l. Josef Matěásko a Josef Půlpán (2012)

ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY V OPATOVICÍCH n/L. Josef Matěásko a Josef Půlpán (2012).

Vyslovíme-li jméno obce Opatovice nad Labem, okamžitě se nám vybaví dávný opatovický benediktinský klášter, pozdější opatovický kanál, nedávná stavba opatovické elektrárny a ze současnosti nedokončená silniční megakřižovatka. Nikdo by však tyto stavby nedával do souvislosti s archeologií. Obec se nachází v místě, kde Labe často měnilo svůj směr a rozliv, před příchodem mnichů zdejší krajina byla bažinatá, samá rokytí, zarostlá vrbinami a olšinami. Byla to krajina nevhodná pro trvalé osídlování. Ale opak je pravdou.

Do labského trojúhelníku označenými obcemi Opatovice n.L., Pardubice a Přelouč v 2. pol. 11.stol. přišli mniši, vystavěli klášter a započali s rekultivací krajiny a jejím osídlováním. Roku 1421 byl však jejich klášter v husitských bouří zničen a již nebyl nikdy obnoven. V 15. století tuto krajinu významně změnili pernštejnové výstavbou obrovské rybniční sítě. Do této krajiny, resp.do opatovického katastru bylo opět zasaženo až na konci 19. stol. regulací Labe, protipovodňovými a melioračními stavbami. V 2.pol. 20.stol. se krajina změnila významně výstavbou tepelné elektrárny, těžbou štěrkopísku a výstavbou silniční sítě. Když novodobá archeologická věda měla možnost na klášterním městišti se uplatnit, bylo již pozdě. Klášteřiště bylo již rozparcelované, dostalo se do osobního vlastnictví a byly na něm vybudované domy a hospodářská stavení. Dokonce v prvním desetiletí 21.století se stalo místem zavážky stavební sutí, byť i v rozporu se zákonem o kulturních památkách. Novodobá archeologie přesto v minulém století určité objevy uskutečnila a později v současnosti si vše vynahradila, nikoliv jen na středověkých nálezech, nýbrž na nálezech i z doby pravěké. Je samozřejmé, že v minulosti i v současnosti byl většinou zájem o zničený klášter. O tento objekt se zajímalo hodně archeologů, také hledačů pokladu, ale doposud místo, kde klášter stával, nebylo přesně nikdy určeno. Mnozí badatelé po skončení svého výzkumu většinou své práce a nálezy zveřejnili. Bylo to však v odborných listech a tyto informace se nedostaly do širšího podvědomí veřejnosti. Nakonec archeologie v podvědomí lidí byla mnohdy chápána jako nežádoucí instituce na pozemcích. Práce archeologů na opatovickém katastru je laikovi nepochopitelná v mnoha směrech. Střídají se zde výzkumníci jak z muzea 1

pardubického, tak i hradeckého, i z Prahy a jejich nálezy jsou ukládány v tamních muzeí. Zveřejněné nálezové zprávy jsou velice stručné, sice doplněné náčrtky nálezů i plánky místa. Popisky samotného místa nálezu neodpovídají místním názvům. Když si současný čtenář přečte nálezovou zprávu např. z r. 1956, tak nedokáže určit, kde byl výzkum prováděn až na vyjímky, kde je odkaz na čísla popisná. Ale i ta se mění a přesouvají. Nálezy by měly být zaznamenávané do katastrálních map a místa nálezu by měla být zdokumentována fotograficky. Nenašel jsem nikde jedinou zveřejněnou fotografii z archeologických objevů na území Opatovic n.L. do konce 80.let 20.stol. Na následujících stránkách chci čtenáře seznámit se všemi mnou obstaranými zveřejněnými archeologickými pracemi různých autorů se vztahem k nálezům v opatovickém katastru. Současně chci čtenáři v poznámce pod čarou poznamenat svůj náhled, nebo názor. Publikaci dále doplňuji obrázky, dokumenty a fotografiemi, aby se čtenář mohl lépe orientovat. Jednou z prvních písemných a zveřejněných zpráv o archeologických nálezech na městišti opatovického kláštera je pojednání v místopisu 1 F.K.Rosůlka zveřejněné v r. 1909. Vkládám jeho úryvek: Od té chvíle mizely zbytky kláštera vůčihledě, neboť žádostivost po pokladu svedla lidi domácí k překopávání zřícenin, zkaženy sklepy i mnohé umělecké práce, ale poklad nenalezen. Nejen domácí obyvatelé použili mnoho klášterního k budování svých sídel, ale též páni panství Pardubického kámen prodávali a materiálu ze zdí klášterních použito prý ke stavbě Libčanského zámku. Ačkoliv nezbylo téměř ničeho po slavném klášteře, přece pokusili se Václ. Diviš, archeolog z Pardubic 2, a později Dr. Justin Prášek 3 („Památky mnichov opatovických“) sestaviti přibližně jeho popis ze stop a náletů na klášteřišti; také krajský komisař chrudimský Maric Lüssner v letech padesátých minul. stol. snažil se prozkoumati řídké již po něm památky. Zbytky zdi a nálezy jest zjištěno, že klášter, konventní chrám byly položeny na nynějším menším ostrově mezi tehdejším tokem labským, nynějším to náhonem mlýnským, a tak zvanou „Požeračkou“, totiž struhou pocházející z dob klášterských a sbírající luční vody u

1

Frant. K.Rosůlek: Pardubicko,Holicko, Přeloučsko, díl III. Místopis, vlast.nákl. Pardubice 1909, str.369-376. 2 Václav Diviš (1839-1934) 3 * 29.8.1813 Broumov, + 3.11.1891 Praha, regionální místopisec, historik umění, archeolog zvláště Chrudimska a Hradecka 2

Pohled na klášteřiště z východní strany. 3

Vysvětlivky k obrázku na str.3: rudá čára je původní řečiště Požeračky, žlutá čára je původní řečiště Opatovického kanálu, zelená čára značí obvod prostoru zv. Topolina, modrá čára značí současné řečiště mlýnského náhonu, malý bílý obdélníček značí místo „předklášterního ostrůvku“, vlevo dům Slavíkových, dva bílé velké obdélníčky značí místo kláštera podle prof.Prátové a naposledy i podle ing. Flegra a Štila.

Pohřebačky a odvádějící za povodní přebytečné z někdejšího řečiště labského. Požeračka sama činila hluboký příkop západní straně kláštera.Na východní za Labem byl nepochybně klášterní sad, haltýře, z nichž dva posud vnější svůj tvar zachovaly, a hospodářská stavení. Vlastní stavby klášterní počínaly se zrovna na břehu labském při nynějším mlýnském náhonu, v němž po celé téměř délce jsou na dně základy mohutné zdi, snad vnější zdi budovy konventuální, jak tomu nasvědčují nalezená r. 1885 kamenná obložení úzkých kosmo dovnitř zapadajících okének (cel), okenní železný prut, olověná vložka okenní, jimiž se okna v menší pole dělí. Tomuto mínění nasvědčuje též poloha vyhovující zdravotním podmínkám (cely výslunné) i klidu klášternímu (proti prostranství jen pro bratry). Jaká byla šíře budovy konventuální, nedá se již určiti; na jejím místě, podél pravého břehu mlýn.náhonu, jest nyní topolina, o níž se vypravuje, že půda její jest prostoupena zdmi. Na severním cípu topoliny lze seznati základy druhé zdi, jejíž směr činí se zdí náhonem zatopenou pravý úhel; zeď tato asi uprostřed vzdálenosti mezi náhonem a Požeračkou uhýbá se k jihozápadu úhlem asi 135 0 rozpjatým, načež u chalupy, nyní Baudišovy, v Požeračce mizí. Tyto tři směry uzavírají rozsáhlé prostranství při mlýnské cestě, jež skoro celé vyplňuje na neveliké vyvýšenině chalupa Václ. Pleskota č.47, jejíž celé okolí zdá se býti způsobem násilným rozryto. Dle vyprávění majitelova podlaha jeho světnice častěji se boří a propadává a soudí, že jest nad podzemní dutinou. Děd jeho vykopal r. 1804 na pozemku za chalupou k severu položeném rozsáhlý sklep, z něhož vedly pod zemí ještě dveře, ale nebyl prozkoumán, nýbrž zasypán. Před chalupou Pleskotovou u cesty, kdež jest nyní socha Spasitelova,4 objeveno bylo mnoho kostí a r. 1881, když Pleskot stavěl stodolu, vykopal 7 koster v pořádku vedle sebe ležících, u nichž zvláště zuby dobře byly zachovány. Také na jiných stranách nacházívají se kosti, z čehož možno souditi, že nynější pozemky Pleskotovy prostírají se na někdejším hřbitově klášterním, který tudíž vyplňoval vnitřní část klášterského nádvoří. 4

Socha Spasitelova se v současnosti nachází na pozemku rodiny Morávkovy, vpravo za oplocením od budovy čp.114 4

Ke hřbitovu na jižní straně přiléhal chrám konventuální, stávavší na prostranství mezi mlýnem a chalupou Plesk., což dá se souditi z patrných zbytků mohutné, základní zdí u mostu přes náhon nad mlýnem, jejíž směr jest od východu k západu, a jejíž východní cíp končí v náhoně. Při čištění náhonu r. 1874 nalezeno tu v bahně asi 2m pod hladinou náhonu zbytek gotického sloupu, velmi jemně a bohatě profilovaný, jejž mlynářská chasa do mlýnice vezdila, a jenž dosud se tam spatřuje. Blíže tohoto sloupu nalezen gotický oblouk dveřní, jenž však nebyl ušetřen, a kromě toho moho pálených kurek střechových, zbytky cihelného klenutí, a přemnoho velikých cihel, zvláštním způsobem, psí stopě podobným znamením, znamenaných. V chalupě Pleskotově užívali dlouho k přitěžování dýnka na zelí naloženém krásné, gotické okenní růžice, uložené nyní v pardubickém museu. Přímo před chalupou, u nynější cesty, vykopány byly kusy seškvařené zvonoviny a při opětném čištění náhonu zbytek nějakého sloupu a pasu klenbového. „Slovan“, vydávaný v Hradci Král., přinesl v roč. VIII. (1890, 30.srpna) č.35 zprávu, že Morávek Tvrzký ze Dvorů získal od Pleskota klíček velmi uměle pracovaný, kterýž v prstenci nesl plotynku stříbrnými dráty opřenou s písmeny A. M. (Ave Maria?). Jižní část klášteřiště zabírají dnes rozsáhlé, novověké stavby, příslušné k mlýnu Morávkovu, kterýž zbudován byl r.1804, jakož svědčí (součet říms. Číslovaných písmen) chronogram.

WpoČatkV CýsařstWI rakoVského za pana StenlCky WrChnjho na PardVbsku WystaWěL 14 jVL Irok V.Drahého5 WáCLaW Skala.6

5 6

Toho roku byla velká povodeň v Polabí, po níž následovala drahota a hlad. Uvádí F.K.Rosůlek. Tento chronogram je umístěn na průčelí budovy mlýna čp.48 spolu s dalšími dvěma znaky. 5

Kolem mlýna, zvláště v zahradě, spatřují se posud zbytky mohutných zdí a za mlýnem ve struze, jež Požeračku s mlýnským náhonem spojuje, objeveno r. 1774, když voda nad obyčej opadla klenutí od severovýchodní strany k jihu zahýbající, asi 16 m dlouhé a ve mlýně samotném, jenž zbudován nepochybně na místě bývalého mlýna klášterského, objeveny r. 1740 neb 1741 dvě kobky klenuté, horní a dolní. V horní nalezeny byly lopaty, rýče, vochle a zbraně, v dolní cínová rakev. Ve mlýně chovali velký gotický klíč s krásným ornamentem, jejž mlynář Morávek daroval pardubickému museu. Všecky nálezy nasvědčují tomu, že nynější mlýn zbudován jest též na klášteřišti, snad na místě někdejší prelatury (úřední byt opatův). Těžko, přetěžko dnes usuzovati, kde jednotlivé budovy klášterní stály a tím méně, jaké měly rozměry a vnější vzhled; není kresby, ba ani stručného popisu jich, městiště vodními stavbami Viléma z Pernšteina a změnami pozdějšími v postruží zdejším, když založen Opatovický Klíče z klášteřiště náhon, tak přeryto a hamižností lidskou, zmocnivší se každého upotřebitelného kusu kamenů neb cihel, tak ochuzeno, že jen s bolnými pocity rozhlížíme se po pažitě a padolech, kde před pěti sty lety lesk zlata a nádhera ritu římského skvělou září obestíraly toto dosud pro nás posvátné a historické místo. Spodní prostory klášterní, podzemní stavby byly zatopeny, zejména kolem r. 1570, jak vypravuje ctihodný svědek Bohuslav Balbín.

Klášterská cihla s otiskem „psí tlapy“ Rozměry: 8x11x25 cm.

6

R ůžice

Kružba

Fragmenty sloupoví

Další první významnou vědeckou prací o opatovickém klášteru jsou „Příběhy kláštera opatovického“ publikované zdejší rodačkou, univerzitní profesorkou PhDr Emanuelou Nohejlovou. Tato publikace z roku 1925 neřeší pohled na klášter z hlediska archeologie nýbrž z pohledu vlastivědného. Přesto dává pohled na možnou další archeologickou činnost. Publikaci, kterou jsem měl k dispozice (viz obr. na následující straně), obsahovala pouze jednu přiloženou mapku (str.9). Vydavatel však uvádí,že součásti brožury jsou 3 rozkládací mapky, které jsem však nikdy neviděl. 7

Počet stran: 113, (1) Hmotnost: 0.2 Kg Vazba: pův. brož., neoříznuto Ilustrace: Se 3 rozkl. mapkami.

Místo vydání: Praha Nakladatel: FF UK Rok: 1925 Vydání: 1. Formát: 8° Počet svazků: 1 8

Kopie mapky klášteřiště. Mapka byla přiložena jako součást brožury Příběhy kláštera opatovického, autorky Dr. Emanuely Nohejlové, jejímž zhotovitelem byl Vojenský zeměpisný ústav. 9

Zvětšený výřez z mapky městiště kláštera dle Nohejlové. Pro lepší orientaci jsem označil: růžově cesty, modře vodní toky Požeračku a mlýnský náhon včetně tzv. Morávkův důl (dávné meandrující labské rameno), sv.zeleně původní koryto Opatovického kanálu a tmavě zeleně plochu Topoliny, což jest asi původní plocha klášterního rybníku.

Letecký pohled na stejnou plochu klášteřiště avšak z r.2008. 10

Klášteřiště - císařské otisky z r. 1840. Žlutě jsou značené stavby dřvěné, rudě stavby zděné.

Dr.RATAJ. VÝZKUM KLÁŠTE ŘIŠTĚ V OPATOVICÍCH V letech 1956, 1957 jsem prováděl výzkum na lužickém sídlišti v Opatovicích n.L., dále na stavbě elektrárny a provedl jsem i záchranný výzkum na území bývalého benediktinského kláštera. Tím jsem se dostal přímo ve styk s územím kláštera – které dosud nebylolokalisováno. Dosavadní literatura o klášteru je obsažena v základní práci Dr. E.Nohejlové-Prátové, a podařilo se mi k tomu získati ještě práci prof. Václava Štrofa: „Opatovický benediktinský klášter na Labi“, uveřejněný ve zkrácené formě ve „Východočeském Republikánu“ XX, Pardubice 1938, ze dne 20.května 1938, č.21.,kterou připojuji. Obě práce mají tu nevýhodu, že právě v nejstarším období založení kláštera nesledují tehdejší církevní zvyklosti řádové, takže se jejich závěry, označené v práci červeně, rozcházejí podstatně s církevními dějinami klášterů. V tom je první podnět v případě nového studia o založení katovického kláštera. (viz literatura shora). Archeologicky lze dnes doložiti“ 1. Románskou původní stavbu, její existenci nálezem patky románského sloupu v zahrádce před mlýnnem, v bývalém majetku p.Morávka, dřívějšího mlynáře. 11

2. Esovitou bronzovou záušnici, nalezenou v místech bývalého klášterního hřbitova, v poslední vrstvě koster, počtem 5 nad sebou, počítáno shora (nálezová zpráva 1956). 3. Rozsah hřbitova, orientace atd. (nálezová zpráva 1957). 4. Průběh dosud neznámé zdi kláštera, počínající při levé straně vchodových vrat zemědělské usedlosti p.Pleskota. Další stopu poskytla připojená práce prof. Strofa ve svém závěru, sledující události r. 1421, tedy zničení kláštera a hlavně úpravy vodních děl z doby Pernstejnů. Tzv. pernštejnský rybniční náhon byl podle zprávy budován klášteřištěm, tedy místy kde se až dosud předpokládalo, že klášter již končil. Soudím, že tento náhon je nynější přívodní kanál k mlýnské elektrárně. Případný výzkum nechť si laskavě povšimne některých podnětů sledující vymezení vlastní klášterní plochy v zachovaných pernštejnských zápisech o provedených úpravách vodního náhonu, později zvaného Opatovického kanálu. V Praze dne 15.ledna 1958

Dr. Jan Rataj

ARCHEOLOGICKÝ VˇYZKUM V r.1956 Před domem čp. 114 (Morávek) se při osazování sloupků domovních vrat přišlo v malé hloubce 20 cm na lidské kosti v původní poloze, tedy hrob. Záchranným výzkumem Archeolog. Ústavu ČSAV 2 rozšířená sonda, přímo proti vjezdu do domu, odkryla plochu 12 m (3x4 m) a zasahovala na j. okraji do tělesa silnice ke mlýnu. Terén byl snímán po vrstvách 10-13 cm plošně tak, že v hloubce 50 cm se již rýsovaly tři hrobové jámy řadových pohřbů na bývalém klášterním hřbitově. Porůznu ležely zbytky lidských koster rozrušených při stavbě silnice. Hrobové jámy položené těsně vedle sebe, podélnou osou ve směru Z-V, obsahovaly po vyčištění pohřby v obvyklé poloze na znaku, bez milodarrů. V hlavě i v nohách jednotlivých hrobů byly shrnuty zbytky po kostře z předcházejícího, zrušeného pohřbu. Mezi 60-80 cm hl. se situace znovu opakovala a vedle třetí řady koster nad sebou ležících jsme odkryli celou skupinu poškozených lebek a lidských kostí. Ve 100 cm hl., po vyčištění celé plochy, pokračovala jen jediná hrobová jáma a to se znatelnou úchylkou v ose k V. Obsahovala jedinou kostru v poloze na znaku, oientovanou Z-V (d-185 cm); její kolena byla podložena třemi úlomky cihel. Ruce skřížené na prsou naznačují rituální 12

církevní uložení. Lebka byla v obličejové partii částečně poškozená. Až dosud jsme vyzvedávali celé kostry a odděleně zbytky koster rozrušených, abychom umožnili jejich antropologické zhodnocení. Od čtvrté řady koster klesl stupeň jejich zachovalosti pod st.3, neboť i dlouhé kosti byly již v rozkladu i v kloubových hlavicích. U hlavy poslední kostry jsme obnažili cizí spodní čelist se zlomky lebky ještě spodnějšího hrobu. A skutečně v horizontu – 120 cm ležela v pořadí již pátá kostra, zcela už uložená v písku labského náplavu. Přesto byla i tato hrobová jáma dobře znatelná s nápadně malou šířkou, 40 x 190 cm. V původní poloze ležela dolní polovina kostry, horní část byla poškozena čtvrtým pohřbem. Nejzajímavějším nálezem u této poslední kostry v hl. 127 cm byla esovitá záušnice, ležící těsně u hlavy (patina na kosti). Esovitá záušnice (obr.str.12) je masivní, bronzová s jednoduchou, širokou esovitou kličkou, je plátovaná stříbrem po celém povrchu. Plátování je zachováno asi na polovině plochy. Je zhotovena z bronz. drátu o síle 4,7 mm, svinuta v základní kruhovitý tvar o vnějším průměru 23,5 mm, vnitřním 15 mm a s koncem ostře seříznutým. Esovitá klička je roztepána do šíře 4 mm a je zhotovena ze dvou folií stříbra kolem bronzového jádra.

Čp.47

Čp.114

Kostrový nález

Klášteřiště, dům čp.47 Pleskot a čp.114 Morávek.

13

Morávkův dům čp.114 s vyznačením nálezu kostrového hrobu. Foto J.Půlpán.

Pokládám za důležité upozorniti, že stratigraficky na hřbitově odpovídá této době horizont labského písečného náplavu v hl. 120 cm od dnešního povrchu. Jiných nálezů v sondě nebylo (obr.2). Nepochybné pokračování hřbitova jsme zjistili další sondou, vedenou přes silnici směrem k březince. Založili jsme ji před styčnou zdí obou stavení (Pleskot-Morávek) o ploše 16 m2, (8x2 m). Později, vzhledem k nálezům jsme ji při silnici o 1,5 m rozšířili. Těleso silnice jsme neprokopávali. V sondě jsme přišli na kostry již v hloubce 40 cm, odkryli jsme celkem tři (č.6, 7, 8), ve velmi rozrušeném stavu, v obvyklé orientaci a uložení, souhlasném s polohou koster prvé sondy u vrat. Hloubka těchto hrobů odpovídá třetímu horizontu koster, neboť terén se zde podstatně snižuje a musíme předpokládat, že při stavbě silnice byl zde terén v pohybu. U koster nebylo milodarů. Překvapující je antropologické zhodnocení vyzvednutých koster a ostatního kosterního materiálu, pocházejícího ze sondy u čp. 114, u vchodových vrat. Na ploše 12 m2 byly celkem pohřbeny nejméně 42 osoby v pěti řadách nad sebou. Naproti tomu druhá sonda přes silnici měla nejvýše tři vrstvy pohřbů. Svědčí to o rychlé následnosti pohřbů za sebou. Nutno si dále povšimnout hromadění koster nad sebou u domu čp. 114. Je možno vysloviti domněnku, že tímto směrem se blížíme k vlastní chrámové stavbě, uvážíme-li analogii kostela ve Starém Městě na Valách, kde bylo prokázáno daleko hustší pohřbívání u kostela, než na okrajích hřbitova. 14

15

Podle téhož antropologického rozboru není tato objevná část hřbitova benediktinským řádovým hřbitovem, neboť se zde rozlišují vedle mužských a ženských pohřbů i mladší, juvenilní kostry od 15.-18. roku. Bude tedy nutno hledat řádový a nesporně kdysi existující hřbitov nebo jeho části v jiné poloze (obr.2). 16

ARCHEOLOGICKÝ VÝZKUM r. 1957 Ten přispěl rovněž ke zjištění rozsahu hřbitova. Záchranná akce na dvoře domu čp.47 (Pleskot) a v předzahrádce prozkoumala prostor 16 2 m (4x4 m), potřebný k vyhloubení studně. Geologický profil ukázal do 40 cm hl. navezený materiál s množstvím recentních stavebních úlomků pocházejících z doby stavby čp. 47. Porůznu jsme odkryli v sekundárním uložení zbytky lidských kostí pocházející ze zničených hrobů klášterního hřbitova. V hl. 60 cm se objevil již horizont labského písku, tedy úroveň 100 cm v sondě r. 1956, neboť terén dvora je nižší. V něm, na s. straně jámy, jsme odkryly pohřeb v původním uložení, orientovaný Z-V, jak bylo dosud ve všech případech zjištěno. U kostry nebylo milodarů. Západní část jámy, vyplněná stavebním rumem, obsahovala velké množství kostí z hrobů. V materiálu se však objevil také značkované zlomky cihel, užívaných při stavbě klášterních budov se vtlačenou značkou „tlapky“ (obr.4). V hl. 80 cm, opět v severní části jámy, ležela další, nejníže položená kostra v původní poloze se souhlasnou orientací i uložením, opět bez milodarů. Hloubka odpovídá, podle konfigurace terénu, horizontu 130 cm prvé sondy r. 1956 čili nejstarším pohřbům na hřbitově. Výsledkem této sondy bylo zjištění pokračování hřbitova na dvůr čp.47 po celé jeho ploše, až ke stodole. Plocha ve středu dvora čp.47 (Pleskot) je pro archeologický průzkum bezcenná, neboť byla rozrušena stavební jámou na písek a na vápno při stavbě. Zasypání a urovnání terénu bylo provedeno stavebním odpadem. Při stavbě stodoly byla zničena další část hřbitova. Stejné ničení postihlo hřbitov v sousedním stavení čp. 114 (Morávek), při stavbě domu, kůlny a sklepa. Je možno uzavříti konstatováním, že klášterní hřbitov se rozkládal na ploše dnešních obou stavení a dvorů, na severní straně pak zasahoval až téměř k dnešnímu mlýnskému náhonu. 17

ARCHEOLOGICK7 VÝZKUM V r. 1958 Ten se zabýval opět klášterním hřbitovem a mohl poprvé zachytiti průběh zatím neznámých dvou zdí. Při skrývání plochy, určené pro stavbu garáže, ležící u stodoly stavení p.Pleskota v čp. 47, jsme snímali 2 terén opět po vrstvách 10-15 cm. Z celkové plochy 37,5 m (7,7 x 5 m) prvých 40 cm hl. ukázalo různorodý, archeologicky bezcenný materiál promíšený lidskými kostmi z rozrušených hrobů. Promíchaný střepový materiál, zde nenalezený, obsahoval jak střepy středověké, tak z doby současné. V jv. cípu sondy jsme však narazili na velké kameny, stejně i uprostřed západní stěny sondy, které navazovaly v hloubce na další zdivo. Jinak nebylo v sondě v tomto horizontu žádných významných nálezů. V hl. 60 cm se podloží změnilo, hlína zmizela a byla již vystřídána jemným pískem z náplavu. V jv. cípu sondy se objevilo nepochybně zdivo, vázané vzájemně maltovou krou, směřující dále k západu. Na kótě 226,25 náhle zdivo se lomilo takřka v pravém úhlu do směru S-J a pokračovalo dále tímto směrem. Domnívám se, že jsem zachytil roh nějaké stavby, kterou budeme moci sledovati v dalším systematickém výzkumu. V profilu stěny sondy, v jv. cípu, se ukazuje jasně tmavá výplň negativu zdi, pokračující ve směru od S k J. Jak patrno z plánku, přišli jsme podél severní strany zdiva na zřícené stavební kameny, volně ležící, pocházející z této zdi. Maltová kra je na plánku značena šrafováním, kameny v konturách. Rozměry zdiva: 2,20 x 1,40 m, š. zdi ,60 – 1,0 m (obr.5). Celý roh zdiva byl v terénu ponechán, byl zakryt dehtovým papírem a s malým zásypem je nyní pod podlahou garáže u jejího vchodu. V jihozáp. cípu sondy jsme záhy odkryli další zeď o š. 70 cm, složenou z poslední řady kamenů a směřující od S-J. I zde byly kameny a plochy mezi nimi spojeny vzájemně maltovou krou. Při dalším snímání vrstev nadloží jsme u zdi odkryli dva kostrové, řadové hroby, uložené partii nohou těsně až k samé zdi tak, že na nejspodnějších kamenech ležely patní kosti nohou. Domnívám se, že tato zeď ohraničuje jistou část hřbitova, je tedy „hřbitovní“zdí. Vzhledem k nálezům kostí v průběhu skrývky můžeme prohlásit, že zde byla uložena pouze jedna vrstva kostrových hrobů. Při začišťování severní stěny sondy ve vzdálenosti 150 cm od sz rohu (226,76), v hl. 50 cm jsme narazili na shluk kostí z rozrušeného hrobu hřbitova. Dřívějšími úpravami v terénu byl však poškozen, takže v původní poloze zůstala jen část hrudníku. Byly tedy při výzkumu sondy nalezeny celkem tři kostr. hroby hřbitova, všechny v poloze na znaku, orientované souhlasně se všemi ostatními nálezy od Z-V, a bez milodarů. Jen u hřbitovní zdi hrob označený č.3 byl neúplný – zničený při kopání jámy pro třešni. 18

Obr.5. Opatovice n.L., výzkum 1958, sonda v garáži, rohové zdivo a zeď.

Tento výzkum přinesl několik nových poznatků. Objevil zdivo v nejstarším horizontu klášterním a zahloubené již do labského písku, lomící se v pravém úhlu, tedy roh stavby. Pokračování zdiva se jeví jako negativ zdi, směrem jižním, dále do dvora. Zdivo je církevně orientováno, buď Z-V, nebo S-J. Způsob stavby nevylučuje stavbu středověkou. Nikde nebyly zjištěny cihly. Proto se domnívám, že jde o základy nějaké stavby na hřbitově. Stavba, pokud jsme to na rohové partii mohli zjistit, neobsahuje uvnitř zatím žádný hrob, ani žádný neruší. Vně zdi pokračuje pohřebiště řadové až k nalezené druhé zdi. Její směr je rovnoběžný se zdí stavby od S-J. Klášterní hřbitov byl značně rozsáhlý, ale nelze na dvoře čp. 47 vyloučit stavbu; ovšem její poslání může ověřit pouze systematický výzkum. Popsané záchranné práce z let 1956-1958 se soustředily shodou okolností do prostoru býv. hřbitova a jsou svým archeologickým zjištěním prvým důkazem jeho stáří i rozsahu v terénu dnes již zcela zničeném. Recenzoval Bedřich Svoboda. 19

ARCHEOLOGICKÝ VÝZKUM NA ÚZEMÍ OPATOVICKÉHO KLÁŠTERA Jan RATAJ AÚ ČSAV Praha,předloženo dne 15.února 1967

Historicky doložené trvání opatovického kláštera je vymezeno lety 1086-1421, tedy dostatečně dlouhé období, aby zanechalo po sobě nesmazatelné stopy stavebního vývoje. Srovnejme několik historických 1 údajů důležitých pro celkovou stavební orientaci. Původně „poustka“ (cella) spojená řeholí benediktinskou s klášterem břevnovským (zal. 993) se r. 1086, za krále Vratislava, stává klášterem vybaveným statky jako svou existenční základnou. Již r. 1152 počala v klášteře první velká přestavba za opata Myslocha ještě ve slohu románském, a byla dokončena r. 1163. Tato přestavba označuje chrám jako trojlodní basiliku s dvojím chórem, kryptou a dvěma oltáři sv.Vavřince a sv.Michala. V době gotické došlo opět k další, nejméně jedné přestavbě kláštera jak o tom svědčí roztroušené a při terénním průzkumu 2 nalezené části gotických oblouků okenních a jiné výzdoby na klášteřišti. Písemných pramenů k této gotické stavbě zatím není. Zato je doložena v nejbližším okolí 3 kláštera další církevní stavba, kaple Panny Marie, ve které, pro velkou oblibu lidu sloužili klášterní bratři denně od r. 1397. O kapli je pro nás důležitá zmínka, že stojí „mimo klášterní ohradu“ a dále, že byla zničena spolu s klášterem r. 1421. Dodávám ještě zajímavou a důležitou zprávu, svědčící o významu kláštera, z r. 1238 o pohřbu moravského markraběte Vladislava, tedy Přemyslovce – někde v hrobce 4 opatovického kláštera. Jak ze stručné historie kláštera vyplývá, mohli bychom se na klášteřišti setkati s dvojí stavbou románskou, starší, rovněž už kamennou, soudíme-li podle soudobých novějších výzkumů. V době gotické pak rovněž je možná dvojí fáze, starší a mladší.

1

Emanuela Nohejlová, Příběhy kláštera Opatovického, L´historie du monastrére dÓpatovice sur Elbe, Fil.fak. KU sv.12, Praha 1925, 113n. Tam je vyčerpána veškerá historická literatura. 2 Při sběru materiálu na klášteřišti jsme nalezli: a) ve studni p.Kadeřávka v Opatovicích u transformátoru část gotické okenní kružby již z ml. Období. – b) pod lipou proti domu čp.47 (Pleskot) několik výrazných gotických částí žeber aj.chrámové výzdoby. – c) za altánem p.Morávka, v zahrádce před mlýnem, románskou patku sloupu a část románského dříku. Nálezy se soustřeďovaly směrem k dnešnímu mlýnu. Jinak je možno nalézti části výzdoby a materiálu ze zničeného kláštera v novém kostele sv.Vavřince a dále téměř v celých Opatovicích. 3 E.Nohejlová, o.l., 33, 44, 82. Ztotožnění kaple P.Marie se sakristií dnešního kostela sv.Vavřince pokládám za možné. 4 E.Nohejlová, 1.c., 17-18 a pozn.6. 20

Vlastní území kláštera nebylo dosud archeologicky vymezeno. Není pochyby o tom, že klášter byl založen na území obklopeného vodou, tj. spletí labských ramen tak, jak se to jeví ještě dnes při rekognoskaci terénu. Byla to tedy vodní pevnost, jak bylo ostatně 5 zvykem zakládati benediktinské kláštery, např. ve Fuldě, nebo klášter 6 Seeon v Horním Bavorsku aj. Na jz. straně není situace v Opatovicích jasná. Je to směr k Podůlšanům, zmíněným již v pohnuté události 22.3.1421, kdy Orebští táhli na klášter od Podůlšan ve snaze sevřít 7 klášter se strany, odkud Labe klášter nechránilo. Předpokládám z této strany a směru i vstupní cestu do kláštera, kterou budeme musit ještě doložit. Území někdejšího kláštera je, podle archeologických nálezů, možno v širším pojetí vymezit asi takto: Plocha ohraničená dnešním hlubokým korytem zv.Požeračka na straně j., jz., a tzv. náhonem na hydroelektrárnu u mlýna na straně vých. K tomu nutno připojiti ještě obvodový pás území po obou stranách, hlavně tam, kde jsou patrná bývalá, dnes už nefungující slepá ramena labská. Přes klášteřiště bylo provedeno několik velkých terénních úprav, které daleko více odsoudily klášter k zániku, než samo zničení v době husitské. Největším zásahem se stala stavba velkého vodního díla tzv.Opatovického kanálu, doprovázená stavbou celé sítě napáječů, odpadů a stok, pocházející ve své základní formě z doby pernštejnské z let 1491-1560. 8 Nepříznivě se projevilo zvláště nutné celkové snížení terénu v široké ploše, téměř k úrovni hladiny tekoucí vody. Dílo doznalo dále změn a oprav v letech 1775-1783. Vybudování mlýna a později hydroelektrárny si vynutilo novou širokou cestu ke mlýnu, stavěnou přímo přes klášterní hřbitov. Dílo zkázy dokonaly stavby čp. 47 a 114 se všemi vedlejšími budovami a přístavbami a v nejposlednější době místní orgány JZD, provádějící stavby zemědělských objektů v oblasti památkově chráněné. Tak byla právě zastavěna ta část území kláštera, která dosud nebyla prozkoumána. S těmito nepříznivými okolnostmi musíme počítat jak při výzkumech, tak i při posuzování terénních změn a úprav dnešního vzhledu klášteřiště. Tento výzkum přinesl několik nových poznatků. Objevil zdivo v nejstarším horizontu klášterním a zahloubené již do labského písku, lomící se v pravém úhlu, tedy roh stavby. Pokračování zdiva se jeví jako 5

F.X.Vilhum, Hrdiné vědy a víry, Olomouc 1947, 22; A.Stommer, Deutschtum und Cristentum, Paderborn 1934, 39.n. („Převedl tok řeky Fuldy průkopem, aby Fulda tekla kolem kláštera“). E. Heimbucher, Die Orden, c.d.I, 229 (o letopisech kláštera); A.Sommer l.l. 6 M.Hartig, Oberbayer. Stife I. 1935, 32-37; - Lexikon f. Theologie u Kirche 9, 422. 7 E.Nohejlová l.c., 40. 8 Prameny přístupné v knihovně Měst.muzea v Pardubicích – zámku. Viz též opis v archivu AÚ ČSAV. 21

negativ zdi, směrem jižním, dále do dvora. Zdivo je církevně orientováno buď Z-V, nebo S-J. Způsob stavby nevylučuje stavbu středověkou. Nikde nebyly zjištěny cihly. Proto se domnívám, že jde o základy nějaké stavby na hřbitově. Stavba, pokud jsme to na rohové partii mohli zjistit, neobsahuje uvnitř zatím žádný hrob, ani žádný neruší. V ně zdi pokračuje pohřebiště řadové až k nalezené druhé zdi. Její směr je rovnoběžný se zdí stavby od S-J. Klášterní hřbitov byl značně rozsáhlý, ale nelze na dvoře čp. 47 vyloučit stavbu. Ovšem její poslání může ověřit pouze systematický výzkum. Popsané záchranné akce z let 1956-1958 se soustředily shodou okolností do prostoru bývalého hřbitova a jsou svým archeologickým zjištěním prvým důkazem jeho stáří i rozsahu v terénu dnes již zcela zničeném.

VÝZKUM NA PŘEDKLÁŠTERNÍM OSTRÚVKU V OPATOVICÍCH n.L. Stejnojmenný článek od autora Z.Smetánka, Praha, AÚ převzatý z publikace Archeologické rozhledy č.XIX, r. 1967, str. 471-77.

Při zjišťovacím výzkumu v předpokládaném širším areálu kláštera v Opatovicích n.L., který měl být narušen různými zemními pracemi v souvislosti se stavbou opatovické elektrárny, byla provedena v r. 1960 i sondáž na tzv. předklášterním ostrůvku. Ostrůvek, v podstatě jen mírně protáhlá písčitá výspa, na níž stojí pouze usedlost Slavíkova a 1 Doležalova, zdvihá se v průměru kolem 3 m nad labskou nivu. Na straně západní je oddělen od stejně vysoké plošiny průrvou, kterou dnes protéká „Požeračka“. Větší část jižní a jihovýchodní strany ční nad rozsáhlou depresí zvanou „Topolina, která byla patrně původně zaplavována labskou vodou, podobně jako niva na straně severní. Na severovýchodě je obrys ostrůvku znejasněn dnešní cestou. Deprese „Topolina“ byla s labskou nivou propojena slepým ramenem ve tvaru L, které vymezovalo zbývající část ostrůvku a oddělovalo jej zároveň od druhého většího ostruvku (usedlost Pleskotova, vila Morávkova a mlýn), na nějž je možno lokalizovat vlastní klášter. 2 Původně vyčnívaly oba ostrůvky nad bažinatý, zamokřený terén, zaplavovány čas od času

1

Pro další popis viz plánek v E.Nohejlová, Příběhy kláštera opatovického, Praha 1925. Prof.Dr.E.Nohejlové-Prátové děkuji za účinnou pomoc, kterou mně s nevšední ochotou poskytla v době mého působení v Opatovicích n.L. 2 Podle plánku uvedeného v pozn.1 zde bylo již před zjišťovacím výzkumem AÚ učiněno nejvíce nálezů. Výsledky zjišťovacího výzkumu tuto lokaci potvrzují. 22

vodami blízkého Labe, po nichž zůstávaly močály, naplněné prohlubně i 3 slepá ramena. Z několika menších sond na ploše předklášterního ostrůvku se ukázala nejdůležitější sonda na jižní straně domku F.Slavíka, čp.121. Po odebrání 25-34 cm silné ornice objevilo se hlinito-písčité podloží, narušené několika jamami, většinou recentními, a několika řídce rozloženými hroby, někdy recentními zásahy poškozenými. Situaci nejlépe charakterizují připojené plánky zachycené části pohřebiště. Po preparaci se hroby jevily takto: 4

Čp.121

Čp. 49

Současná situace na předklášterním ostrůvku (bílý obdélník), s vyznačením původních řečišť Požeračky (vlevo) a Opatovického kanálu (vpravo).

Hrob č.1 – Silně narušený zbytek kostry dospělého jedince (poškoz.mladší cestou); výbava nezjištěna. 3

Takovéto umístění, zaručující soustředění všech klášterních objektů, odpovídá i požadavkům benediktinské regule. Z hlediska této regule není vyloučeno, že deprese „Topolina“ mohla být upravena na klášterní rybník; bohužel se nepodařilo nalézt ani nejmenší stopy hráze v místech, kde „Požeračka“ „Topolinu“ opouští a tak tato možnost zůstává sporná. Viz: Sancti Benedicti Regula Monasteriorum. Ed.: D.Cuthbertus Butler. Friburgi Brisgoviae 1927. (Crit.-pract.). Oba ostrůvky, podle výpovědí i starších obyvatel Opatovic n.L., nebyly nikdy zaplaveny, ani při největších povodních, kdy celé okolí bylo pod vodou. 4 Antropologické údaje jsou převzaty z posudku J.Chochola z AˇU Praha, zpr.č.j. 223/67. 23

Hrob č.2 – Hrob, v němž kostrč mladého muže v natažené poloze byly odříznuty nohy-mladší cestou; ruce podél těla; š.hrob.jámy +61cm; bez výbavy. Hrob č.3 – Silně porušený hrob; fragmenty kostry dítěte; š.hrob.jámy +- 41 cm; výbava nezjištěna. Hrob č.4 – Silně ztrávená kostra dítěte v natažené poloze uložená na bok, ruce mírně pokrčené. Mezi stehenní hlavici a pravou rukou nalezen denár Břetislava II. (1092-1100); hrob.jáma oválná, d.161 cm, š.39-53 cm, zach.d. kostry 129 cm. Hrob č.5 – Poněkud narušená kostra dítěte v natažené poloze, ruce směřující ke klínu; zach.d.kostry 105 cm; bez výbavy; hranice hrobové jámy lze bezpečně zjistit jen v místech, kde se část hrobu zařezává do rostlého terénu, zbytek se zařezává do výplně sídlištní jámy. Hrob č.6 – Silně poškozená kostra dítěte v natažené poloze, ruce směřují do klína; hrob. Jáma oválná až obdélnikovitá, d.129 cm, š.49 cm; pod levou tváři do sebe zavěšené tři bronzové záušnice (rozměry v mm – s.1,7, ∅ 22-23; s.1,8, ∅ 22-23; s.2,3, ∅ 21 mm). Hrob č.7 – V horní části poněkud narušená kostra dospělé ženy v natažené poloze, ruce podél těla; hrob.jáma se zaoblenými rohy, d. 205 cm, š.+- 76 cm. D.kostry 164 cm; bez výbavy. Hrob č.8 – Do nezřetelnosti rozrušený hrob; fragmenty kostry dospělého jedince; výbava nezjištěna. Orientace koster je zřejmá z přiloženého plánku; hrobové jámy jsou zachovány jen v nejspodnějších částech, někdy jen 4 – 5 cm. Poškození koster je způsobeno nejvíce obděláváním zahrádky. Pohřebiště nebylo patrně příliš rozsáhlé. Směrem na západ je omezeno průrvou „Požeračky“ a směrem na východ také nemohlo příliš daleko sahat za hranice sondy, protože tímto směrem je již blízko k okraji ostrůvku. Směrem na sever asi rozsah pohřebiště nepřesáhl šířku dnešního domu čp.121, protože na dvorku usedlosti nebyly již hroby zachyceny. Otázkou zůstává omezení na jih, ale ani zde patrně pohřby nepřesahovaly za cestu mezi usedlostmi p.Slavíka a p.Doležala. Jediná sonda za cestou sice nemůže mnoho bezpečného říci, ale hroby nezachytila. Kromě toho je z ní zřejmé, že rozsah ostrůvku byl tímto směrem menší než dnes. Odhaduji proto s přihlédnutím ke zjištěné hustotě hrobů jejich celkový počet na 20, nejvíce na 30. Pro datování pohřebiště je důležitý denár Břetislava II. (1092-1100, spíše z konce vlády), 5 který i přes jistou skepsi k datačním 6 schopnostem mince v hrobě, napomáhá nejlépe časovému zařazení 5

Za určení denáru děkuji Dr.P.Radoměrskému z NM Praha. Nejvýrazněji se tato skepse objevila u R.Turka (České hradištní nálezy datované mincemi. Slavia antiqua I. Poznaň 1948, zvl. 487-488, 504-505, 530-533), byla však 24 6

pohřebiště. Protože hrob, který obsahoval denár, není pravděpodobně ani nejmladším ani nejstarším hrobem na tomto pohřebišti, můžeme uvažovat o pohřbívání na tomto zřejmě malém pohřebišti někdy ke konci 11. a na poč. 12. století. Samo uložení denárů do hrobu jako milodaru, v bezprostřední blízkosti kláštera, nepostrádá zajímavosti s hlediska studia postupného upevňování křesťanství. Do stejné doby se hlásí i tři záušnice z hrobu č.6. Přihlédneme-li ke grafu rozměrů esovitých záušnic z hrobů datovaných mincemi, 7 vidíme, že záušnice z druhé pol. 11. století kolísají kolem ∅ 20 mm s tendencí posunu spíše směrem k hranici 30 mm, které však nebylo v 11. stol. zatím dosaženo. Naproti tomu záušnice pokročilejšího 12. století, jak je 8 známe z pokladu, nalezeného v Praze ve Štěpánské ulici, ukrytého do země velmi pravděpodobně v souvislosti s válečnými událostmi roku

značně oslabena P. Radoměrským (Obol mrtvých u Slovanů v Čechách a na Moravě. Příspěvek k datování kostrových hrobů mladší doby hradištní. Sborník NM v Praze IX – A/2, Praha 1955, 3-81). 7 M.Zápotocký, Slovanské osídlení na Litoměřicku, PA LVI, 1965, 222. 8 P.Radoměrský, Stříbrný poklad z 12. století z Prahy-Štěpánské ulice, Numismatický sborník VI, 1960, 61-86. 25

Plánek osady na jižní straně čp.121 – výzkumná práce Dr.Smetánky na předklášterním ostrůvku v Opatovicích n.L.r. 1960 (1967 ?). 26

Kreramika z jámy č.1; před koncem 11.stol. (Výzkum a nález Dr.Smetánky Opatovice n.L.). 27

1142, přesahují již i ∅ 40 mm, i když většina jich je menších než tato hranice; jejich průměry však již neklesají pod 30 mm. Z těchto důvodů řadím tři nalezené záušnice rovněž do konce 11. a na poč. 12. století. I kdybychom připustili, že se záušnice dostaly do hrobu se zpožděním, přece jen je nepravděpodobné, že by zpoždění u této prosté ozdoby bylo tak velké, že výskyt záušnic výše uvedených rozměrů by se vzdálil příliš od období svého obvyklého výskytu. Vážnějším problémem pro správnost našeho datování nalezených záušnic však zůstává skutečnost, že záušnice byly nalezeny u mladšího jedince a jejich datovací schopnost může být tudíž snížena, jak na to na základě vlastní praxe upozornil již I.Borkovský 9 a později graficky 10 předvedli B.Nechvátal a P.Radoměrský. Tuto obtíž nám pomáhá překonat přímá analogie, kterou máme v hrobě č.1 ve Vinařicích (o.Kladno). Zde byly nalezeny v hrobě rovněž nedospělého jedince, společně s denárem stejného knížete jako v Opatovicích n.L. (Břetislav II. 1192-1100, hrob č.4) tři esovité záušnice prakticky shodné

9

I.Borkovský, Esovitá záušnice, jejich původ a význam, Referáty Liblice 1956, 148-158. zvl.150. 10 B.Nechvátal, P.Radoměrský, Mladohradištní pohřebiště v Radomyšli u Strakonic, AR XVI, 1964, graf na str.677. 28

11

s opatovickými. Toto zjištění naše datování pohřebiště do konce 11. a na poč. 12. století plně podporuje. Po hrobem č.5, který leží v sousedství hrobu č.4 s denárem, byla zjištěna sídlištní jáma; hrob ji částečně poškozoval. Jáma má rovné dno, mírně prohnuté stěny, při profilu je dlouhá 283 cm, největší zachovanou šířku má 155 cm a hluboká je kolem 69 cm od úrovně rostlého terénu. Výplň jámy byla hlinito-písčitá až jílovitá a kromě roztroušených uhlíků obsahovala i keramické zlomky. Vrstvička popele až 3 cm silná ležela ve východní části jámy. 12 V jámě nalezené keramické zlomky, z nichž se podařilo rekonstruovat jednu nádobu, jsou v representativním výběru předvedeny na připojené tabulce. Rekonstruovaná nádoba je širší hrnec, šedohnědé barvy s mírně vyklenutým dnem, s okrajem na vnějšku zaobleně prohnutým a nahoře vodorovně seříznutým. Střep je hruběji ostřen. Na podhrdlí je rytá šroubovice užší, ostřejší, zatímco pod největší výdutí, kde šroubovice končí, je řidší, mělčí až jednostranně rytá. Zlomky ostatních okrajů jsou rovněž předvedeny na připojené tabulce. Pokud byla zjištěna výzdoba, byla to vždy jen rytá šroubovice, jaká je zachycena ve výběru na tabulce. Z ostatních zjištěných znaků je třeba uvést jistě výrazné odsazení hrdla od podhrdlí. Hrnčířská hmota nalezených zlomků je hruběji ostřena, povrch je šedohnědý, vnitřek a lom hnědočerný; soudržnost střepu nevelká. Datování keramiky je dáno překrytím jámy pohřebištěm, datovaným do konce 11. a na počátek 12. století. Nalezená keramika musela existovat nejméně před koncem 11. století, spíše však hlouběji zpět v 11. století. Sotva asi toto sídliště, k němuž jáma patřila, 13 vzniklo současně s klášterem kolem roku 1086. Muselo by totiž v nezvykle krátké době ustoupit pohřebišti. Spíše je pravděpodobné, že sídliště existovalo již před založením kláštera, přičemž nemusíme myslet jen na cellu Mikulcovu, doloženou písemnými 14 prameny před vznikem kláštera, ale je stejně dobře možné, že je to běžné zemědělské osídlení poblíž celly Mikulcovy, která by ostatně při striktním výkladu zprávy měla být na místě kláštera, tedy na druhém ostrůvku. Ať je tomu jakkoliv, z hlediska způsobu osídlení v malohradištní době representuje zjištěné sídliště poněkud neobvyklý typ. Na malém ostrůvku mohly existovat nejvíce dvě, spíše však jedna sídlištní jednotka, která zde byla umístěna v poloze vysunuté do ekologicky poněkud vyjímečného prostředí, jakým jsou mokřiny, zarostlé lužním 11

R.Turek, o.c. v pozn. 6, str.514 a obr. 9 (1-4) na str.513. Část jámy nebylo možno dokopat pro blízkost usedlosti čp. 121 (p.Slavík). 13 Stopy po sídlišti byly nalezeny ve dvou dalších sondách (na dvoře usedlosti p.Slavíka a za cestou na zahradě p.Doležala). 14 O.c. v pozn. 1. s. 8 a další. 29 12

lesem, ale se zemědělsky využitelnou půdou v zázemí, v těsné blízkosti druhém břehu „Požeračky“. Získané poznatky můžeme shrnout takto: 1. Ve starší fázi existence kláštera, na konci 11. a na poč. 12. století, existovalo těsně před areálem vlastního kláštera, zřejmě tedy pod jeho dozorem, nevelké a tedy asi krátkodobé pohřebiště zemědělského obyvatelstva. Ani bezprostřední blízkost církevní instituce nezabránila (či ještě nebránila?) uložení denáru jako obolu mrtvých. 2. Před vznikem pohřebiště existovalo na témže místě sídliště pravděpodobně s jednou, max. však dvěmi sídelními jednotkami, které svou isolovanou polohou na ostrůvku, vysunutém do mokřin, představuje dosud nezjištěný typ mladohradištního osídlení v Čechách. 3. Keramika nalezená v sídlištním objektu je starší než konec 11. stol a její datování je opřeno o nález denáru Břetislava II. (11921100) na výše zmíněném pohřebišti.

Pohled na Požeračku od jihu, z mostu v Klášterní ul. Vlevo část stodoly pana Slavíka čp.121. Foto 50.léta 20.stol. 30

Současný stav poblíž domu Slavíkových (Švajdlerových), kde byl prováděn výzkum na předklášterním ostrůvku. Modrá šipka značí původní koryto Požeračky a bílý obdélník značí „ostrůvek“. V pozadí se stále nachází Slavíkova stodola. Foto J.Půlpán.

Bílý obdélník u domu Slavíkových čp.121 značí předklášterní ostrůvek z roku 1967 a bílá plocha poblíž domu Pleskotových čp.47, značí výkop pro sloup v Klášterní ulici při kterém byla v roce 2009 objevena zřejmě klášterní zeď. 31

Opatovice nad Labem, přeložka vedení ČEZ Říjen 1, 2009 napsal Tomáš Kofroň

Archeologická sondáž, 2 sondy o rozloze cca 3 m2, byla vyvolána stavbou přeložky vysokého napětí firmou ČEZ vedle příjezdové komunikace na katastru obce Opatovice nad Labem. Zkoumané sondy jsou v blízkosti bývalého mlýna a v areálu bývalého kláštera, který zanikl v na počátku husitských válek.

Výkop pro nový sloup v Klášterní ulici. Foto J.Půlpán.

Výzkum probíhal s přestávkami v rozmezí květen – červen 2009, sondy byly jen částečně archeologicky vyčerpány, z důvodu dosažení nivelety základové spáry stavby byla část středověkých stratigrafií ponechána in situ. Použitou metodou výzkumu byla archeologická sondáž s kresebnou, fotografickou a fotogrametrickou dokumentací a trackingem pomocí totální stanice. Z kontextů byly odebírány veškeré nálezy pro laboratorní zpracování. V sondách bylo konstatováno středověké souvrství – součást prostoru zaniklého kláštera. Byla zachycena i zděná cihlová a kamenná 32

konstrukce a kamenná dlažba náležející k zatím blíže neznámé části kláštera. Materiál tvořený převážně keramickými střepy, ale i zvířecími kostmi a úlomky železných artefaktů odpovídají období 13.-15. století.

33

Výkop s obnaženou zdí a kmenné dlažby.Foto J.Půlpán. 34

Detail obnažené zdi. Foto J.Půlpán. 35

Detail stěny (klenby) ve výkopu.

K OSÍDLENÍ NEJBLI ŠÍHO ZÁZEMÍ KLÁŠTERA V OPATOVICÍCH NAD LABEM VE SVĚTLE NOVÝCH ARCHEOLOGICKÝCH PRZKUM 1 Benediktinský klášter sv.Vavřince, který vznikl r. 1086 v místech starší poustky založené Mikulcem a byl podstatně rozšířen velkolepým donačním projektem knížete a krále Vratislava, patřil mezi nejstarší kláštery v Čechách. Ač jeho územní rozsah známe z mladšího pramene (Nohejlová 1925, Šebek a kol. 1990 – prameny a literatura), je zřejmé, že i když se nacházel na území, které nebylo tak bohatě osídleno jako nedaleké úrodné Hradecko či vzdálenější Chrudimsko, nenacházel se vznikající klášter v liduprázdné krajině. Okolí Opatovic n.L. bylo osídleno již v pravěku, jak dokládají nálezy lužické a slezskoplatěnické kultury a dále zatím jen ojedinělé laténské nálezy (Vokolek 1960, 1962a, 1962b, Rataj – Vokolek 1962). Toto osídlení bylo zjištěno i v době slovanské, kdy byla při stavbě elektrárny narušena 2 sídliště, z nichž jižnější náleželo střední době hradištní (Fiedler 1965, Vokolek 1960 a 1962b) a severnější (obr.1 – nal.2) patřilo spíše sklonku střední doby hradištní a mladší době hradištní tj. konec 10. a 11. stol. (Vokolek 1962b). 1

Jiří Sigl, Východočeský sborník historický 2, Pardubice 1992. 36

Nahoře: původní mapka s vyznačením míst archeologických nalezišť v Opatovicích nad Labem z roku 1992 a dole stejná mapka s vyznačením, avšak z roku 2012.

37

Opatovice se nacházejí v Pardubicko – hradecké kotlině, na rozhraní její pardubické a hradecké části (Demek a kol. 1965). Nadmořská výška se pohybuje kolem 230 m. V okolí Opatovic se vyskytovaly luhy a olšiny, pouze východně a severozápadně od Opatovic byly enklávy borových doubrav (Mikyška a kol. 1968). Rozhodujícím fenoménem, který určoval krajinný ráz okolí Opatovic bylo Labe, které zde často měnilo hlavní řečiště, meandrovalo, vytvářelo ostrovy, z nichž některé byly vyvýšeny jen nepatrně nad okolní terén a mohly být využívány v pravěku i době slovanské k osídlení. Geologické podloží je zde vytvářeno druhohorními a čtvrtohorními sedimenty. Území náleží mírně suchému okrsku s mírnou zimou, kde průměrná roční teplota v prvé polovině 20. Století přesahovala nepatrně 80C a roční srážky v tomtéž období se blížily 600 mm. Nejbližší okolí Opatovic, tedy území kolem Labe, tvoří aluviální půdy, západně od vesnice jsou hnědozemní středoevropské půdy a jižně se nacházejí slabě podzolované půdy (Válek 1964). Musíme si položit otázku, jaké důvody vedly k založení opatovického kláštera právě na území dnešních Opatovic. Jistě důležitým faktorem byla blízkost střediska hradské správy v Hradci, ke kterému náležel rozsáhlý, ještě nerozchvácený knížecí majetek. Další okolností jistě bylo, že Opatovice ležely na území, které bylo osídleno, ale které dovolovalo v procesu doosídlování pokračovat. Jistě bez vlivu na konkrétní umístění kláštera nebyl ani požadavek benediktinského řádu zakládat své kláštery v určité oddělenosti od ostatního laického osídlení (Vilhum 1947). Tomu nejlépe odpovídalo umístění na ostrově (např. Ostrov u Davle) a s těmito nároky souhlasil i ráz krajiny formované Labem v okolí Opatovic. Hlavní pozornost byla věnována na katastru Opatovic klášteru. Byl to jednak F.K.Rosůlek (1925, 371 – 375), který se svými spolupracovníky shrnul starší zprávy o výzkumech a nálezech. Nejvýznamnější práce, která se zabývala problematikou kláštera, vyšla z pera E.Nohejlové (1925). Ve 2. Polovině 50.let a v 60. letech stoupl zájem o opatovický klášter, protože na katastru Opatovic probíhaly rozsáhlé archeologické výzkumy jako důsledek zemních prací souvisejících se stavbou tepelné elektrárny (Hejna 1958, Rataj 1967, Smetánka 1959 a 1967). Další výzkumy zde provádělo v 70. a 80. letech pardubické (nálezy a dokumentace jsou uloženy v pardubickém muzeu) a královéhradecké muzeum (Sigl 1987). Jistě za zmínku stojí i mincovní nálezy, které byly učiněny při výzkumu na tzv. předklášterním ostrůvku (Smetánka 1967, Petrtyl-Šebek 1970), dále v základech Morávkova mlýnu nález denáru Constantina I. (306-337) (NemeškalováŠůla 1965) a depot pražských grošů nalezený v intravillánu obce (Petryl - Šebek 1970). 38

Archeologický výzkum jak kláštera tak osídlení na katastru Opatovic vyvrcholil koncem 50. a začátkem 60. let, kdy díky rozsáhlým zemním pracím přinesl podstatné rozšíření dosavadních znalostí. Potom nastává doba zklidnění a zájem archeologů se přemísťuje do jiných oblastí. Určitou možnost k provádění průzkumů přineslo rozorání původně zatravněných ploch a jejich využití jako pole. Protože existuje určitý předpoklad, že by tyto plochy mohly být v blízké době opět zatravněny, rozhodli jsme se v těchto v minulosti nepřístupných prostorách provést intenzivní archeologický povrchový průzkum, který se soustředil na území ležící východně a jižně od kláštera. Při našem průzkumu se nám podařilo objevit zcela 3 dosud neznámé středověké lokality (nal. 3 - 5) a dále se nám podařilo získat i keramický materiál z období existence kláštera na dosud známé lokalitě (nal. 2), kterou publikoval V.Vokolek (1962b).

Nalezit ě 2 Rozkládá se cca 1,3 km JV od kláštera na parc.č. 1499 a 1497/1. Je situováno na pozemek, který leží západně od písníku, jenž vznikl v době výstavby elektrárny. Probíhal zde archeologický výzkum, při kterém bylo zkoumáno slezkoplatěnické a lužické pohřebiště (Rataj – Vokolek 1962) a sídliště. Několik objektů bylo datováno do mladohradištního období (Vokolek 1962b). Terén v prostoru zjištěného nal.2, který byl sledován povrchovým průzkumem, se mírně sklání k Z. Sběr zjistil rozptýlené střepy na ploše cca 40 x 50 m. Získaný soubor keramiky obsahuje 31 zlomek, které patří i lužické a slezskoplatěnické kultuře. Středověkému období náleží 16 jedinců. Dva střepy pocházejí z okrajů, 1 střep z hrdla nádoby, 5 střepů ze stěn je zdobeno rytou šroubovicí (obr.2 – B). Povrch střepů je zbarven šedočerně, v některých případech hnědavě. Nálezy jsou uloženy v MVČ Hradec Králové, př. Č. 44 a 45/91.

Nalezit ě 3 Leží asi 150 m východně od kláštera a je situováno mezi přivaděč vody do elektrárny a cestu, která přivaděč souběžně sleduje. Jedná se o mírnou vyvýšeninu ležící několik metrů od starého labského ramena na parc. č. 228/1. Rozsah naleziště byl dán celkovou konfigurací terénu, který vystupoval nad okolní terén. Naleziště mělo rozměry cca 40 x 30 m. Při průzkumu, prováděném v dubnu 1991, byl získán keramický soubor (79 střepů) který je uložen v MVČ Hradec Králové pod př.č.46/91. Z celkového počtu střepů je 51 střep ze stěn nádob, které nemají na povrchu žádné výzdobné motivy. Tyto nezdobené střepy jsou převážně šedě zbarvené a asi 1/5 obsahuje v materiálu slídnatou 39

příměs. V souboru bylo zjištěno 13 okrajových střepů, dále 3 zlomky ze dna nádoby, 4 střepy z hrdel a horních částí nádob, zbývajících 8 střepů pochází ze stěn nádob s výzdobnými motivy. Z nich převažuje rytá šroubovice. Ojediněle jsou zastoupeny další výzdobné motivy, jako jednoduchá vlnice o rozdílné amplitudě. Na jiném střepu zjištěna nevýrazná kolkovaná výzdoba a na dalším vývalková šroubovice (obr.3). V materiálu střepů je jako ostřiva užito písku, jak dokládají jemné křemínky a u velké části střepů i příměs slídy. V materiálu dvou střepů byla zjištěna tuha, při čemž jeden střep náležel silnostěnné nádobě. V souboru byly zjištěny i 2 střepy vyrobené z bílého materiálu. Nalezit ě 4 Leží J od kláštera ve vzdálenosti 450 m a je situováno na vyvýšený terén, který se sklání mírně jižním směrem. Severní hranici naleziště tvoří mrtvé labské rameno, kterým protéká lokální vodoteč, jež je naplněná pouze v době bohatší na vodní srážky. Naleziště se rozkládá na parc.č. 1547. V S části je vlastní nal. 4 a ve vzdálenosti několika metrů jsme vydělili naleziště 4a, které je situováno do J části parcely. 2 Každé z nich má plochu přibližně 200-300 m . Zejména na severnějším nal. 4 byla situace komplikovanější tím, že zde bylo zjištěno i pravěké osídlení s poměrně bohatým keramickým souborem patřícím lužické kultuře. Nálezy jsou uloženy v MVČ pod př.č. 47 a 48/91. Na nalezišti 4 bylo vedle 21 zlomků lužické keramiky získáno 76 středověkých střepů, z čehož je 43 nezdobených, z nich téměř dvě třetiny mají ve svém materiálu příměs slídy. Tuha byla zjištěna ve dvou střepech. Střepy jsou převážně zbarveny šedočerně. V souboru se nacházelo 5 okrajových střepů, 4 střepy ze spodních částí nádob s kusem dna, 5 střepů z hrdla a 19 střepů ze stěn nádob, které byly zdobeny. Tyto střepy měly jediný výzdobný motiv, a to rytou šroubovici (obr.4 – A). Některé střepy byly vyrobeny z bílého materiálu. Na nalezišti 4a bylo při průzkumu získáno 27 zlomků keramiky z čehož 1 zlomek pochází z okraje, další ze spodku nádoby s kusem dna a jiný z hrdla nádoby. Osm střepů je ze stěn nádob, které byly zdobeny rytou šroubovicí (obr. 4-B). Zbývajících 16 střepů pochází ze stěn nádob beze stop výzdoby. V materiálu 3 střepů byla zjištěna příměs tuhy, u ostatních střepů je v materiálu obsažena slída a křemínky. Střepy jsou převážně zbarveny šedě.

Nalezit ě 5 Nachází se rovněž jižně od kláštera, a to zhruba ve vzdálenosti 900m, leží na parc.č. 1510/1 na nevýrazné a ploché vyvýšenině, která je na Z, S a J straně obcházena polními cestami. Při průzkumu zde bylo 40

získáno 72 střepů, které však většinou náleží pravěkým kulturám. Byly zde zjištěny artefakty lužické kultury a laténské. Nedostatečně reprezentativní vzorek středověké keramiky, který obsahuje pouze 5 střepů, vyvolává potřebu opakovaného povrchového průzkumu. Bylo velmi obtížné sledovat jejich rozptyl či koncentraci v rámci naleziště. Zdá se, že středověké střepy byly nalézány spíše v jeho J části. Soubor je uložen v MVČ Hradec Králové pod př.č. 45/91. Byly v něm zjištěny 2 okraje, 1 střep ze stěny nádoby zdobený rytou šroubovicí a 2 střepy pocházely ze stěn beze stopy výzdoby (obr.2-C). Střepy obsahovaly písčitou příměs a byly zbarveny tmavošedě. Tento soubor můžeme datovat do mladšího období než ostatní nálezové soubory, a to nejspíše na samý konec 14. Století, případně do 15. Nalezit ě na k.œ. Pohřebačka Nachází se J od potoka Pašát, který nedaleko odtud se vlévá do Plačického potoka, na terénní vyvýšenině obklopené vrstevnicí 227 m na parc.č. 427/1. Východně od naleziště teklo původně staré Labe. Terénní průzkum zde prováděl zejména RNDr. Šafář v r. 1988 a 1989. Nálezy byly objeveny na poměrně nevelké ploše, která byla vymezena konfigurací terénu. Při tomto průzkumu byl získán soubor keramiky obsahující 5 střepů a dále 2 fragmenty slepené z několika střepů. Mimo jednoho okraje jsou střepy ze stěn zdobené rytou šroubovicí a v jednom případě v kombinaci s vodorovnou plastickou lištou (obr.2 – A). Materiál střepů obsahuje jemné písčité ostřivo. Keramika je převážně zbarvena hnědavě, pokud se zachoval zbytek povrchové vrstvy – engoby. Naleziště 2-5, kterými se v tomto příspěvku zabýváme, jsou situována na břehu bývalého neregulovaného labského řečiště (obr.1). Všechna 3 nová středověká sídliště (nal. 3-5) můžeme datovat na základě objevených artefaktů do 13.-14. století s případným časovým přesahem do následujícího století u nal.5. V prostoru naleziště 2, kde byly v minulosti odkryty doklady z mladohradištního období (Vokolek 1962b), se podařilo získat i keramiku mladší. Všechna tato naleziště se rozkládají východně (nal.1) a jižně (nal. 2, 4 a 5) od kláštera na pravobřežní labské terase, přibližně v nadmořské výšce 225m. Nejvzdálenější sídliště (nal.2) je od kláštera vzdáleno 1,3 km, nejbližší (nal.3) zhruba 0,15 km. Mezi jednotlivými sídlišti byly zjištěny vcelku pravidelné vzdálenosti, které se pohybovaly v rozmezí 300 – 350 m. Rozsah těchto sídlišť byl malý, i když je zřejmá relativnost vypovídacích možností povrchového průzkumu, pokud se týče zjišťování rozsahu sídlišť. Jednalo se o rozptýlené osídlení, snad dvorcového charakteru, případně o sídliště o minimálním počtu usedlostí. Tato pozorování se vztahují zejména na nal. 2 – 4 a na dříve zjištěnou situaci na tzv. předklášterním ostrůvku (Smetánka 1967). V případě nal. 5 není situace 41

tak jednoznačná a bude na něm nutné provést opakovaný povrchový průzkum. Další středověké sídliště, které patří stejnému časovému horizontu, jako výše uvedená naleziště na katastru Opatovic, je situováno ve vzdálenosti 2,4 km severozápadně od kláštera na katastru Pohřebačky. Vedle časového zařazení s ostatními sídlišti ho spojuje i to, že je umístěno rovněž nad starým labským meandrem a střepy byly opět nalezeny na úzce vymezené ploše. Jedinými doklady, které byly získány při povrchovém průzkumu, jsou zlomky keramiky (obr.3 – 4). Keramika měla převážně tmavě šedé zbarvení a obsahovala písčitou příměs jako ostřivo. Její povrch nese stopy po obtáčení na pomalém hrnčířském kruhu. Pokud se týče zastoupení výzdobných motivů je dominantní rytá šroubovice. Ostatní výzdobné motivy jako vývalková šroubovice, jednoduchá vlnice, vrypy či jednoduchý kolek na podhrdlí jsou zastoupeny zcela ojediněle. Střepy ze silnostěnných nádob, které obsahují v materiálu příměs tuhy, se vyskytují na nal. 3 a na sídlišti zjištěném na katastru Pohřebačky. Domnívám se, že zjištěná situace na katastru Opatovic nad Labem podstatně rozšiřuje dosud známé osídlení z tohoto či nepatrně staršího období na tzv. předklášterním ostrůvku (Smetánka 1967) a v místech školy a na nal.2 (Vokolek 1962b). Je jisté, že obyvatelé těchto malých sídlišť patřili do vlastnictví opatovického kláštera a ten byl závislý na jejich naturálních či peněžních dávkách, případně dalších službách. Zjištěná situace ukazuje na stav, který existoval před restrukturalizací osídlení, jež probíhá ve 2.polovině 13.století. V tomto období začínají zanikat malá sídliště a osídlení se koncentruje do jader vrcholně středověkých vesnic. Koncentrací těchto malých sídlišť vzniká vrcholně středověká ves Opatovice, která dostává nebo od jednoho z malých sídlišť přebírá název, jenž v době počátků kláštera nemohl existovat. Je zřejmé, že v tomto obecném procesu zanikání malých sídlišť existovaly lokální rozdíly a proces mohl být případně dokončen až ve vrcholně středověkém období v průběhu 14. – 15. století. Toto zjištění je v souladu s poznatky získanými při sledování oblasti východně od Chrudimi (Frolík – Sigl 1993, v tisku). V případě Opatovic nad Labem sehrál úlohu „centrálního bodu“ klášter, k němuž se soustředilo osídlení v předchozí fázi charakterizované malými sídlišti do vrcholně středověké vsi.

42

43

44

45

INFORMACE O PŘEDSTIHOVÉM ARCHEOLOGICKÉM VÝZKUMU V OPATOVICÍCH N.L. V LETECH 2000-2002 2 Předstihový archeologický výzkum probíhal v prostoru určené pro 3 těžbu štěrkopísku na parc.č. 1516/2, k.ú. Opatovice nad Labem, okr.Pardubice. Lokalita se rozkládá východně od silnice Hradec Králové – Pardubice, JJV od Opatovic n.L. přibližně v nadmořské výšce 226 m n.m. Koordináty zkoumaných ploch výzkumů v letech 2000, 2001 a 2002: ZM10 13-24-13, 031/280, 040/270, 038/267, 030/276, 030/280, 040/270, 045/275, 033/284. Archeologický výzkum byl prováděn na základě smlouvy uzavřené mezi investorem, kterým je Agrodružstvo Klas Křičeň a Muzeem východních Čech v Hradci Králové. Technické a dokumentační práce prováděla firma PERES – Milan Čermák z Prahy. Význam archeologického výzkumu provedeného v sezónách 2000 až 2002 v pískovně v Opatovicích nad Labem spočívá v tom, že svým areálem bezprostředně navázal na území, které bylo zkoumané koncem 50. a začátkem 60.let minulého století, a to zejména v době výstavby opatovické elektrárny. V té době zde byly zkoumány jak sídlištní situace, tak žárové hroby. V listopadu a začátkem prosince 2000 byla uskutečněna první sezóna předstihového výzkumu. Archeologický výzkum byl proveden na ploše cca 45 x 60 m. Při výzkumu, který započal (podobně jako v následujících letech) mechanickým odstraněním ornice, bylo prozkoumáno více než 400 sídlištních objektů, převážně kůlových jamek a žlabů, vyjimečně větších sídlištních jam. Získané archeologické nálezy (nálezová čísla 1-398/00) jsou datovány zejména do období slezskoplatěnické kultury (HC). Od května až do 2. poloviny července 2001 byla realizována 2. sezona archeologického výzkumu. Plocha zkoumaná v roce 2001 bezprostředně navazovala na plochu zkoumanou v roce 2000 a nachází se od ní SV směrem. Archeologický výzkum byl v roce 2001 uskutečněn na ploše cca 115 x 30-55 m. Při výzkumu bylo zjištěno více než 500 sídlištních objektů, převážně kůlových jamek a žlabů. Tyto drobné objekty (kůlové jamky a žlaby) vytvářejí půdorysy. V menším počtu byly na sledované ploše prozkoumány větší sídlištní jamy (např. podzemnice, zásobnice atd.). Získané archeologické nálezy jsou datovány do období kultur slezskoplatěnické a laténské. V roce 2001 byly získané archeologické artefakty zapsány pod nálezovými čísly 399/01 až 1532/01.

2 3

Jiří Sigl: Zpravodaj muzea v Hradci Králové, 29, 2003 str.134 a další. Jedná se písník pojmenovaný jako čtvrtý. 46

Písník IV.

Písník I.

Satelitní snímek místa těžby štěrkopísku a prováděného archeologického výzkumu. Foto převzato z webu Seznam CZ, rok.200 47

Prvá dvě čísla jsou vždy čísla měsíců kdy byl výzkum uskutečněn.

Označení sezonních výzkumů na IV.písníku v jednotlivých letech a měsících. 48

Od 20. května až do 31 července 2002 se uskutečnila 3. sezóna předstihového archeologického výzkumu v prostoru další plochy určené pro pokračování těžby štěrkopísku na parc.č. 1516/2. Plocha zkoumaná v roce 2002 bezprostředně navazovala na plochu zkoumanou v letech 2000 a 2001 a nacházela se východně od ní. Archeologický výzkum byl v roce 2002 uskutečněn na ploše cca 130,6 x 39,6 m. Výměra prozkoumané plochy v r. 2002 činila 5201,48 m2. Při výzkumu bylo prozkoumáno více než 1200 sídlištních objektů, převážně kůlových jamek a žlabů. Tyto drobné objekty (kůlové jamky a žlaby) vytvářejí půdorysy, které jsou zřejmé na vypracovaných celkových plánech. Tento velký počet zjištěných sídlištních objektů byl pro archeologa do jisté míry překvapením, protože předpokládal, že terénní situace jsou v prostoru, kde probíhaly později výzkumné práce, již částečně zničeny a budou zkoumány zejména spodní partie hlubších sídlištních objektů. V menším počtu byly na sledované ploše prozkoumány větší sídlištní jamy (např. podzemnice, zásobnice atd.). V SV části zkoumané plochy byla sledována černá sídlištní vrstva, která spadala do snižujícího se terénu východním směrem. Pravděpodobně se jedná o počátek splachové vrstvy spadající do zaniklého labského ramene. Získané archeologické nálezy jsou datovány do období kultur slezskoplatěnické a laténské. V této sezóně byly poprvé získány fragmenty keramiky

Archeologický výzkum prováděný v první sezóně v roce 2000. Foto J.Chudý. 49

datované do mladší doby hradištní (11.století). V roce 2002 byly archeologické artefakty zapsány pod nálezovými čísly 1533/02 až 1994/02. Vedle keramických zlomků zde byly dále zastoupeny uhlíky, zvířecí kosti, mazanice. Důležitost tohoto výzkumu spočívá rovněž v tom, že sleduje rozsáhlé plochy, na nichž jsou zachyceny podstatné části vesnického sídliště s jednotlivými domy, které jsou zasazené do celkové struktury vesnice. V průběhu všech tří uskutečněných sezón zde byla prozkoumána plocha o výměře 12273,86 m2. Výškové zaměření terénu ukazuje jaké důvody vedly pravěkého člověka k tomu, že vyhledával toto místo opakovaně k sídlení. Relativní převýšení 150 – 200 cm bylo většinou dostatečnou zárukou, že jeho obydlí nebyla ohrožena zvýšenou hladinou Labe. V roce 2002 bylo zjištěno pokračování archeologických situací mimo zkoumanou plochu a to jak v jihovýchodním směru, kde lze očekávat v příštím zkoumaném pásu hranice osídlení, tak severovýchodním směrem, kde bude nejspíše sídliště pokračovat až do míst, kde začíná terén spadat do starého labského ramene. V dalším období tj. v letech 2003 a 2004 má pokračovat těžba štěrkopísku severním směrem na ploše, která má výměru téměř 1,5 ha. Postupně bude prozkoumána celá plocha pozemkové parcely 1516/2.

Archeologické pracoviště 2. sezóny v roce 2001. Foto J.Půlpán. 50

Archeologický výzkum v třetí sezóně v r. 2002. Foto J.Půlpán.

ARCHEOLOGICKÝ VÝZKUM V OPATOVICÍCH N.L. V KVĚTNU A ČERVENCI 2003 4 Další sezóna předstihového archeologického výzkumu v Opatovicích nad Labem, okr. Pardubice probíhala v květnu až červenci roku 2003. Pokračování výzkumu bylo vyvoláno dalším rozšiřováním pískovny v poloze V dílcích na parcele č. 1516/2 a navazovalo na předchozí sezóny v letech 2000-2002. Výzkumná plocha představovala severozápadní část sídlištního areálu a vytvářela zhruba obdélník o stranách 71-82m ve směru SZ – JV a 86 m ve směru SV-JZ s celkovou výměrou 6376 m2. Koordináty výzkumu: ZM1013-2313,034:295, 041:291, 038:282, 032:286. Nadmořská výška zkoumané plochy se pohybovala v rozmezí 224,2-225,1 m. Výzkum provádělo archeologické oddělení Muzea východních Čech v Hradci Králové, technické a dokumentační práce firma Milan Čermák-Praha. Ornice na zkoumané ploše byla skryta mechanicky za stálého dohledu, tak aby velmi četné objekty, zvláště drobné kůlové jamky mohly být označeny a neunikly pozornosti při následném vysychání. Před vybíráním objektů byla ještě plocha ručně začištěna. Celý

4

Jiří Sigli – Vít Vokolek: Zpravodaj muzea v Hradci Králové, 30, 2004, str. 135 a následující. 51

zkoumaný areál byl hustě pokryt pravěkými objekty, zahloubenými jámami, žlaby a především kůlovými jamkami. Celkově byly zkoumány objekty označené čísly 2143 až 3381.

Dodateečně vybarvený původní plánek výzkumníkůpro sezóny 2003-4.

Vzhledem k tomu, že areál byl dlouhodobě osídlen ve více kulturních obdobích, nadzemní stavby, jejichž kůlové jamky jsou 52

poměrně dobře znatelné, se překrývají a jejich interpretace, rekonstrukce a hlavně přiřazení k jednotlivým kulturám si vyžádá podrobného rozboru a datování nálezového inventáře. Proto určení jednotlivých objektů k dále zmiňovaným kulturám je zatím předběžné. Na zkoumaném areálu byly zachyceny objekty slezskoplatěnické kultury, dále laténské a ojediněle i hradištní. V průběhu výzkumu bylo získáno téměř 2000 nových nálezových položek, zejména zlomků keramiky. Sídlištní areál slezskoplatěnické kultury Podle předběžného náhledu na nálezový inventář přímo při výzkumu lze soudit, že objekty této kultury byly na zkoumané ploše v menšině. Jistě zde však stály některé kůlové stavby, které se překrývají s laténskými s výrazně většími jamkami pro zasazení kůlů. Pravděpodobně sem náleží i skupina zásobních jam na SV okraji zkoumané plochy. Sídliště je datováno do 3.stupně slezskoplatěnické kultury, HC. Sídliště laténské kultury Převaha zkoumaných objektů patřila v této sezóně době laténské. Odkryty zde byly nejméně dvě sídlištní jednotky ohraničené žlaby nebo kůly po polisádě, dobře znatelné při západním okraji zkoumané plochy. Ohrazení nebylo zachyceno v úplnosti. Uvnitř sídlištních jednotek byly

Polozemnice, převzato od: http://foto.mapy.cz/autor-46165492886-petr-gimi 53

zjištěny především nadzemní stavby – domy a zahloubené objekty – podzemnice. Výrazný velký dům, dlouhý 24m a široký 9m by zcela prozkoumán v jižní sídlištní jednotce. Tamtéž byla zaznamenána i menší kůlová stavba dlouhá 10m, široká 8m, v jejímž středu byla vyhloubena podzemnice. V této sídlištní jednotce byly prozkoumány ještě další dvě stavby, které se zatím výrazně odlišují od ostatních. Objekt 3228 měl čtvercový půdorys tvořený žlaby, se širokým vchodem ve východní stěně. Délka stěny měřila 7,5m. Objekt připomínal ohrazení hrobů, a proto byla pečlivě zkoumána vnitřní plocha. Mimo jednoho kůlu při Z stěně zde byly pouze dva objekty, které náležely slezskoplatěnické

Archeologické pracovištěv prostoru „V dílcích“ poblíž IV. písníku.

kultuře. Druhý, menší objekt měl rovněž čtvercový půdorys o délce stěny 6,5m s vchodem opět při východní straně. Při severní, vnitřní straně bylo několik kůlových jamek, jihovýchodní roh jasně překrýval jámu – objekt 2200. Podobné objekty byly zachyceny i na oppidech (Závist, Manching) a jejich funkce je různě interpretována, od profánních staveb, např. sýpek až po kultovní stavby. Přikláníme se spíše k prvnímu výkladu. V severní sídlištní jednotce opět nacházíme nejméně jeden dlouhý dům, v podstatě mající délku kolem 25m. Části dalšího zabíhají zatím do neprozkoumané plochy na SZ. Mezi chatami se podařilo odkrýt patrně dvě zahloubené podzemnice. Objekty ještě 54

doplňují mělčí nepravidelné, spíše oválné jámy. V jedné z nich byl nalezen kamenný žernov z horniny pocházející z Kunětické hory. Ačkoliv keramický materiál je celkem početný, kovové předměty byly nalezeny zcela vyjimečně a spíše ve formě zlomků. Sídliště lze klást do mladší doby laténské, LaC2 až LaD1.

Sídlištní objekty hradištní kultury Při JV okraji zkoumané plochy byly odkryty nejméně dva mělké oválné objekty s keramikou mladší doby hradištní. Doplňují tak velmi rozptýlené mělce zahloubené objekty z hradištního období zachycené již v předchozí sezóně. Zatím k tomuto období nemůžeme přiřknout žádné nadzemní stavby a nepředstavují jediný chronologický horizont. Závěr I když severovýchodní okraj výzkumu se již blíží ke břehu starého ramene Labe, stále se pohybujeme v hustě obydleném areálu, jak v kultuře slezskoplatěnické, tak především v laténské. V době laténské byla celá osada rozdělena na jednotlivé sídlištní jednotky, které byly vymezeny plotem či palisádou. Vnitřní plocha těchto jednotek byla obvykle zastavěna nejméně dvěma nadzemními stavbami, z nichž jedni tvoří dlouhý dům. Ke stavbám ještě nutno přičíst zahloubené výrobní objekty – podzemnice, v několika případech tvořících součást nadzemní kůlové stavby. Předpoklad, že sídlištní areál obou kultur bude prozkoumán postupně prakticky celý, staví tuto lokalitu k významným archeologickým nalezištím nejen ve východních Čechách. DALŠÍ DVĚ SEZÓNY VÝZKUMU V OPATOVICÍCH N.L. OKR:PARDUBICE 1 V říjnu 2003 až květnu 2004 pokračoval záchranný výzkum v poloze „V dílcích“ na k.ú. Opatovice n.L., kde je již od r.2000 v provozu písník a probíhá zde kontinuální plošný výzkum. V této etapě výzkumu se záchranný výzkum soustředil na plochu nacházející se v SV kvadrantu lokality a jeho součástí byl i výzkum plochy manipulační komunikace vybíhající z plochy zhruba čtvercového půdorysu v jejím jihovýchodním rohu. Komunikace sledovala hranici mezi západněji prozkoumanou plochu v předchozích letech a plochou, která byla předmětem výzkumu v 2.polovioně r. 2004. Plocha o rozloze téměř 0,9 ha se podobně jako předchozích sezónách nacházela na parc.č. 1516/2. Koordinátory popisované etapy výzkumu jsou následující: ZM 10:13-24-13, 041/266, 041/265, 045/278, 038/283, 041/290, 048/286. 1

Jiří Sigl-Vít Vokolek: Zpravodaj muzea v Hradci Králové, 31, 2005 55

Zjednodušený výřez plánu výzkumu sídliště lužické kultury s půdorysy tzv. srubových staveb v Opatovicích n.. L. Jde o naleziště v jihovýchodní části obce z 60. let 20. stol.

Během výzkumu bylo prozkoumáno zhruba 1500 sídlištních objektů (č.3382-4875) a z nich bylo získáno téměř 1300 sáčků a nálezy zejména s keramickými zlomky. Nálezy jsou datovány do období slezskoplatěnické a leténské kultury, dále do doby římské a hradištní. Ojedinělé nálezy patří rovněž kultuře nálevkovitých pohárů z pozdní doby kamenné. Je pravděpodobné, že při zpracování výsledků archeologického výzkumu mohou být zjištěny artefakty patřící ještě dalším kulturám. V srpnu až listopadu r. 2004 se uskutečnila další etapa předstihového výzkumu v Opatovicích n.L. a to ve východní části sídliště. Koordináty plochy výzkumu: ZM 10:13-24-13, 043/263, 46/266, 45/271, 46/275, 49/276, 2/283, 48/286,2/266, 41/265. Zkoumaná plocha 56

o rozlkoze 0,58 ha má přibližně obdélníkový půdorys s východní hranicí pohnutou k západu. Ve druhé polovině roku 2004 bylo prozkoumáno více než 450 objektů a bylo z nich získáno 432 nálezových čísel (5266 – 5696). Zhruba uprostřed zkoumané plochy probíhala ve směru severojižním deprese vyplněná hlinitým, naplaveným materiálem, který indikoval příležitostný tok starého labského ramene. Tato deprese byla zjištěna i v předchozí etapě výzkumu. Značná pozornost byla věnována okraji sídliště, který byl vymezen labským břehem. Sídlištní vrstvy byly sledovány pomocí řezů na několika místech břehu. V řečišti byly zdokumentovány náplavové vrstvy. Sídlištní objekty se podařilo zjistit přímo na labském břehu, na kterém byla zkoumána např. pec. Při výzkumu byly zjištěny řady kůlových a sloupových jamek, které indikují jednak konstrukce domů, jednak ohrazení menších sídlištních jednotek. Kulturní zařazení sídlištních objektů je obdobně, jako bylo v etapě na přelomu roků 2003 a 2004.

ARCHEOLOGICKÝ VÝZKUM PŘED STAVBOU OBCHVATU 2 SILNICE I/37 V ÚSEKU ZA MLÝNEM Výzkum v Opatovicích nad Labem byl vyvolán výstavbou obchvatu Opatovice - Březhrad. Probíhal pod vedením Mgr. Miroslavy Cejpové z Východočeského muzea v Pardubicích. V první etapě byl zkoumán úsek plánované komunikace o délce cca 800 m a celkové výměře 6,4 ha. Již při skrývce plochy se ukázaly značně komplikované pedologické poměry na lokalitě, které výrazně znesnadňovaly identifikaci archeologických objektů. Tato situace byla dle všeho zapříčiněna blízkostí toku Labe a jeho vedlejších ramen, která zasahovala i do zkoumané plochy. a zejména bezprostředním sousedstvím Opatovického kanálu, který s projektovanou trasou silnice bezprostředně souvisí. Zahloubené archeologické objekty byly identifikovány ve dvou nivelačních úrovních vytvořených povodňovými hlínami. Tyto hlíny deponované v přirozených terénních depresích vytvářely i jisté množství pseudoobjektů. Mimo to se podařilo identifikovat konstrukci tvořenou stovkami kůlových jamek, která je patrně pozůstatkem mostku, nebo haťové cesty. Keramický materiál získaný výzkumem patří dle předběžné datace do rozmezí 13-15. století. Výzkumem se nepodařilo identifikovat jakékoliv stopy po benediktínském klášteře z 11. stol., který byl situován v SV části obce.

2

Miroslava Cejpová, Východočeské muzeum Pardubice. 57

Půdorys polygonu výzkumu (modrá přerušovaná linie) na podkladu mapy Stabilního katastru.

Archeologický výzkum na stavbě silnice R-35 v r. 2007 v Opatovicích.v úseku od Sedlic. Jde o úsek západně od rondelu R35 k železničnímu mostu. 58

Obrázek nahoře i dole dokumentuje chudý archeologický nález z tohoto výzkumu, neboť se očekávalo bohatší naleziště, protože zkoumaný úsek kterým byl půdorys pod kterým bude těleso budoucí silnice R37, se nacházel velmi těsně od východní části bývalého klášteřiště.

59

ZÁCHRANNÝ ARCHEOLOGICKÝ VÝZKUM NA SILNICI I/37 V k. ú. POHŘEBAČKA3

Ve dnech 11.dubna až 18.května 2012 proběhl záchranný archeologický výzkum na katastrálním území Pohřebačka, přibližně 16 km severně od Pardubic. Výzkum byl vyvolán stavbou rozšíření silnice i/37 (v úseku označeném 0,550 km – 1,220 km). Zkoumaná plocha se nachází v rámci polohy „V lukách! (parc.č. 573/42, 573/43, 573/44, 573/45, 1334). Lokalita se rozprostírá asi 200m západním směrem od Plačického potoka. Klimatické podmínky byly zpočátku velmi nepříznivé a zkoumaná plocha byla několikrát téměř zcela zaplavena, i tak však bylo možné prozkoumat celkem 53 archeologických situací. Ve výplni objektů se nacházely keramické fragmenty, které lze předběžně zařadit do mladší doby laténské (za určení děkuji V.Vokolkovi), dále např. zlomek jantarového korálku nebo větší kusy strusky. Z objektů můžeme zmínit nadzemní stavbu na čtyřech sloupech anebo malou pícku. Výzkum zřejmě odhalil okraj laténského sídliště, které je situováno na nepatrné terénní vlně. Archeologický výzkum provedli Mgr. F.Kašpárek a Bc. K Cebová z Východočeského muzea v Pardubicích. S terénními a dokumentačními pracemi vypomohla firma TerraVerita spol.s.r.o. 3

František Kašpárek, Východočeské muzeum Pardubice 60

Text a foto Fr.Kašpárek Východočeské muzeum Pardubice.

61

Slezskoplatěnická kultura [Podle Platěnic u Pardubic], archeologické označení pro vývoj kultury lužické v pozdní době železné (1. polovina 1. tisíciletí př.n.l.) v severních částech českého území. Starší slezská kultura zakládá například v Čechách nové hřbitovy (nový příliv lidu ze Slezska), mladší platěnická (importované šperky – hadovitá spona, železné sekery, meče, keramika s plastickou a malovanou výzdobou) všude navazuje na předchozí vývoj.

Archeologický termín kultura lužická (1300 - 1000 let př. n. l.) slezskoplátenická (1000 - 700 let př. n. l.) laténská 4.stol. před naším letopočtem hradištní , pro raně středověké období (7. až 8. – 12. stol.) Doba bronzová (asi 2000 až 750 př. Kr.) Starší doba železná (halštatská, asi 750 až 420 př. Kr.) Mladší doba železná (laténská, asi 420 až 35/25 př. Kr.)

62

Nalezená žárová nádoba při otvírání 4. písniku.

Nález bronzové štítové spony z doby lužické kultury v Opatovicích při výstavbě tepelné elektrárny. Nález je uložen v Okresním muzeu v Pardubicích. Obrázky byly převzaté z publikace Pravěké dějiny Čech, zpracoval autorský kolektiv, vydala Academia, nakladatelství Československé akademie věd, Praha 1978.

63

VÝZKUM U OPATOVIC NAD LABEM 1 Mezi dubnem a červnem roku 2010 se uskutečnil předstihový archeologický výzkum na úseku silnice R35 (od rondelu směrem na východ – k Labi) na katastru obce Opatovice nad Labem. Záchranný výzkum provedli PhDr Vít Vokolek a Mgr. František Kašpárek z Východočeského muzea v Pardubicích. Výzkum u Opatovic započal 19.dubna 2010. Předcházelo mu sondážní rýhování pomocí otočného bagru s plochou lžíci. Provedeny byly čtyři dlouhé rýhy zhruba ve směru západ – východ, protínající celý plánovaný úsek stavby. Dosahovaly přibližně délky 750 m a šířky 2 m. Větší plošné rozšíření bylo provedeno v místech komunikace archeologických situací. Tímto způsobem vznikly tři sektory ve kterých bylo nalezeno 61 objektů.

V prvním sektoru byly dokumentovány především objekty z pozdní doby bronzové (slezskoplatěnická kultura, 9. století př.n.l.). V sektoru dvě se můžeme zmínit o zahloubené podzemnici ze 13. Století, která byla silně narušena orbou. V posledním sektoru byla již jednou odkryta 1

František Kašpárek, Východočeské muzeum v Pardubicích. Psáno pro Rondel včetně všech fotografii, jichž je autorem. 64

65

ornice při stavbě elektrárny, takže nálezy z objektů, které tehdy nebyly odhaleny, byly druhotně přemístěny a v jednom případě zatlačeny těžkými stroji do podlahy objektu. V tomto sektoru byl zachycen shluk keramických fragmentů slezskoplatěnické kultury, ale také nálezy středověké (13.století) a z pozdní doby hradištní (12.století). Archeologický výzkum byl ukončen 18.června 2010.

66

67

Osídlení lidem popelnicových polí, tedy období mezi léty 1200 až 480 před naším letopočtem bylo významné mezi Opatovicemi nad Labem a Kunětickou horou. V opatovické pískovně archeologové v letech 2006 až 2008 objevili unikání doklad vznikající aristokracie ve starší době železné. „Na mírné vyvýšenině našli místo obehnané hradbou z hlíny a dřeva, uvnitř byly dřevěné chaty. Mohlo jít o sídlo elity. Jasné důkazy ale chybí. V objektech totiž chybí nálezy luxusního charakteru. A výplně objektů samotných nesly stopy častých povodní.

Tyto všechny nálezy dokumentují lidskou činnost na dnešním katastru obce před více jak tisíc let nazpět. Jsou však o tomto území doklady, kdy se zde proháněli mamuti a tygři, to však bylo zpět takřka o 2 miliony let, jak mě informoval Boris Ekrt z Národního muzea, kurátor sbírek fosilních obratlovců. V paleont. sbírkách z Opatovic n. L. se nachází pět exemplářů, všechny pochází z lokality "u elektrárny" a byly nalezeny při bagrováni štěrkopísku (pochází tedy z terasy Labe usazené ve starších čtvrtohorách- tzn. v pleistocenu), muzeu je daroval Dr. Stach 17. 2. 1961 (R 8136 již dříve 7. 3. 1959). Jedná se o: 1.- R 7620 (přírůstkové číslo 217/61), Panthera spelaea (lev jeskynní), kost pánevní. 68

2.- R 7619 (přírůstkové číslo 217/61), Mammuthus trogontherii, fragment žebra. 3.- R 8136 (přírůstkové číslo 37/59), Mammuthus trogontherii, zub-stolička. 4.- R 8137 (přírůstkové číslo 217/61), Mammuthus trogontherii, zub-stolička. 5.- R 8138 (přírůstkové číslo 217/61), Mammuthus trogontherii, fragment žebra. Pleistocén (starším názvem diluvium) je starší oddělení čtvrtohor. Počátek pleistocénu je kladen 1,806 milionu let do minulosti.

69

Obrázek převzat z Wikipedie

70

ZPRÁVA O PRÚZKUMU KOSTELA sv.VAVŘINCE V OPATOVICÍCH n.L., opravovaného v roce 1973 2 U architektur starších a slohově složitějších obnažení zdiva stavby od venkovních omítek poskytuje značné možnosti pro doplnění znalostí o objekt, pro event. upřesnění časové náležitosti jednotlivých stavebních period. U kostela v Opatovicích nad Labem při opravě omítek byly učiněny následující poznatky: 1. Nejstarší část kostela je obdélníkové presbyterium, na kterém byly odkryty dva zajímavé detaily: a) Na severní straně – zbytky dvou vysokých gotických oken a pěkně dochované okno stejného typu na straně východní. Tato okna měla jednoduše skosená pískovcová ostění, b) Fragment románsko-gotického okénka uvnitř velkého gotického okna na severní straně – tento starší, profilovaný kus asi z 1. poloviny 13. století posloužil jako stavební materiál při zazdění okenního otvoru při některé z pozdějších úprav.

2

Martin Dobrev, prom.hist. 71

2 Nálezy ukazují, že tato část – presbyterium – stála ještě před husitskými válkami a po zboření kláštera byl odtamtud použit stavební materiál i při opravách na kostele, podobně, jak bylo zjištěno na jiných stavbách v Opatovicích. Profesorka Prátová DrSc se domnívá, že ve zmíněné nejstarší části kostela můžeme snad hledat původní kapli sv.Vavřince, o které z písemných zpráv víme, že stála v druhé polovině 14. století mimo klášterní areál. Typ oken a profilovaná kamenná korunní římsa presbyteria lze klást nejspíše do doby kolem 14. století. 3. Přestože by tyto články mohly vzniknout i v době kolem roku 1420-30, jak byla na základě zprávy ve farní knize o prováděných pracích na kostele nejstarší část dříve datována, lze se domnívat že předpoklad prof. Prátové DrSc je pravděpodobný – v době po zboření klášterního areálu zajisté Opatovice pocítily úbytek modlitebních prostorů a úprava starší kaple sv. Vavřince na kostel se jeví jako logickým řešením situace.

72

Přitom použité žebroví pozdně gotického klenebního systému je jistě záležitost sklonku 15. století, z kteréžto doby pochází i portál v sakristii s dveřmi okovanými plechem s vytepanými iniciálami Vladislava Jagelonského – WC. Navíc typ dnešního závěru – obdélník a typ oken jsou příznačné a oblíbenější především v první polovině 14. století a v kraji máme řadu příkladů téměř výlučně z této doby a starší. To znamená, že pravděpodobný vznik původní stavby, kaple sv.Vavřince, lze klást do doby kolem r.1350 a nebo těsně před rokem 1350. V 20. letech 15. Století kaple byla zřejmě přístavbami opravena na kostel, až v pozdním 15. Století došlo k obnově vnitřního prostoru výměnou klenby a zbudováním nového portálu do sakristie pod věží. Věž podle stavebních spár byla k dnešnímu presbytáři přistavěna dodatečně buď v letech 1420-30 a nebo na sklonku 15.století. Stavba prožila další úpravu v první polovině 18. Století – jejím svědectvím jsou barokní štíty lodě a boční vstup. Do dnešního vzhledu rozhodujícím způsobem zasáhla jednotná úprava omítek v druhé polovině 19. Století, pročež při provedené obnově tak byla ponechána. SKUPINA STUDNÍ NA KATASTRU OBCE LIBIŠANY –

73

DENDROCHRONOLOGICKÁ A MAKROZBYTKOVÁ ANALÝZA3 V letech 2005 a 2006 byla při stavbě dálnice D11 v poloze „Na Nivách“ v katastru obce Libišany jihozápadně Hradce Králové odkryta v nivě potoka skupina studen. Cílem je dendrochronologická analýza roubení a archeobotanická analýza vnitřcích výplní. Na nalezišti byly odkryty doklady osídlení již od neolitu. Nejstaršími jsou žárový pohřeb s lengyelským inventářem a také půdorysy domů kultury s vypíchanou keramikou. Osídlení kultury s nálevkovitými poháry dokládají objekty s nálezy charakteristické keramiky, dále je velmi výrazně zastoupena slezská fáze kultury lužických popelnicových polí z pozdní doby bronzové. V jižní části naleziště byl odkryt půdorys pozdně laténského dvorce a nechybí ani doklady středověkého osídlení. Právě do konce raného středověku byla datována jedna z nalezených studen. Dendrochronologické i AMS 14C datování se

Ukázka makrozbytků z libišanských studní; vyfoceno pomocí steropmikroskopu Olympus SZ51.

3

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Přírodovědecká fakulta, Katedra botaniky LAPE – Laboratoř archeobotaniky a paleoekologie, lape.prf.jcu.cz/research/Libisany.php. 74

shodli na přelomu 11. a 12. století. Zbývající studny se dendrochronologicky datovat nepodařilo. Nálezy keramiky z jejich výplní však u některých z nich nevylučují ani pravěké stáří. V současné době se připravuje radiokarbonové datování výdřevy zbývajících studen, které by tuto otázku zodpovědělo.

Všechny obrázky Foto: Muzeum Východních Čech Hradec Králové. (Str.73 – 76). 75

Výjimečným rysem tohoto výzkumu z pohledu archeobotaniky je strategie odběru vzorků pro makrozbytkovou analýzu, která umožňuje porovnání dvou odlišných separačních metod. Vlastní analýza výplní je teprve v počátcích, a proto prozatím nelze činit jakékoli závěry.

76

77

ZÁCHRANNÝ ARCHEOLOGICKÝ VÝZKUM V LIBIŠANECH okr.PARDUBICE (2007) Území obce Libišany je už na počátku 20. století místem s častými archeologickými nálezy. Od 80. let 20. století probíhají povrchové sběry na území obce, které prokázaly přítomnost mnoha archeologických kultur. Plošný odkryv provedený v roce 2005 při výstavbě dálnice D11/05-2, naleziště 20, v poloze Na nivách prokázal výskyt kultur s vypíchanou keramikou, s nálevkovitými poháry, slezskoplatěnické kultury, zastoupeno bylo i období laténské, raný a vrcholný středověk a novověké období. Ve dnech 26. května až 31.července 2007 provedlo Regionální muzeum v Chrudimi záchranný archeologický výzkum při výstavbě rodinného domu na ppč. 840/40, 840/39, 840/1. Vzhledem k tomu, že objekty byly zkoumány v půdorysu, můžeme stanovit stratigrafické vztahy mezi jednotlivými objekty. Do rostlého terénu se zahlubovalo 48 archeologických objektů. Při výzkumu bylo získáno pouze několik poznatků, které by mohly objasnit dataci jednotlivých objektů. Objekty 2 - 49 mají shodnou charakteristickou tmavě šedou humózní (hlinitou) výplň, na základě které je s jistou

78

Kůlová jamka s vypálenou mazanicí. Foto J. Musil

dávkou opatrnosti můžeme datovat do stejného období – pravděpodobně pravěkého. Objekty jsou kruhového půdorysu s průměrem cca od 20 cm až po 80 cm. Původní funkci objektů lze přiřadit k sloupovým jamám, jenž tvořily součást nadzemní dřevohliněné konstrukce. Lineární řazení sloupových jam lze jen vyčíst jen v jižní části zkoumané plochy. Keramika pocházející z jednotlivých objektů je datována do období kultury s vypíchanou keramikou (cca 4900/4800 – 4500 př. n. l.). LIBIŠANY – PARCELA PANA NOHAVICA1 Plošný archeologický odkryv (cca 72 m 2) vyvolaný soukromou stavbou rodinného domu na parcele p. Nohavici. Stavba se nalézá na katastru obce Libišany, okr. Pardubice. Výzkum probíhal ve dnech 13. – 14. listopadu 2008. Plocha byla skryta technikou na úroveň archeologického podloží, začištěna a zdokumentována. Použitou metodou výzkumu byl single conext recording s kresebnou a fotografickou dokumentací řezů a negativů. 1

http://terraverita.cz/vyzkumy-2008-Libisany. Říjen 1, 2009 napsal Tomáš Kofroň 78

Objekty byly zaměřeny pomocí totální stanice. Z kontextů byly odebrány veškeré nálezy na laboratorní zpracování. Na lokalitě bylo konstatováno pravěké (neolit) osídlení na základě sídelních a sloupových jam a především materiálu z nich odebraných. Celkem bylo zjištěno 5 sloupových a 3 sídelní jámy s obsahem mazanice a množství keramických střepů odpovídajících již zmíněnému 79

období. Nálezy byly rozšířeny ještě o menší množsví zvířecích kostí a jeden nález kamenné zrnotěrky. Pro dokreslení situace jsou zde k prohlédnutí fotky z výzkumu:

LIBIŠANY – PARCELA PANA MAREČKA2 Dokumentace archeologických situacích na profilech zákadových pasů ( cca 156 m2) vyvoláno soukromou stavbou na parcele p. Marečka. Stavba se nalézá na katastru obce Libišany, okr. Pardubice. Výzkum proběhl 2. dubna 2009, plocha nebyla archeologicky vyčerpána (z důvodu nivelety základové spáry stavby, pravěké stratigrafie a kontexty ponechány in situ v konzervaci pod stavbou). Použitou metodou výzkumu byl omezený single context recording s kresebnou a fotografickou dokumentací řezů a trackingem pomocí totální stanice. Z kontextů byly pouze částečně (z důvodu situace stavby) odebrány nálezy pro laboratorní zpracování.

2 Říjen 1, 2009 napsal Tomáš Kofroň. 80

Na lokalitě bylo konstatováno pravěké (neolit) osídlení na záklůadě sídelních jam a materiálu z nich odebraných. Celkem bylo zjištěno 5

81

velkých objektů charakteru sídelních a zásobních jam. Nálezy obsahovaly především keramiku z již zmíněného období, mazanici a zvířecí kosti.

82

POZÚSTATKY SÍDLIŠTĚ MLADŠÍ DOBY KAMENNÉ Z LIBIŠAN3 Stavba se nachází uvnitř širokého pásu pravěkého a středověkého osídlení sledujícího v délce více než 1km drobnou vodoteč při severním okraji intravilánu Libišan. Na východě je osídlení ohraničeno hranou terasy sledující hlavní silnici E67. Na západě naleziště překračuje dálnici D11. Z tohoto prostoru je dosud doložena sídlištní aktivita z konce neolitu, z kultury s nálevkovitými poháry, z pozdní doby bronzové, z doby laténské, z raného a vrcholného středověku.

3

Autor: Miroslav Novák, 28.4.2009. http://labrys.cz/2009/04/pozůstatky-sidliste-mladsi-dobykamenne-z-Libišan/ 83

Nejhlubší z nalezených objektů dosáhl hloubky 65 cm. Ke dnu se rozšiřující stěny umožňují interpretaci zásobní jámy. Dno jámy bylo vysypáno říčním štěrkem. Asi 20 cm nad jeho úrovní byl nalezen shluk keramiky tvořený dvěma rozpadlými, původně do sebe vloženými nádobami. Zbývající objekty dosahovaly hloubky nejvýše 45 cm, převážně však jen 25 cm. Větší z nich dosáhl maximálního rozměru 7 metrů. Z výplní všech tří objektů byl vyzvednut poměrně početný a stejnorodý soubor zdobených i nezdobených keramických zlomků. Dále bylo nalezeno několik dokladů výroby kamenné štípané industrie a hrudky mazanice. Nálezy dovolují přiřadit zjištěné objekty do zatím nejstaršího zjištěného horizontu osídlení naleziště – k sídlišti kultury s vypíchanou keramikou (datované zhruba do první půle 5. tisíciletí př. Kr.).

Pozůstatek pravěké hliněné nádoby.

84