neprodejné
26. DUBNA — 2. KVĚTNA 2015 MĚŠŤANSKÁ BESEDA
ČTVRTEK
Hana Vagnerová, herečka
LENKA KROBOTOVÁ:
VŽDYCKY MŮŽE BÝT LÍP I HŮŘ
L
enka Krobotová, členka populárního Dejvického divadla, přijela do rodné Plzně jako jedna z hereček soutěžního filmu Díra u Hanušovic. Ten spolunapsal a režíroval její tatínek Miroslav Krobot. Děj zasadil na Jesenicko, do kraje odkud on i spoluscenárista snímku Lubomír Smékal pocházejí. Povídání s Lenkou jsme začali právě tím.
Vy už jste se sice narodila jinde, nicméně k tomuhle kraji máte zřejmě blízko...
myslím si, že mi to nářečí dalo míň práce, než některým mým kolegům.
Samozřejmě. Tím, že jsem dcera svého otce, jsem zvyklá trávit tam veškeré svátky, dovolené, prázdniny, Vánoce a tak dál. Navíc jsem tam odkojila obě svoje děti, takže ten vztah je dvojitý. I to nářečí vstřebávám rychleji, když tam přijedeme, není to pro mě taková změna.
V Díře u Hanušovic se objevuje značná část souboru Dejvického divadla. Je hodně příjemné hrát ve filmu s kolegy, které tak dobře znáte?
Před natáčením Díry u Hanušovic rozdal Váš tatínek hercům cédéčka s dialogy namluvenými tamním nářečím. Potřebovala jste je i Vy? To cédéčko jsem také dostala. Přeci jenom nejsem rodilá „Jeseničačka“, tak pro jistotu. Ale
festivalfinale.cz
Určitě. Jsme zvyklí na sebe slyšet, pracovat spolu, máme stejný humor. A to, myslím si, byl hlavní důvod, proč se táta a pan Smékal rozhodli nechat obsazení filmu v Dejvickém divadle. Původně uvažovali třeba i o tom, že ve filmu promíchají herce s neherci, lidi z různých koutů republiky.
li film s humorem podobným tomu v seriálu Čtvrtá hvězda. Tam také hrála spousta „Dejvičáků“, ale poetika Díry je zcela jiná. Ti diváci tak mohli být zklamaní. Měli jste takové reakce? Ano, obzvláště na festivalu v Karlových Varech, kde kvůli tomu někteří postavili mezi sebe a náš film určitou bariéru. Díra u Hanušovic je přitom něco úplně jiného. Jiný scénář, jiný žánr. Ale autoři to nakonec vzali pozitivně – jako jednu z překážek, kterou je třeba překonat, a jako zdroj zajímavých reakcí. Když se člověk podívá na Vaši filmografii, žasne nad její rozmanitostí. A alespoň pro mě jí vévodí film Petra Zelenky Karamazovi. Myslím, že jde o jeden z nejsilnějších českých polistopadových filmů. Souhlasím, a je to jednoznačně zásluha Petra Zelenky, kterého pokládám za jednoho z nejlepších českých scenáristů. pokračování na str. 3
Někteří diváci od Díry u Hanušovic očekávaSoučást projektu
28. FILMOVÝ FESTIVAL
KOHO POTKÁTE NA FINÁLE PLZEŇ?
část delegace k filmu Hany
Herečky Hana Vagnerová a Jitka Schneiderová spolu s režisérem a scenáristou Michalem Samirem a dalšími tvůrci představí snímek Hany (30. dubna od 21:30 hod.). Kromě toho můžete na festivalu dnes a zítra potkat také herečky Zuzanu Stavnou, Markétu Frösslovou, Sandru Novákovou, Kristýnu Leichtovou či Barboru Polákovou. Z pánů se na Finále Plzeň chystají Pavel Liška, Filip Kaňkovský, Matěj Chlupáček, Petr Vršek, Jakub Sommer, Ondřej Anděra či Břetislav Rychlík.
PÁTEČNÍ VEČER PATŘÍ DVĚMA KRÁTKÝM FRANCOUZSKÝM FILMŮM
ZOOM FRANCIE
Festival Finále Plzeň uvede v pátek v sekci ZOOM: Francie namísto avizovaného Zámku v Itálii dva krátké filmy. Prvním z nich je dvanáctiminutový snímek Uprchlice (2009) režisérky Marie Gourdain, který zprostředkovává deník autorky, ve kterém líčí svou potřebu uprchnout. Svým zájmem o Rumunsko se snaží odtrhnout od příliš tvrdé reality, kterou je smrt.
Jako druhý se představí film Jérôme Descampse z roku 2010 Na scénu! (52 minut). Ten pojednává o vysoké škole cirkusových umění ve městě Châlons-en-Champagne, která přijme každoročně dvanáct až patnáct umělců z celého světa. Ti zde stráví dva roky a třetí vyráží na turné, které je vynese co nejvýš. Snímek je natočen v období mezi březnem a červnem 2011 a sleduje mimořádnou výuku studentů 23. absolutoria.
ČESTMÍR KOPECKÝ SE PTÁ JURAJE NVOTY: Stýská se Vám po divadle? No musím říct, že ne, protože já jsem v divadle stále. Ve Slovenském národním divadle jsem třeba naposledy režíroval slovenskou klasiku Zmierenie alebo Dobrodružstvo pro obžinkoch od Jána Palárika. Víte, já jsem vystudovaný divadelní režisér a jsem moc rád, že mě filmové prostředí snáší (smích), ale jsem hlavně divadelní režisér. I když už mám 4 filmy. (smích)
JURAJ NVOTA SE PTÁ BŘETISLAVA RYCHLÍKA: JAK SE VÁM SPOLUPRACUJE S RICHARDEM KRIVDOU (KAMERAMAN - POZN. REDAKCE), KTERÉHO SE VÁM VE VOLNÝCH CHVÍLÍCH SNAŽÍM VŽDY UKRÁST? A MUSÍM VÁS VAROVAT, ŽE DO BUDOUCNA TOHO BUDE VÍC... (SMÍCH)
SLAVNOSTNÍ GALAVEČER FDU Ladislava Sutnara ZČU v Plzni
NALAĎTE SI Změna programu vyhrazena.
2. 5. od 20:20 hod.
2
festivalfinale.cz
www.festivalfinale.cz
DUBEN 2015
LENKA KROBOTOVÁ: VŽDYCKY MŮŽE BÝT LÍP I HŮŘ Petr má ohromnou schopnost propojování, dokáže zasadit scénář do aktuálních souvislostí, do aktuálního dění. Dokáže perfektně napsat dialog a vypointovat situaci. A to je osmdesát procent úspěchu celého filmu. Nedávno jste hrála ve studentském filmu Hitlerovu partnerku Evu Braunovou. To asi byla zase jiná zkušenost… Vždycky je zajímavé a objevné si něco takového zkusit. Jak je člověk starší, vnímá určité věci i z druhé strany – vidí, jak se ti mladí učí říct to, co chtějí. Tady mi navíc dali konkrétní scénář, svou vizi nadsázky, pohled na to, jak to mohlo být s Hitlerem a Evou Braunovou. Byli perfektní. Tedy ti studenti. Prý jste byla od skutečné Evy Braunové k nerozeznání!
Z těchto otázek jsem měla strach zezačátku, po svém příchodu do Dejvického divadla. Moc jsem se totiž bála, že to oddělit nepůjde. Ale zásluhou mou i tatínkovou jsme náš vztah odstřihnout dokázali. V dobrém slova smyslu. Kdybychom to nedokázali, asi bych nebyla úplně uvolněná a bylo by to všechno těžší. Časem nám pomohlo i to, že táta začal taky hrát. Takže už v Příbězích obyčejného šílenství jsem ho musela vnímat i jako kolegu na jevišti. Prošla jsem si všemi možnými fázemi strachu a bloků, ale zvládli jsme to. Je s podivem, že Miroslav Krobot neměl herecké nabídky už dřív… Tátu brali všichni jako režiséra. Že by se dal využít i jako herec, si první všiml Petr Zelenka. Do Příběhů obyčejného šílenství ho v podstatě ukecal. Tátu lákalo zkusit si to, a nakonec
Takové ohlasy mi lichotí. Když se strefím do záměru tvůrců, je to dobře. Ale jedna úsměvná věc. Na své sociální sítě jsem si dala fotku z tohoto natáčení a spousta mých kolegů si myslela, že jde o film Filipa Renče o Lídě Baarové!
Na straně Herecké asociace. Popravdě, hodně jsem to vnímala přes svého kolegu Ivana Trojana, který se v téhle věci dost angažoval. Ta situace byla jasně daná: buď, a nebo. Samozřejmě jsem byla na straně herců. Myslíte si, že může český dabing zaniknout? Myslím, že to opravdu hrozí. Byla by to ale škoda. Čeští herci jsou v dabingu dobří, jenom jsou víc než dřív tlačeni časem. Oproti dřívějšku se dnes často dabuje skoro za pochodu a občas je to znát. Ale český dabing má svoji váhu. Kdyby nebyl, byla by to škoda. Jak hodnotíte herecký výkon Vašeho manžela ve filmu MY 2, kde hraje gaye? (smích) To je dobrá otázka, děkuju! Ze začátku jsem se toho bála. Měla jsem trému i za něj. Samu sebe jsem ale překvapila, jak mi bylo dobře, když jsem ho viděla na plátně. Do filmu dobře zapadl, fungoval tak, jak měl. Asi i proto, že si nehrál na herce, ale svým způsobem splňoval to, co se po něm chtělo. Netlačil na pilu a to se mu vyplatilo. Měl zvláštní tajemství, které se k tomu filmu hodilo. Takže jsem byla pyšnou ženou.
V jaké kondici je, podle Vás, současný český film? Vždycky může být hůř a vždycky může být líp. Myslím si, že současný český film je docela pestrý jak žánrově, tak tematicky. Navíc režiséři pracují s neokoukanými herci. Mě to docela baví.
A trochu s humorem míněná otázka. Debaty o tom, že jste manželovi vadila v choulostivých filmových scénách, už máte za sebou. Asi jste tedy teď při pohledu na něj nežárlila?!
Trochu do Vašeho dětství. Tatínek Vás prý nikdy moc nechválil. Jak jste s tím jako malá žila? On obecně, tedy nejen ve vztahu ke mně, chválou šetří. U nás v divadle ale už poznáme, kdy je spokojený a kdy ne, už třeba jenom z toho, jak se na nás tváří. Beru, a vždycky jsem ho brala, takového, jaký je. Hlavně po pracovní stránce se známe tak dobře, že si to vždycky dovedeme každý po svém přebrat.
všechny odzbrojil svým svérázným projevem. No a pak se to rozjelo. Po divadelním představení přišel film Příběhy obyčejného šílenství a pak logicky další nabídky. Táta má totiž svérázný projev, který tady do té doby chyběl.
Pracujete s ním ráda?
Co Vám dává dabing a práce pro rozhlas?
Velmi, protože otec je takzvaně herecký režisér. Dává hercům maximální prostor a zároveň je vede ke své nenásilné představě o podobě toho kterého představení. Ale jak říkám, zkoušení vychází hodně z herců. A všichni jsou přitom na jedné lodi. Je to vyvážená a vzájemně obohacující spolupráce.
Práce pro rozhlas mě moc těší. Nejste vidět a můžete si různě hrát s hlasem. Ráda pracuji s rozhlasovými režiséry, kteří mají zajímavé přístupy a různé tvůrčí cesty. Dabingu mám teď míň, a to mě mrzí, protože mě ohromně baví. Dabovala jsem třeba Umu Thurman v Miláčkovi. Prožívá tam nejrůznější zvraty a to se mi líbilo. Ráda pozoruji, co mi jako dabérovi může herec na plátně dát, a co můžu dát já jako dabér jemu.
Dokážete - a chcete vůbec – oddělit Váš rodinný vztah od pracovního?
Na jaké straně stojíte ve stále pokračujícím sporu mezi herci z Herecké asociace a dabingovými studii?
Lenka Krobotová
No, ty choulostivé scény, ve kterých se ocitl, mi příjemné nebyly. Ale z druhé stránky. Václav už dávno pochopil, že když se mnou chce žít, musí si na takové věci u mě zvyknout. Je to práce. Navíc většinou bývají takové scény natočeny dost citlivě. Nic na dřeň. Musím se Vás zeptat na vztah k Plzni. Vy jste se tu narodila... Vždycky se sem ráda vracím, mám tady i příbuzné, třeba sestřenici a bratrance. Je mi tady dobře. Problém bývá s časem, ale alespoň na den se sem vždycky ráda vypravím. A máte ráda pivo? Pivo miluju! Plzeňské pivo je lék. Prostě zázrak! Tomáš Pilát
festivalfinale.cz
3
28. FILMOVÝ FESTIVAL
(RICHARD LABUDA - HEREC)
3 OTÁZKY PRO...
Nemrzelo tě, že tvého filmového dědečka nehrál tvůj pravý dědeček Marián Labuda?
Richarde, bude z tebe velká filmová hvězda? To nevím, ale určitě bych chtěl pokračovat v otcových a dědových šlépějích. A pokud by se mi to podařilo, byl bych rád. Tomuto povolání bych se rád věnoval. Co tě nejvíc bavilo při natáčení filmu Rukojemník/Jak jsme hráli čáru?
Až tak mě to nemrzelo. Pan Lasica je dědečkovi docela podobný, je si s ním blízký. Bral jsem ho jako svého dědečka, ale s vlastním dědečkem bych hrál určitě rád, ještě jsem si s ním nikdy nezahrál. Petra Vomelová
Chvíle, kdy jsem natáčel s klukama. Bylo to akční, zábavné, nenudil jsem se, mohl jsem si s nimi povídat.
DALŠÍ LEKCE Z TELEVIZNÍ TVORBY, TENTOKRÁT V REŽII STEVEA MATTHEWSE kolika scenáristů. Návštěvníkům Masterclass, kteří zaplnili Taneční sál v Měšťanské besedě, se také svěřil s tím, že rád sleduje projekty od jejich samotných začátků. „Zbožňuju ty momenty, kdy nápad jednoduše vykrystalizuje - třeba někdy večer v hospodě u piva,“ vysvětloval s nadsázkou a úsměvem posluchačům. Zní to samozřejmě snadně, ovšem další cesta je pochopitelně mnohem komplikovanější. Jaký tedy je další postup?
Steve Matthews
Scenáristický workshop Story Launch přivítal včera svého prvního hostujícího lektora, jenž se hned představil také publiku festivalu. Steve Matthews je v současnosti výkonným producentem dramatické tvorby HBO Europe, což mimo jiné znamená, že často přejíždí mezi kreativními centry společnosti v Polsku, České republice, Maďarsku a Rumunsku. Vyzná se tak ve středo/východoevropských tvůrčích poměrech a zaštituje lokální produk-
ce stáje HBO, jež jsou rok od roku produktivnější. Před svým působením v HBO Europe produkčně zaštiťoval kupříkladu seriál Borgiové Neila Jordana nebo britský kriminální seriál Tichý svědek. „Televize je médium založené na společné práci,“ uvedl hned zkraje své přednášky Matthews a poukázal na principy vzniku scénářů jednotlivých epizod televizních seriálů, za nimiž se povětšinou skrývá práce ne jednoho, ale ně-
CHARITATIVNÍ FESTIVALOVÝ VZOREC uvádějí premiéru
Originální freshe a cocktaily za doprovodu filmové hudby
Vybranou částku Pojišťovna České spořitelny věnuje CENTRU HÁJEK.
Přijďte si vyzkoušet jízdu na invalidním vozíku 27. 4. – 2. 5.
svěžit Přijďte se omem. před fil
20 Kč pomoc tělesně postiženým
27. 4. - 2. 5. 2015 Kopeckého sady, Plzeň (kousek od Měšťanské besedy)
4
festivalfinale.cz
TY
Pojišťovna České spořitelny za každého jezdce přispěje částkou 20,- Kč.
„Nápad je třeba rozvíjet a mluvit o něm. A to je zcela obecná rada. Mluvit, diskutovat, debatovat. Neustále na projektu pracovat. Kupříkladu u nás v HBO nemáme žádné striktní formuláře na to, jak má aspirující projekt formálně vypadat. Máte jen dvě stránky textu s nápadem? To může pro začátek klidně stačit. Důležité je stát si za svým, nenechat se svést z cesty, ale zároveň si nechat poradit. Velmi důležité je také naučit se přijímat kritiku. Lze z ní totiž ve výsledku vytěžit pro projekt mnohem víc, než kdyby ho někdo pouze slepě chválil,“ nabádal Matthews tvůrce, aby se nenechali svést z cesty. Kristýna Pleskotová
DUBEN 2015
I JURAJ NVOTA HRÁVAL ČÁRU
S
lovenský režisér Juraj Nvota přivezl na Finále Plzeň film Jak jsme hráli čáru. Děj snímku se odehrává v 60. letech v obci, kterou vedou ostnaté dráty pod napětím. Kolem nich se motá parta spolužáků, kteří prožívají svá dobrodružství, průšvihy i vítězství. I tady se totiž musí nějak žít.
Pane režisére, tenhle snímek je spíše česko-slovenský, než slovenský...
třeba Marián Labuda, Milan Lasica nebo Martin Huba…
Při podobných příležitostech si vždycky uvědomuji ten zázrak, že i po rozdělení Československa zůstala naše kultura společná. Jsem dojatý z toho, jak dobře to mezi Čechy a Slováky funguje.
No vidíte. V mém filmu hraje jednu z hlavních rolí právě pan Lasica, dokonce byl nominován na Českého lva za herecký výkon, ale diváky nepřitáhl.
Ve Vašem filmu je důležitým motivem srpen 1968. Jak jste ho prožíval Vy? Bylo mi čtrnáct. Můj otec pracoval ve výzkumu Slovenské akademie věd a každý den jezdil do práce mimo Bratislavu. Ten den šel ale na ústředí Akademie, takže se holil a oblékal s tím, že může odejít později. V noci jsme slyšeli nějaký hukot, ten mě až tak nevzbudil, spíš rodiče. Ale pořád jsme nevěděli, co se děje. Ráno jsem vyšel na ulici a před obchodem stála dvousetmetrová fronta. Ptal jsem se, co se děje. Nějací spolužáci odpovídali: „Ty to nevíš? Obsadili nás
Existuje na Slovensku něco jako plzeňské Finále, tedy bilanční přehlídka slovenských filmů? Ano, vznikla letos v Bratislavě. Po léta jsme na Slovensku měli minimum filmů, ale po založení Audiovizuálního fondu se kondice slovenské kinematografie vrací do normálu. Kolik se ročně točí na Slovensku filmů? Od osmi do dvanácti. A když připočteme i dokumenty, vypadáme už v této oblasti jako evropská země. (smích) Juraj Nvota
Jaká je dosavadní cesta filmu Jak jsme hráli čáru na Slovensku a jaká v Česku? V Česku měl film premiéru před Vánocemi a diváků dosud moc neměl. Na Slovensku má na tamní poměry diváků dost, v návštěvnosti je mezi ostatními slovenskými filmy aktuálně na prvním místě. Proč, podle Vás, v Česku tolik nezabodoval? Ono to vždycky chvíli trvá, než si nějaká národní kinematografie vybuduje v zahraničí značku serióznosti a oblíbenosti. V Česku asi ještě značka „slovenský film“ tolik netáhne, není tak silná. Vlastně jeden slovenský film za druhým, i když je doma úspěšný, v Česku kolabuje. Ale některá slovenská jména u nás táhnou –
Jak dalece jste ve filmu Jak jsme hráli čáru vycházel ze svých vlastních zážitků a zkušeností? Dodal jsem scenáristům nějaké nápady. Třeba určité rituály, jak mezi sebou děti losují, jak se k sobě chovají. Ani ne tak konkrétní situace, ale vztahy a prostředí. To je opravdu moje dětství. Hlavní zdroj inspirace scénáře byl ale Peter Pišťánek. On totiž opravdu žil ve vesnici na československo-rakouské hranici, přes kterou vedly ostnaté dráty. Příběh filmu je hlavně příběhem některých jeho spolužáků.
Rusové!“ Pak už jsme slyšeli hučení a viděli tanky. Šel jsem hned domů, řekl to otci a pustil mu rádio. A on si myslel, že je to rozhlasová hra. Nechtěl tomu věřit. Myslíte si, že se u nás může něco podobného opakovat? Doufám, že ne, že listopad 1989 měl i ten význam, že jsme se vyvázali z Varšavské smlouvy. Ale zrovna cestou do Plzně jsem mluvil o tom, že mě, co se Rusů týká, přepadá podobný pocit, jaký jsme měli v šedesátém osmém. Ta jejich povaha je pořád stejná.
Čáru jste ale hrával i Vy! Tomáš Pilát Hrával. A taky štulně s kameny nebo matkami, a podobné hry. No a autentické ve filmu je i chování učitelek, pionýrské šátky a sběr papíru…
CO DOKÁŽE FESTIVAL? (R. ŠMÍDLOVÁ A M. MÜLLEROVÁ - FESTIVALOVÁ RECEPCE) Festival nás dokáže vybičovat k práci na 12 hodin denně, která nás baví a zvládáme ji hlavně díky velké spoustě kávy. :) Dává nám možnost poznat mnoho nových slavných tváří a nabízí i filmy, na které by člověk úplně běžně nenarazil.
Fascinuje nás také mechanismus festivalu jako takového. Jak tu dokážou spolupracovat lidé, co se během dne potkají jen na chvilku, ale na kvalitě festivalu to není znát, běží den za dnem bez chyb a komplikací. Víte kolik kávy za den musí vypít tihle lidé!? :)
festivalfinale.cz
5
28. FILMOVÝ FESTIVAL
O+V JDOU NA VÝLET (ta černá knížka, kde je tak smyslná Jana Plodková), text distributora i nejrůznější filmové databáze mluví jasně. Dokument, dokument, dokument. Čemuž nahrává i prohlášení jednoho z účinkujících (vidíte: účinkující, protagonisté; i my v tom máme hokej a potřebovali bychom se zakázaně uvolnit), že spousta scén byla vytvářena nikoli s cílem dokumentovat, ale hlavně natočit film. Ale pak jsme byli poučeni. Nikoli o životě (jak by napsal pan Rudiš), ale o tom, jak se točí moderní dokumenty. A prý je taková praxe dnes celkem běžná.
Je čtvrtek a nad barem již usínáme a pod ním se probouzíme po pět dlouhých dní. A další tři nás čekají. Tady na Finále máme takové rčení: Ve středu se nelyžuje. Nevíme, jak to vzniklo, ale už to tvrdíme pár let. Prý když děti jedou se školou na lyžák, ve středu jdou na výlet. Sníh nesníh. Žádné lyže. No a my právě včera lyžovat byli. Namísto abychom šli spořádaně (jak se na každou slušnou středu sluší) domů, zůstali jsme v Besedě. Ano, jen to řekněte. Na baru. Jelikož se autoři trabantí roadmovie zásadněneberou vážně, můžeme to dnes výjimečně vzít za ně. Sebrali jsme Malému pánovi kytaru a zahráli na její vážnou strunu. Už po zhlédnutí dokudramatu Uspávačka jsme chtěli psát o překrývání žánrů, ale až Trabanti nás takříkajíc finálně přesvědčili.
Ale stejně, když jedna z postav podruhé ztratí svůj pas, jen aby byla vzápětí propašována přes chilskou hranici, přemýšlíme, jestli přeci jen autorům nešlo o dramatický efekt. Ale třeba nás autoři překvapí a do příštího roku sestříhají ze svých 480 hodin materiálu úplně nový film. Nebo dokument.
Nemůžeme se dohodnout, zda je Trabantem až na konec světa filmem hraným či dokumentárním. Jistě, jistě. Oficiální festivalový katalog
S ledňáčkem až na konec světa
LEDŇÁČEK SVÉHO DRUHU Ledňáček říční je přibližně 16 cm velký pták z čeledi ledňáčkovitých. V přírodě je velmi snadno rozpoznatelný díky svému výraznému zabarvení, kterému dominuje oranžová spodina a modrý hřbet, temeno a křídla. Někteří mu díky tomu přezdívají „létající drahokam“. Při letu dosahuje rychlosti až 45 kilometrů v hodině a své území si přísně chrání. S narušitelem se obvykle vypořádává tak, že ho shodí do vody a přidrží ho pod hladinou. Není radno si s ním zahrávat, přátelé.
František svého druhu, o kterém pojednává stejnojmenný dokument, je v lidské říši také podobným unikátem. Se svým přirozeným prostředím, tedy lesem, díky vhodnému oblečení téměř splývá. Jeho charakteristickou činností je budování budek. Jeho úkolem je kontrolovat, čistit a evidovat svá díla. Jeho misí je, aby vytvořil ideální prostředí pro hnízdění ptactva. A zdá se, že se mu to daří, protože díky jeho píli vylétlo do světa už skoro čtvrt milionu ptáčat.
Jestli mezi nimi byl i náš ledňáček, to není redakci známo. Co ale známo je, že náš Zlatý ledňáček nikoho nepotopí. Právě naopak.
Ondra a Vašek
STUDENTSKÉ CENY V NOVÉM HÁVU Spolu se svými vítězi mění každý rok svou podobu i design studentských cen. Ty letošní vyrobily Hana Szobónyová a Dominika Ungrová ze Střední odborné školy obchodu, užitého umění a designu. Při výrobě ceny použily dural, plast a ocelové pláty.
Dominika Ungrová a Hana Szobónyová
6
festivalfinale.cz
Hana (na fotce vpravo) se při tvorbě inspirovala pohybem ledňáčkových křídel a pokusila se jeho let ukotvit do něčeho stabilního – aby i na poličce vítěze působil dynamicky. Ocel, ze které jsou ceny vyrobeny, je navíc nestabilním materiálem náchylným ke korozi. Symbolizuje tak život ptáka, proměnlivost jeho života a její výherce se může těšit, že cena se bude v průběhu let ještě barevně proměňovat.
Dominika naopak vsadila na jednoduchou stylizaci, diamantové rýhování a cenu, která se vítězi vejde do ruky a přinese osobnější pocit. S pomocí CNC frézy zpracovala na základě vlastního 3D počítačového modelu jinak těžce uchopitelný dural a výslednou podobu cen pak již jen vhodně doplnila drobnou černou mašlí. Ať již studenti vyberou jakékoli vítězné snímky, již teď je jisté, že spolu s oceněním studentské poroty si výherci domů odnesou i jedinečné umělecké dílo. Ondřej Sloup
DUBEN 2015
PROGRAM DNE: PÁTEK 1. 5. 2015 ČAS
NÁZEV FILMU
SÁL
SEKCE
MIN.
10:00
Schmitke
Velký sál
Nové české a slovenské celovečerní filmy v soutěži
94
10:00
Trabantem až na konec světa
Malý sál
Nové české a slovenské dokumenty v soutěži
98
10:00
Šťastná
Kinosál
Nové české a slovenské celovečerní filmy mimo soutěž
75
10:00
Česká pivní válka
JoNáš
Nové české a slovenské dokumenty v soutěži
70
12:00
Babovřesky 3
Malý sál
Nové české a slovenské celovečerní filmy mimo soutěž
103
12:30
Intimity
Kinosál
Nové české a slovenské celovečerní filmy mimo soutěž
104
14:00
Tři bratři
Velký sál
Nové české a slovenské celovečerní filmy v soutěži
90
14:00
Pohádkář
Malý sál
Nové české a slovenské celovečerní filmy mimo soutěž
90
14:00
České století - Je to jen rock'n'roll
JoNáš
Soutěž českých a slovenských TV formátů v kategorii necyklická tvorba
68
14:30
Jen o rodinných záležitostech
Kinosál
Pocta Jiřímu Svobodovi
114
16:00
K oblakům vzhlížíme
JoNáš
Nové české a slovenské dokumenty v soutěži
66
16:30
Hodinový manžel
Velký sál
Nové české a slovenské celovečerní filmy mimo soutěž
100
16:30
Krátké filmy Kihačiró Kawamota
Kinosál
Sláva animace
72
17:00
Slovensko 2.0
Malý sál
Nové české a slovenské celovečerní filmy mimo soutěž
112
17:00
Priamy prenos + Homo Ciris
Taneční sál
Slovenské speciality
17:00
Udělení milosti se zamítá
Primátorský salonek
Pocta Jiřímu Svobodovi
108
17:30
Cukr blog
JoNáš
Nové české a slovenské dokumenty v soutěži
78
19:00
Vybíjená
Velký sál
Divácký bestseller
94
19:00
Brundibár
Kinosál
České stopy v mezinárodních koprodukcích
85
19:00
Nevinné lži - Zrádce
JoNáš
Soutěž českých a slovenských TV formátů v kategorii necyklická tvorba
78
57 + 21
19:00
Uprchlice + Na scénu!
Primátorský salonek
ZOOM: Francie
12 + 52
19:30
1000 věcí, co mě serou
Taneční sál
Autorské čtení
60
20:00
Staré pověsti české - premiéra (restaurovaná verze)
Malý sál
Sláva animace
91
20:30
Horná Dolná + Marta Věra
JoNáš
Soutěž českých a slovenských TV formátů v kategorii cyklická tvorba
21:30
Ghoul
Velký sál
České stopy v mezinárodních koprodukcích
86
21:30
Burácení
Kinosál
Nové české a slovenské celovečerní filmy mimo soutěž
93
21:30
Až po uši
Taneční sál
HBO uvádí
130
45 + 28
Polárník + Sněh
Primátorský salonek
Slovenské speciality
Strach(y) ze tmy
Malý sál
Sláva animace
85
22:00
Všechny moje lásky - díl 1, 2
JoNáš
Soutěž českých a slovenských TV formátů v kategorii cyklická tvorba
93
DOPORUČUJEME:
21:30 22:00
TIP
57 + 18
TIP K oblakům vzhlížíme
Slovensko 2.0 1. 5. od 17:00 hod.
1. 5. od 16:00 hod. www.festivalfinale.cz
www.festivalfinale.cz
TIP
TIP Udělění milosti se zamítá 1. 5. od 17:00 hod.
Ghoul
1. 5. od 21:30 hod.
www.festivalfinale.cz
www.festivalfinale.cz
festivalfinale.cz
7
Festival finančně podpořili:
Oficiální partner festivalu:
Partner festivalu:
Hlavní mediální partner:
Oficiální dopravce festivalu:
Mediální partneři: FILMNEWEUROPE.COM
Festival podpořili:
festivalfinale.cz
Oficiální káva festivalu:
Oficiální sekt festivalu: