Jižní kříž OBČASNÍK 1. ODDÍLU VODNÍCH SKAUTŮ CHEB ZDARMA, dìti do 11 let 50% sleva
Kapitánské žblebty Milí bráškové,
opět tu máme shrnutí zajímavých událostí, které nás potkaly + události, které nás teprve čekají. 1. V srpnu se Míša zúčastnil Rádcovského tábora sv. Jiří. Kdo pojede příští rok? 2. Bylo: 14.2.04 - Kino: Pán prstenů, 13.15.2.04 - Zdravotnický kurs, 14.3.04 – Bazén, 4.4.04 Odemykání Ohře, 16.4.04 – Kuličkiáda, 17.4.04 - Výprava na kolech, 24.4.04 - KRK ČP Otava, 2.5.04 – Petangue, 8.5.04 - Modrá stuha, 12.5.04 - Květinový den, 22.5.04 - Bambiriáda, 22.5.04 - Grilování – květen, 5.6.6.04 - Kanoe Mattoni, 4.9.04 - ČPV – Úhlava, 5.9.04 Zahajovací schůzka, 28.9.04 - Skok vzad, 27.10.04 - Novýnazeho + oslava oddílový narozenin, 28.10.04 - Zamykání Ohře, 31.10.04 – Bazén. 3. Na skautský rok 2004/2005 byl kormidelníkem posádky Delfínů jmenován bratr Šťoura. 4. V prvních měsících nového skautského roku byla naše činnost částečně omezena díky mému zranění. Tímto se Vám omlouvám. 5. V roce 2005 se opět bude v Plzni konat Západočeské Jamboree. A my se ho určitě zúčastníme. (Účastník musí mít skautský kroj!). Tak s touto akcí předběžně počítejte. 6. V únoru nebo březnu vyrazíme do Prahy na sportovní veletrh Sport Prague a současně se stavíme ve skautské prodejně a půjdeme kupovat skautské košile, tak si začněte šetřit korunky. 7. Dne 7.1..2005 bylo zaznamenáno 1425 přístupů na naše internetové stránky. :-)
Skukum kapitán oddílu
Odemykání řeky bez Poseidona 4. 4. 2004 I tento rok nás čekalo odemykání řeky. Řekli jsme si, že bychom mohli zkusit něco jiného než jen zavolat Poseidona před loděnici, slíbit mu slušné chování na vodě, poděkovat mu a jít si párkrát zamáchat pádlem. Dohodli jsme se, že budeme sjíždět úsek mezi námi velmi známý a oblíbený, ze Šabiny do Sokolova. Jak se naplánovalo, tak se také stalo. Brzy ráno se sešli čtyři dobrovolníci před loděnicí (nevím proč to pořád dělajíJ) a společnými silami začali nakládat pádla a lodě potřebné pro sjezd vody. Po chvíli se dozvídají, že Stanley, který má být na nádraží a má odvést ostatní do Šabiny, zaspal a asi vlak nestíhá. Proto nastal plán B. Skukum nasedl do auta, šlápl na plyn a už byl na nádraží. Tam kluky poučil, kde mají vystoupit a kam mají jít, s hlavou plnou vědomostí odchází do vlaku. Najednou se objevuje Stanley a v poslední minutě dobíhá na vlak. Čtyři dobrovolníci opouští nádraží a míří směrem na Sokolov. Najednou se však objeví myšlenka, že druhé auto, které zůstalo na nádraží, asi není zamčené, a proto se majitel raději běžel ujistit. Ještě, že tak učinil, protože měl pravdu, auto bylo odemčené. Cesta se obešla bez komplikací a konečně jsme dorazili na Šabinu, vyložili jsme lodě a šli se podívat na rozvalený jez. Všimli jsme si také skupinky lidí na druhém břehu, ale nevěnovali jsme jim pozornost. Převlékli jsme se do neoprenů, nasvačili jsme se a čekali na druhou skupinku, až dorazí z nádraží. Když jsme usoudili, že by tu už mohli být, tak jsme jim zavolali. Stanley ve sluchátku vykládal něco takového, že už na nás čekají dlouhou dobu přímo na Šabině. Podíval jsem se na skupinku, která seděla na druhém břehu a najednou jsem spatřil jednu povědomou osobu s mobilem u ucha, ano byl to Stanley. Za pár minut byly u nás a mohli jsme vyrazit, ale nejdříve jsme samozřejmě museli odemknout řeku naším klíčem. Mimochodem jsme zjistili, že kvůli jednomu členovi, který se nedostavil, ale měl, jsme vezli 1 loď navíc. Na vodě nás z počátku čekal ne příliš příjemný volej před Černým mlýnem. Obvykle smrťák, ale dnes rozhodně ne. Teklo přes něj málo vody, a tak se tři odvážlivci na kajacích vrhli přes jez, a dokonce se ani necvakli, moc k tomu ale nechybělo, obzvlášť u posledního jezdce na červeném kajaku. Teď nás čekala příjemnější část cesty, alespoň trochu tekoucí voda. Až do Sokolova jsme se vezli na vlnkách řeky Ohře. Končíme opět pod silničním mostem a čistíme lodě. Stačí už jen lodě naložit a hurá zase domů. Už se těšíme, až budeme v teplých měsících blbnout na řece. Zkušenost pro příště: Stanley nás opět přesvědčil, že se na něj „dá“ spolehnout. Účastníci:Šťoura, Skukum, Veverka, Vašek, Stanley, Kuba
Šťoura
Výprava na Pomeznou Dne 17. dubna jsme na svých věrných kolech vyjeli dobýt bývalou pískovnu u Cetnova. Pět lidí vyráželo z Chebu, jediný já z Pomezí. Všichni jsme měli sraz u Cetnova. V pískovně jsme si před následujícím závodem projeli trasu a pak jsme se zuřivě pustili do jízdy. První příčku jako vždy obsadil Šťoura, následován Skukumem. Potom jsme měli
malou pauzu a mohli jsme volně brázdit písek. Zatímco mí soukmenovci prošoupávali své gumy na písku, rozhodl jsem se zdolat místní skokánek. Tváří v tvář nebezpečí, možná i smrti, jsem se rozjel z vyvýšeného bodu místní přírody. Můj boj se silami přírody, zákony fyziky a s vlastní nešikovností jsem prohrál a z boje jsem se odplazil se zlomenou odrazkou a ohnutým sedlem. To vše nebylo nic v porovnání s mým lýtkem, na kterém se mi formovalo krvavé zranění od ozubeného kola, které připomínalo kousnutí od sedmizubého hada. To ovšem nebylo nic v porovnání se zraněním našeho milovaného vůdce, který si zadřel šlapku do nohy. Jeho naříkání při dezinfekci rány, znějící jako řev orangutana v pralese, vyděsilo všechny ptáky v okolí. Snad i obyvatelé nedaleké chatové osady měli pocit, že se tu vraždí. Dalším cílem naší dobrodružné cesty byla nedaleká Pomezná, což je starý pískový lom. Cesta všem utekla rychle, jen já jsem stále zápasil s důsledky své prohry a nemohl jsem přehodit na těžší převod, takže jsem se málem ušlapal k smrti. V cíli jsme si zaujatě prohlíželi místní hromady písku a samozřejmě fotili. Prošli jsme se, abychom se mohli kochat touto „člověkem nedotčenou“ krajinou. Cesta našich úrazů neznala konce. Michal nezvládl svého dvoukolového oře na vlastní pohon a vlivem zemské gravitace skončil s čumákem na zemi. Lýtko je asi začarovaná partie, protože i Michal skončil s jeho poraněním. Následující hra připomínala Jiráskův román Proti všem, kdy se každý z nás, vyzbrojený třemi koulemi, zarputile a odhodlaně pustil do sestřelování všeho živého kolem sebe. V pozici proti všem jsem se objevil já, když se do mě všichni z nějakého nevysvětlitelného důvodu pustili. Dostali mě, ale hůř na tom byl Šťoura, který na zbytek hry neměl žádné míčky. Zahlédli jsme něco, o čem Veverka tvrdil, že to je jisto jistě ještěrka. Uzemnil ho Skukum, který to ubohé, námi otravované zvíře, identifikoval jako slepýše. Zkoukli jsme zdejší mini vodní elektrárnu a tvrz. Na cestě dál po signálce jsme zabočili na návštěvu k našim „milým“ německým sousedům. Šťoura, nejspíše posílený z domova špenátem, se chtěl po vzoru silného Pepka Námořníka vytáhnout a odtáhnout asi patnácti metrový strom, abychom mohli lépe pozorovat místní potůček. Zdál se být čistý, jen v okolí dvou metrů nebylo nic živého. Na Šťourovo marné snažení jsme se nemohli dívat s klidnou tváří a zatímco jsme se mu potají smáli, Skukum se mu snažil pomoci. Několik málo jedinců se kochalo krásou hradu Höhenberku. Na další cestě jsme se zmohli zdoláváním hrozného krpálu, jen jeden z nás to zvládl bez úhony. Byl jsem jeden z prvních nahoře a Šťoura mě navedl, abych si sáhl na ohradník, leč elektřina v něm obsažená selhala. Na polorozpadlém mostě jsme radši přidali. Šel jsem pro dříví, abych si splnil zapálení ohně. Můj psychický stav byl horší a horší: každé oko koukalo na jinou stranu, obličejem mi škubaly tiky, zuby se o sebe rozbíjely, kolena se třásla. O to víc sladké bylo mé vítězství. Při pohledu na Veverkovy zatočené klobásky se všem sbíhaly sliny takovým způsobem, že mi málem můj ohníček uhasili (ještě, že s námi měl Veverka slitování, rozdělil se a naše chuťové pohárky si velice užily). Zásadním problémem se ukázal radikální nedostatek tekutin. Uhasili jsme plameny, ale ne způsobem „Kluci, domů!“, a dalším cílem naší cesty byla Libá. Hurá, konečně hospoda! Několik z nás se vydalo na průzkum nepřátelského území. Místní osadníci se ukázali velmi mírumilovní a ochotní, takže jsme je nakonec ušetřili. Všichni se pozastavovali nad naší žádostí o tři jablečné džusy. Stejnou rychlostí, jakou jsme nabyli sil, jsme o ně přišli při pohledu na místní kopec u hradu. …., vycházelo z našich úst. S jazykem na vestě a s třesoucíma se nohama jsme dosáhli vrcholu. Skukum, podrážděný nedostatkem vitamínů, si našel záminku pro odreagování při (ne)chtěné zajížďce do jedné zapadlé vísky. Náš smělý a neohrožený vůdce si začal ke konci výpravy stěžovat: „bolí mě zadek (ostřeji).“ Trpěl jsem stejným hendikepem, a než jsem mu to vysvětlil, byl jsem seřván za to, že nesedím v sedle, až se mi zapotácela řídítka. Pak mi dal za pravdu. U Cetnova jsme se rozdělili a tím naše dnešní výprava skončila.
Výprava byla dlouhá třicet šest kilometrů a byla samý krpál, ale pro krásné počasí a výtečnou náladu utekla jako voda. Plni nádherných zážitků jsme dojeli domů a v noci snili o krásně prožitém dni. Výpravy se zúčastnili: Vašek, Michal, Veverka, Šťoura, Kuba a Skukum.
Kuba
Závod o modrou stuhu 8. květen
Květinový den 2004 12. květen Letos se Květinového dne zúčastnilo z našeho oddílu 10 lidiček se třemi kasičkami a pěti sty kytičkami. Za kytičky jsme utržili celkem 10 718 Kč (podrobné částky: 3500,50 + 3359,50 + 3858). Celé naše středisko prodalo 1 200 ks kytiček a vydělalo ????? Kč. Zúčastnili se: Šťoura, Veverka, Michal, Kliďas, Stanley, Kuba, Martin, Vašek , Honza a Kec Všem účastníkům moc děkuji za účast. Pro zajímavost: v roce 2001 jsme měli 300 kytiček a vydělali jsme 6 647,20 Kč. A středisko mělo dohromady 1000 kytiček a vydělalo 24 339,74 Kč. A v roce 2002 jsme měli 500 kytiček a vydělali jsme 10 860,79 Kč. A středisko mělo dohromady 2250 ks kytiček a vydělalo 50 130,38 Kč. A v roce 2003 jsme měli 300 a získali jsme 6300,39 Kč. Středisko mělo dohromady 1000 ks kytiček a vydělalo 22 116,47 Kč.
Vodácký slovník 8. od P do P
Jaroslav Veit – Guma a Pavel Česák porcl
viz porcelán
posádka
potápka
velmi děravá loď nebo přetížená loď
druh lodě
potok
malý vodní tok
topografie
potopení
manévr pro záchranu z vývařiště
technika jízdy
povoda
branka, která se projíždí po proudu
technika jízdy
povodeň
extrémně zvýšená hladina toku
topologie
povodí
oblast okolo toku zahrnující všechny jeho přítoky
topografie
pozdrav zruš
povel ke zrušení vodáckého pozdravu
povel
práh
příčný stupeň na vodním toku
stavba
pramice
vícemístné plavidlo s plochým dnem
prásknutí
viz zvrhnutí
technika jízdy
pravobok
pravá vnější část trupu lodě
část plavidla
profil koryta
řez vodním tokem
profil lodě
příčný řez lodí
propust
část jezu určená ke splouvání
protažení
způsob vedení listu pádla vodou
protiproud
zpětný proud za překážkou
protivoda
branka, která se projíždí proti proudu
protoplazma
nafukovací loď
druh lodě
proud
pohyb vody
topologie
proudění
pohyb vodních částic
topologie
proudící vody
potoky, řeky, náhony a plavební kanály
topologie
proudnice
spojnice částic o stejné nejvyšší rychlosti při hladině
topologie
průjezd
místo vhodné k proplutí
topologie
průrva
úzký průjezd
topologie
druh lodě
topologie část plavidla topologie technika jízdy topologie technika jízdy
Skautský Tábor 2004 Kovářov 3.-10.7. 2004
Celotáborové bodování
Bodování – celotáborová hra
Táborová kronika Sobota 3.7. 2004 – příjezdový den Vstávám v půl čtvrté ráno a pořádně se protahuji, abych zvládl celou cestu až do Kovářova. Ve čtyři hodiny se scházíme na nádraží a čekáme na Stanleyho, který si zapomněl potvrzení od lékaře. Po chvíli je zpět, a proto vyrážíme na vlak. Většina lidí sotva táhne své batohy a krosny, ale po různých výkřicích se všichni dostanou do kupíčka. Ze začátku jsme byli veselí, ale po dvou hodinách se naše ústa nedokázala ani otevřít ani zavřít. Nápady ale neustávaly, a proto jsme začali při jízdě trhat listy. Naše další zábava byla zbavování se přírodních předmětů. Michal se poté snažil vyhodit z okna petku, ale ta ho natolik pocákala, že se rozhodl ji vyhodit. Po dojezdu do Černé v Pošumaví jsme všichni čekali na kola. Chvíli jsme si krátili tím, že jsme hráli hakis (= správně hucky suck) a v tom se ozval Stanley: „To je pro černý! To neumim!“ Nakonec však hrál. Stalo se však něco, co se stát nemělo – hakis zalít na střechu a museli jsme ho sundavat. Kolem druhé hodiny pro nás přijel Skukum, a tak jsme se na kola vykašlali a jeli jsme autem. Po příjezdu jsme si vybalili a seznámili se se zdejší chatou. Skukum nám řekl, co se smí a co ne, jaký je jídelníček, jaké bodování atd. Někteří dělali večeři, jiní dělali nepořádek. Večeře byla opravdu vydatná (špagety). Každý ví, co tím myslím. Poté bylo opět osobní volno a v deset hodin jsme šli spát.
Kuba Pondělí 5.7. 2004 V pondělí jsme vstali trochu se zpožděním v 8 hodin. K snídani byl chleba s paštikou, který jsme si určitě zasloužili, neboť před snídaní se konala rozcvička. Asi půl hodiny po snídani vyjíždíme na válet na kolech. Nejdřív jedem po krásné, rovné asfaltové silnici, kterou Marek se svým silničním kolem po chvilce ocenil, až do Mylné. Z ní, k Markovu zděšení, vede sice nejkratší, ale také kameny a dírami pokrytá lesní cesta. Ta asi po 5 kilometrech ústí u hlavní silnice, 100 m od Světlíku, vesnice postavené na příkrém svahu. Tou někteří proletěli šedesátikilometrovou rychlostí a zastavili půl kilometru za ní. Skukum a další z rodu vedoucích si všimli, že téměř na vrcholu kopečku s 12 % stoupáním, který jsme si tak krásně sjeli, byla odbočka. Nevědělo se stoprocentně, že je správná a ještě se nám ten kopec
nechtěl šlapat, tak jsme si radši najeli takových 5 km. A stoupání stejně bylo, jen ne tak strmé. Výprava byla hlavně o přidání najetých kilometrů na tachometr, protože k cíli – nějakému hradu – jsme se stejně nedostali. Když Skukum usoudil, že se na hrad z důvodů orientace na cestách nepojede, vydali jsme se zpátky. Když jsme se vrátili, byl nám předložen smažený sýr s brambory a polední klid. Zbytek dne jsme strávili u vody, blbli jsme na pramicích a kánoích. K večeři byla čočka s párkem, zájem o čočku opravdu nebyl tak velký, jako o párky. Třetí den končí klasicky večerkou, která se všem o půl hodiny prodloužila.
Autor: ??? Úterý 6.7. 2004 V úterý jsme vstávali v 7:50. K snídali jsme měli vánočku s džemem a kakao. Bylo špatné počasí, proto jsme byli v chatě. Nejdřív jsme měli volno a potom jsme si každý vyráběli vlastní vázaný zápisník. Jelikož pršelo, nemohli jsme jít poznávat 30 rostlin (do etapovky), tak jsme probírali zásady první pomoci. Po hodině přišel Kliďas, Stanley, Šťoura a Skukum, kteří nám řekli, že bude další hra v lese. Měli jsme najít v devíti pyramidách postavených z kamene 9 lístečků s naším jménem. Po lese nás honili Nazgůlové, kteří po nás házeli šišky. Po zásahu jsme jim dali 1 život (měli jsme 3). My jsme mohli mít maximálně 3 šišky. Jakmile jsme sejmuli Nazgůla, musel nás nechat utéct. Když jsme se vrátili, byla večeře. Potom bylo osobní volno a večerka.
Marek Středa 8.7. 2004 Středa ráno. K snídani byly corn flakes s mlékem, poté jsme se připravili na výpravu do Českého Krumlova. Autem jsme se dopravili do Černé v Pošumaví, pak vlakem do Českého Krumlova. Ve vlaku jsme potkali týpky, kteří byli zralí na přezhubu. Když jsme přijeli, sešli jsme desetikilometrový kopec J. Dorazili jsme do města a objednali si exkurzi a potom jsme objevili nejlevnější záchod za celé 3 Kč. Pak jsme se šli pobavit tím, jak se kánoisti cvakají na jezu. Když jsme se podívali, koupili jsme si oběd, snědli ho u řeky a šli jsme
na hrad. Bylo to velmi hezké, protože tam byly krásné památky a živí medvědi. Potom jsme dostali rozchod a chodili jsme po městě. Kolem páté nám jel vlak – dvoupatrový. Přijeli jsme unavení, udělala se večeře a menší program a šlo se spát.
Autor:??? Čtvrtek 8. 7. 2004 No, pěkně jsme se vyspinkali a vstávali jsme okolo 7. hodiny. K snídali byl chleba s nugetou a čaj. Chystali jsme se na vodu, dojížděla první várka. Kytička, Michal, Stanley, Honza a Veverka jsme jeli v druhé várce, místem startu byl Vyšší Brod. Tam jsme nafoukli pálavu a Skukum jel dát auto asi o 25 km dál. Mezitím jsme nafukovali pálavu a Michal ji přefoukl. Tam, kde byla záplata, to prasklo. No, Skukum nebyl zrovna nadšen. Takže Michal jel na pálavě s Markem a Martinem a Honzal jel s Kliďasem a Stanleym. No, celá ta jízda byla jedna velká sranda! Párkrát jsme cvakli pálavu a jízda na kanoích byla taky sranda. Když jsme dorazili do cíle, naložili jsme lodě do auta. Někdo jel autem a druhá půlka šla kus cesty pěšky, potom Skukum přijel a odvezl nás domů k obědu. Na vodě byly rohlíky, sejry, chleby a co kdo měl. K večeři byl guláš a celí nažraní jsme měli osobní volno a pak jsme šli unavení spát a vzpomínali na to, jak jsme sjížděli jezy a z pálavy si dělali raft, kde se jelo na pálavě ve 4 lidech. To byla sranda a pak už jen chrrr chrrr J.
Michal Pátek 9.7. 2004 Dnešní den začínal trochu déle, než bylo zvykem, poněvadž se Skukum rozhodl, že nás trochu nechá prospat, abychom byli svěží, protože nás předešlý den, na kterém jsme sjížděli Vltavu, celkem vyčerpal. Původně jsme plánovali noční hru kolem jedné ráno, ale nakonec z toho sešlo, protože večer pršelo. Služba, které velel Stanley vstávala kolem deváté a začala mazat chléb. Stanley probudil zbytek tábora asi po půl hodině. Snídaně už byla připravená, a tak se ani rozcvička nekonala (a taky byla docela zima). Po snídani jsme se jako každý den pustili do bodování úklidu. Já se Skukumem jsme začali v pokoji č.5 (Veverka, Michal, Honza). Zpočátku vše vypadalo uklizeně, ale náhle se vše zvrhlo, když si Skukum všiml skříňky, která byla zamčená a poprosil Michala o klíč. Michal ač nechtěl, předal klíč bodovací jednotce a ta se po otevření skříňky zděsila. Michal tvrdil, že vše je poskládáno. Můj pohled je takovýto: Špinavé onošené ponožky, čistá trička, atd. společně naházené do "trezoru", aby se nedal při bodování kontrolovat. Poté jsme se ještě odvážili otevřít šuplík pod postelí. Hádejte, kdo tam měl strašnej brajgl. No přece Michal. Dále probíhalo bodování v klidu
bez větších ztrát bodů za nepořádek. Dopolední program byl jasný barvení triček. Po úspěšné výrobě deníčků před třemi dny, jsme se pustili do malování na trika, která jsme si povětšinou koupili v Českém Krumlově u jednoho prodejce „originálního zboží“, kterých je v Chebu víc než dost. Kytička dodala folie na stůl, aby si trička zachovala původní barvu, přinesla barvy na textil a štětce a mohlo se začít. Někteří přemýšleli nad motivem pouhé sekundy, jiní téměř celé dopoledne a někdo nedělal nic, protože se snažil dostat z „objetí“ lepicí pásky, aby získal sojový řez, o který se vsadil (že jo Stanley!). Trička se stále barvila a malovala, ale neúprosně se blížil čas oběda, a tak se vůdce tábora rozhodl, že trička se budou dodělávat i po obědě, a tak se oběd přemístil z jídelny do zasedačky. Po obědě následoval polední klid, během kterého si všichni dodělávali prsteny a trička. Po obědě se šlo k vodě dodělat etapu se sbíráním PETek z vody. Hra se dohrála a většina z nás si chtěla zajezdit ve vlnách, protože foukal skvělej vítr. Sedl jsem si do jedné lodi hned po Skukumovi a projíždím se po Lipně, vlny šplouchají o loď, ptáčkové zpívají, nebo tak nějak to bylo. Vracím se ke břehu a Marek a Kuba se koupou ve vodě. Hrnou se ke mně a hned vím o co jde. Varuju je, že nemám věci na převlečení a že je tam mělko. Kuba to pochopí a jde si hrát dál, ale Marek to asi nepochopil a sedl se mi na záď, loď se zvedla, přišla vlnka a už jsem se koupal v goráčích, v tričku, v kraťasech, zkrátka ve všem, v čem jsem přišel. Ještě štěstí, že jsem si na břehu nechal mikinu. Ale stejně mi nepomohla. Vylezl jsem z vody, vzal si mikinu a kráčel celý mokrý do chajdy, abych se mohl převléci a hlavně pomstít. Hned jak jsem přišel vzal jsem Markovo boty a namočil je do umyvadla, přidal jsem ještě jeho tričko, aby mu to nebylo tak líto. Pak jsem se šel vykoupat a převléci. Za chvíli dorazili i ostatní. Po chvíli jsme všichni měli sraz před domem s kolem. Marek hledal své boty, tak jsme mu poradili, aby nejdřív šel na záchod. Zanadával si a dal si sušit boty na sluníčko. Kliďas a Stanley mezitím, co jsme byli u vody, připravovali další etapu (Rohanští jezdci). Byl to slalom na kole mezi klacky, který všichni zvládli bez újmy na zdraví. Následovalo opět dodělávání výrobků, aby se dali večer ohodnotit. Po večeři jsme v krbu rozdělali oheň a já s Markem jsme si dali sušit boty. Večer se konalo zasedání a závěrečné bodování vyrobených prstenů a deníčků. Po nich Skukum sečetl veškeré body a vyrobil diplomy. Sešli jsme se opět až po setmění, kdy nastalo závěrečné vyhodnocení bodování za tábor. Kytička začala hrát na kytaru a zpívali jsme si písničky do pozdních večerních hodin, někdo však šel spát dříve, aby byl svěží na závěrečný uklízecí den a cestu domů.
Šťoura
Sobota 10.7. 2004 - Závěrečný den Tento den byl budíček poněkud časněji než jindy, zapříčinil to konec tábora a s ním spojen úklid chalupy, která nás ten týden hostila. Službu konal Kliďas. Po budíčku následovala snídaně, vynechala se rozcvička a bodování úklidu, jenž byla složena s corflaků a mléka. Následovala „nejzábavnější“ část a to úklid. Vše bylo o to jednodušší, že si kluci až na jednoho sbalili věci už minulého dne, takže jsme se mohli pustit do úklidu. Asi kolem deváté hodiny bylo vše dáno do původního stavu (někde i do lepšího) a mohlo se začít s oddílovými věci. Vše se začalo srovnávat k obecné libosti, až na pár věcí o které se chtě nechtě musela postarat služba. Asi v půl desáté si skupinka statečných začala skládat své věci do Skukumovo auta a na kolech vyjela, po „krátkém“ čekání na Michala, směr vesnice Hůrka (žel. st. Černá v Pošumaví). Asi po kilometru cesty spad Michalovy řetěz, po té cesta plynula dál přes lesy a kopce (z jednoho se dalo jet až 75 km/h) , skupinu (cca200) motorkářů až do vesnice Hůrka (za 29:36), kde jsme se setkali se Skukumem vyndali si od něj věci, odeslali kola a asi hodinu a půl čekali na vlak. První vlak byl poměrné prázdný, ale postupem doby se začal naplňovat. V Českých Budějovicích jsme přesedli na vlak druhý (někdo si stihl koupit bagetu) a jeli směr Plzeň tentokrát všichni v kupčíku. V Plzni jsme čekal trochu déle a tak jsme mohli nakupovat ve větším měřítku (na prodej byl i pohled s marihuanou, ale nikdo si ho nekoupilJ). Z Plzně jsme bez problémů a bez výluk dorazili do Chebu, kde na členy naší statečné skupiny čekali již rodiče. Nakonec jsme se rozloučili, poté následovalo záhadné vydávání kol a to je konec tábora na Kovářově 2004 Členové statečné skupiny: Honza, Marek, Michal, Martin, Kytička a moje maličkost Stanley. Členové automobilové skupiny : Veverka, Kliďas, Šťoura a Skukum
Stanley
JIŽNÍ KŘÍŽ č. 27. Vyšlo v prosinci 2004. ZDARMA, děti do 11 let 50% sleva Občasník 1. oddílu vodních skautů "JIŹNÍ KŔÍŹ" Cheb E-mail:
[email protected] ; www: jiznikriz.webzdarma.cz Adresa: Václav Dušák – Skukum, Riegrova 15, Cheb 350 02 Tel.: 776 / 234 763