LISTY. Týnecké KVĚTNOVÝ ÚVODNÍK 3. Měsíčník obce Velký Týnec 24. ročník Květen 2014 Cena 10 Kč,- Den Malého Noe. Z kapsáře vzpomínek Marie Kremláčkové

Týnecké

LISTY Měsíčník obce Velký Týnec

•

24. ročník

•

Květen 2014

•

Cena 10 Kč,-

Foto: P. Peňaška

KVĚTNOVÝ ÚVODNÍK Velevážené čtenářky, vážení čtenáři, jaké slovo nebo slovní spojení se vám vybaví, když se řekne květen? Mně naskočil obraz dvou pádících koní. Buší kopyty do země. Síla a nezdolnost z nich doslova sálá. Pokud se pokusím o nějaký psychoanalytický rozbor, tak pro mne jsou koně především symbolem síly. Ne jenom pro mne. Dřív to byla běžně užívaná fyzikální veličina. Síla motorů se přepočítávala na jednotku HP, kterou zavedl ve fyzice James Watt, aby nějak definoval výkon svého parního stroje. Pro přiblížení vymyslel následující definici: Jedna koňská síla je rovna výkonu, který podává soustavně pracující kůň, který zapřažený v žentouru zdvíhá náklad 180 liber a ujde při tom za hodinu 144 koleček o poloměru 12 stop. Zdá se to trochu komplikované, ale v 19. století tomu rozuměl asi

každý. Dnes už málokdo ví, jak fungoval žentour. Já bych tu jednotku viděl i jako poctu tomu velkému lidskému pomocníkovi, kterého se chystal nahradit. Mně na tom obraze přišla zvláštní ještě jedna věc. Ti koně tvořili pár. Některé útlocitnější čtenářky se zajisté zapýří a drobnou ručkou si zastřou ústa, abych snad nedej Bože nezačal rozebírat nějakou sexuální tématiku. Pro většinu živočišných druhů však není květen až tak ten nejžhavější měsíc. Snad proto, že nečtou Karla Hynka Máchu. To teprve poté, až se člověk ve škole naučí pár jeho veršů, pochopí, že ten kdo zkusí, pak už musí. Já bych se ale rád dostal k tomu slovu pár. Do vozu se zapřahal pár koní. Krajově se někdy užívá i „pára koní“. A jsme opět u toho mocného parního stroje. Ve svém oblíbeném slovníku

etymologickém jsem se však o slově pára toho moc nedozvěděl. Velmi staré slovo indoevropského původu. Tak bych si dovolil ho vyložit po svém. Pára znamená také dva. Oheň a vodu. Malinko jsem zakolísal, jestli to nemá být obráceně vodu a oheň. Ale ne, první definice je správná. V květnu jde o něco víc než jen o páření. (Zase mi sem vniklo slovo, které se s tou párou nějak bratří.) Ale já chci říct, že jde o něco duchovnějšího. Něco, co se nám jen těžko daří uchopit. A přesto to zde na zemi je a má to velkou sílu. Slyším, jak mi napovídáte. Láska. Duch svatý. Hospodin. Adonaj. Život. Pára, do které, když sáhnete, tak vás spálí. Mějme k tomu všemu úctu, protože „Život je především o životě“ (Chaim Cigan). Tak ať jsou vaše dny krásné a dobré. Stanislav Denk

3 Den Malého Noe kapsáře 12 Zvzpomínek Marie Kremláčkové

19 Zákazník

je náš pán, říká restauratér František Facek

20 Týnečtí hasiči na jaře 2014

2

Kronika obce, Starostovýma očima

DUBNOVÉ KALENDÁRIUM 12. dubna

Jarní jarmark

TÝNECKÉ LISTY

DALŠÍ UDÁLOSTI Dne 7. dubna proběhla pravidelná operativní porada Zastupitelstva obce Velký Týnec. Ve dnech 9. a 23. dubna proběhly organizační schůzky ke Dni Malého Noe,

jenž se uskuteční 24. května na vrchu Hradisko. Dne 30. dubna se na Hradisku uskutečnilo Pálení čarodějnic, které připravili týnečtí a čechovičtí junáci.

- Lucka, Verča a kamarádi - společenský dům - od 9:00 hodin

POČASÍ

Království hraje, zpívá a tančí - mikroregion Království - Grygov, sokolovna - 14.00 hodin

Život je kabaret s Liborem Pantůčkem -KŠKS ZO Velký Týnec - malý sál společenského domu - 17:00 hodin 14. dubna

19. zasedání Zastupitelstva obce Velký Týnec - malý sál společenského domu - 17:00 hodin 24. dubna

35. zasedání mikroregionu Království - Obecní úřad Dub nad Moravou - 9:00 hodin 26. dubna

Zlatá liga stolního tenisu Velký Týnec 2014 – 2. kolo - KŠKS ZO Velký Týnec - Sportovní hala ZŠ Milady Petřkové - 9:00 hodin

SLOVO STAROSTY Měsíc květen patří k nejkrásnějším obdobím celého roku. Je to stará otřepaná fráze, ale chvála Pánu Bohu stále platí! Občany naší obce v ní čeká řada příjemných kulturních a sportovních zážitků. Již v polovině měsíce proběhne tradiční folklorní akce Sečeni lúke. Znovu vyzývám všechny milovníky přírodních krás, aby nelenošili a přišli v sobotu 17. května na vrch Hradisko. Ti dospělí si mohou vzít kosu s sebou, neboť budou mít příležitost vzpomenout si na to, jak naši předci sekli trávu bez rachotu motorových sekaček. O týden později nás čeká Den Malého Noe, což je akce opět odehrá-

Měsíc duben byl příjemným jarním časem. Naštěstí začalo i pršet, což prospělo úrodě našich zemědělců. Stromy i keře rozkvetly o čtrnáct dnů dříve než obvykle. Hrozilo tak, že prvomájový polibek nebudeme moci uskutečnit pod rozkvetlou třešní! Prvních osm dnů bylo téměř letních, poslední dva to poněkud zkazily. Jen v noci bylo

poněkud chladněji. Noc: 3, 4, 5, 5, 5, 5, 4, 8, 7, 6. Den: 16, 20, 20, 20, 18, 19, 22, 20, 10, 10. Druhá dekáda byla poněkud standardnější, resp. odpovídala teplotám typickým pro duben. Noc: 1, 5, 6, 7, 4, 4, 2, 0, 6, 9. Den: 15, 15, 15, 8, 10, 10, 13, 16, 19, 16. Závěr měsíce byl opět teplý. Ne sice s tropickými teplotami nad 25 stupňů, jak se to někdy stává, ale přesto bylo příjemně teplo. Noc: 10, 12, 12, 11, 12, 12, 12, 9, 11, 9. Den: 20, 20, 22, 21, 20, 22, 19, 14 (pršelo), 20, 21. Letos po delším čase panovalo klasické jaro. Nesklouzli jsme se ze zimy do léta…

ŽLUTÉ JARO

vající se na poutním místě nad Velkým Týncem, tedy na Hradisku. Jeho vrcholem bude jistě odpolední koncert houslisty Pavla Šporcla. Pokud si budete chtít zasportovat, doporučuji vám si ráno přivstat a vyrazit do sportovního areálu ZŠ Milady Petřkové a TJ Sokol Velký Týnec. Tam se budete moci zapojit do řady sportovních soutěží, o nichž si můžete přečíst na jiném místě Týneckých listů. Poslední víkend v květnu bývá zasvěcen národopisné akci Kácení máje. Tentokrát se bude odehrávat v modrém hávu, protože na zámeckou zahradu dorazí i šmoulové, aby s dětmi oslavili jejich slavný den!

Foto: Petr Hanuška Svatý Marek v zajetí žlutého moře Stránku připravil Petr Hanuška

Obecní úřad Velký Týnec Zámecká 35, 783 72, Velký Týnec 1 Úřední hodiny pro veřejnost: pondělí a středa 7:30 – 12:00 a 13:00 – 17:30 Telefonické kontakty: Starosta obce - PhDr. Petr Hanuška Ph. D. ....................585 585 fax: 585 Místostarosta - Mgr. Stanislav Denk .............................585 Místostarosta - Jaroslav Chytil ......................................585 Sekretariát - Radka Tomečková ....................................585 Matrika, sociální věci - Oldřiška Kellerová ...................585 Stavební úřad - Ing. Jaroslav Trnečka ...........................585 Stavební záležitosti - Eva Krkošková ............................585 Účetní obce - Radana Procházková ...............................585 Správce obecního majetku - Petr Drápal .......................585 Obecní policie Velký Týnec ............................................725

391 151 391 151 151 151 151 151 151 151 151 544

495 113 506 120 119 111 115 118 114 116 112 540

Elektronické adresy: [email protected], [email protected] TÝNECKÉ LISTY - Měsíčník Obce Velký Týnec. Vydává Obec Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72 Vel. Týnec 1, IČO 00299669. Ev. číslo MK ČR: E 12522. Ročník XXIV., č. 5. Vyšlo v květnu 2014. Cena výtisku 10,- Kč. Adresa redakce: Zámecká 35, 783 72, Velký Týnec, e-mail: [email protected]. Šéfredaktor: PhDr. Petr Hanuška, Ph.D., tel. 585 151 113, e-mail: [email protected]. Redakční rada: Ing. Marta Kypusová, Mgr. Vendula Vránová, PhDr. Pavel Pospěch, Mgr. Stanislav Denk e-mail: mistostarosta@ velkytynec.cz. Grafická úprava: Pavel Peňaška, e-mail: [email protected]. Tisk: EPAVA, Chválkovická 5, 779 00 Olomouc. Poznámka redakce: Uveřejněné dopisy nemusí být totožné se stanoviskem redakce. Neoznačené fotografie - archiv TL nebo archiv autora.

Obecní servis

TÝNECKÉ LISTY

Noc kostelů Kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Velkém Týnci

Pátek 23. května 2014 20:00 – 20:20 Komentovaná prohlídka interiéru kostela 20:20 – 20:40 Možnost osobní prohlídky kostela Výstava liturgických předmětů a oděvů 20:50 – 21:10 Varhanní koncert (hraje J. Gottwald) 21:15 – 21:30 Místní schóla, písně s kytarou 21:30 – 22:00 Prohlídka kúru, komentář k rekonstrukci varhan

3

4

Obecní servis

TÝNECKÉ LISTY

NOVÉ KNIHY Místní knihovna Velký Týnec Beletrie 1. 2. 3. 4. 5.

Haran, E.: Planoucí eukalypty Howell, H.: Ochránce z Vysočiny Kepler, L.: Písečný muž Kimmel, J.: Soud padlých andělů Koláček, L.: Božská královna prokletých

6. Lauerová, S.: Hračka 7. Linková, Ch.: Zapomenuté dítě 8. Lustig, A.: Colette 9. Motlová, M.: Česká říkadla P10. etráková, M.: Jemnolásky 11. Váňová, M.: Náhoda nebo osud

Naučná literatura

KINO

Připravila Marta Ivančíková

1. Toušlová, I.: Toulavá kamera 17

Místní knihovna Vsisko Beletrie dospělá 1. 2. 3. 4. 5.

´ VELKY´ TYNEC

Maxim E. Matkin: Mexická vlna Chris Cleave: Včelička Frederick Forsyth: Spis Odessa David Morrell: Na ostří Claire Castillon: Havěť

Představení pro MŠ

6. Lilian Jackson Braun: Kočka, která cítila krysu 7. Ženy vidí za roh 8. Petr Macek: Golemův stín

Produkce: ČR, vstupné 10,- Kč

2. května 10:00 hod

VEJŠKA

Beletrie dětská 4. Iva Macků: Teen pop 5. Kiki Thorpe: Zvonilka a kouzelné kladívko

1. Peyo: Šmoulinka 2. Peyo: Šmoulové na plovárně 3. Jacqueline Wilsonová: Kočičí mumie

ZA KAMARÁDY Z TELEVIZE

Připravila Eliška Navrátilová

Volné pokračování Gymplu dopadlo skvěle. V hlavních rolích Tomáš Vorel ml. a Jiří Mádl Produkce: ČR, 85 minut, vstupné 50,- Kč, přístupno od 12 let

2. května 19:30 hod

Místní knihovna Čechovice 6. J. O. Curwood, Lovci vlků Zlaté údolí 7. A. G. Iturbe, Osvětimská knihovnice 8. K. Čapek, Válka s mloky 9. K. Čapek, Povídky z jedné kapsy 10. J. Neruda, Povídky malostranské Arabesky Připravila Zuzana Denková

1. K. J. Erben, Kytice 2. F. Lenormand, Případy soudce Ti 3. A. Christie, Tragédie o třech jednáních 4. Ch. Cigan, Kde lišky dávají dobrou noc I. - Altschulova metoda 5. C. Hooverová, Bez naděje Je lepší zjistit pravdu, než věřit lžím?

SLOUPEK POEZIE Miroslav Holman

VŠE JE ZTRACENO Intenzivní drama, které čeká na moři na jachtu a její jednočlennou posádku. V hl. roli R. Redford. Produkce: USA, 100 minut, vstupné 50,- Kč, přístupno od 12 let

9. května 19:30 hod

ATLAS MRAKŮ Mysteriózní drama. Šest žánrově odlišných příběhů. Odehrávají se v různých časech a na různých místech a zobrazují propojení našich činů napříč časem a prostorem. Produkce: USA, 165 minut, vstupné 50,- Kč, přístupno od 12 let

16. května 19:30 hod

NEJVYŠŠÍ NABÍDKA

///

Láska ke kráse může být zničující. Romantické drama.

Tichý je hlas prvního vzadu Řidnoucí řady Řídký řád Dychtivý klas Oddanost pádu Žít a být žat

ŽIVOTNÍ JUBILEA V měsíci květnu blahopřejeme k životním výročím těmto našim spoluobčanům 92 let pan František Richter z V. Týnce

82 let pan Jaroslav Brabec z V. Týnce

91 let paní Marie Knoblochová z Čechovic paní Svatava Zdráhalová z V. Týnce

70 let pan Vlastimil Živec z V. Týnce

88 let pan Květoslav Kolář V. Týnce 87 let paní Marie Schubertová ze Vsiska 86 let paní Blažena Baďurová z V. Týnce

65 let paní Milada Wagnerová z V. Týnce pan Jaroslav Král z V. Týnce 60 let pan Antonín Jeřábek z V. Týnce pan Antonín Bagar z V. Týnce pan Přemysl Teimer z Čechovic pan Ladislav Plachý z V. Týnce

Všem jubilantům srdečně blahopřejeme a přejeme pevné zdraví!

Produkce: ITA, 124 minut, vstupné 50,- Kč, přístupno od 12 let

23. května 19:30 hod

47 RÓNINŮ 47 válečníků se postavilo nepředstavitelné přesile, jen aby očistili čest svého mrtvého pána. Legenda patří k nejznámějším příběhům japonské historie. Produkce: USA, 119 minut, vstupné 50,- Kč

30. května 19:30 hod

Podrobný program kina najdete na adrese www.velkytynec.cz na odkazu KULTURA A SPORT nebo po naskenování QR kódu. Prodej vstupenek probíhá 45 minut před začátkem filmového představení. Pokladna je otevřena po celou dobu promítání. Adresa kina: Kino Velký Týnec, Sokolská 425, Velký Týnec

INZERCE v Týneckých listech

tel.: 585 151 111 [email protected]

Obecní servis

TÝNECKÉ LISTY

5

OBECNÍ POLICIE VELKÝ TÝNEC INFORMUJE Kamerový systém obce Velký Týnec Dne 9. 4. 2014 došlo na ul. Sokolské ve Velkém Týnci k dopravní nehodě, přičemž řidič vozidla, které nehodu způsobilo, z místa odjel. Díky dvěma kvalitním kamerám, které obec používá, bylo možné zpětně identifikovat registrační značku tohoto vozidla a celý případ byl předán Dopravnímu inspektorátu Policie České republiky.

Městský resp. obecní dohlížecí a kamerový systém je efektivní nástroj situační prevence kriminality a může obci, ale samozřejmě i občanům, asistovat při dohledu nad dodržováním veřejného pořádku v obci a současně přispívat k dohledu nad bezpečností a plynulostí provozu na pozemních komunikacích.

V současnosti obec žádá pro rozšíření kamerového systému příspěvek od Olomouckého kraje, který vypsal dotační titul zaměřený právě na prevenci kriminality. Pro tuto žádost bylo nezbytné zpracovat množství dokumentů (analýzy, plány rozvoje, směrnice provozu atd.). O výsledku přidělení příspěvku, a v jaké výši, Vás budu infor-

movat v některém z budoucích čísel Týneckých listů. Záměrem obce je postupně budovat kvalitní kamerový systém, který bude systematicky dohlížet na vytipované lokality, které jsou nejvíce ohroženy různorodým protiprávním chováním a bude tak přispívat k celkovému bezpečnějšímu klimatu v obci.

Podomní prodejci a nabízení rozličných služeb obchůzkou jednotlivých domů Nařízení obce č. 1/2013, které je účinné od 1. 8. 2013 upravuje problematiku podomního prodeje a na území obce takové činnosti zakazuje. Pro účely tohoto nařízení se rozumí: a) prodejcem fyzická nebo právnická osoba, která prodává zboží nebo poskytuje služby; za prodejce se rovněž považuje fyzická nebo právnická osoba, která zprostředkovává prodej nebo poskytování služeb,

b) podomním prodejem prodej zboží a poskytování služeb bez předchozí objednávky, případně i pouhá nabídka zboží či služeb, které jsou provozovány fyzickými osobami či zástupci právnických osob obchůzkou jednotlivých bytů, domů, jakož i objektů sloužících k rekreaci. Bohužel neustále se objevují různí prodejci, kteří nabízejí služby a informace. Dále se také zaštiťují tvrzením, že oni nic nenabízí, pouze infor-

mují a obchází jen své firemní klienty. Pokud by si však podrobně prostudovali výše uvedená ustanovení Nařízení č. 1, bylo by jim ihned zřejmé, že se dostávají s těmito body do konfliktu a podobné výmluvy nemají žádnou legislativní oporu; činnosti, které jsou zakázány, jsou specifikovány přesně a velice podrobně. Dne 11. 4. 2014 bylo v místní části Čechovice zadokumentováno chování tří obchodníků, kteří nabízeli levnější ener-

gie a vystupovali jako zástupci společnosti Centropol Energy a.s. Po provedeném šetření a dalších služebních úkonech bylo zjištěno důvodné podezření ze spáchání správního deliktu dle § 58 odst. 4 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích a celá záležitost byla následně oznámena Komisi pro projednávání přestupků Magistrátu města Olomouce, se kterou má obec Velký Týnec uzavřenou veřejnoprávní smlouvu (dále jen KPPP). Pachatelům protiprávního jednání může být udělena pokuta až do výše 200.000,-Kč.

Obecně závazné vyhlášky obce S příchodem teplejšího počasí jsou spojeny zahradnické, stavební a jiné práce, při kterých jsou používány různé zařízení a přístroje způsobující hluk. Proto bych Vám rád touto cestou připomněl platné znění dvou obecně závazných vyhlášek obce, které se oněch aktivit dotýkají, a současně Vás požádal o jejich dodržování. Především se jedná o zákonné omezení

některých specifických činností, které jsou ve vyhláškách uvedeny. Obecně závazné vyhlášky obce jsou k dispozici na webových stránkách obce nebo se s nimi můžete seznámit přímo na obecním úřadě. Důvodné podezření z porušování obecně závazné vyhlášky obce je možné oznamovat obecní policii nebo Policii České republiky.

Obecně závazná vyhláška obce Velký Týnec č. 1/2009, o ochraně nočního klidu a regulaci hlučných činností V čl. 1 je upraven noční klid dobou od 22.00 hod do 6.00 hod. V této době je každý povinen zachovat klid a omezit hlučné projevy. V čl. 2 odst. 2 a 3 je potom uvedeno, že je každý povinen zdržet se o nedělích a státem uznaných dnech pracovního klidu v době od 6.00 hod do 22.00

hod veškerých prací spojených s užíváním zařízení a přístrojů způsobujících hluk, např. sekaček na trávu, cirkulárek, motorových pil, křovinořezů apod. Výše uvedených činností je dále každý povinen se zdržet i o sobotách v době od 6.00 hod do 8.00 hod a v době od 18.00 do 22.00 hod.

ZÁKAZ VEŠKERÝCH PRACÍ SPOJENÝCH S UŽÍVÁNÍM ZAŘÍZENÍ A PŘÍSTROJŮ ZPŮSOBUJÍCÍCH HLUK V OBCI VELKÝ TÝNEC NOČNÍ KLID

22.00-06.00

SOBOTA

06.00-08.00 a 18.00-22.00

NEDĚLE

00.00-24.00 (celý den)

STÁTNÍ SVÁTKY

00.00-24.00 (celý den)

Vždy se jedná o podezření ze spáchání přestupku dle § 46 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, kde je stanoveno, že přestupkem proti pořádku ve věcech územní samosprávy je porušení povinností stanovených v obecně závazných vyhláškách obcí a krajů vydaných na úseku jejich samostatné působnosti.

V čl. 1 bod 2 je uvedeno (s odkazem na § 3 odst. 5 zákona č. 201/2012, o ochraně ovzduší), že lze v otevřených ohništích, zahradních krbech nebo otevřených grilovacích zařízeních spalovat jen dřevo, dřevěné uhlí, suché rostlinné materiály a plynná paliva určená výrobcem, přičemž uvedená paliva nebo materiály nesmějí být kontaminovány chemickými látkami. V čl. 2 je potom stanoveno klíčové omezení, kdy v období od 1. června do 31. srpna nelze spalovat suché rostlinné materiály vůbec (jedná se zejména o preventivní opatření před možným vznikem požárů v letních měsících). K této vyhlášce si dovolím ještě poznámku. Je na zodpovědnosti každého, kdo se chystá v povoleném

Mgr. Filip Raclavský strážník Obecní policie Velký Týnec Pondělí a středa od 10:00 do 17:00 hodin tel.: 725 544 540 email: [email protected] www.velkytynec.cz V naléhavých případech nebo při nedostupnosti obecní policie volejte prosím Policii České republiky: Tísňová linka 158 Obvodní oddělení PČR Olomouc III. 974 766 711

Zákon o přestupcích potom stanoví, že za přestupek podle § 46 odst. 1 a 2 lze uložit pokutu do 30 000 Kč.

Obecně závazná vyhláška obce Velký Týnec č. 2/2007, kterou se stanovují podmínky spalování suchých rostlinných materiálů v obci

Kontakt na obecní policii: OBECNÍ POLICIE

Obecní policie může za přestupek na místě udělit blokovou pokutu do výše 1000 Kč. Pokud přestupce s projednáním věci přímo na místě nesouhlasí, bude věc oznámena KPPP.

Ilustrační fotografie

období spalovat rostlinné materiály, aby tyto materiály nebyly páleny úplně mokré nebo provlhlé. Kouř z mokrých rostlinných materiálů je agresivní, a také zplodiny, které vznikají při hoření vlhkých materiálů, jsou více škodlivé vůči lidskému zdraví, protože reakcí s vodní párou, vznikají další nežádoucí sloučeniny. Jako dobrý nápad se mi jeví i postup, kdy před plánovaným pálením informujete své sousedy o svém úmyslu a o termínu pálení. Může to být jednoduchá informace na lístečku vhozená do poštovní schránky s tím, že se sousedé mohou dopředu připravit; zavřít si všechna okna anebo např. nesušit vyprané prádlo na zahradě. Je to jenom o komunikaci a ohleduplnosti ke svému okolí.

6

Obecní servis

TÝNECKÉ LISTY

POLICEJNÍ STATISTIKY Statistika PČR za 2012, 2013 a první čtvrtletí roku 2014 (Q1) srovnání Olympia a obec Velký Týnec

Připravil Filip Raclavský

8

Obecní servis

TÝNECKÉ LISTY

RADÍME ZAHRÁDKÁŘŮM Častým postrachem pěstitelů ovoce jsou dvě příznakově odlišné choroby, které ale mají mnoho společného. Moniliniová spála květů se projevuje hnědnutím a odumíráním květů, následně pak zavadáním a odumíráním letorostů, na nichž se většinou vyskytuje i klejotok. Choroba škodí především na višních a meruňkách, v menším rozsahu ale i na ostatních peckovinách a ojediněle i na jabloních. Kromě ovocných druhů se běžně vyskytuje i u některých okrasných druhů, jako je višeň plstnatá, mandloň trojlaločná a mandloň nízká. Druhou chorobou je moniliniová hniloba plodů (jablek, hrušek a prakticky všech peckovin), která se vyskytuje převážně na zrajících plodech. K napadení dochází prakticky vždy až po mechanickém poškození (kroupy, fyziologické praskání plodů, poškození hmyzem nebo ptactvem) nebo u plodů poškozených strupovitostí. Jestliže se ale napadeného plodu dotýká plod zdravý, hniloba přerůstá i na tento zdravý i bez toho, že by musel být nějak mechanicky poškozen. Na povrchu napadených částí plodů se vytvářejí světlé, koncentricky uspořádané „polštářky“. Dochází-li k této hnilobě jablek až v průběhu skladování, jsou napadené plody hladké, lesklé, kožovité, hnědé nebo černé. Zde se pak mluví o tzv. černé nebo skládkové formě. Protože i v těchto případech dochází k přenosu infekce kontaktem na sousední plody, je třeba skladované ovoce často prohlížet a napadené plody včas odstraňovat. Všechny napadené plody, ať jsou na stromech nebo pod stromy, ale i napa-

dené větvičky je třeba včas odstraňovat. Důležitá jsou všechna opatření související s ochranou proti obalečům, vrtuli třešňové a proti strupovitostem. Významným zdrojem šíření hniloby jsou vosy. Nejenže poškozováním plodů vytváří velmi vhodné vstupní brány pro infekce, ale ve svém ústním ústrojí dokonce původce hniloby aktivně přenášejí z plodu na plod. Nejvhodnější

ochranou proti vosám je jejich vylapávání na pivo. Zejména meruňky a višně vyžadují prakticky každoročně chemické ošetření proti moniliniové spále, zejména když v době květu je deštivé počasí a chladné počasí. V tomto případě je vhodné na začátku květu použít přípravky Rovral Aquaflo (jen třešně a višně), Horizon 250 EW, Sporgon 50 WP, Talent nebo Teldor 500 SC.

V případě, že je po dobu kvetení chladno a vlhko, je možné ošetření zopakovat při dokvétání. Ošetření chemickými přípravky proti moniliniové hnilobě se již tak často nedoporučuje a je opodstatněné především po poškození kroupami nebo při nadměrném výskytu vos. Protože v těchto případech se ošetřují již zrající plody, je třeba vždy striktně dodržovat ochranné lhůty.

Tip na výlet

TÝNECKÉ LISTY

9

TIP NA VÝLET

Giganti doby ledové

Mamut, srstnatý nosorožec, jeskynní lev, veledaněk, pták moa a další živočichové z doby ledové se od soboty 10. května zabydleli ve dvou největších sálech Vlastivědného muzea v Olomouci - sále sv. Kláry a sále Václava III. Na ploše větší než 650 m tak můžete podniknout výpravu do minulosti staré více než 10 000 let a seznámit se s největšími tvory, kteří v tehdejších dobách obývali kontinenty a mnozí z nich i území České republiky. V plné kráse a životní velikosti se zde představuje 18 vyhynulých zvířat z doby ledové z různých koutů světa, jejichž modely byly vytvořeny v souladu s nejnovějšími vědeckými poznatky. Při realizaci této unikátní expozice

2

spojili své síly paleontologové, modeláři a výtvarníci. Mezi největšími vystavenými modely dominují čtyři metry vysoký mamut a šest metrů dlouhý pozemní lenochod megatherium z Jižní Ameriky. Zajímavý je také příbuzný dnešního pásovce glyptodon. Úlomek jeho krunýře pocházející z Argentiny má ve svých rozsáhlých paleontologických sbírkách i Vlastivědné muzeum v Olomouci. „Výstava Giganti doby ledové má těsnou spojitost s olomouckým regionem. Během pleistocénu (starších čtvrtohor) se na Moravě vyskytovala stáda mamutů srstnatých, koní sprašových, praturů, pižmoňů i samotářských jedinců nosorožců srstnatých. Jeskynní systémy obývali především medvědi a hyeny. Hojné fosilní pozůstatky této fauny nacházíme jako svědectví o její existenci nejen ve spraších po celém Hornomoravském úvalu, ale i v jeskynních sedimentech. Výstava je proto doplněna ukázkami pravých kosterních pozůstatků těchto zvířat z naší paleontologické podsbírky,“ uvedl paleontolog Vlastivědného muzea v Olomouci Tomáš Lehotský. Na výstavě Giganti doby ledové jsou zastoupeny druhy, které vyhynuly před 10 tisíci lety vlivem klimatických změn, ale i ty, které vyhynuly před několika staletími rukou člověka. Kromě opravdových gigantů, jakými byli mamut, pozemní lenochod, největší známý primát Gigantopithecus blacki nebo pták moa, zaujmou i šavlozubec smilodon nebo jeskynní lev po-

žírající mršinu. Každý z modelů je zasazen do scenérie imitující tehdejší životní prostředí daného zvířete. „Ještě nikdy ve stotřicetileté historii našeho muzea nebyla žádná výstava koncipována na tak obrovské ploše, ale giganti vyžadují opravdu gigantický prostor,“ konstatoval ředitel Vlastivědného muzea v Olomouci Břetislav Holásek. „Výstavou Giganti doby ledové jsme chtěli udělat radost hlavně dětem, které mají jedinečnou příležitost prohlédnout si vyhynulá zvířata z bezprostřední blízkosti a uvědomit si jejich ohromující veli-

kost, ale také poznat způsob života těchto živočichů. Pro žáky mateřských a základních škol jsme k výstavě připravili speciální edukační program,“ uzavřel Holásek. Výstava potrvá do 29. června 2014, přístupná je denně kromě pondělí od 9 do 18 hodin. Pavel Peňaška zdroj: www.vmo.cz

10

Výročí

TÝNECKÉ LISTY

KVĚTNOVÁ VÝROČÍ STŘEDOMORAVSKÉHO REGIONU Před 145 lety – dne 7. května 1869 se v Řimicích narodil Jaromír BALCÁREK, učitel, knihovník a režisér Jednoty divadelních ochotníků. Dětství prožil v Charvátech. Otce ztratil v deseti letech a již jako malý jej zastupoval v době nemoci ve hře na varhany. Gymnázium vystudoval ve Slaném, kam se jeho maminka se třemi malými dětmi odstěhovala k příbuzným. Učitelskou dráhu zahájil v Morkovicích a zde pobyl čtyři roky. Založil pěvecký sbor, který tam přetrval několik desetiletí. Do Velké Bystřice přišel v r. 1892 a působil zde 37 let. Zprvu jako učitel, později byl ředitelem školy. V mimoškolní době pracoval v místní veřejné knihovně, kterou vedl v l. 1895–1929. Pod jeho vedením se knihovna stala nejlepší na střední Moravě. Po absolvování státního knihovnického kursu mu byl svěřen dozor nad knihovnami ve čtrnácti obcích. Aktivně působil taky v Jednotě divadelních ochotníků. Režisérem byl zvolen v r. 1903. Pod jeho vedením divadlo doslova vzkvétalo. V r. 1906 převzal i funkci starosty spolku. Záhy získala JDO pověst jedné z nejlepších v širokém okolí. Do divadelní činnosti vnášel nové moderní směry a postupy. Hry sám vybíral, opisoval, většinu režíroval a při představeních působil i jako nápověda. Za jeho vedení se pořádaly národní slavnosti v místním parku. Byla tam uvedena jízda králů, královničky, hanácké svatby, přástky a jiné. V r. 1918 měl spolek na 120 členů, z toho 95 činných. Pečlivě vedl také hospodaření a účetnictví spolku. Výnosy spolku věnoval na veřejnou knihovnu a na školní pomůcky. Organizoval režisérské kurzy, společné návštěvy ochotníků na divadelní představení v Olomouci. Po založení Jiráskova olomouckého okrsku divadelních jednot ÚMDOČ v listopadu 1926 byl zvolen jednatelem jeho výboru. Byl vesnickým jednatelem Umělecké besedy v Praze a důvěrníkem spolku Moravských výtvarných umělců, Družstva práce a Družstva Kola moravských spisovatelů. Zemřel 11. 6. 1929 ve Velké Bystřici. Od jeho smrti je v názvu knihovny jeho jméno. (Hořínek, M. – Nakládal, A.: Almanach k 90. výročí založení ochotnického divadla ve Velké Bystřici. 1967. * Plachá, Z.: Jaromír Balcárek. Velkobystřické noviny, 1992, č. 4, s. 5-6.)

Před 95 lety – dne 7. května 1919 se narodil v Samotiškách Stanislav LÁTAL, filmový výtvarník, scénárista a režisér animovaných filmů. Po maturitě na České reálce v Olomouci v r. 1939 začal v Praze studovat malbu u Cyrila Boudy a Oldřicha Blažíčka. Po uzavření vysokých škol se vrátil na Moravu. Stal se reklamním technikem ve firmě Zora v Olomouci. Tato práce ho nebavila a tak se v r. 1942 vrátil do Prahy, kde nastoupil do Ateliéru filmových triků a od r. 1947 působil ve studiu loutkových filmů Jiřího Trnky. Stal se Trnkovou pravou rukou. Jako animátor spolupracoval na Trnkových filmech a lze říci, že Trnkova filmografie je zároveň filmografií Látalovou. Byl režisérem bajky Liška a džbán (1947), kterou samostatně dokončil, zatímco Trnka začal pracovat na Špalíčku. Průběžně natáčel i vlastní filmy. K nejznámějším patří: Plivník dlaždice Housky, Jak si opatřit hodné dítě, Otýlie a 1580 kaněk, Nebuďte mamuty a Příliš mnoho něhy. Jako animátor se podílel na filmech Jiřího Brdečky, Pavla Hobla a dalších režisérů. Koncem 60. let spolupracoval s Jaroslavem Bočkem (1932 - 2003) na loutkových filmech Sochařka z Poličky a Vdova z Efezu. Látalův talent zaujal Bočka natolik, že o něm u příležitosti 25. výročí jeho praxe u animovaného filmu natočil dokumentární portrét Herec, kterého není vidět. Podobné pocty se u nás dostalo jen Jiřímu Trnkovi. V 70. l. pracoval jako autor a odborný poradce na loutkovém seriálu O Krakonošovi, který vyráběl Krátký film Praha spolu s Drážďanským trikovým filmem. Vrcholem jeho tvorby se stal celovečerní animovaný film Dobrodružství Robinsona Crusoe, námořníka z Yorku. Stanislav Látal byl spolu s Jiřím Kubíčkem autorem scénáře. Za výtvarníka filmu si vybral Adolfa Borna. Film vznikl jako zakázkový projekt německé SWF. Kromě filmů pro děti, byl též mezinárodním porotcem filmů pro děti a věnoval se i knižní ilustraci. Do důchodu odešel v r. 1989. Zemřel 4. 8. 1994 v Praze. (Matrasová, V. : Stanislav Látal. Praha 1984.; * Jansová, D.: Jó, chlapče, byly s tím dost problémy. Rozhovor s umělcem. Z 89, č. 15, s. 16-17. * Kdo je kdo 1994-1995 v České republice. Praha 1994, s. 321.)

Před 65 lety – dne 7. května 1949 se v Prostějově narodil Ludvík MAZUR, fotograf a dramaturg Muzea umění v Olo-mouci, místopředseda Spolku pro komorní hudbu. Olomoucké prostředí začal vnímat od první třídy základní školy. V r. 1971 maturoval na Střední průmyslové škole strojní. Po vojně absolvoval v letech 1976–79 Lidovou konzervatoř v Ostravě, obor fotografie. Poté pracoval ve Výzkumném ústavu zelinářském v Holici u Olomouce. Jeho fotografie zdobí titulní stránky publikací v edici Zahradnické aktuality, které vycházely ve VÚZ od r. 1980. Jeho fotografie ilustrují i propagační publikaci Zahrada Čech (1979) a Dvacet pět let VHJ Sem-

pra (1982). Po otevření Muzea umění na Denisově ulici v r. 1993 začal zde působit jako programový pracovník - dramaturg. Od r. 1994 studoval obor Umění a estetika na FF UP formou distančního studia. Zakončil ho disertační prací Julius Pelikán. Život a dílo. (1996), kde zmapoval sochařské dílo tvůrce nejen na Olomoucku. Je uveden v Almanachu a katalogu k 10. výročí činnosti Galerie G s názvem Decennium Olomouc, který vyšel v r. 2002. Od r. 2005 je místopředsedou Spolku pro komorní hudbu při MFO. Zajišťuje veškerou organizaci koncertů v Muzeu umění, což je vhodný prostor pro koncerty komorního rázu, mezi něž patří i vystoupení mladých a začínajících interpretů. Je také členem výboru Literárního klubu Olomouc a pomáhá při zajišťování kvalitní dokumentace jednotlivých pořadů, ať kamerou, fotoaparátem, zvukovou a další audio-mediální technikou. Jubilantovi srdečně gratulujeme a přejeme mu zdraví, tvůrčí elán do dalších let!

Před 80 lety – dne 9. května 1934 se ve Velkém Týnci narodila Božena MIKEŠOVÁ, rozená Prečanová, spisovatelka a ředitelka nakladatelské a vzdělávací agentury Moravské spektrum se sídlem v Olomouci. Debutovala básnickou sbírkou Dárek pro tebe (1990). Další knihy: Akvamarínové zajetí, Svatba v lese na Hané, Příběhy z lesní stráně, O zvířátkách na paloučku a Co vidělo sluníčko na Moravě jsou uloženy ve fondu sbírkové knihovny Vlastivědného muzea v Olomouci. Autorka žije v Olomouci. Jubilantce srdečně gratulujeme a přejeme jí zdraví, tvůrčí energii a hodně pohody do dalších let!

Před 90 lety - dne 11. května 1924 se v Holici u Olomouce narodil Bohuslav SMEJKAL, knihovník, publicista a bibliofil, významná osobnost literárního a kulturního života olomouckého regionu, nositel Ceny města Olomouce v oblasti kultura. Od r. 1933 žil s rodiči v Samotíškách. V r. 1943 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Poté byl do konce války totálně nasazen. Po osvobození v r. 1945 působil jako knihovník v Obchodní a živnostenské komoře v Olomouci. Další osudy a pokračování ve studiu na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně mu zkomplikovala prověrková komise v r. 1948. O rok později přešel do Státní vědecké knihovny v Olomouci, kde si dálkovým studiem doplnil knihovnické vzdělání a působil zde až do r. 1984. Řadu let vykonával vedoucí knihovnických služeb, v posledním období byl zástupcem ředitele. Po odchodu do důchodu se po třech letech vrátil ke své profesi a v l. 1987-98 zpracovával a pořádal knihovní fond Olomouckého arcibiskupství. Souběžně od r. 1991 se věnoval činnosti v občanském sdružení Matice svatokopecké a jeho dlouhodobá činnost ve Spolku českých bibliofilů v Praze vyvrcholila v r. 1989 čestným členstvím. Bohaté znalosti z oboru využil k rozsáhlé publikační činnosti. Publikoval v řadě deníků a časopisů: Našinec, Stráž lidu, Lidová demokracie, Katolický týdeník, Hanácké noviny, Hanácký a středomoravský den, MF Dnes, Olomoucké listy, Vlastivědný věstník moravský, Střední Morava, Numismatické listy, Holický sborník vlastivědných prací (1966-69), Sborník Státního okresního archivu v Olomouci a Přerově, Středisko VSMO, Zprávy Vlastivědného muzea v Olomouci, Zprávy Spolku českých bibliofilů v Praze, Zpravodaj Vlastivědné společnosti muzejní, Naše knihovna, Čtenář, Knihovník a bulletinu Z knihovnické praxe, který 1981-84 redigoval. V kulturním měsíčníku Kdy-kde-co v Olomouci publikoval pravidelně od r. 1974 a to v rubrikách Cimelia a olomouciana (1974-1975), Olomouc očima výtvarníka (1976), Současná Olomouc (1976), Osobnosti Olomouce (1990-1995) a Olomouc v díle výtvarníků (1993-1995). Od r. 1994 dosud vydal 15 ročenek Občanům Samotišek – květen. Přispíval do sborníků a jubilejních almanachů: Dar přátelství (1955), Rodné zemi (1957), Za hlasem Komenského (1957), V sýpkách ducha (1992), Primum necessarium je vzdělání a mravnost (1997), Slovanské gymnázium literární (2000), Vzděláván budiž (2002), Kleňme se svou vzdělaností jako duha …(2007), Olomouc v české literatuře (2007), Z paměti literární Olomouce (2006) aj. K osmdesátinám mu byla udělena Pamětní medaile Univerzity Palackého. (Bohuslav Smejkal. – LES, příloha Salon. Právo, 27. 11. 2003. * Ševčíková, H. – Petřík, M.: Cena města Olomouce. Olomouc 2001. *Ševčíková, H.: Květnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2004, č. 5. * webové stránky Vědecké knihovny v Olomouci.) Jubilantovi srdečně gratulujeme a přejeme mu zdraví, tvůrčí elán a pohodu do dalších let!

Před 140 lety – dne 13. května 1874 se v Praze narodil Josef HLADÍK, sochař a restaurátor. Vyučil se štukatérem a absolvoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze. Nejlepším jeho učitelem v praktickém životě byl nejvýraznější představitel českého secesního sochařství Ladislav Šaloun (1870-1946), s nímž pracoval ve společné sochařské dílně dva roky. Později pracoval u prof. Josefa Václava Myslbeka (1848-1922) na architektonické části jeho mohutné plastiky sv. Václava. Při této

Výročí, Z análů paměti 11

TÝNECKÉ LISTY příležitosti se také seznámil s vynikajícími sochaři: Stanislavem Suchardou (1866-1916) a Josefem Mařatkou (1876-1937). V barokové ornamentice se zdokonalil pod vedením prof. Bedřicha Ohmanna (1858-1927). R. 1895 přišel do Olomouce, kde se stal vedoucím v sochařské dílně Františka Vyhnánka (18581900). Ten seznámil mladého umělce s českou společností a přivedl ho i do Jednoty divadelních ochotníků besedních, kde hrával divadlo pod jménem Příkazký. Josef Hladík však vynikl zejména jako režisér a v r. 1896 nahradil Karla Sojku (1849-1925), ředitele arcibiskupské tiskárny, který v témže roce ukončil divadelní činnost. Výrazně se zasloužil též o zdokonalení technického jeviště Národního domu, když mj. pro představení Tylova Strakonického dudáka, hraném dne 8. 10 1904 vymyslel a realizoval řadu scénických efektů. V té době byl již několik let vlastníkem sochařské dílny a mohl zde plně rozvinout svoji uměleckou činnost. Hodně cestoval, navštívil všechny světové výstavy sochařství, např. v Římě, Neapoli, Vídni, Berlíně, Lipsku, Mnichově, Bruggách, Paříži, Londýně, Barceloně, Seville a jinde. Podnikl také velkou cestu do Palestiny a hlavně do Egypta. Jeho ateliér v Úřední čtvrti byl známým a vyhledávaným místem. Z jeho nejvýznačnějších prací lze uvést: architektonický projekt a provedení výzdoby velkého reprezentačního sálu v arcibiskupské rezidenci v Olomouci a sochu sv. Václava tamtéž, poprsí arcibiskupů Bauera a Stojana, podílel se také na sochařské výzdobě Sarkandrovy kaple v Olomouci. V l. 1931-32 vytvořil štukové sochy sv. Cyrila a Metoděje, svatého Václava a svaté Ludmily na chrámu Očišťování Panny Marie v Dubě nad Moravou. Vytvořil pamětní medaile arcibiskupa Bauera a Prečana, sochy prezidenta Tomáše G. Masaryka pro Žilinu, Valašské Klobouky, Olomouc a jiná města, portrétoval též obchodníka Josefa Andera a r. 1933 Václava Volánka (1874-1949), herce, režiséra a předsedu Jednoty divadelních ochotníků besedních. (Manželé Václav a Ludmila Volánkovi z Olomouce věnovali v r. 1940 Chrámu Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku sochy svých křestních patronů sv. Václava a sv. Ludmily. Chtěli tak upozornit v tehdejší těžké době na ochránce českého národa. Hladíkovy sádrové sochy téměř v životní velikosti byly umístěny při vstupu do bočních kaplí sv. Pavlíny a Andělů strážných, dnes jsou u vchodu do zimní kaple). S jeho dílem se můžeme setkat i ve Vídni, v Poštorné na jihu Moravy i na různých místech Moravy a Čech. (Fischer, R.: Olomoucký památník. Olomouc 1938, s. 94. * Dub nad Moravou, Tučapy, Bolelouc. Historie a současnost. 2001, s. 28. *Almanach Jednoty divadelních ochotníků besedních v Olomouci 1872-1912. Olomouc 1912, s. 2137.*Smejkal, B.: Pohledy do historie Svatého Kopečka. Svatý Kopeček 2001, s. 64.)

Před 110 lety – dne 31. května 1904 se narodil v obci Moravské Loděnice Ladislav BERNATSKÝ, básník a redaktor. V r. 1923 maturoval na Českém reálném gymnáziu. Poté odešel do Brna, kde o pět let později promoval na FF Masarykovy univerzity. Psát začal už za studií, kromě poezie se zabýval též překlady a historií francouzské literatury. Byl členem Moravského kola spisovatelů v Brně. Působil také ve Zlíně jako redaktor i učitel u firmy Baťa, později v brněnských tiskárnách Novina. Vydal dvě knižní sbírky básní: Mimo rodnou zem (1939) a Věčná květenství (1941). Hodně publikoval též na stránkách Selských listů (1927, 1930, 1937) Po r. 1945 pracoval na několika místech v zemědělství. V l.1949-50 byl starostou města Olomouce. Zemřel 8. 1. 1982 v Olomouci. Jeho literární pozůstalost tvoří rukopisné poznámky, korespondence s literáty Moravského kola spisovatelů, překlady a teze dějin francouzské literatury. Je uložena u jeho dcery Oldřišky Sigmundové ve Velkém Týnci. (Burešová, J.: Paměti obcí Bohuňovice. Olomouc, Danal 1998, s. 62-63. *Sigmundová, O.: Literární pozůstalost L. B. *Grúzová, A.: Pohledy. Bohuňovice 1994. *Spáčil, V. – Tichák, M. V čele města Olomouce. Olomouc 2002. *Kolář, B.: Haná v poezii. Olomouc 2008, s. 152-155, 467.)

Před 165 lety – dne 31. května 1849 se v Čertoryjích narodil JUDr. Jan Žáček, advokát, politik a starosta Národní jednoty pro východní Moravu. V r. 1869 maturoval na německém gymnáziu v Olomouci. Poté studoval ve Vídni a v Praze právnickou fakultu. V r. 1876 se stal doktorem práv už jako koncipient dr. Josefa Fanderlíka. (1839-1895). R. 1880 si v Olomouci otevřel samostatnou advokátní kancelář. Uplatňoval se v životě veřejném a společenském. Byl ve všech českých spolcích. V r. 1880 stál též u založení pěveckého spolku Žerotín, kde byl v období let 1882-1905 místopředsedou. R. 1885 založil Národní jednotu pro východní Moravu. O rok později se podílel na utvoření První české stavební společnosti a Matici Národního domu k vybudování střediska Národní dům. V témž období byl zvolen poprvé říšským poslancem za venkovskou skupinu Litovel-Boskovice. V této činnosti se velmi osvědčil, byl také znamenitý řečník. V r. 1891 byl zvolen do říšské rady za skupinu měst Přerov - Kojetín - Hranice. V r. 1898 byl jmenován čestným občanem Přerova. V r. 1899 byl jmenován členem říšského soudu ve Vídni, o dva roky později druhým místopředsedou poslanecké sněmovny a r. 1908 ministrem-krajanem. Po r. 1911 byl jmenován členem panské sněmovny. Po převratu se vzdal politické činnosti a přesídlil do Brna. Olomouc naposledy navštívil v r. 1930, kdy se účastnil jubilejní valné hromady Žerotína a pronesl svůj poslední projev. Zemřel 4. 10. 1934 v Brně. (Fischer,R.: Olomoucký památník 1848-1918. Olomouc 1938, s. 368-370. *Tichák, M.: Vzpomínky na starou Olomouc. Olomouc 1997, s. 50. Ševčíková, H. Říjnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 2004, č. 10. )

Před 75 lety – dne 31. května 1939 se narodila ve Strážnici MUDr. Anna FOLPRECHTOVÁ, roz. Stenzlová, ředitelka Okresní hygienické stanice Olomouc. Od r. 1946 žila v Uničově a krátce poté se rodina přestěhovala do Šternberka. Zde studovala gymnázium, na kterém maturovala v r. 1956. Celý život ráda vzpomínala na své profesory a šternberské prostředí, které v ní zanechalo hluboké vzpomínky. Lékařskou fakultu UP v Olomouci, všeobecný směr absolvovala v r. 1962. Začala pracovat v Okresní hygienické stanici Olomouc, kde byla v září 1981 jmenována ředitelkou OHS. Tuto funkci vykonávala až do března 1992. Po odchodu do důchodu působila jako okresní hygienička a posléze i jako hygienička Olomouckého kraje. Pedagogicky dlouhodobě působila na Střední a vyšší zdravotnické škole E. Pöttinga. Za svůj významný životní přínos považovala svoji úspěšnou péči o zajištění hygienické služby v době návštěvy Svatého otce Jana Pavla II. v Olomouci a na Svatém Kopečku u Olomouce. Od r. 1961 publikovala v odborném tisku. Její články najdeme na stránkách periodik Vnitřní lékařství, Československá hygiena, Pracovní lékařství, Bezpečnost a hygiena práce, Časopis českých lékařů, Československá dermatologie, Československá otolaryngologie, Bezpečná práce, Slévárenství, Noviny Červeného kříže aj. U příležitosti 40. výročí slavnostního otevření budovy hygienické stanice v Olomouci v lednu 1999 vyšel jubilejní almanach, který redigovala a zároveň zde publikovala desetistránkovou úvodní stať Hygienická služba v okrese Olomouc. Dlouhodobě se věnovala přednáškové činnosti, byla členkou Vlastivědné společnosti muzejní Olomouc, kde působila zejména v sekci Dějiny lékařství a Historická Olomouc. Ve volném čase se zabývala průvodcovskou činností po Olomouci pro vzdělávací centrum Profit klub se sídlem v Ostravě a péči o zdraví lidu, aktivní činností v Českém červeném kříži, za což byla též vyznamenána. Vedle řady odborných zájmů a činností zajímala se o olomoucký kulturní život. Spolu se svým manželem JUDr. Ladislavem Lamačem chodila na vernisáže výstav, koncerty, literární večery, divadelní představení. Zemřela po těžké nemoci 10. 11. 2005 v Olomouci. (Almanach Okresní hygienické stanice v Olomouci. Olomouc 1999. * Lamač, L.: Soupis literárních prací. Olomouc 2009.) Připravila Hana Ševčíková

TÝNECKÉ SCELOVÁNÍ POZEMKŮ aneb jedno dost zaprášené výročí „Jednou, třeba po stu letech budou si naši potomci připomínati naší moudrosti a prozíravosti. Snáď si připomenou onoho nadlidského úsilí s tím spojeného, vítězné to válce pokroku rolnictva moravského oproti osobám zpozdilým. Scelování pozemků našeho katastru dovedeno do konce. Nuž, jest nám provolati Zdar dovršení díla!" Toto prohlášení mělo být „až do věkův budoucích“ upevněno na plánovaném pomníku skončení scelování pozemků. Žel, ani ne za měsíc přišla ona osudná svatá Anna roku 1914 – rukovalo se do strašlivé války. Po návratu z front na podzim 1918 už byly jiné naléhavé starosti, než stavět scelovací pomníky. Tak na vznešený plán usedal prach, a když se tak dívám na vybledlá písmena, vzpomenu biblické o prachu, v nějž jest se nám všem nakonec obrátiti. Tož alespoň tato vzpomínka... A protože sotva kdo (čest výjimce!) má bez předchozího studia o celé, tehdy opravdu spíše gigantické akci přehled, tak uvedu pár nezbytných údajů.

Vycházeje z dokladů jako Indikační mapy dávám zapravdu osnovatelům, že tehdejší stav evidence a přístupu k polnostem byl povýtce chaos. To číslo je zarážející: v roce 1897 se na týneckém katastru nacházelo (prý přesně) 997 kusů polí, necelých 800 majitelů. Pravdou je, že některé lány byly hodné toho jména - kus pole měl třeba 3 hektary. Takových polí byly jen asi tři desítky, naopak „pole“ o rozloze doslova několik desítek čtverečných metrů vlastnilo přes dvě stovky „rolníků“. Tehdy se jim také říkalo kozaři nebo hanlivěji „prčaři“. Parcely kolem stovek arů - měřilo se spíš na měřice – vlastnili „ceckoni“, co neměli koně a k tahu užívali výhradně krávy. Pak už to šlo postupně nahoru až k těm velkým sedlákům, kterými jsme začínali. První vlaštovky, první průkopníci Obecně se má za prokázané, že „otcem“ akce scelování byl pozdější poslanec a starosta Jaroslav Bečák. Neupírejme mu ani špetku zásluh, ovšem z dokladů plyne, že první, kdo

oficiálně prosazoval „překopání“ celého katastru, byl bývalý učitel, tehdy už ovšem výhodně majetek nabyvší „novosedlák“ Florián Dostál. Bylo to na schůzi konané 4. ledna 1904 a prosadil, aby obec vypravila jakousi zkušební výpravu do některé pokrokové moravské dědiny, „kde nedbajíce nátlaku zpozdivších se rolníků ani nezřetelných sice, ale patrných pokynů církevních, k pokroku přistoupili, vytrvali a dnes již ovoce bohaté sklízejí“. Delegace ve složení Fl. Dostál, J. Kolář, J. Kubíček, J. Bečák vyrazila do Staré Vsi (které?) a zjistila údaje příznivé a povzbuzující. Radní Pytlíček význam jejich exkurze snižoval „ano až plky babskými“ - a tak ho příště vzali s sebou a jelo se do Bučovic a pak ještě do Bedihoště. Celé ověřování bylo zakončeno v hanácké dědině Bohuňovice. Pak už se rozhodovalo a bylo to jednoznačné: s výjimkou Pytlíčka a dalších 13 odpůrců akce byla „celá dědina“ pro! Samozřejmě že s tím byla spojena spousta administrativy dozorovaná úředníky Odboru Akce agrár-

ní Markrabství moravského v Brně atd. Prvním aktem bylo postavení Trigonometrického bodu na kopci Hradisko. Začalo to incidentem, stavbička měla stát kousek od velkého kříže a tomu se zarputile bránila jedna konzervativní rodina. Její příslušníci v noci dřevěnou věžičku polámali a odhodili. Jenže to nebyl, tedy v roce 1905, český stát plný utajování, ohledů a plačtivosti někdy až podivných organizací. Tehdy bylo byrokratické Rakousko-Uhersko, kde vše muselo klapat. K jistému rolníkovi přišel ráno do chléva četník, rolníkovi nasadil želízka a marš do Olomouce k soudu! Po přímluvě z fary byl viník pouze napomenut a problémy už nebyly. Ty nastaly až se stavbou Mohyly, ale to by bylo jiné téma. Po vyměření se začaly trasovat nové cesty a to byla doba největších zkoušek nervů. Mnozí z rolníků by rádi couvli, ale cesty zpět už nebylo. Nové rovné cesty děsily: muselo se hýbat kříži, někdo přišel o hrušeň ...pokračování na straně 12

12

Z análů paměti

TÝNECKÉ LISTY

Z KAPSÁŘE VZPOMÍNEK MARIE KREMLÁČKOVÉ díl druhý

Protektorát - období, které krystalizovalo národ. Byli lidé tvrdí jako příslovečný křemen, bylo hodně moc takových, co byli nuceni brát život takový, jaký byl (měli děti, živili rodiny a nakonec i národ), tedy žili dál se zatnutými zuby a vírou v lepší budoucnost. Pak byly asi tak dvě až tři procenta vyslovených ustrašenců věřících propagandě, co se na ně valila z tisku, plakátů, přednášek a rozhlasu. (Televize opravdu ještě nebyla!) Úplně na konci bylo pár

desítek tisíc lidí, co z různých důvodů horlivě spolupracovali s německými nacisty. Udávali, psali anonymní hlášení na své spoluobčany. Ano, i v Týnci byli takoví a tak lze věřit, že koncem roku 1944 počet udavačských dopisů přesáhl v Čechách a na Moravě číslo 650 tisíc. To podle čísel, která byla nalezena v archivech po válce. I na mlynářskou rodinu Kremláčků se zaměřili udavači, prý o nich „kdosi“ podal hlášení, že poslouchají zahraniční

rozhlas. „Vite, pane Chytil, věděle zme, kdo to asi bel, jeden závistivý chodák z Chalůpek. Nebodo o tem dál mlovit, neměl lehký život a Pánbůh mo odpust.“ Tak mi raději s jasem v očích vyprávěla o jedné z akcí starosty Homoly. Bylo to sice celostátně nařízené, ale starosta si počínal tak horlivě, že to až budí podezření o jeho pravých motivech. Alle Röder rollen für den Sieg Reich! Česky to značí výzvu, aby se všechna kola točila pro vítězství Říše, samo-

zřejmě Říše Velkoněmecké. Nezbytným doplňkem „rychlokol“ bylo heslo „V“, tedy jen velké písmeno V. Bez dalšího vysvětlování měl každý hned pochopit, že to značí V = Viktoria, symbol vítězství Říše proti židům, bolševikům a plutokratům i svobodným zednářům za novou Evropu... Pravda, v takovém roce 1944 se už „véčka“ nepsala, „říše“ dostávala na všech frontách takříkajíc „na zadek“, slušně řečeno. Ale naše další příběhy se staly o něco dříve.

Jsem český rolník, německy neumím

blboňo kolaborantský!“ tak a podobně zněla odsuzující hodnocení „výzdoby“ vozu. Byli tací, že po něm házeli bláto, jiní zase vyčítali, „že se nestediš, fuj!“ Dělníci nakládající kaly z velké hromady u vápenky mu do vozu naházeli spolu s hnojivem snad všemožné odpadky, co kolem byly. To ho ještě čekala cesta zpátky pomyslnou uličkou hanby. Aby předešel nejhoršímu, tak už ve vratech začal hlasitě volat: „Já jsem český rolník z Týnce!“, což mu moc nepomáhalo a v odpověď znělo třeba: „Potřeboval bes rozbiť šňopák!“ Když pak přijížděl k Týnci, počkal až do soumraku, aby ho nikdo neviděl a co možná nejméně nápadně přijel domů. Hned se pokoušel německý nápis přetřít, ale šlo to špatně, pomohla až téměř černá hustá barva. Šel si neprodleně stěžovat za starostou Homolou. Tam se Hořínek dověděl, že oba natěrači sice nemuseli jeho vůz pomalovat bez jeho přítomnosti, na druhé straně mu starosta odpouští, ač by nemusel (!) poplatek za zhotovení nápisu, na který může „býti hrdý, ba příkladný pro osadu naši a celý národ“. Jenže konfliktem s Hořínkem „točení kol“ v Týnci neskončilo.

Bystřičkou. Ujel jen kousek a vzpomněl si, že doma nechal nějakou maličkost. Zabrzdil tedy povoz a vrátil se na chvilku domů, kravky tu chvíli na cestě u sokolské zahrady počkají. Počkaly, což o to, ale na nic nečekala nám už známá dvojice SerDrc natěračů. Když se za chvíli pan Habáň vrátil, byl vůz s močůvkou v pořádku, ba co víc, přibyly na dřevěné lejtě z obou stran nám už známé nápisy o tom, aby se všechna kola točila pro vítězství… Dovedu si představit, jak ten vždy tichý a klidným dojmem působící muž musel být přímo zdrcen. Cituji zde paní Kremláčkovou: „Tož se Habáň zastavil u vašeho a šil vašo stařenko poproset, ešle be neměla neco na zakreti tý popsaný lýte, že se strašně stedi s tým jet aji deš jenom do pola. Me zme bele na Zahradnikový zahradě a všecko viděle. Vaši mo pučele nejaky starý měche a starý roztrhaný zemnik, bel jak turecká fána, a Habáň to dal na tů lýto a jel do pola. Bele ale taci, co se mo smále a volale, že Vašku to zahřiváš tů ložo, abe nedostala spalničke?” Skončilo to tak, že si pan Habáň musel vypůjčit u stoláře Doubravského hoblík a celý ten popsaný dřevěný sud ohoblovat.

Kola vozu s močůvkou pro vítězství říše

Serdukátův „kámoš“ z gestapa

Další nevinnou obětí byl rolník Habáň Václav z č. 137. Stalo se to asi téhož dne jako konflikt s Hořínkem. Pan Habáň se rozhodl využít pěkného dne k vyvážení močůvky. Na dvoře napumpoval plnou „lýtu“, tedy velký dřevěný a ležatý sud močůvkou, zapřáhl krávy a rozvážně vyjel ze dvora směrem ně kam za dnešní ulici

Tím by dnešní porce mohla skončit, ale nedá mi to, abych se nevrátil ještě k osudům natěračů, přesněji Serdukáta. Ten se všude chlubil, že to má moc dobré „aji v Berlíně“ z toho důvodu, že zná tajemnou minulost samého Vůdce Adolfa Hitlera. Jakou? Hitler a Serdukát (někdy se psal Zerdukát) se spolu učili natěrači-

lakýrníky v Olomouci. Jednou kopali do balonu a Hitler ho kopl tak neštastně, že rozbil okno u židovské synagogy. Rozčilení Židé prý vyběhli ven a Hitlera strašně zbili. Proto se rozhodl je vyhladit. Serdukát to šířil dál a dál, až jednou dostal příkaz dostavit se na nějaký úřad, prý snad na gestapo. Taková přání se neodmítala a tak se natěrač ocitl v úřadovně, kde k jeho úžasu úřadoval spolužák z pokračovací řemeslnické školy jménem Wissera. (Některé náhody ani jména by člověk nevymyslel v nejbujnější fantazii, že?) Když se přivítali, tak se Wissera klidně zeptal Serdukáta, co ví o Vůdci. Tázaný zopakoval svou informaci a pojednou dostal strašlivou ránu pěstí, až upadl na kamna. Wissera si jen upravil rukavici a tázal se znova na to samé. Otřesený Serdukát zopakoval, co řekl dříve, byť už ne tak jistým tónem. Přišla druhá rána pěstí, cítil jak má nějak uvolněné zuby. Za chvíli opět tatáž otázka a odpověď už velmi nejistá, jako by ten bitý něco vytušil. Následovala nečekaná rána pěstí do žaludku. U kamen už byla kaluž krve a žaludeční zvratky. Wissera zavolal nějakou bábu s kýblem a hadrem, nařídil Serdukátovi vše poutírat. Jak tak skloněný utíral, zazněla opět stejná otázka, ale to už byla odpověď taková, že si na nic nepamatuje a o ničem neví. Načež byl odměněn kopancem „mezi nohy“ a klidným konstatováním, že „my vás, te český ksindle, naučíme poslouchat. Raus!“ Od té doby Serdukát poslouchal jako hodinky, souhlasil se vším, co mu bylo předloženo a (prý) děkoval Bohu, že narazil na gestapu na „kámoše“ a ne na nějakého kovaného nacistu, třeba z pohraničí.

Podle staré knihy obecních účtů byla sjednána dohoda o provedení prací natěračských mezi firmou Serdukát-Drcmánek a obcí zdejší. Obec zajistila barvu bílou, šablony dle předpisu, a „fma.SerDrc“ pak práce zjednané. Tak to začalo... Rolník Hořínek Jan z č. 102 si za pěkného jarního dne vyjel do Holice, přesněji do Rolnického akciového cukrovaru, aby zde odebral svůj příděl „kali“ spisovně saturačních vápenných kalů používaných jako hnojivo na polích. Vzal si k tomu vůz s vysokými bočnicemi a „šubrem“, vše zánovně pořízenými u koláře Majera. Desky byly natřené dokonce tmavozelenou barvou, zkrátka vůz (málem) krasavec. Zapřáhl koně a ještě si musí vůz zvážit u obecní váhy stávající léta poblíž mostu přes Beroňku u Sokolovny. Aby ho v „cukrováru” neošidili. Ve vážnici momentálně nikdo nebyl a tak co mohl, „zašlajfoval", tedy zabrzdil vůz a šel se podívat ke kinu Haná v sokolovně, co se bude v neděli hrát. Když se vracel zpět, k vozu nevěřil svým očím: boky vozu byly popsány velkými bílými písmeny. Užasle slabikoval už výše zmíněné ALLE RÖDER ROLLEN FÜR DEN SIEG RETCH! A nejen to, na zadním „šubru“ se skvělo obrovské bílé písmeno „V“ s nějakými křidélky! Proboha, která sv... to udělala? Pachatelé nebyli moc daleko a vesele se ztumpachovatělému Hořínkovi smáli. „To nám rozkázale pan starosta, me to máme nařízeny,“ hlaholil Drcmánek a druhý Serdukát vřele souhlasil. Stále ještě popletený sedlák švihl do koní a vydal se polní cestou kolem Prachovny k cukrovaru. Snad nějak proklouzne, aniž by si ho někdo více všiml. Neproklouznul… „Co je to za sviňu hákoškou, kde ses vzal,

Jaroslav Chytil

TÝNECKÉ SCELOVÁNÍ POZEMKŮ ...dokončení ze strany 11 a nikdo snad nevěřil tehdy už Bečákovu výroku, že po cestách budou jezdit „motorové automobily úrodu svážející a hnůj vyvážející“. Takový nesmysl... Po cestách přišly na pořad pozemky, přesněji jejich směňování a řazení do pravidelných geometrických tvarů. To už byly v obci desítky nádeníků ze Slovácka i Podluží, hospody večer jen duněly. A když se tehdejší starosta Kolář vyjádřil na adresu zpanikařených panímám, že „čest dívčí zdejší jest plnými hrstmi mrhána“, jak to jejich Spolek křesťanských panen hlásal, aby si tedy koupily „betelnýši visaci zámke ke komůrkám“, bylo pozdvižení. Pytlíček plus 13 zarputilců marně psalo úpěnlivé prosby dokonce i do Vídně císaři, „by zvěrstvo toto snáď jedině rušení klášterů Josefem II. připomínající zastaviti ráčil“, nic se nedělo. Vídeň nereagovala. Tak „kdosi“ začal pomalu, ale soustavně sabotovat. V noci mizely vytyčovací kolíky z polí nebo byly za-

tloukány někam jinam. „Ti jistí dotyční“ tak chránili odkaz svých otců spolu s Cyrilem a Metodějem, „jejichž stopy tady lze nalézti“, jak tvrdil anonymní plakát. Největšími zastánci „starodávných vyměření polních“ nebyli velcí sedláci ani menší rolníci, ale kupodivu „prčaři a ceckaři“ (výše vysvětleno) lpící na svých pozemcích-cancourcích. Pak tu byl „odboj“ proti změně a výměně pozemků patřících faře. Vlastnila asi 30 ha rozložených do 10 pozemků. Fara nic nenamítala proti scelování (mělo zastání pozdějšího arcibiskupa Prečana), jelikož tím jen získala. Kdo tedy ničil soustavně kolíky a dokonce vykopal kamenné hranečníky? Tož si počíhali! Celá dědina byla překvapená, že šlo o ženy, dokonce 3 sestry, starší a neprovdané. Samy nevlastnily ani metr půdy, pobožné byly přímo fanaticky. Přivolaní četníci je odvedli na četnickou stanici a čekala je eskorta do Olomouce. Během svého záškodnictví způsobily škodu několika set korun a to bylo tehdy setsakra něco

peněz. Přimlouvali se za ně z fary, také někteří občané a nakonec bylo od potrestání upuštěno. Bydlely v cihelně v domku, který si samy postavily, nebylo jim co zabavit. Tradovalo se ovšem, že jejich výslechem byl prozrazen pravý iniciátor, obecní radní. Jméno záměrně neuvádím, čtenář - detektiv ho správně odhadne. I tomu bylo odpuštěno a zároveň tím zanikla protestní třináctka. V obci nastal klid. Byly ovšem i jiné pikantnosti. Tak obec řešila „problém“, co s fekáliemi se žumpy u zdejší školy. Dle zvykového práva obsah „senkrovně“ vždy nále žel řídícímu učiteli a užíván byl k hnojení učitelského pole. Bylo u Grygova, štěrkovité a měřilo 2 měřice, což je asi 40 arů. Jenže scelovací pracovníci zrovna na tomto poli udělali provizorní skladiště, jímka byla plná a co teď s tím? Babo raď! Po složitém rokování došlo k zápůjčce „vonného obsahu“ na pozemek církevní Kapituly s tím, že bude vrácen, až tato bude mít co. No, ještě asi v roce 1937 si ředitel

školy posteskl, že „dvě lejty obsahu senkrovny Kapitula z Velké Bystřice doposavad dluží!“ Byl odbyt s tím, že již nárok promlčen jest. V nejlepším se má přestat, ukončeme toto scelovací povídání, nemohlo postihnout celou problematiku. Tak třeba starost, aby byly okolo cest vysázeny hodnotné ovocné stromy, starost o remízky, zejména ten, co býval blíže Prachovny a říkalo se mu prý po staletí Slavičí háječek... Dnes si pustíte prohlížeč „Gůgel“, zobrazí vám celý katastr a uvidíte, jak přišlo to úctyhodné dílo scelování vlastně vniveč. Za dnešního tvrdého a neústupného kapitalismu. Pryč jsou cesty, aleje, remízky, holý je Štampil. Zemědělci, chtějí-li přežít, nemohou dělat něco jiného než obrovské jedno barevné lány monokultur... Ještě zajímavost: v Týnci kdysi obíhal rukopis knihy od nějakého Bečáka (kterého?) s titulem „Osada naruby převrácená“ pojednávají o době plné společenského kvasu při scelování. Nevíte o ní někdo něco? Jaroslav Chytil

Články, dopisy, úvahy, komentáře 13

TÝNECKÉ LISTY

Z pamětí rolníka a starosty Tršic Jaroslava Béma na 1. světovou válku - 2. část

Bída a žal dolehly na obyvatele Po vypuknutí války někteří občané optimisté stále ještě doufali, že zápletka se Srbskem se ještě urovná a také čekali odvolání mobilizace. Všeobecně se ale myslelo, že válka se sice již zadržeti nedá, ale že bude do zimy vše skončeno. Zatím ale souzeno bylo jinak a nikdo netušil jakých běd, žalu a strádání nám příští roky přinesou. Nejenom že všechno mužské pohlaví, mimo starců, mrzáků a dětí bylo povoláno k válečné službě, že nebylo téměř rodiny, aby někoho na frontě neměla, ale stálými, co dále přísněji prováděnými rekvizicemi byly zásoby potravin, krmiv a všeho ostatního na venkově ztenčovány, nastala skutečná bída. Ještě tíživěji doléhala tato bída na městové obyvatelstvo. Peníze neměly skoro žádné ceny, vše jenom směřovalo k zásobení se potravin hlavně výměnným obchodem. Chci stručně popsati co se rekvírovalo. Při mobilisaci musel každý majitel koní odevzdati koně klasifikované k válečné službě. Válka se ale protahovala, tisíce koní na frontách hynulo, bylo tedy potřeba koní nových, a tak stále opakovanými odvody koní se stalo, že vše bylo vyrabováno a mimo některé neschopné herky nebylo ani řádného koně vidět. Tím také vázlo obdělávání pole. Koně také stále stoupaly v ceně a stalo se, že několika rolníkům, kteří si koně za drahé peníze

koupili, při nejbližším odvodě koní zase byli k vojenské službě odebráni za tak zvanou ustanovenou cenu a jmenovaní utrpěli mimo toho, že byli opět bez koní, ještě značnou ztrátu na penězích. Později sice dávala vojenská správa do prodeje koně vyřazené. Tito však byli v zuboženém stavu a téměř nebyli k potřebě. Byly to pouze kostry koní potažené kůží, mnoho jich bylo stiženo prašivinou a jinými nemocemi. Vojenskou správou byly také zřízeny koňské nemocnice, například v Přerově, kde na sta koní zbídačených bylo za dozoru vojenských zvěrolékařů léčeno a ošetřováno, spousta jich tam hynulo a maso z těchto narychlo poražených koní, jak mě sdělil správce městské porážky pan Šafařík, bylo soleno, nakládáno do sudů a posíláno za vojskem do Krakova. Po skončení války byl ovšem velký nedostatek koní a platili se za ně horentní sumy, takže dvacet tisíc za slušnějšího koně nebylo nic zvláštního. Nejinak bylo i s hovězím dobytkem. Stálými rekvizicemi byl stav hovězího dobytka ztenčen na polovinu, stáje už zely prázdnotou, hnoje bylo málo a stále přicházelo nařízení o dodávce dobytka, který se odevzdával v Lipníku za ceny stanovené. Bylo proto nutno sáhnouti k rekvizicím i u menších chovatelů, chalupníků i domkařů, což ovšem nešlo hladce a bylo s tím mnoho mrzutostí. Obilí by-

DUCHOVNÍ SLOVO Růženec Panny Marie Růženec Panny Marie je oblíbená modlitba mnoha lidí, světců a učitelský úřad církve k ní často vybízí. Pro svou prostotu a hloubku zůstává i ve třetím tisíciletí velmi významnou, určenou k tomu, aby přinášela ovoce svatosti. Růženec má totiž mariánský charakter, ale je modlitbou s christologickým srdcem. Při vší střízlivosti svých prvků obsahuje v sobě hloubku celého poselství evangelia, jehož je jakoby shrnutím. V něm zaznívá jako ozvěna Mariina modlitba, Její věčný Magnificat, za spásné dílo vtělení, které se započalo v Jejím mateřském lůně. S ním vstupuje křesťanský lid do Mariiny školy, aby se dal vést k rozjímání o kráse a prožitku Kristova života a hloubce Jeho lásky. Skrze růženec získává věřící hojnost milostí, jako by je přijímal přímo z rukou Matky Vykupitele. Svatý otec Jan Pavel II. napsal, že nevynechal žádnou příležitost, aby nevybízel k časté modlitbě růžence. Od doby mého mládí měla tato modlitba důležité místo v mém duchovním životě. Růženec mě provázel ve chvílích radosti i zkoušek. Svěřil jsem mu mnoho starostí, vždy jsem v něm našel útěchu.

Na pozadí slov Zdrávas Maria procházejí před očima duše nejdůležitější události z Ježíšova života. Tvoří spolu radostný, bolestný, slavný a též i růženec světla, který nás tak říkajíc přivádí k živému spojení s Ježíšem skrze Srdce Jeho Matky. Současně může naše srdce do sledu těchto růžencových desátků zahrnout všechny záležitosti, které utvářejí život jednotlivce, rodiny, národa, církve a světa; osobní záležitosti i záležitosti bližních, a těch, kteří nám stojí nejblíže, kteří nám leží na srdci. Četná znamení ukazují, jak velice chce Panna Marie skrze tuto modlitbu projevit svou mateřskou starostlivost. To ukazuje ze zjevení roku 1858 v Lurdech a 1917 ve Fatimě. Svatyně na těchto místech jsou cílem četných poutníků, kteří zde hledají útěchu a naději. Kdo se modlí svatý růženec a žije podle něj, bude zachráněn. (Použito myšlenek z listu Jana Pavla II.)

Připravil Páter Václav Haltmar, farář Církve římskokatolické

lo požadováno stále více a dávka na domácí spotřebu se stále zmenšovala. Následkem toho lidé obilí zatajovali a v různých skrýších schovávali bojíce se hladu, a tím se dosti obilí zkazilo. Bílé pečivo úplně zmizelo a chléb ten byl ubohý. Bylo nařízeno míchati pšeničnou mouku s ječnou a kukuřičnou. Mleti mohl každý jen na mlečí povolení, kterým se musel mlynáři vykázati a mlečí lístek mu odevzdati. Mlýny byly kontrolovány a zjištěné mlynářské zboží bez lístku bylo zabavováno. Ovšemže vzdor všemu přísnému opatření se lidé snažili všelijakým způsobem si pomáhati. Mlelo se na jedno povolení vícekrát, ovšem muselo to být s dorozuměním mlynáře. V roce 1917 panovalo velké sucho, mlynáři tršičtí nemohli pro nedostatek vody mleti. Proto se vozilo obilí tajně v noci i do mlýnů vzdálených, na Novosady do Olomouce, do Velké Bystřice atd., a dokonce vozili od nás obilí mleti až do Rožnova. Ovšem mlynáři si za takové mletí s rizikem nechali platiti dobře a muselo to být placeno obilím. Mlynářské řemeslo bylo tehdy velmi výnosné a také většina mlynářů nabyla během války velkého majetku. Stalo se pak, že když se nedostatek zvětšoval, došlo přede žněmi k zabavení všech zásob obilí ve mlýnech, vzdor tomu, že bylo obilí úředně povoleno. Lidé si

také pomáhali tím, že obilí šrotovali, získaný šrot osívali na sítech a z takto vyosívané, ovšem hrubé mouky chleba pekli. Lidé si také pořizovali všelijaké domácí ruční mlýnky na mletí obilí. Jeden podnikavý občan v Loučce u Lipníka si zavedl výrobu takových mlýnků a měl na ně čilý odbyt. Tak jsme byli válkou pomalu vrženi zpět k primitivní výrobě chleba, jak se dělal našimi předky v době kamenné. Pivo zmizelo. Ječmen se musel semlít, a proto výroba piva v pivovarech ustala skoro docela. Chmel nikdo nechtěl ani zadarmo, proto se chmelnice šmahem vykopávaly, aby se naselo obilí, které bylo tak vzácné a hledané. Devadesát čtyři procent chmelnic před válkou se během války vykopalo a pivo si lidé vařili doma. Byly různé recepty, které si jeden druhému sděloval a doporučoval. Vařilo se pivo černé i světlé. Všelijaké vtipy se pronášely o domácím pivě. Kupříkladu, že to pivo jest dobré pouze tehdy, když má člověk velkou žízeň a že se musí pít potmě. O jednom tršickém občanu zlomyslní lidé zase rozšiřovali zprávu, že dnes pivo navařil a zítra už ho vypil. Pokračování příště Připravil Miroslav Rozkošný

VOLBY Blíží se v květnu další volby a slušní a myslící občané znovu budou uráženi nehorázným balamucením stranických a jiných kandidátů do evropského parlamentu. Co můžeme čekat od voličů, kteří do českého parlamentu navolili řadu komunistů a bývalých komunistů, dnes zalezlých do jiných stran - nejvíce do ČSSD. Jsou to často bývalí estébáci, noví kapitalisté, kteří na základě dobrých známostí a zásluh o rozvoj socialismu před lety přišli k miliardám a pojistili se nedokonalými zákony o nepostižitelnosti. A ti se velkohubě zaštiťují demokracií. Soudružka poslankyně parlamentu veřejně zpochybňuje vynucené přiznání Milady Horákové a dalších tisíců neprávem odsouzených a popravených lidí. A tento komunistický výkvět si to může dovolit proto, že desítky procent voličů ztratily soudnost. Neobtěžují se dát najevo alespoň trochu úcty k těm, kteří se stali obětí takových soudruhů, jako dnešních jejich pokračovatelů. Neobtěžují se přečíst si stanovy KSČM, kde zůstává třídní boj, třídní nenávist, násilné převzetí soukromého majetku. Toto jsou přece stanovy teroristické organizace! Bylo podstatnou chybou, že Václav Havel nedokázal po listopa-

du prosadit zákaz KSČ, tehdy přece měl jasný souhlas široké veřejnosti. Němci to dokázali, zrušili NSDAP. Nedávná připomínka 70. výročí narození Karla Kryla otevřela alespoň někomu oči po 25 letech naší demokracie. Tato demokracie nám přece všem umožňuje nedávat ve volbách hlas těm, kteří sloužili a slouží zlu. Čtyřicetiletý duchovní teror komunistů, násilná likvidace selského stavu, nahánění do JZD, zavírání kulaků, znárodňování soukromého majetku, nahánění mládeže do Pionýra a ČSM, likvidace církví předčící středověk, promyšlená likvidace tradiční rodiny a evropské křesťanské kultury, mnoho dalších minusů diktatury proletariátu, to všechno stále více škodí naší demokracii i po čtvrtstoletí. Co s tím? Je potřeba říkat lidem pravdu. Naučit hlavně mladé ctít rodinu jako základ společnosti, aby se tak dobře naučili užívat rozumu a svobodné vůle. Již také v květnových volbách. Budou mít potom čisté svědomí! Vojtěch Hrudník

JARMARK SVÁTKŮ JARA 12. dubna proběhl ve Velkém Týnci první ročník Jarmarku svátků jara. Výtěžek z celého jarmarku byl věnovaný ku prospěchu Oddělení geriatrie ve FN Olomouc. Účast a zájem o naši akci byl opravdu velký, což nás velmi potěšilo. Návštěvníci mohli získat mnoho informací o chodu oddělení, seznámit se s kompenzačními pomůckami ve stáří, vyzkoušet si simulátor hen-

dikepů ve stáří, či dostat rady od zdravotních sester v informačním koutku sester z geriatrie. Pro všechny byly připravené také prodejní stánky se zbožím rozličným... Od keramiky, čajů, dekorací, povlečení, hraček až po šperky a ostatní. Sestry z geriatrie také připravily pro hosty občerstvení, chlebíčky, zákusky a voňavou kávu.

Díky vám všem se na jarmarku vybralo pro toto oddělení přesně 17.000 Kč. Po dohodě s vrchní sestrou z geriatrie se za ně nakoupí bezdotykové digitální teploměry, 2 ks toaletních křesel a vybavení do kuchyněk obou geriatrických oddělení. Chtěla bych moc poděkovat všem, kteří nám s organizací jarmarku pomohli, Obci Velký Týnec, kolektivu

zdravotnického personálu oddělení geriatrie, pracovníkům Fakulty zdravotnických věd University Palackého a vám všem, kteří jste přišli. Děkuji, že vám nemocní senioři nejsou lhostejní. Lucie Peňašková

FOTOGALERIE

Foto: P. Hanuška

Foto: archiv TL

Foto: J. Friesner

Nový přechodový ostrůvek u Vsiska

Foto: P. Hanuška

Nový chodník na týneckém hřbitově přispěje k důstojnosti pietního místa

Foto: P. Hanuška

Na začátku května byla zahájena oprava opěrné zídky u budovy staré školy

Stačí jeden přívalový déšť a pole je pod vodou (u silnice z V. Bystřice do Čechovic)

12. dubna proběhl ve společenském domě jarmark svátků jara

Ze života našich škol 15

TÝNECKÉ LISTY

Ze života Základní školy Milady Petřkové Vážení spoluobčané, dovolte, abych Vás pozdravil a seznámil Vás s aktualitami ze školního života. V současné době vrcholí přijímací řízení na střední školy. V letošním školním roce krajský úřad jako zřizovatel středních škol metodicky doporučil zavedení přijímacích zkoušek na všech středních školách. Najednou došlo k situaci, že mnozí žáci (nemluvím konkrétně o žácích naší školy) nesplnili kritéria k přijetí (postaru neudělali přijímací zkoušky) a nemohou se tudíž ani odvolat. Považuji to za jasný signál, že po letech snižování úrovně požadavků na studenty a pochopitelně i snižování úrovně dovedností a schopností absolventů středních škol se začíná blýskat na lepší časy. Jinými slovy to znamená, že školy jako výchovně-vzdělávací instituce mají mít na žáky náročné požadavky a jasná kritéria a žáci je musí plnit a do školy se pravidelně připravovat – tj. učit se a vypracovávat všechny zadané úkoly. K tomu je mají intenzivně motivovat rodiče. Bez rozsáhlých vědomostí a kompetencí nemohou naše děti v dnešní světové konkurenci uspět. O konkrétních výsledcích našich žáků Vás budu informovat v příštím vydání. V areálu školního hřiště obec Velký Týnec nově vybudovala dvě antuková volejbalová hřiště a tím je celý areál v zásadě dokončen. Dovolte, abych za

školu jako jednoho z hlavních uživatelů poděkoval vedení obce v čele s panem starostou za trvalou podporu a péči, bez níž bychom naše úkoly nebyli schopni plnit. Veřejnost a ostatní uživatele žádám a prosím o dodržování provozního řádu na sportovištích školy. Vybudování celého areálu stálo velké množství finančních prostředků. Nezapomínejme, že údržba je také velmi náročná. V současné době jsme zahájili rekonstrukci učebny výtvarné výchovy. Slavnostně ji otevřeme 1. září 2014 ráno u příležitosti slavnostního zahájení nového školního roku a Vám ji předvedeme odpoledne na dni otevřených dveří. V současné době pracujeme na přípravě několika projektů. Jednak ve spolupráci s Církevním gymnáziem, jednak s Pedagogickou fakultou UP v Olomouci. Jeden projekt se týká dalšího posunu výuky v oblasti ICT technologií, další projekt podpory sportování dětí a poslední se týká přípravy na oslavy 65. výročí otevření Nové školy. Na měsíc červen připravujeme tyto akce: Olympiáda mikroregionu Království v atletice mladších žáků (5. června), Dětský den, Atletický mítink „O pohár starosty obce Velký Týnec“ (10. června), Rozloučení se školním rokem 2013/2014.

Beseda na téma Dítě a pes V úterý 29. dubna se uskutečnila v naší mateřské škole beseda na téma Dítě a pes. Zavítala mezi nás paní Marta Mazalová se svým čtyřnohým kamarádem Arym. Ary je odrostlé štěně maďarského ohaře. Vypravovala dětem, jak se mají chovat k pejskům, co mají a nemají pejsci rádi, co dělat, když potkáme samotného psa, jak se s pejskem „pozdravit“ a seznámit. S Arym dětem předvedla aportování a základní po-

vely. Děti na oplátku vyprávěly o svých pejscích doma nebo u babiček. Za odměnu dostaly obrázek Aryho a společnou fotografii. Ti nejodvážnější si mohli Aryho pohladit. Dětem se vyprávění velmi líbilo. Doufám, že si zapamatují všechny dobré rady, aby nedocházelo ke zbytečnému napadání psy. Věra Večeřová, učitelka

Tomáš Jurka, ředitel

DEN ZEMĚ Den Země se každoročně koná 22. dubna, ale ve škole jsme jej "oslavovali" až v pátek, dne 2. května 2014. Sedmé třídy se vydaly na menší výlet do Strejčkova lomu u Krčmaně a do blízkého okolí. Na cestu jsme si vzali dobré boty, batůžek a v něm svačinu a pití, ale hlavně - dobrou náladu! Ze školy jsme vycházeli okolo osmé hodiny a zamířili směr - Strejčkův lom. Naše cesta přes silnici až do Grygova trvala nějakou tu dobu, ale bylo krásně. Přes část Grygova jsme dorazili k Cikánským zmolám. Terén byl místy trošku strmější a drsnější, alespoň jsme však zažili nějaké to dobrodružství. Někteří z účastníků výletu bydlí v tomto okolí, a tak jsme se naštěstí v této spletité přírodě neztratili. Nakonec jsme dorazili do již zmíněného lomu, kde se dříve těžil vápenec. Měli jsme zde nějaký čas volno na svačinu a každý to tu mohl trochu

prozkoumat. Já osobně jsem v lomu byla poprvé a moc se mi to tam líbilo. Našli jsme tady různé skrýše a plno zajímavých míst. Po nějaké době jsme se vydali zpět, přes obec Krčmaň do Velkého Týnce. Po cestě byla uspořádána mezi třídami soutěž. Učitelé nám rozdali rukavičky a pytle a třídy mezi sebou soutěžily, kdo nasbírá více odpadků. Přece jenom, byl to Den Země a k tomu právě patří mimo jiné i sbírání a třídění odpadků. Také jsme se zastavili v Krčmani v obchůdku pro nanuka či pití... Naše zpětná trasa se dále ubírala lesní pěšinou zpátky do Velkého Týnce, do školy. Mně osobně se tento výlet líbil a těším se na další, podobný. Díky sběru odpadků a naučné procházce jsme ke Dni Země a zdravému přírodnímu prostředí také něčím přispěli. M. Kinclová, 7. třída

Foto: 2x archiv MŠ

Přerovští a američtí studenti jezdí do Tršic Hanácká vesnice Tršice je známá až ve Spojených státech amerických. Tři roky po sobě ji totiž navštěvují desítky amerických studentů se svým pedagogickým dozorem. Letos v neděli 12. dubna to byli mladí lidé ze státu New Jersey a Kalifornie. Svoji cestu po Evropě zahájili v Muzeu holocaustu v Berlíně a v České republice navštívili Prahu a Terezín. Do Tršic přivedla účastníky amerického zájezdu ojedinělá událost z 2. světové války, kdy s pomocí obyvatel této vesnice a sousedního Zákřova se zde po celé období holocaustu ukrývala čtyřčlenná židovská rodina Wolfových. Z nich tři válku přežili, otec, matka a dcera Felicitas. Syn Otto byl

umučen gestapáky a kolaborantskou ukrajinskou jednotkou, kteří Zákřov přepadli téměř na samém konci války. Šestnáctiletý Otík své rodiče a sestru i přes kruté mučení neprozradil a navíc po sobě zanechal deník, který psal podobu svého ukrývání. Po jeho zatčení deník dopsala jeho sestra Felicitas. Právě tento deník přivedl do Tršic americké studeny, protože byl knižně vydán i v USA, kde rodina Ottovy sestry Felicitas již řadu let žije. S finanční pomocí amerických studentů byly v Tršicích postaveny dva památníky obětem holocaustu a zároveň jako pocta místním obětavým lidem, kteří se pronásledovaným Židům nebáli pomáhat. Občany České re-

publiky ani z nejbližšího okolí však Tršice kvůli své výjimečné historické události příliš vyhledávány nejsou. Výjimkou jsou studenti přerovského gymnázia Jana Blahoslava a Střední pedagogické školy, kteří se letos 15. dubna ve větším počtu již po druhé zúčastnili Pochodu svobody do Tršic, který uspořádala Tělocvičná jednota Sokol a Český svaz bojovníků za svobodu v Přerově. Jejich program v Tršicích byl ještě pestřejší, než měli studenti američtí. Prohlédli si při něm vloni odhalený památník na návsi, místní kostel, obecní muzeum a památník na Zákřově. Zvládli tak téměř celý svůj bohatý program zájezdu, i když kvůli velké nepřízni počasí

museli improvizovat. Působivé čtení žáka dějepisného semináře Daniela Vymětalíka z knihy Deník Otty Wolfa se proto letos konalo na chodbě místního obecního úřadu, místo u památníku Wolfových na místě jejich lesního úkrytu. Tam se letos vypravili jen dobrovolníci patřičně obuti. Přes nepřízeň loňského i letošního počasí odjížděli účastníci Pochodu svobody zpět do Přerova spokojeni. Pořadatelé Tělocvičná jednota Sokol, Svaz bojovníků za svobodu a zástupce gymnázia Jana Blahoslava se proto hned na místě v Tršicích rozhodli uspořádat tuto akcii v příštím roce. V pořadí už po třetí. Miroslav Rozkošný, zvláštní tršický zpravodaj TL

16

Ze života našich škol

TÝNECKÉ LISTY

Výtvarná soutěž

POZNEJ A CHRAŇ Dům dětí a mládeže Olomouc pořádal výtvarnou soutěž Poznej a chraň Tajemství divočiny, které se zúčastnili se svými výtvarnými díly i někteří žáci z naší školy. Odborná porota složená z výtvarníků a přírodovědců ze čtyři sta padesáti výtvarných prací ocenila 50 krásných výtvorů. Jejich autory pak pozvala na vernisáž a zároveň jim předala drobné ceny. Ještě jednou gratulujeme Filipu Ryšavému (6.B) a Andree Krejzlíkové (7.A), jejichž díla byla oceněná porotou v kategorii 2. stupeň. V kategorii kolektiv za kolekci brouků dostalo ocenění hned několik žáků: Jan Sztwiorok (6.A), Klára Drábková (6.A), Emílie Horáková (6.B), Veronika Schus-

terová (6.B), Michal Rusinko (6.B) a Robert Winkler (6.B). Mám stejnou radost, jakou prožívaly děti, když se o svém výtvarném úspěchu dozvěděly. Těší mě to především proto, že většina z těchto oceněných dětí si ve výtvarné výchově moc nevěří. Ve skrytu duše doufám, že jim tato zkušenost maličko pomůže zbavit se ve výtvarné výchově strachu a upjatosti, přestanou se bát experimentovat s různými materiály a technikami a tím pochopí, že výtvarný projev není o dokonalosti, ale především o prožitku, radosti, nápadu a chuti tvořit... Tvořit cokoliv, čímkoliv, kdekoliv a kdykoliv. Zlata Hlaváčová Foto: Archiv ZŠ

eTWINNING NA NAŠÍ ŠKOLE V tomto školním roce byla do škol povinně zavedena výuka druhého cizího jazyka, v našem případě němčiny. Jsem si vědoma, že pro některé žáky tohle rozhodnutí není zrovna šťastné, a proto se další (pro někoho těžké) břemeno snažíme „odlehčit“ prací na společných mezinárodních projektech v rámci eTwinningu.

V osmé a deváté třídě realizujeme po malých krůčcích projekty s evropskými partnerskými školami a žáky, kteří jsou s němčinou na stejné jazykové úrovni jako my. Smyslem této netradiční spolupráce je zlepšit si znalost němčiny a zároveň ji uplatnit v „praxi“- tzn. v komunikaci s ostatními evropskými kamarády, díky informační a komunikační technologii, která zkracuje vzdálenosti, se pak dozvědět přímo od nich zajímavosti o jejich kultuře a zvyklostech. Tato aktivita umožňuje žákům i učitelům navštívit a prozkoumat jinak vzdálené a obtížně dostupné kouty Evropy, obohatit své zkušenosti a znalosti a to netradičním, zajímavým způsobem. V osmé třídě se němčináři účastní

projektu Brieffreunde Europa kennenlernen. Už podruhé zaslali žákům z Polska dopisy s malými dárečky, v prostředí Twinspace si vyměňují pozdravy, představují se navzájem, seznamují se mezi sebou, připravují si různé hádanky. K tomuto projektu jsme se přidali již koncem loňského školního roku. V deváté třídě se věnujeme projektu, který jsme si ušili přímo na míru a zapasovali ho i do ročního tematického plánu. Témata, která jsme měli v plánu probrat, jsme zařadili do projektu s názvem Mit dem Reisebüro durch Europa. Do našeho projektu se přidalo dalších dvanáct škol z různých zemí Evropy: Polska, Francie, Řecka a Slovenska. Každá škola si vytvořila svou cestovní kancelář, vymyslela její název, navrhla logo a následně představila německy své zaměstnance. Po seznámení představila každá cestovka pomocí videí, powerpointových prezentací svou zemi a místo, kde kancelář sídlí. Slovní zásobu k tématu bydlení jsme využili při vytváření katalogu s nabídkou různých hotelů a zařízených apartmánů, při jejich popisu si žáci procvičili složitější gramatické jevy - jako jsou např. předložky se třetím a čtvrtým pádem. Každý hotel má svou restauraci, a proto jsme vytvářeli jídelní lístky, prezentaci s typickými jídly pro Českou republiku, natáčeli video s přípravou toustů. Zároveň přes monitor ochutnáváme spe-

ciality z jiných zemí. Posledním tématem, které nás teprve čeká, ale pro plánování dovolené s cestovní kanceláří je rozhodující, je Wetter (počasí), kdy budeme společně zaznamenávat do Twinspace s ostatními partnery projektu po dobu jednoho týdne informace k počasí. A tak se možná i naštveme, když zjistíme, že ač u nás prší, v Řecku nebo Francii je právě slunné počasí.

Naši školu už navštívili tři maskoti cestovních kanceláří partnerských škol z Polska a Francie. Maskot naší cestovky (Řehoř Křupka) si užívá v současné době sluníčka v Řecku, do konce školního roku by se nám měl vrátit zpět a to i se vzkazy a pohlednicemi ze všech zemí, které během celého školního roku navštívil.

Foto: Archiv ZŠ

Koncert ´ sboru ˇ peveckeho

´ souboru ´ a f letnoveho ´ ˇ ´ ° ZSˇ Milady Petrkove ˇ zaku ˇ 28. kvetna 2014 v 18 hodin ˇ v kostele Církve ceskoslovenské - husitské

Krátkodobému, zcela nenáročnému projektu s názvem Veľká noc týkajícího se Velikonoc jsme se ve výtvarné výchově věnovali v sedmé třídě. Sami vidíte, že možnosti spolupráce jsou nesmírné. Projekt si můžete spolu s dětmi sami vymyslet a vyzvat další školy v Evropě ke spolupráci, k projektu se můžete přidat, můžete na něm pracovat z prostředí domova i školy, jeho trvání si můžete libovolně prodloužit či zkrátit. Děti mají díky IC technologii možnost videokonference, chattu, komunikace mezi sebou v cizím jazyce a bůhví, třeba i v budoucnu společného setkání. Pevně věřím, že tato aktivita dělá předmět zajímavějším a že děti obohatí o zkušenosti a poznatky, kterých budou mít možnost v budoucnu využít. Doufám, že práce na společných projektech dokáže žákům zpříjemnit výuku, motivovat je a tím si i vytvořit k předmětu kladný/-ější vztah. V případě výuky cizího jazyka je tato skutečnost zajisté dobrým základním kamenem pro jeho studium v dalších letech. Zlata Hlaváčová

Skautské okénko 17

TÝNECKÉ LISTY

SKAUTSKÉ OKÉNKO Dívčí výprava na Hejtmanku Dobrodružství uprostřed Litovelského Pomoraví začalo v pátek 28. března cestou na skautskou chatu Hejtmanku. Cestu do Mladče s dvěma přesedáními a osmi světluškami jsme zvládly a k Hejtmance jsme dorazily ještě před setměním. Po objevení chaty a prozkoumání pokojů uvnitř bylo samozřejmě nejdůležitější, kdo kde bude spát. Jelikož se stmívalo, a ani po otevření okenic už nebylo uvnitř vidět, zažehly jsme svíčky - večeře pro načerpání sil po náročné cestě se tak stala nečekaně romantickou. Abychom měly z čeho v sobotu vařit, přijeli nás zachránit Dráčovi s kanistry vody, a abychom v noci nezmrzly, přivezli holkám spacáky a karimatky. Kdyby je totiž holky nesly s sebou, byly by batohy větší než ony samotné. Po krátké návštěvě jsme zatopily v kamnech, zahrály kolektivní hru a šly do hajan.

V sobotu jsme se probudily do oblačného rána. Nicméně rozhodly jsme se vydat se na průzkum divočiny v okolí. Prošly jsme Nové Zámky, viděly jsme koně i spřežení psů táhnoucích kola, objevily jsme altánek u splavu a lány medvědího česneku. Na cestu zpět nás už dokonce doprovázelo i sluníčko. Po obědě jsme už raději začaly s balením a úklidem, abychom to do večera stihly. Když už byly batohy venku, zahrály jsme si pár závěrečných her a pomalu se vydaly na cestu podél Moravy až do 5 km vzdálené Litovle na autobus domů. Nakonec se nikdo neztratil, nikdo se nezranil a všechny jsme si domů odvážely nezapomenutelné zážitky (a jak jsem zjistila i nějaký ten zapomenutý medvědí česnek). Monika Dočkalová (Poutníci-Čechovice)

Foto: M. Dočkalová

První pomoc Čechovice V rámci rozšiřování povědomí o zásadách první pomoci v pátek 21. března odpoledne proběhlo v Čechovicích v okolí bývalého obecního úřadu praktické celooddílové školení pro děti. Na začátku se děti rozdělily do tří zhruba stejně zdatných skupinek. Každá skupinka si zvolila svůj originální název a měla i svého zkušeného vedoucího, jakožto rádce a průvodce celou akcí. Po stručném zopakování základních věcí týkajících se PP, mohly všechny tři skupinky vyrazit do terénu. Čekalo je celkem pět stanovišť, přičemž na každém z nich se setkaly s jiným druhem zranění: pořezání se při krájení, podráždění oka, přisáté klíště, pokousání psem a luxa-

Foto: M. Dočkalová

ce kotníku. Když dorazili na stanoviště, měli za úkol dotyčného co nejkvalitněji ošetřit. Simulátor potom zhodnotil správnost ošetření a vysvětlil dětem správný postup, když udělaly chybu. Podle svého uvážení pak skupinku odměnil body. Po ošetření všech zranění každou skupinkou se sečetly body a vítězem se stala skupinka „Horská služba“ pod vedením Honzy Pečínky. Všichni si však domů odnášejí pocit, že nyní budou vědět jak jednat, setkají-li se s podobnými zraněními. A to je, myslím, vítězství pro všechny. Monika Dočkalová (Poutníci-Čechovice)

18

Rozhovor

TÝNECKÉ LISTY

Zákazník musí vnímat, že je středobodem vašeho zájmu, říká restauratér František Facek Možná zažíváte stejnou zkušenost jako já. Když zajdu do některých z týneckých obchodů a narazím na čerstvou knedlu vyrobenou v kuchyni u Facků, je rozhodnuto o sobotním nebo nedělním obědě. Bude gulášek nebo nějaká ta dobrá máčenka. To jako příloha k tomu skvostnému knedlíčku! A v Restauraci U Facků dělají nejen dobré knedle, ale i jakékoliv jiné polední či minutkové menu. Majitel František Facek je hostem květnového čísla Týneckých listů.

svém, a proto odkoupili vlastnické podíly „naší restaurace“ ve Vsisku, kterou následně během dvouleté rekonstrukce přebudovali do současné podoby. Vznikla tak moderní restaurace u silnice do Přerova s tanečním sálem pro v tu dobu velmi oblíbené „nedělní čaje“ a několika hostinskými pokoji pro ubytování hostů. Na jejich práci navázali moji rodiče, kteří tu pracovali dále i po vyvlastnění a to prakticky skoro až do svého důchodového věku. Po desetileté „rodinné pau

nutné úplně změnit myšlení personálu a to tak, aby zase platilo to, co za Masarykovy a Benešovy republiky - na prvním místě je spokojenost hosta. A podřídit tomu maximum. Socialistické pohostinství byla kapitola sama pro sebe. Během této doby šla kvalita v našem oboru, co se týče obsluhy i kuchyně, neskutečně dolů a na vesnicích obzvlášť. A druhá odpověď by zahrnovala potřebu modernizace budovy samotné a jejího vybavení technologickým zařízením běžným v té době ve vyspělých zemích. A to proto, abychom splňovali náročná kritéria na přípravu jídel teplé i studené kuchyně, které jsou v dnešní době už standardem. Výše jsem připomněl příjemný i profesionální přístup personálu. Co kladeš svým zaměstnancům obzvláště na srdce? Aby se zákazník - host opět vracel, musí odcházet spokojený. Na tom je postavený jakýkoliv byznys. Kvalitní jídlo z čerstvých surovin je v dnešní době již samozřejmostí. Host musí dostat ještě něco navíc - pocit, že on je středem pozornosti, že je mu personál maximálně k dispozici a že jeho cílem je snaha vyhovět mu i při neobvyklých přáních.

Foto: F. Facek

Foto: P. Hanuška Franto, Restaurace U Facků je pojmem nejen pro obyvatele Velkého Týnce a blízkého okolí. Cíleně ji navštěvují i zákazníci naším krajem projíždějící. Může za to především kvalitní domácí kuchyně i příjemná profesionální obsluha… Nepřehánějte…

Foto: F. Facek Jak dlouhá je vlastně rodinná tradice v oblasti provozování hostinského zařízení? To jste mě teď trochu zaskočil - dlouhá… Prarodiče začínali již ve dvacátých letech minulého století. Nejdříve na různých místech v okolí, aby je počátkem třicátých let osud zavál až k nám do Velkého Týnce, kde až do roku 1947 provozovali hostinskou činnost v Restauraci Společenský dům. Po válce se rozhodli pracovat již ve

-ze“ přišla Sametová revoluce a byli jsme tu opět zpět - tedy už já - jako vystudovanému hotelovákovi to naše rodina „pověsila na krk“ mně. No a to už je pomalu 25 let. Takže pokud jde o rodinnou tradici, troufnu si říct, že je tedy skoro stoletá…

Jací zákazníci k vám přijíždějí? S jakými představami, požadavky? Nasloucháš jejich představám a přáním? Skladba našich zákazníků je velmi různorodá, to pak klade větší nároky na provoz samotný i na přístup personálu k nim. Na vysvětlenou. Naše stravovací služby využívají například jak různí řemeslníci z okolních firem, tak obchodní zástupci či lidé i z managementu. Každý z nich má jiná přání, co se týče sortimentu jídel, cenové úrovně či doby, kterou může během návštěvy v naší restauraci strávit. A toto vše vyžaduje individuální přístup. Také samotná gastronomie se

Z předchozího vyplývá, že moc si na výběr neměl. S jakou představou ses tedy na přelomu osmdesátých a devadesátých let rozhodl navázat na rodinnou tradici? Máte pravdu, o nějakém mém rozhodování se ani nedá moc hovořit. Po osmdesátém devátém šlo všechno moc rychle. Přišly restituce a naše rodina musela najednou řešit, co se znovu nabytou budovou. Mě to za-stihlo ještě na studiích. Bylo nám jasné, že případný nájemce by neměl šanci tak zdevastovanou budovu opravit. A také bylo potřeba obnovit koncept kvalitní domácí kuchyně, která je základem životaschopnosti takové restaurace. Takže volba byla víceméně jasná. Co všechno jsi musel napravit po „socialistickém“ hospodaření čtyř desetiletí? Na tuto otázku by mohly být dvě odpovědi. První by se nesla v duchu „přístup personálu k hostům“. Bylo

Foto: F. Facek

neustále vyvíjí. Přicházejí nové trendy, na které musíme umět zareagovat, do popředí se znovu dostávají pokrmy připravované z regionálních surovin, sezónních surovin, pokrmy lépe stravitelné a pokrmy racionální výživy. Jak už jsem se zmínil výše, samozřejmostí je i používání čerstvých surovin a dodržování tradičních technologických postupů, od kterých nemálo jiných restaurací ve snaze snížit provozní náklady bohužel upustilo. Dokážeš připravit i velké akce, k nimž patří rodinné oslavy, ale i velkokapacitní firemní školení. Nakolik je to náročné? Co se týče různých firemních akcí, jako jsou rauty, recepce, školení, semináře, nebo rodinných oslav, jako příklad uvedu svatební hostiny - tady se taktéž snažíme vždy maximálně vyhovět všem přáním a požadavkům kladených na naši restauraci ze strany zadavatelů, případně pomáháme i s jejich organizací. Myslím, že máme za ty roky již celkem bohaté zkušenosti. Doporučujeme vhodnou skladbu menu a na něj navazujících nápojů, vín. Spolupracujeme i s několika cukráři, květinovými síněmi, svatebními salony, hudebními skupinami, jejichž služby můžeme v případě zájmu zprostředkovat. A to všechno děláme s jediným cílem - vytvořit harmonický celek a následný velmi silný zážitek z prožitého slavnostního dne. Na čem bys ještě rád popracoval v rámci rozvoje podniku? Jaké je tvé osobní přání? Plánů a nápadů - těch by bylo! Ale do všeho mi pořád mluví dvě kamarádky – efektivita a návratnost vkládaných investic. Sleduji trendy v našem oboru a odhaduji, jak se budou dále vyvíjet. Velmi perspektivní se jeví nová služba - cateringové služby a individuální rozvoz jídel do firem a domácností: Tam je určitý růstový potenciál - jinými slovy pokud mají hosté v dnešní uspěchané době čím dál méně času třeba i na návštěvu restaurace, musíme my se stravovací službou za nimi. A mé osobní? Aby nám naši hosté zachovávali stejnou přízeň jako dosavadních 25 let. Ptal se Petr Hanuška Odkaz na www. menu.olomouc.cz Lokalita: Holice U Facků

Rozhovor 19

TÝNECKÉ LISTY

HASIČI Ani v uplynulém zimním období jsme my, týnečtí hasiči, nezaháleli. Uspořádali jsme lednový ples, pravidelně trénovali požární sport mladí i zkušení starší hasiči, starali jsme se o techniku i celou hasičskou zbrojnici. S příchodem jara však jako bychom ožili a začali být více aktivní. 28. března si mladí hasiči vyzkoušeli jízdu na bobové dráze v Parku sportu v Hrubé Vodě. Tato dráha je jednou z nejmodernějších vyráběných bobových drah, otevřená celoročně. Adrenalin si vyzkoušeli obě družstva mladých hasičů v doprovodu svých vedoucích a několika rodičů. Všichni byli z výletu nadšeni! 5. dubna od ranních hodin bylo na hasičce hemžení a pracovní nasazení jako ve včelím úlu na jaře. I když poslední oficiální pracovní sobota v naší republice byla 28. 4. 1990, hasiči tentokrát udělali výjimku. Všichni od těch nejmenších až po nejstarší se pustili do jarního úklidu. Ženská část sboru a rodiče malých hasičů umývali okna na zbrojnici a leštili sál, kde se pra-

videlně scházejí mladí hasiči. Mladí hasiči se postarali o úklid venkovních prostor, pánové opravovali hasičskou techniku… uklízelo se zkrátka všude. Udělal se pořádný jarní úklid. Děkujeme všem, kteří přispěli svým přičiněním k této pracovní sobotě.

12. dubna proběhly v prostorách hasičské zbrojnice dvě nesourodé akce současně, na obou naši členové asistovali a přispěli tak ke zdárnému průběhu. Jednalo se o sběr velkoobjemového a nebezpečného odpadu na parkovišti před zbrojnicí a dětský bazárek pro veřejnost na sále zbrojnice.

mouc: Ve čtvrtek 17. dubna 2014 byl v 23:55 hodin oznámen na operační středisko Hasičského záchranného sboru Olomouckého kraje požár skladu soukromé firmy v Olomouci-Chválkovících na ulici Na Zákopě. Na místo vyjeli profesionální hasiči z Olomouce se dvěma cisternami a dobrovolní hasiči z Olomouce-Chválkovic, Dolan, Velké Bystřice, Velkého Týnce a Bohuňovic. V době příjezdu prvních jednotek byla přízemní budova skladu o rozměrech 35 x 15 metrů zcela zachvácena plameny. Uvnitř skladu byly uskladněny stroje a zařízení k pracovní činnosti soukromé firmy (stroje pro vrtání a demolici, výšková technika apod.). Vedle hořícího objektu bylo uskladněno dřevo, které plameny také pohltily. Na místě byla zřízena kyvadlová doprava vody, hasičům se v průběhu likvidačních prací podařilo uchránit sousední objekt. Na požárem zasaženém skladišti se zřítila střecha. Při požáru nebyl nikdo zraněn. Výše škody zatím nebyla přesně vyčíslena, ale určitě přesáhne 1 milion korun.

17. dubna Citace ze zprávy HZS Olo-

19. dubna jsme řádně přivítali do

11. dubna v odpoledních hodinách byla jednotka požární ochrany povolaná k uhašení hořícího automobilového návěsu v prostorách bývalých UP závodů. Jednotka po příjezdu provedla průzkum, zabezpečila okolí a začala hasební práce. Po příjezdu dalších jednotek pracovala na dohašení požáru a ochlazovala vodou střechu blízké budovy.

Foto: B. Skopalíková

svých řad novou čerstvě narozenou členku malou Elišku Šmidákovou. Přejeme ji do života hlavně zdraví a štěstí! …a do těchto víceméně mimořádných akcí členové sboru pravidelně trénují v požárním sportu. Mužské a ženské kolektivy sportují každou středu a sobotu. Tréninky dětí jsou v úterý, pátek a nově i sobota a 1x za 14 dní i neděle. Starší běhají dohromady s Grygovem pod pracovním názvem TYGR (TYnec a GRygov) a střídavě trénuji u nás nebo v Grygově. Tento způsob se zavedl kvůli dostatečnému počtu mladých hasičů ve stejné věkové kategorii. V nejbližší době nás už čekají první soutěže letošní sezóny, např. 26. 4. zahájení seriálu soutěží TFC v Břevenci, 4. 5. dětská soutěž v Loučanech a 8. 5. okrsková soutěž v PS dospělých. Přejme si do budoucna co nejméně zásahů jednotky a co nejvíce úspěchů v požárním sportu.

Foto: hzsok Požár skladu v Olomouci

Požár přívěsu ve Velkém Týnci

Foto: E. Šišková Foto: J. Ehrenbergerová

Foto: J. Ehrenbergerová Z výletu mladých hasičů do Hrubé vody...

Foto: J. Ehrenbergerová Při brigádě pomáhají velcí i ti menší

Eva Šišková

Autor Pomůck a: Koro, výroku: Oak, Horatius Orály

1. díl Druh 1. díl tajenky javoru tajenky

Druh palmy

Citosl. smíchu

Ambit

Koně (básn.)

Vonná bylina

Surovina pro

Odlévaná

Oldřich Přípravek výrobu (domác.) na polykar-

Inic. herce Svojtky

Čistící prostředek

Ženské jméno

3. díl tajenky

Řeka

Jméno sklad. Krejčího

bonátu

Náruživý čtenář

Zůstávati pozadu

Žvást

Pošťák Intrikáni

Imunitní systém

Hájová bylina

Zánět ucha

Druh palmy

Irčanka

Bělehradem

Vrch nad

Domácky Izabela

Krajský národní výbor (zkr.)

Na které místo Japonské souostroví

Jestliže (sloven.)

Pozice v józe

Anglická pl. míra

Starci

Bezvýznamnost

Částice hmoty

Oddělení v nemoc.

V (slovensky)

Značka americia

Autobus

Mrak

Přístroj

Průhledn á hmota Druhová číslovka

Náš komentátor

Ozdoba vánočního stromku

Sušický závod

Odlišná (sloven.)

Přestati bolet

Husovo jméno

Pardubic -ký Značka

Přímý úder

astatu

Patřící Ivoně

Anglický

Svobodný feudální statek

Z (rusky)

šlechtic Kterým směrem Avivážní jede autobus?prostřed

Stromořadí

Popravčí

Ženské jméno Doleva. Dveře má vždy na pravé straně. Nota (angl.)

Důkaz neviny

Hluk (angl.)

Mužské jméno

Zapékat

Inic. her. Vlacha

Španělská řeka

Říman

Pohádková postava

Ženské jméno

Kovodělníci Zn. nákl. aut Zakřičet

SPZ Rokycan

Možná Doupě Daniela (domác.)

Žula

Eten

Splátka Domácky (zastar.) Otakar

Hlava kláštera

Oděv Ekologický

(hovor.)

Německý souhlas

Zvýšený tón A

Druh tance

Aspik

Vykuk

Náš národní strom

Proutěná nádoba

Vůdce Hunů

Značka iridia

Dosny

2. díl tajenky

Ženské jméno

Zemní násep

Římských 1007

Řešeto

Star. zn. žiletek

Ruský panovník

Platidlo

Praobyv. Itálie

Citosl. smíchu

Rumunska

Ruský souhlas

Západočeské město

Slepovati

Dánský ostrov

Ragú z pernatců

Spěch (nářeč.)

Primát

Značka selenu

Mužské jméno

Americ. režisér

Maso (angl.)

Inic. her. Peška

Přitakání

Cizí muž. jméno

Stelivo

Jihoam. stát

Střešní žlab

Tu máš

Řecká hora

Římská bohyně

Titul muže

Nejvyšší karta

Strop (nářeč.)

Obdělaný pozemek

Inic. her. Trojana

Otec (kniž.)

Tato

Gen (zastar.)

Na ono místo (zastar.)

Rovnost

Stětina divočáka

Podněcovat

Číše (z rušt.)

Předložka

Pomůcka: Als, Cala, Ída, Kazma, Meat, Salmi

Správné znění tajenky zašlete poštou, e-mailem nebo ho zatelefonujte na Obecní úřad Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72, telefon: 585 151 111, e-mail [email protected], a to do konce aktuálního měsíce. Tajenka z minulého čísla: Na louce naděje se pase mnoho hlupáků. Úspěšnou řešitekoua výherkyní knihy se stává paní Stroupková z Velkého Týnce. Výherkyni blahopřejeme.

Sport 21

TÝNECKÉ LISTY

Otázka pro… Petra Švédu, člena výboru

FOTBALOVÉ VÝSLEDKY MUŽI

TJ Sokol Velký Týnec - oddíl kopané Peťo, v zázemí fotbalového stánku TJ Sokol Velký Týnec se rodí něco zcela nového. Prozraď, co to je a k čemu to bude návštěvníkům areálu sloužit?

Jedná se o rekonstrukci hospody, přilehlé terasy a dětského hřiště v areálu TJ Sokol na hřišti. Jak již v minulém čísle Týneckých listů napsal Marcel Charvot, pronájmu hospody na hřišti jsem se ujal po vzájemné dohodě s fotbalovým výborem, protože i přes to, že několik adeptů projevilo zájem hospodu provozovat, všichni měli zájem pouze o zavedenou hospodu, aniž by museli cokoliv rekonstruovat.

Rekonstrukcí a rozšířením stávajících prostor chci docílit nejen zmodernizování, ale i těsnějšího propojení hospody, prostor, kde grilujeme, a herních prvků tak, aby vše bylo co nejvíce pospolu a mohli si tak sportovních aktivit užívat nejen hráči a jejich fanoušci, ale i maminky s dětmi. Zároveň bych chtěl touto rekonstrukcí doplnit sportovní areál tak, aby korespondoval s již moderními sportovišti, ze kterých se již občané těší, tj. tenisových a volejbalových kurtů a sportovní haly. Pokud vše půjde tak, jak bych si přál, chtěl bych v hospodě přenášet sportovní přenosy na velkoplošnou stěnu a k dispozici bude také Synottip pro ty, kteří si budou chtít vsadit na sportovní utkání. Nebude chybět ani kulečník a šipky. Co je ale největší změnou je, že hospoda bude NEKUŘÁCKÁ, což mi vzhledem k tomu, že je ve sportovním areálu, připadá správné. Závěrem bych chtěl poprosit o trpělivost, protože přesto, že hospoda patří i nadále TJ Sokol, stavba je financována ze soukromých zdrojů, a tudíž vše nemusí být hotovo do konce května, ale bude postupně doděláno v průběhu dalších měsíců. Závěrem chci popřát všem našim fotbalistům, ať se jim v příštích sezónách daří a ať se v zrekonstruovaných prostorách cítí dobře nejen oni, ale i návštěvníci. Ptal se Petr Hanuška

Jarní výsledky mužů: Lutín - V. Týnec 7:0, V. Týnec - V. Bystřice 5:2, Haňovice - V. Týnec 3:0, V. Týnec Doloplazy 2:3, Dubicko - V. Týnec 1:1, V. Týnec - Lesnice 3:1 Jarní výsledky dorostenců: Kostelec - V. Týnec 4:2, V. Týnec - Čechovice „A” 1:6, Hlubočky - V. Týnec 1:4, V. Týnec - Nemilany 0:4, Přerov - V. Týnec 4:0, V. Týnec - V. Losiny 2:1

Více informací o týneckém fotbalu, reportáže ze zápasů, fotografie... získáte na internetové adrese www.fotbalvelkytynec.cz

Volejbalové kurty září novotou

Foto: P. Hanuška

Aneta Fleková, Marek Tihlář, Tereza Janečková, Lucie Piechová, Adam Pilch, Zdeněk Šnajdr, Alexandra Rychlá

Velký Týnec, 22. března 2014

Vítání občánků