Školní občasník Gymnázia Mimoň
Prosinec 2014
Z obsahu: Jak se mají primáni? Rockový a jazzový koncert Den poezie
(Marie Grigerová) (Eliška Marinská, sekunda)
(Elisabeth Matysová, sekunda)
Den poezie podruhé aneb básnické pokusy terciánek (Kristýna Zlatníčková, Kristýna Matysová, Natálie Šmídová tercie)
Burza škol – nic než pravda Lennonova zeď je bílá
(Lenka Holajová, sexta)
(Charlota Janoušková, sexta)
Perly a perličky z lavic naší školy
Pár slov na úvod
Jak přežít Vánoce? S blížícími se svátky přibývá moderních rad. Jako by nestačilo, že celý rok míjíte knihy s moderními tituly typu Jak… Za tři tečky si můžete dosadit cokoli chcete a pak máte šanci dozvědět se, jak být šťastný a bohatý, jak předejít vráskám a být věčně mladý, jak bezbolestně zhubnout a žít zdravě, jak být stále pozitivně naladěn… Když se budete snažit, „stoprocentně″ se vám to podaří. S vánočními svátky je to obdobné. Stačí dbát rad a vše zvládnete v pohodě. Když vám neporadí Halina Pawlovská, která ví, jak přežít i něco, co vlastně k životu vůbec není, tak vám postačí malý „serf“ na internetu a jste doma. Tam vám jasně řeknou, co prostě NEmáte dělat. Těch NE je fůra, tak pozor na to!!! NEzkazit si náladu vánočním úklidem! NEnechávat si dárky na poslední chvíli! NEpéct cukroví! Nepřehánět to s jídlem! A vůbec – NEzbláznit se z toho všeho.
Musím přiznat, že nejvíce mě dostala následující rada: O Vánocích se nemusíte dívat jenom na příjemné rodinné filmy. Existuje i spousta hororů a právě ty vám pomohou přežít ty příšerné vánoční svátky! Nevím, jak to máte s Vánocemi vy, ale na mě výše uvedené rady nějak nazabírají. Uklízím. Peču. Nakupuju. Dárky balím na poslední chvíli. Často říkám, že příští Vánoce už zaručeně NEbudu dělat to a to, ale nakonec to stejně dělám znovu a znovu. Prostě mám své rituály a bez nich si Vánoce neumím představit, i když do dá někdy fušku. Nikdy jsem však neměla pocit, že by šlo o život. Nevím, čím to je, ale Vánoce každého doženou. Všichni tak nějak zjihneme a najdeme v sobě to lepší. Dokážeme obdarovávat i odpouštět. Většina lidí má v tento čas potřebu být se svými nejbližšími a tak to má být. Přeji všem, aby ty letošní Vánoce prožili nejlépe, jak jen to půjde.
Marie Grigerová
GÉČKO
školní občasník Gymnázia Mimoň
Ze života naší školy
Jak se mají primáni? V září 2014 nastoupili na Gymnázium Mimoň nováčci. Opustili lavice páté třídy některé ze základních škol v regionu a zažili v jedenácti letech velkou změnu. Seznámili se s novými spolužáky na adaptačním kurzu a učí se pracovat v prostředí, v němž vládne větší konkurence, než na kterou byli v předcházejících letech zvyklí. V současné době mají za sebou první čtvrtletí. Jako jejich češtinářka a jsem s nimi ve styku denně, mám tedy více příležitosti si s nimi povídat i o jiných věcech než jsou jimi „milovaná“ íčka/ýčka nebo velká písmena. Nedávno dostali za úkol napsat, co se jim na nové škole líbí a s čím jsou nespokojeni. Tady jsou některé z jejich odpovědí. Začnu těmi pochvalnými. Líbí se mi tu jídelna, komu by se nelíbila? Jsem překvapen dobrými jídly v jídelně. Vaří nám tady úplné lahůdky. Také bufet je dobrý. Je tam spousta levných dobrot. Velmi se mi tu líbí učebna biologie. Je tu hezké prostředí a jsem ráda, že tuto školu mohu navštěvovat. Líbí se mi tu zvuk zvonění na hodiny a přestávky. O přestávkách se dá dobře zabavit, jsou tu pingpongové stoly. Ráda se dívám na kluky, jak hrají ping-pong. Někdy si s nimi s bačkorou zahraju. Musím se naučit učit! Jsem ráda, že se zatím držím… Záchody jsou celkem čisté. Je tu mnohem lepší technika. Našel jsem si tu nové kamarády. Konečně nechodím na školu s bratrem. Je fajn, že do Gymnázia Mimoň chodí náš soused. Konečně můžu hrát na nástroj! Líbí se mi, že jsou ve škole inteligentní lidé (neboli lidé s mozkem).
GÉČKO
školní občasník Gymnázia Mimoň
Ze života naší školy Čtenář si možná řekne – učí se tady vůbec? Možná bude překvapen, jak se primáni vyjadřují o výuce. Kvalita výuky je vynikající. Jsem překvapen – očekával jsem, že paní učitelky tu budou přísnější … Také mě překvapilo, že si tady můžeme dělat úkoly o přestávce. Baví mě tady němčina, protože nikdy nevím, co se stane. Učitelé jsou mi velmi sympatičtí, jsou vtipní a také hodně naučí. V této škole mě jednoznačně zaujal tělocvik. Český jazyk je složitý, ale je to zábava. Líbí se mi zajímavé laborky. Víc se toho naučím. Baví mě ČJ, M, Z, Fy, TV, Vv, VO… Jsem spokojen s probíráním učiva do větší hloubky.
A co se dětem nelíbí? Tady jsou jejich kritické připomínky a stížnosti: Dojíždění je horší, protože nestíhám. Je to tu těžší. Musím se učit, ale ne moc. Poprvé jsem se musel naučit, co je množina. Nebaví mě dějepis a němčina, ale je divné, že mi docela jdou. Nelíbí se mi žvýkačky pod lavicí. Některé paní profesorky mluví potichu. Vadí mi, že starší studenti nechávají v lavicích bordel. Pořád píšeme testy! Našla jsem tu i pár lidí, kteří nejsou moc normální!
Jak je patrno z výše uvedených názorů, žáci jsou na škole vcelku spokojeni. Přejme jim, aby se jim dařilo a aby neztratili chuť se dále vzdělávat. Marie Grigerová
GÉČKO
školní občasník Gymnázia Mimoň
Ze života naší školy
Rockový a jazzový koncert. Na začátku jsme se shromáždili před tělocvičnou, která se asi po pěti minutách otevřela, a my jsme mohli konečně vstoupit dovnitř.
Stáli tam tři muži se svými hudebními nástroji. Vojtěch, jenž hrál na elektrickou kytaru, dále Honza, ten paličkami bubnoval do bubnů s činely, a Jakub dělal takového DJ a kytaristu zároveň. Dohromady tvoří kapelu Plankton, nevím, jak se k tomu názvu dostali, ale je to divný název. Ještě doplním, že na tomto koncertě nebyla kapela úplně kompletní.
Pouštěli nám ukázky od Rolling Stones, jejich píseň byla dokonce z 50. let minulého století, nebo od Michaela Jacksona - jeho známou píseň z osmdesátých let. Zahráli nám kousek toho rock´n´rollu i jazzu a poté spíše takovou melodii na kytaře s názvem Bum – Čvacht. Abych nezapomněla - u některých písní jsme tleskali do rytmu, bylo to docela těžké, až mě z toho bolely dlaně. Velice mě zaujalo kvákadlo – zvláštní pedál, který vydává kvákavý zvuk. Vystoupení bylo příjemné a zábavné, mně osobně se líbilo, a podle toho, jak se tvářili učitelé bych řekla, že si to všichni užili. Rozhodně to nebyla nuda. Eliška Marinská (sekunda)
GÉČKO
školní občasník Gymnázia Mimoň
Ze života naší školy
Den poezie. Hned po rockovém koncertě se v tělocvičně konal „Den poezie“. Všichni zůstali sedět na svých místech, i kapela Plankton tam zůstala s námi.
Akci organizoval pan profesor Martin Kuba. Dva dny před Dnem poezie si každá třída losovala téma a verše, které se musely objevit v básni. Poté nám s básní měl pomoci profesor nebo profesorka na český jazyk. Jednotlivé třídy poslaly jednu báseň (tu nejzdařilejší) panu profesorovi Kubovi. Od nás ze třídy báseň vymysleli Eliška Marinská, Jan Pospíšil, Mirka Perutková, Adéla Koštejnová a Matěj Klimša (snad jsem na nikoho nezapomněla).
Nejdříve začala se svou básní, která měla název „Sport“, třída sexta. Poté septima, 2 A, kvinta. Jejich báseň nesla titul „Zlaté prase“. Následovala kvarta, tercie s básní „Prázdniny“. Sekunda vystoupila s básní „Alkoholik“. Nakonec recitovaly třídy prima a 1. A, která se k přednesu své básně odhodlala na poslední chvíli. Eliška Marinská (sekunda)
GÉČKO
školní občasník Gymnázia Mimoň
Ze života naší školy
Den poezie podruhé aneb básnické pokusy terciánek. Třída tercie si na Den poezie vylosovala téma „Prázdniny“. V jejich básni se měly objevit verše, které jsou v níže uvedených pokusech vyznačeny zeleným písmem.
Prázdniny
Prázdniny
Období radosti a štěstí začíná,
Ležím v posteli,
sluneční paprsek život můj prolíná.
po okně stékají kapky deště.
Nemoc však nutí mě ulehnout na lože
Jsou prázdniny a já doufám, že hezky bude ještě.
a myslím, že není mi dobře.
Jsem znuděný a myslím,
Celé dny se strachy třesu,
že mi není dobře.
v noci zažívám plno stresu. Jen kdo si zoufá, sláb a malý jest… Proto vymyslel jsem krutou lest, kterou přemohl jsem strašlivé trápení. Věřím, že dny se nadějí opět naplní.
Jen kdo si zoufá, sláb a malý jest. Chci jít ven a bavit se s kamarády! Prázdniny si užít, s přáteli být, na louce plné květin jen tak si snít.
Volnosti si zase užívám, na nemoc rád zapomínám. Ten, kdo jest pevnou a silnou vůlí obdařen,
Natálie Šmídová
nikdy není žádnou nemocí přemožen.
Kristýna Zlatníčková, Kristýna Matysová
GÉČKO
školní občasník Gymnázia Mimoň
Události, komentáře
Burza škol - nic než pravda. Letos jsem byla na burze škol už podruhé, takže si troufám tvrdit, že vím, jak probíhá. Jaký je tedy její princip?
Neznalým to lze vysvětlit jednoduše – připomíná teleshopping, pouze místo mixérů se nabízejí školy. Jídlo, hry, přehlídky… Jak na návštěvě Disney Landu. Přesně jako v teleshoppingu. Jde jen o to, aby si potenciální nastávající student řekl "Wow! Páni!" a co nejrychleji začal vydírat rodiče, že chce právě sem, stůj co stůj. Jen si nejsem zrovna jistá, zda mají školy a jejich budoucí studenti ponětí, jaké tohle může mít následky. Škola totiž není mixér. Když tam jednou nastoupíte, tak tam zkrátka budete. Svého rozhodnutí se nezbavíte jako třeba mixéru. Na tomhle výběru bude záležet další čtyři roky. A to je dost. Minimálně dost na to, abyste se pro danou školu rozhodli jen proto, že jste si u jejího propagačního stánku na burze zahráli hru na Playstationu, že tam tehdy měli dobré perníčky, nebo že ty šaty a účesy vypadaly fakt krásně! Některé školy mají naštěstí dost soudnosti, a tak nenabízejí kouzla, jednorožce a každoroční zájezd do Bradavic. Třeba náš gympl. Vážně. Prezentuje se jen tím, že díky studiu budete chytřejší než ostatní. Že budete všechno lépe chápat, že lépe využijete tu věc, kterou vám chrání lebka. A to je přesně to, co by škola měla říkat. Žádné modré z nebe, nic. Prostě škola, potřebujete víc? Neříkám to jen budoucím adeptům středních škol, jak by se mohlo zdát. Před takovýmto rozhodnutím stojíme všude a je jen na nás, jestli se rozhodneme pro pozlátko, nebo jestli budeme mít rozum. Je tedy důležitější nechat se ohromit, nebo se rozhodnout pro to, co skutečně chceme? Je to jen na nás, protože tahle naše volba asi nikoho jiného zajímat nebude. Ale nás nakonec ano, a to velmi. Lenka Holajová (sexta)
GÉČKO
školní občasník Gymnázia Mimoň
Události, komentáře
Lennonova zeď je bílá. Jedno z nejvyhledávanějších míst v Praze bylo nevratně zničeno. Jde o Lennonovu zeď, jejíž historie sahá až do 60. let 20. století. V posledních letech byla zeď popisována vzkazy pro Jana Wericha. Od 70. let se jí říká Zeď nářků. Lidé zde zanechávali křídou psané milostné vzkazy a básně, které byly občas zabarvené barvou, ale brzy nato se tu objevily znovu. Po smrti Johna Lennona (8. 12. 1980) byla využita kamenná deska k vytvoření symbolického hrobu, ke kterému lidé nosili svíčky a květiny. Za necelý měsíc byl vytvořen nápis doplněný Lennonovou fotografií a jeho životopisnými daty. Tímto tématem byly ozdobeny i okolní zdi. Ale jelikož to bylo ještě za komunistického režimu, tak kvůli politickým srazům musela být zeď přetřena. V posledních letech zeď přímo překypovala uměním, citáty a vzkazy souvisejícími nejen s Lennonem.
Jenže toto umění zřejmě není dost moderní, a tak se skupina studentů, která si říká Pražská služba, rozhodla tuto zeď „zmodernizovat″ poněkud vandalským způsobem. Přes noc ji přetřela na bílo a vytvořila provokativní nápis „WALL IS OVER!" (se zdí je konec), který měl být parafrází na Lenonnovu píseň War is over. Svůj čin studenti vysvětlili tím, že chtěli udělat místo pro další umění. Nezbylo zde nic, žádná vzpomínka na žádnou z převratných událostí našich dějin. Dle mého názoru si zaslouží tito „umělci“ doušku ze stejného šálku. Doufám, že zeď bude opět plná vzkazů a Johna Lennona. Charlota Janoušková (sexta)
GÉČKO
školní občasník Gymnázia Mimoň
Ze zápisků MG
Perly a perličky z lavic naší školy. Reklamace: Vážený pane hluku, reklamuji potrubí v koupelně z důvodu, že prasklo. Žádám o neprodlený příjezd novým potrubím... Vážený pane Špagetke, dne 20. 4. jsem si koupil Vaše dobré špagety za 390 Kč. Těšil jsem se, že si udělám dobrou večeři, ale když jsem je rozbalil, místo špaget tam byl potkan. Chtěl bych vrátit peníze nejen za špagety, ale i za tento dopis.
Perličky z hodin:
Typ temperamentu? Melanchorik. Morálka je nadšení pro věc. Pozvali ji na krilovací párty.
Druh rýmu? Obkročilý.
Školní občasník Gymnázia Mimoň, Letná 263 Géčko (číslo 14) Redaktoři: Lenka Holajová (
[email protected]) Kamila Tahadlová (
[email protected]) Eliška Marinská (
[email protected]) Elizabeth Matysová (
[email protected]) Natálie Šmídová (
[email protected]) Charlota Janoušková (
[email protected]) Korekura a úvodní slovo: Marie Grigerová (
[email protected]) Grafická úprava: Luboš Krejčí (
[email protected]) Publikováno na www.gymi.cz dne: 20. 12. 2014