Mezopotámie
Mezopotámie
Ninive
Ašur
Babylon
Uruk
Ur
Historie Mezopotámie První říší v Mezopotámii (území mezi řekami Eufrat a Tigris) byl Sumer (kolem roku 3200př.n.l.). Nebyl to jednotný stát, existovalo zde několik městských států (Ur, Uruk, Lagaš). Kolem r. 2400př.n.l si Sumer podrobili nájezdníci Akkadové. Převzali sumerský jazyk i písmo a vytvořili jednotný stát. Jejich vůdcem a vládcem byl Sargon Akkadský. Na
jihu
Mezopotámie
po
čase
vznikla
Starobabylónská říše (jejím centrem byl Babylon). Nejslavnějším
babylonským
panovníkem
Chammurapi,
který
první
vydal
byl
dochovaný
zákoník. Ten krutě prosazoval právo pomsty, takzvaně oko za oko, zub za zub. V severní Mezopotámii vznikla Asýrie, jejímiž centry byly města Ninive a Ašur. Asyřané byli krutí válečníci,
a
postupně
pronikli
i
na
jih.
V 16.stol.př.n.l. ovládla Asýrie celou Mezopotámii, rozkládala se od Středozemního moře a Egypta až po Perský záliv . Významným
asyrským
panovníkem
byl
Ašurbanipal, který v Ninive založil ohromnou knihovnu. Na konci 7.stol. byli Asyřané poraženi porobenými národy. Do popředí se znovu dostal Babylon, vznikla Novobabylonská
říše.
V ní
vládl
král
Nabukadnesar (podle Bible Nabuchodonosor). Dobyl Palestinu, mnozí Židé byli odvlečeni do zajetí do Babylonu, kde začali psát Bibli, poněvadž si chtěli udržet národní identitu. Nakonec v 6.století před naším letopočtem ovládli celou Mezopotámii Peršané. Chammurapiho zákoník
Architektura V Mezopotámii byl vždy nedostatek kamene i dřeva, pro stavbu velkých budov se proto užívaly nepálené cihly. V suchém klimatu Mezopotámie měl tento materiál více než dostatečnou výdrž, torza některých staveb se dochovaly dodnes.
Kromě paláců a běžných domů se stavěly mohutné
Zikkurat v Uru
monumentální chrámy, takzvané zikkuraty. Jde o ohromné stupňovité věžovité stavby se svatyní na vrcholu, k níž vede široké, mnohdy rozvětvené schodiště.
Největším městem starověké Mezopotámie byl Babylon. Podle Bible se zde lidé snažili postavit Babylonskou věž, stavbu, která by sahala až do nebes, za což byli potrestáni zmatením jazyků. Kromě zbytků této věže, ve skutečnosti zikkuratu, se zde dochovala překrásná Ištařina brána, obložená modrými dlaždicemi s reliéfy
Mardukův zikkurat v Babylóně (Babylonská věž)
bájných i skutečných zvířat.
Samostatný oddíl si zaslouží také takzvané Visuté zahrady
královny
Semiramis,
jeden
ze
sedmi
starověkých divů světa. Nechal je údajně vybudovat král Nabukadnesar II. pro svou choť ,královnu Semiramis kolem roku 600před naším letopočtem. Zprávy o nádheře této stavby máme jen z děl antických spisovatelů.
Ištařina brána v Babylóně
Visuté zahrady královny Semiramis
Socharství š Mezopotamské sochy jsou z kamene, zobrazují
obvykle
nejrůznější
bohy,
démony a vládce. Při jejich tvorbě bylo užíváno základních znalostí lidského a zvířecího těla, mezopotamské sochy mají ale vzbuzovat spíše pocit ohromení a působit majestátně, než být anatomicky přesné.
Sochy
proto
bývají
strnulé
v postojích i ve výrazech. Kamenné reliéfy oproti tomu předvádějí obřadní scény a události ze života bohů a králů.
Postavy
jsou
na
reliéfech
zobrazovány podle důležitosti, například králové jsou vždy větší a stojí výše. Podobně jako v egyptském umění jsou postavy
zobrazovány
ze
složeného
pohledu – hlava z profilu, trup zepředu, Socha krále Urnammu
Socha krále Nebo
nohy ze strany. Reliéfy bývají pokryty také takzvané stély – sloupovité
bloky
kamene.
Stélou
je
kupříkladu již zmíněný Chammurapiho zákoník.
Drak, reliéf z Ištařiny brány
Královna noci (reliéf neznámé bohyně)
Keramika V Mezopotámii měla jinde obyčejná hlína mnohé využití, od podkladu na psaní (hliněné tabulky) až po vypalovanou keramiku. Keramika dosáhla již značného stupně dokonalosti, vytvářely se nejrůznější druhy nádoby a mnohé z nich se i různě malovaly.
Hliněná tabulka. Mnoho těchto tabulek se dochovalo díky vypálení během požáru knihovny v Ninive
Stará mezopotamská keramika
Malírství š Mnoho ukázek mezopotamského malířského umění se nedochovalo. Svědectví dávných časů podává
pouze několik málo nástěnných
maleb a několik kusů malované keramiky.
Nástěnná malba z paláce v Mari
Užité umení š Na vysoké úrovni bylo v Mezopotámii užití umění ve výrobě nejrůznějších šperků, zbraní, hudebních nástrojů i mnohých drobných předmětů denní potřeby.
Užívaly se nejrůznější materiály od drahého kamení,
Pečetní válečky
přes kovy (nejčastěji měď a bronz, vzácněji stříbro a zlato) až po terakotu, dřevo a perleť.
S rozvojem keramiky souvisí hojně nalézané pečetní válečky. Jsou to jakási malé válečky opatřené negativním reliéfem (tj. reliéf do hloubky), které se otiskovaly na hliněné tabulky jako potvrzení pravosti.
Otisk pečetního válečku
Standarta z Uru Kameninová deska v dřevěném rámu s asfaltem nalepenými střípky perleti, červeného vápence a lazuritu)
Písemnictví Se vznikem písma se pojí i vznik literatury, tedy psaných textů. Nejstarší literární památky jsou nejrůznější úřednické zápisy.
První skutečným literárním uměleckým dílem je Epos o Gilgamešovi. Jde o hrdinský příběh o králi města Ur, který hledá nesmrtelnost. Putuje po světě, zabíjí nebezpečné příšery, snáší hněv bohů i smrt přítele a setká se s mužem, který přežil potopu světa. Nakonec zjišťuje že nesmrtelnosti lze dosáhnout jedině svými činy.
Historicky nejvýznamnější literární památkou vzniklou v Mezopotámii je ale bezpochyby Bible. Paradoxně ji nestvořil žádný ze zde vládnoucích národů, nýbrž Židé, dovlečení do Babylonů jako otroci. Protože si chtěli zachovat svou národní identitu a kulturu, začali sepisovat své legendy a mýty. Tak vznikla kniha knih, nejdůležitější písemná památka křesťanského světa, respektive její větší část – Starý zákon.
Gilgameš, čtvrtý král města Ur. Gilgameš, čtvrtý král
Bible Kniha knih