podle nějž mají víceletá gymnázia efektivně rozvíjet nejnadanější žáky. C4.1.2 CivEd (Mezinárodní výzkum výchovy k občanství) Mezinárodní výzkum výchovy k občanství byl stejně jako výzkum TIMSS-R zaměřen na čtrnáctileté žáky a zapojilo se do něj 28 zemí světa. Na rozdíl od jiných výzkumů neměřil výhradně znalosti a dovednosti žáků pomocí testu, ale vzhledem ke specifické povaze předmětu občanská výchova zkoumal také některé občanské postoje žáků a názory, které s nimi souvisejí. V České republice byl výzkum proveden na 150 náhodně vybraných školách. V testu znalostí a dovedností z občanské výchovy dosáhli čeští žáci velmi dobrých výsledků; statisticky významně lepších výsledků dosáhli žáci pouze čtyř zemí. Žáci dvanácti zemí prokázali v testu přibližně stejnou úspěšnost jako naši žáci a ve zbývajících jedenácti zemích dosáhli žáci v testu statisticky významně horších výsledků než čeští žáci. Čeští žáci víceletých gymnázií do115 110 105 100 95 90 85 80
Polsko Finsko Kypr Řecko Hongkong (SAR) USA Itálie Slovensko Norsko Česká republika Austrálie Maďarsko Slovinsko Dánsko Mezinárodní průměr Německo Rusko Anglie Švédsko Švýcarsko Bulharsko Portugalsko Belgie (fr.) Estonsko Litva Rumunsko Lotyšsko Chile Kolumbie
Průměrný výsledek v testu
Obrázek 54: Úspěšnost žáků v testu znalostí a dovedností
sáhli v testu (stejně jako v případě výzkumu TIMSS-R) výrazně lepších výsledků než stejně staří žáci základních škol. V rámci výzkumu výchovy k občanství byl kromě znalostí a dovedností žáků věnován značný prostor také hodnocení jejich občanských postojů a představ o fungování demokracie, státu a společnosti. Na rozdíl od výsledků testu přinesla tato část výzkumu pro Českou republiku mnohá znepokojující zjištění. Výzkum odhalil především značnou lhostejnost našich čtrnáctiletých žáků vůči nejrůznějším společenským a občanským aktivitám. Naši žáci se ve srovnání s žáky v jiných zemích podstatně méně zapojují do činnosti studentských rad a parlamentů a nevěří příliš, že zajímat se o život školy a být v tomto směru jakkoli aktivní má smysl. Velmi malá je také jejich účast v charitativních organizacích či organizacích pro lidská práva. Nejzřetelněji se pasivita českých žáků projevila v otázce, zda by byli ochotni sbírat peníze na charitativní účely, na kterou v České republice kladně odpověděl nejmenší podíl žáků ze všech zúčastněných zemí. Podobně je tomu i s ochotou českých žáků uspořádat sbírku podpisů pod petici či účastnit se nenásilného protestního pochodu a s jejich zájmem o politiku vůbec. Čeští žáci nevyjádřili nadšení ani pro aktivity, do nichž by se mohli zapojit později, v dospělosti. Ve srovnání s žáky všech zúčastněných zemí jsou do budoucna nejméně motivováni vstoupit do politické strany, psát články do novin či kandidovat na funkci v místním zastupitelstvu. Naši žáci jsou relativně velmi málo přesvědčeni o důležitosti různých individuálních aktivit, jako je účast ve volbách, vstup do politické strany či sledování a diskuse o politickém dění. O něco větší, v mezinárodním srovnání však stále podprůměrný, je v jejich očích význam organizovaných aktivit v rámci různých společenských hnutí. Relativně malý podíl českých čtrnáctiletých žáků se domnívá, že se bude v dospělosti účastnit voleb; menší ochotu volit vyjádřili žáci pouze dvou zemí (neochotu k účasti ve volbách u nás vyjádřili především žáci základních škol, na víceletých gymnáziích ji naopak plánuje drtivá většina žáků). Čeští žáci ve srovnání s žáky jiných zemí velmi často uváděli, že se necítí být ze školy dostatečně poučeni o významu voleb. Odpovídají tomu i výsledky šetření mezi učiteli – značný podíl žáků základních škol a víceletých
138
NA POČÁTKU TISÍCILETÍ gymnázií vyučují občanskou výchovu učitelé, kteří účast ve volbách nepovažují za důležitý atribut dobrého občana. Čeští žáci, stejně jako žáci v jiných postkomunistických zemích, poměrně velmi málo důvěřují státním a politickým institucím, především pak k politickým stranám. Politické strany představují obecně pro žáky (i v ostatních zemích) nedůležitou, málo důvěryhodnou a nejméně přitažlivou alternativu jejich případné účasti na občanském a společenském životě. Jediným postojem, který byl v mezinárodním srovnání nadprůměrně pozitivní, je vztah českých žáků k vlasti. Při posuzování tohoto výsledku je však zapotřebí jisté opatrnosti; kromě lásky k vlasti a úcty ke státním symbolům se totiž ve vlastenectví českých žáků objevily i některé nebezpečné prvky nacionalismu a xenofobie či snaha o izolaci České republiky proti vlivu jiných zemí a kultur.
C4.1.3 PISA (Mezinárodní výzkum čtenářské, matematické a přírodovědné gramotnosti) V roce 2000 proběhl ve světě prestižní výzkum Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) PISA, který zjišťoval úroveň čtenářské, matematické a přírodovědné gramotnosti patnáctiletých žáků v 31 zemích světa. Ve svém prvním cyklu se výzkum z největší části zaměřil na oblast čtenářské gramotnosti. Testováni byli žáci narození v kalendářním roce 1984, kteří se na českých školách nacházeli převážně v 9. ročníku základní školy a v prvním ročníku střední školy. V České republice byli testováni rovněž žáci 3. ročníků středních škol. Celkem bylo testováno zhruba 10 000 žáků z 250 škol. Na rozdíl od předchozích mezinárodních hodnocení výsledků vzdělávání neměřil výzkum PISA úroveň znalostí daných školními osnovami, ale zkoumal vědomosti a dovednosti nutné
Tabulka 108: Úroveň vědomostí a dovedností žáků ve sledovaných oblastech87 Čtenářská gramotnost Země Finsko Kanada Nový Zéland Austrálie Irsko Korea Velká Británie Japonsko Švédsko Rakousko Belgie Island Norsko Francie USA Dánsko Švýcarsko Španělsko Česká republika Itálie Německo Lichtenštejnsko Maďarsko Polsko Řecko Portugalsko Rusko Lotyšsko Lucembursko Mexiko Brazílie
Průměr 546 534 529 528 527 525 523 522 516 507 507 507 505 505 504 497 494 493 492 487 484 483 480 479 474 470 462 458 441 422 396
Matematická gramotnost Země Japonsko Korea Nový Zéland Finsko Austrálie Kanada Švýcarsko Velká Británie Belgie Francie Rakousko Dánsko Island Lichtenštejnsko Švédsko Irsko Norsko Česká republika USA Německo Maďarsko Rusko Španělsko Polsko Lotyšsko Itálie Portugalsko Řecko Lucembursko Mexiko Brazílie
Průměr 557 547 537 536 533 533 529 529 520 517 515 514 514 514 510 503 499 498 493 490 488 478 476 470 463 457 454 447 446 387 334
Přírodovědná gramotnost Země Korea Japonsko Finsko Velká Británie Kanada Nový Zéland Austrálie Rakousko Irsko Švédsko Česká republika Francie Norsko USA Maďarsko Island Belgie Švýcarsko Španělsko Německo Polsko Dánsko Itálie Lichtenštejnsko Řecko Rusko Lotyšsko Portugalsko Lucembursko Mexiko Brazílie
Průměr 552 550 538 532 529 528 528 519 513 512 511 500 500 499 496 496 496 496 491 487 483 481 478 476 461 460 460 459 443 422 375
87 Výsledky žáků jsou prezentovány na škále, jejíž průměr je 500 a směrodatná odchylka je 100. Skóry dvou třetin testovaných žáků se tak nacházejí mezi
hodnotami 400 a 600. V tabulce je znázorněno, zda žáci dané země dosáhli statisticky významně vyššího nebo nižšího výsledku, než byl průměr zemí OECD (trojúhelníček obrácený nahoru a trojúhelníček obrácený dolů) nebo zda se výsledek od mezinárodního průměru nelišil (kolečko).
139
STAV A PODMÍNKY VZDĚLÁVÁNÍ A VZDĚLÁVACÍCH AKTIVIT pro plnohodnotné uplatnění žáků na trhu práce a v osobním a občanském životě. Čeští žáci prokázali ve výzkumu PISA podprůměrnou úroveň čtenářské gramotnosti, průměrnou úroveň matematické gramotnosti a nadprůměrnou úroveň přírodovědné gramotnosti. Výsledky českých žáků v oblasti čtenářské gramotnosti byly horší než v matematice a zejména v přírodovědných předmětech. Práce s textem činí českým žákům větší potíže než jejich vrstevníkům ve většině zemí OECD. Jedním z důvodů může být fakt, že na našich školách je tradičně kladen důraz na jiný typ vědomostí a dovedností, než jaké po žácích vyžadoval test výzkumu PISA. Na příklad test čtenářské gramotnosti zjišťoval, jak jsou žáci schopni vyhledat informace v souvislých a nesouvislých textech vytvořených pro různé účely, interpretovat tyto texty a posoudit jejich obsah i formu. Takováto práce s textem však není na našich školách běžná; žáci jsou z hodin českého jazyka spíše zvyklí formulovat hlavní myšlenky literárních děl či hovořit o záměrech autorů. V matematice se zjišťovala schopnost žáků aplikovat matematické postupy na situace z běžného života, v nichž mnohdy není matematická úloha na první pohled zřejmá. Aplikované znalosti a dovednosti zde byly více podobné těm, které vyžadují naši učitelé. Jelikož podoba úloh však byla pro naše žáky neobvyklá a žáci v nich museli známé prvky aktivně vyhledat, působily i tyto úlohy mnohým z nich potíže. Nejvíce mohli žáci uplatnit školní vědomosti a dovednosti v oblasti přírodních věd. Zde měli na příklad rozpoznat, jaké otázky je možno zodpovědět pomocí vědeckého zkoumání, utvořit závěry z nějakého pozorování či navrhnout experiment k ověření nějaké myšlenky. Přestože i přírodovědné úlohy pro ně byly netradiční zejména svojí formou, celkově se tato oblast nejvíce opírá o vědomosti a na ty je při výuce přírodovědných předmětů u nás kladen značný důraz. Rozdíly mezi žáky různých druhů škol a jejich příčiny Výzkum PISA ukázal, že zvyšování průměrné vzdělanosti v populaci neznamená vždy zaostávání nejslabších žáků, ale systematická péče o nejslabší skupinu může naopak vést k celkovému zlepšení výsledků. V některých zemích s výbornými průměrnými výsledky se totiž zároveň projevily relativně malé rozdíly mezi nejlepšími a nejhoršími žáky. V České republice byly
3. ročník
1. ročník 3. ročník
1. ročník
80
3. ročník
1. ročník
–40
3. ročník
0
1. ročník
40
3. ročník
Procenta žáků: na úrovni 5 na úrovni 4 na úrovni 3 na úrovni 2 na úrovni 1 pod úrovní 1
120
1. ročník
Obrázek 55: Zastoupení žáků 10. a 12. ročníků na jednotlivých úrovních způsobilosti, čtenářská gramotnost
rozdíly mezi nejlepšími a nejhoršími žáky z mezinárodního hlediska průměrné, patříme však k osmi zemím s největšími rozdíly ve výsledcích žáků jednotlivých škol. Na obrázku 55 je znázorněno zastoupení žáků 10. a 12. ročníku (1. a 3. ročník střední školy) různých typů škol na pěti úrovních čtenářské gramotnosti. Třetí úroveň je považována za referenční v tom smyslu, že výsledky na této úrovni byly považovány za uspokojivé. Žáci, kteří jí dosáhli, jsou schopni najít v textu více informací a dát do souvislosti různé části textu nebo při četbě uplatnit vlastní vědomosti. Graf zároveň ukazuje, kolik procent žáků dosáhlo v jednotlivých druzích škol třetí, referenční úrovně. Z obrázku je zřejmé, že mezi žáky různých druhů škol existují velké rozdíly již v prvním ročníku středoškolského studia. Pokrok, kterého žáci dosáhnou v průběhu studia, je ve srovnání s velikostí tohoto rozdílu zanedbatelný. Zatímco žáci gymnázií odcházejí ze školy do života vybaveni vědomostmi a dovednostmi na vysoké úrovni, absolventi středních odborných učilišť mají problémy s řešením elementárních čtenářských situací, které práce a život běžně přinášejí. Zhruba polovina gymnazistů dosahuje nejvyšší úrovně způsobilosti, což znamená, že tito žáci jsou schopni porozumět složitému textu s neznámým obsahem a najít v něm obtížně rozlišitelnou informaci, daný text kriticky posoudit, vytvářet na jeho základě hypotézy a přijímat nové a neobvyklé myšlenky. Oproti tomu dvě třetiny žáků středních odborných učilišť nedosáhly třetí úrovně, což znamená, že jsou schopni nalézt v textu maximálně izolované informace a činí jim obtíže jejich propojení. Velké rozdíly mezi žáky jednotlivých škol nevznikají na přechodu ze základní na střední školu, ale již v průběhu povinného vzdělávání. Obrázek 56 ukazuje rozdíly mezi žáky běžných základních škol, škol s rozšířenou výukou nějakého předmětu a víceletých gymnázií. Výzkum PISA dále sledoval závislost výsledků žáků na jejich sociálně ekonomickém statusu. Obrázek 57 ukazuje rozdíl v průměrném výsledku čtvrtiny žáků s nejvyšším a čtvrtiny žáků s nejnižším sociálně ekonomickým statusem v oblasti čtenářské gramotnosti. Z obrázku je zřejmé, že Česká republika patří k zemím s největšími rozdíly ve výsledcích žáků s nízkým a vysokým sociálně ekonomickým statusem. Navíc je jednou ze zemí, kde je domácí zázemí faktorem určujícím rozřazování žáků do jednotlivých druhů škol, čímž je závislost vědomostí a dovedností žáků na jejich domácím zázemí ještě posilována.
–80 gymnázia víceletá
gymnázia čtyřletá
maturitní obory
nematuritní obory
střední školy celkem
140
NA POČÁTKU TISÍCILETÍ Velká závislost výsledků žáků na jejich domácím zázemí je způsobena i tradičním přístupem naší školy, která je zaměřena primárně na plošné předávání vědomostí. Pomocí tradičních výukových metod bez individuálního přístupu k žákům má škola jen malou příležitost kompenzovat rozdílné podmínky žáků pocházejících z rodin s rozdílným sociálním statusem. Nedostatek individuálního přístupu učitelů k žákům potvrdila i zjištění výzkumu PISA. Česká republika byla po Koreji druhou zemí, ve které se žákům podle jejich tvrzení dostává od učitelů nejmenší pomoci, zároveň zemí, kde kladou učitelé na žáky podle jejich vyjádření nejmenší nároky při práci v hodinách. Naše škola si neklade za cíl reagovat na individuální potřeby jednotlivých žáků a plně využívat jejich potenciálu. Pomoc žákům a motivace ke studiu tak pochází v daleko větší míře z rodiny než ze školy.
Obrázek 57: Rozdíly mezi výsledky žáků s nejlepším a nejhorším domácím zázemím
Obrázek 56 : Zastoupení žáků 9. ročníku na jednotlivých úrovních způsobilosti, čtenářská gramotnost
100 80 60 40 20 0
Procenta žáků: na úrovni 5 na úrovni 4 na úrovni 3
–20 na úrovni 2 na úrovni 1 pod úrovní 1
–40 –60 ZŠ bez zaměření
ZŠ se zaměření
Gymnázium víceleté
140 120 100 80 60 40 20
Švýcarsko Německo Belgie Lucembursko Česká Republika Velká Británie Maďarsko Portugalsko Spojené Státy Polsko Austrálie Mexiko Lichtenštejnsko Nový Zéland Francie Rakousko Řecko Irsko Dánsko Švédsko Rusko Nizozemsko Norsko Itálie Španělsko Kanada Brazílie Lotyšsko Island Finsko Korea
0
C5 PODMÍNKY A ÚROVEŇ VZDĚLÁVÁNÍ VE ŠKOLNÍM ROCE 2000/01 Z POHLEDU ČESKÉ ŠKOLNÍ INSPEKCE Informace o podmínkách a úrovni vzdělávání ve školním roce 2000/01 a uvedené hodnotící soudy vycházejí ze skutečností zjištěných Českou školní inspekcí (dále jen ČŠI) ve školách, předškolních zařízeních a ve školských zařízeních. ČŠI provedla v daném období 2 835 inspekcí a v jejich průběhu 54 089 hospitací vyučovacích hodin a odborné praxe. Sledováno a hodnoceno bylo 2 805 školských subjektů, což představovalo 19,2 % rozsahu jejich sítě. Ve školním roce 2000/01 byla inspekční činnost prováděna tak, aby kontinuálně navazovala na metodiku upravenou v předchozím roce. Znovu byl posílen důraz na posouzení pedagogických aspektů vzdělávacího procesu a četnost hospitací se proti školnímu roku 1999/2000 zvýšila o 10 118, tj. nárůst o 23 %. Počet sledovaných škol odpovídá potřebám rovnoměrného plnění inspekčního cyklu a současným personálním a provozním možnostem ČŠI.
C5.1 Základní školy Ve školním roce 2000/01 provedla ČŠI v základních školách 971 inspekcí a při nich 23 868 hospitací. Počet navštívených ZŠ představoval 24,9 % rozsahu jejich sítě. Zaměření výuky v 90,2 % sledovaných vyučovacích hodin vycházelo ze vzdělávacího programu Základní škola. Potvrdil se již téměř pět let trvající odklon od programu Obecná škola, který prakticky postrádá pokračování na 2. stupni. Jen ojediněle byly využity ostatní alternativy (waldorfské, montessoriovské a daltonské školy) nebo experimentální projekty. Celkově byla výuka hodnocena jako kvalitnější na prvním stupni, zjištěný stav přetrvává. Na prvním stupni bylo více než na druhém uplatňováno moderní pojetí výuky charakterizované častějším zařazováním skupinové práce a prvků aktivního učení. Stavba hodin se převážně vyznačovala pestrými činnostmi, více se využívalo pomůcek a názorného materiálu. Učitelé zde ve větší míře přihlíželi k věkovým zvláštnostem a k individuálním potřebám žáků. Byla patrná snaha vést žáky ke vzájemné spolupráci a ke schopnosti uplatnit získané vědomosti a dovednosti v běžném životě. Na druhém stupni se nedařilo snížit míru rutinní frontální výuky. Škála používaných forem byla omezená, přetrvávaly stereo-
141
STAV A PODMÍNKY VZDĚLÁVÁNÍ A VZDĚLÁVACÍCH AKTIVIT typní postupy bez aktivnějšího zapojení žáků. Výrazná byla orientace na paměťové a faktografické zvládnutí učiva. Oproti tomu se objevily i netradiční postupy v podobě zavádění projektového vyučování a jiných produktivních prvků výuky. V hodinách českého jazyka stále převládalo ne vždy funkční oddělování jednotlivých složek předmětu. Učitelé dávali přednost gramatickému výcviku před promyšleným utvářením komunikativních dovedností. Malá pozornost byla věnována hlubší práci s literárními texty. V matematice nebyl mnohdy žákům poskytován dostatečný prostor k hledání alternativních způsobů řešení zadaných úkolů. Ve výuce cizích jazyků učitelé vyčleňovali podstatně více času na monologické vyjadřování žáků než na interaktivní komunikaci ve skupině. Skutečnost, že školy většinou nabízejí angličtinu nebo němčinu a ostatní světové jazyky jen výjimečně, se nezměnila. Personální zajištění výuky nebylo příznivé – pouze polovinu sledovaných hodin vedli učitelé, kteří splňují v plném rozsahu podmínky odborné a pedagogické způsobilosti. V přírodovědných předmětech převládala teorie, výuka byla málo názorná. Často jsou opomíjeny laboratorní práce a tím omezován rozvoj schopností a dovedností vlastního poznávání. Rozdíly mezi prvním a druhým stupněm byly zřetelné zvláště v motivování a hodnocení žáků učitelem v průběhu výuky. Zatímco na prvním stupni byla nosným prvkem většiny hodin pozitivní motivace, na druhém stupni učitelé nedoceňovali její význam. Na prvním stupni byla rovněž pozorována výraznější snaha rozvíjet pozitivní hodnotovou orientaci, na druhém byla výchovná složka výuky potlačována větším soustředěním na výkon žáka. Společným nedostatkem vyučujících na obou stupních bylo, že v průběhu výuky věnovali menší pozornost rozvoji komunikativních dovedností. V základních školách se začaly více projevovat rozdíly v materiálních podmínkách výuky. Utváří se skupina škol, zpravidla se sídlem ve větších městech, které jsou velmi dobře vybaveny výpočetní technikou, budují odborné učebny a tělocvičny. Naopak v řadě malých nebo malotřídních venkovských škol často chybí prostředky na obnovu či doplnění základního fondu učebních pomůcek. V personální oblasti byl častěji než dříve zaznamenán celkově méně příznivý stav odborné a pedagogické způsobilosti i věkové struktury učitelských sborů. Ředitelé škol vyslovují názor, že zájem o místa učitelů kolísá a v posledních letech se o ně uchází jen malá část nových absolventů pedagogických fakult. K zajištění chodu škol mají ředitelé vytvořeny zpravidla funkční organizační struktury. Sami však více řešili problémy běžného provozu a vytváření podmínek výuky, méně pozornosti věnovali vlastnímu pedagogickému procesu. Zlepšil se přenos informací a vnitřní spolupráce, v některých větších školách byly nově ustaveny žákovské samosprávy. Školy se více pozitivně prezentovaly na veřejnosti. Velmi dobře byla vedena povinná dokumentace. Nejslabším článkem řízení škol byla kontrolní činnost. Většině ředitelů se nepodařilo vytvořit účinný systém kontroly, jehož výsledky a závěry by měly patrný vliv na zkvalitnění výuky. Školy málo využívaly vlastních hodnotících nástrojů, výroční zprávy byly zpravidla jen popisné a neobsahovaly dostatek analyticky zhodnocených poznatků.
C5.2 Střední školy Ve školním roce 2000/2001 provedla ČŠI ve středních školách 488 inspekcí a při nich 14 843 hospitací vyučovacích hodin a odborné praxe. Počet navštívených středních škol představoval 29 % rozsahu jejich sítě. Ve sledovaných gymnáziích, středních odborných školách a středních odborných učilištích byly až na ojedinělé výjimky vyučovány schválené studijní i učební obory. Více škol zařadilo do svých ročních plánů programy předcházení sociálně patologickým jevům, zvláštní pozornost byla věnována protidrogové prevenci. Vzrostl i počet škol, které rozvíjejí mezinárodní studijní kontakty a aktivně se zapojují do celoevropských vzdělávacích projektů. Nabídka volitelných předmětů byla více podřízena aktuální personální situaci a materiálním podmínkám školy. Nepovinné předměty byly zaváděny jen v malém rozsahu zdůvodňovaném omezenými finančními možnostmi škol. Celkové hodnocení úrovně výuky bylo nejpříznivější v gymnáziích, kde byl zaznamenán i větší důraz pedagogů na rozvoj komunikativních dovedností žáků. Ve školách s odborným zaměřením byla zase patrná snaha více přiblížit obsah výuky jejich přípravě na praktickou činnost v příslušných oborech. Při porovnání SOŠ a SOU v předmětech, které je odborně profilují, bylo hodnocení úrovně výuky vyrovnanější než v předchozím školním roce, celkově je však stále lepší v SOŠ. Významné rozdíly byly zjištěny v ekonomických oborech a v předmětech oborů, v nichž se žáci připravují pro sféru služeb. Vyrovnanější stav s převažujícím velmi dobrým a dobrým hodnocením úrovně výuky byl při hospitacích zjištěn ve strojírenských a elektrotechnických oborech. Vyšší standard pro SOU představovala výuka v předmětech, které profilují stavební obory. Téměř vyrovnaná a až na nepatrně vyšší četnost vynikajících hodnocení v gymnáziích převážně velmi dobrá byla ve středních školách výuka informatiky a výpočetní techniky. Především ve výuce všeobecně vzdělávacích předmětů nadále převažovaly rutinně uplatňované frontální vyučovací metody. Byly sice většinou založeny na odborně správném a kvalitně provedeném výkladu učitele, jejich zaměření na průměrného žáka však postrádalo více podnětů k širšímu a zároveň diferencovanému uplatnění didaktické vynalézavosti. V hodnocení žáků stále převažovala klasifikace podle kvanta paměťového zvládnutí učiva, bez ověření znalostí vztahů, příčin a souvislostí. Materiální podmínky ve středních školách umožňovaly plnit vzdělávací programy, v mnoha případech však pouze na hranici dostatečnosti. Z důvodu nedostatku přidělených finančních prostředků však školy téměř nedoplňují ani nemodernizují učební pomůcky a didaktickou techniku. Příznivější byla situace v zabezpečení výuky výpočetní technikou, kvalita hardwarového vybavení některých škol však zaostává. Nedostatek především nových učebnic a učebních textů na knižním trhu, které by pružně reagovaly na vývoj technologií a nových materiálů, byl také jedním z důvodů doslovného diktování základních poznatků žákům. Tím se snížila efektivita výuky některých odborných předmětů. Personální zabezpečení výuky bylo na velmi dobré úrovni v gymnáziích a ve většině středních odborných škol. Ředitelé
142
NA POČÁTKU TISÍCILETÍ efektivně využívali odbornou a pedagogickou způsobilost pedagogických pracovníků. Ve středních odborných učilištích byl opětovně zjištěn nedostatek odborně a pedagogicky způsobilých učitelů odborných předmětů a mistrů odborné výchovy. Při zajišťování chodu škol ředitelé více uplatňovali participační styl, pedagogickým pracovníkům umožňovali kooperaci při rozhodování a častěji spolupracovali se svými poradními i metodickými orgány. Účelná organizační struktura škol vycházela z jejich provozních podmínek. Zvýšil se počet škol, které hlavně v rámci vnitřního informačního systému využívaly počítačovou síť. Ve výchovně vzdělávací oblasti vzrostla míra kontrolní činnosti. Na některých školách však vůbec nebyla prováděna analýza problémů zjištěných při hospitacích. Výrazným motivačním činitelem se spolu s finančním ohodnocením vyšší kvality vykonané práce postupně stává i vědomí hodnoty pracovního poměru.
C5.3 Vyšší odborné školy Ve školním roce 2000/01 se ČŠI systematicky činností vyšších odborných škol a vyšších zdravotnických škol nezabývala, protože v letech 1996–1999 realizovala tříletý cyklus sledování všech VOŠ. Ve vybraných školách provedla 11 inspekcí a při nich 172 hospitací. Inspekce v těchto školách proběhly v převážné většině pouze na vyžádání (absolutoria) nebo v souvislosti s přidělováním státních dotací soukromým školám. Počet navštívených VOŠ představoval 6,1 % rozsahu jejich sítě. Úroveň absolutorií se celkově zvýšila. Volba témat, pojetí, obsah a zvolený způsob zpracování absolventských prací, odpovídaly nárokům kladeným na tento typ terciárního vzdělávání. Obhajoby probíhaly jako odborná diskuse, při které žáci samostatně a s přehledem prezentovali své názory. Náročnost obhajob byla i odrazem vysokých profesních kvalit členů zkušebních komisí, často pedagogů vysokých škol. Na základě hodnocení předchozích období, inspekčních zpráv z let 1999–2001 a z rozhovorů s řediteli škol a odborníky z praxe je možno ve vývoji VOŠ zaznamenat následující charakteristiky: Vyšší odborné školy navazují kontakty s vysokými školami odpovídajícího zaměření, dále rozvíjejí své profesní aktivity a pružně reagují na potřeby trhu práce. Malá část vyšších odborných škol se výrazněji odborně profiluje, usiluje o transformaci na formu vysokoškolského vzdělávání, jejíž součástí se cítí být, a o získání příslušné akreditace. Školy se více zaměřují na praktickou přípravu, dochází k větší provázanosti teorie a odborné praxe. Mimořádnou pozornost věnují odborné jazykové výuce. Důležitou součástí vzdělávání se stává samostatné studium žáků (seminární práce, referáty apod.).
C5.4 Speciální školy Ve školním roce 2000/01 provedla ČŠI ve speciálních školách 160 inspekcí a při nich 3 462 hospitací. Počet navštívených škol představoval 14,5 % rozsahu jejich sítě. Výuka v těchto školách probíhala podle učebních plánů schválených MŠMT. Zvolené vyučovací metody a formy práce zpravidla odpovídaly specifickým potřebám dětí a žáků se zdravot-
ním postižením. Velmi dobré kvality výchovné práce a vzdělávání bylo dosahováno ve speciálních mateřských školách, v základních a středních školách pro smyslově a tělesně postižené, a v nižších ročnících zvláštních škol. Pedagogové vytvářeli ve třídách přátelskou pracovní atmosféru, dokázali žáky vhodně motivovat a systematicky využívali moderní učební pomůcky. Na vysoké odborné úrovni poskytovaly školy a školská zařízení péči žákům s těžkým mentálním postižením a s kombinovanými vadami. Méně úspěšný průběh vzdělávání byl zaznamenán ve vyšších ročnících zvláštních škol. Hlavními příčinami byly časté absence žáků, kázeňské problémy, malý zájem o výuku a někdy i dílčí nedostatky v práci pedagogů. V odborných učilištích, která jsou součástí středních odborných učilišť, pedagogové často při výuce teoretických předmětů neodůvodněně snižovali požadavky na znalosti žáků. V řadě tříd praktických škol učitelé nevěnovali dostatečnou pozornost rozvoji komunikativních dovedností žáků. V některých třídách speciálních škol negativně ovlivňoval celkovou úroveň vzdělávání vysoký počet oddělení. Velmi dobré personální podmínky jsou zejména v lokalitách, kde sídlí pedagogické fakulty. V ostatních místech republiky často chyběli učitelé s odbornou a pedagogickou způsobilostí, nepříznivý stav je zejména ve speciálních středních školách. Nekvalifikovaní pracovníci projevují zájem o studium speciální pedagogiky, nízké počty nabízených studijních míst však tento zájem nemohly pokrýt. Do vzdělávání žáků s těžkým zdravotním postižením se více než v minulých letech zapojovali asistenti třídních učitelů. Významnější podíl na vzdělávání romských dětí lze v této souvislosti přisoudit i asistentům z prostředí romské komunity. Ve školách pro sluchově postižené se zvýšily počty pedagogů, kteří absolvovali akreditované kurzy znakového jazyka. Materiální podmínky většiny škol byly dobré. Vybavenost učebnicemi, pomůckami i audiovizuální technikou umožňovala realizovat zvolené vzdělávací programy. Velké rozdíly byly zaznamenány v množství výpočetní techniky i v míře jejího využívání v průběhu pedagogického procesu. V řadě speciálních škol chyběla potřebná sportovní zařízení, méně příznivé prostorové podmínky přetrvávaly ve většině škol při nemocnicích. Celkově velmi dobrá úroveň chodu škol byla zpravidla zajištěna kvalifikovanými a vnitřně motivovanými vedoucími pracovníky. Ředitelé více využívali demokratický styl řízení a vytvářeli dobré podmínky pro uplatnění tvořivosti a iniciativy pedagogů. Většina speciálních škol se vhodnými formami prezentovala na veřejnosti. Méně se však dařilo rozvíjet komunikaci mezi pedagogickými pracovníky a rodiči ze znevýhodňujícího sociokulturního prostředí. Nedostatky byly zjištěny v kontrolní činnosti vedoucích pracovníků. Ti zpravidla preferovali kontrolu provozu před kontrolou pedagogického procesu. Závěry z hospitací nebyly v řadě škol systematicky využívány ke zlepšení výchovně vzdělávací činnosti.
C5.5 Základní umělecké školy Ve školním roce 2000/01 provedla ČŠI v základních uměleckých školách (ZUŠ) 100 inspekcí a při nich 2 526 hospitací. Počet navštívených ZUŠ představoval 21,8 % rozsahu jejich sítě.
143
STAV A PODMÍNKY VZDĚLÁVÁNÍ A VZDĚLÁVACÍCH AKTIVIT Ve všech sledovaných státních i soukromých ZUŠ se využívaly učební dokumenty schválené MŠMT, uplatnění alternativních programů se nevyskytlo. Charakteristickým rysem vzdělávacího procesu bylo respektování osobnosti žáka a velmi dobrá komunikace mezi učiteli a žáky založená na vzájemné důvěře. Úroveň výuky byla nadále zvyšována systémem interních a veřejných prezentací výsledků práce žáků ve všech oborech. V hudebním oboru, i přes celkové zlepšení v posledních čtyřech letech, zůstává problémem zajištění optimálního stavu výuky předmětu komorní, souborová a orchestrální hra. V tanečním oboru se projevily větší rozdíly v plánování a v kvalitě odborného vedení výuky. Zlepšilo se choreografické zpracování hudebních předloh vyučujícími. Ve výtvarném oboru se zvýšil počet učitelů uplatňujících metody projektového vyučování. Žáci byli vedeni k samostatnému myšlení, kreativitě, k vnímání a vyjadřování reality z různých úhlů pohledu. V literárně dramatickém oboru se projevila vysoká erudovanost vyučujících, schopnost žáky povzbudit a vést je k citlivé vnímavosti reálného i literárního světa. Materiální podmínky vcelku vytvářely potřebnou základnu pro průběh a plnění cílů vzdělávání. Obtížněji bylo zajišťováno vybavení novými učebními pomůckami, zejména hudebními nástroji. Ve většině škol byla výuka personálně zajištěna ustálenými pedagogickými kolektivy s výrazným zájmem o vzdělávací práci. Přetrvává však problém, že nekvalifikovaní vyučující mají jen velmi omezené možnosti doplnit si vzdělání a vyhovět v plném rozsahu podmínkám odborné a pedagogické způsobilosti pedagogických pracovníků, neboť chybí institucionálně podložené další vzdělávání učitelů ZUŠ. Ředitelé zkvalitnili zajištění chodu škol, především koncepční práci a plánování. Ve větších školách se osvědčil princip týmového řízení s jasně vymezenými kompetencemi pracovníků. Vedení škol častěji využívalo pozitivní morální motivaci, neboť ekonomické podmínky nedovolovaly výrazněji ocenit vynikající učitele. Dílčí nedostatky se projevily v přímé kontrolní činnosti průběhu výuky – byla nárazová a poznatky z hospitací nebyly dostatečně analyzovány a využívány.
C5.6 Předškolní zařízení (mateřské školy) Ve školním roce 2000/01 provedla ČŠI v mateřských školách 921 inspekcí a při nich 9 013 hospitací výchovných a vzdělávacích činnosti. Počet navštívených MŠ představoval 16,2 % rozsahu jejich sítě. Základní zaměření výchovné práce ve většině MŠ vycházelo z různě upravovaných dosud platných, ale již málo vyhovujících dokumentů MŠMT, doplněných kvalitativně dosti rozdílnými vlastními vzdělávacími plány. Zahraniční či domácí modelové projekty využívaly pouze některé MŠ. V metodách, formách a užitých prostředcích výchovné práce se vedle tvořivého stylu nezřídka projevovala nadměrná orientace učitelek na výkon dětí, rutina a stereotyp. Více nedostatků bylo zjištěno zejména v rozumových, literárních, pohybových a sebeobslužných činnostech. Naopak integrované, hudební a jazykové činnosti byly hodnoceny lépe. Přibylo učitelek, kterým se dařilo využívat funkce přirozeného učení. Většina učitelek uplatňovala
vstřícný přístup k dětem a vytvářela pozitivní komunikační prostředí. Materiální podmínky mateřských škol jsou obecně velmi dobré. V tomto školním roce se však začal výrazněji projevovat vliv rozdílných finančních možností zřizovatelů, převážně obcí (např. se zpomalila výměna nevhodného vybavení za dětský nábytek, který vyhovuje antropometrickým požadavkům). V mateřských školách převažuje velmi dobré personální zajištění výchovných a vzdělávacích činností i jejich celkového chodu. Ve velkých městech však ovlivňuje obsazování učitelských míst nekvalifikovanými zaměstnanci nabídka jiných, lépe placených pracovních příležitostí, v některých venkovských jednotřídních MŠ je to hlavně složitější dopravní dostupnost. K závažnému porušování psychohygienických podmínek většinou nedocházelo. Problémy vznikaly ve větších městech v souvislosti s nadměrnou nabídkou nadstandardních aktivit, jejichž využití bylo zařazováno na úkor spontánních činností. Přetrvávaly vysoké počty dětí ve třídách, udělování výjimek více ovlivnil systém financování než potřeby dětí a překračování počtů se stávalo pravidlem. Pitný režim byl ve většině škol formálně zaveden, ale návyk pití nebyl dostatečně vytvářen. Ojediněle byly v některých mateřských školách uplatněny alternativní programy pro děti s menší potřebou spánku (tzv. „nespavý“ režim). V zajištění chodu škol byla u ředitelek s velmi dobrými odbornými znalostmi a řídícími schopnostmi zjištěny i vyšší propracovanost a funkčnost plánování. Organizační struktura většiny mateřských škol byla účelná, operativnost řízení byla posílena jasně vymezenými kompetencemi pracovníků. Informace ve směru k rodině byly častější a otevřenější. Vedení a motivování pedagogů v MŠ bylo celkově hodnoceno jako velmi dobré. Dílčí rezervy byly zjištěny zejména v individuální práci ředitelek s učitelkami a v jejich metodickém vedení. Většina ředitelek vytvářela v rámci možností školy velmi dobré organizační podmínky pro další odborný růst učitelek. Kvalita kontrolního systému byla převážně jen průměrná. K nejčastějším nedostatkům patřily nepravidelnost, žádná nebo nedostatečná reakce na zjištění a podcenění rozboru výsledků vlastních kontrol.
C5.7 Školská účelová zařízení Ve školním roce 2000/01 provedla ČŠI ve školských zařízeních různých typů 184 inspekcí a tam, kde probíhaly výchovné a vzdělávací činnosti, i 205 hospitací. Počet navštívených zařízení celkově představoval 10,6 % rozsahu jejich sítě. C5.7.1 Školská výchovná zařízení V domech dětí a mládeže (DDM) byl provoz zajišťován celoročně včetně víkendů a prázdnin. Přes úbytek dětské populace a narůstající konkurenci v nabídce jiných subjektů se počet účastníků zájmové činnosti nesnížil, mění se však proporce a složení skupin. V DDM více zaměřených na pravidelnou zájmovou činnost je v kroužcích silná věková skupina předškolních dětí a žáků prvního stupně ZŠ, menší je počet žáků z druhého stupně ZŠ a ještě méně je účastníků straších 15 let. V DDM se zatím plně nedaří při-
144
NA POČÁTKU TISÍCILETÍ pravit a personálně zajistit takovou nabídku, která by upoutala zájem dospívající mládeže. DDM se potýkají s nedostatkem finančních prostředků, což se mimo jiné projevilo i v pomalejších úpravách jejich prostor pro dosud nedostačující nabídku spontánních aktivit. Některé DDM úspěšně využívaly prostředky z jiných zdrojů, přesto byly jen výjimečně vybavovány moderními pomůckami. DDM více uplatňovaly nové formy práce vytvářením návyků na účelné využívání volného času, což lze chápat jako jeden z prostředků primární prevence. Po dohodě s místními orgány zařazovaly do svého programu nadstandardně i aktivity sekundární prevence. Spolu se širokou nabídkou základních zájmových činností DDM usilovaly o rozšíření práce s talenty. K dalšímu rozvoji nemají vždy dostatečné personální zázemí, proto se snažily získávat více externích a dobrovolných vedoucích z řad veřejnosti i z vlastních odchovanců. V domovech mládeže (DM) pokračovaly změny ve struktuře ubytovaných zvyšováním počtu žáků starších než 18 let. Utvářejí se nesourodé výchovné skupiny z žáků od 15 do 26 let, ale i mladších z konzervatoří a víceletých gymnázií, různého studijního zaměření, s různými rozvrhy teoretického i praktického vyučování. Tradiční pojetí výchovné práce ve skupinách není již zcela funkční, vychovatelé v DM více pracují individuálně s žáky, což vyžaduje zvýšenou míru empatie. Stávající nabídka náplně volného času však vždy neodpovídá aktuálním zájmům žáků, narůstá konzumní trávení volného času a snižuje se zájem o vlastní aktivity. Finanční problémy vyplývající z malých dotací řeší DM zvýšeným ubytováváním dalších osob (hospodářskou činností), čímž získávají prostředky na obnovu a údržbu zařízení. Úsporná opatření se opět projevila ve vybavování knihoven DM, které nebyly doplňovány, a v mnohých chybí aktuální encyklopedická literatura vydaná po r. 1990. Mnoho komplikací v DM bylo spojeno se stravováním – žáci se z ekonomických, dietních i jiných důvodů odmítali stravovat v DM, protože nesnídají či nevečeří, nebo si chtějí připravovat stravu ze surovin dovezených z domova. Kromě hygienických problémů to přinášelo i finanční potíže školním kuchyním. O DM neposkytující stravu byl často větší zájem než o DM, které vážou ubytování na odebírání stravy. Obměna ubytovaných žáků během školního roku v jednotlivých DM byla 10–20 %. Četnost těchto změn je ovlivněna mírou spokojenosti s atmosférou domova, stylem výchovné práce a povinností se stravovat. Se zvyšováním počtu škol, ze kterých jsou žáci ubytováni, se současně zvyšuje pestrost výchovně-vzdělávací činnosti. Ve sledovaných DM nebylo zjištěno šetření šikany. Další negativní sociálně patologické jevy, které jsou ve školách zpravidla latentní, byly v těchto kolektivních zařízeních většinou odhaleny a řešeny. Nastala pozitivní změna v řešení zjištěných případů – individuálním přístupem ve spolupráci s dalšími subjekty pomoci problém překonat, nikoliv jako dříve žáka vyloučit. Zvýšená pozornost byla věnována prevenci drogových závislostí a gamblerství. Prostředky DM nelze ovlivnit nárůst počtu kuřáků mezi mladou generací.
Školní družiny a školní kluby jsou zpravidla hodnoceny v rámci základní školy, jejichž jsou součástí. Úroveň a šíře nabídky mimotřídních aktivit se stávala jedním z motivů hodnocení školy rodiči. Se snižujícím se počtem tříd ve školách dostávaly školní družiny další vlastní prostory, které účelově vybavovaly pro trávení volného času dětí. Školy nabízely více zájmových činností v kroužcích a nepovinných předmětech, tím docházelo k většímu pohybu dětí během odpoledne a řada ŠD jen vyplňovala čas mezi jednotlivými zájmovými aktivitami. Vychovatelky tak měly značně omezený prostor pro vlastní nerušenou výchovnou práci. Vedení škol věnovalo více pozornosti materiálnímu zabezpečení provozu ŠD, než vlastní kontrole výchovné práce, která plní více funkci sociální. C5.7.2 Zařízení pro výkon ústavní výchovy a ochranné výchovy Většina dětských domovů (DD), ve kterých ČŠI provedla inspekci, se snaží přiblížit podmínky, v nichž svěřenci vyrůstají, podmínkám dětského domova rodinného typu. Ne vždy je to, především z materiálních, personálních a prostorových důvodů, možné. Děti se podílejí na provozu domova a mají možnost starat se o své ošacení. Více než v předchozích letech se zapojují do činnosti kroužků, navštěvují základní umělecké školy a jsou členy sportovních oddílů. Dětské domovy umožňují svým svěřencům kontakty s jejich biologickými rodinami. Výchovní pracovníci průběžně spolupracují s učiteli škol, které děti navštěvují, a věnují pozornost jejich přípravě na vyučování. Výchovně vzdělávací programy dětských domovů jsou velmi často zpracovány a realizovány intuitivně. Jejich obsah je určen spíše osobnostními dispozicemi jednotlivých výchovných pracovníků než koncepčním záměrem určeným a průběžně vyhodnocovaným vedením školského zařízení. Reedukační a resocializační programy výchovných ústavů, které ČŠI navštívila, většinou odpovídají danému typu zařízení. Přímá práce vychovatelů však svou organizací, obsahem a použitými metodami někdy nevede k dosažení stanovených cílů. Mimoškolní aktivity organizované výchovnými ústavy se často řídí zájmovým zaměřením vychovatelů. Pozitivní je skutečnost, že se postupně i svěřenci výchovných ústavů účastní sportovních a kulturních akcí pořádaných mimo ústav. Výchovné ústavy se postupně otvírají svému okolí. Patrná je rovněž snaha o aktivní spolupráci s biologickými rodinami svěřenců. Pedagogičtí pracovníci ústavů častěji řešili důsledky sociálně-patologických jevů, které se mezi svěřenci vyskytují. Jedná se např. o krádeže, užívání drog a těkavých látek, projevy šikany, sebepoškozování apod. Problémem je také poměrně vysoký počet útěků a agresivita svěřenců vůči pracovníkům ústavů. Příčiny tohoto stavu jsou, mimo jiné, i v nízké úrovni odborné a pedagogické způsobilosti pracovníků a v jejich malé zkušenosti s prací v etopedických zařízeních. Materiální podmínky v zařízeních pro výkon ústavní výchovy se postupně zlepšují, zejména vybavení sportovními potřebami je velmi dobré. Mnohé ústavy dosáhly lepších podmínek vlastními silami nebo za pomoci sponzorů. V některých případech jsou možnosti dané umístěním těchto zařízení vyčerpány, takže jsou nucena využívat pro realizaci mimoškolních aktivit prostory jiných subjektů.
145
STAV A PODMÍNKY VZDĚLÁVÁNÍ A VZDĚLÁVACÍCH AKTIVIT Velmi vážným problémem ve výchovných ústavech je personální zajištění činnosti, protože je velmi obtížné získat pracovníky s odpovídající odbornou a pedagogickou způsobilostí. I když ředitelé své pracovníky motivují ke studiu při zaměstnání a jsou připraveni vytvořit jim optimální podmínky, často nejsou pracovníci opakovaně vysokými školami přijati. Problematické je rovněž obsazení funkcí psychologa ve výchovných ústavech. Příčinou může být i skutečnost, že tato profese není v katalogu prací zařazována do skupiny pedagogických pracovníků, což přináší řadu nepříznivých důsledků (delší pracovní doba, kratší dovolená, při valorizačních nárůstech mezd nižší procento navýšení atd.). Citelný je nedostatek pedagogických pracovníků, kteří absolvovali sociálně-psychologický výcvik založený na vlastní zkušenosti a prožitku. Ve sledovaných školských zařízeních došlo ke zkvalitnění řídící činnosti. Rezervy jsou v kontrolní činnosti, a to především v efektivním využití výsledků kontrol pro zkvalitňování výchovně vzdělávací práce. Ve školách při výchovných ústavech jsou velké rozdíly v úrovni vzdělávání. Práce učitelů je značně ztížena rozdílnými vstupními znalostmi svěřenců a jejich malou motivací k učení. Úroveň vě-
domostí, znalostí a dovedností snižuje i neplnění učebních plánů. Stávající fond učebnic a učebních pomůcek je skromný, ani ten však často není využíván. Většina zjištěných nedostatků má společnou příčinu v tom, že vedoucí pracovníci školských zařízení funkci škol jako součástí výchovných ústavů často podceňují. C5.7.3 Školská poradenská zařízení Pedagogicko-psychologické poradny (PPP) se postupně transformují z dosud převážně diagnostických k intervenčně-terapeutickým zařízením. Jejich činnost měla většinou velmi dobrou úroveň. Svoje služby přiblížily klientům, zúžily spolupráci se školami a zvýšily intenzitu komunikace s rodiči svých klientů. Na významnější místo v činnosti PPP se dostala oblast primární prevence sociálně-patologických jevů. Materiálně-technické podmínky víceméně odpovídají účelu činnosti. V některých poradnách chybí místnosti vhodné pro skupinovou práci, také sociální zázemí není vždy vyhovující. Je nutno neprodleně řešit situaci, především v malých okresech, vzdálených od univerzitních měst, kde jsou poradny nedostatečně personálně obsazeny, chybí především psychologové.
SEZNAM TABULEK Tabulka 1: Tabulka 2: Tabulka 3: Tabulka 4: Tabulka 5: Tabulka 6: Tabulka 7: Tabulka 8: Tabulka 9: Tabulka 10: Tabulka 11: Tabulka 12: Tabulka 13: Tabulka 14: Tabulka 15: Tabulka 16: Tabulka 17: Tabulka 18: Tabulka 19: Tabulka 20: Tabulka 21: Tabulka 22: Tabulka 23: Tabulka 24: Tabulka 25: Tabulka 26: Tabulka 27: Tabulka 28: Tabulka 29: Tabulka 30: Tabulka 31: Tabulka 32: Tabulka 33: Tabulka 34: Tabulka 35: Tabulka 36: Tabulka 37:
Vývoj hrubého domácího produktu (HDP), veřejných výdajů a veřejných výdajů na školství v letech 1990–2000 (v mld. běžných cen) ................................................................................................................................ Vývoj jednotkových výdajů na žáka (studenta) podle jednotlivých typů škol v letech 1996–2000 (v Kč stálých cen roku 1995) ..................................................................................................................................................... Výdaje na regionální školství v letech 1996–2000 (v mld. běžných cen) ............................................................................. Výdaje na vysoké školy z rozpočtu kapitoly 333 (MŠMT) v letech 1996–2000 (v mil. běžných cen) ............................... Neinvestiční dotace jednotlivých veřejných vysokých škol v roce 2000 (v mil. běžných cen) .......................................... Vývoj struktury zaměstnaných podle dosaženého vzdělání v letech 1991 a 1995 až 2000 (v % z celkového počtu zaměstnaných) .................................................................................................................................... Vývoj struktury zaměstnanosti podle odvětví v letech 1990–2000 (v % z celkového počtu zaměstnaných) .................. Vývoj struktury zaměstnaných a nezaměstnaných a míry nezaměstnanosti podle úrovně dosaženého vzdělání v letech 1995, 1997, 1999 a 2000 (v %) ........................................................................ Vývoj počtu zaměstnaných a nezaměstnaných podle úrovně dosaženého vzdělání v letech 1995, 1997, 1999 a 2000 (v tis.) ................................................................................................................................... Srovnání mzdové diferenciace podle úrovně dosaženého vzdělání v letech 1988, 1996, 1998 a 2000 (z průměrného příjmu osob se základním vzděláním) ......................................................................................................... Vývoj počtu evidovaných uchazečů o zaměstnání a evidovaných absolventů škol v letech 1995–2001 .......................... Míry nezaměstnanosti absolventů škol podle úrovně dosaženého vzdělání a oborových skupin v září 2000 a v dubnu 2001 ..................................................................................................................... Vývoj počtu uchazečů o zaměstnání – absolventů škol podle krajů a oblastí v letech 1995, 1998 a 2000 ....................... Vývoj mateřských škol, tříd a dětí v letech 1989/90–2000/01 ............................................................................................... Základní charakteristiky sítě mateřských škol – podle regionů v roce 2000/01 ................................................................. Míry účasti v předškolním vzdělávání pro děti ve věku 3–6 let podle regionů v roce 2000/01 ......................................... Vývoj počtu nově přijímaných žáků na základní školy podle věku v letech 1995/96–2000/01 ........................................ Vývoj počtu základních škol v letech 1989/90–2000/01 ........................................................................................................ Vývoj počtu žáků základních škol (v tis.) v letech 1989/90–2000/01 ................................................................................... Vývoj počtu postižených žáků integrovaných do běžných tříd a ve speciálních a specializovaných třídách základních škol (v tis.) v letech 1989/90–2000/01 .................................................................. Základní charakteristiky sítě základních škol – podle regionů v roce 2000/01 .................................................................. Povinná školní docházka – odklady povinné školní docházky a míry účasti na vzdělávání podle regionů v roce 2000/01 .................................................................................................................................................... Základní charakteristiky sítě nižšího stupně víceletých gymnázií – podle regionů v roce 2000/01 ................................ Vývoj počtu středních škol a počtu žáků (v tis.) podle zřizovatele v letech 1989/90–2000/01 ......................................... Míry účasti ve středoškolských vzdělávacích programech (v %) – podle regionů v roce 2000/01 ................................... Přihlášení uchazeči o středoškolské studium, úspěšnost přijetí – podle regionů v roce 2000/01 ..................................... Vývoj počtu gymnázií a jejich struktury podle zřizovatele v letech 1989/90–1999/2000 .................................................. Vývoj počtu nově přijatých do denního studia s maturitou na gymnáziích (v tis.) a jejich struktury podle zřizovatele v letech 1989/90–2000/01 ........................................................................................................................... Vývoj počtu žáků v denním studiu s maturitou na gymnáziích (v tis.) a jejich struktury podle zřizovatele v letech 1989/90–2000/01 .......................................................................................................................................................... Vývoj počtu absolventů v denním studiu s maturitou na gymnáziích (v tis.) a jejich struktury podle zřizovatele v letech 1988/89–1999/2000 ....................................................................................................................... Základní charakteristiky sítě gymnázií v roce 2000/01 ......................................................................................................... Vývoj počtu žáků v ostatních formách studia na středních školách (v tis.) v letech 1989/90–2000/01 .......................... Vývoj počtu středních odborných škol a jejich struktury podle zřizovatele v letech 1989/90–2000/01 .......................... Vývoj počtu nově přijatých žáků do denního studia s maturitou a bez maturity na SOŠ (v tis.) a jejich struktury podle zřizovatele v letech 1989/90–2000/01 ............................................................................................. Vývoj počtu žáků v denním studiu s maturitou a bez maturity na SOŠ (v tis.) a jejich struktury podle zřizovatele v letech 1989/90–2000/01 ........................................................................................................................... Základní charakteristiky sítě středních odborných škol – podle regionů v roce 2000/01 ................................................. Vývoj počtu středních odborných učilišť a jejich struktury podle zřizovatele v letech 1989/90–2000/01 .......................
13 15 16 17 18 19 20 20 20 22 23 24 25 36 38 38 39 40 40 40 41 41 43 43 45 45 46 46 47 48 48 49 50 50 52 53 53
Tabulka 38: Vývoj počtu nově přijatých žáků do denního studia s maturitou a bez maturity na SOU (v tis.) a jejich struktury podle zřizovatele v letech 1989/90–2000/01 ............................................................................................. Tabulka 39: Vývoj počtu žáků v denním studiu s maturitou a bez maturity na SOU (v tis.) a jejich struktury podle zřizovatele v letech 1989/90–2000/01 ........................................................................................................................... Tabulka 40: Základní charakteristiky sítě středních odborných učilišť – podle regionů v roce 2000/01 ............................................. Tabulka 41: Vývoj počtu nově přijatých do denního nástavbového studia na středních odborných školách a středních odborných učilištích (v tis.) v letech 1992/93–2000/01 .................................................................................... Tabulka 42: Vývoj počtu speciálních škol v letech 1989/90–2000/01 ........................................................................................................ Tabulka 43: Vývoj počtu žáků speciálních škol (v tis.) v letech 1989/90–2000/01 .................................................................................. Tabulka 44: Vývoj počtu žáků speciálních škol podle typu postižení (v tis.) v letech 1989/90–2000/01 .............................................. Tabulka 45: Regionální rozložení speciálních škol a počtu žáků ve speciálních školách v roce 2000/01 ............................................. Tabulka 46: Počty škol realizující terciární vzdělávání v letech 1996/97–2000/01 .................................................................................. Tabulka 47: Studující v terciárním vzdělávání v letech 1989/90–2000/01 ............................................................................................... Tabulka 48: Nově přijatí do denního terciárního studia vzhledem k populaci 18letých a počtu absolventů středních škol v letech 1989/1990–2000/2001 ...................................................................................... Tabulka 49: Přijímací řízení na vyšší odborné a vysoké školy v letech 1997/98–2000/01 ...................................................................... Tabulka 50: Vývoj počtu vyšších odborných škol v letech 1996/97–2000/01 ........................................................................................... Tabulka 51: Vývoj počtu nově přijatých do 1. ročníku denního studia na vyšších odborných školách v letech 1996/97–2000/01 (v tis.) ............................................................................................................................................. Tabulka 52: Vývoj počtu žáků vyšších odborných škol v letech 1996/97–2000/01 (v tis.) ..................................................................... Tabulka 53: Regionální rozložení vyšších odborných škol v roce 2000/01 ............................................................................................... Tabulka 54: Počty uskutečňovaných studijních programů na veřejných vysokých školách (stav k 31. 10. 2000) .............................. Tabulka 55: Účast studentů a pedagogů v programu Socrates – Erasmus v roce 2000 ........................................................................... Tabulka 56: Vývoj počtu vysokých škol a fakult v letech 1989/90–2000/01 ............................................................................................. Tabulka 57: Vývoj počtu studentů vysokých škol v letech 1989/90–2000/01 ........................................................................................... Tabulka 58: Vývoj struktury studentů vysokých škol podle skupin studijních programů v letech 1989/90–2000/01 (v %) .............. Tabulka 59: Výzkumné záměry vysokých škol a jejich financování v roce 2000 ..................................................................................... Tabulka 60: Počty projektů vysokých škol v programech výzkumu a vývoje – Národní programy ....................................................... Tabulka 61: Počty projektů vysokých škol v programech výzkumu a vývoje – Mezinárodní programy ............................................... Tabulka 62: Počty projektů vysokých škol v programech výzkumu a vývoje – Další programy ............................................................ Tabulka 63: Účelové prostředky státního rozpočtu poskytnuté vysokým školám na výzkum a vývoj v roce 2000 ............................. Tabulka 64: Vývoj počtu školních družin a klubů, počtu žáků v nich a jejich podílu na odpovídající školské populaci v letech 1989/90–2000/01 .......................................................................................................................................................... Tabulka 65: Vývoj počtu státních jazykových škol a jejich žáků v letech 1989/90–2000/01 ................................................................... Tabulka 66: Počet a kapacita vysokoškolských kolejí a počet ubytovaných studentů v roce 2000 podle sídla koleje .......................... Tabulka 67: Počet menz, jejich kapacita a výkon v roce 2000 podle sídla menzy .................................................................................... Tabulka 68: Počty zaměstnanců podle druhu a typu školy, resp. školského zařízení (v tis.) v letech 1996–2000 a jejich struktura (v %) v roce 2000 .......................................................................................................................................... Tabulka 69: Podíl nestátního sektoru na zaměstnanosti v jednotlivých druzích a typech škol v letech 1996–2000 (v %) ................ Tabulka 70: Vývoj meziroční změny počtu zaměstnanců na jednotlivých druzích a typech škol1) v letech 1996–2000 ................... Tabulka 71: Počet učitelů a mistrů odborné výchovy (v tis.) v letech 1996–2000 a jejich podíl na celkovém počtu pracovníků podle jednotlivých druhů a typů škol (v %) v roce 2000 .................................................. Tabulka 72: Meziroční pokles počtu učitelů a mistrů odborné výchovy na jednotlivých druzích a typech škol v letech 1996–2000 ...................................................................................................................................................................... Tabulka 73: Vývoj průměrného počtu žáků na jednoho učitele ve vybraných typech škol v letech 1989/90–2000/01 ...................... Tabulka 74: Vývoj míry vyučovací povinnosti učitelů (hod/týden) v letech 1991–2000 ......................................................................... Tabulka 75: Vývoj nominálních a reálných mezd (ve stálých cenách roku 1997) resortu školství a v národním hospodářství v letech 1997–2000 ...................................................................................................................... Tabulka 76: Vývoj objemu mzdových prostředků v resortu školství (v mld. Kč) a jejich podílu na celkových mzdových výdajích na školství (v %) v letech 1996–2000 .............................................................................. Tabulka 77: Vývoj nominální a reálné mzdy učitelů na jednotlivých druzích a typech škol a jejich relace k průměrné mzdě v ČR v letech 1996–2000 ............................................................................................................................. Tabulka 78: Průměrné platy učitelů na jednotlivých druzích a typech škol za rok 2000 v jednotlivých regionech ............................ Tabulka 79: Poměr platu učitele k obecné mzdové hladině regionu na jednotlivých druzích a typech škol za rok 2000 v jednotlivých regionech .......................................................................................................................................
55 55 56 56 57 58 58 59 61 62 63 63 64 65 65 67 68 70 71 71 72 74 75 76 77 77 78 80 82 83 86 87 87 88 89 90 90 91 92 93 93 94
Tabulka 80: Tabulka 81: Tabulka 82: Tabulka 83:
Tarifní platy ve třídách 8–12 před a po 1. 1. 2000 ................................................................................................................... Výdaje na regionální školství v letech 1996–2000 (v tis. běžných cen) ................................................................................ Regionální školství, zřizovatelé MŠMT a obec – průměrné měsíční mzdy v letech 1996 až 2000 .................................... Výše dotací poskytnutých z rozpočtu kapitoly 333-MŠMT na regionální školství v letech 1996 až 2000 soukromým a církevním školám a školským zařízením (v tis. Kč) ................................................ Tabulka 84: Mateřské školy – výdaje na mateřské školy v letech 1996 až 2000 (v tis. Kč) ...................................................................... Tabulka 85: Mateřské školy, zřizovatel MŠMT a obec – průměrné měsíční mzdy pracovníků ............................................................... Tabulka 86: Základní školy – výdaje na základní školy včetně výdajů na školní družiny a kluby v letech 1996 až 2000 (v tis. Kč) ................................................................................................................................................ Tabulka 87: Základní školy, zřizovatel MŠMT a obec – průměrné měsíční mzdy pracovníků ............................................................... Tabulka 88: Střední školy – výdaje na G, sportovní školy, SOŠ, SOU, SPV, ISŠ, konzervatoře a VOŠ v letech 1996 až 2000 (v tis. Kč) ................................................................................................................................................ Tabulka 89: Střední školy – zřizovatelé MŠMT a obec – průměrné měsíční mzdy pracovníků v letech 1996–2000 ........................... Tabulka 90: Gymnázia a sportovní školy – výdaje v letech 1996–2000 (v tis. Kč) ................................................................................... Tabulka 91: Gymnázia a sportovní školy, zřizovatelé MŠMT a obec – průměrné měsíční mzdy pracovníků v letech 1996–2000 .... Tabulka 92: Střední odborné školy a VOŠ – výdaje v letech 1996–2000 (v tis. Kč) .................................................................................. Tabulka 93: Průměrné měsíční mzdy pracovníků středních odborných škol zřizovaných MŠMT a obcemi v letech 1996–2000 .... Tabulka 94: SOU – výdaje v letech 1996–2000 (v tis. Kč) ............................................................................................................................ Tabulka 95: SOU, zřizovatelé MŠMT a obec – průměrné měsíční mzdy pracovníkův letech 1996–2000 ............................................. Tabulka 96: Speciální školy – výdaje na speciální školy v letech 1996–2000 (v tis. Kč) .......................................................................... Tabulka 97: Speciální školy, zřizovatel MŠMT a obec – průměrné měsíční mzdy pracovníků v letech 1996–2000 ............................ Tabulka 98: Vyšší odborné školy – výdaje na VOŠ v letech 1997–2000 (v tis. Kč) .................................................................................... Tabulka 99: VOŠ, všichni zřizovatelé – průměrné měsíční mzdy v letech 1997–2000 ............................................................................ Tabulka 100: Průměrné republikové normativy běžných výdajů pro vysoké školy v letech 1993–2000 ................................................ Tabulka 101: Průměrné platy pracovníků vysokých škol podle kategorií v roce 2000 ............................................................................. Tabulka 102: Programy financování reprodukce investičního majetku na rok 2000 ................................................................................ Tabulka 103: Výdaje na vysoké školy z rozpočtu kapitoly 333-MŠMT (v tis.) v letech 1996–2000 .......................................................... Tabulka 104: Průměrné měsíční mzdy pracovníků vysokých škol v letech 1996–2000 ............................................................................ Tabulka 105: Počet přihlášek, přihlášených, přijatých a zapsaných na terciární vzdělávání (VŠ a VOŠ) v letech 1997/98–2000/01 (v tis.) ............................................................................................................................................. Tabulka 106: Přihlášení a přijatí na vyšší odborné školy v letech 1997–2000 (v tis.) ................................................................................ Tabulka 107: Přehled o studentech, nově přijatých a absolventech vyšších odborných a vysokých škol v letech 1989/90–2000/01 .......................................................................................................................................................... Tabulka 108: Úroveň vědomostí a dovedností žáků ve sledovaných oblastech ...........................................................................................
95 96 97 97 98 99 99 100 101 102 103 104 105 106 107 108 108 109 109 110 111 112 113 113 114 132 133 134 138
SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek 1: Obrázek 2: Obrázek 3: Obrázek 4: Obrázek 5: Obrázek 6: Obrázek 7: Obrázek 8: Obrázek 9: Obrázek 10: Obrázek 11: Obrázek 12: Obrázek 13: Obrázek 14: Obrázek 15: Obrázek 16: Obrázek 17: Obrázek 18: Obrázek 19: Obrázek 20: Obrázek 21: Obrázek 22: Obrázek 23: Obrázek 24: Obrázek 25: Obrázek 26: Obrázek 27: Obrázek 28: Obrázek 29: Obrázek 30: Obrázek 31: Obrázek 32: Obrázek 33: Obrázek 34:
Vývoj veřejných výdajů na školství v letech 1990–2000 (v mld. Kč běžných cen a stálých cen roku 1995) ................. Vývoj struktury veřejných výdajů na školství podle zdrojů v letech 1990–2000 (v % celkového objemu veřejných výdajů na školství) ......................................................................................................... Vývoj výše a struktury veřejných výdajů na školství v letech 1996–2000 podle druhů výdajů (v mld. Kč běžných cen) ........................................................................................................................................................... Vývoj struktury výdajů veřejných rozpočtů v letech 1993–2000 podle typu škol a školských zařízení (v %) ............... Vývoj jednotkových výdajů na žáka/studenta v letech 1996–2000 vůči ZŠ (jednotkové náklady na žáka základní školy = 100 %) ............................................................................................................................................. Struktura obyvatel ve věku 25–64 let podle úrovně dosaženého vzdělání v letech 1991 a 2000 (v%) .......................... Vývoj struktury zaměstnanosti podle sektorů v letech 1989–2000 (v % z celkového počtu zaměstnaných) ............... Vývoj počtu uchazečů o zaměstnání podle úrovně dosaženého vzdělání v letech 1996–2000 (v tis.) ........................... Vývoj struktury a počtu nezaměstnaných absolventů škol podle úrovně dosaženého vzdělání v letech 1995–2001 (v tis) ........................................................................................................................................................ Vývoj počtu obyvatel ČR ve věku 6, 11, 15 a 19 let věku (do roku 1995 6, 10, 14 a 15 let) v letech 1990–2000 (v tis.) ....................................................................................................................................................... Vývoj objemu školních kontingentů ....................................................................................................................................... Schéma vzdělávacího systému České republiky ................................................................................................................... Vývoj věkové struktury dětí navštěvující mateřské školy v letech 1993/94–2000/01 (v tis.) .......................................... Vývoj počtu dětí v předškolním vzdělávání ve srovnání s vývojem populace v letech 1989/90–2000/01 ..................... Vývoj počtu žáků plnících povinnou školní docházku na základních, středních a speciálních školách (v tis.) v letech 1989/90–2000/01 ........................................................................................................................................... Vývoj počtu žáků plnících povinnou školní docházku na gymnáziích (v tis.) a jejich podíl na celkovém počtu žáků odpovídajícím 2. stupni běžných základních škol (v %) v letech 1989/90–2000/01 ............ Vývoj počtu (v tis.) a struktury nově přijatých na střední školy do studia s maturitou a bez maturity (včetně žáků odpovídajících ročníků víceletých gymnázií) v letech 1989/90–2000/01 ................................................. Vývoj počtu žáků navštěvujících střední školy v denním studiu s maturitou a bez maturity ve srovnání s vývojem odpovídající věkové populace 14–17, resp. 15–18letých v letech 1989/90–2000/01 (v tis.) .......................... Vývoj struktury nově přijímaných do denního studia na gymnáziích podle délky studia v letech 1989/90–2000/01 ....................................................................................................................................................... Vývoj struktury nově přijímaných na střední odborné školy do denního studia bez maturity a s maturitou podle skupin oborů v letech 1991/92–2000/01 ............................................................................................ Vývoj počtu absolventů denního studia s maturitou a bez maturity na SOŠ (v tis.) v letech 1988/89–1999/2000 ................................................................................................................................................... Vývoj struktury nově přijímaných na střední odborná učiliště do denního studia bez maturity a s maturitou podle skupin oborů v letech 1991/92–2000/01 ............................................................................................ Vývoj počtu absolventů denního studia s maturitou a bez maturity na SOU (v tis.) v letech 1988/89–1999/2000 ................................................................................................................................................... Podíly nově vstupujících na terciární vzdělávací stupeň, typ A i B (1999) ........................................................................ Studující nově přijatí do terciárního vzdělávání v letech 1989/90–2000/01 ..................................................................... Absolventi terciárního vzdělávání v letech 1989–2000 ........................................................................................................ Vývoj počtu absolventů denního studia na vyšších odborných školách v letech 1996/97–1999/2000 (v tis.) ............. Vývoj struktury nově přijatých do 1. ročníku denního studia na vyšších odborných školách v letech 1996/97–2000/01 (v %) ............................................................................................................................................. Vývoj struktury uchazečů přijatých do 1. ročníku vysokých škol podle druhu absolvované střední školy v letech 1992/93–1999/2000 (v %) ........................................................................................................................................ Vývoj počtu absolventů VŠ českého občanství v prezenčním studiu (bak. a mag.) v letech 1989–2000 (v tisících) ............................................................................................................................................... Vývoj počtu středisek pro volný čas dětí a mládeže a jejich členů (v tis.) v letech 1989/90–2000/01 ............................ Vývoj počtu základních uměleckých škol a jejich žáků (v tis.) v letech 1989/90–2000/01 ............................................. Vývoj počtu školních jídelen a stravujících se (v tis.) v letech 1989/90–2000/01 ............................................................. Vývoj počtu (v tis.) a struktury (v %) stravujících žáků ve školních jídelnách v letech 1989/90–2000/01 ...................
13 14 14 15 16 18 19 21 23 26 26 32 37 37 39 42 44 44 47 51 52 54 56 60 61 63 66 66 72 73 79 80 81 81
Obrázek 35: Vývoj počtu domovů mládeže a počtu ubytovaných studentů (v tis.) v letech 1989/90–2000/01 ................................. Obrázek 36: Vývoj počtu studentů ubytovaných na kolejích (v tis.) a jejich podíl na celkovém počtu studentů denního studia na vysokých školách (v %) v letech 1991/92–2000/2001 ........................................................................ Obrázek 37: Vývoj počtu jídel vydaných studentům vysokých škol ve vysokoškolských menzách (v mil.) a průměrný počet jídel na studenta (v desítkách) vysoké školy v letech 1991–2000 ....................................................... Obrázek 38: Vývoj počtu školských zařízení pro výkon ústavní výchovy a ochranné výchovy a preventivně ochranné péče a jejich svěřenců (v tis.) v letech 1989/90–2000/01 .......................................................... Obrázek 39: Struktura zaměstnanců v ČR a učitelů v regionálním školství podle věku a pohlaví (v %) k 31. 12. 1999 ................... Obrázek 40: Podíl kapitálových a běžných výdajů regionálního školství v letech 1996–2000 ............................................................. Obrázek 41: Podíl kapitálových a běžných výdajů regionálního školství na mateřské školy v letech 1996–2000 ............................. Obrázek 42: Podíl kapitálových a běžných výdajů regionálního školství na základní školy v letech 1996–2000 .............................. Obrázek 43: Podíl kapitálových a běžných výdajů regionálního školství na střední školy v letech 1996–2000 ................................. Obrázek 44: Podíl kapitálových a běžných výdajů regionálního školství na gymnázia a sportovní školy v letech 1996–2000 ....... Obrázek 45: Podíl kapitálových a běžných výdajů regionálního školství na střední odborné školy a VOŠ v letech 1996–2000 ...... Obrázek 46: Podíl kapitálových a běžných výdajů regionálního školství na SOU v letech 1996–2000 ............................................... Obrázek 47: Podíl kapitálových a běžných výdajů regionálního školství na speciální školy v letech 1996–2000 ............................. Obrázek 48: Podíl kapitálových a běžných výdajů regionálního školství na VOŠ v letech 1997–2000 ................................................ Obrázek 49: Počet přihlášených a zapsaných do denního studia na VŠ a VOŠ ve vztahu k populaci 18letých a k počtu maturantů v letech 1997/98–2000/01 .................................................................................................................. Obrázek 50: Přihlášení a přijatí na vysoké školy (v tis.) v letech 1995–2000 ......................................................................................... Obrázek 51: Výsledky žáků v matematickém testu v letech 1995 a 1999 ................................................................................................ Obrázek 52: Výsledky žáků v přírodovědném testu v letech 1995 a 1999 ................................................................................................ Obrázek 53: Rozdíly ve výsledcích žáků základních škol a víceletých gymnázií v testu TIMSS-R ........................................................ Obrázek 54: Úspěšnost žáků v testu znalostí a dovedností ........................................................................................................................ Obrázek 55: Zastoupení žáků 10. a 12. ročníků na jednotlivých úrovních způsobilosti, čtenářská gramotnost ............................... Obrázek 56: Zastoupení žáků 9. ročníku na jednotlivých úrovních způsobilosti, čtenářská gramotnost ........................................... Obrázek 57: Rozdíly mezi výsledky žáků s nejlepším a nejhorším domácím zázemím ........................................................................
81 82 83 84 89 96 98 100 102 103 104 106 109 110 132 133 135 136 137 137 139 140 140
SEZNAM AUTORŮ Redakce Michaela KLEŇHOVÁ Pavla CIBULKOVÁ
Spolupracovali Josef BENEŠ Pavel CINK Květa GOULLIOVÁ Vladimír HULÍK Anna KARASOVÁ Michaela KLEŇHOVÁ Jiří KOTÁSEK Zdenka MÁCHOVÁ Simona PIKÁLKOVÁ Ivana PROCHÁZKOVÁ Lenka REŽNICKÁ Zuzana SCHIMPERKOVÁ Helena ŠEBKOVÁ Vladimír ŠECL Pavlína ŠŤASTNOVÁ
Příprava datových podkladů Pavlína ŠŤASTNOVÁ Simona PIKÁLKOVÁ Vladimír HULÍK Lenka REŽNICKÁ Michaela KLEŇHOVÁ Ivana PROCHÁZKOVÁ Zdenka MÁCHOVÁ
Jazyková redakce Daniela Hatinová
OBSAH ÚVOD ................................................................................................................................................................................................................. A PODMÍNKY VÝVOJE VZDĚLÁVACÍHO SYSTÉMU ............................................................................................... A1 EKONOMICKÉ PODMÍNKY ROZVOJE ŠKOLSTVÍ ..................................................................................................... A1.1 Objem výdajů veřejných rozpočtů na školství ............................................................................................................. A1.2 Výdaje státního rozpočtu a obecních rozpočtů na školství ....................................................................................... A1.3 Provozní a kapitálové výdaje ......................................................................................................................................... A1.4 Veřejné výdaje na jednotlivé typy a druhy škol ........................................................................................................... A1.5 Veřejné výdaje na regionální školství ........................................................................................................................... A1.6 Veřejné výdaje na vysoké školy ..................................................................................................................................... A2 PRACOVNÍ TRH A VZDĚLÁVACÍ SYSTÉM ................................................................................................................... A2.1 Vzdělanostní struktura obyvatelstva a struktura zaměstnanosti ............................................................................. A2.2 Nezaměstnanost a vzdělání ........................................................................................................................................... A2.3 Ekonomická hodnota vzdělání ...................................................................................................................................... A2.4 Uplatnění absolventů škol na trhu práce ..................................................................................................................... A3 DEMOGRAFICKÝ VÝVOJ ............................................................................................................................................... A4 PRÁVNÍ PŘEDPISY VE ŠKOLSTVÍ ............................................................................................................................... A5 VÝCHODISKA DALŠÍHO ROZVOJE VZDĚLÁVACÍ SOUSTAVY .................................................................................. B VZDĚLÁVACÍ SOUSTAVA V ROCE 2000 ............................................................................................................... B1 STRUKTURA VZDĚLÁVACÍ SOUSTAVY ....................................................................................................................... B2 REGIONÁLNÍ ŠKOLSTVÍ ................................................................................................................................................ B2.1 Řízení, správa a samospráva v regionálním školství .................................................................................................. B2.1.1 Státní správa v regionálním školství ............................................................................................................................ B2.1.2 Samospráva v regionálním školství .............................................................................................................................. B2.2 Předškolní vzdělávání ..................................................................................................................................................... B2.3 Povinná školní docházka ............................................................................................................................................... B2.3.1 Základní školství ............................................................................................................................................................. B2.3.2 Víceletá gymnázia ........................................................................................................................................................... B2.4 Střední školství ................................................................................................................................................................ B2.4.1 Všeobecné vzdělávání – gymnázia ............................................................................................................................... B2.4.2 Odborné vzdělávání ........................................................................................................................................................ B2.4.2.1 Střední odborné školy .................................................................................................................................................... B2.4.2.2 Střední odborná učiliště ................................................................................................................................................. B2.4.2.3 Nástavbové studium ............................................................................................................................................................... B2.5 Speciální školství ............................................................................................................................................................. B3 VYŠŠÍ ODBORNÉ A VYSOKÉ ŠKOLSTVÍ ...................................................................................................................... B3.1 Vyšší odborné školství .................................................................................................................................................... B3.2 Vysoké školství ................................................................................................................................................................. B3.2.1 Řízení vysokého školství ................................................................................................................................................ B3.2.2 Zásadní změny vyplývající z nového zákona a jejich implementace ....................................................................... B3.2.2.1 Studijní programy ........................................................................................................................................................... B3.2.2.2 Nově zřízené soukromé vysoké školy ........................................................................................................................... B3.2.2.3 Správní rady vysokých škol ........................................................................................................................................... B3.2.2.4 Hodnocení kvality, akreditace ....................................................................................................................................... B3.2.3 Mezinárodní spolupráce ................................................................................................................................................. B3.2.3.1 Mobilita studentů akademických pracovníků a účast vysokých škol ve vzdělávacích programech EU ..............
7 13 13 13 14 14 15 17 17 18 18 20 22 22 25 27 28 31 31 34 34 34 35 36 37 38 42 42 45 48 49 52 54 57 59 63 67 67 67 67 68 68 69 69 69
B3.2.4 B4 B4.1 B4.2 B5 B5.1 B5.2 B5.3 B5.4 B5.5 B6 B6.1 B6.1.1 B6.1.2 B6.2 B6.2.1 B6.2.2 B6.3 B6.4 B7 B7.1 B7.1.1 B7.1.2 B7.1.3 B7.1.3.1 B7.1.3.2 B7.1.3.3 B7.1.4 B7.1.5 B7.2 B7.2.1 B7.2.2 B7.2.3 B8 B8.1 B8.2 B8.2.1 B8.2.2 B8.2.3 B8.2.4 B8.3 B8.3.1 B8.3.2 B8.3.3 B8.3.4 B8.3.5 B8.3.6 C C1
Vývoj vysokého školství .................................................................................................................................................. VÝZKUM A VÝVOJ ........................................................................................................................................................... Institucionální podpora výzkumu a vývoje na vysokých školách ............................................................................ Programy a projekty výzkumu a vývoje ...................................................................................................................... ŠKOLSKÁ ZAŘÍZENÍ PRO VÝCHOVU MIMO VYUČOVÁNÍ A PÉČI O DĚTI A MLÁDEŽ ....................................... Péče o děti mimo vyučování .......................................................................................................................................... Školní stravování a ubytování žáků základních a středních škol ............................................................................. Stravování a ubytování studentů vysokých škol ......................................................................................................... Školská zařízení pro výkon ústavní výchovy a ochranné výchovy a preventivně výchovné péče ....................... Výchovné poradenství .................................................................................................................................................... PRACOVNÍCI VE ŠKOLSTVÍ .......................................................................................................................................... Zaměstnanost ve školství ............................................................................................................................................... Struktura zaměstnanosti ve školství ............................................................................................................................. Vývoj zaměstnanosti v letech 1996–2000 .................................................................................................................... Učitelé a ředitelé škol ...................................................................................................................................................... Počet učitelů, jejich struktura, vývoj ............................................................................................................................. Změny v postavení učitele v uplynulých letech .......................................................................................................... Platy a platová úroveň ve školství ................................................................................................................................. Vývoj platů učitelů ........................................................................................................................................................... FINANCOVÁNÍ ŠKOLSTVÍ .............................................................................................................................................. Výdaje na regionální školství ......................................................................................................................................... Mateřské školy a vývoj financování v regionálním školství ...................................................................................... Základní školy a vývoj financování v regionálním školství ....................................................................................... Střední školy a vývoj financování v regionálním školství ......................................................................................... Gymnázia a vývoj financování v regionálním školství .............................................................................................. Střední odborné školy a VOŠ – vývoj financování v regionálním školství .............................................................. Střední odborná učiliště a vývoj financování v regionálním školství ...................................................................... Speciální školy a vývoj financování v regionálním školství ...................................................................................... Vyšší odborné školy a vývoj financování v regionálním školství ............................................................................. Financování vysokých škol ............................................................................................................................................ Změny ve financování vysokých škol v roce 2000 ..................................................................................................... Financování veřejných vysokých škol v roce 2000 ..................................................................................................... Vývoj výdajů na vysoké školy ........................................................................................................................................ MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE V RESORTU ŠKOLSTVÍ ........................................................................................... Bilaterální spolupráce .................................................................................................................................................... Evropská unie .................................................................................................................................................................. Příprava ke vstupu do Evropské unie ........................................................................................................................... Spolupráce s Radou Evropy ........................................................................................................................................... Vzdělávací programy Evropské unie ............................................................................................................................ Účast školství v programu Phare .................................................................................................................................. Ostatní mnohostranná spolupráce ............................................................................................................................... Mezinárodní aktivity v oblasti výzkumu a vývoje ...................................................................................................... Organizace spojených národů (OSN) ........................................................................................................................... UNESCO ............................................................................................................................................................................ UNICEF ............................................................................................................................................................................. CEEPUS ............................................................................................................................................................................. Regionální spolupráce .................................................................................................................................................... STAV A PODMÍNKY VZDĚLÁVÁNÍ A VZDĚLÁVACÍCH AKTIVIT ................................................................... NÁRODNÍ PROGRAM ROZVOJE VZDĚLÁVÁNÍ V ČESKÉ REPUBLICE ..................................................................
70 73 74 74 78 78 80 82 83 85 86 86 86 87 88 88 90 91 92 95 95 97 100 100 102 104 105 106 110 110 111 111 113 114 114 114 114 115 115 116 117 117 118 118 118 119 119 123 123
C1.1 C1.2 C1.3 C1.4 C1.5 C1.6 C2 C2.1 C2.2 C2.3 C2.4 C2.5 C2.6 C2.7 C3 C3.1 C3.2 C4 C4.1 C4.1.1 C4.1.2 C4.1.3 C5 C5.1 C5.2 C5.3 C5.4 C5.5 C5.6 C5.7 C5.7.1 C5.7.2 C5.7.3
Východiska ....................................................................................................................................................................... Veřejná diskuse „Výzva pro deset miliónů“ .................................................................................................................. Tvorba a projednávání textu dokumentu .................................................................................................................... Obsah a struktura dokumentu ...................................................................................................................................... Strategické linie vzdělávací politiky ............................................................................................................................. Usnesení vlády České republiky o Národním programu rozvoje vzdělávání .......................................................... REFORMA VEŘEJNÉ SPRÁVY VE ŠKOLSTVÍ ............................................................................................................. Přechod zřizovatelských kompetencí z MŠMT a školských úřadů na kraje ............................................................ Přechody majetku a dalších práv a povinností ........................................................................................................... Zánik školských úřadů a začlenění jejich pracovníků i vykonávaných agend do referátů školství okresních úřadů či odborů školství krajských úřadů .............................................................. Zajištění financování nového školského systému ...................................................................................................... Zajištění výkonu státní správy na okresních úřadech a výkonu přenesené státní správy na krajských úřadech ..................................................................................................................................................... Zajištění pedagogické, finanční a správní kontroly škol, předškolních zařízení a školských zařízení ............... Dopady reformy .............................................................................................................................................................. VÝVOJ PŘÍSTUPU K TERCIÁRNÍMU VZDĚLÁVÁNÍ .................................................................................................. Vývoj počtu přihlášených a přijatých do terciárního vzdělávání ............................................................................. Vliv přijímacího řízení na celkové počty studentů v terciárním vzdělávání ........................................................... ČESKÁ REPUBLIKA A MEZINÁRODNÍ VÝZKUMY HODNOCENÍ VÝSLEDKŮ VZDĚLÁVÁNÍ ............................ Výsledky českých žáků v mezinárodních výzkumech ............................................................................................... TIMSS-R (Mezinárodní výzkum matematického a přírodovědného vzdělávání) .................................................. CivEd (Mezinárodní výzkum výchovy k občanství) ................................................................................................... PISA (Mezinárodní výzkum čtenářské, matematické a přírodovědné gramotnosti) ............................................ PODMÍNKY A ÚROVEŇ VZDĚLÁVÁNÍ VE ŠKOLNÍM ROCE 2000/01 Z POHLEDU ČESKÉ ŠKOLNÍ INSPEKCE ..................................................................................................................... Základní školy ................................................................................................................................................................. Střední školy .................................................................................................................................................................... Vyšší odborné školy ........................................................................................................................................................ Speciální školy ................................................................................................................................................................. Základní umělecké školy ................................................................................................................................................ Předškolní zařízení (mateřské školy) ........................................................................................................................... Školská účelová zařízení ................................................................................................................................................ Školská výchovná zařízení ............................................................................................................................................. Zařízení pro výkon ústavní výchovy a ochranné výchovy ........................................................................................ Školská poradenská zařízení .........................................................................................................................................
123 123 124 125 125 126 126 127 127 128 128 129 130 131 132 132 134 134 135 136 137 138 140 140 141 142 142 142 143 143 143 144 145
NA POČÁTKU TISÍCILETÍ Výroční zpráva MŠMT o stavu a rozvoji vzdělávací soustavy za rok 2000 Vydalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky spolu s Ústavem pro informace ve vzdělávání 2002 Náklad: 500 ks Grafické zpracování a tisk: Nakladatelství TAURIS