Kempinkový rozkládací set

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav nábytku, designu a bydlení

Kempinkový rozkládací set Bakalářská práce

2008/2009

Jan Kratochvíl

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Kempinkový rozkládací set zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla zveřejněna v souladu s § 47 b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou si vyžádá písemné stanovisko univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.

V Brně, dne 26. 4. 2009

Rád bych na tomto místě poděkoval vedoucímu mé bakalářské práce Ing. Milanu Vrbíkovi za otevřený přístup a sofistikované vedení, dále také firmě Propag servis s r.o., která mi umožnila zpracovat tištěnou práci podle mých představ, Americké Kempinkové Asociaci za poskytnutí velkého množství materiálů.

Abstrakt Kratochvíl, Jan. Kempinkový rozkládací set. Bakalářská práce. Brno, 2009 Tato bakalářská práce se zabývá problematikou kempinkového nábytku. Zpracovává vývoj kempinkového nábytku z hlediska historie a mapuje sortiment současného českého trhu s tímto artiklem. Hlavní částí této práce je vlastní návrh kempinkového rozkládacího setu, který odpovídá všem požadavkům na tento nábytek kladených a zároveň nabízí inovativní konstrukční a estetické řešení, tedy design. Tento návrh klade důraz na jednoduchost a vysokou užitnou hodnotou. Řešení je prezentováno formou evolucí inovace a konečný design je prezentován 3D vizualizací. V závěru práce je zhodnocena situace na trhu s kempinkovým nábytkem a je diskutován konečný návrh kempinkového setu.

Klíčová slova kempink, kempinkový nábytek, kempinkový set, rozkládací nábytek, karbonový komposit, origami

Abstract Kratochvíl, Jan. Camping folding set. Bachelor thesis. Brno, 2009 This bachelor thesis is aimed at the issue of camping furniture. The thesis covers the historical development of the camping furniture and it analyze the present market situation. The main part of this thesis is functional product – camping folding set, that fulfil all camping furniture requirements and also brings inovative design. This product places emphasis on simplicity and high use value. The design process is presented by inovation evolution and the final design is presented with 3D visualisation. Conclusion of the thesis reflects on camping furniture market situation and analyze the final product design.

Key words camping, camping furniture, camping set, folding furniture, carbon composite, origami

Obsah 1. Úvod a cíl ............................................................................................................................. 7  1.1. Úvod .............................................................................................................................. 7  1.2. Cíl práce ........................................................................................................................ 8  2. Teoretická část práce .......................................................................................................... 9  2.1. Charakteristika kempinkového nábytku a jeho specifik................................................. 9  2.2. Historie a vývoj kempinkového nábytku ........................................................................ 9  2.2.1. Pre-kempinkové období (do 20. století)................................................................ 10  2.2.2. Období rozmachu kempinku................................................................................. 14  2.2.3. Druhý kempinkový „boom“.................................................................................... 16  3. Praktická část práce .......................................................................................................... 20  3.1. Průzkum současného českého trhu ............................................................................ 20  3.1.1. Výrobci kempinkového nábytku na českém trhu .................................................. 20  3.1.2. Druhy kempinkového nábytku dostupné na českém trhu ..................................... 22  3.1.3. Vyhodnocení průzkumu ........................................................................................ 25  3.2. Vlastní návrh kempinkového skládacího setu ............................................................. 26  3.2.1. Požadavky na výrobek ......................................................................................... 26  3.2.2. Evoluce návrhu a metodika řešení ....................................................................... 27  3.2.3. Kempinkový rozkládací set „Ori“........................................................................... 32  4. Diskuse .............................................................................................................................. 38  5. Závěr.................................................................................................................................. 40  6. Summary ........................................................................................................................... 41  7. Použitá literatura ................................................................................................................ 42  8. Příloha – technická dokumentace...................................................................................... 43 

1. Úvod a cíl 1.1.

Úvod

České slovo kempink bylo převzato z anglického „camping“, jež se vyvinulo ze slova „camp“, které označuje místo, kde lidé nocují mimo sofistikované stavby (to ovšem nezahrnuje sídliště primitivnějších společností (např. domorodých kmenů v Amazonii, či Oceánii), které nestaví tyto stavby. Čeština používá termínu „kemp“, „tábořiště“ či „tábor“. Kempink by se dal nejobecněji popsat jako venkovní rekreační aktivita. Lidé, kteří kempují, opouštějí své domovy, obydlené oblasti, civilizaci a směřují do přírody, kde stráví jednu a více nocí, většinou v kempu a to ve stanu, nějaké jednoduché stavbě (např. chatce) nebo v jiném přístřešku (např. karavan), či účastníci spí jen tak, pod širým nebem. Kempink zahrnuje spoustu činností. Někdo ke kempování nevyužívá téměř žádné vybavení a používá jen to nejnutnější k přežití, zatímco další si přivezou vlastní nábytek, vařiče a elektroniku pomocí svých karavanů a obytných vozů. Kempování je velmi často spojeno s vysokohorskou i méně náročnou turistikou, horolezectvím, cyklistikou, sjížděním řek a mnoha dalšími aktivitami. Aplikují se dva modely kempování. Prvním je cestování, kdy se spí pokaždé na jiném místě, v druhém případě se nocuje (kempuje) v jedné centrální lokaci z které se pak vyráží na výlety. K dopravě při kempování se používají kola, lodě, motocykly, automobily ať už s karavanem nebo bez něj, obytné vozy atd. Jedním z nejčastějších a oblíbených způsobů dopravy je i pěší chůze, většinou v kombinaci s vlaky a autobusy, případně stopováním. Je dobré zmínit i méně časté, specifické druhy kempování. Jedním z nich je kempování s důrazem na schopnost přežít v divoké přírodě. U nás a i v zahraničí se tento způsob částečně praktikuje na skautských a jiných dětských táborech, ale ani dospělá generace se tomuto způsobu nebrání. Na našem území se ujalo označení „trempování“, které bylo nejpopulárnější za první republiky a posléze na konci 50. a v 60. a 70. letech, a svým způsobem i reprezentovalo způsob života a životní filozofii. Dalším zvláštním druhem je zimní kempování, které zpřístupňuje zkušenost z kempinku při nepříznivých podmínkách nízkých teplot a sněhu. Tento způsob kempování se stal velmi oblíbeným s příchodem kvalitních materiálů do extrémních podmínek. Zimní kempování je velmi populární již od 90. let.. Kempink má i svůj socializační aspekt. Mnoho lidí vyráží do přírody kempovat se svými kamarády, či rodinou. Odloučení od civilizace a nutnost kooperace více sbližuje a nedává jinou možnost než komunikovat s okolím. Proto i firmy pořádají kempování pro své zaměstnance. Dochází k příjemnému rozptýlení stresů, které na člověka útočí ve městech a v práci. Jde o určitý návrat zpět k přírodě, uvědomění si sebe sama a svého okolí. Kvůli pocitu jistoty mnoho lidí jezdí kempovat stále na stejné místo, každý rok. Často se pak tito lidé slučují a vznikají různé soukromé kempy pro uzavřené společnosti, či sezónní akce, kde se setkávají stejné zájmové skupiny. U nás, za první republiky, vznikaly tzv. trempské osady, z kterých se posléze po 2. světové válce vyvinuly zahrádkářské kolonie. Jakožto způsob rekreace se stal kempink populárním na začátku 20. století. Lidé začali navštěvovat národní parky, stanovat ve volné přírodě a začaly vznikat první kempy a tábořiště, potažmo první kempinková sdružení. V různých oblastech je a byl kempink různě populární, obecně však můžeme říct, že další celosvětový „boom“ zažilo kempování v 50. 7

a 60. letech s nástupem „přírodních“ hnutí a společenských myšlenek. Je ovšem nutné zmínit, že kempink je výsadou spíše západní civilizace, i když jeho popularita v Japonsku a Jižní Koreji je nepopiratelná, samozřejmě rostoucí zájem v Číně je dalším znamením stálého rozvoje kempinku. Kempování se účastní lidé různých věkových kategorií, různých zálib, schopností a dovedností. Stejně tak je mnoho druhů kempů. Existují kempy bez jakéhokoli vybavení, kdy je pouze určena plocha, na které se může kempovat. Ostatní kempy mají různou formu rozvinutosti, od vymezených ohnišť přes umývárny, toalety, prádelny, kuchyně po rozvod elektřiny a kanalizace (hlavně v oblastech s populárním karavanovým způsobem kempování – tj. Evropa, Spojené státy Americké, Kanada) až po sportoviště (např. tenisové kurty). Nejčastěji se používá přírodního podkladu, který se v různé míře upravuje (terénní úpravy, pěstování trávníku atd.). Dnešní návštěvník kempu má k dispozici také velkou škálu vybavení, které zpříjemňují a zpohodlňují jeho pobyt. Uvedeme-li jen ty nejběžnější, pak můžeme zmínit pohodlné nafukovací matrace, skládací kempinkový nábytek, satelitní telefony, svítilny, odpuzovače hmyzu, přenosné výkonné vařiče a další. Je tedy jen na člověku jakou míru komfortu chce při svém kempování zvolit. Zmíněné vybavení se také dělí do několika skupin, stručně se však dají rozdělit do dvou. Pro kempink s použitím motorových vozidel (snad s výjimkou motocyklů) a bez nich. Druhá skupina klade velký důraz na váhu, skladnost a spolehlivost, potažmo tedy kvalitu. Podle použitého transportního způsobu pak přibývají další kritéria nebo se vyzdvihují některé ze základních požadavků. Pokud se cestuje motorovým vozidlem, je důraz též kladen na skladnost a kvalitu, ale nároky nejsou tak vysoké. To se samozřejmě projeví i do ceny vybavení. Ovšem škála vybavení pro „moto-kempink“, jak můžeme tuto skupinu nazvat, se rozrůstá o další předměty, které nelze použít v druhé skupině. Objevuje se modifikovaná elektronika, která má zastoupit tu, která se používá doma, dále pak upravený nábytek, který se dá lépe převážet a vzniká tak samostatná kategorie – kempinkový nábytek.

1.2.

Cíl práce

Cílem této práce je vytvořit návrh kempinkového rozkládacího setu (stůl a židle) s vysokou užitnou hodnotou, tak aby splňoval požadavky na moderní pojetí kempinku. Návrh by měl podporovat myšlenku již podobných řešení pro skládací verze s větším důrazem na transportovatelnost a jednoduchost obsluhy, ale zároveň ztělesňovat designové řešení v souladu s novými dostupnými materiály. Podtrženo je i vhodné použití, které splňuje požadavky na různé formy kempinku a přitom vytváří příjemný pocit kontaktu s vhodným kusem praktického a relativně pohodlného nábytku. Dalším cílem je nastudovat a objasnit problematiku kempinkového nábytku, tedy poskytnout přehled o vývoji skupiny funkčního nábytku z hlediska historického, kdy se zvláštní pozornost věnuje krystalizaci tohoto druhu vybavení ke kempování. Dále pak zmapovat sortiment tohoto artiklu a to za účelem rozkrytí současného stavu řešeného problému. Obecně si tato práce bere za cíl seznámit veřejnost s netradiční tématikou kempinku a poskytnout osobitý a originální pohled na danou věc. Dohromady pak bude tvořit komplexní práci, která poskytne zpracované informace a představí vlastní pojetí.

8

2. Teoretická část práce 2.1. Charakteristika kempinkového nábytku a jeho specifik Jiná definice než „nábytek, který používají lidé při kempování“ by nebyla přesná. Nejde ani tak o pevně vyčleněnou skupinu nábytku, ale spíše o různé typy nábytku, které se hodí pro použití při kempování, samozřejmě s většími či menšími úpravami. Nejbližší příbuznou skupinou kempinkového nábytku je nábytek zahradní. Některé lehké a skládatelné výrobky určené pro zahradní využití se používají i při kempování a naopak některé židle navržené pro kempink se objevují i v zahradách. Pokud se mluví o kempinkovém nábytku, jedná se většinou o sedací nábytek a stoly. Objevuje se i kempinkový úložný nábytek a postele, ale jen výjimečně a jde spíše o trend poslední doby. Obecně by se tedy daly definovat základní požadavky, které by měl kempinkový nábytek splňovat, jako nízká hmotnost, malé skladovací a transportní rozměry, funkčnost. Nízkou hmotností se rozumí hmotnost židle do 2,5 kg a stolu kolem 11 kg. Při vyšších hmotnostech je problém s transportem a manipulací. Uvedená čísla jsou však orientační a vycházejí z atributů nabízeného zboží a poznatků z praxe. Malé skladovací a transportní rozměry do velké míry určují podobu a design. Ve většině případů je kempinkový nábytek skládací, protože dochází k redukci rozměrů výrobku a tedy je snadnější ho uložit do přepravního prostředku a transportovat. Nejčastěji se kempinkový nábytek převáží v karavanu či v autě, proto tedy jeho největších rozměry by měli být takové, aby se dal uložit do přepravního prostoru vozidla, nejlépe ne více jak cca 150 cm na 120 cm. Funkčnost je definovaná již primárním významem tohoto slova. Konstrukce kempinkového nábytku by měla být účelná, funkční a spolehlivá. Důležité také je, aby funkčnost byla zajištěna za různých podmínek, ať už povětrnostních, tak u různých druhů podkladu, na kterém se kempuje. Tyto požadavky zužují možnost použití materiálu na kempinkový nábytek. Z důvodu hmotnosti, se nejčastěji používá tyčové rámové konstrukce z hliníku, či jiného kovu s podobnými vlastnostmi, nebo speciálně upravených plastů. Jako výplň slouží pak textilie nebo ploché elementy na stejné materiálové bázi jako je konstrukce. V menší míře se pak používá dřevo, hlavně kvůli váze a problematickému používání v exteriérech, kdy se vyžaduje speciální druh dřeva nebo speciální povrchová úprava.

2.2. Historie a vývoj kempinkového nábytku Zmapovat a jasně rozčlenit historický vývoj kempinkového nábytku je velmi těžké, přestože jako počátek kempinku, tak, jak toto slovo vnímáme dnes, by se dal stanovit počátek 20. století. Problematika kempinku a nábytku používaného pro tuto činnost však sahá mnohem hlouběji do minulosti. Na rozdíl od jiných druhů nábytku (např. pro stolování, ukládání věcí atd.) kempinkový nábytek nevznikal postupně, během stovek či tisíců let, ale vyčlenil se z jiné skupiny nábytku – ze skládacího. Došlo k dílčím modifikacím rozkládacích stolků a židlí, které usnadnily přenos a zpříjemnily jejich používání na cestách. Tyto změny se týkaly hlavně hmotnosti a velikosti, zvláště pak skladnosti ve složeném stavu. Šlo tedy o extremizaci požadavků na skládací nábytek. Proto je nutné zahrnout a rozebrat i období předcházející 9

20. století. Dalo by se tedy říci, že období vývoje kempinkového nábytku můžeme rozdělit do tří etap: •

Pre-kempinkové období (do 20. století)

•

Období rozmachu kempinku (počátek 20. století – 2. světová válka)

•

Druhý kempinkový „boom“ (50. léta – současnost)

2.2.1. Pre-kempinkové období (do 20. století) Toto období nezahrnuje vývoj vlastního kempinkového nábytku, ale spíše vývoj nábytkových kusů, z kterých pak kempinkový nábytek vycházel nebo je přímo začal využívat. V tomto úseku dějin nemůžeme mluvit o kempinku, jakožto rekreační činnosti, přesto podobné aktivity byly již dávno známou a provozovanou věcí. Ovšem nutnost vracet se zpět k přírodě vznikla až s technickým rozvojem společnosti v druhé polovině 19. století, kdy lidé opouštěli města a hledali útočiště před pro ně tehdy tak rychle se měnícím technickým světem. Do té doby byl kontakt člověka a přírody větší a z toho důvodu lidé v masové míře nevyhledávali rekreaci v přírodě. Nicméně k určitým výjimkám docházelo a ty pak položily základ vlastnímu kempinku. V podstatě můžeme definovat dva směry vývoje kempinkového nábytku. Jeden šel ruku v ruce s vývojem židle a jejích skládacích variant a druhým směrem jsou sedací a jídelní návyky kočovných kmenů. Druhý směr je vývojově starší, ale nejde ani tak o vývoj nábytku, nicméně v případě problematiky kempinku je vhodné ho uvést. Jistý základ mobilnímu nábytku položily právě kočovné kmeny z asijských stepí. Ve svých příbytcích stanového typu, jež se pak staly vzorem pro moderní cestovní stany, které využíváme dnes, sedávali na kožešinách a při stravování užívali dřevěných desek, primitivních servírovacích stolků, jež sloužily jako jídelní tác. Každý člen kmene jedl na svém tácu. Dnes se stejné filozofie používá také, při takzvaném pikniku, kdy je na zemi rozprostřena deka či jiná textilie, na níž účastníci sedí a z jednotlivých tácků jedí připravené pokrmy. Právě konzumace jídla, jakožto primární potřeby, ve volné přírodě člověku dodává pocit návratu k ní. Jak již bylo uvedeno výše, nejedná se o vývoj nábytku, ale jde o způsob sezení a stolování v přírodě. Tento směr nejlépe plní nároky na váhu a skladnost, protože vyžaduje jen minimum vybavení, nicméně je méně pohodlný a z hlediska vývoje západní společnosti byl dlouho považován za barbarský, či jako projev nižší společenské vrstvy. Naopak pro východní civilizace je to jeden z typických rysů. „Bylo běžné při práci nebo jídle sedět na vlastních patách na zemi, což je ostatně dodnes běžné v celém orientu (Wӧhrlin, 2008).“ K tomuto způsobu se navrací lidé v období romantismu a oblíbený je dodnes, přesto se využívá spíše pro výjimečné a ojedinělé příležitosti, ne při dlouhodobém pobytu v přírodě. Vývojově mladší filozofií je úprava sedacích a stolových elementů, aby se daly lépe přenášet. V tomto případě nábytkový kus zprostředkovává člověku vazbu zpět na civilizovanou společnost a člověk spíše expanduje do přírody, než by se s ní snažil splynout. Začíná jít o jistý únik ze společnosti, ovšem jen krátkodobý, s garantovanou možností se kdykoli vrátit zpět do civilizace.

10

2.2.1.1. Starověk a antika Aby mohlo dojít k úniku z civilizace zpět ke kořenům, k přírodě, musí ona civilizace nejdříve existovat. Informace o tom, jak vypadal nábytek prvních lidských civilizací, jsou kusé a často se dochovaly jen formou nástěnných kreseb, vyobrazení na amforách a jiných předmětech, či jsou popsány v historických literárních dílech. Prvním kusem nábytku, uzpůsobeným k přenášení, o kterém se dochovaly záznamy, je egyptská skládací sedačka, která dala předlohu antickým skládacím sedačkám, jenž se s úpravami používaly až do 19. století. Jde o nůžkovou skládací konstrukci bezopěradlové stoličky, vyrobené ze dřeva (obr. 1). Sedací nábytek byl v Egyptě výsadou vyšších vrstev, proto tato stolička pravděpodobně sloužila kněžím či šlechtě při obřadech, možná i při válečných taženích či jako mobilní sezení na venkovních terasách či zahradách. Několik nálezů bylo objeveno v chrámech a hrobech. Jak již bylo uvedeno, modifikace této stoličky se pak objevují v řecké kultuře, kde se skládací židlička faldistorium (obr. 2) dostává i do domácností. Zde funguje jako čestné sedadlo. Další varianta egyptské sedačky je Diphros Oklaidos používaná v Římě (obr 3). Je zajímavá tím, že se dá lehce přestavit a přizpůsobit. Začíná se objevovat i s pevným opěradlem jako stacionární prvek. Podle dochovaných záznamů, v Římě sloužily skládací sedačky hlavně úředníkům. Můžeme se jen domnívat, v jaké míře byly zmíněné sedačky využívány k venkovnímu pobytu, ale je možné, že se používaly v zahradách, při venkovních náboženských obřadech a podobně. Nicméně jejich využití je stále více orientované na interiér. Složením židličky se pak šetří místem v případě, že není další židle potřeba, a dá se snadněji transportovat z místnosti do místnosti. Skládací stoličky se však používaly i mimo rozvinuté civilizace. „V Bechelsdorfu u Ratzeburgu byla vykopána skládací sedačka s bronzovými pouzdry a závitnicovými vzory z doby bronzové, přibližně z roku 1500 př.n.l (Cimburek, 1995).“ Tato sedačka pravděpodobně sloužila jako přenosné sedátko pro náčelníka kmene. Dalším dochovaným kusem je skládací židle z jasanového dřeva se sedákem z vydří kůže, jejíž tvar připomíná dnešní „rybářskou“ židličku. „Byla nalezena poblíž Muldbjergu v Dánsku a odhaduje se, že pochází z doby více než 1000 let př.n.l. Tento exemplář je poněkud neobvyklý, protože v našem podnebí téměř všechen dřevěný nábytek určený k sezení a vyrobený před rokem 1500 podlehl skáze (Encyklopedie Nábytku, 2008)“. Předpokládá se, že ve Skandinávii se skládací nábytek používal hlavně při válečných výpravách, na lodích, ale i v sídlech, která často měnila polohu, a kdy se stoličky lépe stěhovaly (podobně jak tomu bylo později u evropské šlechty).

Obr. 1: Egyptská sedačka

Obr. 2: Řecké sedačky

Obr. 3: Římská sedačka

Z hlediska vývoje stolů existuje z tohoto období ještě méně pramenů, než je tomu u židlí. Z toho, co je známo, lze usoudit, že skládací a jiné stoly uzpůsobené k transportu (ať už do přírody, nebo v rámci domu) byli výjimkou. Pokud existovaly, jednalo se spíše o upravené rozkládací stoličky a lavice, které se používaly jako stoly, jako tomu bylo například v Římě.

2.2.1.2. Středověk V předrománském a románském období se objevují skládací stoličky vycházející z antických a přetrvávají pak až do gotiky. Jde o dřevěné stoličky nůžkové konstrukce, jejichž vesměs bohatší zdobení dává na zřetel jasnou orientaci na interiéry. Sedák pak byl z textilie či kůže. (obr. 4). Vyskytují se hlavně v klášterech, kostelích a občas jich používá i vyšší šlechta. Při 11

Obr. 4: Skládací románské křesílko

delších válečných taženích se taktéž využívala jejich skladnost a používaly se v leženích, často však šlo o méně zdobné a propracované kusy, které se nám dochovaly spíše na dobových obrazech. Stoly byly sice rozebíratelné, ale to bylo z důvodu šetření místa v interiéru a ne z důvodu snazšího transportu. „Stoly, jakožto samostatný nábytek, byly málo známy a používány, používaly se desky, tabule na dřevěných kozách, které se před jídlem rozložily a po něm zase složily. Odtud termín- vyzdvihnout tabuli (Wӧhrlin, 2008).“ V období gotiky se pak skládací židle a stoličky dostávají i do movitějších domácností a k širší šlechtě. Vedle tradičních románských skládacích sedaček antického vzoru, u kterých dochází jen k malým změnám, začínají se objevovat i modifikace s opěradlem a područkami pro větší pohodlí při sezení a ustaluje se forma skládací židle, která je stejná jak na jihu, tak na severu Evropy (obr. 5). Tyto židle vlastně vznikly vlivem italské renesance na přelomu 15. a 16. století, ale rychle se rozšířily do zbytku Evropy, kde je gotika převzala za vlastní. Z tohoto modelu pak vycházejí i moderní zahradní a kempinkové židle. Obr. 5: Gotická nůžková židle

2.2.1.3. Novověk I v renesanci se objevují skládací stoličky antického vzoru, již ale více modifikované a zdobené jiným způsobem a stylem. Mezi nejtradičnější patří takzvaný Placet (Obr. 6) či „Danteska“, někdy také nazývána „Dantovka“, která přímo vychází z románských sedaček, ale přidává k tradičnímu tvaru i opěradlo, které je stejně jako sedák čalouněno (Obr. 7). Z této židle se posléze vyvinula i stacionární nerozkládací varianta. Dalším typem skládacího sedacího nábytku jsou tvrdá skládací křesla bez čalounění s jednoduchým opěradlem, která navazují na gotické skládací židle (Obr. 8). Zmíněné židle a Placety byly zvláště oblíbené ve Španělsku. Objevují se však i skládací křesla s variantou čalouněného sedáku, s opěradlem a skládacími trnožemi (Obr. 9), oblíbené v Německu a střední Evropě. Rozvoj a důraz na skládací sedací nábytek byl zapříčiněn hlavně faktem, že šlechta při svém neustálém stěhování z letního do zimního sídla potřebovala lehce přemístitelný nábytek. Dalším důvodem jsou myšlenky humanismu a celkové společenské tendence směřující k obnovení vazby na přírodu. „Součástí zámků je již park, který zpočátku vychází z klášterních zahrad přísné symetrie, ale již s požadavkem harmonie s navazující krajinou. Striktní oddělení přírody zdí má již jen vymezující charakter a později úplně mizí. Obytné stavby mají vazbu na krajinu, od níž byly dříve odděleny, a renesanční zahrada se tak poprvé v evropské historii stává obývaným prostředím (Brunecký, 2003).“ S člověkem se do přírody (zahrad) dostává i nábytek, zvláště pak ten, který se dá lépe přenášet, tedy tradiční skládací stoličky a židle. V tomto období dochází taktéž ke specifikaci stolů pro různé činnosti (noční stolek, psací stoly atd.), ale informace o využití stolů v přírodě či rozvoji jeho skládacích variant chybí. Se vznikem kolonií a rozvojem mořeplavectví, objevováním nových světů, množstvím průzkumných výprav a kvetoucím obchodem s orientem vzniká otázka, jaký nábytek se používal v těchto případech. Pro nedostatek podkladů nelze tuto otázku zodpovědět a nezbývá než se domnívat, že se pravděpodobně používaly méně zdobné varianty skládacích stoliček a židlí. Baroko i přes to, že je typické velkým rozvojem v oblasti nábytku, vzhledem k tendenci „zmasivňování“ nábytku není příznivým obdobím pro další vývoj kempinkového nábytku a nenabízí žádné novinky. Objevuje se skládací sedačka Ployant (Obr. 10), jenž je barokní obměnou renesančního Placetu. Na rozdíl od něj má odnímatelnou podušku. „Značnou oblibu si získala ve francouzském nábytkářství pozdního baroka, v závěrečném období vlády 12

Obr. 6: Placet

Obr. 7: „Danteska“ Obr. 8: Skládací židle

Obr. 10: Ployant Obr.9: Skládací křeslo

Ludvíka XIV (Encyklopedie Nábytku, 2008).“ V baroku sice nedochází k uzavření se před přírodou, ale barokní parky jsou spíše jakýmsi výřezem z přírody pro vlastní potěšení šlechty a jsou buď upraveny dle představ majitele (francouzský park) nebo opravdu fungují jako věrohodný fragment skutečné přírody (anglický park). V parcích se nadále užívá skládacích stoliček či lehkých barokních židlí „Siege Courant“ (Obr. 11). Oproti tomu rokoko je pro kempink zajímavější érou. Ke slovu se dostávají myšlenky J. J. Rouseaua „návrat k citu a návrat k přírodě“. Francouzský dvůr, který v tomto období určoval kulturní směr Evropy, se stále více stáčí k přírodě a to nejen v debatách. „Exodus šlechty na venkovské zámky, výstavba loveckých zámečků, altánů a zájem o tvorbu parku je zjevný (Brunecký, 2003).“ Nicméně nábytková tvorba rokoka je zaměřena spíše na interiéry, proto v oblasti nábytku, který se používá při výletech do přírody, hlavně u příležitosti honů, kdy muži loví a ženy čekají, než se vrátí muži s úlovkem, dochází k návratu ke klasickým skládacím stoličkám (Plyoant, Placet) a dokonce se objevují i „Dantesky“. Skládací křesla a židle gotického a renesančního stylu však nejsou časté. V parcích často dochází k instalacím pevného nábytku či vynášení lehčích kusů nábytku z přilehlého sídla. Toto období je významné pro kempink spíše z hlediska myšlenek a postoje společnosti než po stránce vývoje důležitých kusů nábytku.

Obr. 12: Klasicistní židle Obr. 11: Židle Siege Courant

V klasicismu je poptávka po nábytku výrazně větší, zavádí se hromadná výroba a výrobci se často inspirují v předchozích slozích a čerpají hodně z antiky. Přesto nedochází k rozvoji rozkládacího a přenosného nábytku, i když byl hlavně pro starší slohy a antiku typickým. Klasicistní nábytek se jím spíše inspiruje a vytváří pevné židle (Obr. 12), po kterých je větší poptávka. V empíru inspirovaném spíše římskými stavbami a jasnou orientací na civilizaci a urbanismus není nábytku do přírody příliš věnována pozornost. Přesto se i zde najde vojenská skládací sedačka (nápadně připomínající dnešní „rybářskou sedačku“), která byla hojně využívána důstojnictvem při válkách v těchto pro Evropu neklidných časech (Obr. 13). Navazující Biedermeierský sloh je sice určitým návratem k přírodě, ale útočištěm je byt, domov, nikoli příroda. Dalším důležitým milníkem ve vývoji kempinkového nábytku je období romantismu, tj. druhé poloviny 19. století. Měšťanská společnost přebírá chování šlechty, ve kterém se mimo jiné mírně vrací zpět. Dochází k opětovnému návratu do přírody, tentokrát již aktivně. Vyrůstají městské parky, lidé nejen nejvyšší, ale již i střední vrstvy, vyrážejí do přírody, nejdříve jen na kratší dýchánky (obr. 14), postupně se začínají pořádat celodenní výlety o víkendech a celkově zájem o pobyt v přírodě roste. Park se stává místem setkávání lidí. Myšlenka rekreace mimo město se stává stále více populární a začíná se o ni zajímat širší veřejnost. Většina se sice spokojí s parky a lesíky v okrajových částech měst, ale přesto zbývá ještě nemalá skupina lidí, díky nimž se definuje slovo kempink. Únik z města před stresem a technikou, který je tak typický pro 2. polovinu 20. století, se objevuje již tehdy. S rostoucím zájmem o pobyt v přírodě roste i poptávka po odpovídajícím nábytku. Průmyslová výroba však této oblasti nábytku nevěnuje větší pozornost, hlavně díky stále ještě malému potencionálnímu odbytu. Informace o nábytku, který by se dal označit jako kempinkový, můžeme vyčíst spíše z děl tehdejších literátů a malířů, případně z dobových fotografií. Používají se staré rozkládací sedačky, či jejich kopie a zjednodušené varianty, často se 13

Obr. 13: Empírová sedačka

Obr. 14: Snídaně v trávě

sedává jen tak na textilii rozložené na zemi (piknik). U mladé generace a umělců se zvláštní oblibě těší obdoba dnešní „rybářky“ (podobné jako empírová důstojnická stolička – obr. 13). Ke konci padesátých let začínají v Americe a Austrálii první vícedenní, rekreačně míněné, výpravy do přírody a pomalu se rodí myšlenka kempinku. Kempování se ve Spojených státech a v Kanadě začíná rozvíjet asi o 40 let dříve než v Evropě. Je to dáno především historickým vývojem, kdy v Americe jsou vzdálenosti mezi jednotlivými osídleními výrazně větší než na starém kontinentu, pohyb a nocování v přírodě se zde stalo určitou nutností. Navíc období kolonizace a vlastního objevování země přispělo pravděpodobně ještě větší měrou. Zlatá horečka, která v polovině 19. století zachvátila Ameriku a Austrálii (v menší míře), přilákala do provizorních bydlišť – táborů tisíce lidí (obr. 16). Stejně tak důležitým faktorem přispívajícím k pozdějšímu rozvoji kempinku je stavba železnic, kdy se dělníci postupně stěhovali dál a dál podél stavěné tratě. Jako počátek rekreace formou kempinku se potom bere rok 1861, kdy Frederic W. Gunn se svojí ženou Abigail vzal žáky své školy ve Washingtonu na čtrnáctidenní výlet do přírody. Pěšky vyrazili do přírody a zřídili tábor, kde pak jezdili na lodích, rybařili a objevovali okolí. Popularita rychle rostla a v roce 1876 byl dokonce založen první soukromý kemp, zprvu pouze pro muže. Největší popularitě se těšily oblasti kolem řek (sjíždění řek na kánoích) a horské masivy (začínají vznikat první národní parky). V převážné míře se kempinkového nábytku sice neužívalo, při kempování se sedělo na zemi nebo alternativně na bednách, pytlích a vůbec čemkoli, co bylo po ruce, ale na dobových fotografiích i v tomto raném období kempinku se vyskytují relativně sofistikovaná rozkládací křesla a stoly (obr. 17), konstrukčně převzatá z renesančních modelů. Vedle nich se objevují i klasické nůžkové skládací stoličky (obr. 18). Na tomto vyobrazení z roku 1869 je dále velice zajímavá skládací židlička s opěradlem (vedle sedícího muže), která je moderní, lehké konstrukce. Ta se jinak objevuje až ve 20. letech 20. století.

2.2.2. Období rozmachu kempinku

Obr. 16: Tábor zlatokopů

Obr. 16: Provizorní tábořiště

Kempink jako rekreační aktivita zapustil svoje kořeny ještě před začátkem 20. století (hlavně v Severní Americe), ale odborníky i laiky je brán za vznik rok 1908, kdy první velký průkopník rekreačního kempování Thomas Hiram Holding (obr. 19) vydal Příručku kempování (angl. Campers Handbook). Z počátku století začaly vznikat mnohé organizace sdružující lidi se stejným zájmem v kempinku. Kolébkou tehdy byly dvě anglicky mluvící země, Anglie v Evropě, v zámoří Spojené státy Americké. Dalším důležitým datem je rok 1910. V tomto roce vznikla organizace s názvem Kempinkový klub Velké Británie a Irska (angl. The Camping Club of Great Britain and Ireland), jehož předsedou se stal později uznávaný a tragicky zesnulý polárník sir Robert Falcon-Scott. Ve stejném roce vznikla i druhá, neméně důležitá organizace, Americká kempinková asociace (angl. American Camping Asociation – ACA). Tyto organizace s drobnými změnami názvu (v Anglii je dnes Klub kempinku a karavanistů - The Camping and Caravaning Club, v USA je ACA dodnes) existují dodnes. Nesly největší podíl na rozvoji kempinku, hlavně v jeho úplných počátcích. Zatímco v Americe měl kempink širší a starší základnu, v Evropě byl kempink populární spíš jen v Anglii. Ovšem odtud tento způsob rekreace rychle expandoval, nejdříve do Francie, Dánska a Holandska a poté dále do Evropy. Začaly vznikat první kempy, první v Evropě byl Cunnibgham Camp založený v roce 1894 v Anglii na ostrovu Isle of man. Před první světovou válkou je společností kempink chápán již ve smyslu rekreace v přírodě. Ve Spojeném království zvláště populární je cyklo-kempink, v Americe potom sjíždění řek. 14

Obr. 17: Provizorní tábořiště

Obr. 18: Skládací židle

Obr. 19: Thomas Hiram Holding

O oblibě v tehdejší době může vypovídat údaj o počtu členů v kempinkových klubech. Tento údaj se u obou organizací blíží k tisícovce. Je to období, kdy dochází k seznámení a představení kempinku, tak jak ho známe dnes, širší společnosti. Informace o nábytku používaném při kempování z tohoto období jsou mlhavé, existuje jen malé množství dobových fotografií. Tehdejší designéři a průmysloví výrobci nábytku stále nevěnují pozornost tomuto odvětví. Přesto se objevují velice zajímavé rozkládací židle moderní konstrukce, jejichž variace se používají dodnes (obr. 20). Jde o celodřevěnou židli s opěradlem a skládacími nohami ve tvaru “X“. Vzhledem ke způsobu transportu při kempování se však nábytku příliš nevyužívalo a jeho větší využití přinesla až éra automobilů. S příchodem první světové války dochází k poklesu popularity kempinku, kluby ztrácejí až třetinu svých členů. Kempinkový nábytek se však používá nadále, ale ne v kempech, nýbrž na frontách, v zákopech a leženích. Zvláště pak klasické skládací sedačky nůžkového typu (podobné dnešním „rybářkám“). Skutečný „boom“ však zažívá kempink ve 20. a 30. letech minulého století. S rozvojem aut dochází k rozvoji auto-kempování, vznikají první obytné vozy a karavany. Po válce vzniká ve společnosti silný myšlenkový proud propagující zdravý životní styl a přírodu. Kempink se stává běžnou formou dovolené středních vrstev. V roce 1932 vzniká mezinárodní federace kempinkových klubů (Federation Internationale de Camping et de Caravaning – FICC). Počet kempujících lidí narůstá každým rokem, a to geometrickou řadou. Dochází k rozvoji ve všech směrech, ať už ve zlepšování a specifikaci používaného vybavení, tak v počtu kempů a v úrovni služeb, či kempinkového nábytku. Používají se modifikace rozkládací židle s opěradlem, dochází k zeštíhlení její konstrukce za účelem snížení váhy a k přidání sklápěcího kování namísto do tehdy používaného klasického šroubu (obr. 21). Objevují se i konstrukčně náročnější skládací křesla s nohama ve tvaru „W“ a látkovou výplní plnící funkci sedáku i opěradla (obr. 22). Dalším, novým typem jsou lehce a rychle rozložitelné sedačky se třemi dřevěnými, navzájem spojenými, nohami a textilním sedákem (obr. 23). Ani soudobí designéři nezůstávají bokem a ke konci 20. let a v 1. polovině 30. let vzniká několik návrhů zajímavých venkovních rozkládacích židlí. Na klasickou dřevěnou židli navazuje ruský designér B. P. Semlianizin svojí skládací židlí ze dřeva a ohýbaného kovu (obr. 24). Koch Morgens, který jde v inspiraci hlouběji, až k renesančním rozkládacím křeslům, která modifikuje a tvoří lehkou konstrukci elegantního a pohodlného křesla s područkami, které byly doposud u kempinkového nábytku výjimkou (obr. 25). Za zmínku stojí i česká scéna, kde roku 1929 tvoří Hana Kučerová-Záveská skládací venkovní židli Barrandov (obr. 26), jež se ujala jak v zahradách, zahrádkách restaurací, tak při kempování a používá se dodnes. Nutno podotknout, že vzniklo mnoho napodobenin a plagiátů, což ostatně platí i pro ostatní, dříve uvedené, exempláře. Objevují se i skládací lavice a lůžka, na podobném principu jako ta vojenská (obr. 27). V Československu vzniká specifická odnož kempinku – trampování. Tento způsob rekreace je zároveň životním stylem, inspirovaným divokým západem. Šlo o ryze českou specialitu. Trampové zakládali speciální kempy – osady 1 . Osady se rychle rozrůstaly a stejně tak i popularita trampování. Právě v těchto osadách vznikl český národní sport – nohejbal. Ve třicátých letech zažívá tramping jistou recesi, způsobenou odporem úřadů a majitelů 1

V roce 1918 byla založena první trampská osada na místě dnešní Štěchovické přehrady na Vltavě.

15

Obr. 20: Rozkládací židle

Obr. 21: Kloubový spoj

Obr. 22: Látková křesílka

Obr. 23: Trojnožka

Obr. 24: Židle pro námořního kapitána

Obr. 27: Skládací lavice Obr. 25: Křeslo, K.Morgens Obr. 26: Židle Barrandov

pozemků, kteří se snaží omezit volný přístup na určitá území. Tento problém nebyl jen v Československu, ale šlo o celoevropský trend. Nábytek používaný v osadách byl většinou vyráběn ze dřeva provizorně přímo v místě osady. Šlo o primitivní sedací a stolový nábytek (obr. 28). Z hlediska stolů, které se používají méně než sedací nábytek, můžeme většinou vidět jeden principielní model. Jde o dřevěný stůl se skládacíma nohama a nesložitelnou deskou. Dále se pak jako stoly využívají menší skládací stoličky-stolky. Existují však i modernější řešení skládání noh, podobné jako u židlí z obr. 22. Vývoj skládacích kempinkových stolů je však výrazně pomalejší než je tomu u sedacích prvků. Mezi první lehké a snadněji přenosné konstrukce patří skládací stolek z roku 1947 od Charlese Eamese (obr. 29). Druhá světová válka, na rozdíl od té první, nepředstavovala větší úpadek kempinku (v Anglii a Americe) a po jejím skončení dochází k návratu tendence růstu popularity kempování. Z poválečné tvorby by bylo dobré vyzdvihnout rozkládací křeslo Itala Vica Magistrettiho (obr. 30), které bylo nejdříve určeno pro náhradní byty přidělené lidem, kteří za války přišli o střechu nad hlavou. Paradoxně, tato židle se stala vzorem pro klasické zahradní a kempinkové křeslo používané dodnes (ale s textilním sedákem a opěradlem).

Obr. 28: Lavice v trampské osadě

Obr. 29: Stolek, Ch. Eames

2.2.3. Druhý kempinkový „boom“ Asi nejintenzivnějším rozkvětem prošel kempink v 50. a 60. letech 20. století. Lidé po válce odjížděli ze zničených měst a hledali ztracený klid a mír v přírodě. Kempink se rozvíjel a byl velmi populární „na obou stranách barikády“, jak ve východním bloku, tak v západní Evropě a Americe. V 50. letech dochází k velkému rozvoji automobilového průmyslu a tím se zpřístupňuje kempink masám. Již není problém vyjet operativně z města do přírody, bez zbytečné dlouhé přípravy a balení, protože auto pojme i objemnější náklad. Ve Spojených státech, Kanadě a západní Evropě se objevuje stále více karavanů a obytných vozů. O popularitě svědčí i fakt, že anglická královská rodina zaštítila Kempinkový a Karavanový klub v Anglii. Kempování se stává rodinnou dovolenou, cenově přijatelnou pro většinu. Vznikají další kempy, v kterých se začíná objevovat venkovní stálý nábytek (lavičky a stoly), přesto si karavanisté stále častěji berou svůj vlastní, rozkládací nábytek. S rozvojem plastických hmot se začínají objevovat plastové židle, které přes svoji neskladnost získaly na oblibě, hlavně kvůli příznivé pořizovací ceně a nízké hmotnosti (obr. 31). Krom tohoto se stále používá stejného nábytku jako před válkou a designéři přejímají zavedené tvary a formy a oblékají je do nového hávu. Typickým příkladem může být „rybářská sedačka“ dánského designéra Paula Kjaerholma (obr. 32) nebo rozkládací židle Egona Eiermanna (obr. 33), která se ale více ujala v interiérech. Vznikají i nové formy, které se snaží překvapit a vyplnit mezeru v esteticky ne příliš dotčené sféře tohoto nábytku. Přesně takové je „lovecké křeslo“ od firmy Fredericia (obr. 34). U tradičních modelů židlí a stolů se začínají objevovat nové materiály (hlavně hliník), které postupně vytlačují zbytečně těžké a masivní dřevo. Nebýt otevřené a pro přírodu naladěné společnosti, která se zformovala v 60. letech, pravděpodobně by kempink dále neexpandoval takovou měrou (trend 50. let pokračoval i nadále). Navíc se rozrůstá i zatím ne příliš početná základna příznivců moto-kempinku a to hlavně díky příchodu nových, populárních motocyklů a jejich úprav pro snazší převoz zavazadel (přípojné vozíky, též lidově nazývané „Pavka“ nebo „Páv“). Láká na výlety stále více mladých lidí a kempink přestává být pouze rodinnou dovolenou. Dokonce i důchodci a starší lidé opouštějí města a jezdí kempovat. Toto spektrum příznivců kempinku je 16

Obr. 30: Křeslo, V.Magistretti

Obr. 31: Běžná plastová židle

Obr. 34: Křeslo, Fa Fredericia

Obr. 33: Židle, E.Eiermann

Obr. 32: Sedačka, P.Kjaerholm

zachováno dodnes. Podobnou změnou prochází i používaný nábytek. Dřevěné konstrukce mizí a jsou plně nahrazeny těmi z ohýbaných trubek. De facto můžeme tehdejší kempinkový nábytek rozdělit do dvou kategorií s dvěma společnými prvky a těmi jsou skládatelnost a tkaninový sedák s opěradlem (vedle textilních výpletů se objevují výplety z umělých hmot (obr. 35)). První skupinou je nábytek s rovnýma nohama (obr. 36, 37) a s nohama zkříženýma ve tvaru písmena „X“ (obr. 38, 39), zvláště pak častým prvkem je klasická „rybářka“ (obr. 40). Kromě těchto nejčastějších kusů nábytku, se objevují i další exempláře, snažící se oživit jinak monotónní nábytek. Známé je nafukovací křeslo od Carla Scoraliho (obr. 41) nebo dnes již klasická a všude po světě zdárně kopírovaná skládací židle Plia (obr. 42). Ta se ujímá jak v exteriéru, tak v interiéru a stává se všestrannou židlí, pro kempink taktéž využívanou (na západě spíše v 70. letech, u nás hlavně její kopie a to v letech 80. a 90.). 70. léta již nezaznamenávají takový nárůst zájemců o kempink, nicméně jeho oblíbenost ani nikterak neklesá. Toto období jakožto vystřízlivění z ideálů 60. let se projevilo hlavně tím, že lidé začali vyžadovat více pohodlí, jsou náročnější na služby v kempech a kempy samotné se stávají oázou, ve které se tráví většina času při kempování. U nábytku se vrací ke slovu opět dřevo, spíše ale jako doplněk ke konstrukci z let předchozích (obr. 43). V zahradním nábytku a potažmo i v kempinkovém se objevují i moderně zpracované modely židlí s pevným opěradlem a sedákem, které se používaly před druhou světovou válkou (obr. 44), například jako byla židle Barrandov. Tomuto trendu se nebrání ani soudobí designéři a renomovaní výrobci nábytku. Příkladem za všechny je židle Celestina od firmy Zanotta (obr. 45). Ale jak už firmy i samotní designéři zjistili, zájem o kvalitní kempinkový design a estetická řešení příliš velký nebyl. Úspěch slaví spíše levnější výrobky sériové výroby s jednoduchou konstrukcí. V našich zemích se objevuje známý kempinkový kufr (obr. 46), který by se dal prohlásit za symbol kempinkového nábytku této doby (nejen v Československu). Další desetiletí příliš změn taktéž nepřineslo a bylo ve znamení používání osvědčeného nábytku, který prošel jen drobnými úpravami (obr. 47). Přesto se objevují i inovativní návrhy Jiřího Pelcla (obr. 48) a Philippa Starcka (obr. 49, 50). Návrat ke dřevu jakožto k materiálu pro venkovní přenosné židle, formuloval právě v 80. letech David Collwell svými návrhy (obr. 51). Pro naši zemi asi nejtypičtějším kusem nábytku v exteriéru byly již zmíněné židle inspirované modelem Plia ze 60. let (obr. 52). Používaly se na zahradách, ale i pro kempink a objevovaly se i v interiérech. Jejich užívání přetrvalo až do 90. let. Během 90. let dochází k výraznému zlepšení úrovně kempů, což podpoří další nárůst jejich popularity. V České republice (a zemích východního bloku) byla situace také umocněna převratem, kdy Češi vyráží do zahraničí, kam dříve nemohli, a jakožto nejlevnější způsob nocování volí právě kempy. Populárním se stává i exotické kempování v Africe, jižní Asii a Jižní Americe. Tyto „dobrodružné“ luxusní dovolené slaví svůj úspěch i nyní (obr. 53). V druhé polovině 90. let však nastává změna v používaném nábytku. Trh zaplaví židle a lehátka lehkých konstrukcí s použitím skelných laminátů a uhlíkových vláken pro nosné tyčky (obr. 54). Na přelomu tisíciletí se potom stále více prosazují důmyslnější mechanismy skládání pro stoly (obr. 55). To vše je podmíněno rostoucím zájmem o nové kempinkové vybavení, které však u nábytku nedošlo větších změn od 60. let. Nicméně jen několik málo designérů v 90. letech nabízí netradiční řešení židlí, jako je 17

Obr. 35: Židle s výpletem

Obr. 36: Nábytek - Konstrukce s rovnými nohami

Obr. 37: Židle – Konstrukce s rovnými nohami

Obr. 40: Rybářská židlička

Obr. 38: Stůl – nohy ve tvaru X

Obr. 41: Nafukovací křeslo

Obr. 39: Židle – nohy ve tvaru X

Obr. 42: Židle Plia

Obr. 43: Židle – 70. léta

Obr. 44: Židle s pevným sedákem a opěradlem

Obr. 45: Židle Celestina

Obr. 50: Skládací stůl, P. Starck

Obr. 51: Sklopné židle, D. Collwell

Obr. 53: Exotické kempování Obr. 46: Kempinkový stolek + 2 stoličky. Celý komplet lze složit jako jeden kufr

Obr. 47: Skládací nábytek, kombinace kov a dřevo Obr. 52: Židle podle vzoru Plia

Obr. 48: Skládací sedačka camping

Obr. 49: Skládací židle, P.Starck

Obr. 54: Moderní kempinková židle

18

Obr. 55: Moderní kempinkový stůl

J. Pelcl a jeho projekt Ultralight (obr. 56), či křeslo Charlotta od Flexform (obr. 57) nebo křeslo Jaspera Morrisona, které přímo vychází a částečně paroduje onen starý typ kempinkového nábytku (obr. 58). Vtipným a originálním řešením je pak velmi skladný sedací element Airbag (obr. 59). Dnešní trend je však takový, že výrobky dodávané na trh s označením kempinkový nábytek nejsou tím starým a okoukaným nábytkem z minulého století. Přinášejí sice hodně nových nápadů, ale ve většině postrádají kvalitní design. Doba je ovšem designu nakloněna a tato nedotčená oblast nábytku má svůj velký potenciál, který se zatím nepodařilo využít.

Obr. 56: Ultralight

Obr. 57: Křeslo Charlotta

Obr. 59: Sedátko Airbag

Obr. 58: Křeslo, J.Morrison

19

3. Praktická část práce 3.1. Průzkum současného českého trhu Cílem průzkumu je zmapovat dostupný sortiment výrobků kempinkového nábytku na českém trhu. Existují dva základní způsoby prodeje - přímý prodej v obchodech a prostřednictvím internetu. Druhý způsob se přes počáteční odpor českého zákazníka stává, zvláště v posledních dvou letech, velmi populárním. Je to jeden z důvodů, který také na český trh přináší stále větší škálu výrobků, láká firmy, které dříve nechtěly investovat velké peníze do poboček a vlastních prodejen. Vzniká množství internetových stránek prodávajících zboží z dané problematiky. Tyto obchody se většinou nespecializují jen na jednu značku, ale prodávají produkty více firem. Dalším typem těchto stránek jsou vlastní internetové pobočky zahraničních firem, které zároveň fungují jako on-line obchod. Oba tyto druhy internetových obchodů jsou často podpořeny alespoň jednou prodejnou, často spojenou se skladem. U prodeje kempinkového nábytku tomu není jinak. Nicméně u fyzických obchodů je stav poněkud odlišný od běžného modelu. Neexistují specializované prodejny kempinkového nábytku, ten se prodává v obchodech tematicky zaměřených na „outdoor“, rekreaci a turistiku. Výrobky z této kategorie však můžeme vidět i v obchodech s rybářským náčiním, či v prodejnách zahradního nábytku. Vzhledem k charakteru a malému množství specializovaných prodejen s kempinkovým nábytkem v jednotlivých krajích, je obtížné smysluplně a efektivně zmapovat tuto oblast. Díky tomu, že drtivá většina těchto obchodů má i svůj internetový portál, kde uvádí svůj sortiment, lze s použitím internetu zhodnotit stav českého trhu v dané problematice. Kempinkový nábytek je na českém trhu nabízen jen několika výrobci, kteří nejčastěji využívají dvouúrovňové distribuce, kdy prodávají své zboží v maloobchodní síti místního distributora. Výjimkou jsou jen dvě firmy - ze zahraničních je to firma Coleman®, která v ČR zřídila firemní obchod, jak internetový, tak kamenný. Z českých výrobců tohoto nábytku pak jde o firmu Jihokov.

3.1.1. Výrobci kempinkového nábytku na českém trhu Českému trhu s kempinkovým nábytkem vévodí tři značky (Coleman, Oase Outdoors, Manufacturer) a dále se pak objevuje množství méně známých značek, převážně ze zahraničí (Brunner, Crespo, DukDalf, Eurotrail, Lafuma) a z českých jde o Jihokov, či Asset Plast. Podíl těchto značek na trhu je uveden v grafu 1. Bylo vycházeno z údajů nabízeného zboží 37 internetových obchodů, což je pravděpodobně více jak 95% internetových obchodů v ČR nabízejících kempinkový nábytek. Zmapovat podobným způsobem přímý prodej v obchodech by z důvodů uvedených v úvodu bylo více časově náročné, než je rozsah a cíl této práce.

20

% 25 20 15 10 5 0

Obr. 60: Rozkládací set, Fa Brunner VÝROBCI

Graf 1: Podíl jednotlivých výrobců na českém trhu kempinkového nábytku Zdroj: Vlastní zpracování

Zvláštností kempinkového trhu nejen u nás, ale na celém světě, je to, že výrobky jednotlivých výrobců se od sebe téměř neliší, ba co víc, často jsou přímo identické. Liší se jen cenou, potažmo kvalitou použitých materiálů a zemí původu, barevným zpracováním a rozdílným řešením detailů (ovšem ne vždy). Přesto lze jednotlivé firmy rozčlenit, charakterizovat a vyzdvihnout nějaký produkt, kterým se odlišuje od zbytku. Firma Brunner je Italskou společností založenou v roce 1960. Vyrábí nejen kempinkový nábytek, ale i ostatní doplňky pro kempink a karavany. Snaží se produkovat výrobky nevybočující z cenového průměru. Vyrábí především kempinkové židle a stoly, dále pak úložný nábytek, lehátka a kuchyňské skládací stoly. Zajímavým výrobkem této firmy je rozkládací set s netradičním umístěním židliček (obr. 60).

Obr. 61: Set Pack-a-way, Fa Coleman

Coleman je celosvětově uznávanou značkou stavějící na kvalitě a tradici. Byla založena roku 1901 v USA a od roku 1960 se rozšířila i na evropský trh. Firma vyrábí vše pro outdoorové aktivity, od vařičů, horolezeckého vybavení, až po kempinkový nábytek. Ceny této firmy jsou spíše vyšší v porovnání s konkurencí. V nábytku se orientuje na skládací židle a stoly, méně pak na lehátka a přenosné barbecue. Nejznámějším výrobkem je skládací set „Pack-a-way“ (obr. 61). Společnost Crespo je dánská, orientující se spíše na domácí trh. Produkuje pouze židle klasických typů a to v nižší cenové hladině než konkurence, ovšem i v o trochu nižší kvalitě. Dukdalf byl založen již roku 1953 v Holandsku. Soustředí se na nízkou váhu svých jinak cenově průměrných výrobků. Tato firma spolupracuje s výrobci karavanů a obytných aut, vyrábí různé doplňky (například schůdky ke karavanu) a také lehátka, skládací židle a stoly. Zvláštností této firmy je stolek na krátkých nohách (obr. 62). Takovýmto výrobkem nedisponuje jiná firma na našem trhu. Firma Eurotrail je německým zástupcem na našem trhu. Jako jedna z mála vnáší do svých výrobků množství tvarových inovací a snaží se o kvalitní design (obr. 63). To se ovšem 21

Obr. 63: Skládací židle, Fa Eurotrail

Obr. 62: Stolek, Fa Dukdalf

odráží i v ceně. Firma vyrábí i kempinkový nábytek pro děti (např. stolička pro batole). Dále pak produkuje sedací skládací nábytek, skříňové systémy a postele. Jediný český zástupce vyrábějící kempinkový nábytek ve větší míře je výrobní družstvo Jihokov. Bylo založeno v roce 1952 a na kempinkový nábytek se orientuje spíše jako na nábytek pro rybáře, hlavně proto, že tato činnost je u nás velmi populární a ostatní výrobci rybaření moc pozornosti nevěnují. Tento nábytek ale není hlavní činností firmy. Francouzská firma Lafuna založená roku 1930 se pyšní hlavně kvalitou svých výrobků převážně z hliníkových konstrukcí. Vyrábí i jiné výrobky než pro kempink. Skládací židlička této firmy se používá již od 60. let a stala se klasikou (obr. 64, 39). Easy camp je dceřinou společností firmy Oase Outdoors, dánské rodinné firmy založené roku 1984, zakládající si na specializaci výrobků pro rozdílné zákazníky. Pobočka Easy camp se věnuje výrobě a distribuci kempinkového nábytku „pro zákazníky, kteří si nejsou zcela jisti, zda je kempink jejich šálek čaje“. Cenově se dají jejich produkty označit za lehký podprůměr. Kladem firmy je, že se do standardních modelů snaží vnést inovativnější prvky. Firma vyrábí skládací sedací nábytek, lehátka a stoly. Zajímavým výrobkem je model inspirovaný skládací stoličkou „Airbag“ z 90. let (obr. 65).

Obr. 64: Skládací židle, Fa Lafuma

Druhou dceřinou firmou Oase Outdoors je Outwell. Platí pro ni stejné zásady jako pro Easy camp, tj. inovativnost a specializace výrobků, tentokrát pro rodiny, které kempují pravidelně. Její sortiment je taktéž stejný. Firma se navíc může pochlubit vývojovým programem, do kterého jsou zapojeny stovky rodin, které zkouší výrobky značky Outwell. Tato firma přišla jako první s rozkládacím křeslem pro kempink (obr. 66). Posledním a velmi významným zástupcem na našem trhu jsou výrobky s označením Manufacturer. Tato značka sdružuje čínské výrobce dodávající (nejen kempinkový) nábytek na evropský trh. Jedná se o výrobky identické s těmi, které vyrábí ostatní firmy, jen s úpravami vzhledu textilií. To ovšem v oblasti kempinkového nábytku není nic výjimečného ani u evropských výrobců. Objevují se však i originální výrobky, nicméně trochu zavánějící kýčem (obr. 67).

Obr. 65: Křesílko, Fa Easy camp

3.1.2. Druhy kempinkového nábytku dostupné na českém trhu Jak již bylo uvedeno dříve, na českém trhu je jen určité množství výrobků, které vyrábí takřka bez obměn všichni výrobci. Zákazníkovi to sice nedává příliš velkou možnost výběru, ale na druhou stranu se dá trh jednoduše charakterizovat. Kempinkový nábytek dostupný na českém trhu se dá rozdělit do 3 kategorií: •

Kempinkové skládací stoly

•

Kempinkové skládací židle

•

Ostatní kempinkový nábytek

3.1.2.1. Kempinkové skládací stoly Rozměry skládacích stolů jsou různé, nejčastěji se jeden systém vyrábí ve 3 velikostech, kolem 50 cm na 60 cm, pak kolem 70 cm na 90 cm a nakonec kolem 110 (140max) cm na 90 cm. Skládacích stolů se vytříbilo několik druhů: Obr. 67: Set, Fa Manufacturer

22

Obr. 66: Křesílko, Fa Outwell

•

Kempinkové kufry

•

Stoly s pevnou deskou a teleskopicky vysouvatelnýma nohama

•

Stoly s pevnou deskou a sklopnýma nohama

•

Roletové stoly

•

Stoly s nohama ve tvaru „X“

•

Textilní stoly

•

Kempinkové sety – pevné

•

Kempinkové sety - volné

Kempinkové kufry jsou jednoduché stoly se stolovou deskou rozdělenou napůl, jejímž složením vznikne kufr, do kterého se schovají nohy (obr. 68). Jejich váha se pohybuje kolem 6-8 kg, dle velikosti. Jsou populární již od 70. let.

Obr. 68: Kempinkový kufr

Obr. 69: Stůl s teleskopicky vysouvatelnými nohami

Stoly s pevnou deskou a teleskopicky vysouvatelnýma nohama, které se po zasunutí složí pod stolovou desku (obr. 69) váží od 6,5 (velmi malé) do 12 kg dle velikosti. Stoly s pevnou deskou a sklopnými nohami skládanými pod stolovou desku se používaly hlavně v minulosti, ale objevují se i dnes, hlavně kvůli pevné a stabilní konstrukci (obr. 70). Bohužel váha neklesá pod 7 kg a pohybuje se spíše kolem 9-10 kg. Roletové stoly jsou dnes velmi populární, a to hlavně díky tomu, že lamely tvořící stolovou desku umožňují složení stolu do tvaru válce a tím velmi získávají nad ostatními druhy stolů. Skladnost jde ovšem na úkor pevnosti, ale ne nějak kriticky (obr. 71). Další výhodou těchto stolů je nižší hmotnost, a to od 3.5 do 7 kg dle velikosti.

Obr. 70: Stůl se sklopnými nohami

Obr. 71: Roletový stůl

Stoly s nohama ve tvaru písmene „X“ jsou vlastně jen podmnožinou stolů uváděných výše. Tato konstrukce se používá hlavně u roletových stolů, ale jsou i stoly kufrového typu, které tento způsob využívají (obr. 72). Dosahuje se tak větší výšky stolové desky. Váhově se tento způsob nikterak příliš neodlišuje od ostatních. Dalším druhem jsou textilní stoly obdobné konstrukce, jako jsou skládací židle. Jejich výhodou je váha, ale dají se použít jen na odkládání lehkých věcí (obr. 73). Váha kolem 2 kg, velikost kolem 40 cm na 50 cm, větší stoly jsou výjimkou. Skládací set se sestává ze stolu a židlí. Pevné kempinkové sety se skládají do jednoho tvaru, využívají podobného principu jako je kempinkový kufr. Mechanizmus rozkládání umožňuje současné rozložení stolové desky a židlí. Nicméně velikost stolu a židlí je omezená a sezení není příliš pohodlné. Oblíbenost zajišťuje hlavně skladnost a to, že vše je v jednom kuse, jak stůl, tak židle (obr. 74). Základní mechanismus spojení židliček a stolu je vždy stejný, jednotlivý výrobci se liší pouze řešením konstrukce nohou.

Obr. 72: Stůl s nohami ve tvaru

Kempinkové sety volné jsou kombinací kempinkových kufrů, do kterých se schovají židličky nebo lavice (obr. 46).

3.1.2.2. Kempinkové skládací židle Kempinkové židle, které nabízí dnešní trh, vychází z modelů používaných již dříve, hlavně z těch které se vyvinuly v 60. letech. Předpokladem pro kempinkovou židli dnešní doby je skladnost, tedy skládatelnost židle. Vzhledem k tomu, že výrobky jednotlivých firem jsou 23

Obr 74: Skládací set

Obr. 73: Stůl s textilní deskou

téměř identické, lze snadno definovat několik typových skupin produktů židlí, které jsou na trhu: •

Klasické skládací židle vycházející z designu 70. let

•

Režisérské stoličky

•

Trubkové konstrukce s křížením

•

Rybářské stoličky

•

Skládací systém nohou ve tvaru písmene „W“

•

Sedací prvek typu „Airbag“

•

Doplňky

Klasické skládací židle vycházející z designu 70. let jsou velkou částí z nabízeného množství kempinkových židlí. Jde o klasický tvar, kdy jednotlivé firmy upravují pouze vzhled textilie, její uchycení, detail tvaru područek, případně područky chybí (obr. 75). Podle použitých materiálů na konstrukci (nejčastěji hliník a dural) a područky se pohybuje váha mezi 3 a 5 kg.

Obr. 75: Klasická skládací židle

Obr. 76: Režisérská stolička

Obr. 77: Židle s křížením ve tvaru X

Režisérské stoličky, jak můžeme tento typ pojmenovat, jsou užívané v kempinku již od 60. let a k jejich změnám téměř nedošlo (obr. 76). Jednotlivé firmy se liší pouze barvou a kvalitou použité textilie na sedák a opěradlo. Tato stolička je ve formě s područkami nebo bez nich. Váha je průměrně 2,7 kg. I židle z trubkové konstrukce s křížením do „X“ jakožto zavětrováním mezi boční rovnou konstrukcí nohou neprošly od 60. let významnějšími úpravami (obr. 77). Firmy opět pouze mění barvu textilie, materiál na konstrukci a občas dochází k jinému řešení uchycení zavětrování. Váha se pohybuje kolem 3 kg. Klasické rybářské stoličky snad není ani nutné představovat. Objevují se ve variantách s nohou ve tvaru „O“ nebo ve tvaru obráceného „U“. Existují i varianty s opěradlem (obr. 78). V oblasti těchto stoliček se ale objevují i inovativní řešení nohou, např. trojnožka (obr. 79). Opět jsou varianty s opěradlem. Váha je mezi 1 a 2 kg. Nejpopulárnějším řešením dnešní nohy, hned vedle klasických skládacích židlí ze 70. let, jsou skládací systémy nohou ve tvaru písmene „W“, kdy ve složeném stavu má model tvar válce. Tento systém se v Americe objevil již před druhou světovou válkou, ale jeho rozmach nastal až ke konci 90. let. Mezi nohami je napnuta tkanina a vlastní vahou sedícího člověka se stabilizuje rozložená konstrukce. I přes optickou nestabilitu je tento systém ve skutečnosti překvapivě stabilní a pohodlný. Tento systém se aplikuje na různé židle a vznikají další podkategorie. První je dnes již klasický model, existující v modifikacích s nebo bez područek (obr. 80). Váha těchto židlí se pohybuje kolem 2,3 kg. Dále se pak tento systém objevuje u relaxačních křesel (obr. 66) s váhou kolem 5 kg. Je ho možno vidět i u variant křesel s větším sklonem opěráku (obr. 81), jejichž váha se pohybuje mezi 3 a 4,5 kg. Poslední a specifickou variantou je opěrák ve tvaru trojúhelníku, což poskytuje lepší pohodlí než klasický model, ale nepřidává tolik váhy jako model klasických relaxačních křesel (obr. 82). Váha nepřesahuje 4 kg. Zajímavým produktem je sedák inspirovaný sedacím elementem „Airbag“ z poloviny 90. let (obr. 65). Výhodou je nízká hmotnost do 1 kg. 24

Obr. 79: Trojnožka Obr. 78: Rybářská židlička s opěradlem

Obr. 81: Relaxační křeslo

Obr. 80: Židle s křížením ve tvaru W

Obr. 82: Křeslo s opěrákem ve tvaru trojúhelníku

Ke všem židlím výrobci dodávají i řadu doplňků jako jsou polštářky pod hlavu a podnožky, připínací kapsy k bokům židlí a podobně.

3.1.2.3. Ostatní kempinkový nábytek Do této kategorie spadají výrobky, o kterých zákazník nepohybující se kolem kempinku vůbec netuší, že by mohly existovat. Využívají jich spíše karavanisté a lidé, co kempují pravidelně. Přesto míra využití těchto nábytkových kusů u nás je malá, možná tomu bude v budoucnu jinak. Tuto kategorii lze dále rozdělit do 3 podskupin: •

Úložný nábytek

•

Postele a lehátka

•

Kuchyňské stoly a barbecue

Obr. 84: Klasické lehátko

Úložný nábytek se většinou sestává z rámové konstrukce z lehkých trubek (často dural), mezi nimiž je natažena voděodolná pevná textilie. Tyto skříně se vyrábějí všech velikostí, od výšky 50 cm až po 2 m. Objevují se různé variace zpracování vnitřního prostoru, od poliček až po věšáky na oblečení. (obr. 83). Váha těchto skříní se pohybuje v rozmezí od 5 do 10 kg dle velikosti.

Obr. 83: Kempinková skříň

U postelí a lehátek se objevuje několik variant. Jde o skládací rámové konstrukce nejčastěji z duralu nebo hliníku, mezi nimiž je napnuta odolná textilie. Objevují se klasická lehátka (obr. 84), modifikace vojenských postelí (obr. 85) a lehátka (postele), které se dají velmi efektivně složit do tvaru válce, samozřejmě na úkor nosnosti (obr. 86). Váha se pohybuje od 4,5 do 6 kg. Zvláštností této kategorie je houpací rozkládací křeslo (síť) od firmy Outwell (obr. 87). Kuchyňské stoly a barbecue se používají spíše při cestování karavanem a při delším kempování na jednom místě. Barbecue se většinou nedá příliš efektivně složit, nicméně je malých rozměrů a dá se snadno přemísťovat (obr. 88). Rozkládací kuchyňské stoly vychází z obyčejných skládacích stolů, ale jsou složitější konstrukce, často z duralových profilů, a obsahují doplňky pro snadnější používání kuchyňského nádobí (obr. 89). Váhově se pohybují kolem 7 kg.

Obr. 86: Lehátko složitelné do tvaru válce

Obr. 85: „Vojenské lehátko“

Obr. 87: Houpací křeslo, Fa Outwell

3.1.3. Vyhodnocení průzkumu Závěrem lze vyhodnotit, že nabídka českého trhu může konkurovat možnostem, které má zákazník v zahraničí. Je otázkou, zdali je český trh příliš malý pro větší objem a potažmo nabídku zboží. Obchodní a ekonomická strategie nebyla však cílem tohoto průzkumu. Vzhledem k poznatkům získaným během průzkumu, lze předpokládat, že v současné době expanze trhu tímto směrem nenastane. Zklamáním je absolutní nedostatek odlišných výrobků kempinkového nábytku a absence nových, zajímavých a atraktivních řešení, který je také zapříčiněn poněkud pasivním přístupem výrobců.

Obr. 88: Barbecue

25

Obr. 89: Kuchyňský stůl

3.2. Vlastní návrh kempinkového skládacího setu Jedním z cílů této práce bylo vytvořit na základě získaných informací ohledně problematiky kempinku vlastní inovativní návrh kempinkového setu. Navrhnout tedy kempinkový rozkládací stůl a k němu náležité sezení. Důvod k takovému zadání byl prostý. V oblasti kempinkového nábytku nedošlo v posledních letech ke vzniku esteticky hodnotných výrobků s kvalitním designem, i když je tomu současná společnost (zvláště pak lidé, kteří kempují) příznivě nakloněna. S odvoláním na výzkum prováděný Českou asociací nábytkářů se současný zákazník dělí do čtyř skupin, z toho 24 % tvoří lidé se zájmem o moderní design a 22 % tvoří mladí lidé, jež se také zajímají o nové trendy a design. To tvoří 46% skupinu potencionálních kupců pro tento navrhovaný výrobek. Samozřejmě, že čísla obecně uváděná pro nábytek jako celek a u nákupu kempinkového nábytku budou odlišná, ale určitou představu z těchto obecných výsledků lze získat.

3.2.1. Požadavky na výrobek Při zadání práce byly stanoveny určité požadavky (viz výše), které však blíže nespecifikovaly budoucí charakter návrhu. Proto musely být stanoveny další předpoklady, které by zformovaly filozofii tohoto výrobku. Po prostudování historie a zmapování současného trhu, vyvstalo několik problémů, které se tento návrh rozhodl vyřešit. Prvním stanoveným požadavkem bylo, aby návrh nekopíroval stávající produkci kempinkového nábytku a na současné výrobky navazoval jen z hlediska funkce. Vznikl tedy požadavek na netradiční tvar, lépe řečeno, na netradiční způsob skládání, protože u skládacího nábytku ovlivňuje princip, dle kterého se skládá, jeho konečný tvar. S tímto vznikla další podmínka, která se odkazuje na často zdlouhavé a ne příliš šikovné rozkládací mechanismy kempinkového nábytku. Dalším předpokladem tedy bylo vytvořit takový rozkládací mechanismus, který umožní snadné a rychlé rozložení, kdy člověk bude muset vynaložit pouze malé fyzické síly. Důležitou roli při navrhování sehrála taktéž problematika toho, pro kolik osob bude stůl určen. Ze získaných poznatků byl vyvozen závěr, že v naprosté většině kempují dvojice (ať už starší lidé a senioři, či mladé páry) nebo rodiny s malými dětmi (nejčastější průměrný počet členů takovéto rodiny je 4). Kempinkový set tedy musel být použitelný jak pro rodinu, tak vyhovovat dvojicím. Dále následovaly klasické požadavky na kempinkový nábytek: nízká hmotnost, skladnost, lehký transport a v neposlední řadě ergonomie a legislativa. Z legislativního hlediska se kempinkového nábytku týkají normy ČSN 91 3001 (913001), ČSN EN 581-1 (913010), ČSN EN 581-2 (913010) a ČSN EN 581-3 (913010).

3.2.1.1. Shrnutí požadavků na rozkládací kempinkový set •

Netradiční způsob skládání a neotřelý tvar výrobku

•

Rychlé a snadné rozložení/složení

•

Možnost využívat setu i ve čtyřech lidech

•

Klasické požadavky na kempinkový nábytek: nízká hmotnost, skladnost, lehký transport, ergonomie a legislativa

26

3.2.2. Evoluce návrhu a metodika řešení Postup, který byl zvolen u navrhování tohoto výrobku, se skládal v prvé řadě z hledání inspirace pro skládací mechanismus. Vzhledem k tomu, že požadavkem bylo vymyslet netradiční způsob skládání, musela inspirace přijít z oblasti, z které předtím nečerpali výrobci kempinkového nábytku. Přesto její zdroj musel být nějak spojen s prostorem a jeho změnou, skládáním. Poté musela nastat fáze výběru materiálu, kdy materiál by měl splňovat požadavky na konstrukci vycházející z inspirace a neměl by být v rozporu s požadavkem na nízkou hmotnost výrobku. Třetím stupněm bylo vylepšování návrhu jak po stránce funkční, tak estetické. V neposlední řadě muselo dojít ke konfrontaci s ergonomickými zásadami a následné úpravě návrhu tak, aby byl řádně uživatelný. Tato fáze vlastního vývoje návrhu byla nejdelší. Posledním stupněm bylo vypracování počítačového modelu a zpracování výstupů v podobě zjednodušené výkresové dokumentace, skic a vizualizací.

3.2.2.1. Shrnutí stanovené metodiky řešení •

Nastudování problematiky (historický vývoj, současný stav, legislativa a ergonomie), hledání zdrojů pro inspiraci, stanovení základní filozofie a principu

•

Určení materiálu

•

Vlastní tvorba návrhu (přizpůsobení základní myšlenky pro reálné využití, vyřešení konstrukčních problémů, doladění funkční stránky, dořešení návrhu jako celku – sjednocení, korekce s odkazem na ergonomii)

•

Výstup

3.2.2.2. Inspirace – origami V raných fázích navrhování největší roli sehrál požadavek na způsob skládání. Po počátečních marných pokusech najít řešení bylo zřejmé, že krom studia stávajících systémů bude nutné nastudovat i jiné zdroje. Tyto zdroje musely mít něco společného se skládáním tvarů a nakládáním s prostorem. Řešením bylo právě origami – japonské umění skládání papíru. Skládání papíru má v Japonsku dlouhou tradici, ale rozvíjelo se i v jiných zemích. Samotné slovo „origami“ pochází z japonštiny a je odvozené od slov „oru“ (skládat) a „kami“ (papír). Historie origami sahá až do 9. století našeho letopočtu, kdy mělo náboženský podtext. Šňůry papírových řetízků byly zavěšovány v šintoistických svatyních a označovaly hranici, za kterou směl vstoupit jen kněz, později bylo zábavou u císařského dvora a poté se dočkalo úlohy ozdoby u věnovaného dárku. Postupem času se rozšířilo i mimo císařský dvůr. Dnes už se papírové květy i zvířata a jiné miniaturky skládají po celém světě. Nejoblíbenější skládankou je letící jeřáb „orizuru“, který je symbolem klasického „denšó-origami“ a existuje mnoho různých způsobů jak jej složit. Klasické origami jsou skládačky, které se skládají z jednoho kusu papíru bez použití nůžek, lepidla a dalšího zdobení jako je přimalování očí apod. Dnes se toto tradiční skládání moc nedodržuje a spíše se využívá moderní „sósako-origami“. Zde se ponechává velký prostor pro vlastní fantazii. Pro určité skupiny skládaček je typické, že začínají stejnou posloupností kroků. Existuje tedy několik základních typů „základu“. Jsou jimi Složený čtverec, Ptačí základ, Žabí základ a základ Vodní bomby. 27

Při studiu této problematiky vyšlo najevo, že i přes nepřeberné množství nápadů a elegantních řešení pro skládání, existuje v origami jen malé množství principů aplikovatelných na skládání nábytku (hlavně díky faktu, že skládačky většinou pracují se skládáním papíru ve 2D rovině, ne trojrozměrně, jak by bylo potřeba pro řešení kempinkového setu). Inspirace nakonec vzešla právě z jednoho ze základních principů, a to ze základu Vodní bomby (obr. 90). Tento princip se velmi hodí pro řešení kempinkového rozkládacího mechanismu. Zvláště proto, že Vodní bomba se dá opětovně složit do roviny a zase rozložit do tvaru krychle a to pouhým zatlačením na vrcholy složené papírové krychle (obr. 91). Vrchní a spodní strana je rozdělena podle úhlopříček a po zatlačení na vrchol se vzniklé trojúhelníky začnou opět skládat do plochy a tím odtahovat zbylé strany od sebe. Tím se vytvoří krychle. Díky tomu je zaručeno splnění i druhého předpokladu - rychlého a snadného rozložení a složení za použití malé fyzické síly.

Obr. 90: Základ vodní bomby Obr. 91: Fungování mechanismu Vodní bomby

3.2.2.3. Volba materiálu – Karbonový komposit Dalším krokem bylo zvolit materiál. Vzhledem k charakteru návrhu bylo jasné, že materiál bude muset být lehký, pevný a to i za předpokladu, že bude tenký. Volba nakonec padla na karbonový komposit, který je moderním materiálem s fyzikálně mechanickými vlastnostmi odpovídajícími požadavkům, navíc disponuje zajímavým vzhledem a jeho užití v nábytkářství se stává moderním trendem (obr. 92, 93, 94), jde o symbol nové éry nábytkových materiálů. Karbonové vlákno je materiál složený z velmi tenkých vláken (průměr 0,005 mm až 0,010 mm), které tvoří převážně uhlíkové atomy. Ty tvoří mikroskopickou krystalickou mřížku orientovanou podél osy vlákna. Toto krystalické uspořádání tvoří vlákno na svou velikost velmi pevné. Několik tisíc vláken je pak spletených do jedné nitě, která může být použita samostatně nebo spletena do tkaniny. Ty můžou být různých struktur a můžou být kombinovány s polymery a tvořit tak karbonové komposity (používá se také označení karbonem vyztužený polymer). Nejčastěji se jako polymeru používají epoxidy, ale také polyestery, vinylové plasty a nylon. Některé komposity obsahují krom karbonových vláken i další, například kevlarová, hliníková nebo skelná vlákna.

Obr. 92: Stůl, T. Woodgate

Karbonové kompozity mají díky synergickému působení jednotlivých složek vlastnosti pro homogenní materiály nedosažitelné. Jsou lehké, pevné a pruží beze změny vlastností materiálu. Pomocí vhodné skladby materiálu je možné dosáhnout přesně požadovaných vlastností. Také velmi pomalu stárnou, mají příznivé únavové charakteristiky a nekorodují. Schopnost absorpce rázů (pružnost) je možné na rozdíl od homogenních materiálů ovlivňovat úhly nápletů, použitým typem vlákna a skládáním jednotlivých vrstev. Pokud srovnáme poměr pevnosti a váhy karbonového kompositu a ostatních materiálů, používaných souběžně s nimi, vítězí karbonové kompozity zcela jednoznačně. Proto je tento materiál tak oblíbený v letecké, vesmírném a automobilovém průmyslu, strojírenství, motosportu i u armádních výrobků. Nevýhodou je, že při použití kvalitních vláken i matrice a optimální technologie výroby jsou kompozitní materiály podstatně dražší v porovnání s materiály klasickými. Z mnoha druhů karbonových kompositů byli nakonec vybrány dvě varianty. První je využití čistě karbonových kompositních materiálů používaných například ve formuli F1 o tloušťce 1,6 mm. Podobného materiálu využil designér Terence Woodgate u svého stolu, který je 4 m dlouhý se stolovou deskou tlustou jen 2 mm (obr. 92). Druhou možností je komposit podobné 28

Obr. 93: Židle, A. Meda

Obr. 94: Karbonová židle, fa Talon

konstrukce, jako je voštinová deska (obr. 95), s označením „Honeycomb core“. Tento materiál vyráběný v tloušťkách 3-11,5 mm (nakonec bylo rozhodnuto použít tloušťku 8,5 mm na stůl a 4,5 mm na židli) je velice lehký a extrémně pevný. Jde o jádro z polypropylenu (PP) a na něj je připevněn karbonový laminát o tloušťce 0,08 mm. Podobného, ale méně sofistikovaného materiálu využil A. Meda u své židle „lightlight“ (obr. 93). Čistý karbonový komposit je na stejnou plochu cca o 30% lehčí, ale nedosahuje tak dobrých výsledků v oblasti průhybu pod zatížením a absorpce napětí, je ale více odolný proti místní deformaci materiálu. Nicméně oba tyto materiály předčí svými vlastnostmi např. hliník o tloušťce 25 mm.

Obr. 95: Honeycomb core

3.2.2.4. Průběh vývoje návrhu Jak již bylo naznačeno v předchozích podkapitolách, první návrhy nebyly dostatečně uspokojivé. Hledání netradičních řešení sice přineslo několik zajímavých řešení, ale nebyly shledány dostatečně vhodnými pro další postup (obr. 96). Jejich forma byla příliš složitá nebo málo originální. Po nastudování alternativních zdrojů, jakým například bylo nakonec využité origami, vznikl principielní návrh, na kterém se dále pracovalo. Na rozdíl od stávající tendence řešení kempinkového sezení založeného spíše na designu židlí, kdy stůl je až na druhém místě, u tohoto návrhu byl postup opačný. Princip skládání se intuitivně sjednotil s představou stolu a první vyladěný návrh tedy začal vznikat pro stůl. Poněkud netradiční postup, ale pro případ, kdy je účelem vytvořit něco, co ještě nebylo vymyšleno, je potřeba se na problematiku dívat z jiného směru. Základní myšlenka tedy počítala s krychlí, která má ve složeném stavu tvar šestiúhelníku a tlakem na jeho vrcholy se rozloží. Tlak měl být vyvolán v jednom směru o podložku (zem) a v druhém pak lidskou silou (obr. 97). Na základě toho bylo stanoveno, že vrchní plocha, která se skládá dle úhlopříček, bude fungovat jako stolová deska. Krychle by však v rozloženém stavu ležela jednou stranou na zemi, která při kempování není vždy zcela rovná, proto by spodní celá plocha bránila ve stabilitě stolu. Bylo jasné, že samotný princip rozevírání krychle bude fungovat i bez spodní plochy, tedy že k rozevírání bude stačit vrchní (stolová) plocha. Ve složeném stavu návrh nabyl tvaru „domu se sedlovou střechou“. Dále muselo dojít k odstranění přebytečných ploch a dílů, aby nebyla konstrukce příliš masivní a plnila funkční požadavky, např.: pod stolovou deskou musí být místo na nohy pro sedícího člověka. Proto byly odstraněny i boční plochy krychle, které se přehýbaly v polovině. Tyto plochy byly zvoleny kvůli zjednodušení konstrukce, protože se nemusel dále řešit pant a napojení na vrchní, stolovou desku (obr. 98). V tomto systému však byl problém s efektivností rozevírání boků (nohou) stolu. Vrchní část boku, na kterou tlačí rozevíraná svrchní (stolová) plocha se rozevře bez problémů, ale spodní část boků bude mít tendenci zůstat na místě (obr. 99). Proto musel být vymyšlen mechanismus, který by toto napravil. Mechanismus musel být spojen se stolovou deskou, protože ta je iniciátorem celého rozevírání a je taktéž místem, na které působí člověk svojí silou. Dalším problémem bylo, že u nerovného terénu, na kterém se nejčastěji kempuje, není vhodné použít jako nohu delší hranu, ale spíše bod. Tento i předcházející problém vyřešila původně esteticky zamýšlená úprava boku, která upravila tvar ve složeném stavu zpět na šestiúhelník (obr. 100). Došlo k seříznutí boků do tvaru, jaký formovala složená stolová 29

Obr. 96: Vývoj návrhu, hledání řešení

Obr. 97: Základní myšlenka

Obr. 98: Odstranění a boků krychle

Obr. 99: Defekt

Obr. 100: Nový tvar, rozevírací mechanismus

spodního

dílu

deska. Bylo zjištěno, že seříznuté části se dají použít k vyřešení problému s rozevíráním a zároveň ostrý vrchol, který vznikl ve spodní části boční desky, slouží jako opěrný bod (noha). Seříznuté části plochy se tedy ohnou směrem dovnitř stolu, za boční plochu a spojí se tyčí se středem stolové desky. Když se pak tlačí na vrchol složené stolové desky, ta se pohybuje směrem dolů, s ní i tyč tlačí na seříznuté části, které se otevírají a následně posouvají boční plochu ve směru rozevírání (obr. 100). Původně bylo myšleno, že spodní hrana seříznuté plochy bude ležet na zemi a fungovat jako noha, ale po zvážení faktoru nerovnosti terénu, byl seříznutý element upraven tak, že není v kontaktu se zemí a jako noha působí tyč, která byla prodloužena a prochází touto částí. Rozevírací tyče zároveň plní funkci zavětrování. Následně bylo potřeba vyřešit, jakým způsobem budou tyče uchyceny ke stolové desce a spodní části stolu (seříznuté části). Vzhledem k tomu, že tyče se při rozevírání pohybují v místě uchycení všemi směry, první návrhy vedly k použití kloubu. Takový typ kloubu ovšem byl velmi složitý a zabíral by hodně místa. Proto bylo použito jednoduššího způsobu uchycení pomocí kroužků (obr. 101). Ty umožňují pohyb tyče dle požadavků konstrukce. Došlo ovšem ke konfliktu při skládání. Tyče a jejich samotné uchycení bránily ve složení stolové desce, proto musel být způsob dělení desky upraven (obr. 102).

Obr. 101: Uchycení pomocí kroužků

Obr. 102: Dělení stolové desky

Obr. 103: Výklopná stolička

Další otázkou bylo jak využít plnou boční plochu (nohu) stolu. Využilo se hned první myšlenky, která navrhovala výklopnou malou stoličku na odkládání věcí (obr. 103). Po vyřešení těchto problémů se musela vyřešit otázka přenášení. Šestiúhelníkový tvar přímo vybízí k alternativnímu způsobu nošení (obr. 104) a vzniklé díry ve stolové desce se dají použít jako držáky pro krabičky na příbory, solničky a podobně. Po dořešení základního návrhu stolu došlo na řešení konstrukce židlí. Stále nebylo rozhodnuto, zda půjde o pevný set, kdy jsou židle pevně spojeny se stolem, nebo set volný. Nakonec, po mnoha návrzích na vyřešení kempinkové setu jako pevného, bylo rozhodnuto, že lepší bude cesta volného setu. Pro židle se nabízelo jako nejjednodušší řešení adoptovat princip stolu.

Obr. 104: Způsob nošení

Obr. 105: Řešení židle

Vlastní řešení židle je tedy jen zmenšeninou systému stolu. Pro kempinkové židle je však typické, že pro větší pohodlí při sezení mají opěradlo. Proto byl přidán ke konstrukci další plát, který se po rozložení židle otočí a zajistí (obr. 105). Pak došlo k odlehčení konstrukce odebráním přebytečného materiálu z přední a zadní části (nohy) židle. Pro stůl i židle je tedy společný systém skládání. Taktéž je společný i způsob zabezpečení ohybu, tj. použití pantu. Panty používané na tomto výrobku jsou specifické konstrukce. Vychází z možností, které nabízí použitý materiál a inspirace vzešla z lepenkových modelů, které byly v procesu tvorby často vyráběny, aby odhalily nedostatky návrhu. Jednotlivé desky jsou spojeny jen v jedné hraně a to upravenou vrchní vrstvou karbonového kompositu (obr. 106), stejně jako když je potřeba ohnout lepenku (rozřízne se a ohýbá se jen přes krajní vrstvu papíru). Slabost tohoto řešení je v tom, že stolová deska by měla tendenci se v polovině (jediný obrácený spoj) propadat. Proto bylo třeba vyvinout systém podpěry stolové desky. Nejsnazším řešením bylo přidat druhou stejnou desku, horizontálně odzrcadlenou od stolové desky. Ta by se skládala dovnitř a při rozevření by díky obráceným pantům tvořila podporu stolové desce. Aby nepřekážela vnitřnímu rozkládacímu mechanizmu (tyčím), musela být odebrána její středová část (obr. 107). Problémem bylo napojit tuto desku ke 30

Obr. 106: Návrh pantu

Obr. 107: Druhá stolová podpěra

zbytku konstrukce. Bylo rozhodnuto, že na celé konstrukci bude použito stejného principu pantů a proto byl zvolen tento způsob uchycení (obr. 108). Při konkrétním řešení však bylo zjištěno, že efektivnější bude tento systém poupravit, aby svým skládáním méně zasahoval do středu složeného stolu a zároveň podpíral větší část stolové desky (obr. 109). Po celou dobu návrhu byla samozřejmě ergonomie brána v úvahu a přibližné rozměry utvářeny tak, aby byl kempinkový set pro člověka uživatelný. V této fázi však muselo dojít ke korekcím a ověření, že vše má správné rozměry. V první řadě musela být nastudována problematika stolování. Vzhledem k požadavku na skladnost, je potřeba, aby kempinkový stůl měl co nejmenší rozměry a přitom splňoval ergonomická kritéria. Proto byly převzaty nejmenší uváděné rozměry. Pro stolovací místo pro jednoho člověka to je 450 mm na 350 mm, i když rozměr do hloubky není zcela závazný. Z toho byl odvozený rozměr stolové desky na délku min. 900, šířka min. 650. Výška stolu pro stolování je uváděna mezi 630 a 750 mm. Byla zvolena výška 650 mm. Kvůli úpravě rozměrů tak, aby byly zachovány poměrové vztahy návrhu, vznikl matematický model, který na základě vstupních požadavků na rozměry stolu určí ostatní potřebné rozměry (obr. 110):

Obr. 90: Základ vodní bomby

Obr. 108: Pant u stolové desky

Obr. 109: Nové řešení vzpěry

Délka stolové desky b = 1000 mm Výška stolové desky c = 650 mm Délka hrany a = ? Výška ve složeném stavu v = ? Šířka stolové desky š = ? Z geometrické konstrukce vyplývá: a = x√2 ½ b + c = 2x + a ½ b + c = x(2 + √2) (½ b + c) × (2 + √2)-1 = x X = 337,5 mm a = 477 mm v = a + 2x = 1152 mm Obr. 110: Určení rozměrů

š = 2x = 675 mm Z tohoto výpočtu tedy vzešly konečné rozměry stolu uvedené u konečného návrhu v kapitole 3. 2. 3. Poněkud složitější to je u židlí. Židle tohoto setu slouží zároveň jako jídelní židle, křeslo a stolička. Důležitou roli zde hraje sklon sedáku. U křesel se pohybuje od 15 ° do 25 ° a u jídelních židlí od 0 ° do 3 °. Výška sedáku u křesel s nejmenším sklonem je mezi 370 mm až 420 mm, u jídelních židlí to je 420. Výška opěradla je u obou případů podobná, tj. 280 až 600 mm. Nakonec byl vytvořen kompromis se sklonem sedáku 3°, o rozměrech 400 mm na 400 mm, výškou 400 mm a výškou opěráku 380 mm. Sklon sedáku je zabezpečen rozdílnou délkou přední a zadní části židle (obr. 111).

31

Obr. 111: Sklon sedáku židle

Pro rozměry židle bylo použito stejného modelu jako u stolu, s těmito úpravami: B odpovídá hloubce sedáku, tedy 380 mm C odpovídá výšce sedáku, tedy 410 mm Š odpovídá šířce sedáku ostatní zůstává stejné. Z výpočtu vzešly konečné rozměry židle uvedené v kapitole 3. 2. 3.

3.2.3. Kempinkový rozkládací set „Ori“ Jedním z hlavních cílů této práce bylo navrhnout kempinkový set s ohledem na pravidla ergonomie, antropometrie, konstrukčních a technologických požadavků, hygieny a případné legislativy. V této kapitole bude tento návrh představen a detailněji popsán. Finální návrh kempinkového rozkládacího setu byl pojmenován „Ori“.

3.2.3.1. Představení výrobku Kempinkový set Ori je výrobek určený pro páry všech věkových kategorií a rodiny s dětmi, tedy pro lidi, kteří rádi kempují a nebojí se netradičního designu (obr. 112). Nejspíš zaujme více ty, jež používají ke kempinku karavany, obytné vozy a auta. Kempinkový set se skládá z rozkládacího stolu, 4 rozkládacích židlí a řady doplňků. Je navržen tak, aby uspokojil potřeby kempinku, relaxace a stolování. Je oproti ostatním produktům na trhu velmi lehký a jak už napovídá samotný název setu Ori (japonsky skládat), může se pyšnit elegantním, rychlým a snadno obsluhovatelným rozkládacím mechanismem, pro který není potřeba velké fyzické síly ani zručnosti.

Obr. 112: Kempinkový set Ori

Rozkládání židlí i stolů pracuje na stejném principu (obr. 113). Stůl (nebo židle) se postaví spodním hrotem na zem, poté se druhá ruka, která nedrží stůl (židli), vsune do úchytky v boku. Rukou držící stůl za vrchní část se zatlačí do vrchní části směrem dolů a tím se celý stůl rozevře. Ruka v úchytce v boku jen vede rozevírající se stůl (židli). Tento proces by měl trvat 2 až 3 vteřiny a vyžaduje použití pouze malé fyzické síly, protože jako protisíla nepůsobí žádná pružina ani jiný mechanismus, jak tomu často bývá u ostatního kempinkového nábytku. Židli bez problému rozloží i dítě (stůl je ve složeném stavu vysoký, s čímž by mohlo mít dítě problém). Rovněž není potřeba nic zajišťovat. Kempinkový set Ori se rozložením zároveň i sám zavětruje. Základním principem rozkládacího mechanismu jsou tyče, které rozevírají desky stolu. Ve složeném stavu jsou složeny vevnitř stolu nebo židle (obr. 114) a ke konstrukci přichyceny kroužky (obr. 115), které nahrazují kloub, čímž činí konstrukci výrazně jednodušší. U židle se navíc rozkládá i sedák, který se otočí o 180 ° a zajistí se samovýsuvným mechanismem (obr. 116). Ocelová tyčovina se vlastní vahou vysune z pouzdra a navede se do zdvojeného textilního úchytu. Pro větší pohodlí při sezení by se mohlo použít polštáře. Proti samovolnému rozevírání složeného dílu slouží na bocích upevněné pásky s cvočky. Kempinkový stůl Ori však disponuje i řadou funkčních doplňků (Obr. 117). Jedním z nich je sada nádob na koření, sůl a pepř, příbory, květiny či na zavěšení kyblíku na odpad z přípravy pokrmů (viz Příloha). Tato sada se zasouvá do úchytových otvorů ve stolové desce. Lze použít i ucpávky, pokud je zapotřebí rovné desky bez děr. Druhým doplňkem je výklopná Obr. 113: Princip rozkládání židlí i stolu

32

Obr. 114: Uložení tyčí ve složeném stolu Obr. 116: Samovýsuvný mechanismus sedáku

Obr. 117: Doplňky – kořenky, solnička, nádoba na příbory, odpadní koš

Obr. 115: Uchycení tyčí kroužky

33

odkládací stolička uchycená v drážce v boční desce, která se dá použít jako podnožka, nebo na odkládání plynové bomby a podobně (obr. 118). Rozměry stolu kempinkového setu Ori (obr. 119) jsou uzpůsobeny pro stolování i ve 4 lidech. I přes to je ale stůl ve složeném stavu stále skladný a dá se snadno uložit například do kufru auta. Jeho rozměry ho také činí pohodlně přenositelným (Obr. 120). Rozměry v rozloženém stavu: •

Výška stolové desky 650 mm

•

Rozměry stolové desky 1000 mm na 675 mm

Rozměry ve složeném stavu: •

Šířka 675 mm

•

Výška 1150 mm

Rozměry židle kempinkového setu Ori (obr. 122) jsou přechodem mezi relaxačním křeslem a jídelní židlí. Při kempování by mělo křeslo správně fungovat při stolování, ale i při relaxaci. Nemá smysl, aby se používaly dva různé druhy židlí, zvláště když místa není nazbyt.

Obr. 118: Vyklopená stolička

Rozměry v rozloženém stavu: •

Výška sedáku 420 mm - 400 mm

•

Rozměry sedáku 380 mm na 400 mm

•

Sklon sedáku 5°

•

Výška opěradla 380 mm

•

Celková výška 780 mm

Obr. 120: Složený stůl je lehce přenositelný

Rozměry ve složeném stavu (Obr 123): •

Šířka 400 mm

•

Výška 600 mm

Obr. 90: Základ vodní bomby

Obr. 90: Základ vodní bomby

Další rozměry lze nalézt v přiložené výkresové dokumentaci. Kempinkový set je zhotoven z desek karbonového kompositu s označením „Honeycomb core“ o tloušťce 8,5 mm, které jsou spojeny speciálním pantem (obr. 124). Tento pant je bezúdržbový a vysoce pevný. Jde vlastně o celistvou vrchní vrstvu kompositu, která spojuje jednotlivé desky stolu (židle) a v místě styku desek se ohýbá. Tloušťka této vrstvy je 0,02 mm, což je zároveň i vůlí mezi deskami, s přídavkem 0,005 mm kvůli neideálnosti vlastního ohybu (materiál se nikdy neohne s nulovým rádiem). Vzhledem k většímu zatížení pantů mezi stolovou deskou a bokem by měla být tloušťka vrchní ohýbané vrstvy o 10-15 % větší. Pro navrhované řešení to tedy je 0,025 mm. Všechny tyto údaje jsou však stanoveny na základě teoretických poznatků a konečná tloušťka vrchní vrstvy by se musela vyzkoušet na prototypu. Vertikální stabilita spoje je zabezpečena tloušťkou kompositu (desky se o sebe navzájem opřou). Protilehlé desky jsou navíc opatřeny kulatými výstupky a dírami, jež zajišťují i stabilitu horizontální (obr. 125). Kulatý tvar těchto výstupků usnadňuje navádění do protilehlých otvorů. Počet výstupků a případné zkosení dotykových hran kvůli vůli pantu by se opět muselo upravit podle prototypových zkoušek, ale na základě získaných poznatků 34

Obr. 90: Základ vodní bomby Obr. 90: Základ vodní bomby Obr. 90: Základ vodní bomby

Obr. 119: Rozložený stůl kempinkového setu Ori

Ů

Obr. 124: Pant

Obr. 122: Rozložená židle

Obr. 125: Zajišťovací výstupky

Obr. 123: Složená židle

35

o konstrukci a materiálu by mělo být navržené řešení dostačující. Stolová deska je navíc podepřena druhou rozkládací deskou (obr. 126), která zajišťuje, že se stůl nezlomí v půli a zpevňuje konstrukci stolové desky a stolu celkově (u židle je to takto se sedákem). Podrobnější rozkreslení konstrukce lze nalézt v přiložené výkresové dokumentaci. Hustota tohoto materiálu „Honeycomb core“ je 408 kg/m3. Po výpočtu: •

Pro stůl m = 4,85 kg

•

Pro židli m = 1,15 kg

Dalším materiálem použitým na kempinkovém setu Ori je dural. Ten je použit na zavětrovací rozevírací tyče. Tyče jsou duté o vnějším průměru 10 mm a vnitřním průměru 8 mm. Tyto čtyři tyče váží dohromady 0,3 kg.

3.2.3.2. Shrnutí technických parametrů kempinkového setu Ori Stůl (obr. 127, 128) •

Rozměry (šířka na délku na výšku): 675 mm na 1000 mm na 650 mm

•

Rozměry ve složeném stavu (šířka na výšku na tloušťku): 675 mm na 110 mm na 35 mm

•

Hmotnost: 5,15 kg

•

Materiál: karbonový komposit typu „Honeycomb core“ tloušťky 8,5 mm

Obr. 126: Stůl, pohled zespodu

Židle (obr. 129, 130) •

Rozměry (šířka na délku na výšku): 380 mm na 400 mm na 420 mm bez opěradla, 780 mm s opěradlem

•

Rozměry ve složeném stavu (šířka na výšku na tloušťku): 400 mm na 600 mm na 26 mm

•

Hmotnost: 1,45 kg

•

Materiál: karbonový komposit typu „Honeycomb core“ tloušťky 4,5 mm

Další použité materiály: dural (rozkládací tyče a kroužky na uchycení rozkládacích tyčí).

3.2.3.3. Ekologie a likvidace Na základě zjištěných poznatků můžeme říct, že kempinkový rozkládací set Ori je díky použitým materiálům velmi šetrný k životnímu prostředí, nedochází k únikům škodlivých látek do ovzduší a ani jeho výroba extrémně nezatěžuje životní prostředí. Karbonový komposit stárne a degeneruje velmi pomalu, takže životnost výrobku je velmi vysoká. Při jeho případné likvidaci se dá karbonových kompositů dále využít.

Obr. 127: Stůl, pohled zepředu

36

Obr. 128: Stůl, pohled z boku

Obr. 130: Židle, pohled zepředu

Obr. 129: Židle, pohled z boku

37

4. Diskuse Jak již bylo naznačeno v předchozích kapitolách, pro problematiku kempinkového nábytku existuje jen velmi málo literatury a odborných studií. To může být způsobeno tím, že kempinkový nábytek není primárním vybavením při kempování a tudíž se může zdát, že jde jen o malou a málo využívanou skupinu nábytku, kde není co ke studiu. Dalším faktorem je pravděpodobně relativně krátká doba existence moderního pojetí kempinku jakožto rekreace, potažmo tedy i nábytku, který se při kempování používá. Proto nelze tuto práci srovnat s obdobnou studií na toto téma. Při hledání podkladů pro tuto práci bylo nastudováno velké množství literatury o designu, což se ukázalo jako velmi neefektivní z hlediska získání informací k tématu a bylo by lepší, kdyby se dříve začalo využívat alternativních zdrojů v podobě dobových fotografií, tematických časopisů a kontaktu se zahraničními kempinkovými kluby. Tyto zdroje by se mohly zdát nevěrohodné, a proto muselo být shromážděno velké množství informací, aby se správnost získaných informací potvrdila, takže lze tyto zdroje označit za vyhovující. Jedním z největších podmětů k diskusi je fakt, že průmysloví designéři se této oblasti nábytku vyhýbají. Bylo tomu tak v minulosti a je to i novodobým trendem. Je sice pravda, že některé výrobky od známých designérů se používají i při kempování, nicméně téměř s jistotou lze prohlásit, že nevznikaly s cílem být kempinkovým nábytkem. Možná se zdá být potencionální skupina příliš malá, možná převládá domněnka, že u kempinkového nábytku bylo již vše vymyšleno. Ano, je pravdou, že většina návrhů konstrukcí a principů používaných u kempinkového nábytku vznikla již před více jak 40 lety, ale je tomu opravdu tak? Nebo jde spíše o nemoc doby, kdy panuje všeobecné přesvědčení, že nic nového se již nedá vymyslet a je lepší jít cestou variací zaběhnutých principů? Zajímavou otázkou je také to, proč výrobci kempinkového nábytku mají tak podobný sortiment. Nejpravděpodobnějším důvodem je asi absolutní absence patentů na tyto výrobky. Vzhledem k vývoji ve společnosti a rozvojem designu, který se snaží expandovat do všech oblastí průmyslové výroby, lze ale prohlásit, že moderní zpracování, konstrukce, vzhled a design se celkově stávají žádaným artiklem a nastává tedy i příležitost vnést inovativní návrhy do tohoto pole. Tato příležitost bude dříve či později objevena a i v oblasti kempinkového nábytku začnou vznikat nová řešení. Zatím sice nevznikl žádný ryze kempinkový návrh s kvalitním designem, ale to byl o důvod víc proč zvolit toto zadání práce. Díky snaze vytvořit inovativní věc, byl při návrhu skládacího setu zvolen postup, který je částečně v rozporu s historickou vývojovou tendencí. Kempinkový nábytek vždy zastupovaly spíše židle a jejich mechanismy byly důmyslnější než ty u stolů. Tato práce nejdříve tvoří stůl a poté teprve židli. Tento přístup však umožnil oprostit se od klasického pohledu na věc, což je v práci designéra nelehká, ale velmi důležitá věc. Samotný návrh se nedá příliš srovnávat s ostatními produkty podobného zaměření. Od klasických kempinkových setů se liší rozkládacím systémem i materiálovým zpracováním. Právě u něho ovšem nastaly jisté konstrukční a principielní kolize, které se museli řešit. Objevila se druhá varianta krom materiálu „Honeycomb Core“. Další zvažovanou variantou bylo použití bezjádrových (čistých) karbonových kompositů o tloušťce 1,6 mm. Princip pantů by zůstal stejný, ale došlo by k úpravě konstrukce, kdy by se vnější materiál na konci jednotlivých desek ohýbal o 90°. Touto úpravou by se zabezpečila větší tuhost materiálu 38

a zároveň vztyčné plochy pantů jednotlivých desek. Případná nedostatečná pevnost a tuhost materiálu by se dala vyřešit žebrovými výztuhami desek. Odhadovaná váha s použitím tohoto materiálu o hustotě ρ = 1,7 g / cm3 (1700 kg / m3) by byla do 4,5 kg u stolu a do 1,75 kg u židle. Tento progresivnější návrh však vyvolává příliš mnoho technických otázek, kvůli kterým by se musela problematika těchto kompositů nastudovat do větší hloubky, nejlépe ve spolupráci s odborníky na tento druh materiálu specializovanými. Zajisté by se muselo ve větší míře pracovat i s prototypy. To by ale překročilo určený rozsah a cíl této práce. Jedním z nejzajímavějších a nejinovativnějších konstrukčních detailů použitých na návrhu kempinkového setu je právě řešení pantu mezi jednotlivými deskami. Jeho princip byl promyšlen a prodiskutován, ale jeho správná funkce by se pro jistotu měla odzkoušet. Pokud by se však na prototypu ukázalo, že tento typ pantu nelze použít (ať už jen pro jedno určité místo, či celkově), šlo by použít alternativního řešení pantu, protože opracovatelnost kompositů je velmi dobrá a zabudování kování by nebyl problém. Nicméně by tento postup částečně narušil jednoduchost a eleganci spoje a celkového návrhu. Z hlediska materiálu použitého na tento návrh, lze kempinkový set Ori srovnat s několika dalšími výrobky, jako je například stůl F1 od designéra Terence Woodgate, nebo židle lightlight od A. Medy. Tyto návrhy mají společné to, že se snaží vystavit na odiv extrémní vlastnosti karbonového kompositu, jde o „návrh pro materiál“, ne „materiál pro návrh“, jak tomu je u této práce. Karbonový komposit je pro kempinkový set Ori zvolen, protože umožňuje vytvořit požadovanou konstrukci pantů a rozkládání.

39

5. Závěr Tato práce zkoumá a zpracovává problematiku kempinkového nábytku dle zadaného tématu a rozsahu a přichází s vlastním řešením tohoto specifického typu nábytku. Komplexně zpracovaný historický vývoj zmapoval dějiny a ukazuje, že kořeny kempinkového nábytku sahají mnohem dále do historie, než by se dalo čekat. Díky analýze kempinkového nábytku z 20. století bylo posléze po vypracování průzkumu současného českého trhu s kempinkovým nábytkem, jakožto další části práce, zjištěno, že naprostá většina dnes prodávaných výrobků vychází svoji konstrukcí z modelů z 60. let 20. století a dokonce i starších. Nicméně v posledních letech došlo v tomto ohledu k mnoha inovacím, převážně ze strany doplňků, materiálů a estetiky. Velkým zklamáním byl absolutní nedostatek odlišných výrobků kempinkového nábytku u jednotlivých výrobců a absence nových, zajímavých a atraktivních řešení, který je také zapříčiněn poněkud pasivním přístupem samotných výrobců. Zajímavým zjištěním bylo, že designérská obec nevěnuje kempinkovému nábytku výraznou pozornost. Studie však naznačuje, že by tento stav neměl trvat dlouho. Kempinkový rozkládací set Ori, jenž je vlastním řešením bakalářské práce, představuje inovativní přístup k problematice kempinkového nábytku. Jde o set stolu a čtyř židlí určený pro rodinu s malými dětmi nebo páry. Jeho jedinečný rozkládací systém inspirovaný japonskými papírovými skládačkami origami je velmi snadno rozložitelný a opět složitelný. Set je uzpůsoben tak, aby se dal lehce přenášet, což podporuje netradičně umístěná rukojeť a lehká konstrukce z karbonového kompositu, která zabezpečuje i vysokou pevnost a trvanlivost výrobku. Tyto věci činí výrobek lehce uživatelným a atraktivním pro potencionálního zákazníka. Kempinkový set však není řešen jen principielně, ale i v detailech. Na celém výrobku je použit jeden druh speciálního pantu, který vychází z vlastností karbonových vláken a kompositů a činí jednotlivé spoje efektivními, jednoduchými a snadno udržovatelnými. Dále výrobek obsahuje řadu funkčních doplňků, které usnadňují a zpříjemňují samotné kempování. Závěrem lze konstatovat, že i přes nedostatek studijních materiálů došlo k naplnění předsevzatých cílů této bakalářské práce.

40

6. Summary This bachelor thesis examines and processes the camping furniture issue, as for engaged theme, and comes with camping folding set design. Complexe research of historical developement shows that basics for camping furniture were set in distant past, which is quite suprising. Thanks to analysis of camping furniture used in 20 th century and current czech market situation, was discovered that majority constructions of products sold nowadays are the same as those used in 60´s and even older. Nevertheless, lots of inovations were made in past few years, especialy in field of materials, esthetics and accessories. Absolute absence of different stock of camping furniture manufacturers and no new, or at least nonconventional designs, were a great disappointment. This is also caused by manufactures themselves and their passive attitude. Interesting outcome was fact, that designers do not pay much attention to the field of the camping furniture. But this will propably not stay for long. Camping folding set „Ori“ is the main part of this bachelor thesis. The thesis shows an inovative way, how to look at camping furniture issue. This set consists of one table and four chairs. It is meant for families with small children or pairs. Its unique folding machanism (inspired by japanese paper folding techniques called Origami) is easy to set and unset. This camping set is made to be comportably carried. It is provided not only with special placement of hold and light-weight construction made from carbon fibre composite, which provides strenght and durability. All these facts make this product easy to use and very attractive for potentional customer. Details are also very important. There is just one hinge type that uses the characteristics of carbon fibres and composites and makes each and every connection effective, simple and easily maintained. Moreover, design also includes a few accessories to make the camping more comfortable. In conclusion, it can be said, that despite of lack of study materials, the aims of this bachelor thesis were reached.

41

7. Použitá literatura BYARS, M. The Design Encyclopedia. 1. st Edition. London : Laurence Ming Publishing, 2004. 832 s. BRUNECKÝ, P. Dějiny a bydlení. 1. vydání. Brno: MZLU v Brně , 2003 235 s. CIMBUREK, F., HALÁK, J., HERAIN, K., WIRTH, Z., KARÁSKOVÁ, D. Dějiny nábytkového umění I. 1. vydání. Praha : ARGO, 1995. 439 s. EISELT, J. Sport a camping. 1. vydání. Praha : F. Topič, 1929. 73 s. KANICKÁ, L. Design nábytku v současném světě. 1. vydání. Brno : ERA group, 2007. 120 s. KARÁSKOVÁ, D. Dějiny nábytkového umění IV. 1. vydání. Praha : ARGO, 2001. 421 s. KLIMEŠ, L. Slovník cizích slov. 3. vydání. Praha: SPN, 1985. 816 s. KOLESÁR, Z. Kapitoly z dějin designu. 1. vydání. Praha : Vysoká škola umělecko-průmyslová v Praze, 2004. 167 s. MARINIER, C. Le Caravaning. 2. vydání. Paris : Librairie Larousse, 1967. 413 s. MAYER, O., POLSTER, B. A-Z Moderního designu. 1. vydání. Praha : Slovart, 2008. 353 s. PELCL, J. Český design 1995 - 2000. 1. vydání. Praha : Prostor, 2001. 234 s. TOGNER, M. Historický nábytek. 1. vydání. Brno : Dard, 1993. 158 s. WӧHRLIN, T. Nábytkové slohy od antiky po současnost. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, 2008. 224 s. Katalog výrobků pro stavební část staveb - Nábytek. 1. vydání. Praha : ČSVA, 1986. 87 s. Encyklopedie nábytek – úplný a vyčerpávající průvodce historií nábytku. 1. vydání. Praha : Svojtka, 2008. 448 s. AMERICAN CAMPING ASSOCIATION . The History of the Organized Camp Experience. [online]. [cit. 6. 4. 2009]. Dostupné z: ČESKÁ ORIGAMI SPOLEČNOST. Origami. [online]. [cit. 3. 4. 2009]. Dostupné z : WIKIPEDIA, THE FREE ENCYCLOPEDIA. Camping. [online]. [cit. 7. 3. 2009]. Dostupné z:

42

8. Příloha – technická dokumentace a obrazová příloha

43