LISTY. Týnecké ČERVNOVÝ ÚVODNÍK. 5-6 Obecně závazné. 13 Z kapsáře. 18 Rozhovor. Měsíčník obce Velký Týnec 24. ročník Červen 2014 Cena 10 Kč,-

Týnecké

LISTY Měsíčník obce Velký Týnec

•

24. ročník

•

Červen 2014

•

Cena 10 Kč,-

ČERVNOVÝ ÚVODNÍK Velevážené čtenářky, vážení čtenáři, když se zakoukáte pod červeň tohoto měsíce, můžete někdy uvidět i červíčka. Je možno se na něj i trochu zlobit, když se rozhodl udělat si domeček v krásné třešni, kterou se chy-státe právě vložit do úst. Je to tak trochu střet zájmů. Vám i červíkům se prostě líbí velké červené třešně. Když se na to však podíváte z jeho úhlu, tak to prostě musí být nádhera. Bydlet v třešni. Jeden drobný nedostatek to ale má. Třešeň nemá okna. Když jsem si začal třešně prohlížet, tak jsem zjistil, že ani dveře. Červivá třešeň není nikde napíchnutá. Jak se tedy červíček dostane dovnitř? Záhadu zavřeného pokoje by nám zajisté pomohl úspěšně vyřešit Sherlock Holmes, ale je teď velmi zaneprázdněn sběrem bezového květu. Tak vám slibuji, že hned po dopsání úvodníku půjdu zaťukat na okénko pana inženýra Roda, známého toť rostlinolékaře. Ten určitě o životě červíků ví své. Třeba bude vědět i to, jak se na nás dívají oni. Na jedlíky třešní. Někdy i na polykače pecek. Vzpomínám si, jak mi můj dědeček kdysi v mládí udělil dobrou radu, když jsem i přes četné zákazy rodičů spolkl svoji první pecku. Vyděšeně jsem mu to oznámil a on mi se šibalským úsměvem řekl. „To je dobrý. Co projde skrz krk, skrz p… taky.“ A bylo po stresu. Někdy mně trochu mrzí, že nejdou obdobně polknout i vyřčená slova. Mohlo by to být na světě klidnější. Třeba jako v tom rybníčku na Staré Vodě, kterou skauti vracejí na mapu naší republiky. Seděli jsme s moji ženou na hrázi a pozorovali čilý vodní život. V prosluněné hladině se tam vesele proháněli pulci. Asi jediní potomci původních obyvatel této vesnice. Jak je možné, že se z tak hbitých a roztomilých tvorečků stanou neohrabané a celkem ošklivé žáby? Třeba to ale není poslední fáze vývoje těchto obojživelníků. V pohádkách se přece vypráví, že když políbíte žábu, tak se z ní stane princ nebo princezna. Musím to skautům a skautkám poradit. Třeba ještě někdo z nich dojde ke štěstí. Myslím, že určitě. Pokud se dokážou dívat na svět bez předsudků a s láskou. To by mohl být recept na štěstí pro všechny. Líbejte žáby a jezte třešně: Co také jiného dělat v červenci, že? Stanislav Denk

Foto: archiv oddílu Estetické gymnastky TJ Sokol Velký Týnec v Moskvě

5-6

Obecně závazné vyhlášky o klidu a spalování

13

Z kapsáře vzpomínek Marie Kremláčkové

18

Rozhovor s Michalem Valouchem

2

Kronika obce, Starostovýma očima

KVĚTNOVÉ KALENDÁRIUM 15. května Den matek ve Vsisku - Výbor pro sociální záležitosti ZO Velký Týnec - Restaurace U Facků - 17.00 hodin 21. května 20. zasedání Zastupitelstva obce Velký Týnec - společenský dům - 16.30 hodin 22. května 36. zasedání mikroregionu Království - Brodek u Přerova - 9.00 hodin 23. května Noc kostelů - kostel Nanebevzetí Panny Marie - 20.00 hodin 23. - 24. května Volby do Evropského parlamentu 31. května Kácení máje s dětským dnem - Týnečáci - zámecká zahrada - 16.00 hodin

Prázdninové dvojčíslo

Týneckých listů

TÝNECKÉ LISTY

DALŠÍ UDÁLOSTI Z důvodu extrémně nepříjemného deštivého, resp. studeného počasí byla zrušena folklórní akce Sečeni lúke 2014, která se měla uskutečnit ve dnech 16. a 17. května. Od počátku měsíce jsme se společně s Nadací Malý Noe organizačně chystali na den D, tedy na Den s Malým Noem na Hradisku. Ten proběhl jen částečně. Dopolední část narušil, resp. odpolední koncerty znemožnil vytrvalý déšť. Starosta obce a ředitel nadace rozhodli o ukončení akce v 11.30 hodin mj. na základě výstražné zprávy ČHMÚ, která varovala před silnými bouřkami s průtržemi mračen. Náhradní termín bude stanoven na

základě časových možností houslisty Pavla Šporcla v měsíci září nebo říjnu. V neděli 18. května proběhla ve Sportovní hale UP v Olomouci pohárová soutěž ve skupinové estetické gymnastice. O jejím průběhu a výsledcích hovoří na jiném místě červnových Týneckých listů trenérka Renáta Vrbová. Dne 19. května předal ing. Rašner starostovi obce závěrečnou zprávu o provedeném auditu hospodaření Obce Velký Týnec za rok 2013 s výsledkem: Bez závad. Dne 26. května se starosta obce zúčastnil jednání Výboru pro rozvoj Olomouckého kraje.

POČASÍ Květnové počasí bylo velmi proměnlivé. Chvíli teplo, chvíli chlad. Sluníčko střídal déšť. Zvláště o víkendech jsme si rozmarů počasí užili až až! První dekáda. Noc: 10, 10, 9, 7, 2, 4, 13, 8, 11, 10. Den: 22, 22, 7, 14, 16, 20, 17, 16, 21, 19. Druhá dekáda. Noc: 13, 8, 6, 8, 9, 9, 7, 10, 12, 13. Den: 10, 16, 17, 15, 13, 10, 9, 17, 22, 24. Třetí dekáda. Noc: 13, 11, 13, 20, 20, 14, 20, 17, 18, 12, 10, 10. Den: 25, 27, 24, 25, 26, 24, 22, 24, 15, 20, 20. Tam, kde došlo k ra-

dikálnímu poklesu teploty, většinou pršelo. I když odborníci říkají, že absenci zimní vláhy nelze dohnat a že se naše země chystá na situaci extrémního sucha, snad měsíc květen přece jen něco dohnal. Je to vidět i na bujně rostoucích zemědělských plodinách, na husté temně zelené trávě, na mokré půdě. V porovnání s březnovým úhorem odpovídá květen, pokud se týká vlhkosti, pranostice o studeném máji, který přináší do stodol ráj.

vyjde na začátku měsíce srpna

Již nyní nám do něj můžete zasílat své příspěvky...

Foto: J. Friesner Bouřka nad Velkým Týncem Stránku připravil Petr Hanuška

Obecní úřad Velký Týnec Zámecká 35, 783 72, Velký Týnec 1 Úřední hodiny pro veřejnost: pondělí a středa 7:30 – 12:00 a 13:00 – 17:30 Telefonické kontakty: Starosta obce - PhDr. Petr Hanuška Ph. D. ....................585 585 fax: 585 Místostarosta - Mgr. Stanislav Denk .............................585 Místostarosta - Jaroslav Chytil ......................................585 Sekretariát - Radka Tomečková ....................................585 Matrika, sociální věci - Oldřiška Kellerová ...................585 Stavební úřad - Ing. Jaroslav Trnečka ...........................585 Stavební záležitosti - Eva Krkošková ............................585 Účetní obce - Radana Procházková ...............................585 Správce obecního majetku - Petr Drápal .......................585 Obecní policie Velký Týnec ............................................725

391 151 391 151 151 151 151 151 151 151 151 544

495 113 506 120 119 111 115 118 114 116 112 540

Elektronické adresy: [email protected], [email protected] TÝNECKÉ LISTY - Měsíčník Obce Velký Týnec. Vydává Obec Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72 Vel. Týnec 1, IČO 00299669. Ev. číslo MK ČR: E 12522. Ročník XXIV., č. 6. Vyšlo v červnu 2014. Cena výtisku 10,- Kč. Adresa redakce: Zámecká 35, 783 72, Velký Týnec, e-mail: [email protected]. Šéfredaktor: PhDr. Petr Hanuška, Ph.D., tel. 585 151 113, e-mail: [email protected]. Redakční rada: Ing. Marta Kypusová, Mgr. Vendula Vránová, PhDr. Pavel Pospěch, Mgr. Stanislav Denk e-mail: mistostarosta@ velkytynec.cz. Grafická úprava: Pavel Peňaška, e-mail: [email protected]. Tisk: EPAVA, Chválkovická 5, 779 00 Olomouc. Poznámka redakce: Uveřejněné dopisy nemusí být totožné se stanoviskem redakce. Neoznačené fotografie - archiv TL nebo archiv autora.

Obecní servis

TÝNECKÉ LISTY

3

SLOVO STAROSTY Uplynulý měsíc květen nebyl, pokud se týká počasí, příliš stabilní. To se jednak promítlo do našich venkovních prací, jednak to negativně zasáhlo konání kulturních akcí. Převážně mokré klima alespoň částečně dohnalo prohřešky suché zimy. Pozitivní vliv to mělo na rostoucí zemědělské plodiny (tak mohutnou řepku jsem už dlouho neviděl), nakolik to ovlivnilo hladinu spodních vod, nedokážu posoudit. Tráva se nejen zazelenala, ale rostla do výše jako divá. Sotva jsme skončili jedno kolo sečení obecních pozemků, mohli jsme zahájit další. Myslím, že jarní údržba cest a chodníků proběhla bez jakýchkoliv problémů. Navíc nám od poloviny měsíce začal pomáhat i čisticí stroj, na který obec získala dotaci v rámci Operačního programu životní prostředí ve výši 1,8 milionu korun, přičemž 200 tisíc doplatila ze svého.

Foto: P. Hanuška Nový čistící stroj Do zdárného finiše doběhlo výběrové řízení na Rekonstrukci a modernizaci Čistírny odpadních vod Velký Týnec. Akci provede firma STRABAG, a. s.. Celková hodnota díla dosahuje výše něco přes 22 milionů korun. Dotace pak z toho činí 16 milionů korun, zbytek doplácí obec ze svého měšce. Zjednodušeně řečeno rekonstrukční a modernizační práce zahrnují obnovu stavebních částí naší čistírny (zvláště jednotlivých nádrží na vodu), výměnu čisticí technologie a instalaci kalové jednotky. Nejen estetickou, ale praktickou funkci budou mít i nově zpevněné příjezdové povrchy. Složitou cestou výběru firmy prošla také akce Revitalizace centra obce Velký Týnec, na kterou obec získala dotační prostředky z Regionálního operačního programu Střední Morava. Jejich výše byla stanovena na 3,4 milionu korun, přičemž samotná akce má stát 4 miliony korun. Vítězná nabídka firmy COMMODUM spol. s r. o. Valašská Bystřice však činí za celou akci 2,8 milionu korun bez DPH. Výše dotace tak bude upravena v poměru 85% ku 15% nákladů obce. Pevně doufám, že firma zahájí práce již v měsíci červnu. Součástí zakázky je výstavba spojovacího chodníku centrum obce – mateřská škola, rozšíření chodníku od kina do ulice Ke Vsisku, výstavbu dvou mostků přes Týnečku a Beroňku, rozšíření parkoviště za zdravotním střediskem, bezbariérový přístup do zdravotního střediska, instalaci laviček a držáků kol, výměnu veřejného osvětlení a umístění dětských herních prvků. Hotovo musí být do podzimu letošního roku. V rámci centra dlouhodobě řešíme problém objektu budoucí cukrárny, která by měla vzniknout na

torzu bývalého rodinného domu č. p. 17. Proč to trvá tak dlouho? ptají se mě někteří občané. A hlavně to neprodávejte nikomu cizímu, ať tam nakonec nevznikne třeba něco neslušného! Podobný otázkám čelím dnes a denně. Mohu konečně oznámit, že v měsíci květnu jsme uhradili Olomouckému kraji 400 tisíc korun za stavbu a hlavně pozemek. Nyní dochází k zápisu do katastrální mapy. Jak budeme postupovat dál, o tom rozhodne zastupitelstvo obce v následujících dnech. Možností je více. Původní představa spočívala v odprodeji objektu a ve smluvním zajištění, že zde bude za soukromé peníze vybudována cukrárna. Další varianta vychází z představy, že objekt zůstane v majetku obce a bude rekonstruován, resp. zbořen a na jeho místě vznikne zcela nová provozovna, kterou by obec pronajímala. Třetí možnost spočívá v odstranění stavby a rozšíření veřejného prostoru bez náhrady. Tomuto řešení nahrávají aktuální iniciativy soukromých subjektů, neboť kupříkladu v areálu fotbalového stadiónu vzniká nová restaurace, která se chce mj. zaměřit i na cukrárenský sortiment. Čerstvé zákusky nabízejí jednotlivé prodejny potravin. Skvělou zmrzlinu točí v prodejně u Stejskalů atd. Prostě uvidíme… Během měsíce května jsme také zahájili výměnu oken, resp. nátěr fasády na společenském domě. Jde o první etapu opravy našeho hlavního kulturního stánku, která zasáhne jeho čelní, boční a dvorní část. Štít směrem k Týnečce a navazující budova ve dvorní části se úprav dočká v následujícím období. Do budoucna je také potřeba zmodernizovat vnitřní vybavení společenského domu. Nátěru fasády se zhostí firma pana Radka Chroboka za cenu 371 tisíc korun, výměnu oken provede firma RI OKNA a. s. z Bzence za cenu 345 tisíc korun bez DPH.

kové. Tady byla finančně nejpřijatelnější nabídka firmy SISKO s. r. o. Přerov, která nabídla provést akci za 221.190,- Kč. V těchto dnech je prováděn výběr firmy na akci Dostavba kanalizace v Čechovicích a na instalaci herních prvků tamtéž. Zastupitelé obce projednali na svém 21. zasedání mj. tyto další skutečnosti: schválili žádost TJ Sokol Velký Týnec - oddílu estetické gymnastiky o mimořádnou dotaci ve výši 40.000,Kč na reprezentaci obce a České republiky na mistrovství světa; schválili výši úplaty v mateřské škole na školní rok 2014-2015 ve výši 220,- Kč na dítě a měsíc; schválili žádost ředitelky mateřské školy o nákup herních prvků v hodnotě 116 tisíc korun; přijali doplnění Obecně závazné vyhlášky č. 1/2014 o ochraně nočního klidu a regulaci hlučných činností, které se týká udělení výjimky na porušení klidu v neděli. Abych se vrátil na počátek, k vlivu počasí na chod obecních akcí. Jeho nepřízeň zrušila folklorní akci Sečeni lúke, neboť nejen pocitová, ale i skutečná teplota signalizovala spíše březnové než květnové počasí. Složitější to

bylo s konáním Dne Malého Noe. Akci jsme organizačně připravovali téměř tři týdny. V sobotu ráno 24. května začalo její poslední dolaďování na místě samotném. Honicí se mračna však nevěstila nic dobrého. Po startu závodu horských kol kolem desáté hodiny se spustil intenzivní déšť. V 11:24 hodin jsem obdržel na mobil výstražnou informaci ČHMÚ, v níž byli starostové obcí a měst upozorněni na nebezpečí prudkých bouřek, a to zvláště pro Olomoucký kraj. Následně jsem po dohodě s ředitelem Nadace Malý Noe panem Strejčkem rozhodl o ukončení akce a přeložení koncertu houslisty Pavla Šporcla na jiný termín. Úklid prostoru nám trval více jak tři hodiny. V odpoledních hodinách se vyjasnilo a začalo svítit sluníčko. Někteří natěšení potencionální návštěvníci akce byli zklamaní, ale rozhodnutí bylo neodvolatelné. Věřte, že všem nám to bylo upřímně líto! Jsem rád, že v poslední květnový den úspěšně proběhlo Kácení máje s dětským dnem, který skvěle připravili členové národopisného souboru Týnečáci. Snad nám červen přinese klidnější časy… Petr Hanuška

Foto: P. Hanuška Úpravy před budovou 1. stupně ZŠ Milady Petřkové finišují Foto: P. Hanuška Nátěr fasády společenského domu V místní části Vsisko se mohou těšit obyvatelé ulice Na Zabrání na nový silniční povrch a chodníky. V soutěži se o zakázku utkalo 6 firem. Nejlepší nabídku podala firma Stavby Žádník za cenu 2,2 milionu korun vč. DPH. Práce budou zahájeny v měsíci červnu. Rekonstrukce starých a výstavba nových chodníků proběhne i v ulici Masarykova. Tím bude dokončena akce, kterou v roce 2008 zahájil díky prostředkům z Regionálního operačního programu Střední Morava Olomoucký kraj. V konkurenci šesti firem podal nejvýhodnější finanční nabídku Libor Venclík, Stavební a zednické práce z Velkého Týnce. Cena vč. DPH dosahuje výše 412.409,- Kč. Nový povrch vozovky bude také realizován v části ulice Zámecká, konkrétně kolem kostela a budovy 1. stupně Základní školy Milady Petř-

Foto: P. Hanuška Nová vrata v hasičské zbrojnici

4

Obecní servis

TÝNECKÉ LISTY

NOVÉ KNIHY Místní knihovna Velký Týnec Beletrie 1. 2. 3. 4. 5.

Adler-Olsen: Žena v kleci Bagshawe, T.: Pokušení Cornwellova, P.: Krvavá mlha Green, J.: Místo v mém srdci Hindráková, H.: Karibu Keňa

6. Hosseini, K.: Lovec draků 7. Jakoubková, A.: Můžeš-li se vdát dnes … 8. Poe, E. A.: Démon zvrácenosti 9. 365 minipohádek do postýlky

Naučná literatura

Místní knihovna Vsisko Beletrie dospělá 3. 4. 5. 6.

Marie Blažková: Hledám ženu Jiří Fanta: Tajemník Karel Cubeca: Pravá tvář anděla Nora Robertsová: Sedmé znamení

Beletrie dětská 1. Holly Webb: O pralince, která chtěla na procházku 2. Jindřiška Ptáčková: Lesní skřítek a čtyři kamarádi 3. Ripleyho záhady - R-tým. Hrozba z hlubin

KINO

Připravila Marta Ivančíková

1. Poledňáková, M.: S kým mě bavil svět

1. Alena Jakoubková: Poslední tango s Carmen 2. Linda Howard: Nebezpečné vyhlídky

´ VELKY´ TYNEC

4. Ripleyho záhady - R-tým. Vlčí dítě 5. Thomas Brezina: Počítačový démon 6. Jana Lenková: Nevšední hrátky se zvířátky

SAMETOVÍ TERORISTÉ Hrdinové dokumentárního filmu žijí v současnosti, ale ve vzpomínkách stále bojují s komunistickým režimem Produkce: SVK, 83 minut vstupné 50,- Kč, přístupno od 15 let

6. června 19:30 hod

ZATAŽENO, OBČAS TRAKAŘE 2 Animovaná rodinná komedie. Produkce: USA, 96 minut, vstupné 50,- Kč


Připravila Eliška Navrátilová

KŘÍDLA VÁNOC

SLOUPEK POEZIE Co zbylo z anděla

R. Krajčo, V. Kerekes, J. Prachař a D. Novotný v dramatické komedii, která se většinu času odehrává v nákupním centru v čase Vánoc. Produkce: USA, 110 minut, vstupné 50,- Kč, přístupno od 12 let


KRÁSNO Černá komedie Ondřeje Sokola

Ráno, pokud jsou všechny stromy ještě obvázané a věci nedotknuty, mezi dvěma topoly anděl se vznáší, v letu dospává.

Produkce: ČR, 119 minut, vstupné 50,- Kč, přístupno od 12 let


V trhlinách spánku zpívá. Kdo první na ulici vyjde, tím zpěvem raněn bývá, snad něco tuší, ale nezahlédne. Je zeleno a to je vše, co zbylo z anděla. Jan Skácel

ŽIVOTNÍ JUBILEA V měsíci červnu blahopřejeme těmto jubilantům 89 let paní Marie Dreiseitlová z V. Týnce 86 let pan Ladislav Čechák z V. Týnce 85 let paní Bronislava Kabilková z V. Týnce paní Amálie Müllerová z Čechovic

82 let paní Ludmila Zendulková z V. Týnce pan Peter Dobosi z V. Týnce 70 let pan Jaroslav Somol z V. Týnce 65 let paní Vlastimila Gajdová z V. Týnce

Všem jubilantům srdečně blahopřejeme a přejeme pevné zdraví!

Podrobný program kina najdete na adrese www.velkytynec.cz na odkazu KULTURA A SPORT nebo po naskenování QR kódu. Prodej vstupenek probíhá 45 minut před začátkem filmového představení. Pokladna je otevřena po celou dobu promítání. Adresa kina: Kino Velký Týnec, Sokolská 425, Velký Týnec

Obecní servis

TÝNECKÉ LISTY

5

OBECNÍ POLICIE VELKÝ TÝNEC INFORMUJE Denní svícení Jedná se o drobnou připomínku řidičům, kteří mají ve vozidlech automaticky nastavené zapínání osvětlení (světla pro denní svícení), a tudíž jsou jejich vozidla obvykle osvětlena pouze zepředu. Dnes a denně potkávám takto osvětlená vozidla, kdy si řidiči neuvědomí, že došlo ke snížení viditelnosti na vozovce, vlivem počasí nebo denní doby. Za deštivého počasí, brzy ráno nebo při soumraku, je nutné používat obry-

sová a potkávací světla. Při snížené viditelnosti potom vozidla osvětlena pouze světly pro denní svícení, představují riziko pro ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích, neboť se násobně zvyšuje nebezpečí přehlédnutí nebo nedostatečného odhadnutí vzdálenosti od vozidla a jeho rychlosti. Myslete proto, prosím na vaši bezpečnost a za snížené viditelnosti zapněte řádné osvětlení svého vozidla.

Připomenutí Obecně závažných vyhlášek Rád bych vás seznámil s novelizací Obecně závazné vyhlášky o ochraně nočního klidu a regulaci hlučných činností obce Velký Týnec č. 1/2009. Tato vyhláška byla doplněna, opětovně schválena Ministerstvem vnitra ČR a po odsouhlasení Zastupitelstvem obce Velký Týnec, nově nahrazena jako Obecně závazná vyhláška č. 1/2014. Jedinou změnou, která byla do vyhlášky zapracována, je možnost udělení oficiální výjimky z činností uvedených v jednotlivých článcích vyhlášky. Přesné znění doplněného článku je následující: Čl. 3 Výjimky (1) Na základě žádosti může být v odůvodněných případech udělena výjimka z povinnosti uvedené v článku 2 odst. 2 a 3. Žadatel o výjimku je povinen nejpozději 10 dní před dnem, na který žádá o povolení výjimky doručit obecnímu úřadu žádost. V žádosti uvede jméno, příjmení, datum narození, adresu místa trvalého pobytu a adresu bydliště, je-li odlišná od místa trvalého pobytu; je-li žadatelem právnická osoba, název či obchodní firmu, sídlo a označení osoby, která za tuto právnickou osobu jedná;

den a hodiny, na které žádá o výjimku, místo konání činnosti způsobující hluk a důvod pro udělení výjimky. (2) O výjimce rozhodne obecní úřad vydáním správního rozhodnutí o udělení výjimky. Chtěl bych vás touto cestou požádat o dodržování obecně závazných vyhlášek obce a respektování omezení, které je v nich specifikováno. Důvodné podezření z porušování obecně závazné vyhlášky obce je následně možné oznamovat obecní policii nebo při nedostupnosti obecní policie přímo Policii České republiky. Obecní policie nenahrazuje Policii České republiky; pouze ji doplňuje a přispívá k plnění obdobných úkolů. Policie České republiky je zde stále a pracuje nepřetržitě. Jestliže budete potřebovat oznámit jakékoli protiprávní jednání, byť se dle vašeho mínění nejedná o závažnou věc, a současně obecní policie není dostupná, můžete se bez obav obrátit na Policii České republiky (např. všechny přestupky v dopravě, veřejný pořádek, občanské soužití, přestupky proti majetku, porušování obecně závazných vyhlášek obce nebo nařízení obce atd.).

Jízda na jízdním kole po chodníku pro chodce Po stížnostech několika občanů bych vás rád informoval o problematice jízdy na jízdním kole po chodníku pro chodce. Stížnosti se týkaly především rychlé a nezodpovědné jízdy cyklistů, která ohrožovala dospělé i děti na chodníku. Chtěl bych pouze upozornit, že jízda na jízdním kole je na chodníku pro chodce zakázaná; s výjimkou dětí do 10 let. Je zřejmé, že v některých úsecích místních komunikací je cyklisty jízda po chodníku vnímána jako bezpečnější a dávají ji přednost před silnicí. Není to sice možnost, kterou umožňuje naše legislativa, ale může se pro takovou

jízdu najít pochopení - zejména v menších obcích. Důležité však je, aby cyklista, který se rozhodne užít k jízdě chodníku, věděl, že chodník je určen pro chodce a nikoli pro cyklisty, a tomu také přizpůsobil svoji jízdu. Cyklista nikdy nesmí ohrozit chodce na chodníku a za případnou kolizi bude vždy zodpovědný cyklista. Škody na zdraví a věcech se i při takové „menší“ nehodě mohou vyšplhat do vysokých částek. Žádám proto všechny cyklisty, aby jezdili ohleduplně a současně si byli vědomi rizik, spojených s nedovolenou jízdou po chodníku pro chodce.

Kontakt na obecní policii: OBECNÍ POLICIE

Mgr. Filip Raclavský strážník Obecní policie Velký Týnec Pondělí a středa od 10:00 do 17:00 hodin tel.: 725 544 540 email: [email protected] www.velkytynec.cz V naléhavých případech nebo při nedostupnosti obecní policie volejte prosím Policii České republiky: Tísňová linka 158 Obvodní oddělení PČR Olomouc III. 974 766 711

6

Obecní servis

TÝNECKÉ LISTY

TÝNECKÉ LISTY

Obecní servis

7

Jste zdravotně znevýhodněni? Máte opravdu vyřízeny všechny sociální dávky?

Pobíráte invalidní důchod a myslíte si, že už na nic jiného nemáte nárok? Potřebujete pomoci s oblékáním, přípravou stravy, apod.? Anebo se o Vás někdo stará, ale má problém finančně vyjít? Víte o tom, že existují nějaké dávky pro zdravotně znevýhodněné občany? Všechny tyto dávky vyplácejí Úřady práce České republiky. V Olomouci si tyto dávky můžete vyřídit na adrese tř. Kosmonautů 989/8, 779 00 Olomouc (budova AB centra, 2. patro). Mezi dávky sociální péče patří: příspěvek na mobilitu, příspěvek na zvláštní pomůcku a příspěvek na péči. Podmínkou příspěvku na mobilitu je být držitelem průkazu osoby se zdravotním postižením ZTP nebo ZTP/P, opakovaně se za úhradu v kalendářním měsíci dopravovat nebo být dopravována, a dále Vám nesmí být poskytovány pobytové sociální služby. Výše příspěvku je 400 Kč měsíčně. Nárok na příspěvek na zvláštní pomůcku má osoba, která má: těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí nebo těžké sluchové postižení anebo těžké zrakové postižení.

Příspěvek na péči je určen osobám, které kvůli zdravotnímu stavu potřebují pomoc jiné osoby při zvládání základních životních potřeb. Z poskytnutého příspěvku pak tyto osoby hradí pomoc buď osobě blízké, asistentovi sociální péče, registrovanému poskytovateli sociálních služeb, dětskému domovu nebo speciálnímu lůžkovému zdravotnickému zařízení hospicového typu. Stupně závislosti se hodnotí podle počtu základních životních potřeb, které tato osoba není schopna bez cizí pomoci zvládat (mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost). Výše příspěvku na péči je závislá na přiznaném stupni závislosti. Pro osoby do 18 let věku se pohybuje od 3.000 Kč do 12.000 Kč, pro osoby starší 18 let se pohybuje od 800 Kč do 12.000 Kč. Pokud se potřebujete na něco bližšího zeptat, obraťte se od pondělí do pátku na: PORADENSKÉ CENTRUM CHARITY OLOMOUC, Wurmova 5, 779 00 Olomouc Email: [email protected], Web: www.olomouc.charita.cz, Tel.: 585 203 102 Adéla Adámková, koordinátorka: 739 249 223, Eva Koblihová, sociální pracovnice: 736 764 804 Služby jsou zdarma! Můžete zaslat sms s prosbou o zavolání a my Vám zavoláme zpět. Zpracovala: Eva Koblihová

8

Obecní servis

TÝNECKÉ LISTY

TIP NA VÝLET cyklobusem do Beskyd Zbrusu nová autobusová linka je určená cyklistům i pěším turistům. Spojuje středomoravský Přerov s beskydským horským sedlem Bumbálka a na svou trasu vyjíždí každou sobotu ve směru proti proudu Bečvy. Cyklisté mohou vystoupit kdekoliv po plánované trase - v Lipníku nad Bečvou, Hranicích, Valašském Meziříčí, Rožnově pod Radhoštěm, na Horní Bečvě nebo až na Bumbálce. Cyklobus urazí trasu asi sto kilometrů. Vyjede vždy v sobotu v 07:30 z přerovského nádraží. Zastavovat bude ve městech vždy na autobusovém nádraží, pouze v Hranicích bude zastavovat na Šromotově náměstí a na Horní Bečvě je zastávka u obecního úřadu.

Na Bumbálku autobus dorazí krátce před desátou. Zpět spoj vyjede v 16:00. Cyklobus může přepravit až 45 lidí a 16 kol. Vzhledem k velkému zájmu doporučujeme, aby si zájemci včas zajistili pro kola rezervaci. Jízdní kola jsou přepravována ve speciálních cyklovozících připojených za autobusy. Více informací a možnost rezervace naleznete na vedlejším obrázku. Pavel Peňaška

VÝSLEDKY EUROVOLEB 2014

Obecní servis

TÝNECKÉ LISTY

9

RADY ZAHRÁDKÁŘŮM NA MĚSÍC ČERVEN Červen je měsíc s největším výskytem různých „pravých“ plísní. Jejich původci byly do nedávné doby zařazovány mezi houby, ale v současnosti jsou většinou taxonomicky řazeny do samostatné říše. Z pohledu zahrádkáře mezi nejzávažnější plísně zaručeně patří plíseň okurky, bramboru, rajčete, p. (též peronospora) révy vinné, ale i plísně cibule, brukvovitých (košťálovin), salátu, špenátu, hrachu, ale i některé další plísně. Od „pravých“ hub se však plísně neodlišují jen taxonomicky, ale i některými vlastnostmi, z nichž z praktického hlediska je nejdůležitější skutečnost, že plísním nestačí ke svému šíření jen zvýšená vlhkkost vzduchu, jako je tomu u většiny hub, ale po určitou minimální dobu přímé ovlhčení (většinou ve formě kapek) povrchu listů hostitelských rostlin. Kromě toho vyžadují i vyšší teplotu (nad 18°C). Proto největší škody způsobují právě v teplých a vlhkých měsících a to vždy po dešti nebo rose. Základem ochrany jsou proto opatření, která omezují nebo zkracují dobu ovlhčení lístů. Sem patří výběr slunných a vzdušných stanovišť, pěstování rostlin se slabším olistěním (např. u cibule), řidší spony výsevů a výsadeb, vzdušné porosty a pěstební tvary (např. u révy - „zelené práce“), včasné odstraňování plevelů, vhodný způsob závlahy (nezalévat „na list“ ale do půdy a nikdy ne večer), větrání pěstebních prostorů a vertikální vedení porostů (např. okurek). Kromě toho je třeba pěstovat odolnější (např. u révy) nebo tolerantní (např. u okurek) odrůdy, nepřehnojování dusíkem, odstraňování posklizňových zbytků, používání zdravé sadby (např. u brambor) a některá další preventivní opa-

tření. V mnoha případech se však neobejdeme bez použití ochranných postřiků vhodnými přípravky. I když plísně již nejsou řazeny mezi houby, používají se proti nim fungicidy, tj. přípravky proti chorobám houbového původu. Avšak zdaleka ne všechny jsou na tyto organismy účinné. Musí to být tzv. „protiplísňové“ fungicidní přípravky. Jsou to přípravky (uvedeny jsou jen ty přípravky, které jsou v pro-

deji i v malém balení a sezařezy jsou abecedně) Aliette 80 WG, Curzate Gold, Infinito, Pergado F, Previcur Energy, Profiler, Proplant, Revus, Ridomil Gold Combi Pepite, Ridomil Gold MZ Pepite a Verita. Kromě těchto přípravků je možné proti některým plísním použít i ty, které mají šiřší spektrum účinku. Jsou to přípravky Dithane DG Neotec, Folpan 80 WG, Melody Combi 65,3 WG,Ortiva, Qua-

dris, Quadris Max a měďnaté přípravky (Bukanýr, Champion 50 WP, Cuproxat SC, Korzar, Kuprikol 250 SC a Kuprikol 50. Je však třeba zdůraznit, že ne všechny tyto přípravky je možné použít proti všem výše uvedeným chorobám a že vždy je třeba se řídit platnými návody uvedenými na příbalových letácích. Jaroslav Rod

10

Dopisy čtenářů

TÝNECKÉ LISTY

DOPISY ČTENÁŘŮ Vážený pane redaktore dr. Cajthaml Martin! Pane redaktore, promiňte že Vás takto obtěžuji a ubírám z tak dnes cenného volného času, nicméně k tomuto psaní mne dovedly Vaše poslední články věnované filosofii v Týneckých listech. Předesílám, že nejsem sběhlým v psaní dopisů literárním vědcům jako jste Vy, neb po celý život mi byl bližší život praktický s logar. pravítkem a též kalkulačkou na stavbách. Z těchto ohledů pak posuzujte moje řádky, neb i na „šrajbmašině“ jsem již několik let nepsal a stroj mi to i dává znát. Nicméně k jádru problému a tím vidím, promiňte mi napros tou úpřimnost, naprostý nezájem čtenářů o vaše s jiste nejlepším úmyslem psaná ale běžnému člověku naprosto nesrozumitelná články, o jejichž vysoké vědecké erudici určitě nemůže být pochyb! Vsadím velkou část svého skromného důchodu když se najde někdo kdo Vaše od borné stati celé přečetl a pakliže není čtenáře má smysl vynakládat nemalá úsilí na jejich psaní? Zde dovolte abych se vyjádřil k celým Týneckým listům po stránce čtenářské:

- velká většina by vám řekla, že má tyto Listy ráda, ale ne na 100%", což je samozřejmě nedosažitelný ideál - prostý občan chce být informován především o své obci a o práci svých zvolených zastupitelů. Kolik takových článků od nich už bylo, pakliže vůbec někdy nějaký byl? - suché konstatování velmi stručného usnesení vnímavého čtenáře nemůže uspokojit, též i eventuélní zaznamenání nesouhlasných názorů. Toto ještě za mnoho let nebylo zaznamenáno - čtenář chce vědět a má na to právo býti informován o dění ve svém okolí a ne o metrech chodníku nebo tennisovém hřišti atd. Nic proti sportu ale kolik obyvatel se na tenise podílí, nebo beach-sportu? - vztahy mezi lidmi by mělo býti motivem třeba básníka p. Denka který má určitě navíc než jak lidový čtenář říká geglání o květinkách, neb života vztahy mezi lidmi jsou o něčem jiném než o rozkvetlých mateřídouškách, přesto si tohoto autora ctím možná vidí to co my jiní zde na světě nevidíme - jistě víte jak jsou oblíbená povídání p. CH. což si myslím také mám občas

dojem jak bych četl Švejka s nikdy nekončícími poznámkami k dění ale na druhé straně mu zazlívám že nepíše ve svých článcích více pathosu a důstojnosti které jsou součásti svátečních chvil života. Známe tohoto pisatele z časopisu Horizont kde je velmi oblíben psaním o dávných příhodách v pohraničí Nízkého Jeseníku. -pak lidé rádi čtou jak si náš tatiček hoprdle a pořád se modlele říkají tomu kysely prde ale nedovedou si list bez nich představit - další články policisty neb p. faráře jsou důstojné svých autorů atd. Tož představte si p. dr. Cajthamle, že byste napsal něco o věcech sice vážných a morálních jejichž velké znalosti určitě máte ale trošku víc přístupně nás prostých čtenářů. Též jsme zaznamenali že i vaše dcerka píše řečí vázanou a při dobrém vedení má šanci stát se dobrou básnicí. Snad nebudeme mít my čtenáři velké nároky když bychom měli představu o Listech ještě lepších, kdybytřeba to co jsou uvedení jako redakce sem tam jednou za rok též něco napsali a nebyli tam otištěni jen pro ozdobu. Vedení listů by

mělo být možná více kolektivní a ne všechno odřít p. starosta, něco p. Denk a ostaní se jen vezou, proč se tedy dali zvolit? Též vzpomínám zemřelého p. Skopalíka s nímž jsem se v bývalém podniku setkával jaký to byl člověk s rozhledem nebo pan farář Spáčil ze stejné generace se svými náboženskými ale srozumitelnými úvahami. Závěrem p. M. Cajthamle ještě jednou omluva za zdržení však dovedu si představit že člověk vašeho vědeckého založení a budoucnosti jako jeden z redaktorů Listů toto dokáže ovlivnit k lepšímu. S úctou a obdivem k Vaší vědecké kapacitě čtenář Hynek J. Šternberk 7. 5. 2014 Poznámka redakce: Výše uvedený článek neprošel jazykovou úpravou. Pan Martin Cajthaml není redaktorem Týneckých listů. O otištění jeho článků jej požádali redaktoři Stanislav Denk a Petr Hanuška. Oba si za publikováním jeho textů i přes jejich čtenářskou náročnost stojí a děkují autorovi za jejich přípravu.

Redakci Týneckých listů Velký Týnec Vážení, byl jsem překvapen, také i potěšen, že jste dali paní Haně Ševčíkové v květnovém čísle Týneckých listů prostor k uveřejnění připomínky mé devadesátky. Nejsem sice týnecký rodák, byť mé rodiště Holice není od Týnce příliš vzdálené. Navíc mám k Vaší obci několik vazeb. Sestra mé babičky Božena Menšíková se provdala do Týnce za pana Nedomu. Pak

již se svatbami jejich dcer rozmnožilo mé vzdálené příbuzenstvo. Častěji některé z nich zajížděly do Samotišek, a tak jsem pozná val: Slaměníkovi, Ječmínkovi, Nedomovi, Zdráhalovi (posledně uvedený autoopravář byl příbuzný ze strany otcovy). Byl jsem přítelem týneckého pana faráře dr. Chvostka, on v Týnci křtil mou dceru Bohuslavu. Bohužel později ná-

sledovala jen účast na pohřbech mých vzdálených pří buzných. Takže tamní hřbitov je mi dodnes blízký s je jich hroby. Navíc jsem vždy neopomenul zastavit se u hro bu Mons. Jana Šrámka (dnes pohřbeného na Velehradě), a u hrobu Ing. Jana Bečáka, se kterým mě spojovala láska ke grafice. Měl jsem také na olomouckém gymnáziu několik týneckých spolužáků; trvale

jsem se stýkal s Ing. Janem Skopalíkem (nedávno zemřelým) a jeho sestrou, slepou Marií. Haná je regionem, ve kterém jsou téměř všichni její obyvatelé spřízněni. Obdivuji Vaše Listy, textovou i obrazovou výpravou velmi bohaté. Přeji Vám, aby se Vám práce dařila a mezi občany měli pilné čtenáře. Bohuslav Smejkal, Samotišky

MOKRÝ DEN MALÉHO NOE VE FOTOGRAFIÍCH

Foto: malynoe.cz

Foto: malynoe.cz

Nadace Malý Noe Foto: 4x P. Hanuška

www.malynoe.cz

Fotografie zachycují připravený Den Malého Noe na Hradisku, který zhatila silná bouřka (24. května 2014)

Výročí 11

TÝNECKÉ LISTY

ČERVNOVÁ VÝROČÍ STŘEDOMORAVSKÉHO REGIONU Před 190 lety – dne 2. června 1824 se narodil v Kojetíně Antonín DUDÍK, vlastenecký kněz, příslušník družiny Sušilovy, autor povídek, cestopisů a překladatel. Od třinácti let chodil na piaristické gymnázium v Kroměříži. Maturitní ročník a filozofický ústav absolvoval v Brně v l. 1842-45. Poté vstoupil do cisteriánského kláštera ve Svatém Kříži v Dolních Rakousích. Po necelém roce klášter opustil a odešel do Olomouce, kde studoval bohosloví. V r. 1848 byl činný ve studentských vlasteneckých spolcích, r. 1849 navštěvoval přednášky Jana Helceleta o české řeči a literatuře. V tomtéž období až do vysvěcení byl knihovníkem Slovanské knihovny, která byla národním střediskem bohoslovců. Po vysvěcení na kněze v r. 1850 byl zprvu kaplanem v Holešově, po dvou letech odešel do Kostelce u Holešova a v l. 1854 64 působil ve Velkém Týnci. Od studentských let publikoval povídky, fejetony a cestopisy. Užíval literárních pseudonymů: Antonín Kojetínský a Kojetínský z Hrubého Týnce. Přispíval do olomouckého měsíčníku Cyrill a Method, časopisu Hlas, Morava, Moravan, Hvězda, Zábavné večery aj. Farářem se stal v r. 1864 v Hrušce u Kojetína a od r. 1876 působil ve Vyškově, kde byl v r. 1880 jmenován víceděkanem farnosti a kde také 12. 3. 1892 zemřel. ( Cinek,F.: K národnímu probuzení moravského dorostu kněžského 1778-1870. Olomouc, DLU 1934. * Lexikon české literatury. Sv. 1. Praha, Academia 1985. * Ševčíková, H.: Malá galerie nejen význačných rodáků a občanů Velkého Týnce. In: Čtení o Velkém Týnci. 2007, s. 65 an.).

Před 70 lety – dne 6. června 1944 se v Brně narodil PhDr. Pavel MICHNA, archeolog, historik a redaktor odborných časopisů. Po maturitě na Jedenáctileté střední škole v Tišnově studoval FF Masarykovy univerzity v Brně, obor archeologie a prehistorie. Po promoci působil v l. 1961-73 v Moravském muzeu v Brně jako asistent a poté v Okresním středisku státní památkové péče a ochrany přírody v Olomouci. Od r. 1991 byl pracovníkem Památkového ústavu a výkonným redaktorem časopisu Zrcadlo památek. Od konce 60. l. byl členem redakční rady Vlastivědného věstníku moravského, později členem výboru Muzejní a vlastivědné společnosti v Brně a výkonným redaktorem VVM. Působí jako pracovník odboru archeologie Národního památkového ústavu v Olomouci a hojně publikuje v odborném a regionálním tisku. Je také spoluautorem několika knih, např. Olomouc (1984) a Románský palác na olomouckém hradě (1989). Jubilantovi přejeme hodně zdraví, tvůrčí elán a hodně úspěchů!

Před 50 lety – dne 7. června 1964 se v Olomouci narodil PhDr. Miroslav Koudela, historik, archivář a spisovatel. Maturoval v r. 1982 na Slovanském gymnáziu v Olomouci a poté zde studoval na FF UP, obor historie. Po promoci v r. 1986 nastoupil do Zemského archivu v Opavě, pracoviště Státního okresního archivu v Olomouci. Od října 1987 pracoval ve Šternberku jako archivář a po třech letech přešel do Litovle, kde působil do r. 1996. Pak se vrátil do Olomouce, kde od r. 1998 pracuje ve funkci zástupce ředitele. Pořádal archivy obcí v bývalém šternberském, litovelském a olomouckém okrese. Z této činnosti vytěžil několik titulů zabývající se historií obcí, např. Dolany, Hlušovice, Holice, Horní Loděnice, Cholina, Křelov, Ludéřov, Lubenice, Moravská Húzová, Štěpánov, Vilémov ad. které vycházely pod jednotným titulem „Paměti obce…“ a vydávalo je nakladatelství Danal. Podílel se též na zpracování dějin města Olomouce, Šternberka a Uničova. Na svém kontě má téměř 25 knižních titulů, z nichž bohužel větší počet není ve fondu vědecké knihovny. Zájemci o regionální historii svého kraje mohou studovat tato fakta asi jen v badatelně archivu anebo přímo na obecním úřadu dané obce. Mezi reprezentativní publikace patří nádherně vybavené tituly „Šternberské století 1909-2009“ anebo „Uničov. Historie moravského města“ (2013). Regionální historie Olomoucka je hlavním tématem jeho bádání a literární činnosti. Jeho články vychází v řadě odborných periodik nejen v ČR, ale i v zahraničí. Jubilantovi srdečně gratulujeme a přejeme mu zdraví a tvůrčí elán do dalších let!

Před 25 lety – dne 9. 6. 1989 zemřel v Praze univ. prof. PhDr. Karel DVOŘÁK, CSc., literární historik, editor české literatury a folklorista. Pocházel z Olomouce, kde se narodil 28. 5. 1913. Od jedenácti let studoval Slovanské gymnázium, na kterém maturoval v r. 1932. Poté odešel studovat do Prahy na FF UK, obor slavistika, germanistika a srovnávací dějiny literatury. Po promoci v r. 1938 odešel učit na gymnázia češtinu, němčinu a francouzštinu. V l. 1936-39 byl zatímním profesorem na České reálce v Olomouci, poté v Praze. Ve 40. l. externě spolupracoval s nakladatelstvím L. Kuncíř. Za války byl totálně nasazen, po válce absolvoval vojenskou prezenční službu. V r. 1949 získal doktorát na základě komentované edice F. L. Čelakovský Slovanské národní písně. V té době už působil jako odborný asistent na PdF UK v Praze, kde byl v r. 1954 jmenován docentem dějin české literatury. O pět let později byl jmenován docentem na FF UK v Praze a v r. 1968 profesorem pro obor folkloristika na FF UK. Zde působil do r. 1978 a poté deset let v různých funkcích na univerzitě až do

r. 1988. Absolvoval kratší přednáškové pobyty na vysokých školách v Opole, Postupimi, v Bukurešti a v Sofii. V r. 1960 učil jeden semestr na Humboldtově univerzitě v Berlíně. Vědecky pracoval v domácích i mezinárodních folkloristických společnostech. V l. 1962-67 byl předsedou Národopisné společnosti československé. Jeho prvními odbornými příspěvky byla hesla do Ottova slovníku naučného nové doby (1934, 1935). Překládal básně, prózy a filozofické úvahy z němčiny, latiny a dalších jazyků a publikoval je v katolickém tisku, odborné studie uveřejňoval později v Listech pro umění a kritiku, Řádu, Kritickém měsíčníku, Českém lidu, Věstníku národopisné společnosti československé při ČSAV, ale i v zahraničních časopisech. Básně publikoval v časopisech: Jitro, Lumír,, Rozhledy aj. Začínal jako editor děl K. V. Raise, bří Mrštíků, K. H. Máchy, F. X. Šaldy aj. Hlavním tématem jeho vědecké činnosti byly vztahy mezi literaturou a folklórem. Spolupracoval s Felixem Vodičkou na příručce Základy teorie literatury. Čtenářsky přitažlivý výběr textů zpracoval v knize Nejstarší české pohádky (1976), kde prezentoval na 117 pohádek. Tato kniha vyšla v novém vydání i v r. 2001. Stati o výtvarném umění, např. Olomoucký výtvarný život v minulé sezóně, publikoval v Moravském večerníku (1937), Divadelní dopis z Olomouce vyšel na stránkách Vyšehradu v r. 1945. Pedagogické stati věnované literatuře pro děti a mládež vycházely v časopisech: Předškolní výchova, Zlatý máj, podílel se na vydávání čítanek pro střední školy a učebnice o teorii literatury. (Sochorová, L.: Karel Dvořák. Strážnice 2004. * Benešová, L.: K. Dvořák. Nekrology. Slavia 59, 1990, s. 332-333. * Kolár, J.: Dvořák, K. In: Slovník českých spisovatelů od roku 1945. Díl 1. Praha 1995, s. 154-155)

Před 85 lety – dne 13. června 1929 zemřel ve Velké Bystřici Jaromír BALCÁREK, učitel a kulturní pracovník. Pocházel z kantorské rodiny, narodil se 7. 5. 1869 v Řimicích. Dětství prožíval v Charvátech do r. 1879, kdy zemřel jeho otec a matka se s třemi malými dětmi odstěhovala k příbuzným do Čech. Malý Jaromír absolvoval gymnázium ve Slaném a poté se věnoval učitelství. V r. 1888 odešel učit do Morkovic u Kroměříže. Založil zde pěvecký sbor, který přetrval řadu let i po jeho odchodu. V r. 1892 se přestěhoval a zakotvil ve Velké Bystřici, kde působil nejen jako učitel, ale do historie města se zapsal především jako knihovník. Jeho knihovna se záhy stala nejlepší knihovnou na střední Moravě. Po absolvování státního knihovnického kursu mu byl svěřen dozor i nad čtrnácti knihovnami v nejbližším okolí. Aktivně se také věnoval ochotnickému divadlu, byl činný v Jednotě divadelních ochotníků besedních Velká Bystřice, kde byl předsedou a režisérem. Za jeho vedení se pořádaly národní slavnosti v místním parku, byla uvedena jízda králů, královničky, hanácké svatby, přástky a jiné lidové zvyky. Ve škole v mimoškolní činnosti vyučoval též hře na klavír a housle, založil hudební kroužek, který vystupoval na koncertech a akademiích, při národních slavnostech i divadelních představeních. O prázdninách rád cestoval a poznatky a zážitky z cest zařazoval do přednášek s využitím diapozitivů. Byl také vesnickým jednatelem Umělecké besedy v Praze, důvěrníkem spolku Moravských výtvarných umělců, Družstva práce a Družstva Kola moravských spisovatelů. Od smrti Jaromíra Balcárka nesla místní knihovna v názvu jeho jméno a po osamostatnění knihovny v r. 1990 se jméno této význačné osobnosti do názvu Městské knihovny ve Velké Bystřici opět vrátilo. (Plachá, Z.: Jaromír Balcárek. Velkobystřické noviny, 1992, č. 4, s. 5-6.* Květnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2009, č. 5)

Před 55 lety – dne 14. června 1959 se v Šumperku narodil Jaroslav BENEŠ, řezbář, restauratér, umělec renesančního ducha. Vyučil se stolařem a po vojně nastoupil do MEZu v Mohelnici, kde pracoval ve stolárně. Byl členem výtvarného sdružení při kulturním domě a na společných výstavách prezentoval své intarzie a dřevořezby. Působil zde do r. 1989 a pak přešel k soukromníkovi, kde pracoval jako řezbář. Při tvorbě dřevořezeb se inspiroval výtvarnými předlohami Mikoláše Alše, A. Dürera, P. A. Taťouna. O své činnosti si vede podrobnou kroniku, kde má dokladovány články z tisku, významné návštěvy, mj. i pana prezidenta Václava Klause 13. 10. 2006, kterému věnoval okno se sovou. Při výstavě a návštěvě malíře Reona z Argondie v Olomouci si malíř objednal pro svůj obraz vyřezávaný rám. Loštický lidový umělec jej ohromil svým renesančním oděvem i renesančním pohledem na svět. Každoročně o adventu otevírá svůj dům k návštěvám a prohlídce Loštického betlému na ulici Moravičanská č. 439. Tento betlém je jedinečný také tím, že kromě základních biblických postav tvoří další figurky, významné osobnosti nejen Loštic, (mykolog Bronislav Hlůza, starosta Ctirad Lolek aj.), ale i Moravy (Jaroslav Wykrent, Pavel Novák ad.). Betlém se každým rokem rozrůstá o nové osobnosti. Jeho pohled na svět, láska ke dřevu a bližší biografické údaje spolu s nádhernými fotografickými záběry z ateliéru Mistra Beneše najdeme v knize „Srdcem a dlátem“, která vyšla v Lošticích v r. 2011. Jubilantovi přejeme hodně tvůrčí energie, zdraví a spokojenosti do dalších let!

Před 105 lety – dne 28. června 1909 zemřel v Přerově PhMr. Hynek PSOTA, lékárník, veřejný a osvětový pracovník. Pocházel ze Samotišek, kde se narodil 14. 9. 1846. Po vysokoškolských studiích

12

Výročí

TÝNECKÉ LISTY

zakotvil v Přerově. Na Dolním náměstí si otevřel lékárnu. V r. 1880 stál u zrodu Ochotnického divadelního spolku v Přerově, v kterém měl od počátku na starosti hospodaření. Když se nedostávalo financí, uhradil běžné výdaje z vlastního. V květnu 1883 mu bylo dokonce veřejně poděkováno za finanční dar ve výši 15 zl. V r. 1884 se stal členem výboru a v l. 1885 –90 byl místopředsedou spolku. Kromě toho byl též platným členem a hercem spolku. Aktivně se zapojil též do činnosti Čtenářského spolku, jehož byl v r. 1904 předsedou. Pracoval ve výboru Obecní spořitelny města, byl předsedou Okresní záložny, členem výboru školské rady. V r. 1895 založil odbor Pohorské jednoty Radhošť v Přerově, kde vykonával funkci místopředsedy. Spolu s dr. L. Riedlem založil ruský kroužek Ruské zrno. Aktivně se podílel při archeologických vykopávkách v Předmostí u Přerova, byl členem městské obecní rady a obecního zastupitelstva a náčelníkem hasičů. Nesmazatelně se také zapsal do historie Včelařského spolku pro Přerov a okolí, protože byl hlavním organizátorem a svolavatelem ustavující schůze, která se konala 27. 12. 1902. Přítomno bylo 39 včelařů a předsedou byl zvolen Hynek Psota. Jeho včelín v zahradě zv. Amerika v Přerově se stal vzorem pěstitelům včel na našem venkově. (Almanach 100. výročí založení Včelařského spolku pro Přerov a okolí v Přerově 1902-2002. * Fišmistrová,V.: Počátky činnosti přerovských ochotníků od roku 1863. Sborník SOKA Přerov 2003, s. 51-88.)

Z. Wintra, K. V. Raise, I. Hermanna. Byl kmenovým ilustrátorem Prombergrova nakladatelství v Olomouci, ale i Ottova v Praze. Od r. 1910 žil s rodinou v Lošticích, odkud často dojížděl na Rusavu a do Bystřice pod Hostýnem. Z dlouholetého přátelství mezi Františkem Táborským a Adolfem Kašparem vznikla nádherná kniha „Rusava, život valašské dědiny“, vydaná v r. 1928 v Olomouci. Obsahuje 12 barevných akvarelů a 17 perokreseb. O dva roky dříve vydal A. Kašpar kroniku rodné obce „Paměti obce Bludova“. V r. 1935 vydal jeho přítel František Táborský monografii „ Adolf Kašpar, ilustrátor, malíř a grafik“, která vyšla v Olomouci. Památník Adolfa Kašpara, shromažďující jeho původní tvorbu, ilustrované knihy a časopisy, korespondenci, některé osobní předměty a původní zařízení jeho ateliéru, je v Lošticích. (Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Sešit 1. Ostrava, 1993, s. 57-58. * Bystřice pod Hostýnem. Vlastivědná čítanka k dějinám města. 1993. * Plachá, Z.: Adolf Kašpar. Olomouc 1972.)

Před 115 lety – dne 30. června 1899 se ve Studénce narodil kardinál František TOMÁŠEK, teolog, pedagog a církevní hodnostář.

Před 30 lety – dne 28. června 1984 zemřel v Olomouci profesor ThDr. Bohumil ZLÁMAL, církevní historik a vysokoškolský pedagog. Pocházel z Oprostovic na Přerovsku, kde se narodil v chudé rodině domkaře 21. 12. 1904. Po 1. sv. válce začal studovat Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži, ale kvůli onemocnění tuberkulózou musel studium na čtyři roky přerušit. Znovu začal studovat na gymnáziu v Přerově, kde v r. 1930 maturoval. Poté se přihlásil do Arcibiskupského kněžského semináře v Olomouci a zahájil studia na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Olomouci. Tam vynikl především jako žák historika Augustina Neumanna a zahájil svou publikační činnost. Po vysvěcení na kněze dne 5. 7. 1936 arcibiskupem Leopoldem Prečanem - již jako kaplan u sv. Mořice v Olomouci - studoval ještě šestý a sedmý rok bohosloví na licenciát a doktorát; složil první rigorosum. Po primicích 12. 7. 1936 v Soběchlebích začíná pracovat v duchovní správě v Olomouci jako druhý kaplan u sv. Mořice až do r. 1939, kdy byl při protektorátní akci zatčen a eskortován do koncentračního tábora Štěpánov u Olomouce. Odtud je přemístěn do Dachau, posléze do Buchenwaldu. Z Buchenwaldu je dále později vrácen zpět do Dachau, kde je vězněn až do konce války. Po skončení války se vrací zpět do Olomouce k duchovní správě ke sv. Mořici a začíná studovat církevní dějiny na Cyrilometodějké bohoslovecké fakultě a dne 14. 7. 1950 promuje na doktora teologie na Cyrilometodějské fakultě Palackého university. Po uzavření fakulty komunistickým režimem nastoupil do duchovní služby. Působil jako kooperátor ve Velkých Opatovicích a to do r. 1960. Další rok je jako kooperátor ve Frenštátě pod Radhoštěm. V r. 1961 na vlastní žádost ze zdravotních důvodů tuto službu ukončil a později působil jako duchovní správce sester sv. Kříže v Kyjově. Horlivě tam pracoval na přípravě svých českých církevních dějin. Když bylo za nelehkých podmínek na podzim 1968 obnoveno studium bohosloví v Olomouci ve formě pobočky Bohoslovecké fakulty v Litoměřicích, byl ThDr. Bohumil Zlámal jmenován řádným profesorem církevních dějin, křesťanské archeologie a umění a zároveň zdejším proděkanem. Po zrušení fakulty v r. 1974 odešel do výslužby a vrátil se do Kyjova. Koncem r. 1981 se přestěhoval do uvolněného bytu v někdejším vikářském domě v Olomouci, v Komenského ulici, kde náhle zemřel. Profesor ThDr. Bohumil Zlámal byl obdivuhodně publikačně činný. Jeho bibliografie z l.1933-84 obsahuje přes 200 titulů vydaných doma i v zahraničí. V r. 1938 vyšla jeho publikace Msgre Dr. Fr. Cinek a o rok později Dějiny kostela sv. Mořice v Olomouci. Jeho nejrozsáhlejším dílem se stala 16dílná Příručka českých církevních dějin, která čítá celkem 2150 stran. Vycházela na fakultě rozmnožená jako skriptum v l. 1948-74. Obdobnou formou a tamtéž vyšla i jeho Ochrana církevních památek I. a II. (1973 a 1974). Ke dvoustému výročí povýšení olomouckého biskupství na arcibiskupství pořídil Katalog moravských biskupů, arcibiskupů a kapitul staré i nové doby (Olomouc 1977). Četné časopisecké články věnoval především cyrilometodějské tradici v našich zemích, životopisům osobností od baroka až po novověk a historickému místopisu. (Kouřil, M.: Před 100 lety se narodil profesor B.Zlámal. OLDIN 2004, č. 12. * Zemek,M. Prof.dr. B. Zlámal pětašedesátiletý. VVM, 21, 1969, č.2-3, s. 164.* Nekrolog VVM, 37, 1985, s. 224-225. * webové stránky obce Oprostovice.)

Před 80 lety – dne 29. června 1934 zemřel v Železné Rudě na Šumavě Adolf KAŠPAR, akademický malíř, ilustrátor a grafik. Pocházel z Bludova u Šumperka, kde se narodil 27. 12. 1877. Od jedenáctilet pobýval v Olomouci, kde studoval nižší třídy Slovanského gymnázia a r. 1895 přestoupil na německý učitelský ústav, který absolvoval v r. 1899. Už za středoškolských studií kreslil olomouckému lékaři Mořici Remešovi kresby zkamenělin a prof. Františku Polívkovi rostliny pro jeho Květenu zemí koruny české. Prof. Polívka seznámil nadaného kreslíře s knihkupcem a nakladatelem Romualdem Prombergrem (1856-1932), u něhož našel také první ilustrační zakázky. Nakladatel upozornil na Kašparovo nadání básníka a spisovatele Františka Táborského (1858-1940) a ten zase Hanuše Schwaigera (1854-1912), prof. AVU v Praze, kde talentovaný ilustrátor studoval v l. 1899–1904. Adolf Kašpar se prosadil ještě za studií úspěšnými ilustracemi k „Babičce“ B. Němcové, které vytvořil pro nakladatelství Unie v Praze r. 1903. Tímto dílem byla předurčena budoucnost jeho tvorby, která nalezla své těžiště v ilustraci. Doprovázel svými kresbami pak díla A. Jiráska,

Narodil se v učitelské rodině a měl pět sourozenců. V šesti letech mu zemřel tatínek a maminka se přestěhovala do Olomouce, aby mohla dětem umožnit vzdělání. Pracovala jako pradlena a část bytu pronajímala studentům. František studoval Slovanské gymnázium, kde maturoval v r. 1918. Poté absolvoval arcibiskupský seminář a dne 5. 7. 1922 přijal kněžské svěcení z rukou olomouckého arcibiskupa Cyrila Stojana. Pak působil jako katecheta na škole v olomouckém předměstí Pavlovičky, později v Kelči na Valašsku. Od r. 1934 byl asistentem Cyrilometodějské bohoslovecké fakulty v Olomouci. Dne 15. 12. téhož roku byl promován doktorem teologie. Neúnavně publikoval. Byl redaktorem Katechetické hlídky, vydal Katechismus a řadu odborných i populárních publikací, určených především vzdělávání mládeže. Po uzavření vysokých škol v době okupace byl katechetou na škole ve Starých Horolanech a zároveň členem profesorského sboru Slovanského gymnázia, kde vyučoval římsko-katolické náboženství. Po válce se vrátil na CMBF. V r. 1947 jej prezident Beneš jmenoval profesorem pedagogiky a katechetiky. Vysokoškolské působení Františka Tomáška skončilo v r. 1950, kdy byla teologická fakulta v Olomouci zlikvidována. Dne 23. 10. 1949 papež Pius XII. jmenoval dr. Tomáška světícím biskupem olomouckým. V očekávání blížícího se pronásledování církve přijal svěcení v Olomouci z rukou arcibiskupa dr. Josefa Matochy tajně dne 14. 10. 1949. Od r. 1951 byl dr. Tomášek farářem v Bohušově na Krnovsku. V předvečer Vánoc, dne 23. 14. 1951, byl před očima své sedmasedmdesátileté matky, která u něho trávila podzim svého života, zatčen a internován v pracovním táboře v Želivě. K 1. 7. 1954 byl ustanoven farářem v Moravské Huzové. Po vynuceném odchodu arcibiskupa Josefa Berana do exilu, jmenoval papež Pavel VI. Dr. Tomáška apoštolským administrátorem pražské arcidiecéze (18. 12. 1965). Dr. Tomášek se v té době jako jediný z českých biskupů zúčastnil jednání všech čtyř zasedání 2. vatikánského koncilu a přednesl na něm 5 diskusních příspěvků. Papež ho mj. jmenoval konzultorem Kongregace pro katolickou výchovu a členem Sekretariátu pro jednotu křesťanů. Bulou papeže Pavla VI. ze dne 27. 6. 1977 byl František Tomášek jmenován kardinálem a po průtazích komunistické byrokracie dne 30. 12. téhož roku i arcibiskupem pražským. Kardinál Tomášek od pol. 80. let ve svých pastýřských listech a otevřených dopisech státním činitelům prosazoval změnu politiky státu vůči věřícím a statečně upozorňoval na porušování lidských práv. Opakovaně intervenoval ve prospěch občanů souzených, vězněných a pronásledovaných za náboženské přesvědčení. Od r. 1974 zůstal po léta jediným veřejně působícím biskupem v Čechách a do r. 1987 i na Moravě. Pastýřským listem z 29. 11. 1987 vyhlásil „Desetiletí duchovní obnovy národa“ jako přípravu na milénium mučednické smrti sv. Vojtěcha. Na svatořečení Anežky České vedl v listopadu 1989 pouť věřících z Československa do Říma. Ve dnech 21. a 22. 4. mohl ještě uvítat papeže Jana Pavla II. v Praze. V r. 1991 požádal dvaadevadesátiletý arcibiskup, aby byl zproštěn svého úřadu. Papež Jan Pavel II. jeho přání vyhověl 27. března 1991. Kardinál Tomášek zemřel 4. 8. 1992 ve věku 93 let a byl pohřben v arcibiskupské hrobce v pražské katedrále. V Moravské Jůzové je pamětní deska vytvořená sochařem Olivou. (K životnímu jubileu Františka Kardinála Tomáška. A léta běží. -úvahy o životě a smrti. Středisko, sborník VSMO, 70–71, 1987–88, S. 173/fotografie-178;ČBS Praha, Academia 1992, S. 739 – 740. Katolické noviny, 26. 3. 1975) Připravila Hana Ševčíková

Z análů paměti 13

TÝNECKÉ LISTY

Z KAPSÁŘE VZPOMÍNEK MARIE KREMLÁČKOVÉ díl třetí

Začnu stručným výkladem toho, čemu mnozí asi nerozumí, totiž kdo a co to byla „vyšší rasa“. Za nacistické okupace to byla představa vládnoucích Němců, že jsou „božskou prozřetelností předurčeni“ vládnout celému světu z toho důvodu, že jim bylo „s hů-

ry dáno“ být příslušníky germánské, přesněji germánsko-nordické panské rasy. Teď to hodně sestručním, ale po vítězné válce - o čemž nepochybovali bude vyšší rasa vládnout, „mišung“ tedy směs vyšší rasy křížený s rasou nižší (třeba slovanskou) bude praco-

vat a zbývají cí, pokud nebudou úplně vyhubeni (jako Židé), tak těmi budou osídleny na zeměkouli pusté končiny jako Sibiř, africké pouště apod. V tomto duchu byla vychovávána německá mládež. Ráda přijímala ty to názory za své. Můj školní ročník 1944

měl být také poslední, kdy se ve školách prováděla měření hlav, délky rukou, vlasů atd., aby to dělení na mišung a podrasy nedalo tolik práce… Pak to bude vyprávění o „božímdárku“, jak se říkávalo kdysi chlebu.

Kremláčkův „božídárek“, prdlavá kobyla Trůdi a srážka s „vyšší rasou“ Zcela určitě se najdou pamětníci Kremláčkovy pekárny, která stávali poblíž mlýna. Dnes je tam volná plocha. Mlynář Karel Kremláček se rozhodl doplnit svůj vcelku prosperující a moderní mlýn i zařízením na pečení chleba. Zde však hned narazíme na problém byrokratických úřadů tehdejší doby. Předpisy nedovolovaly pro takový podnik užívat slovo pekárna, nýbrž „pecnárna“. Rozdíl: pekárna mohla péci chleba, pečivo a třeba cukroví, pecnárna měla sortiment omezený pouze na pecny chleba tvaru bochník a štrycle. Mimo to nesmělo být pečeno nic, vlastně ano, mohly se zde sušit křížaly… Pecnař Kremláček musel před spuštěním živnosti nejprve absolvovat jakýsi zácvik u zkušeného pecnaře v Břeclavi, udělat zkoušku před živnostenským úřadem, složit „pecnařsko-pekařskou přísahu“ a plav – přesněji snad „peč si dál, jak umíš!“ Tož Karel Kremláček pekl a šlo to tuze ztuha a paní to po letech líčila jako „tož neco jako spojeni Golgote s Komorů a okřižovánim". Problém byl v nekvalitním materiálu, kvalitě pece a hlavně nezkušenosti už při zadělávání. Zlomyslný dodavatel dodal špatný kvásek a potíže byly i s moukou. Kremláček nesměl používat tu, co si namlel, ale musel péct z té, co byla ústředně distribuována a „obohacena“ bůhvíčím, prý i mletými žaludy a bukvicemi s přidáním prášku ze zatvrdlých chlebů. První várky chleba byly opravdu jen pro dobytek, buď se drobily, nebo zase tak ztvrdly, že je musel rozbíjet palicí. Konečně se za cenu bezesných nocí a zničení materiálu podařilo upéct první várky chleba hodného svého označení a mohly se prodávat. V Týnci bylo už jedno zavedené - pekařství Šmidákovo. Konzervativní část občanů ke Šmidákovi chodila nerada a raději kupovala chleba z Grygova. Šmidák byl podezírán z příslušnosti „ke smradom židovským“, byl dokonce udán jako tajný Žid (!), ale prověření úřady to ukázalo jako

cílenou lež. Tato hrstka bigotních konzervativců pak přešla ke Kremláčkům, ale když zjistila, že v pekárně nevisí jakési prohlášení křesťanského živnostníka, v němž se mj. deklarovalo „přihlášení se k víře o neposkvrněném početí P. Marie), tak se buď vrátili ke Šmidákovi, nebo dokonce chleba pekli doma. Toto a mnohé další podrobnosti a zajímavosti vyprávěla trochu překotně paní Kremláčková. Dnes „popojedem“ k příhodě s prdlavou kobylou Trůdi. Šlo o to, že se Kremláčkovi rozhodli rozšířit prodej svého chleba i do okolních obcí a to tak, že by se tam chléb v určitou hodinu dovážel. Nechali si udělat u týneckých řemeslníků koláře Majera a klempíře Macenauera „omnibus pro prodej potravinový“ - jak je uváděno v dokladech. Dost si na tento „omnibus“ pamatuji, stával celá desítiletí v průjezdu domu č. 138, kde bydlel můj kamarád V. Petr. Zkrátka šlo o plechovou boudu na 4 kolech s ojí a sedátkem pro kočího. Okna to nemělo a jen vzadu byly dveře. Říkalo se tomu „pulvák“ snad z německého výrazu „pulwagen“. Zmíněný „chleboň“, jak mu také paní Kremláčková říkala, vezl kolem 60 kusů, tedy „štryclů“ chleba, někdy i více, ale moc se to nevyplácelo. „Tož si Š., co s tým jezdil, tajně převedělával, že vozel leďom kdovico, třeba aji měch zemňáku nebo slipke če třeba košík jablek a tak. Tenkrát se to zas tak přisně nebralo!“ Vpředu u kozlíku vozu byl pověšem malý zvonek a prodavač zvonil, aby upozornil zákazníky, přičemž provolával různé slogany jako třeba „Už se veze chleba, přendite kdo třeba!“. Kočí Š. byla rázovitá postavička, věčně s kapkou u nosu a spolu s Trůdi, tedy kobylou, co vůz tahala, tvořili nezapomenutelnou dvojici. Trůdi byla vysloužilá vojenská kobyla, říkalo se „vybrakovaná“ podle toho, že armáda vyřazovala a za nízkou cenu prodávala vysloužilé koně. Měli různé zdravotní potíže. Trůdi takovou, ře-

čeno slovy paní Kremláčkové, že „řekno to lidově, mněla neco s báchorem, pořád prděla jak Amina“. Útlocitné čtenářky si to dají dohromady s dnešními hygienickými zvyky při představě tehdejšího prodeje chleba, ale tehdy se to tak nebralo. Navíc zákazníky v Hostkovicích a částečně i v Suchonicích byli většinou lidé chudí, deputátníci na statku, čeledíni spávající ve chlévech, tedy nic „cimprlich“. A pak se to stalo! Při jedné cestě Š. s Trůdinkou táhnoucí „božídárek“ do Hostkovic musel povoz zastavit právě v serpentině známé jako „es“ a to z důvodů na straně kočího „zcela lidských, nevyžadujících odkladu“. Bodrý muž „zašlajfoval půlvákl“, kola podložil na kámen tvrdou starou štryclou chleba a už byl v příkopu, snad na poslední chvíli. Žel, ukázalo se, že se ten „žaludekbol“ přihodil v co nejhorší dobu na co nejhorším místě. Při tom spěchu nechal stát vůz uprostřed silnice, ve směru od Hostkovic sem přijížděl velký autokar Mercedes se snímatelnou střechou - jako kabriolet. Autobus byl plný dívek ve stejnokrojích nacistického dívčího svazu. Vedle řidiče seděla „frólajn“ vedoucí. „Já sem jo teda neviděla, ale řikalo se, že to bela ženská selná jak kobela,“ dodala paní Kremláčková. Co bylo dál? Autokar musel zastavit, rozčilená vedoucí vystoupila a hned zapískala na píštalku k přivolání kočího. Pobledlý Š. vystoupil z příkopu s kabátem nahonem zapnutým přes dírky. „Šráky“ mu padaly dolů, u nosu mu visela kapka. Němka se ohlédla na plný autobus dívek, když se projevila ta „přirozenost“ kobyly, že když nejprve vypustila kobylince, začala velmi hlasitě se zvednutým ocasem „vypouštět větry“ a jakoby to nemělo konce... Dívčí osazenstvo ječelo, vedoucí asi zrudla a s gestem ukázala dívkám, že to je pravý příklad nižší slovanské rasy - takový fuj ksindl! „Jemné“ dívenky začaly na nebohého Š. házet ohryzky z jablek a cosi dál křičely. Kočí Š. ve snaze zachránit si-

tuaci zakřičel na kobylu: „Trůdi, komm!“ (Musím vysvětlit, že Trůdi dobře reagovala na povely v němčině, na české jenom když měla dobrou náladu.) Německým pobídnutím přilil Š. příslovečného oleje do ohně. Němka se asi jmenovala nějak podobně a považovala to za útok na svou osobu. Přiskočila ke kočímu, rozmáchla se a ubalila mu obrovskou facku. Takovou, že praštil hlavou o plechový vůz. Pak se pyšně postavila, z kabelky vytáhla kapesník, otřela si ruku, ještě jednou na zcela vyřízeného Š. plivla a kapesník mu hodila pod nohy. Autobus plný dívek tleskal a ječel nadšením. To už byla v „es“ úplná zácpa. Přijel i autobus pana Jahna z Tršic s četníkem (a starostou Homolou), tak se vše nějak vyregulovalo. Příštího dne Homola ve mlýně vysvětlil mlynáři, že příslušnice „vyšší rasy“ reagovaly přiměřeně a „jest přijmouti opatření kvůli plynnatosti kobyly pro časy budoucí a to neprodleně, jak to doba žádá“. Na mou otázku, jak to tedy řešili, mi paní Kremláčková vysvětlila, že kočí musel každé ráno prohánět Trůdi nejméně desetkrát během okolo „chládečnice v zahradě“, „abe se veprděla, ale stýně to nepomáhalo“. Pak se zamyslela a dodala: „Vite, Š. si skoval ten kapesniček od německý frajle, bela na něm nakreslená tá říša velkoněmecká, že to bode jednů památka. Vzala sem ho na vepráni, ale to bela hákošská pomsta. Barve pustile a chetle se na prádlo a nešle pak už ničím veprať.“ Tím „prdlavá“ historka končí. Trůdi skončila na jatkách. Ještě poznámka, že i na „půlváklu“ byly našablonovány nápisy o točení se kol, jen to známé „vítězné V“ bylo nakresleno vzhůru nohama (natěrači byli opět opilí), a když byl povoz zastaven policisty, hájil se kočí Š. tím, že to je „skrzevá teho, debe na nás útočele z letadel, abe si to muhle z tý výške přečíst lepši, co to je“. Policajti prý mávli rukou, Trůdi do toho „bzdila“ a tak jeli dál. Jaroslav Chytil

Ukolébavke a pěsničke v čuháčtině Hali beli koně v zeli, a hřibjátka v petroželi Hali ditě kolibo tě, abes spalo neplakalo, svý matičce pokuj dalo Hali beli ditě, mělos přeiť v litě, bela bech tě chovala, deš žežulka kukala Brodek, Citov, Luková, Roketnica zámek, Kokore sú na doleně, je tam pivovárek A v tem pivovárko, hrajú na cimbálko,

Všecke panne poskakojú, poďme taky Janko Nepude-le Janek, pude Froliánek, Bode taky poskakovať, jak ten tatrmánek Děš naši mlátile já sem si ležel, Oni šle k snidani já taky běžel, Copak te běžiš deť tes nemlátil, Deš oš so na cestě oš se nevrátim Orale kopale já sem zas ležel, Spivale výskale taky sem běžel, Orýte kopte já oš nemužo, Spivíte výskýte já vám pomužo Hoj hoj Bartošo, kde pojedeš na košo (nebo)

Hoj Hoj Bartoňo, kde pojedeš na koňo,

všecke moje strýčko, řezale mě sečko, krotky bele jak te kořata

Já pojedo do Němec, svý panence pro věnec, Kup mě tam jeden, dám ti chleba s medem, a koláča s trnkama, abe ti řeť brnkala

Chetle strýček Túnka v plevniko, cos tam dělal, te nezbedniko, řezal koňom sečko, kúknite se strýčko oš teho mám na pul matniko Kdo otěkal Túnko za vrata, čipak zas to bele děvčata,

[: Vedle potoka stoji oseka, kdo jo nesázel, ať jo neseká :] [: Já jo nesázel, sekať jo bodo, tebe má milá, milovať bodo :] [: Má matička je matička, já so jeji senáček, ona omi hospodařeť, a já omim otráceť :] [: Vedle potoka stoji ….ka, a je ožhralý jak ta moteka :]

Připravil Vojtěch Hrudník

14

Z análů paměti

TÝNECKÉ LISTY

„Záštrečných lontů“ bylo 5 + dvě a těšili se na prázdniny Možná to bude na první pohled připomínat příběh od spisovatele Poláčka „Bylo nás pět“ (mimochodem výborně převedený na filmové plátno). V našem případě se ale děj neodehrává v Rychnově nad Kněžnou a není také vymyšlen. Protože tomu nadpisu málokdo rozumí, přidávám krátké vysvětlení. „Záštrečí“ byla část vsiského katastru za tratí Olomouc - Přerov (za štrekou) a „lonta“ byla dobová hanácká, tedy nejenom týnecká přezdívka pro vykuka, darebáka, zkrátka osobu spíše mladšího věku a konfliktní. Jak se „lonti“ ocitli za dráhou? Jednoduše, při stavbě trati a během dalších let vyrostla v tomto prostoru nejprve dvě, pak spolu se strážním domkem dokonce tři stavení. Bydlely tam početné rodiny nádeníků při výstavbě trati, později pochůzkáři a údržbáři. Jeden z domů bylo provizórium později zbořené a mělo přezdívku „vagón“ a nemělo dobrou pověst. Už bylo naznačeno, že „záštrečí“ patřilo správně ke Vsisku, historicky pak dokonce k Týnci - i když tam odsud bylo daleko blíž do Grygova. No a v tom byl ten zapeklitý problém. Domy, tedy rodiny v nich bydlící byly obšťastněny větším počtem dětí. Děti musely chodit do školy a nejblíže položená škola byla v Grygově. Což však tento, jak se vzdělaně říká „akceptovati nemínil“. Co nemínil, silně protestoval a rodiče dostavivší se k zápisu do 1. třídy nechala obec vyvést obecním policajtem až za hranice Grygova, což nebylo nijak daleko, od železničního přejezdu hned ta pravá část. Domy na levé byl Grygov, ta pravá byla tzv. osada Vsisko v Grygově. Zkráceně řečeno, děti z „osady“ měly to privilegium chodit do školy v Grygově, protože to byla sousední obec Vsiska. Děti ze Záštrečí ne, protože byly na týneckém katastru odděleném tím vsiským. Že tomu moc nerozumíte? To nic, já také ne, ale Zemská správa politická v Brně to tak na mnohé žádosti obce Grygova rozhodla. Tečka! Tož dítky patřily do školy v Týnci. Dá se

říct ke značně pramalé radosti naší školy. „Tyto fakany nezvedené, hrubé ano i nemravné velmi až strašidelná pověst předchází,“ konstatuje zápis. Těchto „lontů“ bylo celkem sedm, pět kluků a dvě děvčata. Nejmladší 10 let, nejstarší 14 let. Řečeno dnešním jazykem bulvárních novin šlo o „školní gang“. Nebáli se nikoho, nerespektovali takřka nic. Náboženství, předmět, na který se tehdy dost dbalo, jim byl k smíchu. A katechetové, jak katolický, tak i československý, byli asi vždy rádi, kdy na „nábl“ (tak říkali náboženství) vůbec nepřišli. Do školy chodili víceméně, jak se jim kdy zlíbilo. Za špatného počasí se vymlouvali, že podchod pod „štrekou“ tedy tratí je plný vody a že se bojí utopení. Když bylo horko, tak zas že se hnala bouřka a mohl by do nich uhodit blesk. Prospěch byl podle toho, ale to je nerozházelo, ani jejich rodiče, pokud se s nimi vůbec podařilo navázat kontakt. Stížností na jejich chování na veřejnosti byla spousta. Byli agresivní a jen tak se nikoho nezalekli. Tak třeba, ač bylo asi lo let od scelení půdy, lidé byli po staletí zvyklí chodit z Grygova a Vsiska do Týnce tak zvanou starou „potoční pěšinou“ kolem potoka Týnečky na Hrázku a pak vzhůru ke hřbitovu. Tuto trasu měli v oblibě také „lonti“ a na ní prováděli svá lotrovství a šikany školních dětí. Tak třeba se koupali v místě zvaném Závrbek či Závrtek celá skupina nazí, k nesmírnému pohoršení kolem na pobožnost či z ní procházejících stařenek a starců ze Vsiska i Grygova. Nakonec byla obec donucena dát u Hrázky a Vsiska tabulky o nebezpečnosti procházení. Divte se nebo ne, ale tehdejší lidé okolo 70 let věku byli zděšeni „provozem nesmírným na silnici vsiské jízdou kolovou a často zde lze do konce automobil potkati (!)“, jak lze vyčíst ze zápisů. Na děti měli „lonti“ připraveny jiné šikany: okrádali je o svačiny. Zápisy líčí, jak dítka do školy řádně jdoucí jsou zastavována a vyžadována u nich kon-

trola svačin. Lepší věci, zejména tvarůžky jsou jim pak sebrány a na místě s výsměchem pojídány, stejně tak jitrnice či ovoce. (Moc se mi líbilo větší množství zmínek o tvarůžcích. Zdá se, že to byl oblíbený pokrm školních dětí a „lonti“ je zbožňovali.) Kolik dětí si nosí dnes do školy ke svačině tvarůžky, se neodvažuji nějak odhadnout. Rafinovaně si gang počínal třeba při krádežích cukroví a „cukrdlat“. Cituji: „Škarnouty s cukrovím si Mařena s Andulou vypůjčily a daly je dál chlapcům, kteří si je do kalhot strčili a hlasitě neslušně se pak zachovali a se slovy, že jsou posvěcené, vrátili je dětem. Když se tyto bránily takto páchnoucí cukrlata vzíti, s radostným výsměchem je sami pojídali. Tím se nemohlo říci, že je násilně odcizili, ale že jim byly darovány!“ Nebudu dál pokračovat, nechutností bylo mnoho. Učitelé byli bezradní, selhávaly osvědčené a ve škole běžně trpěné palašky (rákosky). Pravda, některé nezbednosti dnes působí skoro úsměvně, třeba o křečcích vypuštěných ve škole, o žábách a myších vhazovaných často do poštovních schránek, kde na nic nemohoucí zvířata přišel listonoš. Odboru školnímu, jak se tehdy jmenoval ten „úd“ obecního zastupitelstva, co měl na starosti školu a knihovnu, nezbylo nic jiného, než se opětovně obrátit na svého kolegu v Grygově, zda by „opravdu nějak nešlo“ něco s přiškolením udělat. Tuto záležitosti v Grygově spravoval radní za KSČ jménem Rychlý. V dobré víře v úspěch vydal se jednou s vozem taženým kravkami podél trati až k domům v Záštrečí. Povoz nechal stát opodál a vyjednával u Vagónu s rodiči dětí. Toho využila parta „lontů“ a krávy s vozem navedli do obilného lánu statkáře Zemánka. Zemánek jel náhodou kolem a nenáhodou se s komunistou Rychlým moc nesnášel už předtím. Byl z toho co jiného než incident. Skončil tím, že Rychlý rezignoval na svou funkci. Dobře

nastartované jednání Týnec - Grygov se tak zas ocitlo v bodě nula. Celý problém se táhl ještě několik let a vlastně se vyřešil „sám od sebe“ tím, že děti odrostly, část rodin se odstěhovala a i Grygov přišel konečně k rozumu a děti přiškolil. Je zajímavé číst, jak funkcionáři v Týnci z „lontů“ ztráceli nervy. To když třeba měli reagovat na dotaz z fary ohledně „týrání dítek ze slavného přijímání jdoucích výrostky, kdy tito jim nové kloboučky pobrali a s nimi kobylince jako tenisovými paléstrami po sobě metali“. Týnecký starosta R. Prečan, ř. kat. katecheta P. Pavlíček, školní radové páni Podmolík a Klobouk spolu s „osvětářem“ Dostálem tvořili komisi proti těm steskům na řádění „lontů“. Předsedal jí ředitel školy Špička. Na závěr každého zápisu je doporučení „více a přísněji trestati“. Jenže jak? Přímočarý starosta Prečan doporučoval „viksovati to palaškou třeba i každý deň“, načež řídící Špička tvrdil, že se „viksuje“, až z toho ruka bolí. (Viksovat = dávat výprask na zadnici.) P. Pavlíček se připojil, že i on neváhá dát výprask pořádný, ale že „lonti“ si dávají do kalhot různé výplně a on jako kněz jim je nemůže vytahovat, protože to jednou udělal a žák mu na to řekl, že mu sahal do kalhot, a to je pro něj jako kněze velmi nebezpečné. Dostál doporučoval hlásit vše četnictvu, ale starosta odpověděl, že to je úplně zbytečné. Za situace současné vysoké zločinnosti nebudou to nijak řešit. Poslední dostupný závěr komise říká, že brzy nastanou prázdniny a „lonti“ budou činit nájezdy na statek Nový Dvůr i jinam, krást lusky, mák, zeleninu a ustřihávat zralé klásky obilí. „Přejme jim i sobě prázdnin co nejdelších!“ A co dnes, po přibližně 90 letech? „Lonti“ asi neřádí, tvarůžky neberou, kobylince „klobůčkama“ nemetají, bonbóny „nedesinfikují“ v kalhotách. A nebo že by snad i dnes byly ve školách problémy? Jaroslav Chytil

Z análů paměti, Duchovní slovo 15

TÝNECKÉ LISTY

Z pamětí rolníka a starosty Tršic Jaroslava Béma na 1. světovou válku - 3. část

Vojáci sebrali i kostelní zvony Mýdlo také nebylo nikde k dostání, tak si je lidé sami vyráběli z loje a jiných tuků, pokud je za výměnu jiných potravin dostali. Svítit nebylo čím. Šťastné byly obce, kde už měly zavedenou elektřinu. Byly alespoň ušetřeny trampot se svícením. Petroleje vůbec nebylo, svíčky byly velmi těžko k dostání, ovšem za výměnu potravin. Svítilo se všelijakými kahánky olejovými a vepřovým sádlem. Parafin a petrolej nosili občas železničáři, ale ne za peníze, pouze výměnou za potraviny. Rekvírováno (sebráno pro válečné účely) bylo dále seno, sláma, zemáky, tuky (máslo a sádlo) a vejce. Okrašlovacímu spolku byl zrekvírován ostnatý drát v sadech Na Kopci. Dále byly zrekvírovány kovy a sice měď, mosaz a cín. Všechny měděné kotly v domácnostech používané měly se odevzdat. Něco se odevzdalo, ale většinu si lidé poschovávali. Za nějakou dobu, kdy to nikdo netušil, přišla četnická prohlídka a tu teprve byly skoro všechny kotly posbírány. Mosazné hmoždíře a kliky se měly též odevzdati. Nastalo proto natírání klik a podobně železným lakem, aby nebylo vidět, že jsou mosazné. Dva velké zvony z kostela byly též odebrány a ponechán pouze umíráček. Přišel důstojník s několika vojáky a prokázal se úředním posláním u farního úřadu. Po poledni ještě naposled všemi zvony chvíli zvonili a pak začali velký zvon kladivy rozbíjeti. Zvon smutně lkal pod údery kladiv a ženské plakaly a všichni ostatní válku proklínali. Menší zvon vojáci sdělali celý a pak vše odvezli. Měděná krytina kostelní věže byla vojáky sdělaná a nahrazena bílým plechem pocínovaným. Cínové píšťaly

varhan kostelních byly též zrekvírovány a naposled byl z kostela odebrán i bleskosvod. Ještě je nutno se zmíniti o jedné rekvizici. Nebyla to sice rekvizice, ale upisování válečných půjček. Byla to vlastně rekvizice peněz. Hned v prvním roce války vypsána byla první válečná půjčka, která byla dobrovolná bez nátlaku. Později však při dalších válečných půjčkách dělal se na občanstvo značný nátlak, a všech možných prostředků se používalo ze strany okresních hejtmanství. V té věci smutně proslul náš okresní hejtman, rytíř (nečitelné) z Hannaburku. Nebylo to sice člověk zlý, ale velký puntičkář a Rakušák. Tak hned při upisování první válečné půjčky se tehdejší ředitel Občanské záložny pan Fr. Závodník nějak neprozřetelně vyslovil proti upisování válečných půjček. Řekl totiž jistému občanu z Lazníček, který si vyzvedával vklad, že než aby ho použil na válečnou půjčku, že „raději si peníze nechal v záložně a ještě nepodporoval válku”. To se proneslo ven a pan Závodník měl značně obtížné opletání. Okresní hejtman chtěl o tom učiniti udání Válečnému soudu v Moravské Ostravě. Na moji přímluvu za pana Závodníka od toho upustil a věc se vyšetřovala u Okresního soudu v Lipníku. Toho ale použil okresní hejtman při upisování dalších půjček proti občanské záložně a vždy hrozil, že jak záložna předepsaný obnos neupíše, udání na pana Závodníka přece u Válečného soudu učiní. Také si nechal zavolat tehdejší funkcionáře záložny do Hranic a aniž jim dovolil něco promluviti, nadal jim, že v Tršicch jest neloajální protistátní banda a že podle toho další zařídí

a zkrátka je pak vyhodil. Byli to František Závodník, Vybíral Antonín a Egida Josef. Jednou před úpisem půjčky přišel ke mě jako ke starostovi nějaký Klein z Hranic (bývalý německý poslanec) se dvěma četníky. Vykázal se plnou mocí okresního hejtmana a žádal mě, abych nechal svolati výbor občanské záložny. Řekl jsem mu, že na to nemám právo a zavedl jsem je k panu Fr. Závodníkovi jako řediteli záložny a ten ihned nechal svolati výbor (ovšem členy pouze z Tršic) do obecní kanceláře. Klein pak přečetl přípis okresního hejtmana, v němž se záložně předpisuje určitý obnos (cifru už nevím) na válečnou půjčku a žádal pana předsedu, aby o tom nechal hlasovat. Rozumí se, že všichni hlasovali kladně, protože každému napadlo, k čemu tam sedí oni dva četníci. Takové jednání u nás způsobilo značné pobouření. Na žádost občanů vypravil jsem se s tehdejším radním K. Bémem (knihkupec) do Brna si stěžovati. Vyhledali jsme pana Sontaga, tehdy poslance a přísedícího Zemského moravského výboru, a přednesli jsme mu

naše stížnosti na jednání okresního hejtmana. Vyslechnuv nás, pokrčil rameny a pravil: „Nedá se v té věci ničeho podniknout, musíme všichni zatnout zuby, pěstě a mlčet.” Zrovna včera si u něj byli stěžovat čeští jednoroční dobrovolníci. Měli cvičení v okolí Brna a při společném pak obědě měl plukovník řeč, ve které chválil pro loajalitu Poláky a Čechy přímo tupil. Poslanec řekl vojákům to samé co nám. Večer nás pak pozval, vlastně zavedl na Slovácký večírek do hotelu Slávie. Byli tam shromážděni všichni význační Slováci: Dr. Blaho, malíř Joža Úprka, redaktor Vašíček a slovácké a slovenské studenstvo. Seděli jsme dlouho přes půlnoc s poslancem Sontagem a poslancem Tusarem, pozdější předseda vlády, a při slovácké hudbě, zpěvu a tancích dobře jsme se bavili a aspoň na chvíli jsme na válečné trampoty zapomněli. ...pokračování příště Připravil Miroslav Rozkošný

Srdce Ježíšovo Příslib Božského Srdce: Vlažní se stanou horlivými

V měsíci v červnu slaví církev slavnost Srdce Ježíšova. V knize Zjevení sv. Jana čteme tato Pánova slova adresovaná představenému církevní obce v Laodiceji: „Znám tvé skutky: nejsi ani studený, ani horký. Kéž bys byl jedno, nebo druhé! Takto však, protože jsi vlažný, ani studený, ani horký vyplivnu tě z úst.“ (Zj 3,15-16).Těmito jasnými slovy odsuzuje náš Pán vlažnost křesťanského života. Je to nectnost, která se může projevit u každého z nás. Nectnost o to nebezbečnější proto, že navenek se nemusí projevit ničím mimořádným. Starověcí znalci duchovního života nazývali tuto nectnost „poledním démonem“(Srov. Ž 90,6), který napadá mnicha za poledne, tj. v době, kdy už pominula první chuť k práci. Obrazně to platí i o „poledni života“, když přešlo nadšení mládí. Je to „démon nejnebezpečnější“, protože člověk znechucený, lenošný, vlažný nemá, čím by mu odporoval. Sv. Jan Klimak mluví o této nectnosti v kapitole, která má závažný titul: „Necitelnost je smrt duše ještě před smrtí těla.“ Vidíme tedy nebezpečnost této nectnosti, která skutečně může postihnout každého z nás. Anebo už nás postihla? Jak to poznám? Vypočítává se několik projevů duchovní vlažnosti, znechucenosti, duchovní lenosti. Jsou to: neúměrný strach z obtíží, se kterými se setkáváme; nechuť začít cokoliv, co

stojí za námahu, nedbalost v zachovávání přikázání, pořádku, pravidel; nestálost v dobrém; neschopnost vzdorovat pokušení; odpor k těm, kdo jsou horliví; velká ztráta drahocenného času; svoboda, kterou dává smyslům; zanedbávání hlavních povinností stavu; zapomenutí na cíl života. Nepozorujeme třeba už delší dobu něco z těchto jmenovaných projevů vlažnosti i ve svém životě? Naši úvahu jsme začali citátem z knihy Zjevení sv. Jana. Ještě jednou otevřeme tuto poslední knihu Nového Zákona. Připomeňme si Pánova slova adresovaná představenému církevní obce v Efesu: „Mám proti tobě, že jsi upustil od své první lásky. Upamatuj se tedy, z jaké výše jsi spadl, vejdi do sebe a jednej zase jako dříve!“ (Zj 2.4-5). Jak dávno už je pryč naše první horlivá láska k Pánu? Pamatujeme se ještě na chvíle, kdy jsme se s radostí modlili, kdy jsme se nemohli dočkat, kdy už zase budeme moci být na mši svaté, kdy si otevřeme knihu Písma svatého? Z jaké duchovní výše jsme my sami spadli zvlažněním ve víře? Ať si často připomínáme tento důležitý příslib Božského Srdce a ať je pro nás opětovným startem k nové horlivosti, návratem k první lásce! Přeje sobě i Vám všem P. V. H. Připravil Václav Haltmar, farář Církve římskokatolické

Jaroslav Bém na dobové fotografii

šmoulení májky

Kácení májky v netradiční podobě připravili Týnečáci (31. května 2014)

Foto na straně: archiv Týnečáků

Ze života našich škol 17

TÝNECKÉ LISTY

Ze života Základní školy Milady Petřkové Vážení spoluobčané, po měsíci vás opět zdravím na stránkách Týneckých listů. Žáci 9. ročníků skládali přijímací zkoušky na střední školy. Jak jsem již naznačil v minulém vydání TL, žáci nejen naší školy - byli velmi zaskočeni plošným zavedením přijímacích zkoušek. Ne všichni se bohužel na přijímací řízení dokonale připravovali a chtěl bych rodičům zdůraznit, že nedostatečně využívali všechny možnosti, které jim pedagogové naší školy nabízeli (přípravný kurz z matematiky a českého jazyka, kroužek pro talentované žáky, nabízené publikace se vzory testů k přijímacímu řízení…). U žáků 9. ročníku - a nejen u nich - očekávám daleko větší zájem o učení, chcete-li studium. Zkrátka do budoucna se děti budou muset opět naučit pravidelně a poctivě učit, mít radost z poznávání a pracovat individuálně na svém vlastním rozvoji. I tímto způsobem si vykládám vzkaz ze strany středních škol, MŠMT a budoucích zaměstnavatelů. Při velkém převisu nabídky míst na středních školách se nakonec dostali všichni, ne vždy ale na požadovaný obor studia. 3 žáci na gymnázia, 21 na střední odborné školy s maturitou a 4 na střední odbornou školu bez maturity. Do dalších let doporučuji všem budoucím studentům i rodičům pečlivou přípravu na přijímací řízení, a to zejména na prestižní olomoucké školy.

My učitelé v naší škole vytvoříme optimální podmínky pro úspěšné zvládnutí této zkoušky. Na závěr tohoto odstavce mi dovolte vyslovit jednu myšlenku, která mne často napadá, když pozoruji dnešní žáky a studenty. Studovat střední školu a vlastně jakoukoli školu znamená získávat aktivně vědomosti, dovednosti a kompetence, nikoliv tam pouze docházet a ztrácet drahocenný čas. Od 2. června budou k dispozici pro veřejnost dva kurty pro plážový volejbal. Objednávky termínů budou přijímat správcové haly paní Gubová (776 639 799) a pan Král (732 224 342). K dispozici budou šatny a sprchy ve sportovní hale. Cena za pronájem jednoho hřiště bude 50,- Kč na hodinu. Na měsíc červen připravujeme tyto akce: 5. června - Olympiáda mikroregionu Království v atletice mladších žáků Dětský den (termín není ještě stanoven) 10. června - Atletický mítink „O pohár starosty obce Velký Týnec“ 24. června - Volejbalový turnaj pedagogických pracovníků Rozloučení se školním rokem 2013/2014 Tomáš Jurka, ředitel

Galerie na zámku v Citově 8. ročník „Huňaté kožíšky“

Již osm let pořádá Mateřská škola v Citově výtvarnou soutěž určenou pro děti předškolního a mladšího školního věku. K pravidelným účastníkům patří i malí malíři z Velkého Týnce. Uvádíme pořadí v kategoriích, kde se umístili mezi oceněnými. III. kategorie – MŠ kolektivní - 22 prací Třída Myšky - MŠ Grygov: „K včelím medvídkům přišlo jaro“ Třída Vrabčáci - MŠ Velký Týnec: „Kočičí svět“ Třída Středňáčci - MŠ Brodek u Př.: „Chlupatí kamarádi v lese Kolektiv dětí - MŠ Dub n. M.: „Zajíci a myšky“ Mladší třída - MŠ Grygov: „Houfem ovečky“ V. kategorie – ZŠ 3., 4. a 5. tř. - 74 prací Bohuslava Bártíková - ZŠ Grygov: „Chlupatí králíci“ Eva Dreiseitlová - ZŠ Rokytnice: „Kůň“

Daniela Suchánková - ZŠ Grygov: „Mašlička“ Valerie Podivínská- ZŠ Velký Týnec: „Kočka“ Jan Ryšavý- ZŠ Velký Týnec: „Kočky“ Lenka Vacová a Veronika Richterová - ZŠ Kožušany-Tážaly: „Zebra“ Martin Polák - ZŠ Kokory: „Mýval“ III. kategorie – ZŠ kolektivní - 18 prací Kolektiv 1. a 2. třídy - ZŠ Věrovany: „Kočičí pohoda“ Kolektiv 1. A - ZŠ Velký Týnec: „Naše hrátky se zvířátky“ Kolektiv dětí ZŠ Krčmaň: „Lesní pohoda“ Kolektiv 3. třídy - ZŠ Brodek u Pře.: „Bobři“ Výtvarný kroužek ZŠ Věrovany: „Medvědí rodina“ Starosta obce Petr Hanuška děkuje dětem za vzornou reprezentaci!

ČERVEN Ani jsme se nenadáli a je tu poslední měsíc školního roku, červen. A právě konec školního roku s sebou přináší čtvrtletní a pololetní práce, testy, zkoušení apod. Než se uzavřou známky z jednotlivých předmětů, ještě nás to stojí hodně sil a neměli bychom polevit, jinak si vše zbytečně pokazíme. Krásné počasí venku nás totiž svádí k dovádění a procházkám místo toho, abychom doma seděli nad učebnicemi a připravovali se do výuky. Zatneme zuby a minimálně do půli června to ještě vydržíme. Vždyť pak nás budou čekat zasloužené dva měsíce odpočinku, naše oblíbené letní prázdniny. Malé děti se těší hned na

1. červen, neboť se slaví Den dětí. To je vždy všude plno zábavných programů, hrátek, soutěží o zajímavé ceny a dobroty. K tomu, aby se akce vydařily, je důležité pěkné počasí, pokud se tak děje pod širým nebem. Také třídy ve školkách a školách jezdí na oblíbené školní výlety. Je to příjemné, když se spolužáky strávíte čas i mimo školu, a to bez učení a se zábavou. Poslední den na konci školního roku se rozdají ve třídách základních a středních škol vysvědčení. Je to pro žáky a studenty takové slavnostní ukončení dalšího roku a hurá na prázdniny!!! M. Kincllová, 7. A

CO NOVÉHO U NÁS VE ŠKOLE Dne 14. 5. 2014 se v areálu TJ Lokomotiva v Olomouci konal Pohár rozhlasu Okresní finále mladšího a staršího žactva. Jako obvykle se účastnili i vybraní žáci ze ZŠ Velký Týnec. Mezi naše soupeře patřily školy jako ZŠ Heyrovského, ZŠ Zeyerova Olomouc, ZŠ Vítězná Litovel, ZŠ Velký Újezd, ZŠ Holečkova Olomouc a spousta dalších. Naši reprezentanti si vedli takto: 600m ml. žákyně Martina Dostálová 2:21.18, Viktorie Pechová 2:22.60, Barbora Koutná 2:22.66. 1000m ml. žáci Jan Zatloukal 3:33.35 Tomáš Lovčinský 3:36.81 Filip Ryšavý 3:43.24. 800m st. žákyně Markéta Khýrová 3:09.68 Tereza Koblihová 3:18.51 Vendula Hrudníková 3:42.87 1500m st. žáci Antonín Rác 5:04.55 Daniel Ctibor 5:55.13 Miroslav Horák 6:46.95 V bězích na 60m a štafetách jsme také dosáhli vynikajících časů.

Ve skoku dalekém - ml. žáci: Adam Kaksa 2. Místo 458cm David Hynek 7. Místo 421cm Tomáš Lovčinský 15. Místo 382cm Mladší Žákyně Anežka Cajthamlová 1.místo, 418 cm Viktorie Pechová 11.místo 351cm Monika Krňávková 15.místo 340cm Starší žákyně Karolína Janáčková 8. místo 390cm Natálie Stiborová 17.místo 378cm Klára Svozilová 20.místo 370cm Starší žáci Jan Novotný 14.místo 478cm Jakub Kopecký 15.místo 473cm Rostislav Bartoněk 26.místo 416cm Ve vrhu koulí jsme měli také reprezentanty, nejlépe Adéla Koldová 3.místo 844cm a Jakub Jílek 3.místo 11,68m. V hodu ml. žáků si nejlépe vedl Jakub Podivinský výkonem 50,09m a 8. místem. Jan Dubec a Adam Vyhlídal si svým 18. a 19.místem také nevedli špatně. Ml. žačky - nejlepší 7. místo Andrea Krejzlíková výkonem 32,88m. Anežka Cajthamlová a Valérie Vyvozilová za svá 15. a 23.místa jistě také nesmutní. Takto jsme si vedli na závodech.

Skok vysoký - starší žáci Miroslav Horák a Antonín Rác 5. místo, výkon 157 cm Jan Novotný 20. Místo, 141cm Starší žačky Kateřina Grofková 4.místo, 135cm Veronika Kučerová 11. Místo, 127cm Mladší žáci Robert Winkler 3. Místo, 140cm Jan Dubec 12. Místo, 128cm Filip Kábrt 20.místo, 120cm Mladší žákyně Julie Vránová 2.místo 134cm Polina Maximova 8. Místo 122cm

V nejbližší době nás čekají další dvě sportovní akce, výlety tříd a samozřejmě také vysvědčení, na které se určitě všichni těší. Tímto článkem bych se chtěla rozloučit se svou činností v Týneckých listech, protože od příštího roku nastupuji na jinou školu. Nicméně jsem velice ráda, že jsem sem mohla vůbec své články přidávat a žurnalistice se věnovat. Určitě mi to mnohé dalo a zejména ve slohu jsem se zdokonalila. Nikdy na to nezapomenu, děkuji. Andrea Krejzlíková, VII.A

GALERIE NA ZÁMKU

Za organizátory Veronika Kozlová, MŠ Citov

Dne 2. 6. zástupci třídy 1. A ZŠ Velký Týnec shlédli vernisáž na zámku v Citově a převzali 2. cenu za VI. kategorii společných prací mladších žáků základních škol ve výtvarné soutěži pořádané mikroregionem Království. Téma soutěže pro tento školní rok znělo „Huňaté kožíšky“. Práci jsme dali název „Naše hrátky se zvířátky“. Výroba plastiky kočiček a myší trvala 8 hodin a je vytvořena z drátu potaženého tzv. papírmašé a obalena kousky vln. Děti práce bavila a měly velkou radost z úspěch u ceny, kterou získaly. Eva Kvítková

Foto: archiv MŠ Citov

Foto: archiv MŠ Citov

18

Rozhovor

TÝNECKÉ LISTY

Úměrně s rychlostí větru stoupá u mě hladina adrenalinu říká o svém koníčku windsurfingu Michal Valouch

Ten nadpis je trošku zavádějící. Řeč se totiž nebude točit kolem koníčků známého týneckého odborníka na prodej a montáž satelitů a další elektrotechniky Michala VALOUCHA, ale hlavně kolem jeho práce. Michal je pro mne osobně symbolem člověka, který začal se svým podnikáním tak řečeno od píky a který se vypracoval v očích Týnečáků a zákazníků z širokého okolí v seriózního a spolehlivého majitele úspěšné firmy. Myslím, že i následující odpovědi svědčí o tom, že je to člověk velmi rozvážný a přemýšlivý, který ví, kam směřuje.

Foto: P. Hanuška Michale, patříš k lidem, kteří stvořili svou firmu tak říkajíc na koleně. Jak vzpomínáš na úplné polistopadové začátky? Nejdřív musím říct, že jsem v první chvíli zvažoval, zda mám vůbec co říct čtenářům Týneckých listů, zda můj příběh bude vůbec někoho zajímat. V mém okolí je jistě mnoho jiných lidí, kteří dosáhli vyšších cílů a jsou mnohem úspěšnější a užitečnější. Na mě by snad mohlo být zajímavé to, že jsem se vydal svou vlastní cestou, bez velkých zkušeností, bez počátečního kapitálu s minimálním zázemím se značnou dávkou naivity, avšak s jasným odhodláním uchopit za pačesy šanci, která se nám všem po změně režimu naskytla. Do roku osmdesát devět jsem pracoval jako elektrotechnik NC strojů nejprve v TOS Olomouc a další asi tři roky na pozici elektrotechnika v UP Velký Týnec, kde mě také zastihl listopad 89. Následující události rozpadající se továrny jen urychlily mé rozhodnutí jít na „volnou nohu“. Nebylo to úplně jednoduché, nebyly žádné zkušenosti a nebylo se moc s kým poradit, třeba jak založit účetní agendu, jak navázat obchodní vztahy s dodavateli, jak se správně chovat k zákazníkům, jak získat obchodní dovednosti. Takže se to většinou dělalo za pochodu metodou „pokus - omyl“. Mou velkou devizou bylo domácí kutilství a „bastlení“ elektroniky, které mě provázelo od dětství a na něm jsem vlastně založil své know-how. A ještě tu byl jeden neopomenutelný fenomén, který vše usnadňoval a dával věci do pohybu - obrovské nadšení lidí po nových věcech, které se k nám do té doby nedostávaly. To vše přinášelo konjunkturu, která pomáhala na startu mnoha nových firem. Je rozdíl mezi podnikáním v posledním desetiletí minulé a v prvním desetiletí nového století? Cítíš posun k lepšímu, nebo naopak k horšímu? Porovnání podnikání z let devadesátých minulého století s obdobím počátku nového milénia je naprosto nesrovnatelné. Srovnáváme období, které by se dalo výstižně popsat výrazem „na divokém východě“ s obdobím, které by mohlo být parafrázováno jako období „ pod divokým úředníkem“. Doufám, že všichni chápou mou nadsázku. Chci tím především říct, jak se zkomplikovalo vedení účetnictví, neustálé změny v zákoně o DPH a změny jeho sazeb a další nařízení a vyhlášky nám neuvěřitelně komplikují život. Velká firma na to má své ekonomy a právníky, ale u malých živnostníků to představuje velkou překážku. Na druhou stranu musím uznat, že došlo k určité kultivaci v ekonomickém prostoru, zavedení pravidel. Máte možnost ověřit si, zda firma, se kterou hodláte obchodovat, je seriózní a podobně. Myslím si však, že začít podnikat v dnešní době je mnohem těžší než před dvaceti lety, neboť je obrovská konkurence, na scéně jsou velcí hráči s obrovským kapitálem, trh po ekonomické krizi stagnuje a prosadit se je velmi těžké. Co ses v podnikání naučil? Jakých zásad

ses držel, držíš a budeš držet? Nejdříve chci předeslat, že výraz podnikatel nemám zrovna v oblibě, neboť si pod tímto výrazem mnozí představují toho pána v drahém obleku sedícího v BMW a vlastnícího vilu a jachtu někde ve Středomoří. Já se cítím být živnostníkem. Každý člověk se ve své profesi musí neustále něčemu novému učit, v tom není rozdíl mezi živnostníkem a zaměstnancem, ale asi největší posun jsem dosáhl v komunikaci s lidmi, ve schopnosti naslouchat jejich přáním, vysvětlování svého stanoviska a hledání správného řešení. A je-li to potřeba, umění říct také ne. Mé zásady? Po pracovní stránce jsem se vždy snažil, aby mé instalace nebyly jen funkční, to je samozřejmost, ale aby také vypadaly esteticky. Naprosto mě irituje, když přijdu k instalaci, kde nepřehledná spleť kabelů nedá tušit, o co vlastně jde. Po ekonomické stránce jsem měl vždy jednu staromódní zásadu nezadlužovat se, pořizovat si pouze to, na co mám. Možná jsem se nedostal tak daleko jako ti, co si půjčili, ale díky tomu jsem ustál špatná období. A jako člověk být jednoduše slušný. Na těchto pravidlech nemíním nic měnit. Když se v Týnci řeklo satelit, druhým dechem každý dodal Valouch. Kam jsme se za to čtvrt století posunuli v technickém vývoji a co si myslíš, že nás čeká? Myslím si, že každý ví, jak vypadala televize před dvaceti pěti lety a jaká je dneska. A když se vrátíme ještě nějakých dalších dvacet pět let nazpět, tak tady vládl dinosaurus jménem lampový televizor Tesla a polovodiče byly ještě v plenkách. Na tom je vidět, jak progresivní jsou změny v tomto oboru a že se budou ještě více zrychlovat. Určitě bude chytrá elektronika čím dál víc součástí našeho života a na lidi to bude klást nároky na „elektronickou gramotnost“. V poslední době jsi navázal spolupráci s firmou Jablotron. Instaluješ u zákazníků jejich zabezpečovací zařízení. Jak ses k tomu dostal? Jaký je zájem zákazníků? Elektronická zabezpečovací zařízení nejsou u mě úplnou novinkou, věnoval jsem se jim již v devadesátých letech paralelně s anténní technikou, která pak s nástupem satelitů v mé činnosti převážila. Impulzem k návratu byla, jak už to bývá, náhoda. Kamarád mě požádal, zda bych nepomohl rodičům jeho manželky, kteří byli třikrát během krátké doby vykradeni. A tak jsem znovu nastudoval alarmy Jablotron a zrealizoval funkční zabezpečení jejich domu. A zní to jako z pohádky, ale od té doby mají klid! Práce se mi natolik líbila, že jsem kontaktoval firmu Jablotron, vyškolil se na nejnovější velmi sofistikovaný zabezpečovací systém Jablotron 100, udělal závěrečné zkoušky, vyřídil si patřičnou koncesi a stal se oficiálním montážním partnerem. Sám se divím, jak to zní jednoduše! A nyní se hrnou davy zákazníků… Samozřejmě že je to vtip! Je to stejné jako s každým jiným podnikáním: na jedné straně je nabídka nějaké služby a na druhé její cena a zákazník musí dospět k názoru, že ta služba za tu cenu stojí. Když se zeptáte manželů, které třikrát za sebou vykradli, chodili jim v noci po bytě a krom cenných věcí jim ukradli také klidný spánek, přijde jim ta cena adekvátní. Podobný názor má člověk, kterého alarm prostřednictvím požárního čidla zachránil před vyhořením. Zpravidla mají zájem lidé, kteří již měli nějakou negativní zkušenost s pokusem o vloupání. Jaké druhy zabezpečení nabízíš? A jsou finančně dostupné i pro běžného daňového poplatníka s průměrným či podprůměrným platem? Jak jsem již uvedl, montuji elektronické zabezpečovací systémy Jablotron 100. Jedná se o velice flexibilní zařízení tvořené stavebnicí jednotlivých dílů, se kterým se dá zabezpečit vše od malého bytu přes rodinný dům až po firmu. Celý systém se konfiguruje prostřednictvím osobního počítače a „ušije“ se na míru potřebám uživatele, které se navíc mohou kdykoliv změnit podle nových podmínek. Základním prvkem systému je ústředna, která může být propojena s ostatními prvky buď kabely, nebo rádiovým přenosem. Drátová ústředna se používá především tam, kde byla možnost během stavebních prací provést kabelovou přípravu. Větší část instalací tvoří rádiové zabezpečovací systémy, které lze montovat v dokončených domech a bytech bez většího zásahu do zdiva.

Vedle ústředny jsou dalšími důležitými prvky přístupové moduly neboli klávesnice. Jablotron vyvinul jedinečný a naprosto jednoduchý způsob ovládání červeným a zeleným tlačítkem pro každou sekci, což zvládne i malé dítě. Ušima a očima celého systému jsou pak derektory. Těch je opravdu celá řada a montují se podle potřeb, na co všechno má alarm reagovat. Snad nejznámější jsou pohybové detektory, velmi účinné jsou detektory rozbití a tříštění skla, magnety, které reagují na otevření oken a dveří, kombinované detektory mikrovlna a pohyb, které jsou vysoce odolné k falešným poplachům, a také pohybový detektor s kamerou. Důležitou skupinou jsou detektory, které chrání naše zdraví a majetek. Především kombinovaný detektor kouře a teploty, tedy požární čidlo, dále detektor úniku plynů nebo záplavový detektor. A tím zdaleka výčet nekončí. Každý alarm musí mít účinný výstup. Musí odradit pachatele, tedy houká siréna, dát na vědomí majiteli a dalším osobám, že se něco děje a je velmi žádoucí, aby byl napojen na pult centrální ochrany, jen tak bude ve vaší nepřítomnosti zajištěn adekvátní zásah. Komunikace probíhá dvěma způsoby. Přes GSM komunikátor posílá SMS zprávy nebo volá a předává hlasovou zprávu na zadaná telefonní čísla. Stejným rozhraním komunikuje také s pultem centrální ochrany nebo může využít LAN komunikátor. Pokud si zákazník zaregistruje alarm a bezpečnostní kartu u Jablotronu, získává tři měsíce hlídání objektu zdarma v režimu „celková ochrana“, pojištění škody do výše 2mil. Kč v případě selhání nebo překonání alarmu, rozšíření záruky na 7 let, trvalý dohled nad funkcí systému, přenos informačních SMS, možnost ovládat a kontrolovat alarm z mobilního telefonu a přístup do internetové samoobsluhy na www.jablotron.com umožňující dálkovou kontrolu alarmu, jeho ovládání a přenos poplachových snímků. Neméně zajímavou funkcí je programovatelný kalendář, který může ovládat nejrůznější zařízení v domě, např. zatahovat a otevírat elektrické žaluzie, spouštět zavlažování trávníku, rozsvěcet automaticky osvětlení atd. Kvalita alarmu a jeho instalace musí být na vysoké úrovni, aby zajišťovali dostatečnou ochranu vašeho majetku. Nějaké „šidítko“ s názvem „alarm“ zakoupené za pár korun v hobby obchodu opravdu tuto úroveň nesplňuje. Jablotron patří mezi ty, kteří svou technickou vyspělostí a komplexností mají všechny předpoklady vás a váš majetek ochránit. Cena montáže a materiálu závisí především na množství komponent, ze kterých se alarm skládá. V nejjednodušší podobě to může být kolem dvaceti tisíc korun, komplexní ochrana rodinného domu se pohybuje mezi třiceti až čtyřiceti tisíci. Mnoho lidí přivítalo přestěhování pobočky České spořitelny do tvého domu. Cení si zvláště bezbariérového přístupu. Jak k tomu došlo a co všechno bylo potřeba uzpůsobit kvůli novému nájemníkovi? Tento dům jsme v devadesátých letech pořizovali s vědomím, že bude zdrojem obživy a do budoucna také bydlení. A to se bezezbytku podařilo uskutečnit. V prvních letech jsem zde provozoval docela úspěšnou prodejnu Audio, video, elektro, foto a také v okolí známou videopůjčovnu. Ach jo, zlaté devadesátky! S nástupem velkých firem jako Makro a další obchodní centra v nedalekém okolí se však situace začala zhoršovat. Nezbylo než se přizpůsobit a zaměřit se více na montáže. Vcelku luxusní prostory více než 100m2 byly najednou zbytečně veliké a přinášely také ekonomickou zátěž v podobě vynaložených energií. Zvažovali jsme jejich přestavbu na nájemní byt nebo něco podobného. Jednoho dne, zcela nečekaně, vstoupila do prodejny delegace a představili se jako zástupci České spořitelny a. s. s tím, že hledají nové prostory pro pobočku. V první chvíli jsem si myslel, že jde o nějaký vtip. Následovalo však ještě mnoho schůzek a jednání, než došlo k uzavření nájemní smlouvy. Z mé strany to představovalo docela zásadní změnu, ubylo nám prostor, ve kterých bylo uloženo mnoho věcí, pro ně jsme museli hledat nové místo a jiných se zbavit. Také provést drobné stavební úpravy, změny elektroinstalace a zřídit novou přípojku elektřiny a obecní vody. Změny interiéru si prováděl investor. S Českou spořitelnou a. s. a jejími zaměst-

nanci máme bezproblémové vztahy. Doufám, že i jim se u nás dobře pracuje a že klientům se v nových prostorách líbí. Michale, ptát se na tvůj volný čas je vzhledem k tvé vytíženosti poněkud troufalé, ba provokující. Ale přece občas tě vidím na kole s tenisovou raketou. Co rád děláš ve svém volném čase? Já to nevnímám jako troufalé a provokující. Naopak můj názor je, že k práci patří také odpočinek. Nejsem workoholik ani stroj a svůj volný si snažím co nejlépe užít. S kamarády hrajeme na krásných týneckých kurtech tenis, avšak musím říct, že je to čím dál tím horší. Hlavně že se trochu hýbeme a uděláme si malinko žízeň na ten zlatý mok. Avšak můj sport číslo jedna je windsurfing. Plachtění jsem propadl již před několika desítkami let a nedá se říct, že by mě to opouštělo. Neustálé sledování povětrnostní situace patří téměř ke každodennímu rituálu. A úměrně s rychlostí větru stoupá u mě hladina adrenalinu a nutkání vyrazit s podobně postiženými kamarády směr Nové Mlýny. A také velmi rádi, v doprovodu našich dvou milých pejsků, cestujeme s karavanem, poznáváme lidi v sousedních státech a sledujeme, jak se kde žije. Ale to by bylo na samostatný článek. Každého hosta Týneckých listů se nakonec ptám: Jaké je tvé přání do budoucna? Přání bych dokázal vyslovit určitě mnoho, ale zůstanu v kontextu tohoto rozhovoru u práce. Přál bych si, aby lidé, kteří v této zemi poctivě pracují, byli adekvátně ohodnoceni. Mám na mysli normální lidi, kteří chodí do práce, ale jejich platy se zatím příliš nepřiblížily hodnotám běžným v západní Evropě, jak nám bylo slibováno mnohými „prognostiky“ na začátku devadesátých let. Kupní síla by potom také byla motorem, který by rozhýbal skomírající drobné podnikání a živnosti. A když přání, tak také dárek. Těm, kteří se prokousali tímto článkem až do tohoto místa, nabízím deset procent slevu na materiál montáže zabezpečovacího zařízení. Tato mimořádná sleva platí pro zakázky objednané do konce července 2014 a podmínkou je vlastnictví tohoto výtisku Týneckých listů. Přeji hezký den! Ptal se Petr Hanuška

Foto: rodinný archiv p. Valoucha

Správné znění tajenky zašlete poštou, e-mailem nebo ho zatelefonujte na Obecní úřad Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72, telefon: 585 151 111, e-mail [email protected], a to do konce aktuálního měsíce. Tajenka z minulého čísla: Nechval záliby vlastní a nekárej záliby cizí. Úspěšnou řešitekoua výherkyní knihy se stává paní Věra Pojmanová z Havlíčkova Brodu. Výherkyni blahopřejeme.

20

Články, dopisy, úvahy, komentáře

TÝNECKÉ LISTY

Otázka pro… Alenu Ostřanskou, předsedkyni Výboru pro sociální záležitosti ZO Velký Týnec Aleno, jaké je poslání, resp. náplň tebou vedeného výboru? Jaké činnosti zabezpečuje a kolik má členek? Začnu od konce. Sociální výbor tvoří celkem osm aktivních členek. Za Čechovice paní Koutná a paní Habáňová, za Vsisko paní Kopečková, paní Houšťavová a moje maličkost, za Velký Týnec paní Smékalová, paní Michlová, paní Sojáková a paní Šimonová. Dvě poslední dámy náš tým doplnily zhruba před třemi měsíci. Scházíme se každou první středu v měsíci a je-li potřeba i častěji. Účastníme se informačních schůzek a akcí se sociálních oblastí v rámci mikroregionu i kraje . Sociální výbor má úkolů hned několik: vyhledávat a ve spolupráci s obecním úřadem a dalšími institucemi pomáhat sociálně potřebným občanům a lidem ve vysokém věku se zdravotním postižením, řešit jejich tíživou situaci např. sociální dávky. Naopak i pro soud často zjišťujeme, zda okolnosti, které občané uvedli, jsou pravdivé a to vyžaduje někdy hodně úsilí – návštěvy v domácnostech, pohovory se sousedy atd. Dalším úkolem je pomoc rodinám, jež vychovávají těžce zdravotně postižené děti. Naštěstí v naší obci je takovýchto rodin několik a já si nesmírně vážím jejich obětavé péče, která trvá dvacet čtyři hodin denně. Tyto již dospělé děti navštěvujeme nejméně jedenkrát za rok, kdy pro soud zjišťujeme, zda je o tyto jedince dobře postaráno, zda pečující rodič je stále zdravotně způsobilý zvládat tuto náročnou práci. Sociální výbor se podílí také na pořádání slavnostních akcí obecního úřadu, jako je například vítání nových občánků, které probíhá v naší obci zhruba dvakrát do roka. Samotnému slavnostnímu obřadu předchází návštěva jednotlivých členek v rodinách dětí a osobní pozvání. Další akcí je setkání rodáků. Samotné obřady zajišťujeme ve spolupráci s mateřskou školou nebo základní školou. Osobní návštěvy jubilantů ve věku osmdesát, osmdesát pět nebo devadesát let (a dále každý rok) s blaho-

přáním a dárkovým balíčkem zajišťují rovněž naše členky po dohodě se starostou nebo místostarostou obce. Jak je známo, v Týneckých listech bývají zveřejňováni jubilanti již od 60 let. Abychom se neprovinili proti Zákonu na ochranu osobních údajů, obcházíme předem jednotlivé jubilanty, kteří chtějí nebo naopak si nepřejí být zveřejněni v Týneckých listech a písemně si necháme potvrdit jejich vyjádření. Musím říci, že není jednoduché v dnešní době se dozvonit na jednotlivé seniory, kteří jsou nedůvěřiví a nechtějí otevřít, neboť se obávají podomních prodejců. Naším úkolem je též spolupráce s různými institucemi, jako je Charita, která zajišťuje v naší obci pečovatelskou službu (cena jednotlivých výkonů je k nahlédnutí na matrice obecního úřadu), zdravotnickou péči (ta je hrazena zdravotní pojišťovnou). Spolupráce s obecní policií je rovněž pro nás nezbytná. Jen tak máme možnost získat informace o problémové mládeži a společensky nepřizpůsobivých občanech. Proto se stal obecní policista Mgr. Raclavský stálým účastníkem našich schůzí. Dvakrát do roka organizujeme ve všech třech obcích sbírku (ošacení, přikrývky, boty atd.) pro Diakonii Broumov, což je nezisková organizace, která zaměstnává sociálně slabé občany a také o sociálně potřebné pečuje. Po zániku Místního sdružení Českého červeného kříže ve Vsisku náš výbor organizoval Den matek (ve spolupráci se základní školou). Posezení pro seniory rovněž ve Vsisku plánujeme na podzim, avšak za aktivní účasti členek tanečního souboru Poupata z Klubu seniorů z Velkého Týnce. Dále jsem spolu s vedením obce navštívila sociální byty v Majetíně a Domov pro seniory ve Velké Bystřici, abychom se podívali, jak dělají sociální politiku jinde. Je třeba se zaměřit na stárnoucí populaci, na nezaměstnanost v regionu, na sociálně slabé rodiny s dětmi. A to jsou úkoly, o nichž jsme hovořili třeba dnes na schůzce mikroregionu.

Otázka pro… Ivo Stejskala, předsedu Komise pro školství, kulturu a sport ZO Velký Týnec Jak bude vypadat provoz beach volejbalových kurtů ve školním sportovním areálu a kdy budou dostupné pro širokou veřejnost? Ostrou zkoušku kurty prodělaly v sobotu 24. května. Konal se zde totiž turnaj, který se uskutečnil v rámci Sportovního dne mikroregionu Království 2014. Účastníkům jsem odpovídal na stejnou otázku, na kterou se ptáš ty. Kdy budou kurty dostupné pro širokou sportovní veřejnost? Tady je tedy odpověď… Každé úterý a pátek v čase od 17 do 20 hodin je jeden kurt rezervovaný pro oddíl volejbalu. Každou neděli ve stejný čas, což je od 17 do 20 hodin, budou rezervovány oba dva kurty opět pro oddíl týneckého volejbalu. V dopoledních hodinách běžného pracovního týdne mají přednostní právo na využití žáci Základní školy Milady Petřkové

pro hodiny tělesné výchovy. Mimo uvedenou dobu, bude sportoviště sloužit široké veřejnost. Zájemci se mohou nahlásit u správců haly, kde si zarezervují, domluví den, čas, počet kurtů, které budou chtít využívat. Kde také zaplatí poplatek podle délky a využívaných prostor. Cena za hodinu a kurt je stanovena na 50,- Kč. V ceně je započítán pronájem kurtů, sociálního zařízení a sprchy v prostorách haly. Míč si hráči musí přinést sami. Po ukončení využívání kurtů mají uživatelé povinnost za sebou plochu upravit, zahladit k tomu určenými hrably, která jsou součástí sportoviště. Těšíme se na vaši návštěvu. Přejeme, hodně sportovních zážitků a radosti z pohybu při plážovém volejbale. Začínáme 2. června 2014! Ptal se Petr Hanuška

Sport 21

TÝNECKÉ LISTY

Naším cílem bylo dobře reprezentovat Českou republiku říká trenérka týneckých estetických gymnastek Renata Vrbová

Píši to už poněkolikáté. Aniž si to uvědomujeme, nenápadně zažíváme ve Velkém Týnci malý zázrak. Vesnické družstvo estetických gymnastek se totiž opakovaně probojovalo na největší světový podnik v této sportovní disciplíně - na Mistrovství světa v estetické gymnastice v Moskvě.

I tento sport zažívá do určité míry profesionalizaci (placené trenérky, vrcholová střediska), kterou si však Týnečačky nemohou dovolit. Navíc hlavní trenérka Renata Vrbová rozšířila své působení o plnění mateřských povinností, takže usilovně sprintuje mezi postýlkou, kočárkem a sportovní halou. I přes toto náročné nasazení dokáže se svou mámou Hankou připravit týnecké gymnastky nejen na republikové podniky, ale také na závody mezinárodní úrovně. Chce se mi napsat: Klobouk dolů a ruce bez pokrčení kolen až na zem! To první bych zvládl, to druhé asi ne… Reni, TJ Sokol Velký Týnec se opět probojoval na Mistrovství světa v estetické gymnastice, jež se tentokrát konalo v Moskvě. Jak daleká cesta je k tomu, aby vesnický klub uspěl v těžké domácí konkurenci? Na úvod řeknu, že na Mistrovství světa v estetické skupinové gymnastice se letos probojovala dokonce dvě družstva TJ Sokola Velký Týnec – juniorky a seniorky, což považuji za obrovský úspěch. Zejména v juniorské kategorii byl boj o postup velmi napínavý a obtížný. Družstvo bylo personálně složené těsně před zahájením letošní gymnastické sezóny a byla do něj zařazena děvčata z různých věkových týmů, takže začátky nebyly zrovna jednoduché. Dívky si musely zvyknout nejen na sebe, ale i na mě jako jejich trenérku. Na výkonech v průběhu sezóny bylo ale vidět, že se měsíc od měsíce zlepšují a tým se stmeluje, což jim přineslo vytoužený postup na šampionát. Seniorky to po této stránce měly jednodušší. Jsou sehraný kolektiv, který spolu cvičí od roku 2003, a já osobně s nimi pracuji od roku 2008, kdy jsem začala stavět na skvělých základech, které je naučila moje mamka. Na jejich výkonech je velmi dobře znát, že jsou kromě sehranosti také skvělými kamarádkami, což se pozitivně projevuje na trénincích a závodech. Navíc byly holky jasnými favoritkami letošního roku, takže pro seniorky byl postup hladký. Nicméně, abych se vrátila k původní otázce, konkurence zejména poslední rok velmi roste. Tímto sportovním odvětvím se v Česku začaly zabývat profesionální oddíly pod vedením ruských trenérek a je vidět,

že úroveň začala velmi stoupat. Profesionálně vedené oddíly mají samozřejmě mnohem větší počet tréninkových jednotek, větší rozpočet, což jim umožňuje do tréninků zařazovat baletní průpravu a rehabilitace. Proto cesta k úspěchu rozhodně není jednoduchá. Holky do toho dávají pot, někdy

i ty slzy, ale hlavně své srdíčko a díky tomu stále bodujeme a v rámci České republiky se držíme na špici. Vydejme se přímo do Moskvy. Kde se šampionát konal a za účasti kolika družstev? Světový šampionát se konal přímo v kolébce moderní gymnastiky - v Moskvě. Na mistrovství světa se sjela světová špička ze 17 států. Celkem se tohoto klání účastnilo 55 družstev a v historii ESG to bylo nejsilněji a nejpočetněji obsazené mistrovství světa.

tréninková hala, kde se na dvou kobercích mačkalo právě těch 55 týmů. Takže jste měli možnost děvčata potkávat a vidět je se rozcvičovat v jakémkoliv prostoru, v šatnách, na chodbách, prostě kdekoliv, kde se dalo „hýbat“. Samotný závod byl ve všech třech dnech skvěle zorganizován. Publikum bylo plné a diváci vytvářeli skvělou atmosféru pro všechny týmy. Na závěr soutěžního klání byl pro rozhodčí, trenéry a vedoucí delegací připraven závěrečný banket, který se konal na lodi, ze které bylo během čtyřhodinové plavby večerní Moskvou možné vidět ty největší historické dominanty a skvosty. Takže po organizační stránce, jak z pohledu rozhodčích, závodnic, trenérek i diváků to byla opravdu velkolepá událost a podívaná. Jak se dařilo českým družstvům? Česká družstva se v těžké konkurenci rozhodně neztratila. Do finále v juniorkách postoupila 2 česká družstva – Sokol Praha Žižkov a TJ Sokol Velký Týnec. V historii juniorských mistrovství světa je to vůbec poprvé, co se podařilo Češkám kvalifikovat do finále dva týmy. Je to obrovský úspěch, že rovnou 2 družstva a mezi nimi to naše. Po finálových bojích se na 9. místě umístila děvčata z Prahy, která tak obhájila svou pozici nejlepšího českého týmu. Týnečačky předvedly skvělý výkon a obsadily 11. příčku. Budu se opakovat, ale je to opravdu obrovský úspěch. Naše juniorky jsou mladým týmem, který se takové velkolepé soutěže účastnil poprvé a hned se probojoval do finále. Přiznám se, že to pro mě bylo velké překvapení, ale o to krásnější. Během soutěže, když už bylo jasné, že holky postoupí, jsem musela zamáčknout slzičku a nebylo jednoduché udržet profesionální výraz rozhodčí. Choreografii jsem se snažila postavit úměrně jejich věku a jsem ráda, že se to vyplatilo. Třetí český tým z TJ Gumáren Zubří skončil na 19. místě a ztratil tak pozici druhého nejlepšího českého týmu, na kterou se vyhoupla naše děvčata.

du velmi silně obsazena a prorazit mezi 12 nejlepších by bylo něco jako splněný sen. Je velká škoda, že to našim holkám takovým těsným rozdílem nevyšlo. Všechna česká družstva hnalo dopředu obecenstvo propletené českými vlajkami, kde velkou měrou přispěli rodiče našich děvčat, kteří skvěle fandili a vytvořili úžasnou atmosféru. Celkově česká reprezentace skončila těsně pod stupni vítězů. V juniorkách i v seniorkách se totiž v pořadí států Česká republika umístila na 4. místě, což je nejlepší výsledek v historii. O tento výsledek se velkou měrnou zasloužily právě naše týnecké gymnastky. Kdo byl nejlepší, resp. kdo tě zaujal z konkurence nejvíc a čím? Mistryněmi světa v juniorské i seniorské kategorii se staly domácí ruské závodnice. Určitě hrálo roli domácí prostředí, které je táhlo dopředu. Z pohledu rozhodčí musím říct, že Rusky byly dokonalé čistotou provedení. Nicméně Finky opět zaujaly nejlepšími a nejzajímavějšími choreografiemi, což jim v juniorkách přineslo stříbrnou a bronzovou medaili. Dynamické a líbivé choreografie Bulharek oceňuji vždy, takže jsem byla velmi spokojená se stříbrem pro seniorský národní tým. Týmy na prvních čtyřech místech jsou velmi vyrovnané a rozhodují jen drobné chybičky a někdy oči rozhodčích, které nejsou vždy spravedlivé. Ale to už ve sportech subjektivně hodnocených prostě bývá. Nicméně na prvních pozicích byly opravdu ty nejlepší skladby. Jak dlouho jste se v Moskvě všichni - tedy závodnice a celý rodičovský doprovod - zdrželi? Celkem jsme v Rusku strávili 6 dnů, od 22. do 27. května. Z toho 2 dny jsme trávili cestováním, 3 dny soutěžemi a jeden den jsem ušetřila pro návštěvu Moskvy, protože mám ráda, když si holky přivezou nejen zážitky ze soutěže, ale i z míst, která navštíví.

Foto ve článku: archiv oddílu Jak byli Rusové coby organizátoři připraveni? Jedinou jistotou, když je pořadatelskou zemí Rusko, je, že to bude velkolepá událost. Organizátorský tým byl skvěle připraven. Pro všechny delegace a diváky byly zajištěny transfery z letiště, z hotelu do haly a zpět. Panovala perfektní informovanost díky webovým stránkám a také díky studentům, resp. dobrovolníkům měla každá delegace svého „pomocníka“, který byl nápomocen ve všech ohledech. A to nejen, co se týká soutěže, ale i volného času. Poradili nám ohledně památek, muzeí a divadel. Závodní hala byla formátu pražské O2 arény, moderní, prostorná hala s obrovským hledištěm. Jediným úskalím byla

Seniorky zahajovaly druhou půlku závodu, předvedly svou sestavu s velkým emocionálním prožitkem a vyvarovaly se chyb. Bohužel, možná právě ta zahajovací pozice, je stála postup do finále. O pouhé 3 desetiny bodu jim utekla finálová účast a v kvalifikaci obsadily 16. místo. Estonky i Španělky byly o něco málo slabší, některé rozhodčí to viděly stejně. Bohužel však výsledná známka nebyla pro náš oddíl příznivá a tyto dva týmy se předsunuly před nás. Tyhle 3 desetinky mě mrzí ještě teď, protože na to holky rozhodně měly a byly k postupu opravdu velmi blízko. SK Trasko Vyškov skončil na 21. místě a SK MG Mantila Brno na 24. místě. Seniorská kategorie byla oprav-

A jak jste vlastně strávili jednotlivé dny? Čtvrtek jsme vlastně celý procestovali. Ihned po příletu a příjezdu do hotelu byl uvítací mítink, na kterém jsme se dozvěděli organizační pokyny a vylosovali si startovní pořadí. Pro seniorky č. 17, pro juniorky 19. V pátek probíhaly oficiální tréninky dle startovního pořadí a za účasti rozhodčích. Já jsem se navíc dopoledne účastnila Valné hromady mezinárodní gymnastické federace IFAGG, kde jsem byla opětovně zvolena do jejího předsednictva. V sobotu probíhaly soutěže kvalifikační a v neděli pak finálové boje. Vždy se střídalo jedno juniorské a jedno

22

Sport

TÝNECKÉ LISTY

seniorské družstvo, proto nebylo jednoduché udržet pozornost směrem k oběma družstvům. Ale mamka, která v zákulisí bojovala společně s holkama, to s nimi společně zvládla. V tyto dny nebylo moc prostoru k jiným aktivitám, protože se děvčata musí dobře rozcvičit, připravit kostým, make-up. A soustředění na výkon je taktéž velmi důležité a není vhodné zařazovat jiné činnosti, i když by možná mohly být příjemnější. Cíl byl jasný, dobře reprezentovat Českou republiku a tomu celá týnecká delegace podřídila vše. Pondělí bylo volné, nervy byly za námi a před námi krásný den plný sluníčka s teplotou 30 stupňů. Celý den jsme pak strávili prohlídkou Moskvy. Viděli

a navštívili jsme největší dominanty Moskvy a myslím, že jsme si všichni odvezli spoustu pěkných zážitků. Nakolik finančně náročná je vaše účast na takovém sportovním podniku? Není jednoduché najít finanční prostředky pro 2 gymnastická družstva. Gymnastika obecně nepatří mezi divácky atraktivní sporty, proto i sponzoři se nehledají snadno, ale díky vedení oddílu a rodičům se nám to vše podařilo zvládnout. Celkové náklady této akce se pohybují kolem 300 tis. Kč, a to nepočítám stravování. Naštěstí se nám podařilo získat víza zdarma a ušetřit tak pár desítek tisíc. Proto bych chtěla moc poděkovat všem našim

partnerům, zejména obci Velký Týnec za podporu. Obrovský dík patří rodičům, kteří mi pomohli s organizací a kteří taktéž nesli největší díl nákladů gymnastek. A jak to vypadá s budoucností našich mladých estetických gymnastek? Moc bych si přála, aby se nám dařilo navázat na úspěchy z letoška. Ale rozhodně to nebude jednoduché. Budeme bojovat. Věřím, že Moskva holky posunula dopředu a že budou mít chuť i příští rok „máknout“ a třeba se posunout o nějaký ten stupínek výš. Oba týmy pro mě představují skvělou partu, se kterou jsem s mamkou velmi ráda pracovala, a doufám, že budeme společně

táhnout za jeden provaz i v nadcházející sezóně. Nesmím ale opomenout mladé nadějné gymnastky. Základ je samozřejmě také v této mladé generaci, která jezdí zatím jen po národních soutěžích. Na tu je teď potřeba se zaměřit, aby nám vyrostly další šikovné gymnastky, které budou reprezentovat naši zemi. Můžeme se těšit, že za rok zase budou šířit naše dobré jméno zase na nějakém tom mistrovství světa? Příští rok se Mistrovství světa juniorek a seniorek bude konat na Faerských ostrovech a určitě o účast na něm budeme usilovat. Ptal se Petr Hanuška

Foto ve článku: archiv oddílu

FOTBALOVÉ VÝSLEDKY MUŽI

Jarní výsledky mužů: Lutín - V. Týnec 7:0, V. Týnec - V. Bystřice 5:2, Haňovice - V. Týnec 3:0, V. Týnec Doloplazy 2:3, Dubicko - V. Týnec 1:1, V. Týnec - Lesnice 3:1, Zvole - V. Týnec 2:1, V. Týnec - Babice "A" 2:1, Kožušany - V. Týnec 0:1, Slavonín - V. Týnec 4:2 DOROST

Jarní výsledky dorostenců: Kostelec - V. Týnec 4:2, V. Týnec - Čechovice „A” 1:6, Hlubočky - V. Týnec 1:4, V. Týnec - Nemilany 0:4, Přerov - V. Týnec 4:0, V. Týnec - V. Losiny 2:1, Šternberk „A” - V. Týnec 0:0, V. Týnec - Určice 4:0, Nové Sady - V. Týnec 1:4, Konice - V. Týnec 3:4 Více informací o týneckém fotbalu, reportáže ze zápasů, fotografie... získáte na internetové adrese www.fotbalvelkytynec.cz

LISTY. Týnecké ČERVNOVÝ ÚVODNÍK. 5-6 Obecně závazné. 13 Z kapsáře. 18 Rozhovor. Měsíčník obce Velký Týnec 24. ročník Červen 2014 Cena 10 Kč,-

Recommend Documents