Jižní kříž OBČASNÍK 1. ODDÍLU VODNÍCH SKAUTŮ CHEB. ZDARMA, děti do 11 let 50% sleva

Jižní kříž OBČASNÍK 1. ODDÍLU VODNÍCH SKAUTŮ CHEB ZDARMA, děti do 11 let 50% sleva

Kapitánské žblebty Milí bráškové, opět tu máme nový skautský rok – 2003/2004 a s ním přichází i nové číslo našeho oddílové časopisu. Pokusím se v tomto úvodníku stručně shrnout co nás čeká a nemine a co už nás minulo. 1. V srpnu se Kliďas a Stanley zúčastnili Čekatelského lesního kursu NÁMOŘNÍ AKADEMIE. Na podzim je + Šťouru čekají čekatelské zkoušky. Držme jim palce ať uspějí. 2. Tábor 2004. Na 1. oddílové schůzce (31.8.) jsem nastínil 5. variant jak může vypadat tábor v roce 2004. Budu Vás průběžně informovat, jak se situace vyvíjí. Zde je pro jistotu ještě jednou zmíním: Ø Chorvatsko – z cestovní kanceláří k moři s naším programem Ø sjezd nějaké české řeky Ø sjezd slovenských řek Ø pobyt na skautské základně Kovářov u Lipna – možnost plachtění Ø stálý tábor na nějaké již postavené skautské základně 3. Upozorňuji Vás, že tábora se bude moci zúčastnit jen ten, kdo bude mít minimálně 50% docházku na všech oddílových a družinových akcích. 4. V letošním skautském roce nás opět čeká jedna větší akce – Intercamp 04. Jedná se o mezinárodní setkání skautů. Letos se koná v České republice (u Tachova). 5. Na skautský rok 03/04 byl Šťoura jmenován kormidelníkem posádky Delfínů a Kliďas byl jmenován člunařem posádky Delfínů. Posádku Vyder prozatím povedu sám. 6. V říjnu náš oddíl oslaví již 6. narozeniny coby vodácký oddíl. Jinak bychom slavili letos již 13 narozeniny. 7. V letošním roce se poprvé dva naši zástupci, Šťoura a Skukum, zúčastnili vodáckých závodů – Český pohár vodáků Kanoe-raft-kajak. Umístili se na 131. místě – Skukum a na 165. místě – Šťoura z celkových 325 závodníků v kategorii K1 muži. 8. Dle posledního vývoje Vašich ohlasů to ohledně tábora vypadá na variantu Kovářov u Lipna. (Psáno k datu 15.10.) Skukum kapitán oddílu

Stavba iglů 8.-9.2.2003 Je nás 10 a sedíme ve vlaku a jedeme do Hazlova. Přesněji ke Stenlymu na chalupu do vesničky Táborská - Vlastislav. Tam se také rozmnožíme o další dva účastníky této naší akce. Takže nás bude celých 12 kusů. Cíl akce je vcelku jasný. Postavit co nejlepší iglú a poté v něm v maximální pohodě přespat jednu celou noc. Když jsme dorazili na chalupu, tak jsme si rozložili věci v obýváku a v kuchyni a převlékli jsme se do pracovního. Rozdělili jsme se do dvou skupin po šesti. Jedna skupina (Skunk, Šťoura, Šimi, Kec, Michal a Honza) stavěla iglú na dvoře a druhá skupina (Hynek, Skukum, Kliďas, Stanley, David a Veverka) měla přidělené místo vedle chalupy u vchodu do zahrady. Stavba iglú probíhala celý den za použití všech možných nástrojů – kolečko, lopata, hrábě – s občasnými přestávkami na jídlo a ohřátí. Občas byla práce prokládaná sněhovými a koulovými bitvami. Když se k večeru začalo stmívat, tak bylo postaveno a připraveno ke spaní jen jedno iglú. A to, které stavěla skupina číslo 2. Iglú skupiny číslo 1 jaksi postrádalo dokončení kopule (střechu) a díky tomu, že začalo mrznout, tak ani nešla dodělat. Proto jsme trošku zaimprovizovali a položili jsme na vrchol pár prkýnek a zaházeli jsme je sněhem a bylo hotovo. Kolem 23 hodiny jsme se přesunuli do iglú a šli jsme spát, tedy kromě dvou jedinců, kteří to vzdali a spali v chalupě. K ránu jsme se probouzeli postupně. Podle toho, jak komu byla zima. Poslední jedinci vylezli ze spacáků až kolem 9 hodiny, poté co jsme je usilovně budili. J Po uklizení chalupy a sbalení všech našich věcí jsme se vydali na vlak, a pak hurá domů, kde nás čekali vaničky plné teplé vodičky. J Skukum

Výsadek 2003 12.-13.4.03 Akce s tímto názvem byla určena pro rovery z okresu , ale na konec jsme se tak přimotali (tj. : Kliďas a já Stanley ) Na nádraží jsme se měli sejít nějak kolem půl jedný ( teď po té době to nějak nevím přesně). Balit jsem si začal tak kolem dvanáctý a to jsem ještě nemohl najít spacák. Do Chodový Planý jsme dorazili dejme tomu tak kolem 14.30. No a zbývalo jen dojít nahoru ke srubům na Pístově. Klasický pochod se "skautskou" mládeží, chtěli jsme cestou převrátit

nějakou dodávku atd., ještě nás prohnal šílenej kůň po takovej ohradě s ostnatého drátu, po které jsme si zkracovali cestu. Na srubech jsme byli tak kolem 16.00 a začali jsme se ubytovávat a tak podobně, od této doby do tak dejme tomu 21:00 situaci na místě a v okolí nemohu popisovat, protože účastníci by mohli být zažalováni za propagaci nacismu rasismu atd. . Kolem tý devátý se začalo stmívat a tak vrcholily přípravy vybavení a všeho podobného. Kliďase a mě odvážel na místo Magda (maník s bílou škodárnou). No tak asi půl hoďky nás vozil po okolí se zavázanejma očima a měl šílenou radost, že nevíme kde jsme. Po nějaké době nás vytáhl z toho auta, ať si prej rozvážeme oči a jdeme. Poslední co jsem slyšel a lehce zahlídl, byl zvuk přetáčený škoďárny. Začal pokus o orientaci, který se nepovedl, ono to vypadá lehce najít v okruhu deseti km místo, kde jsme, a ještě když tam teče potok a vedle je louka, no tak jsme šli po silnici vstříc budoucnosti. Následovalo další rozcestí, dokonce se křižovaly dvě cesty v pravým úhlu, ale na mapě nebyly. Zkusili jsme směr a vyšel (kupodivu). Asi tak po dvou nebo třech km byla vidět vesnice - Hostičkov. No a pak nebyl problém z orientovat mapu a tak podobně. Následovaly ještě nějaké další vesnice, na názvy jsi už nevzpomínám. Cestu nám přerušil jen brod, který vedl přes cestu pro auta, vypadal, že ani není hluboký, ale on byl - asi po kolena a ještě omletý od vody, takže si tam Kliďas skoro namlátil. Paradox byl, že vedle toho brodu tam asi 5 metrů vedla lávka. Za brodem byla hájovna, kde měli velkého psa, tak byla velká tipovačka jestli je přivázaný, byl. Nějakým omylem jsme také bloudili a pak už jen návrat, při kterém se nic zvláštního nestalo. Sruby jsme našli podle lampy kterou tam nechali rozsvícenou. Poté jsme byli obdarováni "gulášem", který nám udělal Magda. Ve srubu byla zábava. Ráno jsme s Kliďasem odjížděli kolem sedmi, když jsme odcházeli, tak se akorát probudil Datel a začal do kamen lít benzín a zapalovat ho (asi mu byla zima), a tak jsem rychle vypadl. Klaus nás poté odvez do Chodový Planý za cca 7 a pak jen jízda do Chebu……

Stanley

Oheň 3 orlích per 3. květen 2003

Tak se Kliďas dočkal. Po složení podmínek odborné zkoušky Tří orlích per (24 hodin nejíst a nepít + přespat pod širákem mimo tábor (sám) + od svítání do západu slunce být nepozorován mimo tábor) a po splnění všech podmínek 1. stupně skautské zdatnosti ve stanoveném termínu (31. prosinec 2002) se konal Oheň 3 orlích per. Oheň probíhal v uzavřeném kruhu nositelů této odborky u Poradní skály. Po ukončení obřadu byl Kliďasovi předán odznak, který již v dnešní době hrdě nosí na svém skautském kroji. A otázka na závěr. Kdo bude další??? Skukum

Modrá stuha 2003 Kategorie – Skauti Pořadí

Jméno

1. pokus

2. pokus

1.

Kec

2:40:36

2:40:75

2.

Michal

2:41:71

nejel

3.

David

3:19:90

3:16:40

4.

Šimi

4:26:07

4:24:70

5.

Honza

4:17:04

5:02:14

Kategorie – Roveři a činovníci 1.

Skukum

2:04:11

nejel

2.

Šťoura

2:04:35

nejel

Turnaj v ping-pongu 2003 7. září 2003 Pořadí

Jméno

Body

1.

Simi

10

2.

Šťoura

8

3.

Martin

6

4.

Marek

4

5.

Michal

3

6.

Honza

0

Hl. rozhodčí:

Skukum

Okresní kolo Svojsíkova závodu – Krapice sobota - 10. 5. 2003

Začíná svítat a jakýsi člen našeho oddílu mě zavolal mobilním telefonem, samozřejmě, že jsem ještě spal, ale to mu bylo jedno. O něčem si se mnou povídal a poté jsme už nemohli usnout. Kec se při zvonění mobilního telefonu také zbudil, a tak jsme byli vzhůru já, Kec a Stanley. Povídali jsme si přes Skukumovo stan a toho jsme také zbudili, začal nám nadávat, ať ještě spíme, že nebyl budíček, ale my jsme ho ignorovali. Je sedm hodin a Skukumovi pípá budík. Vylézá ze stanu a začíná počítat do 13, jak je jeho dobrým zvykem. Začala nelidská rozcvička do půli těla a k tomu všemu ji vedl „Velký Šťoura“. Rozcvička byla všestranně zaměřena, od kývání hlavy přes kroužení trupu až k nohám, které si všichni po dlouhé noci protáhli díky dřepům. Následoval běh mezi stany, někteří neviděli šňůrky od stanů, a tak se spíš váleli na zemi, než aby běhali. Rozcvičku jsme zakončili posilováním rukou, neboli „klikami“, abychom byli dobře připraveni na dnešní závod. Skukum nám přikázal, abychom si šli udělat ranní hygienu. Nikomu se nechtělo, avšak pár odvážlivců se našlo. Šel jsem si vyčistit zuby, ale neměl jsem vodu na vypláchnutí, tak jsem si natočil pitnou vodu do kbelíku a z něho jsem si bral do rukou vodu a vyplachoval pusu, zbytek vody (asi půl kýble) mi Skukum vylil na hlavu (opravdu příjemné osvěžení). Po „hijeně“ jsme se začali připravovat na samotný závod, přípravu nám však přerušil nástup, na který jsme museli jít, tam se vyvěsila vlajka a přivítali se závodníci. Při losování pořadí po nástupu, jsem si vylosoval číslo 1. Dozvěděli jsme se také, že nástup hlídky v kroji je v 10:40 a v 11:00 je start závodu. Na bodování kroje a veškeré výbavy jsme si všichni vzali úplně vše, co jsme potřebovali. Panenka, která byla na tomto stanovišti kontrolovala jednotnost kroje (moc se jí nelíbily různě barevné kalhoty, nebo snad kalhoty se záplatami???), ale nakonec jsme nezískali ani jeden trestný bod, dále hodnotila splněné odborky, zde jsme také získali 0 trestných bodů. Poté přišla na řadu výzbroj a výstroj J. Vše co po nás Panenka vyžadovala, jsme měli. Nakonec kontrolovala vybavenost KáPéZetky a družinové lékárny. V lékárně kontrolovala Paralen, ten jsem měli, a v KPZ kontrolovala drobné na telefon, samozřejmě, že někteří 2 jedinci v KPZ drobné neměli, a tak jsme získali 1 trestný bod. Těsně před startem jsme se dozvěděli, že plánované plavání na ostrov, odkud by se signalizovalo, se nekoná. Vystartovali jsme tedy v 11 hodin SELČ. Na prvním stanovišti nás čekala orientace. Zadali nám 3 azimuty a vzdálenosti, podle nich jsme měli do mapy zakreslit stanoviště. Jedno stanoviště jsem zakreslil o 70 m vedle, takže jsme dostali 5 trestných bodů. Zbytek stanovišť jsme si dokreslili a vyrazili dále na signalizaci. Rozdělili jsme se na 2 skupiny, jedna vysílala tento text: “Nazdar hrajme fér jako praví skauti“, druhá skupina přijímala. Po dlouhém úsilí se jim to nakonec povedlo. Dále nás čekalo stanoviště s uzlováním. Po dvou minutách opětovného snažení dostala naše družina dvanáct trestných bodů za to, že nedokázali spojovat uzlovačky mezi sebou. Přiběhli jsme na další stanoviště, kterým byla zdravověda, vylosovali jsme si otázky. Přemýšleli jsme nad nimi a po chvíli zazněla otázka rozhodčího: “A kdepak máte batoh, nebo lékárnu?“, „A sakra,“ hrklo ve mně, „Nechali jsme ji na uzlování, Stanley skoč tam.“ Stanley byl po návratu trochu zpocenej a mimo, to

tedy není divu, že by ošetřoval zlomenou nohu ve stoje, a tak jsme i zde dostali 5 tr. bodů. Na stanoviště č. 6, v lese nás očekávaly otázky, týkající se kroje. Nic zajímavého nás tam nečekalo, ani na dalším stanovišti (Tajná disciplína) se nic nedělo. Sebrali jsme tenisové míčky a běželi k ohni, kde nás čekal Kuba. Poučil nás a my se dali do díla, pracovali jsme jako mravenci, ale nic z toho. Stanley sice oheň rozdělal díky březové kůře, ale k přepálení provázku nám chybělo asi půl metru. Nechtěli jsme dopadnout jako minulý Svojsíkáč, a tak jsme po co nejkratším čase běželi za Kytičkou na kytičky. Nemohli jsme je však najít. Kytička byla schovaná v lese. Uhádli jsme pár rostlin a odpověděli na pár otázek. Byli jsme celkem dobrý. Cestu na další stanoviště jsme si chtěli zkrátit přes vypuštěný rybník. Když jsme došli přibližně do půlky rybníka, začali jsme se bořit do bahna. Řekli jsme si, že když už jsme tak daleko, tak se vracet nabudeme. Honza se zabořil po kolena a musel si vyndat boty z bahna. Doběhli jsme k dalšímu znalostnímu testu. Opět nějaké trestné body z organizace Junáka a hurá ke Skunkovi na tajnou disciplínu (jízda na P550). My jako jediní jsme s pramicí jeli tam i zpět. Sice jsme se zdrželi obracením, ale běželi jsme po lepší cestě, že se nezlobíš Skukume J. Poslední stanoviště jsme měli před sebou. Jen ho najít. „Na pravém břehu rybníka.“ „Kde to jen je?“ „Už aby jsme tam byli!“ „Á, už to vidim, tamhle se někdo hejbe, dělejte, poďte!“ Stanley se chopí pily a s pomocí družiny uřízne kousek špalíku. Teď už všichni sprintují do cíle a rádce Šťoura podává hlášení, že družina číslo 1 doběhla bez ztrát do cíle. Cesta nám trvala asi 2 hodiny a 10 minut. Všichni zmožení cestou si berou ešusy a jdou si pro jídlo. Skukum zahájí oblíbeným:“Hej, rup, mňam, ať už je tam!“ a všichni se pouští s plným nasazením do zdolávání masa s bramborovou kaší. Teď zbývá jen čekat na ostatní hlídky. Doba na čekaní se prodlužuje a tak jsme se rozhodli si ji zkrátit výletem na kole na Ameriku spojeným s koupáním. Já, Stanley, Kec, David a samozřejmě Skukum jako doprovod odjeli z tábora. David, jako zkušený místní hoch nám nabídl několik míst na koupání. Já jsem se rozhodl pro skákání ze stavidla a ostatní se mnou souhlasili. Skukum nám zakázal skákat do vody, prý to tam neznáme. Tak jsem se obětoval a vlezl do mokré vody. Zjišťuji, že je tam hloubka dostačující a tak Skukum povoluje skákání. Nikdo však nechce jít první, a tak se opět Šťoura obětuje a jako první skočí ze stavidla do vody. Následuje mě David a po dlouhém rozmýšlení i Kec. Stanley prý nechce a Skukum taktéž. Dovádění trvá půl hodiny a Skukum rozhoduje, že už by jsme se mohli vrátit. Musí se holt poslouchat. Při zpáteční cestě nás potkává bouřka a tak přidáme na tempu. Vracíme se na tábořiště a stále nějaké hlídky chybí. Povídáme si. Pomalu se blíží večer a s ním představení u táborového ohně. Musíme rychle něco vymyslet, ale nic nás nenapadá. Najednou Kytička přichází s nápadem, že by jsme mohli nacvičit scénku, jak ničíme stany v oddíle. Secvičili jsme scénku, která se odehrává na Západočeském Jamboree v Plzni v květnu 2002. Michal dostal k svačině mastný salám a položil ho na stan. Veverka, jako Skukum Michalovi spočítá, že si ho bude muset koupit za 1200 Kč,--. Tuto scénku jsme nacvičili asi pětkrát a poté u táborového ohně zahráli. Skukum nám po scénce řekl, že všechny scénky budou stejně ohodnoceny. L A my se tak snažili. Táborový oheň hoří dál a někdo u něj i zůstává. Najednou Blanka přichází k tabulce, na kterou se píší výsledky, a píše tam nějaké časy. S napětím jsme čekali, že nás napíše na 4., nebo na 3. místo, protože jsme věděli, že Severce se to nepovedlo, tak

jsme nemohli být poslední, neboli 5. Na 4. místě se umístili chlapci z Aše, takže jsme byli připraveni na místo 3. Ale Blanka na tabuli začala psát jako první písmeno A, další l a to už jsem věděl, že to my asi nebudeme. V duchu jsem se začal radovat. Přišel Kec a začal řvát jako pavián (asi měl radost). Stanley zavolal Kliďasovi a řekl mu novinu, ten byl rád, možná s námi pojede i na kraj. To by jsme jim mohli natřít, když se nám to povedlo, ale nepředbíhejme, uvidíme za dva týdny v Betlémě. Večer si Skukum vymyslel, že mi zapomněl dát hobla k narozeninám, a tak mne vzal se Stenlym, David dělal kozu a Skukum se Stenlym se mnou mávali, byl jsem asi těžkej, když si mně asi dvakrát pokládali na zem, aby si odpočinuli. Ostatní jim nemohli pomoct, protože Veverka „Rambo“ a Kec odešli na bojovku, kterou vymysleli chlapci z Agary. Já s Michalem jsme dostali hobla a všichni jsme zalezli do stanů a odpočívali po namáhavém dni, který nás stál hodně úsilí a energie. Kolem jedenácté hodiny přišel i Kec s Veverkou a všichni ulehli do stanu a usnuli.

Šťoura

Květinový den 2003 14. květen Letos se Květinového dne zúčastnilo z našeho oddílu pouze 7 lidiček se třemi kasičkami a třemi sty kytičkami. Za kytičky jsme utržili celkem 6300,39 Kč (podrobné částky: 2124,60 + 1970,- + 2205,79). Celé naše středisko prodalo 1000 ks kytiček a vydělalo 22 116,47 Kč. Zúčastnili se: 1. kasička – Šťoura, Veverka 2. kasička – Simi, Michal, David 3. kasička – Kliďas, Stanley Všem účastníkům moc děkuji za účast. Pro zajímavost: v roce 2001 jsme měli 300 kytiček a vydělali jsme 6 647,20 Kč. A středisko mělo dohromady 1000 kytiček a vydělalo 24 339,74 Kč. A v roce 2002 jsme měli 500 kytiček a vydělali jsme 10 860,79 Kč. A středisko mělo dohromady 2250 ks kytiček a vydělalo 50 130,38 Kč.

Slibový oheň 4. květen 2003

V životě každého skauta je několik událostí, které dále ovlivňují jeho život. Tou první a nejdůležitější je Skautský slib. Zde probíhá proměna nováčka na skauta. Na skauta, který před svými bratry a hlavně sám před sebou slíbil, že se bude ze všech svých sil snažit dodržovat skautský zákon a skautský slib. A právě 4. května se mezi miliony skautů přidali i 3 členové našeho oddílu – Kec, Stanley a Veverka. Věřím, že se budou snažit být dobrými skauty.

Oddílové grilování 16.05. a 13.6. 2003

Po našich úspěších na okresním a krajském kole Svojsíkova závodu jsme na oslavu našich krásných umístění (2. místa v obou kolech) vždy uspořádali společné grilování a slavení v loděnici. Vždy to bylo spojené s papáním nanukových dortů, nácvikem slaňování, ježděním na lodích a dalšími hrátkami v okolí loděnice. Myslím, že další grilování proběhne při nejbližší možné příležitosti. Není přeci nutné, aby probíhalo jen když chceme něco slavit. J Skukum

Oddílový paintball 17.05.03

Původně by se tato akce měla nazývat Paintball pro rovery a rangers z Chebu a okolí, ale nakonec to byla spíše oddílová akce. Z jiných oddílu dorazilo jen 5 lidiček. Sraz jsme měli ve 13:30 u loděnice a na kolech jsme se společně přesunuli do bývalé pískovny poblíž Cetnova. Nádherné místečko na bojové hry a na ježdění na kolech. Těsně po 14 hodině jsme se rozdělili do dvou týmů a dali jsme se do hry. Nejdříve jsme hráli Na dvě vlajky. Cílem hry bylo na vyhrazeném hřišti získat vlajku soupeřů a donést ji do prostoru, kde je umístěna naše vlastní vlajka. Následně jsme hráli Na jednu vlajku. Cílem jednoho týmu bylo ukořistit vlajku, kterou hlídal druhý tým. A zakončili jsme to likvidační hrou dvojic. Cílem této hry bylo vystřílet zbylé kuličky a hlavně likvidovat ostatní dvojice, které se pohybovaly po hrací ploše. Po ukončení hry nám zbylo už jen zaplatit za kuličky a pronájem vybavení a vyrazit k domovu. Každý z účastníku dozajista dostal do těla příjemnou dávku adrenalinu.

Skukum

Slaňování 18.05.03

A aby toho tento víkend (16.-.18.5. 03) nebylo málo, tak jsme si po pátečním grilování a sobotním paintballu jeli v neděli ještě zaslaňovat. Na železniční most umístěný na bývalé tzv. Slapanské trati (pozn. vlak už tam nejezdí – nejsou tam koleje). Po navázání lana jsme se dali do slaňování. Nebyl pro nás problém most sjet na jeden odraz. Holt výškou nedosahuje ani poloviny Bismarkovy věže. Ale buďme rádi alespoň za něco. Když slaňování přestalo bavit, tak jsme z mostu natáhli lanovku k jednomu ze stromů a dali jsme se do ježdění. Což bylo super. Už teď se těším na další akcičku zaměřenou na slaňování. Skukum

Krajské kolo Svojsíkova závodu - Betlém sobota - 24. 5. 2003

Většina lidí v sobotu ráno pochrupuje v postýlce až do oběda. My, skauti, jsme však měli něco důležitějšího na práci, zúčastnili jsme se totiž krajského kola Svojsíkova závodu. Od půl osmé byla snídaně, a tak jsme vstávali už v sedm hodin ráno. Kliďas během celé noci nezamhouřil oko, protože vypil příliš pití s vysokým obsahem kofeinu. Skukum pověřil Davida vedením rozcvičky, ale David se toho ujal tak napůl. Občas něco řekl a začal se hýbat, ale jinak žádná sláva, a proto se každý musel rozcvičit sám, avšak pod dozorem drába Skukuma. Po rozcvičce jsme na sobě museli spáchat „hienu“, jinak by nám Skukum nedal lístek na snídani. Nakonec všichni členové našeho týmu se rozhodli vyčistit si zuby a opláchnout se, protože bez snídaně je to fakt blbý. Skukum rozdal slíbené lístky a šli jsme na snídani. Usedli jsme ke stolům, chytili jsme se za ruce a zahájili snídani naším pokřikem: „Hej rup mňam, ať už je tam. Dobrou chuť!“ Po snídani jsme se začali připravovat na závod. Zkoušeli jsme si uzle, souhvězdí a označení krojů. V 9:00 byl vyhlášen nástup a hlídky si s veškerým vybavením nastoupili do řad. Dozvěděli jsme se dodatečné informace k závodům, dostlali průvodku a číslo. Kliďas odešel psát pochodový film a zůstal tam. Ihned po nástupu jsme všichni plnili první disciplínu, tou bylo bodování výstroje družiny a bodování kroje. Na tomto stanovišti jsme obdrželi 2 trestné body kvůli KáPéZetce, ve které jsme podle nich měli mít sterilní obvaz. My jsme měli ještě spoustu času, protože jsme měli startovní číslo 6. První hlídka vyběhla v 9:30 a další startovali po čtvrt hodině. Když na nás konečně přišla řada, vzpomněli jsme si, že nám chybí ještě něco k pití. Naštěstí jsme měli sprintera Davida, který pro pití doběhl a mohli jsme vystartovat. První úkol, který nás čekal, byla orientace mapy a práce s busolou, kde jsme získali plný počet trestných bodů, protože azimuty byly formou štafety. Nedalo se nic dělat, holt jsem to pokazil. Běželi jsme dál, čekal nás pochodový film, který nám nakreslil Kliďas a my ho podle filmu měli najít. Kliďas se snažil, a tak jsme ho po menší námaze našli v křoví mezi ostatními. V této chvíli jsme byli v plném počtu, ale netušili jsme, že kolem tohoto místa se budeme motat ještě asi půl hodiny, protože jsme nemohli najít lesní cestu, která byla trochu zarostlá. Došli jsme k Blance a ptali jsme se, jestli je to stanoviště 5, ale ona nám odpověděla, že je na stanovišti 9, tak jsme se vrátili, párkrát jsme ještě špatně odbočili, ale nakonec jsme správnou cestu přeci jen našli. Vidíme další stanoviště, tentokrát je to správné. Čeká nás šifrování. Každá dvojice si vylosovala 1 šifru. Měli jsme 10 min na její rozluštění. Při zadávání mi špatně vysvětlili, jak má mřížka být, a já luštil špatně. Asi 2 minuty před koncem ke mně přišla sestra rozhodčí a řekla mi, jak má být mřížka správně. Tak jsem se pustil do úmorného boje s časem. Nakonec jsem jen tak tak vyhrál. Jako jediný jsem celou šifru vyluštil. Ostatním se také vedlo, ale nestihli to všechno, protože nepřišli na styl, ve kterém byl zašifrován text pomocí morseovky. A hurá na další stanoviště, no jo, ale kde je? Běžíme rovně, ale tam cesta končí. Zorientujeme si mapu a zjistíme, že jsme měli jít trochu jinam. Po delším hledání jsme našli stanoviště číslo 6 -Překážky. Proběhli jsme se po nich, získali 2 trestné body a běželi dál. Kliďas

běží první, ale najednou je o půl metru níž. A jéje, Kliďas zahučel do zarostlého rigolu s vodou. Stanoviště 7 - Signalizace nás už očekává. My ale taky čekáme. Po 5 čekacích minutách jsme začali vysílat text: “STADO SRNEK O POCTU 14 KUSU OBEZRETNE VYSLO K LOUCE PLNE VONICIHO KVITI.“ Stanley, Kliďas a Kec na příjmu špatně pochopili, jak to mají napsat, a tak jsme dostali 28 trestných bodů. Od této chvíle jsme si začínali myslet, že se všechno spiklo proti nám a bralo nám to chuť dál bojovat. Doplazili jsme se k dalšímu stanovišti 8 Kimovka. Po trase dlouhé asi 200 metrů bylo rozvěšeno 24 papírů velikosti A4, na kterých byly čtyřciferná čísla. Každý si tedy měl zapamatovat 4 čtyř ciferná čísla. To se holt nepovedlo, a tak jsme jich uhádli asi pouhých 7. Konečně jsme došli na stanoviště, na kterém jsme byli již před hodinou, ale nyní jsme už mohli plnit. Čekala nás historie ČR. Každý odpověděl 5 otázek a pokračovali jsme dál. Na stanovišti 10 - Uzlování jsme uvázali uzly a při hodnocení nám bylo sděleno, že rybářský uzel nám nebude uznán. Trochu jsem se začal hádat, ale rozhodčí mi řekl, že takhle nemá být a že mi v táboře ukáže jak se váže. Chtěl jsem se s ním hádat, ale nakonec jsem si rozmyslel a běželi jsme k dalšímu stanovišti. Před stanoviště 11 - Tajná disciplína jsme předběhli jednu dívčí hlídku, ale potom jsme jí pustili před nás, protože jsme si uvědomili, že bychom mohli mít čekačky. Odpočinuli jsme si, pokusili jsme se převést text do českého přísloví a vyluštit hlavolam se sirkami. Následovalo stanoviště 12 - Skauting a stanoviště 13 - Astronomie, kde si každý vybral 2 tubusy, ve kterých byla nakreslena souhvězdí. Poslední stanoviště, na kterém jsme se zapotili, byla zdravověda, každá dvojice si vylosovala 1 kartičku s popisem zranění, předvedla postup a poté dostala 2 teoretické otázky. Dostali jsme 7 trestných bodů. Kliďas to už dávno vzdal a běžet nechtěl, ale nakonec se nechal vyhecovat a běžel. Doběhli jsem do cíle celí splavení a unavení. Podal jsem hlášení a odevzdal průvodku s mapou. Vlezl jsem do stanu a viděl na Skukumovo karimatce lísky na oběd, rozdal jsem je a šli jsem se najíst. Po návratu z oběda jsem si sedl k papíru a vymýšlel protesty na závod. Podali jsme protest na rybářský uzel a na buzolu. Během celého odpoledne se všechny protesty řešili, dokonce k nim přibyli i další, Skukum ještě upozornil na chyby v bodování KPZ a signalizace. Po odpočinku, který trval asi půl hodiny, jsme se zapojili do doprovodného programu. Postupně jsem vyzkoušel všechny olympionistické disciplíny a byl jsem příjemně překvapen, že mi jdou trochu lépe než závod. Mezi disciplíny patřilo: 1) Vrh koulí 2) Skok do dálky z místa 3) Držení 2 l flašky naplněné vodou 4) Skok snožmo z místa do výšky 5) Člunkový běh Některým bylo takové teplo, že se museli zchladit v (asi 8°C teplé vodě) rybníce, mezi nimiž jsem nemohl chybět. Půjčili jsme si matračku a lehli jsme si na ni, je sice pravda, že voda byla ledová, ale sluníčko nám pražilo do zad. Po tomto příjemném odreagování jsem se rozhodl, že bych si mohl splnit nějaké olympijské disciplíny. Začal jsem s člunkovým během, který jsem vyhrál, pokračoval jsem s vrhem koulí, který se mi též povedl, následoval skok z místa, ve kterém jsem si vylepšil vlastní rekord a v poslední

řadě jsem se dostavil na skok do výšky, ve kterém jsem se umístil společně s předsedou olympiády na 1. místě. Nechtělo se mi však do držení flašky, protože jsem si byl jist, že to musí být hrozný. Nakonec po dlouhé úvaze jsem šel do toho. Laťka byla vysoko, nastavila jí 16-ti letá skautka z Karlových Varů, čas byl 8 minut a 40 sekund. Pustil jsem se do práce, při které jsem nekonal žádnou práci. Po 3 minutách jsem začal cítit, že flaška těžkne, po 6 minutách jsem si myslel, že už to pustím, protože jsem cítil, jak mi ruce padají k zemi, od této chvíle se do pokusu o rekord zapojila mysl a nutila mě držet flašku dál. Nechal jsem se přemluvit po překonání rekordu jsem se začínal klepat na rukou a postupně se přidávalo i celé tělo. Tělo už nemohlo dál, ale mysl byla stále silnější, říkal jsme si, že překonám hranici 10 minut a to se mi i povedlo. Dál už jsem nemohl, a tak jsem chvíli po 10 minutách flašku upustil na zem. Když jsem se chtěl napít, nemohl jsem zvednout obyčejný hrníček. K večeru jsme se všichni shromáždili a vyšli na hru: “Lov perel“. Pravidla jsou celkem složitá, jen stručně: 4 týmy vběhly do lesa, který představoval moře a sbíraly papírky, které představovaly perly, které družstvo jich mělo nejvíc, vyhrálo, cestu jim však znepříjemňovali mořští živočichové, kteří je honili a když je chytili, museli jít do nemocnice a zaplatit perlami za vyléčení kousnutí živočichem. Po skončení jsme do tábořiště donesli pár tun dřeva na večerní ohně. Následoval nástup bez krojů, na kterém jsme se dozvěděli organizační pokyny na večer a zítřek. Mohli jsme se rozhodnut, zda půjdeme na oheň debatní, pěvecký, a nebo jsme mohli jít na prohlížení videa, které se pořídilo během dnešního dne. Většina nás šlo na video. Zde se také odehrála scénka Teletubies. Po večerním programu následovala noční hra. Vyčistili jsme si zuby, zalehli a usnuli. Byli jsme zvědaví na zítřejší nástup s vyhlášením výsledků. L

Šťoura

BUĎ PŘIPRAVEN Viktor Dyk

Buď připraven na bouři, hromy, blesky, na noci tmu a příliš parný den, na obtíže a neschůdnost své stezky, buď připraven! Buď připraven! To minulost Ti poví. Připraven nebýt nevinných je hřích. Po světě širém roztroušeny rovy nepřipravených. Buď připraven na úkoly a službu, jež zoceluje a jež vychová. A nos v srdci jednu krásnou tužbu: ctí býti domova!

Kanoe Mattoni 2003 31.5 - 1.6.03 Sobota Hned od rána to vypadalo, že vše bude probíhat v naprosté pohodě. Posádka prvního auta (Skukum, Šťoura, David, Veverka a Kliďas) se sešla v sobotu ráno u Skukuma před barákem. Naložila lodě na zahrádku auta a v klidu vyrazila směr Hubertus. Na Hubertusu jsme obhlédli stav vody, který byl proti normálu (na který jsme zvyklí) o dost větší. Holt je znát když pouštějí v Teplé 18 kubíků navíc. J Převlékli jsme se a chvíli jsme jezdili na kajacích. A po důsledném vyřádění jsme šli vyzkoušet splouvání Hubertusu jen ve vestách. Bylo to super, i když voda byla docela studená. Kolem jedné hodiny odpolední jsme kontaktovali Jendu a zjistili jsme nemilou věc. Jenda s Jožinem byli okradeni a to přímo v naší loděnici. Stalo se to v době, kdy trénovali na řece a loděnice byla opuštěná, ale zamčená. Zloděj byl tak drzý, že vlezl do klubovny po hromosvodu a poté otevřeným oknem. Sebral jim veškeré doklady, peníze a mobil. No děs a hrůza. Takže museli volat policii a pak se snažili v okolí najít něco z toho, co jim bylo ukradeno a poté zlodějem zahozeno. Částečně byli úspěšní. My jsme se zatím přesunuli do Varů a ubytovali jsme se ve skautské klubovně a poté jsme vyrazili do města. Zaregistrovat se k nedělnímu splutí Teplé a podívat se na probíhající závody a zúčastnit se různých doprovodných aktivit. Bylo to fajn. Kolem 14 hodiny přišla další rána osudu. Volal mi Jenda, že nastal další drobný problém. Auto, kterým měla odjet druhá skupina, bylo jaksi v servisu a tím pádem mimo provoz. Smůla. Domluvili jsme se, že ho zkusí z toho servisu dostat. Můžu rovnou říct, že neuspěl. Takže jsme museli vymyslet náhradní řešení. Část posádky druhého auta (Stanley, Míša a Kec) jela do Varů vlakem. A pro lodě, pádla, Jendu a Jožina jel do Chebu Skukum autem. V 19 hodin byl v Chebu, naložil je a frčeli co nejrychleji do Varů. Protože od 20 hodin začínala na hradě v Lokti výborná párty pro účastníky Kanoe Mattoni. Všem bylo jasné, že začátek nestihneme, tak část osazenstva vyrazila na autobusy, které zdarma dopravovaly účastníky na místo párty. Další část čekala na příjezd auta a to byla drobná chyba. Stalo se co, se stát mělo. Skupince číslo 2 a i skupince číslo 3 jaksi všechny autobusy ujely. Průšvih. No nic. Opět se využilo auto a Skukum všechny odvozil do Lokte autem. Po příchodu na loketský hrad byla párty v plném proudu. Na jevišti řádil Leoš Mareš a všude bylo mraky výborně se bavících lidí. A všude bylo plno výborného jídla (těstoviny, melouny, saláty, maso….) a hafo minerálek značky Mattoni. Bylo zde dokonce získat vyraženou minci s logem Kanoe Mattoni. Myslím si, že se všichni skvěle bavili. Dokonce jsme tam potkali i Dominika Haška. Celá párty byla zakončená úchvatným ohňostrojem. Nakonec jsme pobrali vše, co jsme získali a vyrazili zpět do Varů. Část lidiček autem a část autobusem. Po příjezdu do klubovny jsme se uložili ke spánku a během chvíle vytuhli. Holt náročný den.

Neděle Dnešní den už byl celkově pohodovější, prostě žádné zásadní stresy. Ráno jsme si sbalili věci na vodu a vyrazili jsme k přehradě Březová, kdy jsme dostali startovní čísla a připravili se ke sjezdu. Jízda probíhala v pohodě až na pár drobných nedostatků. Byli celkem tři – první: jedna Pálava se nám cvakla (to jsou věci?). A to na horním úseku toku, na našem oblíbeném velkém kameni uprostřed řeky. Jo holt když vjíždějí do obtížnějšího úseku dvě Pálavy najednou a ta jedna vytlačí tu druhou na kámen, tak už to občas končím tím cvaknutím. J Naštěstí se nám podařilo během krátké chvíle vše vytáhnou na břeh a posádku (Stanley + Kec) v pohodě nalodit. Druhý problém nastal u Jendy a Jožina (jeli na slalomce). Neustále jim padali špricdeky, protože guma nechtěla držet. A tak se stalo, že to po dvou cvaknutích zabalili. Jenda si nás odchytil, vzal si klíče od auta a loď a sebe naložili a jeli se vším dolů k cíli. No a tím třetím problémkem bylo krátké plavání Kliďase hned na prvních metrech řeky. Nezvládl první stupínek krátce za startem. To se stane, když člověk vsedne do kajaku (Bobra) a vyjede s ním poprvé na více tekoucí říčku. Ale jinak Kliďas zbytek trati zvládal dobře. Po příjezdu do cíle jsme odevzdali startovní čísla a vyzvedli si super trička a občerstvení. Po sbalení všeho do auta část lidiček vyrazila na vlak a zbytek nasedl do auta a jel do Chebu. Byla to opravdu zajímavá jízda. To, co jsme do Varů přivezli na dvakrát, jsme domů vezli najednou, takže auto bylo opravdu velmi velmi plné. J Cestující jistě rádi potvrdí. Perlička: Cestou jsme tankovali v Sokolově v Onu, no a když jsem se zařadili do fronty, tak jsme zhasli motor. A když jsme pak chtěli popojet k čerpadlu, tak jsme už auto museli tlačit, protože motor nechtěl nastartovat. Hm. Prý se nemusí vyplatit jezdit na doraz. J Do Chebu jsem už dorazili v naprosté pohodě. Myslím, že i přes všechny nesnáze, která nás postihly to byla velice podařená akce. Ať žije Kanoe Mattoni 2004! Výsledky: 138. místo – Veverka + Míša Ostatním z nějakého neznámého důvodu nebyl změřen nějaký čas a tím pádem nebyli hodnoceni. Škoda.

Skukum JLJLJLJLJLJLJLJLJLJLJLJLJLJLJLJLJLJLJLJLJL

Brigáda - Brtná 5.-6.7. 03

Kliďas, Stanley, Šťoura, Skunk a Skukum, tak to bylo složení naší pracovní čety. Čety, která se účastnila spolu s ostatním členy Klubu českých turistů udržovacích prací na chaloupce v Brtné. Brigádička probíhala v sobotu a v neděli. Byli jsme rozděleni na několik stanovišť. Šťoura byl odvelen na výškové práce – na střechu. Podílel se na rozebírání a čištění střechy. Stanley, Kliďas, Skunk a Skukum pracovali na zpevňování svahu za chaloupkou – kopání a odvoz hlíny + zpevňování velkými kameny. Všichni přítomní udělali za tento víkend slušný kus práce.

Skukum

NAVIGAMUS 2003 pátek 6. 6. 2003 Dnešní den začínal trochu dříve, než jsem očekávali. Bylo šest (!) hodin ráno. Rádio Navigamus pustilo do ampliónů pochodovou píseň, která měla ohlašovat budíček. Tato píseň nás sice probudila, ale ignorovali jsme ji a znovu usnuli. Ne všichni však takto učinili a tak se stalo, že po půl hodině se už nedalo spát z toho rachotu, který zde vládl. Po vydrápání ze stanu nás čekaly 2 zprávy. Jedna dobrá a jedna špatná. Špatná byla, že Skukum tomu, který nepůjde na hygienu, nedá jídelní lístek na snídani. A ta dobrá, že rozcvička se konat nebude. Sice s odporem, ale co se holt dalo dělat, když má někdo hlad, jsme si vyčistili zuby a opláchli obličeje ve vařící vodě. Skukum rozdal stravenky a šlo se na snídani. Každý dostal 3 rohlíky, marmeládu a paštiku Májku, k pití jsem dostali přeslazený čaj. Zahájili jsme jídlo pokřikem a začali ho do sebe házet. Po snídani následoval nástup v krojích. V osm hodin Vezír vyhlásil Navigamus 2003 za zahájený. Oddíly byly rozděleny na 2 státy, a to USA a Japonsko. My jsme patřili samozřejmě mezi lepší Japonce. Japonci měli za úkol uspořádat hry na celý dnešní den. A Amerikánci pro změnu na den následující. Všichni účastníci se rozdělili na 20 amerických a 20 japonských družstev bojujících proti sobě. I naši skautíci měli hrát, ale místo her raději jeli do Hřebčína Kladruby a vrátili se až když byly hry u konce. (Ale hřebčín byl fakt skvělej, hlavně ohrada klisen s hříbátky, kam jsme směli. :-) Kytička) My - Skukum, Májka a já jsme měli na starosti jedno stanoviště, které se nazývalo: “Bombardování Hendersonova letiště.“ Soutěžící měli za úkol se trefit polonaplněnou petkou do čtverce o délce asi 1,2m a vzdálenosti přibližně 4 m, podle toho, jestli soutěžící byl rover, skaut či vlče. Byli jsme na pláži, a tak do nás sluníčko pražilo hlava nehlava a my se museli potit na stanovišti. Čekali jsem na poslední hlídku a poté si šli pro oběd, který se prý přestal vydávat před hodinou. Dokonce na nás ještě něco zbylo. Přijel i zbytek oddílu, a tak jsem se navečeřeli, dali si odpolední klid a po klidu jsme my, co jsme byli na stanovišti, vyrazili taktéž do hřebčína. Nechápu ani proč jsem tam jel, protože nějakej chlapík nám půl hodiny dělal přednášku o historii koní v Evropě, při které jsme si lehce schrupli, a poté nás prováděl stájemi a ukazoval nám plnokrevníky a „obyčejné“ koně, které prodávají i do Anglie. Po dvou hodinách únavné procházky jsme se vrátili do tábora. (Asi jste nebyli vzorná skupina, když vám neukázali hříbátka. :-)) Kytička) Odpoledne probíhali soutěže na vodě, kterých jsme se bohužel neúčastnili, protože jsme nevlastnili žádnou pramici. Neměli jsme co dělat a tak někteří z nás si lehli do stanu a doháněli spánek. Blížil se večer, a s ním i večeře na kterou jsme čekali jako hladoví vlci. Po nasycení nás čekal večerní nástup a pár hodinek po něm, už za tmy, se uskutečnila bojová hra lodí na vodě. Japonské lodě byly označeny červenými světly a kapitalistické americké bílými světly. Pro pozorovatele z pobřeží to vypadalo celkem nezáživně, ale jistě to muselo být napínavé. Z pobřeží jsme pozorovali, jak se po hladině chovného rybníka prohání spoustu světýlek. Při pozorování jsem já s Májkou potkali jednu polskou skautku a začali jsme se s ní bavit o všem možném (i nemožném). Po konverzaci jsme se rozhodli, že by bylo moudré jít spát a tak jsme spáchali hygienu a šli spát.

Šťoura

Vodácký slovník 6. od O do P

Jaroslav Veit – Guma a Pavel Česák odtok

odtékající voda (např. pod jezem)

topologie

opěrka

část lodi sloužící k opření nohou, zad apod.

oplachtěnka

oplachtěná pramice

druh lodě

otevřená loď

loď, která není opatřena palubou nebo jen z malé části

druh lodě

otěž

lanko řídící pohyb hlavní plachty na oplachtěné pramici

část plavidla

označkovat loupák

najet na kámen

páčení

záběr od lodě pomocí páky dříku opřeného o bort

pádla na vítr

povel k nastavení listů pádel kolmo k větru

pádlo

nástroj sloužící k pohonu lodě

pádlo vztyč

povel k vodáckému pozdravu pádly

páka

způsob eskymování

technika jízdy

pálava

nafukovací kanoe

druh lodě

paluba

horní část plavidla

část plavidla

peň

příčný nosník k upevnění plachty (pod plachtou)

část plavidla

peřej

vodní úsek s vlnami

topologie

pětikanoe

kanoe pro pětičlennou posádku

druh lodě

píchání

udílení rychlosti lodi odpichováním o dno

technika jízdy

pilíř

podpěra mostu

topografie

placka

vodácká pokrývka hlavy

vybavení

plácnutí

opření pádlem o hladinu vody zabraňující zvrhnutí lodě

technika jízdy

plachetnice

plavidlo k jehož pohonu slouží především vítr

druh lodě

plachta

zařízení umožňující pohyb lodě pomocí větru

část plavidla

plasťák

sportovní loď vyrobená z plastu

druh lodě

plavání

způsob záchrany před utopením

technika jízdy

část plavidla

technika jízdy technika jízdy povel vybavení povel

Víkendový sjezd Ohře 20.-22.6. 2003 V předpovědi strašili, že bude o víkendu pršet, ale to nevěděli, že MY jsme si objednali sluníčko. V loděnici jsme v pátek čekali ještě na Jendu s Jožinem, kteří jeli vrátit auto. Nakonec jsme vyjeli o něco později, bez posádky Jendovo lodi, která nás cestou doháněla. Za námi zůstala udiveně koukat jakási paní s kočárkem, která nepobrala, že Jendovo oslovení Skukuma „ty vepřová hlavo“ bylo míněno přátelsky a láskyplně... Až na přetahování jezů a drhnutí o kameny byla cesta v pohodě. (Stav vody byl 48 cm a minimální stav pro sjízdnost je udáván 60 cm, no pro náš oddíl evidentně není nic nemožné... ) David, Šťoura a Kec jeli na kajacích – červená, žlutá, modrá. Jeli jsme ve složení: Kec, Šimi, Simi, Šťoura, David, Skukum, Kytička, Jenda, Jožin a maskot této akce pes Babula. Neměli jsme najisto naplánované tábořiště na noc, kam stihneme dojet, tam budeme. Na výběr byly 2 možnosti, nakonec jsme skončili na tábořišti nad Vokovem. Ráno se nám ani nechtělo vstávat, ale sluníčko už docela hřálo. Ještě jsme se cestou stavili na Frantově ostrově, kde jsme si zařádili a posvačili. Když jsme projížděli kolem Nebanic, přišlo se na nás k řece podívat stádo koní, kteří byli venku na pastvě. U mostu za Nebanicemi jsme si chvíli odpočinuli, zbaštili přesnídávky a podobné pochutiny a Simi Kecovi pomáhal s natahováním šprajdy, z čehož vznikly docela zajímavé fotky :-). V Kynšperku jsme zjistili, že jez je uzavřen a opravuje se, voda byla svedena do kanálu. V jednom místě voda protékala obřími trubkami, na ně byla navezena zemina, dělníci tak vytvořili improvizovaný most, po kterém jezdily stroje. Byly 2 možnosti, jak se dostat dál – přenést lodě, nebo je zkusit protáhnout trubkami. Samozřejmě zvítězila ta druhá, jen se trubkami protahovaly lodě včetně posádky, jak je vidět na fotce. Všichni zdárně projeli, trubka měřila asi 6 metrů na délku a metr na výšku. Než jsme dorazili na Šabinu, museli jsme se ještě stavit na tábořišti u Dasnic. Z můstku už zbylo jen torzo, ale bylo vidět, že tábořiště je občas využívané, byly tam nějaké odpadky. Na Šabině klukům za chvíli otrnulo a hurá trénovat v kajacích na jez. Co chvíli bylo vidět se někoho cvaknout nebo nabírat vodu. Dokonce po vodě připlavalo dřevěné pádlo, které jsme vystavili, aby ho případný majitel viděl z vody a mohl si jej odnést, ale nikdo si nepřišel. Barvami pomalované pádlo se tak stalo majetkem oddílu. Na Šabině se nám líbilo a rozhodli jsme se, že tam zůstaneme až do odjezdu a nepojedeme do Sokolova. Stejně bylo málo vody na to, aby se

dalo pokračovat. Někteří vodáci, s kterými jsme se bavili, sice pluli-drhli dál, ale takovouhle možnost, jak zničit lodě, jsme si klidně nechali ujít. Jo, když někdo má plastové kanoe, může si dovolit i tohle. Večer jsme rozdělali oheň a opékali vše možné. Jako dezert si většina dala brambůrky nebo zmrzlinu. (Civilizace a prodej už pronikly i do vodáckých kempů). Vedle nás se utábořila třída na školním výletě, docela jsme je litovali, protože jejich učitel snad už od rána seděl v protější hospodě a napájel se. Podle toho byl pak patřičně osvěžen. V neděli ráno nás vzbudil Simiho telefon, volal mu tatínek, aby se domluvili na odvozu lodí. Zatímco jsme převáželi a nakládali lodě, pořádali hasiči na louce, kde jsme předtím měli stany, cvičení. Stříkali vodou z hadic na pobíhající děti, které z toho měly samozřejmě dobrou zábavu. Nakonec nás Simiho tatínek odvezl i s loďmi do Chebu, za což mu patří velký dík. Chyběli jen Jenda s Jožinem, kteří se rozhodli ještě pokračovat v cestě na vlastní pěst.

Kytička

Modlitba vodáka Dopřej mi, pane, abych v boji, který jde životem, našel odvahu udeřit a riskovat. A mám-li vyhrát, dej, ať je to podle pravidel, a aby se pravda a čest udržely vysoko. A mám-li prohrát, dej, abych našel sílu postavit se u cesty a pozdravit vítěze, až půjde kolem. (převzato z časopisu HYDRO 5/2003)

Pěší puťák

Okolí Hadovky a Uterského potoka 10.-13. Července 2003 Čtvrtek Jak k tomu došlo? Původně jsme měli v plánu čtyřdenní sjíždění naší říčky Ohře, ale počasí nám „nepřálo“. Neustále bylo slunečno, teplo, no prostě ideální letní počasí, ale ne pro vodáky. V důsledku tropických teplot se vodní stavy řek v celé republice postupně snižovaly až pod hladinu sjízdnosti. Takže jsme asi týden před touto akcí změnili plán a rozhodli jsme se, že místo vodáckého putování uskutečníme pěší putování. A po společné dohodě nám jako nejlepší vyšlo okolí říčky Hadovky a Uterského potoka. Z Chebu jsme ve čtvrtek 10. července 2003 odjeli vlakem do Strahova. (Do Pňovan jsme jeli osobákem a zbytek motorákem.) Cestou jsme mohli z „prostoru pro zavazadla“ v klidu sledovat nádhernou krajinu. Z vlaku jsme vystoupili kolem 18 hodiny. Neustále bylo nádherné počasí. Nejdříve jsme se zašli podívat k tábořišti, kde v roce 1994 tábořil náš oddíl. Louka byla pěkně zarostlá. Pak jsme pokračovali podél Hadovky až k Papírovému mlýnu a studánce. Tam jsme hodili lehkou pauzu. Michal a Skukum se zatím vydali do prudkého svahu obhlédnout terén na přenocování. Ostatní zatím relaxovali. Přibližně po 20 minutách se průzkumná jednotka vrátila a všichni se vydali na vybrané místo. Po výstupu do již zmiňovaného svahu si všichni našli vhodné místo na spaní a dali se do stavby přístřešků. Spát jsme šli dle vlastní potřeby – většinou mezi 22. a 23. hodinou.

Pátek Po raním probuzení následovala individuální rozcvička a balení věcí a snídaně. Následně jsme se přesunuli na louku, kde jsme si zahráli Ringo. Naším prvním cílem bylo Bezemínské hradiště. Když jsem dorazili na místo, tak jsme se od místní pamětnice dozvěděli o místních pamětihodnostech, ale zde se prý nic nevyskytuje. Dalším cílem byla zřícenina hradu Gutštejn. Cestu jsme si zvolili samozřejmě lesem. I když se místy šlo do kopečka, tak byla cesta naprosto pohodová. Vzduch byl nádherný, vonící jehličím a smolou. Jediným narušujícím faktorem bylo hrozné vedro. Po delší procházce lesem jsme se dostali k rozcestí, na kterém jsme se dali dolů z kopečka. Dostali jsme se opět ke včera ztracené Hadovce. Na odpočívadle jsme posvačili a poté jsme překročili říčku a vydali se kousek proti proudu a do kopečka ke Gutštejnu. Po dobytí hradu jsme udělali důkladný průzkum celé zříceniny – věže, podzemí, hradeb …. Prostě parádní místečko.

Jelikož bylo teprve cca 14 hodin, tak jsme zvažovali, kam dál a kde budeme dneska nocovat. Dohodli jsme se, že dnešní noc strávíme přímo na Gutštejně. Nemáme moc často příležitost spát na zřícenině starého hradu. Prostě „romanťika“. Samozřejmě, že jsme nechtěli celé odpoledne proflákat na jednom místě, tak jsme vyrazili po proudu Hadovky po naučné stezce. Naším cílem byl Šipín. Našli jsme tam krásný kostelík a místo s vyhlídkou do okolí, tedy kdyby nebyl výhled zarostlý vysokou trávou. J Nevadí. Místo jsme využili k většímu odpočinku (odpolednímu spánku). Pak už jen následovala cesta zpět na Gutštejn. Na hradě jsme si našli místečka, kde budeme nocovat. A připravili si věci na spaní. Jelikož nám postupně docházela voda na pití, tak jsme se vydali ve směru šipky s nápisem občerstvení. Dorazili jsme do lehce zdevastovaného statku, kde stál malý kiosek. Po zazvonění přišli dva příjemní lidé a tak jsme si nakoupili vše, co jsme potřebovali. Když jsme se vraceli z kiosku, tak už se stmívalo. Usedli jsme na hradby a sledovali nádherný západ slunce a povídali až do noci.

Sobota Dnešek pro některé z nás začal už kolem 4 hodiny ranní. Důvod byl prostý. Večer při přípravě nocování počítali s tím, že v noci bude krásně, ale byli přírodou vyvedeni z omylu. V noci přišel docela slušnej slejvák a pěkně je vytrestal za lehkovážnost. Nenechal je vyspat v suchu. My ostatní jsme vstávali kolem 8 hodiny do krásného slunečného dne. Posnídali jsme, sbalili se a vyrazili na cestu. Naším dnešním cílem byl Dudákovský mlýn, zřícenina hradu Falkenštejn. Vyrazili jsme po té samé cestě, po které jsme šli už včera na Šipín. Když jsme dorazili k Dudákovskému mlýnu, tak jsme ho decentně prohlédli a vyrazili jsme dál. Cestou jsme potkali několik starých vojenský pevnůstek – bunkrů. Samozřejmě, že jsme je pořádně prozkoumali. Na jedné louce jsme si zahráli i akční vybíjenou s PET lahví. V jednom úseku se nám na chvíli ztratil jeden člen výpravy, ale bych po chvíli opět nalezen. (Jen jsme se minuli). Když jsme dorazili pod kopec na kterém měl být Falkenštejn, tak jsme si dali menší pauzičku a pak hurá do prudkého kopečka. Když jsme se vyškrábali nahoru, tak jsme byli nemile překvapeni. Žádná zřícenina tam nebyla. Jen označené místo s cedulí. Ale mělo to alespoň dvě pozitiva – byl zde signál pro mobily + skvělý výhled. Chvíli jsme uvažovali, jestli zde přenocujeme, ale nakonec jsme se rozhodli jít o kus dál. Podle mapy jsme si vybrali za místo nocování les poblíž vesnice Nová Ves. Cestou jsme se měli stavit pro vodu ve studánce, kterou jsme dle mapy měli potkat. Samozřejmě, že jsme ji nepotkali a nevěděli o ní ani místní. Jo i mapa občas kecá. J Tak jsme si vyšlápli kopeček až k námi vybranému místu.

V lese jsme vybrali vyhovující místečko a postavili jsme si přístřešky. Jelikož nám došla pitná voda, tak se tři z nás vydali do nedaleké Nové Vsi pro vodu. Po návratu jsme si rozdělali oheň a uvařili jsme si večeři. Jelikož po dnešním dlouhém dni byli všichni pořádně unavení (hlavně Ti co v noci promokli), šlo se brzy na kuťě.

Neděle Dnešní stávání bylo také v naprosté pohodě. Všichni spali až do té doby, než je Skukum probudil. Naším dnešním cílem byly Konstantinovy Lázně a cesta domů. Prošli jsme Novou Vsí, kde jsme si včera čepovali pitnou vodu a dali si výborný langoš. Měli jsme totiž dost času. Cestou jsme ukazovali správnou cestu rodince v autě, která se chtěla dostat na Gutštejn, ale jela špatným směrem. A najednou už jsme byli v Konstantinkách. Nejdříve jsme si zašli načepovat minerální pramen do lahví. Poté jsme se přesunuli k vlakovému nádraží. Tam jsme schodili naší bagáž a individuálně jsme se vydali na průzkum lázní. A pak už zbývala jen cesta do Chebu. Účastníci akce: Šimi, Michal, Kec, Stanley, Kliďas, Kytička a Skukum

Skukum JJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJ

VTJZ Teplá sobota 13. 9. 2003

Mezi naše tradiční akce patří i podzimní sjezd Teplé, která protéká Karlovými Vary. Tento rok byl trochu jiný. Já a Skukum jsme totiž sjížděli řeku a při tom projížděli nastražené branky, protože jsme se rozhodli, že budeme tento rok závodit. Časně zrána jsme se sešli před loděnicí a začali nakládat věci do Skukumovo auta (VW Pasatt), měl nám pomáhat také Jenda a Jóžin, ale ti se s autem neobjevili, tak jsme na ně museli čekat, abychom mohli naskládat Pálavy do vozíku, který měl samozřejmě Jenda za autem. Po třičtvrtě hodině čekaní se na obzoru objevila zelená „Felda“. Hurá, už přijeli. Jenda se vymlouval, že si budík nařídil, ale na následující den. Naložili jsme auta a začali jsme dračit do Varů. Cesta ubíhala, ale u Kolové se náhle začala tvořit kolona automobilů. Stala se zde bouračka a policie řídila dopravu. Ale na místo jsme konečně dorazili. Vyházeli jsme všechny věci a Skukum a já jsme se šli podívat na výklad trati a losování o ceny. Skukum vyhrál fleecouvou bundu. Byli jsme totiž domluveni se „Sovákama“, že nám po příjezdu zajistí čísla, a tak jsme se už

nemuseli starat. Následovalo odvezení aut dolů, do města, a připravování na samotný závod. Někdo nafukoval Pálavu, někdo si oblékal neopren. Skukum se vrátil trochu déle, než jsme předpokládal, a tak jsme nestihli vystartovat ve správný čas. Skukum přivezl Péťu od Sováků, který si nechal auto v cíli. Po hodince od té doby, kdy jsme měli startovat, jsme se pustili do boje s vlnami. Jeden náš jezdec projíždí startovní branku a přibližuje se protivoda. Vjíždí do ní, naklání se, ale co se to děje, loď se obrací a pluje dnem vzhůru (možná to bude tím, že jezdec chtěl projet další povodou a místo toho aby se naklonil doleva, tak se naklonil doprava). Kolem jezdce pod vodou se míhají kameny a to nepůsobí dobře na jeho psychiku. Jezdec vykrysí a plujeme brankovištěm, minul asi 4 branky a dostal se s velkým úsilím na břeh. Při zoufalém krysení však jezdec upustil pádlo a pádlo musel chytit Skukum, ten kvůli dobrém skutku neprojel 1 branku. Jezdec vylil vodu z kajaku, který neměl vylévací špunt. Nastoupil do lodi, nandal si šprajdu a nechal se unášet proudem, aby získal pádlo, které držel Skukum asi o padesát metrů níž na druhém břehu. Až do cíle se nikdo na lodích necvaknul. Stupně ve Varech projížděli jezdci na Pálavách bez pádlování. Všichni jsme v cíli dostali teplý buřt, chléb, hořčici a teplý čaj. Jenda a Skukum odvezli auta na Hubertus a s Jendovo se vrátili. Jenda naložil s Jožinkem svoji ameriku a odjeli na Hubertus. My jsme sedli na lodě, chvíli jsme blbli ve válci a pak jsme na lodích dojeli taktéž na Hubertus, kde jsme odvozili věci z jednoho břehu na druhý, kde jsme spali, chtěli jsme zablbnout na peřeji, ale byla vyhrazeny pro členy vodáckého klubu. Tak jsme si rozdělali oheň a začali jsme grilovat. Každý si vytáhl něco k jídlu a začal nám grilovací večer. Večerku měl každý individuální. Další den však každý musel být svěží a pln energie, aby řeku Střelu zdolal bez úhony.

Šťoura Účastníci akce: Šťoura, Skukum, Stanley, Kec, Michal, David, Jenda, Jóžin JJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJ

WWW adresy: http://karlovarskyjunak.webzdarma.cz/ http://strediskosedehovlka.webzdarma.cz/ http://jiznikriz.webzdarma.cz/ http://www.skaut.cz/ http://hkvs.zde.cz/ http://home.tiscali.cz/~cz161716/a.htm http://stopa.webpark.cz/ http://www.habartov.cz/dymka/

-

Krajská rada Junáka 1. středisko Šedého vlka Naše oddílové stránky Oficiální stránky JUNÁKA Hlavní kapitanát VS 3. oddíl skautů Cheb 6. stř. Stopa Mariánské Lázně Středisko Dýmka Habartov

VÝSLEDKY POSÁDKOVÉHO BODOVÁNÍ Duben – květen – Červen – Září 2003

Posádka Vyder

Posádka Delfínů

JIŽNÍ KŘÍŽ č. 25. Vyšlo v říjen 2003. ZDARMA, děti do 11 let 50% sleva Občasník 1. oddílu vodních skautů "JIŹNÍ KŔÍŹ" Cheb E-mail: [email protected] ; www: jiznikriz.webzdarma.cz Adresa: Václav Dušák – Skukum, Riegrova 15, Cheb 350 02

Tel.: 354 43 49 02 (jen do konce 2003) nebo 776 / 234 763