Barbora Kocánová 2004, Siena
Kateřina Sienská a Bernardin ze Sieny
Kateřina Sienská Následující slova budou patřit Kateřině ze Sieny, patronce Itálie, druhé patronce Říma, patronce pradlen, umírajících a dominikánských terciářek, pomocnici proti moru a proti bolestem hlavy. Ženě, která prý byla malé postavy, ale velká duchem. Italové ji zvou „největší ženou křesťanstva“. Kateřina Sienská se narodila roku 1347 jako 24. dítě v barvířské rodině Benincasů ze Sieny. Ve svých 6 letech měla první vidění, po němž zasvětila své panenství Kristu. Při této první vizi Kateřina spatřila Krista převlečeného v papežském oděvu a obklopeného sv. Petrem, Pavlem a Janem. Toto vidění mělo velký vliv na její pozdější zdůrazňování spojitosti Krista a papeže. Ve 12 letech se Kateřina měla provdat, ale sňatek odmítla. V 18 vstoupila k dominikánským terciářkám v Sieně. Za celý svůj život se nenaučila pořádně psát, a přesto je titulována doctor ecclesiae, učitelkou církve, a přesto je autorkou 381 dochovaných dopisů, jež dnes patří mezi největší literární i duchovní poklady, a Dialogu, spisu, který je výrazným svědectvím mystické teologie, shrnutím Kateřinina učení. Obzvláštní úloha Kateřiny ze Sieny v dějinách církve spočívá v tom, že (vedle Brigity Švédské) vystupovala jako rádkyně papeže Řehoře XI. a že docílila toho, aby se papež navrátil z Avignonu do Říma. V jejím životě (dlouhém 33 let, tj. stejně dlouhém, jako byl život Kristův) lze spatřit tři etapy: první etapu, již Kateřina strávila se svou rodinou, druhou od přijetí roucha dominikánských terciářek a konečně třetí, poznamenanou kontakty s papežem Řehořem XI. První etapa tedy končí vstupem mezi dominikánky, přechodem od vita contemplativa k vita activa, kdy Kateřina zahájila charitativní činnost. Ve 21 letech Kateřina dosáhla v samotě mystického zasnoubení s Kristem, během něhož jí Kristus vyňal srdce z těla a daroval své. Během následujících let se Kateřinin mystický život ještě prohluboval. Mj. měla Kateřina také schopnost přesvědčovat ostatní k víře, a proto se při ní brzy vytvořila skupina řeholníků a laiků, mužů i žen. Jednoho z nich si Kateřina později zvolila za sekretáře a tomu diktovala své dopisy. Ve 27 letech v Pise před výjevem Ukřižování obdržela stigmata, jež skrývala až do své smrti. Ve třetí fázi svého života se Kateřina začala zajímat o církevně-politické problémy v Sieně a ostatních toskánských městech, začala si dopisovat s různými významnými osobnostmi té doby. 1376 jela do Avignonu, kde byla přijata papežem. V jejích čtrnácti dopisech adresovaných papeži stojí v popředí 3 témata: návrat papežské kurie do Říma, 1
vyzývání ke křížové výpravě a nutnost církevní reformy (tj. především návrat k morální čistotě a prvotní chudobě). Její dopisy jsou směsicí proseb a naléhání, Kateřina se v nich staví do role Boží poselkyně, proto má odvahu tak energicky naléhat na reformu. Roku 1377 se skutečně Řehoř XI. navrátil do Říma a když v roce 1378 vypukl západní rozkol, postavila se Kateřina na stranu právoplatného papeže Urbana VI. Na jeho přání pak také přesídlila do Říma, kde až do konce svého života usilovala o jednotu církve. Někdy v té době vznikal již zmiňovaný Kateřinin spis Dialog o Boží prozřetelnosti. Impulsem k jeho napsání byl obzvlášť silný mystický zážitek, o němž podává zprávu Kateřinin životopisec a současník Rajmund z Capuy: „Asi dva roky před smrtí jí byla pravda z nebes zjevena s takovou jasností, že Kateřina byla puzena písemně ji zaznamenat pro ostatní. Požádala své sekretáře, aby jakmile uvidí, že se dostala do extáze, zaznamenali vše, co bude říkat. Tak byla v krátkém čase sepsána kniha obsahující dialog duše se samotným Pánem, v němž klade Pánu čtyři otázky1 a Pán jí odpovídá a osvětluje jí mnohé užitečné pravdy.“ Kateřina Sienská zemřela 29. dubna 1380. Místem jejího posledního odpočinku je dominikánský kostel Santa Maria sopra Minerva v Římě (u Pantheonu). Lebka je v Sieně. Za svatou byla prohlášena papežem Piem II. již v roce 1461. Od 1939 je spolu s Františkem z Assisi patronkou Itálie. Papež Pavel VI. ji 4. října 1970 navíc jmenoval církevní učitelkou. Poselství Kateřiny Sienské nespočívá v genialitě nebo originalitě nauky, neboť ta nevychází z žádných rozumových spekulací, ale v dokonalé jednotě nauky a mystiky, kontemplace a aktivity (tedy hodnot, které dnešní svět odděluje). Teologie u Kateřiny Sienské vychází z hloubky vnitřní modlitby a kontemplace. Centrálním pojmem učení Kateřiny Sienské je Pravda. Bůh je „první sladká pravda“, jedině jeho skutečné, pravdivé poznání umožňuje skutečnou lásku k němu. Pravda a láska tvoří jednotu, jež dojde dokonalosti na věčnosti. Znázorňování: v šatu dominikánských terciářek (dlouhý bílý oděv s černým pláštěm), často drží v ruce srdce, lilii, kříž nebo knihu, nebo je zobrazována při péči o nemocné. Prameny:
Legenda maior od Rajmunda z Capuy (1385-9) Legenda minor od Tomase Caffarelliho (z poč. 15. století) Miracula florentského anonyma (v oběhu od 1374)
Použitá literatura: Svatá Kateřina Sienská, Dialog s Boží Prozřetelností, přel. I. Hlaváčová, Praha 1998. Lexikon des Mittelalters, CD-ROM-Ausgabe, Verlag J. B. Metzler 2000. www.heiligenlexikon.de
1
Jde o čtyři prosby Kateřiny: prosbu za sebe samu (Kateřina prosí, aby směla trpět pro smíření za hříchy), prosbu o reformu církve, prosbu za celý svět, zejména za vzpurné křesťany, prosbu k Boží Prozřetelnosti o to, „aby na vše, především na jeden případ, shlédla svým dobrotivým pohledem“. Viz úvod E. Fuchsové a P. Mareše ke knize Svatá Kateřina Sienská: Dialog s Boží Prozřetelností, Praha 1998, s. XI.
2
Fra Bartolomeo (1472 - 1517): Mystická svatba Kateřiny ze Sieny
3
Bernardin Sienský Ve stejném roce, kdy zemřela Kateřina Sienská, se narodil další významný světec, Bernardin Sienský, a to nikoliv v Sieně, ale v městě Massa Marittima. Po smrti svých rodičů, šlechticů, žil u svého strýce v Sieně, kde po tři roky studoval kanonické právo. V té době (1400) propukl v Sieně mor a Bernardin se věnoval péči o nakažené morem. Zkušenosti, jichž nabyl tváří v tvář smrti, ovlivnily celý jeho život. Vstoupil do františkánského řádu, roku 1404 byl vysvěcen na kněze a žil v odlehlém klášteře v horách. Svatý Bernardin se přiklonil k větvi observantů, kteří se snažili o reformování řehole sv. Františka, a vedle sv. Jana Kapistrána2 se stal jedním z nejvýznamnějších reformátorů menších bratrů. Roku 1415 byl Bernardin postaven na vrchol toskánské a umbrijské Observance a mezi lety 1438-42 byl generálním vikářem italských observantů. Svatý Bernardin však proslul především jako kazatel, během své kazatelské činnosti procestoval celou střední a severní Itálii. Jednou měl kázat v Sieně a dozvěděl se, že se místní obyvatelé příliš věnují hře v kostky a karty. Bernardin kázal proti hazardním hrám prý tak dojímavě, že Sienští snesli karty a kostky na jednu hromadu, a tu spálili. Někdo však začal naříkat, že bude bez peněz, protože se dosud živil výrobou hráčského náčiní. Bernardin mu navrhl, že by mohl vyřezávat desky se jménem "Ježíš". Tato událost ilustruje mj. skutečnost, že svatý Bernardin byl významným propagátorem užívání monogramu IHS, obvyklého u dominikánů a františkánů. K šíření úcty k Spasitelově jménu míval Bernardin na kazatelně ozdobnou okrouhlou desku, na níž se nápis "IHS" leskl ve svatozáři. Tento emblém je dodnes hlavním atributem sv. Bernardina. Bernardin psal monogram IHS nejen na tabulky, ale i na průčelí veřejných budov. Právě pro šíření úcty ke jménu Ježíšově byl později sv. Bernardin nařčen z hereze3. Hájil jej Jan Kapistránský. Papež Martin IV. Bernardina vysvobodil a nabídl mu biskupství v Sieně.4 Bernardin tuto i všechny pozdější nabídky odmítl, dávaje přednost kazatelské dráze. Mší svatých sloužených svatým Bernardinem v Sieně se zúčastnil také král Zikmund, který Bernardina pozval na svou korunovaci do Říma. Kázal jednoduchým a srozumitelným jazykem (prý kázal v místních dialektech) plným příběhů a odboček, především o lásce a míru, vystupoval proti lichvě a proti boji mezi Guelfy a Ghibelliny. Od těchto populárních italských kázání se odlišují řeči latinské, které jsou spíše formálními teologickými výklady, sloužícími k objasnění Bernardinova učení. Z postních kázání sv. 2
Roku 1451 přišel sv. Jan Kapistrán do Čech jako apoštolský misionář, aby získal druhou husitskou generaci pro jednotu s církví. Přišel s doprovodem dvanácti bratří observantů. Na Moravě byl úspěšný řadou konverzí, v Čechách se musel omezit na působení v okrajových územích, vstup do Prahy mu nebyl povolen. Avšak oněch asi 12 000 kališníků, které Jan Kapistrán přivedl zpět k plné církevní jednotě, nemělo vliv na celkové sjednocení kališníků s Římem. Jeho význam však spočívá v tom, že k nám přivedl první františkány (observanty), k nimž se přihlásilo mnoho uchazečů. 3 Nařkl jej Manfred z Vercelli, příslušník dominikánského řádu, proti jehož kázání a Antikristu sv. Bernardin vystupoval. 4 Po Martinově smrti však nechal jeho nástupce Evžen IV. Bernardina uprostřed kázání znovu zatknout.
4
Bernardina vyniká především O křesťanském náboženství a O věčném evangeliu. Svatý Bernardin je autorem i mnoha jiných prací – úvah a dopisů o praktické, esketické a mystické teologie, o náboženské nauce, včetně pojednání o Panně Marii a svatém Josefovi či komentáře Apokalypsy. O svatém Bernardinu je možno říci, že obrodil nejen řád svatého Františka, ale i křesťanské kazatelské umění. Během svého života nabyl skutečného vlivu nad italskými městy, právem bývá nazýván apoštolem Itálie. Znázorňován bývá ve františkánském oděvu coby starý muž se silně asketickými rysy. Mezi jeho atributy patří tabulka s monogramem IHS v pravé ruce, v levé ruce mívá knihu s textem. Dále bývá zobrazován se třemi mitrami, odkazem na tři odmítnutá biskupství (Urbino, Siena, Ferrara), nebo s křížem, modelem města, zeměkoulí nebo s holubicí.
5
Freska v bazilice S. Domenico v Sieně z roku 1375, autor Andrea Vanni
6
Socha Melchiora Caffy (1635 - 1667): Svatá Kateřina v extázi
7
