Seminární práce z dějepisu
Manželky a milenky Josefa Stalina
Autor: Alţběta Tichá Škola: Gymnázium Jihlava Adresa školy: Jana Masaryka 1, Jihlava Třída: Oktáva B Školní rok: 2008/2009 Zadavatel: PhDr. Iva Málková
Prohlašuji, ţe jsem tuto seminární práci zpracovala samostatně, na základě zdrojů uvedených v seznamu literatury. V Jihlavě: 17. 1. 2009
Obsah Úvod ...................................................................................................................... 4 Jekatěrina Svanidze ............................................................................................... 5 Naděţda Sergejevna Allilujevová ......................................................................... 7 Róza Mojšejevna Kaganovičová ......................................................................... 11 Stalinovy milenky................................................................................................ 13 Jolka Andrejevna ................................................................................................................... 13 Anja Markovna Černinková ................................................................................................... 13 Marfa Kanidze........................................................................................................................ 13 Lida Michajlovna Vavrina ..................................................................................................... 13 Jevgenie Pavlovna Movšina ................................................................................................... 14 Valentina Vasilijevna Istominová .......................................................................................... 14
Závěr .................................................................................................................... 15 Seznam pouţité literatury .................................................................................... 16 Seznam literatury ................................................................................................. 17 Poznámkový aparát ............................................................................................. 18
Úvod Má seminární práce se zabývá manţelkami a milenkami Josefa Vissarionoviče Stalina. Časově tedy lze tuto práci zařadit do období od Stalinova mládí po jeho smrt, přibliţně mezi lety 1899 – 1953. Kdyţ se vysloví jméno Stalin, snad kaţdý člověk si vzpomene na tyrana, který zabíjel nevinné lidi. Ale málokterý člověk, který se nezabývá historií, ví, ţe původně měl být popem pravoslavné církve. Jeho matka byla silně věřící, a proto Stalin studoval v kněţském semináři v Tbilisi. Ale ze studií byl vyloučen, kvůli svým revolučním názorům. O jeho ţenách se toho také mnoho neví, a to je důvod, proč jsem si zvolila toto téma. Lidé, kteří se více zajímají o historii, mohou znát jméno Naděţda Allilujevová. Byla jeho druhou a „nejslavnější“ ţenou. O Naděţdě jsou informace celkem dostupné i pro veřejnost, její stručný ţivotopis se objevuje i na internetu. Další dvě ţeny jiţ nejsou tak známé. Stejné je to i s jeho milenkami. Člověk si moţná vzpomene, ţe někde slyšel, ţe jich Stalin měl mnoho. Ale já jsem se aţ do doby, neţ jsem začala zpracovávat toto téma podrobněji, neslyšela o jediné konkrétní ţeně, která by se Stalinem udrţovala poměr. Stalin měl velice zvláštní vztah k ţenám. Doopravdy miloval pouze svou matku, dceru Světlanu a svou první ţenu. Po její smrti se jeho city velice rychle měnily. Většinu ţen povaţoval pouze za svůj majetek a prostředek k uspokojení svých potřeb. Kdyţ se ţena snaţila prosadit, neměla s ním lehký ţivot. Byl velice ţárlivý a mstivý. Dokonce i jeho dcera před ním nakonec utekla, kdyţ se snaţil ovlivňovat její ţivot. Začalo mě tedy zajímat, jaké vlastně byly Stalinovy ţeny a milenky, co měly společného nebo rozdílného, jaké měly povahy a proč měly intimní vztah s osobou, o které věděly, ţe má na svědomí mnoho zla. Původně jsem si myslela, ţe většina ţen, které v jeho ţivotě sehrály nějakou roli, byla se Stalinem pouze kvůli jeho moci a bohatství. Při podrobnějším studiu jsem však s překvapením zjistila, ţe většina z nich k němu opravdu cítila velkou náklonnost a lásku. Některé kvůli citu dokázaly tolerovat Stalinova milostná dobrodruţství a domácí teror. Svou práci jsem rozčlenila do čtyř kapitol. První kapitola je věnovaná jeho první ţeně Jekatěrině Svanidzové. Druhá kapitola je nejdelší. Zabývá se ţivotem a smrtí Stalinovy druhé ţeny Naděţdy Allilujevové. Ve třetí kapitole jsem psala o Róze Kaganovičové, která byla pravděpodobně jeho třetí ţenou, ovšem literatura se na tom úplně neshoduje. V poslední kapitole jsem se stručně věnovala několika z jeho milenek, bohuţel pro nedostatek místa nelze zmínit všechny. Literatuře bych chtěla věnovat pozornost aţ v závěru knihy. Nezbývá mi tedy, neţ popřát dobré čtení.
Jekatěrina Svanidze Jekatěrina Svanidzeová, zvaná Keke, byla Stalinovou první manţelkou. Provdala se za něj v době, kdy byl ještě pouhý revolucionář. Narodila se v roce 1881 v Kasbegi, vesničce nedaleko Tbilisi. Její rodiče byli chudí vinaři a zemřeli, kdyţ bylo Keke šest let. Jejího bratra Alexe si k sobě vzal strýc a Keke se odstěhovala k babičce do Tbilisi. Nikdy nechodila do školy, pomáhala babičce na vinici. Získala si bohaté znalosti o pěstování vinné révy a chodila s babičkou prodávat víno na trh. Na babiččino přání naučil pop z kostela v Metechi číst a psát. 1) Kdyţ bylo Keke osmnáct let, přivedl starý rodinný přítel Lev Borisovič Rosenfeld, později zvaný Kameněv, do jejich domu Josefa Vissarionoviče Dţugašviliho, zvaného Koba, později Stalin. Mladý revolucionář uprchl ze Sibiře a hledal úkryt. Domek na okraji Tbilisi byl právě k těmto účelům velice vhodný. Keke se do Stalina okamţitě zamilovala. Během Stalinova pobytu v Tbilisi spolu velice často pobývali. 2) Na 1. května, den dělnického boje, měl Stalin v Tbilisi zorganizovat revoluci. Keke s ním chtěla pobývat co nejvíc, a tak přestoţe se o politiku vůbec nezajímala, nabídla Stalinovi, ţe mu bude při práci pomáhat. Od té chvíle předávala tajná poselství a vyřizovala drobné úkoly. Vystavovala se tak velkému nebezpečí, ale chtěla se podílet na Stalinově ţivotě. Po demonstraci musel Stalin uprchnout. Keke zůstala v Tbilisi a čekala. K babiččině nelibosti dokonce odmítla několik nabídek k sňatku. Informace o Stalinovi se dozvídala od Kameněva. Později v městě Batumi byl Stalin zatčen a poslán na Sibiř. Keke o něm dva roky nedostala jedinou zprávu. 3) Keke se za Stalina chtěla provdat. V literatuře se objevuje zmínka, ţe se vzali dokonce dvakrát. Poprvé v roce 1903, kdyţ byl Stalin ve vězení. Bylo normální, ţe revolucionáři uzavírali ve vězení sňatky. V roce 1904 Stalin uprchl ze Sibiře a vrátil se do Tbilisi. Protoţe Keke byla velmi zboţná, chtěla i církevní svatbu. Ale Stalina pronásledovala policie, a tak si nemohl obstarat doklady potřebné pro uzavření sňatku. Nakonec je tajně oddal pop Kurdiani, Stalinův bývalý spoluţák ze semináře. Jejich druhá svatba se konala 22. června 1904 v kostele v Gori. Byl to první případ, ţe by se někdo z revoluční inteligence nechal oddat v kostele. 4) Keke byla trpělivá a nenáročná. Byla vychována podle starých gruzínských tradic a ortodoxních církevních zvyků. Svého muţe bezmezně milovala a obdivovala, pečovala o jeho všestranné pohodlí. Zůstávala doma a starala se o rodinu. Stalin byl jejím pánem, a proto by ji nikdy ani nenapadlo svého muţe kritizovat. Vše, co dělal a říkal, povaţovala za správné.
Po svatbě se odstěhovali do Baku, přístavního města na pobřeţí Kaspického moře. Zde byl Stalin zvolen tajemníkem stávkového výboru. Keke se začala ţivit jako švadlena. Stalin na ni však neměl mnoho času. Pracoval přes celý den a dlouho do noci. Dne 23. března 1905 Keke porodila syna Jakova a těţce onemocněla. Její zdravotní stav se po porodu rychle zhoršoval. Dostala zánět pohrudnice a z něj se rozvinula rychle postupující tuberkulóza. Stalin byl právě na návštěvě u Lenina a neměl na svoji ţenu čas. Začal ji dokonce podvádět. Svoje chování ospravedlňoval tím, ţe Keke není ve stavu, kdy by mohla mít pohlavní styk. Dne 10. dubna ji Stalin navštívil a ona odpoledne zemřela. Na jeho slib byla pochována podle rituálu ortodoxní církve. 5) Po jejím pohřbu Stalin řekl jejímu příbuznému Iremašvilimu: „Ona byla jediný člověk, který dokázal obměkčit mé kamenné srdce. Nyní je mrtvá a s ní odumřel veškerý můj vřelý cit k lidstvu.“ Poloţil si ruku na srdce a pokračoval: „Uvnitř je tak pusto, tak nevýslovně prázdno.“ 6) O svého dvouletého syna Jakova neprojevil Stalin nejmenší zájem a chtěl ho odloţit do sirotčince. Nakonec se ale Jakova ujali Kekin bratr Alexej se ţenou. Ani později Stalin se svým synem neměli dobrý vztah. Jakov se pokusil spáchat sebevraţdu, ale pouze se zranil. Tehdy ho Stalin navštívil v nemocnici a řekl: „Ha, netrefil ses.“ A odešel. Nakonec Jakov padl do německého zajetí a zde zemřel. Stalin chtěl smazat ze ţivota vše, co by mu Keke připomínalo. Nechal proto nejprve zavřít, posléze popravit jejího bratra Alexeje se ţenou, druhého bratra Ivana nechal vyhostit na Sibiř a její sestra Marie byla zatčena a zemřela za záhadných okolností ve vězení. Poslední příbuznou byla Jakovova manţelka Julie, kterou nechal Stalin také zastřelit. 7)
Naděžda Sergejevna Allilujevová Naděţda Allilujevová byla druhá ţena Josefa Stalina. Krátce předtím, neţ se Stalin ukryl u vdovy Svanidze a poznal Jekatěrinu, pobýval u přítele Sergeje Allilujeva. Mohl tam však zůstat pouze několik dní, protoţe bydleli v malém bytě a Allilujevova manţelka Olga Eugeněvna porodila dceru Naděţdu. Kdyţ byla Naděţda ještě batole, zachránil ji Stalin v Baku před utopením. Narodila se na jaře roce 1901. Byla poloviční Gruzínka a poloviční Ruska. 8) V roce 1917, kdyţ se u nich objevil Stalin, jí bylo teprve patnáct let a studovala na soukromém gymnáziu. U nich doma panovala revoluční nálada, matka opustila otce a Naděţda trávila mnoho času se sestrou Annou. Sergej Allilujev nabídl Stalinovi ubytování. Tehdy se Stalin setkával s dívkami skoro kaţdý den. Vyprávěl jim mnoho příběhů ze svého ţivota, mnohdy však ne zcela pravdivých. Přestoţe byl o dvacet jedna let starší, udělal Stalin na mladou a nezkušenou Naděţdu veliký dojem. 9) Naděţda byla velká krasavice. Byla drobná, křehká, s velice bílou pletí, rovným nosem a hnědýma očima. Velmi se zajímala o politiku. Ztotoţňovala se s cíli bolševiků. Byla nadšená z politických idejí komunismu – vytvořit ústavní vládu, odstranit kapitalismus a zřídit novou společnost. Stalina uctívala jiţ od svého dětství. Odešla tedy z gymnázia a začala pracovat jako Stalinova sekretářka. Dne 25. října 1917 převzali bolševici moc. Krátce poté několik států vyhlásilo nezávislost a Stalin se stal lidovým komisařem pro národnostní otázky. Měl za úkol začlenit odpadlé státy zpět. Naděţda zůstala v Petrohradě a čekala na jeho návrat. Ještě před tím, neţ Stalin odjel, se stala jeho milenkou. Vysvětlil jí, ţe na svatbu teď není čas, ţe je nyní příliš zaměstnán politickými záleţitostmi. Pro to měla Naděţda také pochopení. Svatba se ale konala jiţ 24. března 1919 na matričním úřadě v Moskvě. Svatební pokrm uvařil sám Stalin. Naděţda svého manţela obdivovala a podporovala. Odstěhovali se do malého domku blízko Kremlu. Naděţda začala pracovat jako sekretářka u Lenina. Brzy toho však musela kvůli těhotenství nechat.
10)
Za necelý rok se jim narodil syn Vasilij. Kdyţ se za dalších
několik let narodila dcera Světlana, přestěhovali se do většího bytu v Kremlu. Byt sestával ze tří loţnic, salonu a kuchyně. Celý byl vybaven cenným nábytkem ze Zimního paláce v Petrohradě. V bytě bylo umístěno ještě velké klavírní křídlo, protoţe Naděţda byla výborná klavíristka. Ani v této době nevěnoval Stalin příliš mnoho času rodině. Naděţda vedla ţivot matky a ţeny v domácnosti. Začala se starat i o Stalinova syna z prvního manţelství, Jakova, který se nastěhoval k nim do Kremlu. Volný čas trávila s přítelkyněmi a ţenami hlavních
představitelů z Kremlu. U Stalinových přátel a spolupracovníků byla velmi oblíbená. Za nějaký čas se ale doma začala nudit. Kdysi byla angaţovaná komunistka a teď musela sedět doma a nemohla se podílet na vzniku nového státu. Proto stále častěji docházelo mezi manţeli k hádkám. Její švagr byl svědkem některých výstupů a později o tom napsal: „Nebylo žádným tajemstvím, že Stalin s Naděždou nevycházel dobře, hlavně kvůli svým obscénním žertům a oplzlým výrazům, které by nesnesla žádná žena, která v sobě má trochu sebeúcty, a to zvláště před hosty. Všechny Naděždiny pokusy umlčet ho končily tak, že byl ještě ordinérnější, především když byl opilý.“ 11) Jejich vzájemné vztahy se zhoršili, kvůli Naděţdině touze hrát určitou roli v politickém ţivotě. Kdyţ Stalin zjistil, ţe ho děti povaţují za „mručivého patrona“ jeho cit k Naděţdě ještě více ochladl. Po sedmi letech jiţ jejich manţelství nebylo ani trochu šťastné. Několikrát se stalo, ţe opilý Stalin přivedl domů mladou milenku a poţadoval po Naděţdě, aby přihlíţela všemu, co následovalo nebo chtěl dokonce mít zároveň sex s oběma. Tehdy se Naděţda zavírala a zamykala do pokoje své dcery Světlany. Následující den se jí Stalin vţdy omluvil a ona mu vše odpustila. Nechtěla se s ním rozvést, stále ještě ho obdivovala a ctila jako nejmocnějšího muţe Ruska. Uznávala jeho zásluhy o vlast. V roce 1926 uţ to ale nevydrţela a utekla i s dětmi k rodičům do Leningradu. Chtěla se natrvalo odstěhovat k sestře a švagrovi na Ukrajinu. Stalin jí nakonec přemluvil, aby se vrátila. Tak Naděţda odjela zpět do Moskvy, ale stanovila si i určité poţadavky. Chtěla začít studovat na průmyslové akademii a stát se inţenýrkou. Stalin nejprve kategoricky odmítl. Ale Naděţda byla neústupná, poţádala o podporu svého švagra a nakonec povolení získala. Ve škole studovala pod krycím jménem a snaţila se být nenápadná. 12) U studentů byla velice oblíbená. Získala si na akademii mnoho přátel a od studentů se teprve dozvěděla, jaký je ve skutečnosti ţivot v Rusku. Řekla tedy vše Stalinovi a čekala, ţe se poměry v zemi nějak změní. Ale Stalin s tím nic nedělal. Naopak ještě zjistil jména studentů, kteří hovořili s jeho ţenou, a nechal udělat čistku na vysokých školách. Byla zděšená, kdyţ například zjistila, ţe ţenám a dětem těţce pracujících lidí byl sníţen příděl potravin, dozvěděla se o masových popravách, zatýkání a hladomoru. Tak poznala, jaký je doopravdy její manţel. Do té doby si myslela, ţe vše co dělá je správné. Pokusila se své studentské kolegy podporovat penězi, potravinami, oblečením a snaţila se dělat vše, aby je chránila před tajnou policií. Začala kritizovat Stalina a jeho politiku. Stalin to povaţoval za zradu, začal se opíjet a vodit si domů milenky ještě častěji. Dokonce jednou v noci roztrhal Naděţdinu fotografii. Chtěla bojovat za své politické názory, ale Stalin všechny své politické odpůrce zlikvidoval, a
tak zůstala Naděţda sama. V jejich domě docházelo k velikým hádkám. Stalin začal být nevlídný a třeba i několik dnů s Naděţdou nemluvil. Mnoho lidí si o Naděţdě myslelo, ţe je psychicky labilní. Její matka trpěla schizofrenií a říkalo se, ţe Naděţda zdědila tuto nemoc po ní. Ve svých třiceti letech vypadala o mnoho starší. 13) Jejich manţelství skončilo dne 8. listopadu, v den patnáctého výročí Velké říjnové revoluce, Naděţdinou smrtí. Existuje mnoho verzí o Naděţdině smrti. Podle jedné verze se Naděţda zúčastnila spolu se Stalinem koncertu k výročí. Po koncertě se dozvěděla, ţe jeden student z akademie má být zastřelen. Sotva se vrátili domů, ţádala manţela, aby zasáhl. Stalin se rozčílil a řekl, ţe mu nesmí poroučet. Byla hysterická. Řekla mu: „Týráš vlastního syna, týráš svou ženu, týráš celý ruský národ! Já tě opustím, ať se ti to hodí nebo ne!“ Stalin jí podal skleničku s jedem a poručil jí, aby to vypila na uklidnění. 14) Podle další verze byli manţelé po koncertě hosty v domě Klimenta J. Vorošilova, maršála Sovětského svazu. Zde se konala politická debata. Naděţda do ní zasáhla a poprvé veřejně kritizovala manţelův teroristický reţim. Stalin jí začal oponovat velice nevybíravým způsobem Naděţda tedy odešla napřed domů a spáchala sebevraţdu revolverem značky Walther, kterou dostala od svého bratra. 15) Třetí verze tvrdí, ţe Naděţda zemřela kvůli ţárlivosti. Na slavnostní večer u Vorošilovových se chystala velice pečlivě. Chtěla Stalinovi dokázat, ţe je stále ještě přitaţlivá ţena. Oblékla si černé večerní šaty s růţemi a udělala si nový módní účes místo obvyklého drdolu. U Vorošilovových se sešla velká společnost. Stalin začal flirtovat s jinou ţenou. Zde se zase údaje trochu liší. Podle jedné verze uţmoulal z chleba kuličku a hodil ji po ţeně generála Jegorova. 16) Podle verze jiné odešel Stalin z oslavy zavěšen do Rózy Kaganovičové, sestry aparátníka Lazara Kaganoviče. Před společností podal ţeně sklenku se slovy: „Hele, napij se!“ Naděţda odpoví: „Já nejsem žádná ‚hele‘!“ On po ní hodil špaček od cigarety a vychrlil mnoho nejoplzlejších nadávek. Naděţda opustila oslavu a ráno byla nalezena mrtvá. Neví se přesně, zda spáchala sebevraţdu nebo ji zastřelil Stalin. Příčina smrti byla dlouho utajena. Po Moskvě se začalo šířit, ţe spáchala sebevraţdu předávkováním prášky nebo zemřela při autonehodě. Později vyšla polooficiální zpráva, ţe Naděţda zemřela na akutní zápal slepého střeva. Nakonec Stalin rozšířil zprávu, ţe jeho ţena byla dlouho nemocná a proti všem varováním lékařů vstala brzy z lůţka. Byl jí vystrojen státní pohřeb a Naděţda byla pochována na hřbitově Novoděvičího kláštera. Podle výpovědi Stalin mlčky postál u rakve, pak ji od sebe silou odstrčil a odešel. Pohřbu se nezúčastnil a hrob nikdy nenavštívil. Večer se vrátil do Kremlu a choval se, jako by se nic nestalo. Dokonce strávil noc s jednou mladou stenotypistkou.
Naděţdina smrt vyvolala vlnu zatýkání, která postihla i její rodinu. Stalin povaţoval svou manţelku za zrádkyni, proto zatýkal i její příbuzné a posílal je do Gulagu.
17)
Zde uvádím část nekrologu, který vyšel v časopise Pravda: „Odešla naše drahá a blízká soudružka, odešel skvělý člověk. Opustila nás ještě mladá, plná sil, nekonečně oddaná straně a revoluci.“ 18)
Róza Mojšejevna Kaganovičová O Róze Kaganovičové se informace v literatuře také liší. Běţně se o ní hovoří jako o Stalinově třetí manţelce, v některých knihách je ale uvedena pouze jako jeho dlouhodobá partnerka, se kterou se nikdy nevzali. V jedné knize jsem dokonce našla informaci, ţe ţádná Rosa v rodině Kaganovičů nebyla. Tuto informaci se mi bohuţel nepodařilo ověřit. 19) I informace o jejich seznámení jsou odlišné. Podle jedné verze se Stalin seznámil s Rosou v den smrti jeho druhé ţeny Naděţdy. Podle jiné verze je seznámil Molotov aţ několik měsíců po Naděţdině smrti, dne 9. března 1933. Byla to sestra Kaganovičů, čtyř bratrů, z nichţ nejznámější byl Lazar, Stalinův důvěrník a blízký spolupracovník. Kdyţ se seznámili, bylo Róze dvacet sedm let, byla přesně o polovinu mladší neţ Stalin. Byla ctiţádostivá a sebevědomá, angaţovala se ve veřejném ţivotě. Začínala jako knihovnice, potom ale dělala filmovou kritičku a lektorku literatury na moskevské univerzitě. Róza byla velmi atraktivní ţena. Byla vysoká, štíhlá a vţdy vkusně oblečená. Měla kaštanově hnědé vlasy, zelené oči, rovný nos a bílé zuby. Měřila 170 centimetrů, tedy o pět centimetrů víc neţ Stalin. Bylo jí jasné, co si Stalin od manţelství slibuje. Hledal ţenu na reprezentaci, jako milenku a matku svých dětí. Róza se díky svému bratru Lazarovi znala s mnoha představiteli z Kremlu, a tak věděla mnoho o Stalinově politice i o jeho četných aférách se ţenami. Přesto ji Stalin fascinoval, lákalo ji stát se první dámou Sovětského svazu a ţít v přepychu. Vzdala se své kariéry a na začátku roku 1933 se provdala za Stalina. Kdyţ se nastěhovala ke Stalinovi do bytu v Kremlu, vyměnila starý vzácný nábytek za nový a moderní. Starala se o Stalinovy děti Světlanu, Vasila a adoptivního Borise, kterého měl Stalin se sekretářkou z Kremlu Jolkou Andrejevnou. Nezakazovala Stalinovi scházet se s jinými ţenami, ale měla také určité poţadavky. Poţadovala právo scházet se neomezeně se svými přáteli, tančit a navštěvovat společenské podniky, chodit do divadla, do opery. Hodně četla a nechtěla být nijak omezována. Stalin její podmínky přijal. Pořídila si byt nedaleko Rudého náměstí, kde si zřídila tzv. Rózin salon a zde neomezeně přijímala návštěvy. Pořádala zde i hudební a literární večery. Scházela se zde duchovní a politická elita města. I v období hladomoru bylo pro hosty připraveno bohaté pohoštění. Róza milovala zahraniční cukrovinky, obzvlášť čokoládu. Podávala hostům i nejvybranější nápoje, přestoţe sama téměř nepila. Starala se perfektně o Stalinovo blaho. Kaţdý den mu vyvařovala jeho oblíbená jídla. Dbala i o jeho kulturní pověst. Zařídila, aby se ukazoval na veřejnosti se známými spisovateli, např. Alexejem Tolstojem. Byla velice oblíbená. Přesně věděla, co se v zemi děje, ale na
rozdíl od Naděţdy se nesnaţila zaujmout pozici proti svému muţi. Neschvalovala jeho teror, ale nikdy ho nezradila. Pouze v kruhu nejbliţších přátel kritizovala některé Stalinovi spolupracovníky. Za jediného čestného bolševika povaţovala Abela Jenukidze. Jejich manţelství však netrvalo dlouho. V roce 1935 uţ Stalina Róza přestala bavit. Dal se s ní tedy rozvést a Róza zmizela beze stopy. Manţelství Rózy Kaganovičové a Stalina bylo podle některých zdrojů později dokonce i popíráno, protoţe Róza byla Ţidovka a v Rusku se stupňoval antisemitismus. 20)
Stalinovy milenky Josef Stalin měl během svého ţivota mnoho milenek. Šlo především o aféry s baletkami, herečkami a zaměstnankyněmi Kremlu. O mnohých se můţeme dočíst v nejrůznější literatuře, některá jména však ani nejsou známá. Také se v jeho kanceláři často pořádaly velké orgie, zněla hudba a před Stalinem musela tančit nahá děvčata. Obvykle si pak jedno nebo více z nich vybral a strávil s nimi noc. Stalinův spolupracovník Malenkov k jeho aférám poznamenal: „Bylo jich tolik, že není možné mít o všech přehled.“ Já se ve své práci pokusím zmínit alespoň několik významnějších ţen, se kterými měl Stalin poměr. Jolka Andrejevna Byla sekretářkou z Kremlu. Stalin s ní udrţoval poměr za ţivota s Rózou a měl s ní syna Borise. Toho později Róza přijala do domácnosti a vychovávala společně s ostatními dětmi. Anja Markovna Černinková Bydlela ve Stalinově bytě krátce po zmizení jeho ţeny Rózy. Ţili spolu asi tři roky. Byla to asi třicetiletá blondýna s modrýma očima a vlasy ostříhanými nakrátko. Vţdy chodila dobře oblečená. Pracovala mnoho let jako stenotypistka na ústředním výboru. Byla známá pro svou milou povahu a náklonnost k alkoholu. V roce 1939 porodila dceru. Dítě bylo hned po porodu umístěno v dětském domově ústředního výboru strany pod jménem Naděţda Jossifovna Černinková a víc uţ se o ní nevědělo. Stalin měl během společného ţivota s Anjou mnoho jiných ţen, stejně jako za ţivota své druhé ţeny Naděţdy. Anja si však nikdy nestěţovala, dokonce ani kdyţ si přivedl manţelku domů a chtěl spát s oběma. Na jaře 1941 oznámil Anje, ţe by měla na nějaký čas odjet do ozdravovny ústředního výboru v Suchumi a on, ţe pojede do své vily v Soči. Anja ho začala podezřívat, ţe má poměr s jinou ţenou. Stalin nesnášel ţárlivost svých ţen a milenek, a tak donutil Anju odjet. Od té doby o ní nikdo neslyšel. Marfa Kanidze Byla ţena, se kterou měl Stalin poměr jiţ za společného souţití s Anjou. Byla to hezká, mladá dívka, ale ani jejich vztah netrval dlouho. Stalin ji vzal s sebou, kdyţ 18. června 1941 odjíţděl do Soči. Kdyţ se o několik týdnů později vrátil, byl sám. Stejně jako o Anje nebo Róze, ani o Marfě jiţ nikdo neslyšel. Lida Michajlovna Vavrina Oslovovaná téměř výhradně Lidočka, byla velice hezká, větší neţ Stalin a ve svých čtyřiceti letech vypadala o dost mladší. Měla tmavohnědé vlasy a velké modré oči. Během jejich společného ţivota neměl Stalin ţádné milenky a ani v kanceláři se nekonaly proslulé orgie. O jejím pozdějším osudu není nic známo. 21)
Jevgenie Pavlovna Movšina Jevgenie se seznámila se Stalinem, kdyţ mu bylo jiţ kolem šedesáti let. Jí bylo něco málo přes dvacet. Měla dlouhé, rudé, vlnité vlasy, tmavohnědé oči a jasně bílou pleť. Byla neteří člena předsednictva bolševické strany Andreje Andrejeviče Andrejeva. Jejich láska, ale skončila pro Jevgenii tragicky. Zamilovala se do mladšího muţe, Kolčakova, který byl pracovníkem Stalinova sekretariátu. Jednou se Stalin nečekaně vrátil z kanceláře do bytu a našel Jevgenii v Kolčakově společnosti. Stalinův spolupracovník Lev Mechlis o tom vyprávěl: „Byl jsem ve vedlejší místnosti a slyšel zvuky ran. Ale neodvážil jsem se do ložnice vstoupit. O chvíli později vešel Josef Vissarionovič do místnosti, táhl za vlasy Jevgenii a Kolčakova a nařídil mi, abych okamžitě zavolal Beriju. Oba provinilci byli nazí a krváceli z úst a nosu. Lavrentij Berija přišel pět minut po mém telefonátu. Josef Vissarionovič, který stále ještě držel oba za vlasy, nařídil: ‚Odstraňte ty jedovaté hady z mých očí! Postarej se, abych se s nimi a s jejich smrdutými jmény už nikdy nesetkal!‘ Berja namítal, že nemůže provinilce dát odvést nahé. Kdyby je někdo viděl, mohlo by to dát podnět k zbytečným řečem. Směli se tedy obléknout…“ 22) Jevgenie Pavlovna Movšina byla poslední ţenou, se kterou Stalin udrţoval delší poměr. Po ní následovaly uţ jen mladé dívky, které mu do Kremlu vodili jeho přátelé. Mnoho z jeho spolupracovníků naléhalo, aby se znovu oţenil, ale Stalin odmítal. Valentina Vasilijevna Istominová Na konci ţivota měl Stalin pouze hospodyni Valentinu Vasilijevnu Istominovou, která se starala o jeho domácnost. Často ho doprovázela při jeho dovolených v Soči u Černého moře. Historici nevědí jistě, jestli spolu Stalin s jeho hospodyní měli nějaký poměr. Jediným známým faktem je, ţe kdyţ Stalin zemřel, Valentina ho objímala a hystericky naříkala. 23)
Závěr V závěru své práce bych nejprve chtěla věnovat prostor pouţité literatuře. V Městské knihovně v Jihlavě můţeme nalézt mnoho ţivotopisných knih o Stalinovi. Bohuţel tyto knihy se většinou zabývají pouze politickými problémy. Podařilo se mi ale sehnat i relativně velké mnoţství knih, které se zabývaly přímo jeho osobním ţivotem a ţenami. Upřesním-li tuto informaci, nalezla jsem asi sedm knih, ze kterých jsem mohla čerpat. S mnoţstvím zdrojů jsem tedy potíţe neměla. Přesto jsem se setkala s jedním velkým problémem, který mi psaní celé práce zkomplikoval. Literatura se v mnoha důleţitých faktech, týkajících se jeho milostného ţivota, velice liší. Nejpravděpodobnějším důvodem těchto odlišností je, ţe tajné archivy v Rusku jsou uzavřeny a lze do nich jen těţko proniknout. Historikové pak nemají podloţená fakta a mohou některé věci pouze odhadovat. Proto jsem narazila například na nesrovnalosti týkající se věkového rozdílu Stalinových dětí. Také o smrti jeho druhé ţeny Naděţdy toho příliš mnoho nevíme a můţeme spíš polemizovat. Dalším příkladem můţe být fakt, ţe se neví, jestli Róza Kaganovičová byla Stalinovou zákonnou manţelkou či ne. V jednom zdroji jsem nalezla informaci, ţe jejich manţelství bylo dlouho popíráno. To by mohlo vysvětlit, proč se její jméno v některých knihách vůbec neobjevuje. Další problémy, které se v průběhu zpracovávání vyskytly, jiţ nebyly tak závaţné. Z důvodů rozsahu práce jsem se musela naučit vybírat pouze podstatné informace. Také některé zdroje byly velice nepřehledné, prolínal se Stalinův osobní ţivot s jeho ţivotem politickým, a tak jsem potřebné informace musela mnohdy několikrát opakovaně vyhledávat. Nemohu však literaturu pouze kritizovat. Dozvěděla jsem se mnoho přínosných informací, nejen o Stalinově soukromém ţivotě, ale i o tehdejší situaci v SSSR. Ačkoliv jsem v některých knihách ani nenalezla podklady potřebné pro svou práci, začetla jsem se do nich a nové poznatky mě velmi zaujaly. Hodnocení vlastní práce je velice těţké. Věřím, ţe jsem zpracovala i několik informací, které jsou pro čtenáře zcela nové. Doufám také, ţe mnou získané informace byly čtenáři poskytnuty přijatelnou formou. Jinak mohu dodat snad pouze to, ţe zpracovávání tohoto tématu mě velmi bavilo a zajímalo. Proto myslím, ţe tato práce má největší přínos pro mě samotnou. Zajímají mě osudy mnohých ţen a myslím si, ţe Stalinovy ţeny jsou téma, které by se dalo ještě nadále zpracovávat a rozšiřovat. Moţná v budoucnosti, aţ se člověk snadněji dostane k tajným pramenům, se touto problematikou bude někdo zabývat ještě podrobněji a vnese světlo do nevyjasněných osudů.
Seznam použité literatury Windgassenová, A.: Spojeny s mocí. Praha, nakladatelství Brána 2006 Fishman, J. – Hutton, J. B.: Soukromý ţivot Josefa Stalina. Praha, nakladatelství Práce, s. r. o. 1974 Dörrzapf, R.: Lásky slavných muţů. Praha, nakladatelství Ikar Praha, spol. s. r. o. 1998 Ströbinger, R.: Intimity rudých bossů i osudy kremelských ţen. Praha, nakladatelství MagnetPress 1994 Ilizarov, B. S.: Tajný ţivot Stalina. Olomouc, nakladatelství Fontána 2005 Radzinskij, E.: Stalin. Praha, Mladá fronta 1998 Vasiljevová, L.: Ţeny v Kremlu. Praha, Mladá fronta 1996
Seznam literatury
Windgassenová, A.: Spojeny s mocí. Praha, nakladatelství Brána 2006 Fishman, J. – Hutton, J. B.: Soukromý ţivot Josefa Stalina. Praha, nakladatelství Práce, s. r. o. 1974 Dörrzapf, R.: Lásky slavných muţů. Praha, nakladatelství Ikar Praha, spol. s. r. o. 1998 Ströbinger, R.: Intimity rudých bossů i osudy kremelských ţen. Praha, nakladatelství MagnetPress 1994 Ilizarov, B. S.: Tajný ţivot Stalina. Olomouc, nakladatelství Fontána 2005 Radzinskij, E.: Stalin. Praha, Mladá fronta 1998 Vasiljevová, L.: Ţeny v Kremlu. Praha, Mladá fronta 1996 Shaw, K.: Šílenství mocných. Praha, nakladatelství Metafora, spol. s r. o. 2005 Tucker, R.: Stalin. Praha, nakladatelství Dialog 1995
Poznámkový aparát 1) Windgassenová, A.: Spojeny s mocí. Praha, nakladatelství Brána 2006, s. 8–9 2) Fishman, J. – Hutton, J. B.: Soukromý ţivot Josefa Stalina. Praha, nakladatelství Práce, s. r. o. 1974, s. 12. 3) Windgassenová, A.: c. d., s. 11. 4) Dörrzapf, R.: Lásky slavných muţů. Praha, nakladatelství Ikar Praha, spol. s. r. o. 1998, s. 101. 5) Windgassenová, A.: c. d., s. 12–13. 6) Dörrzapf, R.: c. d., s. 94. 7) Ströbinger, R.: Intimity rudých bossů i osudy kremelských ţen. Praha, nakladatelství Magnet-Press 1994, s. 28–29. 8) Ilizarov, B. S.: Tajný ţivot Stalina. Olomouc, nakladatelství Fontána 2005, s. 344. 9) Radzinskij, E.: Stalin. Praha, Mladá fronta 1998, s. 97–98. 10) Vasiljevová, L.: Ţeny v Kremlu. Praha, Mladá fronta 1996, s. 94. 11) Windgassenová, A.: c. d., s. 17. 12) Vasiljevová, L.: c. d., s. 97. 13) Windgassenová, A.: c. d., s. 20–21. 14) Fishman, J. – Hutton, J. B.: c. d., s. 49. 15) Windgassenová, A.: c. d., s. 21. 16) Radzinskij, E.: c. d., s. 249. 17) Dörrzapf, R.: c. d., s. 109. 18) Vasiljevová, L.: c. d., s. 100. 19) Tamtéţ, s. 170. 20) Windgassenová, A.: c. d., s. 22–24. 21) Fishman, J. – Hutton, J. B.: c. d., s. 91–100. 22) Ströbinger, R.: c. d., s. 43–44. 23) Tamtéţ, s. 44.
Přílohy
Příloha 1: Stalin ve věku, kdy poznal s Keke Svanidze
Příloha 2: Stalinova první ţena Jekatěrina Svanidze
Příloha 3: Portrét Jekatěriny Svanidze
Příloha 4: Stalinova druhá ţena Naděţda Allilujevová
Příloha 5: Portréty Stalin a Naděţda
Příloha 6: Naděţda se synem Vasjou
Příloha 7: Stalin s Naděţdou
Příloha 8: Stalin s dcerou Světlanou
Příloha 9: Manţelé Stalinovi ve dvacátých letech
Příloha 10: Smrt Naděţdy
Příloha 11: Stalinova třetí ţena Róza Kaganovičová
