1 [Signatura originálu v Moravské zemské knihovně v Brně : DEP 2 - 0068.928] Autor
: Chem.Ing. Friedrich Frodl Adjunkt der landwirtschaftlichen Landesversuchsanstalt in Brünn. Název originálu : Die Höhlen des mährischen Karstes als Lagerstätten von Düngephosphaten. Mit einer Situationskarte und fünf Abbildungen. Místo a rok vydání : Brünn (Brno) 1923 Nákladem autora Tisk Polygrafia Brno
Bedřich
FRODL
adjunkt Zemského výzkumného ústavu zemědělského v Brně
Jeskyně Moravského krasu jako ložiska fosfátových hnojiv. Se situační mapou a pěti vyobrazeními.
Úvod K mnohým zvláštnostem moravské jeskynní oblasti se v nejnovější době přidružila hospodářsky významná skutečnost, že mnohé, zvláště suché jeskyně byly uznány jako skutečně vydatné zdroje fosfátů. Před nalezením těchto nalezišť se zdálo, jakoby speleologie byla věcí geologů, paleozoologů a archeologů. O pracích zástupců těchto oborů již existují početné spisy, z nichž čerpáme cenné znalosti o původu mnohých krasových jevů. Velkého rozšíření doznala čistě popisná část literatury. Tato našla nadšené přijetí v kruzích turistů a přátel přírody a dopomohla moravské krasové oblasti k její velké popularitě. Vnitřek podzemních krasových objektů zůstával doposud méně povšimnut. Toto platí především o zemitých jeskynních výplních. Úsilí, které zde bylo nasazeno, sloužilo převážně čistě vědeckým účelům a muselo často ztroskotávat, pokud neprospívalo také praktickým hodnotám skutečnosti. V důsledku malých, většinou těžce sháněných peněžních prostředků zůstávaly tyto práce převážně privilegiem menšího počtu zámožnějších jedinců z odborných kruhů, kteří netrpěli nedostatkem větších vlastních prostředků. Teprve v nejnovější době bylo vážněji uvažováno o problému detailnějšího průzkumu zemitých jeskynních náplav. Rozhodující slovo měli tentokráte vést zemědělský chemik a praktický zemědělec, neboť přece mělo být zjišťováno, neobsahují-li produkty jeskynní výplně kyselinu fosforečnou, čímž by se charakterem rovnaly guanovým hnojivům a jako takové by mohly být k dispozici pro zemědělství.
2 Řešení tohoto úkolu se ujala biochemická sekce Zemského výzkumného ústavu zemědělského v Brně. O úspěchu prací tohoto druhu se již několikráte referovalo v denících a v odborných časopisech. Samotná činnost zaměřená na dobývání jeskynních fosfátů se jeví tak významná, že je zcela na místě její podrobnější a přehlednější popis, než jaký umožňují krátké novinové články. K tomu má být povolán tento spis. Z něj se především zemědělská veřejnost dozví, že na jeskynní usazeniny obsahující kyselinu fosforečnou je nutno pohlížet jako na účinnou a cennou zemědělskou technickou pomůcku a na druhé straně z něj mohou také zájemci o speleologii lehce vyvodit, že veškerá plánovitě prováděná pátrání po výskytu těchto podzemních produktů staví dosavadní speleologickou činnost na pevnější základ. Těžba jeskynních fosfátů znamená prospěšnou periodu nového vývoje speleologie, jejímiž výsledky se ukazují podstatně podpořené a doplněné namáhavé a příkladné práce jednotlivých badatelů. V textu se nachází situační mapa dosud nalezených jeskyní s fosfáty, dále výstižné profily vrstvení a vyobrazení dobývacího zařízení. Podle zkušeností znamenají obrazová vypodobnění víc než celé sloupce dlouhé popisy a zanechávají ve čtenáři trvalý dojem. Na druhé straně má být obrazem zachycen nový podnik, jehož jednoduchá a účelná zařízení jsou dnes vidět na místě dobývání fosfátů, která ale později zmizí nebo budou přeměněna, aby byla přizpůsobena novým objevům a z nich vyplývajícím rozsáhlejším dobývacím pracem.
_____________________________
3 Pohnutky a výsledky informativní návštěvy moravské jeskynní oblasti. Je jisté, že před začátkem [první světové] války byly výnosy sklizní z jednotky plochy v zemích Československé republiky jako v zemědělsky pokročilé cizině na dříve nikdy netušené výši a stále ještě byly na vzestupu. Tento nápadný úspěch nebylo možno připisovat snad náhodám, nýbrž správnému poznání a ocenění výsledků vědeckého výzkumu v oboru zemědělství. Pokročilý zemědělec si vzal jako vodítko hlubší poznání o výživě rostlin, o pěstování rostlin a o ošetřování půdy a jestliže se neobjevily osudné povětrnostní poměry, bylo mu vždycky možné při správném používání umělého hnojení, při vhodném výběru vylepšených vysoce výnosných druhů a náležitým obděláváním půdy trvale dosahovat nejvyššího, za jeho námahu bohatě výhodného čistého výnosu z pole a z louky. Pro vybudování trvale intenzivního zemědělského systému takového druhu platí bezpochyby dobré umělé hnojivo za jeden z nejvíce rozhodujících faktorů. Jeho vynikající vědecký význam dokázala pětiletá válka, kdy se ukázala téměř všude v našich nejúrodnějších a nejintenzivněji obhospodařovaných oblastech povážlivá únava zemědělských půd a ve výživě člověka i zvířete citelný pokles zemědělské produkce. Pohledu zbystřenému bohatou zkušeností a vlastním pozorováním nezůstalo skryto, že tento truchlivý jev je způsoben hlavně rychle nastoupivším nedostatkem hnojiv, poněvadž přece na druhé straně v krajinách s extenzivním půdním hospodářstvím, kde tedy neznali přednosti umělého hnojení a pole obdělávali podle zastaralých kulturních způsobů, jako na příklad v alpských zemích, nereagovala rostlinná produkce relativně tak silně na výpadek výnosu. Vysoce politováníhodné bylo přitom to, že největší část hnojiv vyrobených v tuzemsku místo toho, aby byla prospěšná místo zemědělské techniky, byla získána pro zhotovování munice a trhavin. Téměř se zdálo, jako kdyby měla umělá hnojiva za účel ničit lidskou kulturu, místo aby ji povznášela. Jedno však přece válka jasně ukázala. Přinesla mnohým, zejména malým hospodářským vedoucím, kteří se dosud odmítavě stavěli proti každému pokroku, do povědomí neocenitelné hodnoty přiměřeného hnojení. Naléhavě je přesvědčila, že umělá hnojiva nejsou žádnou mineralistickou pohádkou, nebo mimořádným dráždícím prostředkem asi té vlastnosti, že pouze přechodně posílí vyčerpanou půdu, aby se krátce nato tím více unavila a byla neplodnou. Také tito pochybovači pochopili, že schopnost výnosu ornice ochuzené drancováním může být kvantitativně i kvalitativně vzkříšena přiměřeným používáním umělého hnojení za současného rozmnoženého hnojení chlévskou mrvou a byli stejně jako vyspělí zemědělci nanejvýš nespokojeni a zklamáni, když s uzavřením míru stále ještě nezačínal volný obchodní styk, nýbrž přetrvávalo nucené obhospodařování nejdůležitějších hnojiv. Nejcitlivěji bylo zemědělství postiženo nedostatkem hnojiv kyseliny fosforečné. Kyselině fosforečné se připisuje význam nepostradatelné výživy rostlin. Množství, která jsou v ornici přítomna, zřídka odpovídají požadavkům známého přírodního zákona, stanoveného Justusem von Liebigem, o minimu výživných látek. Jediný přirozený zdroj v půdě tvoří druhy hornin jako žula, rula, čedič, trachyt, porfyr, atd., v nichž se zcela nepatrně, občas jenom stopovitě vyskytuje ve zcela drobounkých, mikroskopicky postřehnutelných apatitových zrnkách. K tomu přistupuje ještě skutečnost, že malá množství kyseliny fosforečné, která se každoročně uvolňují procesy zvětrávání, jsou v půdě obtížně pohyblivá. Téměř všude se kyselina fosforečná setkává se sloučeninami železa a kysličníku hlinitého a tvoří s nimi obtížně rozpustné formy sloučenin půdní kyseliny fosforečné, které maximálně odporují rozpouštěcímu účinku půdní vlhkosti a těžce se přizpůsobují běhu půdních vod. Tento jev
4 způsobuje špatné a nerovnoměrné rozdělení kyseliny fosforečné v půdě a je příčinou toho, že kořeny rostlin nenalézají všude dostatečné množství této živiny, i když se chemickou analýzou dokázalo, že půda obsahuje více P 2 O 5 než je nutno, aby přivedla kulturní rostliny na nejvyšší míru rozvoje. Přirozená zásoba kyseliny fosforečné je v půdě přítomna tak říkajíc dřímající, těžko přizpůsobitelná a podle zkušeností může být uvedena rychleji do oběhu správně odměřenými dávkami kyseliny draselné a kyseliny fosforečné. Mnohonásobně diskutované otázky jak zpětně vpravit ornici do úrodnosti před válkou tudíž nevyhnutelně vyžadovaly, aby se při nákupu umělých hnojiv bral v první linii ohled na hnojiva kyseliny fosforečné. Obstarávání suroviny a hotových výrobků z moci státu ze zahraničí nemohlo zcela uspokojovat. Valutové obtíže a všeobecně panující nedostatek hnojiv na světovém trhu se zdály téměř nepřekonatelnou překážkou. Úvahy tohoto druhu musely konečně přivést příslušná úřední místa k názoru, že se musí na domácí půdě horlivě snažit rozhlížet po vhodné náhradě superfosfátů a Thomasovy moučky. Největší naděje ohledně toho se právem vkládaly do výzkumných zemědělských ústavů. Ve stálém kontaktu s výzkumnými ústavy získá zemědělec možnost být poučen o těchto hospodářských provozovacích prostředcích, které mu také umožní jít na svůj účet ve způsobu provozu v kritických dobách. Nyní je nutno na to pohlížet jako na zásluhu současného ředitele Zemského výzkumného ústavu zemědělského v Brně, pana inženýra chemie Otto Kyase, že upozornil Ministerstvo zemědělství na výplně moravských krasových jeskyní obsahující fosfáty a na možné využití těchto produktů pro účely hnojení v době největšího nedostatku hnojiv. Výzkumný ústav zemědělský v Brně důkladně přihlédl již v roce 1916 k vyhledávání zemědělsky využitelných ložisek jeskynních fosfátů a proto bylo navštíveno 11 (jedenáct) jeskyní moravské krasové oblasti (viz mapu) a přitom byly vzaty na různých místech vnitřku jeskyní vzorky hlíny k vyšetření na celkovou kyselinu fosforečnou. Výsledky analýz ukazují následující složení : Balcarka Výpustek u Křtin Sloupská jeskyně I Sloupská jeskyně II Mariánská jeskyně u Křtin Šošůvka u Sloupu Punkevní jeskyně Kateřinská jeskyně Hladomorna u Holštejna Michalka u Holštejna Ochozská jeskyně
3,66% 6,60% 1,33% 1,82% 0,30% 0,21% stopy 0,04% 0,67% 1,73% 0,08%
P2O 5 P2O 5 P2O 5 P2O 5 P2O 5 P2O 5 P2O 5 P2O 5 P2O 5 P2O 5 P2O 5
5 Informativní návštěva podporovala poznání, že jeskyně Výpustek by měla nejlepší vyhlídky, aby z ní byly těženy upotřebitelné fosfátové úlože. Podněty k vyhodnocení těchto nalezišť ale dány nebyly. Zjevně se tehdy ještě ne jasně rozpoznalo, že při celé akci nejsou ve hře jenom vědecké, ale také velké národohospodářské hodnoty. Úspěšné předběžné práce zůstaly tudíž ponechány na vůli soukromému zájmu ústavu. Vážnější pokus uvést do chodu vytěžení výplní Výpustku učinilo na podzim roku 1917 Ministerstvo zemědělství ve Vídni. Tehdy byla vyslána na Moravu komise složená ze zástupců vojenských kruhů a odborníků vídeňské zemědělské výzkumné stanice pod vedením dvorního rady Otto Raitmaira. Tato se především zabývala zjišťováním těžební důležitosti se zřetelem na množství a kvalitu jeskynních úloží a potom prováděním oněch opatření, která by byla vhodná v zájmu rychlé a co možná nejekonomičtější těžby. Ale ani tentokrát nedošlo k odkopávání jeskynní zeminy, přes dobrý výsledek, který mohlo komisionelní pátrání vykázat. Byly právě objeveny pro těžbu významnější jeskyně ve Štýrsku a v Haliči a tato okolnost ve spojení se skutečností, že v té době ještě nebyla přesná znalost o přímém hnojivém působení jeskynních fosfátů, byla zjevně dostatečným důvodem nechat s konečnou platností padnout myšlenku současného zahájení většího počtu jeskynních stavebních provozů a vedla k předběžnému obstavení moravských jeskynních zemin. Teprve obrat roku 1918 nám dovolil jasně rozeznat, že ustanovení staré státní správy bylo nutno vnímat pro naši zemědělskou techniku vlastně jako velké dobrodiní. Péče domácího zemědělství dát k dispozici co možná nejdříve dostatečná množství hnojiv kyseliny fosforečné, probudila okamžitě vzpomínky na mohutná moravská fosfátová ložiska, která již upadla v zapomenutí. Od teď se mohl výzkumný ústav zemědělský v Brně pustit do systematického a důkladného studia těchto podzemních jevů. K tomu bylo ještě nutné svolení majitele jeskyně, lichtenštejnského lesního úřadu v Adamově. Po jeho opatření a ochotném příslibu lesního ředitele pana docenta Ing. Aloise Kubíče, že bude dohlížet na
6 jeskynní stavební provoz a zajistí jeho úspěch financováním, byly v únoru 1920 zahájeny nejrozsáhlejší otvírkové práce.
O původu jeskynních fosfátů. Jeskynní zeminy obsahující kyselinu fosforečnou se počítají do skupiny diluviálních fosfátů. K jejich vzniku přispěly pozůstatky kostí a exkrementy diluviální zvířeny, především savců. Naleziště diluviálních fosfátů jsou dosti vzácná a zdaleka neodpovídají příliš velké rozmanitosti a bujnému vývoji tehdejšího světa organismů. Zvířecí fosfátové pozůstatky byly většinou vodními transporty zavlečeny do moře, z menší části se také dostaly do ornice a poskytovaly spolu s fosfáty každoročně se uvolňujícími z těch druhů hornin malý příspěvek k výživě rostlin. Ve větším nakupení byly zbytky zaniklého diluviálního zvířecího světa nalezeny v dutých prostorách vymytých vodami obsahujícími kyselinu uhličitou zkrasovělých vápencových, dolomitových a sádrovcových pohoří, neboť tam byly dobře chráněny před odplavením a proti odvlečení. Z trhu s fosfáty jsou známé koprolity, to jest zkamenělé hmoty výkalů vyhynulých zvířat, většinou medvědů, potom fosilní kosti, nazývané osteolity, které jsou sbírány ve velkých množstvích v kostních jeskyních Dolomit ve Franckém Jurovi u Muggendorfu a Gailenreuthu. Substance diluviálních fosfátů zřídka vykazuje tvar a složení původního organického materiálu, většinou nastoupila dalekosáhlá mineralizace.
7 Ložiska fosfátů moravských jeskyní zůstávala dlouhou dobu neznámá ; jenom se vědělo, že zemité jeskynní naplaveniny jsou vydatnými úkryty pro pozůstatky zvířecího světa, o němž bychom jinak nedostali tak úplné znalosti. Dalece proslulé bohatstvím na fosilní zvířecí zbytky se staly jeskyně Výpustek a Sloupské jeskyně. Tyto byly proto odjakživa předmětem nejčilejší pozornosti učenců a bezpříkladné, namáhavé touze po poznání se podařilo, že z těchto jeskyní byly vyzdviženy četné pravěké poklady (jako lidské a zvířecí kosti, různé nástroje a nádoby), které v současné době tvoří vědecky a didakticky cennou součást mnohých středoevropských sbírek. Jak se mohl dostat do jeskyní materiál tvořící fosfáty, o tom panují různé názory. Nejčastěji je probírán ten případ, že zvířata doby diluviální jeskyně obývala a tam v důsledku stáří nebo nemoci pošla nebo také v důsledku náhle a opakovaně nastavších průtrží vody hledala v jeskyních útulek, tam byla postižena neštěstím a nalezla masový hrob v současně se vytvářejících masách hlíny. Obsáhlým vykopávkám z dřívějška vděčíme za řadu pozorování, které tyto domněnky podporují. Četné nálezy kostí byly učiněny na nejvýše položených místech jeskynního vnitřku, a z toho se vyvozovalo, že se tam zvířata uchýlila před povodněmi, aby unikla nebezpečí smrti. Jiní badatelé dospěli rovněž na základě dalekosáhlého hloubení šachet a při něm nalezených kusů kostí opět k názoru, že jeskynní prohlubně, vedlejší prostory a boční zářezy nabízely zvířatům nejpřirozenější a nejvhodnější podmínky pobytu. Z toho je patrné, že dříve zjištěné poměry uložení nalezených kusů kostí vedly k nerozhodným názorům a možnosti nahromadění kostí v jeskyních stejně jako otázku, kterému z již vyslovených názorů náleží větší pravděpodobnost, nezodpovídají zcela vyčerpávajícím způsobem. To ale nemůže uvádět v údiv, vezme-li se ohled na to, že tyto domněnky pocházejí z doby, kdy jeskyně byly prohledávány převážně kvůli paleontologickým a archeologickým nálezům. Ve srovnání s dnešními národohospodářsky významnými vykopávkami, které vedly k téměř úplnému vyklizení Výpustku až na tvrdé dno a k rozšíření a objevení jiných jeskyní v nejbližším okolí, byly dříve odkrývány zcela minimální profily vrstvení jeskynních výplní. Vykopané šachty mohly tudíž načrtnout jen částečný obraz o rozdělení, poměrech vrstvení a různosti materiálů, z nichž se skládají jeskynní hlíny. Po chemické a mechanické povaze se vůbec nikdo neptal, takže většina zvířecích pozůstatků z doby diluviální, fosfáty, které se táhnou přes jeskynní hlínu hromadně, místy ve zvětralých, šedobílých a načervenalých hnízdech a žilách, zůstávala dlouho neobjevena. Bylo to vyhrazeno teprve poválečné době, že ve výzkumu moravských jeskyní bylo použito také chemického a mechanického vyšetření, a okamžitě se ukázalo, že chemické analýze náleží pro konečný úspěch cílevědomého výzkumu jeskyní nanejvýš důležitá úloha. S nikdy netušeným úspěchem navázala tam, kde dřívější výzkum ochabl v horlivosti a práce již byly považovány za ukončené, ať už kvůli nedostatečným vyhlídkám objevit něco epochálního, nebo také v důsledku nedostatku finančních prostředků. Odhlédneme-li předběžně od nesmírné užitkové hodnoty, kterou naše zemědělství zažilo dodávkami dobře využitelného hnojiva kyseliny fosforečné, pak dodalo dobývání fosfátů přebohatý materiál k nanejvýš cenným vědeckým studiím. Kusy fosilních kostí byly při této práci vybírány po tisících a nemůže panovat žádná pochybnost o tom, že tyto nálezy po dokončeném třídění a zkouškách na jejich vědeckou hodnotu odborníky moravského zemského muzea přinesou rozhodující příspěvek k objasnění moravského diluvia.
8
Celková hmotnost výplňových hmot doposud vytěžených z Výpustku se vyčísluje na asi 5.000 vagónů. Z toho obnáší výtěžek fosfátové zeminy využitelné pro účely hnojení asi 1.500 vagónů. Při průměrném obsahu 8% kyseliny fosforečné odpovídá toto množství 1,200.000 kg P 2 O 5 . Nově objevená Drátenická jeskyně dodala asi 150 železničních vagónů odpovídajících 120.000 kg P 2 O 5 . Množství nalezené v jeskyni Jáchymce obnášelo 25 vagónů 10%ního zboží, tudíž 25.000 kg P 2 O 5 . Výrobky s obsahem 1 až 3 % P 2 O 5 , které byly rovněž odtěženy z důvodů zpřístupňování využívání schopných ložisek a vyvezeny z jeskyně, nejsou v těchto číslech zahrnuty. Tento číselný výsledek vzbuzuje největší podivení a naznačuje zajisté opětovně otázku o původu těchto mohutných hmot kyseliny fosforečné. Jak již byla dříve zmínka, nemohou dosud stručně zmiňované předpoklady, že diluviální savci jeskyně obývali a tam kvůli nemocím nebo náhodně v důsledku zřícení stropů a vniknuvších vodních záplav pošli, nebo že kosti byly zvířaty zataženy dovnitř nebo dokonce přineseny do jeskyní člověkem , zcela uspokojit. Ve Výpustku byly nalezeny zbytky kostí nejrůznějších zvířat, která žila v období diluvia ve střední Evropě, a nelze mít za to, že by všechna vedla přátelskou společnou domácnost, nebo že by byla skolena v existenčním boji. Pro nahromadění jeskynních fosfátů připadá v úvahu řada faktorů. Mnoho kostního materiálu bezpochyby dodal jeskynní medvěd (Ursus spelaeus). Tento snad vyhledával jeskyně nejčastěji za útulek a snad prý v nich skutečně bydlel. Nálezy kostí příslušející doposud mnoha jedinců nemohou ale vysvětlit hromadný výskyt fosfátu. Předpokládá-li se živá váha jednoho medvěda asi 500 kg a z toho připadající podíl na P 2 O 5 8 kg, potom by muselo žít a pojít jenom ve Výpustku 150.000 medvědích jedinců, aby pokryly vykázané množství kyseliny fosforečné. To je vysoce nepravděpodobné, i navzdory domněnce, že diluviální období trvalo po tisíciletí. Také by musela být nahromadění medvědích kostí daleko větší, neboť se jedná převážně o nálezy, které ve srovnání s pozůstatky jiných zvířat si překvapivě dlouho podržely výborný vzhled a vykazují jenom málo úlomků. Dále musí být také přiznáno, že jeskyně v důsledku často se dostavujících průsakových vod a záplav nemohly být vždycky a úplně osídleny. Jako na další zdroj fosfátů můžeme pohlížet na výkalové hmoty a tekuté výměšky, které zvířata v jeskyních ukládala. Nepouštíme-li ze zřetele opět jenom medvěda a předpokládáme, že jeho výměšky se co do složení rovnaly výměškům dnes žijícího medvěda, tak lze podle prof. O. Abela, Vídeň, roční produkci P 2 O 5 ve výměšcích jednoho zvířete odhadovat na 5 až 7 kg. Z tohoto celkového množství připadá na nahromadění v jeskyni nanejvýš jedna desetina, neboť většinu času trávila zvířata přece ve volné přírodě. Při stálém osídlení jeskyně rodinou o třech jedincích - současné soužití vícero rodin připadá sotva v úvahu - by bylo pro nahromadění nalezeného množství kyseliny fosforečné potřebné období více než milionu let. Také toto musí býti zpochybněno. Zvířecí výměšky v jeskyni mohou tvořit jenom malý příspěvek v celku všech faktorů vytvářejících fosfáty. Dále je možné, že velký podíl na nahromadění kyseliny fosforečné v jeskynních naplaveninách dodaly roztoky fosforečnanů, které se do jeskyní dostaly puklinami, jícny a šachtami sesutí ve vápencovém masivu. Ještě dříve, než se srážkové vody, pomalu odtékající po zvětralém povrchu jeskynního pokryvu, dostaly k puklinám v hornině, protékaly
9 povrchovými vrstvami humusu, byly bohaté na kyselinu uhličitou a tím dosahovaly značně vyšší schopnosti působit rozkladně a rozpustně na kostry mrtvých těl zvířat a exkrementy rozptýlené všude v okolí jeskyní. Apatitová kyselina fosforečná zvířecích zbytků byla přitom vyluhována a odvedena do jeskyní, kde pronikáním roztoku do současně vznikajících zemitých úloží opět došlo k jejímu vyloučení, pokud unikla volná kyselina uhličitá, její rozpouštědlo. Průsakové a povrchové vody obsahující kyselinu uhličitou vykonaly proto velkolepé účinky v převedení hustě poddajných kostí v malá zrnka a kuličky ze sraženého vápence kyseliny fosforečné. Tento proces v přírodě, který není schopen napodobit žádný laboratorní pokus a při kterém nebyly bez významu teplota a tlak hlinitých hmot, se v dlouhých časových údobích bez přestání opakoval pokud byly k dispozici zbytky zvířat obsahující fosfát rozložitelné vodami obsahujícími kyselinu uhličitou, tedy pokud bylo možné narušení rovnováhy. O množství kyseliny fosforečné dosažené tímto způsobem lze ovšem velmi těžko učinit číselné údaje, neboť neznáme obsah P 2 O 5 tehdejších infiltračních vod.
Jako nejpravděpodobnější se ale jeví případ, že hlavní část materiálu tvořícího fosfáty dodaly zvířecí produkty splavené vodou. Lze předpokládat, že diluviální dravci, přežvýkavci, hlodavci atd. nalézali příznivé životní podmínky také ve volné přírodě, v krajinách vzdálených od jeskyní. Žili a pošli na zalesněných horských stráních, v údolích a v rozsáhlých lesích. Mrtvá těla zůstávala na vzduchu a podléhala okamžitě mechanickým a chemickým rozkladným vlivům srážek. Měkké části propadly hnilobě, organická pojivová tkáň zcela zmizela, pevné součásti zvětraly a přijaly charakter porézní, drobivé hmoty. Další rozklad obstaraly tekoucí povrchové vody. Přinesly ty všude na stráních a v lesích roztroušené, silně napadené kosti a výkalové hmoty do údolí a nesly je ve směsi se zvětralými částicemi horniny, se štěrkem, písky, hlinitými a zemitými součástmi do okrsku a dovnitř do jeskyní. Na této bouřlivé cestě byly dále roztříštěny, rozbity a mnohonásobně ováleny, takže se k sedimentaci dostaly v silně poškozeném stavu a tudíž také daleko rychleji a úplněji přecházely v minerální substanci. Je zajímavé uvést, že mezi nalezenými kusy z Výpustku převažují dobře zachovalé medvědí
10 kosti, že byly dokonce nalezeny celé, dohromady patřící kostry, zatímco zbytky ostatních savců se vyskytovaly velmi zřídka a notně rozrušené. Tato okolnost mluví právě pro tu domněnku, že se medvědi v jeskyni stále zdržovali a tam také nalezli svůj hrob. Jejich pozůstatky nepřicházely tak často a hodně do styku se vzduchem jako pozůstatky jiných zvířat, která zahynula ve volné přírodě. Jeskyně nabídly fosfatickým zbytkům ochranu proti dalšímu odnesení. Jeskynní potok zmenšoval svůj spád a materiály rozrušených druhů hornin a zemin, zdaleka splavené dohromady, promíchané s kostmi a výkalovým bahnem, se dostaly do půdy jeskyně k deponování. Vznikem násypovitého navršení nejrůznějších sedimentů před ústím byl pozvolna vytvořen spád směřující proti vnitřku jeskyně a jeskynní potok se rozšiřoval v síních a v sálech do rozlehlých jezer, z nichž voda mohla jenom pomalu odtékat jícny a skulinami v hornině do hlubších horizontů, zanechávajíc v jeskyni bohaté naplaveniny. Jeskynní půda opatřená četnými trhlinami a erozními jícny působila při tomto výplňovém pochodu takříkajíc jako velké, přírodní filtrovací zařízení. Zhoubná síla rychle tekoucích vod nastupovala v době diluviální opakovaně, takže jeskynní naplaveniny nedošly klidu. Byly téměř periodicky vystavovány nejprudším útokům povodní. Tyto pronikaly v mohutném přívalu ústím, komíny a puklinami do jeskyně, cirkulovaly a proudily rychle síněmi, znovu vířily sedimenty, plavily je mnohonásobně sem a tam, přesunovaly úlomky kostí zatmelené v hlíně do otáčivého pohybu, přičemž stále více docházelo k jejich většímu poškozování a rozkouskování. Ostrohranný štěrk a zrna písku působily při tomto ničivém díle jako dobré nástroje. Současně přišel ke stávajícímu výplňovému a kostnímu materiálu nový materiál, takže v průběhu dlouhé diluviální epochy vznikly až 20 m mohutné, na mnohých místech až ke stropu sahající násypy, které trvale a nerušeně zůstávaly ležet, pokud jeskynní potoky z nějakého důvodu přeložily svá koryta a jeskyně se staly suchými. Proces vyplňování jeskyní probíhal tím rychleji, čím víc se ústí jeskyně ucpávalo sedimenty, tím menší bylo tedy nebezpečí, že materiál splavený vodami by mohl být ústím vyplaven znovu ven. Od té doby byly mnohé jeskyně zcela vyplněny oním materiálem, který se mohl dostat dovnitř komíny a trhlinami. Současně s pokračujícím vyplňováním jeskyní nastoupil chemický proces, který vedl k téměř úplné mineralizaci mechanicky těžce rozrušených zvířecích pozůstatků zatmelených v hlíně. Pochody, které se zde odehrávaly, se podobaly oněm, které jsou zodpovědny za vznik známého guanového hnojiva. Jenom jeden rozdíl je zde nápadný. Guana se ukládají pouze v tropických oblastech a na místech, kde jsou atmosférické srážky zcela vyloučeny a také tekoucí vody nebo mořské vlnobití nemůže působit rušivě a vyluhovávat. To mělo za příčinu, že u těchto produktů je vzezření a složení původní organické substance často dobře zachováno. Obsahují mimo kyseliny fosforečné téměř veškerý dusík přítomný v tělesné substanci a ve výkalech mořských ptáků, z nichž vznikly, zatímco u jeskyních fosfátů se tato látka v průběhu procesu jejich tvorby téměř zcela vytratila. Chemická vyšetření udávala 0,1 až 0, 2 % N. Ztrátu dusíku si lze vysvětlit následovně. Při rozkladu zvířecích těl a ostatních pozůstatků se vytvářela voda, kyselina uhličitá a čpavek, které vyluhovávaly kostní kyselinu fosforečnou za tvorby fosforečnanu amonného terciárního (NH 4 ) 3 PO 4 . Tento poslednější se v jeskyních setkával s nadbytečným kyselým uhličitanem vápenatým [vzorec : Ca(HCO 3 ) 2 ] a s vodou obsahující kyselinu uhličitou, čímž docházelo k výměně báze. Fosforečnan vápenatý dospěl k vyloučení a zůstával ve směsi s jeskynní půdou, zatímco opět vzniklý normální uhličitan amonný byl vodou vyluhován a nesen dále. Pravděpodobnost těchto pochodů se zdá
11 podstatně podpořena nalezeným výskytem nažloutlých, tuhých hmot, které obsahovaly hodně uzavřené kyseliny uhličité a vody a na vzduchu rychle tuhly ve zcela nepravidelně utvářené hroudy velikosti lidské hlavy bublinovitého nebo děravého povrchu. Tyto hmoty připomínající vzezřením strusku z vysoké pece z ortofosforečnanu vápenatého normálního s vápencovým jádrem dodávají markantní příklad tak zvané vytěsňovací pseudomorfózy. Průběh tvorby těchto fosforečnanů lze vidět na příčném řezu nalezených valounů (viz obr. 3). Počáteční vápencové koule přecházejí pozvolna infiltrujícím roztokem normálního fosforečnanu amonného ve fosforečnan vápenatý, který se směrem zvenčí dovnitř mísovitě vrství a vápencové jádro nechává více či méně, v mnoha případech zcela zmizet. Chemická analýza této tvorby fosfátů udala 44 % P 2 O 5 , což odpovídá 96% Ca 3 (PO 4 ) 2 [fosforečnan vápenatý terciární – pozn.překl.]
Po tom, co bylo řečeno, můžeme při vzniku jeskynních fosfátů zřetelně rozlišovat dvě fáze tvorby : hniloba zvířecích těl, rozklad kostí a výkalových hmot a přechod organického dusíku v amonné soli, přičemž v každém případě spolupůsobily také amonisující bakterie. Zde se ukazuje podobnost se surovým guanem, v němž se dusík rovněž vyskytuje v amoniakální podobě, většinou jako amoniak kyseliny močové a kyseliny fosforečné, ve více rozložených produktech jako salmiak a amoniak kyseliny uhličité, často také jako amoniak kyseliny dusičné. Ve druhé fázi došlo k vyluhování uhličitanu amonného normálního vzniklého z amoniaku kyseliny fosforečné a ke srážení fosforečnanu vápenatého, dále k extrakci kostního fosfátu rozpustnou činností jeskynních vod obsahujících kyselinu uhličitou a k opětovnému vysrážení fosforečnanu vápenatého působením kyselého uhličitanu vápenatého, který je v jeskyních v nadbytku, poté co dříve unikla volná kyselina uhličitá. Podle toho lze srovnávat jeskynní fosfáty s vyluhovaným guanem, chudým nebo zcela prostým dusíku, jehož ložiska byla nalezena na některých tropických ostrovech dosažitelných pro mořský příboj.
Mocnost a poměry uložení výplňových produktů obsahujících fosforečnany v jeskyni „Výpustek“. Jeskyně Výpustek leží jihozápadně od Křtin, v nadmořské výšce 374,70 m, v oblasti Křtinského potoka, jehož podzemní koryto ji kdysi tvořilo.
12 Počítá se k nejstarším objevům a zvláštnostem, které vynesly moravské jeskynní oblasti velkou popularitu. Jeskyni proslavenou jejími bludišťovitými, vodorovně probíhajícími bludnými chodbami, padajícími na některých místech v kolmé sesuvné jícny, přerušené několika síněmi o značném rozpětí, lze navštívit pouze s průvodci místa znalými. Její délková rozloha obnáší toho času asi 1.200 m. Strop zvedající se vysoko nad síněmi je
místy rozeklaný a je prolomen několika komíny dosahujícími až na povrch, jejichž vyústění nejsou vidět, protože jsou vyplněny přírodními nánosy materiálu. V jeskynním dnu zejí na několika místech kolmé, zřejmě do níže ležícího patra vedoucí jícny, jimiž později nalezl Křtinský potok lehčí cestu do níže ležících etáží, čímž se jeskyně stala suchou.*) Tato zjevně bezvýznamná skutečnost je nanejvýš důležitá pro vyhledávání a určování nových fosfátových ložisek. Doposud byla taková zjištěna pouze v suchých jeskyních a tudíž lze u ještě neprozkoumaných jeskyní již provedením místního shlédnutí předem usuzovat na přítomnost výplní obsahujících fosforečnany. ______________________________________________ *) Viz publikaci : Rudolf Burkhardt - Otakar Zedníček : Údolí Křtinského potoka v Moravském krasu a jeho jeskyně. Brno 1951-1955 citované dílo, strana 36 Tuto jedinou větu z celé publikace přeložil RNDr. Rudolf Burkhardt - poznámka překladatele.
13 K usazování krápníků ve Výpustku nedošlo, minimálně ne k takovému, jaké je vidět v jeskyních v okolí Macochy, v nádherných, ze stropu dolů visících tyčích a až ke stropu sahajících sloupech. Pro proces tvorby krápníků by zde hlavně měla být jako brzdící ta okolnost, že průsakové vody nemají dostatečnou příležitost se tak dalece nasytit ve vrstvě humusu podkládající jeskyni kyselinou uhličitou, aby na cestě poměrně tenkým stropem jeskyně rozpouštěly a přijímaly tolik vápence, aby mohly vytvářet krápníky. Stěny jeskyně a podlaha jsou pouze povlečeny vápencovými sintry, které se rozprostírají na mnoha místech přes vrstvy sedimentů ve tvaru mohutných souvislých šedobílých pokrývek a přechovávají dobře vypadající zbytky diluviální zvířeny. Pod těmito sintrovými pokrývkami, nazývanými také travertin, byly zbytky zvířat téměř vzduchotěsně uzavřeny a dobře chráněny před rozkouskováním a odplavením. Než mohlo dojít k těžbě fosfátové zeminy, musely být přirozeně tyto vápencové povlaky odstříleny a odstraněny. Dno, chodby a výklenky stěn jeskyně jsou vyplněny již známým naplaveným více méně tmavým druhem zeminy, obsahujícím fosfát a kosti, který je v současné době odtěžován. Při započetí otvírkových prací musela být nejdříve především zjiš'tována mocnost a těžební důležitost úlože. K tomuto účelu byly vyhloubeny na typických místech podél hlavní osy jeskyně 1 ½ m široké, 2 až 3 m dlouhé a 6 až 10 m hluboké šachty, místy dosahující až na skalnaté dno a z vytěžených různých profilů byly vzaty vzorky pro chemické vyšetření na celkovou kyselinu fosforečnou. Profilování prováděné doposud ve Výpustku zahrnuje asi 65 otvírkových šachet s asi 300 odebranými a chemicky vyšetřenými vzorky. Některé pokusné šachty jsou zakresleny na přiloženém půdorysu jeskyně (strana 14), příslušné výsledky chemických vyšetření přináší tabulka na straně 15.
14
15 Pokusná šachta
Místo odběru
Povaha
Hloubka v metrech
Obsah celkové P2O5 v %
1.
Při vchodu do Medvědího sálu na levé straně u stěny
šedá zemitá
1,00
6,73
1.
Při vchodu do Medvědího sálu na levé straně u stěny
tmavá zemitá s pozůstatky zvířat
1,50
8,93
2.
V Medvědím sále vlevo ve vzdálenosti 20 m od šachty 1
světle šedá zemitá
1,40
12,59
2.
V Medvědím sále vlevo ve vzdálenosti 20 m od šachty 1
žlutá písčitá
4,50
1,17
3.
V Medvědím sále ve výběžku na pravé straně
šedá kyprá drolivá
1,20
8,34
4.
Při vchodu do Medvědího sálu na pravé straně
žlutá hlinitá
2,00
8,40
5.
Uprostřed Medvědího sálu
tmavá kamenitá
2,50
8,20
5.
Uprostřed Medvědího sálu
žlutočervená zemitá
1,00
9,10
6.
V chodbě do Lvího sálu
tmavá kamenitá
3,00
13,20
7.
Ve Lvím sále pravá strana
šedá hlinitá
1,20
7,20
7.
Ve Lvím sále pravá strana
žlutá písčitá
3,00
2,25
8.
V chodbě za Lvím sálem
žlutá hlinitá
1,20
5,34
9.
V Císařském sále v blízkosti Hochstetterovy štoly
drolivá hlinitá hnědá
3,00
8,40
10.
Při vchodu do Císařského sálu
drolivá hlinitá hnědá
2,50
7,70
16 Na základě obsáhlých vykopávek a chemického zjištění koncentrace odebraných vzorků zeminy se zjistilo, že množství a povaha úloží by naprosto zaplatily dobývání hnojiva z jeskyně, za předpokladu, že fosfáty budou způsobilé bez předchozí tovární úpravy, tedy přímo ke hnojení. Předběžné množství jeskynního hnojiva, které by se mělo těžit, bylo odhadováno na asi 2.000 vagónů prodejného zboží. Profilování prováděné po délce i po šířce ukázalo zřetelné vrstvení sedimentů, přičemž všeobecně mohou být rozlišovány dvě od sebe oddělené hlavní vrstvy. Jedna slabší spodní drobová vrstva s jenom malým obsahem fosforu, a jedna silná horní vrstva tmavé zeminy s úlomky horniny, obsahující fosfát a kosti. Výnosu schopná je jenom ta horní vrstva. Tato nabízí rovněž obraz nejrůznějšího rozdělení a rozpadá se na více článků vrstvy, které se od sebe liší barvou, vlhkostí, obsahem kyseliny fosforečné a přimíšeninami hlíny, písku, štěrku a většími úlomky horniny. Její mocnost kolísá mezi 0,2 až 2 m a také uložení a směr dovolují rozeznat významné střídání. Mnohé povodně, ke kterým došlo, je nikdy nenechaly v době jejich vzniku ležet neporušené. Byly plaveny sem a tam, mnohonásobně ztrácely souvislost, místy se mezi ně zaklínily jednotlivé vrstvy a jiné se opět vysunuly bez zřetelného přechodu, takže téměř v každé vzorkové šachtě udávala její sílu jiná čísla. Způsob vrstvení v jednom z největších objektů nejbohatším na fosfát, v Medvědím sále, je znázorněn na tabuli na straně 17. Z podélného profilu je vidět, že střední články vrstvy zbarvené žlutě a tmavohnědě, jsou nejsilnější a nejbohatší na fosfát. Místy dosahují tyto partie až na pevné vápencové dno. Na fosfát chudší jsou ty šedé povrchové a nejméně kyseliny fosforečné obsahují ty nespodnější písečné a drobové vrstvy. Dále se udělalo zjištění, že ve vrstvách stejného vzezření je obsah kyseliny fosforečné nápadně rovnoměrnější. To může být vysvětlováno tak, že roztoky fosforečnanu pronikaly celou hmotou usazenin a kyselinu fosforečnou rozdělovaly rovnoměrně. Rozdíl ve vzezření a v barvě jednotlivých článků vrstvy umožňoval při odkopávání snadné třídění jeskynního hnojiva do partií přibližně stejného obsahu kyseliny fosforečné. Vodítko pro zběžné určení ohledně kvality hnojiva, je-li bohaté nebo chudé na kyselinu fosforečnou, nabízí hlavně barva. Tato pomůcka však nesmí nikdy svést k zanedbání analytické kontroly obsahu.
17
18
Chemické a mechanické složení jeskynních fosforečnanů pro hnojení. Obsah kyseliny fosforečné kolísá podle místa odběru v jeskyni (Medvědí sál, Lví sál, Hochstetterova štola [dnes : Jindřichův sál – pozn. překl.] , halda před hlavním vchodem atd.). Do konce roku 1921 došlo ve Výzkumné stanici Brno k vyšetření 997 vzorků. Největší kontingent, asi tři pětiny zkoumaných vzorků, tvořily produkty se 6 až 10 % celkové P 2 O 5 , jedna pětina obsahovala 18 až 20 % a jedna pětina pod 5%. Ze zemědělských hledisek bylo ovšem také žádoucí, aby byly při chemickém vyšetření jeskynních výplní uznávány za zřetele hodné vedle celkové kyseliny fosforečné ještě další snad přítomné látky důležité pro výživu rostlin. Pro kvantitativní zjišťování jednotlivých minerálních součástí připadal v úvahu extrakt připravený s desetiprocentní vařící kyselinou solnou. Typické dvanáctiprocentní obchodní zboží dodalo následující výsledek vyšetření : Hygroskopická voda …………………………………….. 10,86 % Hydratická voda …………………………………………. 2,73 % Organické součásti (humus) …………………………… 1,68 % dusík N 0,15 …………………………… 11,41 % 24,92 % Ca 3 (PO 4 ) 2 Kyselina fosforečná P 2 O 5 *) Kyselina uhličitá CO 2 …………………………………... 3,51 % 7,98 % CaCO 3 **) Kyselina křemičitá SiO 2 ……………………………….. 0,28 % Kysličník vápenatý CaO ………………………………. 18,07 % 0,42 % Kysličník draselný K 2 O ……………………………….. Kysličník sodný Na 2 O …………………………………. 0,31 % Kysličník železitý a kysličník hlinitý Fe 2 O 3 + Al 2 O 3 …… 6,24 % Kysličník hořečnatý MgO ……………………………… 0,64 % Kysličník manganato-manganitý Mn 3 O 4 ……………… 0,09 % Nerozpustný podíl ………………………………………. 43,67 % Ze složení lze poznat, že jeskynní fosfátové hlíny se hlavně sestávají z minerálních substancí, i přesto, že vznikaly ze zbytků pravěkých zvířat, tedy jsou organického původu. Hlavní součást tvoří trojsytný fosforečnan vápenatý terciární Ca 3 (PO 4 ) 2. Z ostatních látek důležitých pro zemědělství jsou přítomny mimo ortofosforečnanu vápenatého normálního kolísavá množství uhličitanu vápenatého, malá množství žíravin a sloučenin hořčíku, vzniklá zvětráváním nerozpustných křemičitanů a konečně také malá množství dusíku (nejvýše 0,2%). Množství přítomného uhličitanu vápenatého, kysličníku železitého a kysličníku hlinitého jsou v určitém vztahu k obsahu kyseliny fosforečné. Vzorky s 18 a 20 % P 2 O 5 vykázaly v extraktu kyseliny solné 2,5 a 3% CaO [kysličníku vápenatého] , vázaného na kyselinu uhličitou a 3 až 4 % Fe 2 O 3 + Al 2 O 3 [kysličníku železitého a kysličníku hlinitého]. __________________________________________ *) fosforečnan vápenatý terciární - pozn. překl. **) uhličitan vápenatý – pozn.překl.
19
Podíl bez humusu, nerozpustný v kyselině solné, se sestává z kyselých křemičitanů hlinitých s kysličníkem vápenatým, hořečnatým, sodným a draselným, tedy ze sloučenin, které se vesměs vyskytují mezi konstituenty orných půd. Obsah nerozpustného, příp. teprve dlouhotrvajícím zvětráváním se uvolňujícího kysličníku draselného se pohybuje kolem 1 %. Obsah humusu kolísá mezi 1 až 2 %. Vlhká důlní zemina obsahuje 16 až 20 % vody, vzduchem vysoušené obchodní zboží pouze 10 až 15 %. Pouze kvantitativní stanovení těchto látek by asi neskýtalo žádný velký užitek, kdyby nebyly bývaly současně poznány ještě jiné daleko cennější vlastnosti jeskynních zemin. Především byl potřebný podklad, aby bylo možno udat jejich hodnotu pro účely hnojení. Vznikl úkol vyzkoumat, připadá-li v úvahu jeskynní hnojivo kyseliny fosforečné pro rostliny přímo jako živina, nebo zda by musela být nejdříve kyselinou sírovou převedena ve sloučeninu rozpustnou ve vodě, jednosytný normální fosforečnan vápenatý, příp. do rozpustné v citrátu, do dvojsytného fosforečnanu vápenatého sekundárního. Zodpovězení těchto nanejvýš důležitých otázek zprostředkovala dlouho známá skutečnost, podporovaná četnými výsledky výzkumů, že kyselina fosforečná Thomasovy strusky působí výživně tím rychleji, čím více je rozpustná ve dvouprocentním roztoku volné kyseliny citrónové. Výzkumy hnojení polí opakovaně potvrdily, že Thomasova moučka se 40 až 45 procentní rozpustností v kyselině citrónové přinesla výnos sklizně , který byl o polovinu nižší než ten, kterého se docílilo Thomasovou moučkou, jejíž kyselina fosforečná byla rozpustná v kyselině citrónové až do 95 %. Takové výzkumy nemohou být zajisté matematicky přesně vyloženy, ale opravňují k předpokladu, že v rozpustnosti kyseliny citrónové lze spatřovat toho času nejlepší měřítko pro hodnotu účinku Thomasovy moučky. Proto se výrobci Thomasovy moučky stále snaží, také k vlastnímu prospěchu, dodávat strusku s co možná největší rozpustností v kyselině citrónové. Při výzkumech s četnými vzorky jeskynní fosfátové zeminy, odebranými z nejrůznějších partií, vyšlo najevo, že největší množství kyseliny fosforečné je rovněž rozpustné ve svrchu zmíněném roztoku kyseliny citrónové. Stupeň rozpustnosti se zde ukazuje dokonce mnohem význačnější, než je tomu tak u dnešních Thomasových mouček.
20
Některé výsledky obsahuje tabulka : Vzorek číslo
1.
2.
3.
4.
5.
Místo odběru
Ve štole úplně v nejzazší části jeskyně
Celková P2O5 %
Z celkové P 2 O 5 rozp. v kyselině citrónové
Kyselina citrónová rozpustná v % celkové P 2 O 5
9,20
8,20
89,13
0,62
-
-
2,51
2,22
88,44
V Medvědím sále
12,19
11,50
94,33
Z jeskyně Jáchymky
15,45
13,58
87,89
Z dolíku u hlavního vchodu V boční chodbě v blízkosti hlavního vchodu
S rozpoznáním této vlastnosti nechyběly dále důkazy, že by bylo zcela zbytečné dělat jeskynní hnojiva kyseliny fosforečné rozpustná v kyselině sírové. Takovému zpracování by muselo předcházet vysoušení a pulverizace materiálu vybudováním zařízení na drcení kyseliny sírové, a rentabilita metody by byla velice zpochybněna kvůli příliš nízkému obsahu kyseliny fosforečné a značným množstvím sloučenin železa a hliníku, stejně jako indiferentním uhličitanům. Rozpustností v kyselině citrónové přináleží jeskynním zeminám obsahujícím fosforečnany význam přímo účinkujícího hnojiva. Mohou být ukládána do ornic ihned po odstranění kamenů vybíráním a přesíváním, neboť poskytují normální ortofosforečnan vápenatý ve stavu, ve kterém se v půdě rychle rozkládá a uvolňuje kyselinu fosforečnou ve formě pro rostliny snadno přijatelné. Tento fosforečnan se osvědčuje jako snadno přístupný rozpustnému účinku kyselých šťáv, které vylučují kořeny rostlin a tudíž neselže vzhledem k výživnému účinku a rychlosti vzrůstu výnosu. Pozoruhodné je také, že s ohledem na rozpustnost v kyselině citrónové nemají vysokoprocentní produkty žádné přednosti před nízkoprocentními. Rozpustnost je pro jeskyní fosfátová hnojiva charakteristická a kolísá mezi 85 až 95 %.
21
Neméně cenný pro posuzování jeskynních výplní z hlediska hospodářského hnojení byl výsledek fyzikálního posouzení. S jeho pomocí jsme si chtěli zjednat jasno o poměrech množství všech hrubších a jemnějších součástí tvořících úlož a o rozdělení kyseliny fosforečné v nich. Také se ukázalo, že je touto cestou dána možnost dozvědět se něco bližšího o formě kyseliny fosforečné, jestli jsou totiž k dispozici pouze malé, mechanicky přimíšené úlomky kostí, nebo také fosforečnany, jejichž tvorbu si máme představovat chemickou přeměnou kostí. Pro mechanickou analýzu byl používán plavící přístroj dle prof. Kopeckého. Dva různé vzorky byly rozloženy vzestupným vodním proudem na součásti o různé velikosti zrn a v odděleně nasbíraných výtvorech odkalení byla opětovně stanovena celková P 2 O 5 . Výsledek ukazuje tabulka na straně 21 a 22. Z tabelárního přehledu vyplývá, že kyselinu fosforečnou lze prokázat ve všech částech směsi jeskynní půdy, avšak největší množství se nachází v nejjemnějších a v odplavitelných částech. V obou posuzovaných vzorcích půdy bylo stanoveno téměř shodně 76 % celkové kyseliny fosforečné v částicích pod 0,2 mm velikosti zrna a v odplavitelných částicích. Tyto obě třídy částic dělají dohromady 85 % ze všech podílů tvořících jeskynní zeminu. Cena této vlastnosti je pro praktické použití fosfátů jeskynních zemin zřejmá ; stačí poukázat na to, že podle zkušenosti každé hnojivo, které obsahuje sloučeniny živin nerozpustné ve vodě, má o to větší hnojivý efekt, čím jemněji je pulverizováno, protože se potom tím rychleji a lépe směšuje s půdou a na základě většího povrchu svých částic se dostává do častějšího a těsnějšího styku s půdní vlhkostí a s přijímacími kořeny rostlin.
Vzorek hlíny číslo
1.
Označení
kameny hrubý kyz a jemná drť velmi hrubý písek hrubý písek jemný písek velmi jemný písek splavitelné součásti (zrníčka prachu křemene, částečky hlíny
Velikost zrn v mm průměru
Množství Celková splaveného P 2 O 5 v výrobku sortimentu
nad 5 mm 2 – 5 mm 1 – 2 mm 0,5 – 1 mm 0,2 – 0,5 mm 0,05 – 0,2 mm
6,05 2,86 2,88 2,26 6,60 26,45
6,08 10,77 13,80 13,16 11,68 9,39
V procentech z celkového množství P 2 O 5
0,368 0,308 0,397 0,297 0,771 2,484
pod 0,05 mm 52,90 8,63 4,568 _____________________________________________________ 100,00 9,193
22
Vzorek hlíny číslo
2.
Označení
kameny hrubý kyz a jemná drť velmi hrubý písek hrubý písek jemný písek velmi jemný písek splavitelné součásti (zrníčka prachu křemene, částečky hlíny
Velikost zrn v mm průměru
Množství Celková splaveného P 2 O 5 v výrobku sortimentu
nad 5 mm 2 – 5 mm 1 – 2 mm 0,5 – 1 mm 0,2 – 0,5 mm 0,05 – 0,2 mm
4,32 3,60 1,78 1,89 6,03 23,14
13,11 16,59 14,71 13,66 11,84 7,97
V procentech z celkového množství P 2 O 5
0,562 0,598 0,262 0,258 0,714 1,844
pod 0,05 mm 59,24 9,64 5,713 _____________________________________________________ 100,00 9,85
Plavící analýza napomáhala poznání, že jeskynní fosforečná hnojiva mají dostatečnou jemnost rozetření a většinu kyseliny fosforečné obsahují v nanejvýš jemném, ne-li v koloidálním rozptýlení. Ve vzduchem vysušeném stavu mohou být lehce roztírána mezi prsty, ve vodě ztrácejí jejich částice rychle soudržnost a jsou rychle splaveny. Z toho vyplývá velká možnost rozšíření kyseliny fosforečné v nich obsažené v půdě a schopnost rychle následovat běh půdní a dešťové vody tam, kde je naléhavě potřebné zásobování kořenů rostlin touto živinou. Bližší vyšetření splavených výrobků dále udalo, že jsou přítomny nikoliv kostní fosforečnany, nýbrž jemně rozdělené sloučeniny kyseliny fosforečné vzniklé převážně chemickou přeměnou z kostí. Úlomky kostí lze najít jenom v malém množství, a sice v nejhrubších součástech zeminy. Na chemickou přeměnu kostí na jemně rozdělené mineralizované fosfáty se mohlo usuzovat také z mikroskopických pozorování. Vzorek půdy byl nejdříve co nejdůkladněji promíchán s vodou ve skleněném válci a ze vzniklého kalného sloupce tekutiny byly po několikahodinovém klidném stání odebrány vzorky pro mikroskopické vyšetření. Z pozorování tohoto druhu zřetelně vyplynulo, že jeskynní fosfáty nezachovaly strukturu původní zvířecí substance. Neobjevily se žádné obrazce, z nichž by bylo možno usuzovat na kostní hmotu. Při středním zvětšení (450 x) postřehneme zcela nepravidelná zrnka o průměru a délce od 3 do 4 μ (mikrometru) větší objevující se ojediněle, menší nakupená ve vločkách. Ze tvaru a velikosti zrnek je možno usuzovat na gel vyvločkovaný z koloidního fosforečnanu.
Těžba a chemická kontrola jeskynního fosfátového hnojiva. Poté, co jsme nabyli jistoty, že jsou přítomna ložiska významná pro těžbu a poté, co byly poznány nejdůležitější fyzikální a chemické vlastnosti jeskynních fosforečnanů, nebylo
23
obtížné nalézt vhodnou metodu dobývání jeskynního hnojiva. Jejich vysoká rozpustnost v kyselině citrónové dovolovala předpokládat, že předčí jiné surové fosforečnany a také kostní moučky ve stupni působení, takže se mohlo upustit od jejich přeměny v superfosfát. Také od počátku palčivá otázka rozemílání vytěženého materiálu na druh obvyklý na příklad u Thomasových mouček se ukázala na základě mechanické analýzy bezvýznamná. Toto by bylo bývalo stěží možné bez předcházejícího umělého sušení a bylo by to při tehdejší drahotě paliva mimořádně zatížilo výrobní náklady hnojiva a velice poškodilo tržní odbyt v důsledku vysoké ceny. Zkušeností učiněnou při splavování se mohlo s konečnou platností upustit od sušení a pulverizace a mohlo být zvoleno dalekosáhlé zjednodušení zařízení na dobývání hnojiva, s čímž šlo také ruku v ruce podstatné zlevnění hotových výrobků. Dobývací práce se představuje jako důlní provoz v chodbách. Fosfátová úlož je jemně zemitá, kyprá a drobivá, takže uvolňování ložiska pomocí motyk a krompáčů je snadno možné. Ihned následuje prosévání přes prohazovací mříž o velikosti oka 1 cm a doprava válečkovým transportérem k sušícímu zařízení zbudovanému před vchodem do jeskyně. Kameny a štěrk odpadlé při prosévání jsou rovněž vyváženy z jeskyně na haldy, zčásti slouží také k vylepšování cest vedoucích okolo dobývacího zařízení. Kosti nalezené při rubání jsou na místě tříděny, vědecky upotřebitelné nálezy jsou vyřazovány a přebírány orgány Moravského zemského muzea. Celkový počet vědecky cenných kostních nálezů z jeskyně Výpustek činí podle zprávy pana dr. Absolona, vedoucího zoologického a paleontologického oddělení muzea, asi 15.000 kusů. Z tohoto kostního materiálu se podařilo sestavit úplnou kostru jeskynního medvěda, která vzbudila největší pozornost na Zemědělské výstavě roku 1921 v Praze v expozici Lesního úřadu Adamov. Pět dalších koster je v úpravě a v sestavování. Při výstavbě sušicího a nakládacího zařízení se přihlíželo k tomu, aby mohly důlní vozíky po dvou kolejích prodloužené jeskynní dráhy vjíždět přímo do etáže sloužící k sušení materiálu zbaveného kamenů a štěrku. Zde je prosátý vlhký důlní produkt rozložen v tenké vrstvě a asi jeden den ponechán přírodnímu vysoušení. Obzvláště vlhké partie jsou několikráte přeházeny lopatou, aby mohlo dojít k účinnému provětrávání. Vzduchem vysušená jemná zemina s ještě asi 15 % vlhkostí je sypána otvory ve dně etáže do prostoru, který je k disposici pod etáží, rozděleného zabudováním mezistěn do osmi zásobníků oddělených podle různého obsahu kyseliny fosforečné, na sklad. Východy jednotlivých zásobníků leží asi 2 m nad spodkem silnice, čímž je nakládání podstatně zjednodušeno. Zboží je odsypáváno skluzavkou přímo do povozů a po průjezdu váhou odtransportováno na železniční stanici Adamov. Denní těžba fosforečných hnojiv způsobilých k rozesílání činila na začátku dobývacích prací za stavu dělníků 35 osob 15 až 20 t
24 Prodej a expedici jeskynních fosfátových hnojiv řídí knížecí lichtenštejnská správa lesů v Adamově, chemicko-technickou kontrolu provozu a odesílaného zboží převzal Výzkumný ústav zemědělský v Brně. Je samozřejmé že v důsledku velké nerovnoměrnosti vytěženého materiálu musí být také obsah kyseliny fosforečné nesmírně kolísavý, neboť není k dispozici žádný výrobek podobný superfosfátu nebo Thomasově moučce. V těžební praxi je těžko proveditelné, aby byly partie stejné povahy, jak byly nalezeny při hloubení šachty, zcela odděleně odkopávány a zužitkovávány. Již dříve bylo poukazováno na to, že vrstvy úlože jsou mnohonásobně do sebe zaklíněny a přerušeny a mezi jednotlivými články vrstvy lze jenom nanejvýš obtížně určit nějaký přechod. Proto bylo hned na začátku nutné, aby byla denní produkce stále kontrolována s ohledem na obsah kyseliny fosforečné. Tato kontrola provozu se konala takovým způsobem, že z každého vytěženého vozíku byly odebrány vzorkovačem 2 až 3 malé podíly materiálu, na suché podložce co nejdůkladněji smíchány a z této směsi byl denně zasílán jeden vzorek výzkumnému ústavu na prozkoumání. Zkušenost ale brzy poučila, že tento kontrolní postup nemůže být natrvalo udržitelný. Bylo shledáno, že vyžaduje mnoho času a zdržuje dobývací podnik a okamžitě byl nahrazen metodou stanovení kyseliny fosforečné, kterou bylo možno provádět na samotném místě dobývání dokonce i méně zručnýma rukama. Poněvadž obsah P 2 O 5 jeskynních hnojiv podléhá silnému kolísání, tak nemohou být ani při prodeji použity obchodní zvyklosti platné u jiných umělých hnojiv. Prodávající neručí za obsah živiny, nýbrž dodává zboží ve vrstvách koncentrace, tak jak vyplývají při těžbě, a sice mezi obsahem od 5 do 7 %, od 7 do 9 % a přes 9 % celkové P 2 O 5 . Výpočet ceny se děje podle výsledku analýzy na jedno kilogramprocento celkové P 2 O 5 . Vzorek, který má být posouzen, se odebírá před odesláním zboží na nádraží v Adamově nebo také ve stanici příjemce přesně podle předpisu platného pro umělá hnojiva. Stanovení obsahu P 2 O 5 se děje přes Výzkumný ústav zemědělský v Brně. Bližší o prodejních podmínkách sdělí ředitelství lesů v Adamově. Působení a používání jeskynního hnojiva. Jeskynní fosforečnany působí výživně přímo kyselinou fosforečnou a obsahem vápníku. Podle chemických a fyzikálních vlastností lze říci, že představují velmi účinnou formu fosfátového hnojení, neboť jejich P 2 O 5 rozpustnou v kyselině citrónové mohou rostliny okamžitě zužitkovat. Hodí se ke hnojení téměř všech kulturních rostlin, nejvýhodněji pro zimní osevy a rostliny s vyšší rozpouštěcí schopností, jako na příklad luštěniny. Příznivé výsledky hnojení je možno nejdříve očekávat v lehkých a na vápník chudých písčitých půdách, kyprých jílovitých a hlinitých půdách a potom na rašelinných a slatinných půdách. Na úplně těžkých, tuhých hlinitých půdách bude prospěšnější dát přednost superfosfátům. Dá se očekávat kvůli obsahu uhličitanu vápenatého a alkalické reakci jeskynních hnojiv, že také nastoupí různé příznivé vedlejší účinky. V rašelinných a slatinných půdách dojde pod vlivem vápna k rychlejšímu rozkladu organické substance, čímž se ovlivní lepší výživa rostlin, vytvořené humusové kyseliny se otupí, tedy odkyselení půdy se podstatně urychlí. Z téhož důvodu lze docílit velkých úspěchů na kyselých a slatinných loukách.
25 Ohledně účinku jeskynních hnojiv byly provedeny na podnět obou sekcí Moravské zemské kulturní rady na mnoha soukromých statcích na Moravě rozsáhlé polní pokusy, které podle doposud došlých zpráv provozovatelů pokusů vedly k tomu výsledku, že jeskynní hnojiva s ohledem na rychlost účinku se naprosto vyrovnají nejpoužívanějším dobře účinkujícím hnojivům kyseliny fosforečné a zaslouží si nejbedlivější pozornosti zemědělce. Konečný výsledek těchto pokusů bude sdělen Zemskou kulturní radou. Autor měl v úmyslu určovat číselnou hodnotu pro využitelnost jeskynních hnojiv kyseliny fosforečné různými kulturními rostlinami ve srovnání s ostatními pro využití způsobilými hnojivy kyseliny fosforečné. Bohužel nebylo možné pro tento účel provádět rozsáhlé vegetační pokusy. Stavbou ústavu a montážními pracemi spojenými se zřizováním nového skleníku by byl příslušný začátek citelně narušen a nevedl by ke spolehlivému konečnému výsledku. Přece jen byl, pokud byl prostor a nádoby, hned v návaznosti na laboratorní vyšetření prováděná s jeskynními hnojivy zaveden také vegetační pokus s ozimou pšenicí, jehož výsledek zde bude reprodukován. Pro pokus byla použita hlinitá půda chudá na kyselinu fosforečnou, slabě humózní, k níž bylo přimíšeno něco říčního písku. Ustanovení pokusu bylo nařízeno tak, že ze 12 použitých nádob z pozinkovaného plechu, které obsahovaly po 22 kg zeminy, vždycky po jedné skupině dvou nádob obdržely následující hnojení. Údaje o hnojení na nádobu v gramech. Skupina nádob I.
Dusík
-
Kysličník draselný
Kyselina fosforečná
-
-
II.
0,25 g N jako síran amonný
0,45 g K 2 O jako 20 % sůl draselná K 2 O
-
III.
0,25 g N jako síran amonný
0,45 g K 2 O jako 20 % sůl draselná K 2 O
0,70 g P 2 O 5 ve formě dýmavé a klihu zbavené kostní moučky
VI.
0,25 g N jako síran amonný
0,45 g K 2 O jako 20 % sůl draselná K 2 O
0,70 g P 2 O 5 ve formě Thomasovy moučky
V.
0,25 g N jako síran amonný
0,45 g K 2 O jako 20 % sůl draselná K 2 O
0,70 g P 2 O 5 ve formě jeskynního hnojiva
VI.
0,25 g N jako síran amonný
0,45 g K 2 O jako 20 % sůl draselná K 2 O
0,70 g P 2 O 5 ve formě superfosfátu
26
Dávky kyseliny fosforečné byly zvoleny ve zdvojené dávce, než by bylo bývalo potřebné, kdyby byly bývaly sloužily jako výživný roztok ve vodě rozpustné soli fosforu. Zárodky, po devíti kusech na nádobu, pokud možno stejného vzezření, byly na jaře ze záhonu zřízeného na zahradě přesazeny do nádob a vyvíjely se za plného přístupu slunce a srážek v drátěné skříni vegetačního domu. Za sucha byla každá nádoba zalévána půl litrem vody.
Sklizeň slámy a zrn obnášela průměrně ze dvou nádob :
Skupina Hnojení Nádob
Celková V průměru sklizeň na nádobu v Gm
Výnos v zrnech na nádobu v Gm
V průměru
I.
nehnojeno
95,5 93,0
II.
Síran amonný 20% sůl draselná
Výnos slámy v průměru na nádobu
94,25
36,0 33,0
34,5
59,75
94,5 102,0
98,25
36,0 37,5
36,75
61,50
III.
Síran amonný 104,5 20% sůl dra102,5 selná, kostní moučka zbavená klihu
103,5
41,5 40,0
40,75
62,75
IV.
Síran amonný 100,0 20% sůl dra95,5 selná, Thomasova moučka
97,75
39,5 38,0
38,75
59,0
V.
Síran amonný 20% sůl draselná, jeskynní fosforečnan
99,5 107,5
103,5
39,5 42,5
41,0
62,50
VI.
Síran amonný 20% sůl draselná, superfosfát
102,0 111,0
106,5
40,5 44,5
42,5
64,0
27 Při uvažování o těchto číslech je nápadné, že jeskynní hnojivo a kostní moučka zbavená klihu přinesly téměř stejný výsledek a velice se vyrovnaly také superfosfátu. Kyselina fosforečná jeskyních hnojiv se ukázala jako snadno přístupná pro pšenici. Tento jediný vegetační pokus sice neopravňuje k závěru, že z jeho výsledku by mohla být odvozována nějaká zákonitost, přece však je pozoruhodný a umožňuje předpokládat, že rostliny hned v prvním vegetačním roce mohou odebírat živiny z jeskynního hnojiva. Dobré působení jeskynních hnojiv vyplývá se vší určitostí z pokusů, o nichž referuje pan dvorní rada ing. Otto Raitmair v „Berichte der staatlichen Höhlenkommission, II.Jahrgang, Heft 1/2“ [„Zprávy státní jeskynní komise, II.ročník, sešit 1/2“]. Podle této zprávy bylo v Rakousku provedeno na příkaz spolkového ministerstva pro zemědělství a lesnictví na soukromých pozemcích asi 80 polních hnojících pokusů s jeskynním hnojivem. Vzestup výnosu obnášel u žita až 730 kg zrní a 1.160 kg slámy na jeden hektar proti nehnojeným, zatímco u pšenice bylo sklizeno jenom 140 až 270 kg zrní a nanejvýš 750 kg slámy. Stejným způsobem účinkovala také kostní moučka. Tento rychlý účinek umíme vysvětlit domněnkou, že mikroorganismy žijící v jeskynních výplních obsahujících fosforečnany katalyticky urychlují rozklad fosforečnanu vápenatého v půdě. Rozhazování jeskynních hnojiv se provádí nejúčinněji v síle od 800 do 1.000 kg na hektar u obilních druhů a 1.200 až 1.400 kg u kořenových rostlin. Při průměrném obsahu 8 % P 2 O 5 je nutno na tyto dávky pohlížet jako na dobré hnojení a dostačující, aby během rotace hnojení 3 až 4 roky projevily příznivé účinky na růst rostlin. Jeskynní hnojiva se počítají mezi pozvolna působící hnojiva, tudíž jsou rozhazována nejlépe delší dobu před setbou a promíchávána hluboko působícími bránami nebo zaoráváním s celým vzcházejícím osením ornice. Pro letní setí se doporučuje uložit hnojivo do půdy již na podzim nebo časně na jaře. Samozřejmě nesmí vzniknout jednostranné použití, má-li býti působení zvýšené a více zajištěné. Jak známo, může jedna živina plně účinkovat jenom tehdy, když jsou přítomny všechny ostatní důležité živiny v dostatečném množství. Nízký obsah dusíku, kysličníku draselného a humusu může snad opravňovat k domněnce, že by jeskynní hnojiva mohla někdy nahradit také chlévskou mrvu, jmenovitě v takových hospodářstvích, jejichž pole jsou daleko odlehlá a kvůli špatnému dovážení nemohou být hnojena odpovídajícím způsobem chlévskou mrvou ; celkem je budeme ošetřovat jako jednostranně účinkujícími hnojivy kyseliny fosforečné a rozhazovat je ve směsi nebo současně s ostatními umělými hnojivy. Jejich jednostranné použití by bylo možno doporučit jen tehdy, když se uskutečnilo hnojení chlévskou mrvou, je-li půda velmi silně pohnojena a je schopna vytvářet plody na uskladnění, nebo také když má půda silně humózní složení. Jeskynní hnojiva je možno míchat se všemi ostatními umělými hnojivy s výjimkou superfosfátů a síranu amonného. U těch prvnějších by byla ve vodě rozpustná kyselina fosforečná obsahem kysličníku vápenatého a kysličníku hlinitého již před rozházením směsi na pole přeměněna do stavu ve vodě nerozpustného ; u těch poslednějších by opět došlo v důsledku působení kysličníku vápenatého ke značným ztrátám dusíku. Míchání s ledkem by bylo rovněž zcela neúčelné, protože chilský ledek se dává většinou jako hnojení na list,
28 zatímco u jeskynních hnojiv je nutno dávat vždy přednost hlubšímu vpravení do půdy před pouze povrchovým rozházením, aby se dosáhlo příznivého účinku. Míchání s dusičnanem vápenatým je bez újmy jenom tehdy, je-li jeskynní hnojivo zcela suché povahy a směs je ihned po zhotovení rozhazována. Také u draselných solí musí být oba druhy hnojiv, která mají být smíchána, suché. Pro přípravu hnojících směsí obsahujících dusík se nejlépe hodí látky s organickým dusíkem, jako krevní moučka, rohová moučka, kožní moučka, odpady vlny, vlasy, kompost atd. Jeskynní hnojiva z Moravského krasu přišla na trh hnojiv na jaře roku 1921. Jejich používání zůstávalo na začátku dobývací akce omezeno na knížecí lichtenštejnské statky. Nízká cena, příznivé hnojivé účinky a konečně také na zákrok Ministerstva zemědělství dosažená sleva železničního tarifu přispěly k tomu, že také okamžitě našly přístup do jiných hospodářství a zbývá si jen přát, aby nacházely v zemědělských kruzích stále více přívrženců. Ložiska ve Výpustku jsou blízko vyčerpání. Tím ale není řečeno, že současně končí otvírková práce úspěšně zavedená roku 1920. Podle vykonaných studií o charakteru a poměrech vrstvení výplní ve Výpustku se podařilo rozšířit dobývání jeskynních hnojiv také na ostatní krasové jeskyně u Křtin, Sloupu a Litovle a dá se očekávat, že Morava si tento náskok před ostatními zeměmi republiky ještě po mnoho let podrží. Národohospodářský význam těchto nalezišť fosfátů nelze dost vysoce docenit. Nikdy neodpočívající síla přírody vytvořila po tisíciletí dlouhém působení uvnitř jeskyní produkty, které přímo, bez dalšího zušlechťování lidským přičiněním mohou být zasazeny do oběhu látek v přírodě. Je jenom v zájmu národního blaha, ale hlavně v zájmu zemědělce, aby byl tento poklad kyseliny fosforečné vyzvednut a jako vhodná výživa rostlin vložen do orné půdy. Bylo by naprosto pochybené, kdyby se chtělo z úvahy, že krápníková výzdoba mnohých jeskyní by mohla utrpět nikdy nenapravitelné škody, dělat potíže dobývání jeskynních hnojiv. Je-li dobrá vůle, pak se lze snadno vyvarovat všeho, čím by bylo možno ublížit přírodním krásám jeskyní, naproti tomu je nutno mít na paměti, že dobýváním fosfátových ložisek nepřitéká jenom našemu zemědělství bohatší zisk, nýbrž také intenzivnější vědecké bádání s ohledem na pravěké nálezy, nově objevené jeskyně a jejich lehčí zpřístupňování pro cizinecký a turistický ruch jde s ním ruku v ruce. Na závěr budiž ještě obzvláště vyzvednuto, že otázka praktického zhodnocení produktů jeskynních výplní v zemědělství byla ze strany lesního ředitele v Adamově, pana doc. Ing. Aloise Kubíče, neúnavně a rozvážně podporována. Založil v blízkosti jeskyně Výpustek podnik, který si zaslouží pověst velkorysé akce hnojiv a také v sociálním ohledu je nutno na něj pohlížet jako na nejvyšší dobrodiní pro obyvatele oblasti Moravského krasu. Mnoho dělnických rodin zde již po dva roky nachází zaměstnání a zaopatření. Na tomto místě musí být vzpomenuto také úspěšné činnosti pana R. Sáňky, chemika výzkumného ústavu. Tento provedl první informativní předběžné práce ještě dříve, než se celá výzkumná a kontrolní akce stala záležitostí oddělení hnojiv a později udělal ve způsobu provozu několik zlepšovacích návrhů.
29
Můj spisek pojednává o látce nového druhu v moravském jeskynním bádání a já doufám, že bude podněcovat nejenom ke speleologickým pracím, nýbrž také k otevírání dalších, k zemědělskému využití způsobilých ložisek fosforečnanů. _______________________________
Literatura Berichte der staatlichen Höhlenkommission in Österreich, I. und II. Jahrgang. [Zprávy Státní jeskynní komise v Rakousku, I. a II. ročník] [citované dílo je dostupné ve fondech Moravské zemské knihovny v Brně ; signatura : 3 – 284.577] D o e l t e r , Handbuch der Mineralchemie, Band III. Příručka minerální chemie, svazek III. Dresden – Leipzig, 1911-1918 [citované dílo je dostupné ve fondech Moravské zemské knihovny v Brně ; signatura : DEP 2 – 52.792] Ing. K u b í č e , Průvodce knížecími liechtensteinskými adamovskými lesy. Brno, 1922. [citované dílo je dostupné ve fondech Moravské zemské knihovny v Brně ; signatura : 2 – 0982.648] K ř í ž – K o u d e l k a , Průvodce do Moravských jeskyň. Dva díly Ždánice – Vyškov, 1900-1902. [citované dílo je dostupné ve fondech Moravské zemské knihovny v Brně ; signatura : DEP 2 – 22.420] ____________________________________
Životopisné údaje o autorovi : Bedřich (Friedrich) FRODL Narozen 19.2.1888 Lázy u Moravské Třebové Zemřel 25.1.1973