Kristýna Gavurová
Cathrine
Nakladatelství: ProSeries
Kapitola První S rodiči jsme se minulý týden přistěhovali do Mystic Falls. Začala jsem chodit do místní školy, ale nikdo se se mnou nechce kamarádit. Všichni si myslí, že jsem blázen a já nevím proč. Možná je to proto, kvůli čemu jsme se přistěhovali… Od malička jsem si psala deník, do té doby, než si ho mí rodiče přečetli! Chodím kvůli tomu k psychiatrovi, protože si myslí, že mám rozdvojenou osobnost. Ve snech žiju jiný svět, než když jsem vzhůru.Rodičům to přijde nenormální, ale mě to přijde jako normální jev. Psychiatr říká: “Měla by sis najít nějaké kamarády! Jelikož žádné nemáš, tak si vytváříš vlastní kamarády a svět ve kterém žiješ. Ale to je vše nereálné.Vrať se do reality!”. Pokaždé když tam přijdu, tak mi to opakuje stále dokola. “Dobře, psychiatr má možná pravdu, ale co mám teda dělat?! Je mi patnáct, nemám žádné kamarády, a na kluky už vůbec pomyšlení.” Dneska jsem byla ve škole, a bylo to hrozné. Jedna holka, která se jmenuje Melissa, mě obvinila, že jsem jí ukradla klíče od bytu a v tom bytě jsem jí ukradla hodinky po babičce. V žádném případě to není pravda. “Nevím, co jsem jí udělala… Možná jí vadí že jsme se narodili ve stejný den ale nevím proč…”Proč jsou na mě všichni tak zlí?” říkala jsem si v duchu. Prostě to není fér. Ve škole ještě Melissa říkala, že k nám zítra přijede policie, ale já se nemám čeho bát, protože vím, že jsem jí nic nevzala. Druhý den k nám opravdu přijela policie a přesně jsem věděla, že nic nenajdou, a taky nic nenašli! Když jsem přišla do školy, Melissa navrhla paní učitelce, ať se podívají do mé skříňky. Nechápala jsem proč, byla jsem si jistá, že já jsem nic neukradla. Všichni jsme se šli podívat do mé skříňky. Když jí Melissa otevřela, tak jsem nemohla uvěřit svým očím. Ty hodinky tam opravdu byly. Najednou se na mě všichni podívali jako kdybych někoho zabila. “Ale já nic nevzala, přísahám!”. Melissa na mě ukázala prstem a řekla: “Lhářka ulhaná, hodinky mi ukradla!” a všichni s ní. Nevěděla jsem, co mám dělat. Rozbrečela jsem se a utekla jsem. Když jsem přišla domů, tak jsem vše řekla rodičům. Věřili mi, a za to jsem hrozně ráda. Šla jsem si do pokoje lehnout. Zavřela jsem oči a byla jsem zpátky tam, kam patřím. Mezi svými “přátely”. Sice nebyli skuteční, ale byli milionkrát lepší než ti reální. Přála jsem si, abych ve svém světě mohla být napořád. Když jsem šla ráno do školy, mamka mě objala a řekla: “Dneska už to bude dobrý, neboj. Hlavně se nepřiznávej k ničemu, co jsi neudělala. Buď sama sebou. Mám tě ráda.” To mi trochu zvedlo náladu. Ve škole si na mě všichni ukazovali prstem a za zády mě pomlouvali, ale já jsem si z toho nic nedělala. Dělala jsem přesně to, co mi mamka ráno řekla. Byla jsem sama sebou. Než jsem se nadála, byla poslední hodina. Na občanské výchově jsme probírali, čím chceme v budoucnu být. Seděla jsem v poslední lavici, takže jsem šla na řadu poslední. “A čím chceš být ty, Cathrine?”. Přesně jsem věděla, co mám říct. Ale nešlo to, vyschlo mi v krku. Nakonec jsem ze sebe dostala: “Právnička, pane učiteli.”. Jako bych to věděla. Melissa vstala ze židle a smíchy řekla: “Ty a právnička?
Hahaha!”, smála se. “Ty nikdy právnička nebudeš, až se všichni dozví, co jsi udělala!”. V tu chvíli mi ujely nervy. Představovala jsem si, co bych jí provedla, kdybychom byly v mém světě. Začala jsem se bránit, ale nemělo to žádný vliv. Melissa a všichni ostatní si mysleli své. “Musím přijít na to, kdo Melisse ukradl ty hodinky.” říkám si. Večer se mi usínalo špatně, protože jsem byla naštvaná, ale nakonec jsem přecijen usnula. Ve snu se mi zdálo, že jdu zase poprvé do nové školy. Když přijel školní autobus, sedla jsem si sama, protože si vedle mě nikdo nechtěl sednout. Až na Melissu. Ráda ukazuje nováčkům školu. Celý den byla milá a provázela mě po škole. Řekla mi, ať si s ní sednu na oběd. Na obědě mi vyprávěla o klukovi, Jack se jmenuje, který se jí už moc dlouho líbí. My o vlku a vlk na židli, Jack si k nám přisedl. Celou dobu se na mě pořád díval. Ale vůbec se mi nelíbil. Pak mi to všechno došlo. Zazvonil zvonek a já jsem se probudila. Další den ráno jsem si zjistila, kde Melissa bydlí. Hned po obědě jsem šla za ní. Řekla jsem jí, že s ní potřebuju nutně mluvit, tak jsme se šli spolu projít. Vyprávěla jsem jí o těch mých snech, a zdálo se, že mě pochopila. Ten první den si Melissa po obědě s Jackem šla promluvit mezi čtyřma očima. V tom snu mi to všechno došlo. Melissa vyčítala Jackovi, že se na mě pořád díval, myslela si, že když se mu líbím já, tak on mě taky. Vysvětlila jsem jí, že se mi Jack vůbec nelíbí. Ze začátku mi nevěřila, ale pak uvěřila. Pak jsem jí neustále opakovala, že jsem ty hodinky opravdu nevzala. Upřímně se na mě podívala a řekla: “Já vím, že jsi mi ty hodinky nevzala, dala jsem ti je do skříňky když jsi byla na obědě.” přiznala se. “Nemohla jsem tomu uvěřit. To všechno jen kůli jednomu klukovi ?! To jí přece nemůžu odpustit.” Ve škole jsem zašla za paní učitelkou a vše jí řekla. Melissa se mi před celou školou omluvila, ale pořád jsem jí to nemohla odpustit. Je pravda že Melissa vypadala opravdu smutně. Příští přestávku sem si s ní chtěla o všem promluvit a najít způsob jak se usmířit. Ale o přestávce Melissa nebyla ve třídě. Šla jsem jí hledat. Po 20minutovém neůspěšném hledání, jsem musela jít na záchod. V tom slyším hlasitý brek z prostředního záchodu. Hlasitě jsem volala :”Haló, je tady někdo ?! Haló ! Melisso ?!” na chvílí to přestalo. Pak se ozvalo :”Cathrine ? To jsem já…” Pomalu jsem otevřela dveře a tam seděla ubrečená Melissa. Oči měla rozmazané od řasenky okolo sebe plno kapesníčků. Skoro to vypadalo jako kdyby jí někdo umřel. “Ehm, Melisso ? Stalo se něco ? Udělal ti někdo něco ? zeptala jsem se jí. Ale ona se znova rozbrečela. Řekla jsem jí ať se mnou jde do haly a tam mi všechno v klidu řekne. Souhlasila. Cestou do haly na nás všichni divně koukali, ale já si toho vůbec nevšímala bylo mi jedno co si ostatní myslí. Sedly jsme si na pohovku a já se znova Melissy zeptala co se stalo. Chvíli mi vyprávěla jak se její rodiče poslední dobou pořád hádaly. Už od včerejška byla taková divná, smutná, naštvaná nebo sklamaná. Potom sem se jí zeptala jestli se nestalo něco včera...Podívala se na mě těma ubrečenýma a smutným hlasem řekla : “ Včera, když jsem přišla ze školy rodiče řekli že si se mnou potřebují nutně promluvit...šla jsem za nima do obýváku sedla si na pohovku a poslouchala co mi chtěli říct. Nejdřív říkali jak mě mají hrozně rádi atd...Pak mi řekli že jsem adoptovaná!
Kapitola druhá Když mi Melissa ve škole řekla že je adoptovaná, tak jsem tomu nemohla uvěřit. Ale nevěděla jsem co jí mám říct nebo jak jí utěšit. V té situaci jsem nikdy nebyla a ani nikdy nechci být. Jen jsem jí řekla že to není konec světa. Zeptala se mě jestli jí nepomůžu najít její skutečné rodiče, nemohla jsem odmítnout. Ráno se pro mě Melissa stavila domů, abysme šli spolu do školy. Cestou mi říkala co jí “rodiče” říkali. Říkali, že její rodiče jsou pravděpodobně z Virginie. Víc jí toho nechtěli říct, ale zjistila že její opravdová máma chhodila na střední s její adoptivní mámou… Bylo to celé nějaké zamotané. Nenapadali nás žádná logická řešení. Připadalo mi že je ta škola nekonečná.Po škole jsme šli s Melissou najít nějaké informace o jejich rodičích. Za šli jsme do knihovny kde byli školní ročenky z roku 1984. Když jsme konečne našli ročenky školy kde studovala Mary, Melissina adoptivní máma, tak jsme nenašli nikoho komu by byla Melissa aspoň trošku podobná, proto zavolala Melissa Mary, aby zjistila alespoň jméno své matky. Mary z toho nebyla moc nadšená, ale to co jsme chtěli vědět nnám řekla. Melissina matka se jmenuje Elizabeth. Ve školní ročence jsme ale našli rovnou čtyři Elizabeth. O víkendu jsem chtěla jet s Melissou hledat její mámu, ale když sem to říkala té své tak mi to nedovolila. Víkend jsem teda strávila se svými rodiči. Naštěstí jsem se svými rodiči měla velmi dobrý vztah. Poté co mi přečetli můj osobní deník, se moje důvěra k nim trochu oslabila, ale vše je zase jako dřív. Do mého deníku jsem si vypisovala všechny sny úplně dopodrobna...Přesně tak jak se mi to zdálo, proto chodím k psychiatrovi a to mi připomína že k němu budu muset v pondělí zase jít. Jelikož mě nebavilo se s mámou pořád do kola dívat na filmy, tak jsem šla do pokoje. Trochu jsem se nudila tak jsem si tak půl hodiny volala s Melissou a vymýšleli jsme plán na hledání její matky. Pak jsem si šla lehnout a přemýšlela jsem nad všem. “Proč jí její rodiče nechtěli ?! Kde je její matka a otec ?! Proč jí neřekli dřív že je adoptovaná ? atd…” Potom sem hned usnula. Sen co se mi zdál byl hrozně zvláštní...Byli v něm všechny moje myšlenky, vůbec jsem se v tom nevyznala, bylo to skoro jako kdybych se vracela do minulosti. Viděla jsem obrázky ze svého dětství jak sem byla malá. Celé dětství…”Co mi chce ten sen asi říct ?!” Když jsem se z toho snu probudila tak jsem to zavolala Melisse, taky jí nenapadlo nic co by mi ten sen chtěl říct. Hned po škole jsem šla k psychiatrovi. Bylo to jako každý jiný den sedla jsem si do křesla a on se mě ptal na různe otázky ohledně mých snů. Nevydržela jsem to, a tak jsem mu hned řekla o tom divném vzpomínkovém snu. Ale neřekl mi nic zásadního jen že si o tom mám promluvit se svými rodiči. Jestli se v mém dětství nestalo něco, co ovlivňuje přítomnost. Cestou domů jsem nad tím přemýšlela ale nic mě nenapadalo tak jsem spoléhala na své rodiče. “Doufám že společně na něco přijdeme” říkala jsem si.
Po návšetvě psychiatra jsem udělela to co mi řekl. Řekla jsem rodičům že s nimi musím mluvit. Oni řekli to samé. Sedli jsme si do obývákua já jsem jim vyprávěla co se i zdálo a co mi poradil psychiatr. Máma se vážne podívala na tátu a něco si šeptali. “Ale já jsem tady” řekla jsem hlasitě. Máma řekla :” Mám jí to říct já nebo ty ?”. “Co mi máte říct ?!” ptala jsem se. “Víš Cathrine, chtěli jsme ti to říct už moc dávno...máme tě hrozně moc rádi a vždycky budeš naše malá holčička...ale jsi adoptovaná…” řekla máma. “Cože ?! Ne, ne to není možné vždyť mám tolik fotek z dětství, to nemůže být pravda…!” Rozbrečela jsem se a utekla jsem do svého pokoje. Zamkla jsem se, chtěla jsem být sama. To snad nemůže být pravda já a Melissa jsme obě adoptované to je jako zlý sen ne přímo noční můra. Vzpoměla jsem si co jsem řekla Melisse :” To ale přece není konec světa”. To jsem ale nevěděla jaké to je. Probrečela jsem snad celý den. Když jsem přestala brečet tak sem se ptala rodičů odkud jsem jak se jmenují moji rodiče atd...Oni ale nevědeli vůbec nic...jen to že mě někdo mě nechal před dětským domovem a jelikož máma nemůže mít děti tak si mě vzali. Hned jak jsem zjistila potřebné informace volala jsem Melisse že se musíme sejít. Sešli jsme se před knihovnou. Všechno jsem jí řekla...taky tomu nemohla uvěřit. Napadlo mě že nejdřív najdeme Melissynu mámu a pak tu mojí. Šly jsme proto znovu do knihovny. Začly jsme Elizabeth Monsnovou...bydlí kousek od Mystic Falls a má čtyři děti tak tou jsme začly. Bydlela v moc hezkém domě, dohodly jsme se že zaklepu já. Zaklepala jsem...chvíli nict tak znova...Najednou otevřela nějaká mrzutá paní, v tu chvíli jsme veděli že to není ona. Ale přesto jsme se jí ptaly jestli neměla dceru a jestli jí nedala k adopci. Ulevilo se nám, nebyla to Melissina matka. Další na řadě byla Elizabeth Reganová, ta ale před rokem umřela při autonehodě. V dokumentech se píše že ale neměla nikdy děti takže by to stejně nebyla ta pravá. Zbývaly už však jen dvě Elizabeth. Třetí v pořadí byla Elizabeth Simonsová. Doufaly jsme že to už bude ta pravá. Tentokrát měla zaklepat Melissa. Když otevřela dveře tak nás hned pozvala dál. Vypadala hrozně mile. Když jsme se jí ptaly tak ale řekla že nikdy děti neměla a ani nebude. Nemůže je mít…Když jsme skoro přestaly doufat tak zbývala už jen Elizabeth Piercová. V dokumentech jsme však našli že v roce 1997 blízko Mystic Fall porodila dvojčata. Dne 15.Května 1997...Ale...to není možné, to jsem se narodila já a...Melissa ! Panebože...jsme dvojvaječná dvojčata ! Nemohly jsme tomu uvěřit. Proto jsme hned jeli za Elizabeth Piercovou. Když jsme byly u jejího domu tak jsme ani jedno nemohla sebrat odvahu a zaklepat. Nakonec jsme zaklepaly obě dvě. Byly jsme hrozně nervózní a pořád jsme tomu nemohly uvěřit. Otevřel mladý pán podíval se na nás jako na zázrak a křičel : ”Beth ?! Pojď jsem hned !”...Přiběhla Elizabeth a nemohla uvěřit tomu že nás obě dvě vidí pohromadě. Bylo jasné že já a Melissa jsme opravdu dvojčata. V tom přiběhla…! Pokračování příště...
Obsah Úvod……………………….1 Kapitola první……………………..2 Kapitola druhá…………………… 4 Poděkování……………………….6
Úvod Tato kniha je o dívce, která se přistěhuje do Mystic Falls kde jí čekají různé problémy a důležitá překvapení. A má taky rozdvojenou osobnost. Ve snech žije jiný život než v rálném životě. Předem děkuji že jsi mou knihu přečtete a doufám že se vám bude líbit a budete si chtít přečíst další díl knihy Cathrine. Autor: Kristýn Gavurová
Poděkování Psaní knihy Cathrine byla moje velká zkušenost a myslím (doufám) že další díl se bude stejně líbit jako tento. Moc ráda bych poděkovala paní učitelce Radce Poddané za zadání tohoto úkolu na český jazyk do slohu. Psaní této knihy mě moc bavilo...a doporučuju vám druhý díl Cathrine a Melissa na stopě. Který ještě nevyšel a doufám že někdy výjde…
Kristýna Gavurová
Cathrine Knihu Cathrine vydalo nakladatelství ProSeries 250 01 Brandýs nad Labem Tisk Praha 6 Stran 7 Praha 6 2013
