ŠKOLNÍ
ČASOPIS
ZÁKLADNÍ
Š K O LY
MORKOVICE
DUBEN 2008, ŠKOLNÍ ROK 2007–2008, ČÍSLO 7 Internet: www.zsmorkovice.cz/casopis, e-mail: casopis @ zsmorkovice.cz
Slovo šéfredaktora Milé čtenářky, milí čtenáři, je zde další číslo školního časopisu. Jako v každém čísle, tak i v tomto vás budeme informovat o různých akcích. V dubnovém čísle jsme se zaměřili na naše životní prostředí, protože právě v dubnu slaví Země svůj svátek. Členka Eko-týmu napsala něco o jejich práci, jak vznikla organizace, co je její náplní apod. Ale celý časopis nebude jen o ekologii. Máme zde článek o vystoupení základní umělecké školy, nesmí chybět slohová práce pilných žáků a dozvíte se, jestli je školní kotelna ekologická. Dále tu máme pro vás krásné básničky i s článkem o jaru. Pokud máte strach z létání, lehce se ho zbavíte po přečtení stejnojmenného článku. A co je lepší? Travian nebo Divoké kmeny. To se dozvíte po přečtení dalšího zajímavého článku. To vše a ještě mnohem víc najdete v tomto vydání školního časopisu. Přeji hezký den a krásné čtení. Šéfredaktor Martin Kruták
ČASOPIS ELVIS NA INTERNETU WWW.ZSMORKOVICE.CZ/CASOPIS 1
9. dubna 2008 proběhl na naší základní škole výchovný koncert ZUŠ. Protože jsem na něm hrál, napíšu Vám o tomto koncertu pár řádků. Hráli jsme pohádku „O nespokojené kapele“ – něco jako „O zvířátkách a loupežnících“, kterou určitě všichni znáte. Napsal ji František Hrubín. Zazněly tu i známé písničky z pohádek, jako například „Dělání“, „Křemílek a Vochomůrka – Z mechu a kapradí“, „Pod dubem, za dubem“, „Větře, větříčku“ atp. Koncert byl určen pro žáky prvního stupně, ale protože měli žáci 6.B zrovna hodinu hudební výchovy, mohli se podívat i oni. Na koncertě zazněly nejrůznější hudební nástroje, jako např. klarinet, trumpeta, klavír, housle, kytara, flétna, činely a také bubínek. Dokonce se i zpívalo. Za krásný umělecký zážitek děkujeme paní učitelce Stýskalíkové a panu učiteli Nepožitkovi.
Redaktor Miroslav Šamánek
STAŇ SE I TY REDAKTOREM ŠKOLNÍHO ČASOPISU! PŘIJĎ V PÁTEK VE 13.30 HODIN DO POČÍTAČOVÉ UČEBNY NA SCHŮZKU REDAKČNÍ RADY. 2
Slohová práce Přečtěte si, jak náš redaktor v hodině slohu popsal pohádkové postavy a využil co největšího počtu přídavných jmen, což byl zadaný úkol paní učitelkou. Na obrázku vidíme tři pohádkové postavy. Jsou to Dlouhý, Široký a Bystrozraký. Dlouhý říká: ,,Já jsem ze všech největší, protože pocházím z rodiny vyškovských dlouhánů.“ ,,Jediný člen naší rodiny“, pyšnil se, ,,byl malý – můj bratr.“ Široký na to: ,,Jsem zase nejširší, nejtlustší a nejmohutnější, protože moji rodiče chtěli dvě děti, nakonec jsem jedináček, tak mi dali najíst i za druhého.“ ,,Hoši, tož, co si budeme namlouvat“, vyhrkl Bystrozraký. ,,Já jsem nejbystřejší. Díky mým zázračným očím, prohlédnu každou zdí a dokážu pouhým pohledem rozdrtit i tu nejpevnější skálu.“ Dlouhý, Široký a Bystrozraký dohromady zvládnou i ty nejtěžší úkoly. Jsou nerozlučná parta, i když Bystrozrakému chybí boty. Prý by se mu potily nohy, takže je nepokládá k životu za důležité.
Redaktor Miroslav Šamánek Ilustroval Roman Hrabánek
ČASOPIS ELVIS NA INTERNETU WWW.ZSMORKOVICE.CZ/CASOPIS 3
Je ve škole ekologická kotelna? Do dubnového čísla školního časopisu jsem si pro vás připravil článek o tom, zda je školní kotelna ekologická. Školní kotelna je ekologická, což je velmi dobré, ale je to tak na hraně. Do školní kotelny chodí jednou za pět let kontrola, která se nazývá autorizované měření spalin kotlů.
elektrárna významně zasahuje do krajinného rázu.
Plynové kotle Protože jsou kotle zastaralé, byla by vhodná jejich modernizace a to v kombinaci s alternativními zdroji energie, např. se slunečními kolektory. Tato zařízení by nám mohla předehřívat po celý rok teplou užitkovou vodu a tím spořit plyn a elektrickou energii. Pořizovací náklady těchto zařízení jsou ale příliš vysoké a pohybují se řádově ve stotisících. Ve škole se topí plynem, který je jedním z nejekologičtějších paliv. Zásoby plynu ale nejsou nekonečné. Může tedy nastat čas, že budou úplně vyčerpány za přibližně 20 – 30 let. Existují ještě i jiné energie, s kterými vás teď seznámím. Jednou z nich je elektrická energie, která se nám odběratelům zdá nejčistší (žádný komín, žádný zápach). Zdání však klame. Elektrická energie není zas až tak moc ekologická. Vyrábí se v různých typech elektráren – tepelných, vodních, větrných a jaderných. Tepelné elektrárny vypouštějí do ovzduší spaliny, větrná elektrárna podle některých výzkumů neprospívá zdraví a vodní
Anuloid Jaderná elektrárna produkuje jaderný odpad, k jehož dalšímu zpracování chybí potřebné technologie. Tento jaderný a stále nebezpečný odpad se pouze ukládá na speciální místa zvaná jaderná úložiště. Co s tímto odpadem kdy bude, zatím nikdo netuší. Při provozu jaderných elektráren může dojít i k velké katastrofě, např. k takové, k jaké došlo v roce 1986 v ruském Černobylu. Z toho vyplývá, že s energií, ať už jakoukoliv, bychom měli zacházet hospodárně a měli bychom jí maximálně šetřit. Redaktor Lukáš Kameník
4
Velké klíny šedých husí, jaro s sebou přinést musí. Letí z dálky, kejhají, jaro s sebou k nám lákají. Letí dnem, letí tmou, jaro táhnou za sebou.
Po dlouhých měsících zimy, nedostatku světla a strádání přichází do celé přírody čas probuzení. Pro naše zeměpisné šířky má právě jarní rovnodennost obrovský význam, protože od tohoto data se severní polokoule přiklání ke Slunci a bude tedy dostávat mnohem více tepla, než polokoule jižní. Rostliny čeká několik měsíců intenzivního růstu, kdy se větve obalí listy a na jejich koncích narostou křehké pupeny. Prudkého růstu vegetace samozřejmě obratem využijí také veškeří živočichové, kteří začnou zelenou hmotu konzumovat, aby tak doplnili ztráty způsobené zimním obdobím. Právě proto přichází většin mláďat na svět v jarních měsících, kdy je všeho nadbytek a matky dokáží snadno uživit svoje potomky. Redaktor Pavel Vybíral
Zvířata na jaře shazují kožichy, lidé naopak odkládají kulichy. A všichni tvorové začnou uklízet. Medvědi a ježci vyhazují listí, lišky dělají pořádek se srstí. A co dělají lidé? Lidé odklízejí plevel ze zahrádky, děti si dávají letní trička do přihrádky. Jaro je zkrátka úklidové období, důležité pro lidské a zvířecí pohodlí.
Jak se pozná jaro? Že je zimy málo? Zvířata se začínají pářit a slunce začíná zářit. Semtam spadne z nebe kapka, pozná to i pejsek Ťapka. Monika Brázdilová, 6.A
Monika Handlová, 6.A
Svítí slunce, třpytí se tráva, je tu zase jaro. Hurá a sláva! Konec je zimy, jaro nás vítá, všude je veselo, je vidět mnoho krás. Do nového dne jasné slunce vítá nás. Kristýna Přibylová, 6.B
5
Mnoho lidí má strach z létání, protože si pod pojmem letadlo představí pouze kousky plechu svařené k sobě. Znám ale případy, kdy let letadlem zanechal v mysli člověka nezapomenutelný zážitek. Někteří lidé mají strach z létání např. kvůli výšce nebo třeba, že by mohli zahynout při havárii v ocelové trubce s křídly a motory. Připravila jsem si pro vás proto několik rad, jak se zbavit strachu z létání. Před letem se můžete se strachem z létání svěřit palubnímu personálu – zodpoví vám vaše dotazy k letu, bude vám stále nablízku. Prohlédněte si rychle vaše piloty Fóbie z létání není tak neobvyklá, jak by se mohlo zdát. Pokud jí trpíte, cítíte se ve vzduchu bezmocní a vydaní napospas osudu. Nemusíte se však bát, letadlo mají na starost konkrétní lidé, kteří jsou vycvičeni i pro nouzové akce. Pokud je to možné, nastupujte do letadla předními dveřmi a okénkem se podívejte do kokpitu (kabina pilota), ve výjimečných případech jsou do kokpitu dokonce otevřené dveře. Problémy s výškami Pokud máte strach z výšek a zrovna máte místo u okénka, tak požádejte letušku o jiné místo nebo jiného cestujícího. Nesnažte se myslet na to, že budete vysoko nad zemí, ale soustřeďte se např. na čtení novin nebo sledování filmu či cesty na monitoru. Nepanikařte, myslete realisticky Zarazte hned z kraje černé myšlenky na (vzácná) letecká neštěstí. Místo toho si připomeňte, že létání je bezpečnější než jízda autem. Uvědomte si, že i posádka má zájem na tom, aby všichni ve zdraví přistáli. Před odletem se nadopujte jídlem I když vaše letadlo startuje hned ráno, neleňte, vstaňte dřív a dobře se nasnídejte. S hladovým žaludkem se všechno hůře snáší. Má-li však trávící systém něco na práci, automaticky se uvolníte. Nepožívejte však před letem hodně alkoholu, jinak si budete připadat jak na kolotočích nebo vás kvůli bezpečnosti nepustí do letadla. Vědci se ještě dosud dohadují, které místo v letadle je nejbezpečnější. Je dobré si při vstupu do letadla prohlédnout, kde jsou nouzové východy, a řádně si přečíst bezpečnostní instrukce, které vám mohou zachránit život. Až jednou poletíte poprvé letadlem a budete mít strach, řekněte si:
„Já to přeci dokážu!“ Redaktorka Kristýna Šebestíková 6
Milí spolužáci a spolužačky. Na internetu běží už dlouho dvě docela stejné on-line hry Travian a Divoké kmeny. Někteří žáci dají přednost Travianu, ale jiní si rádi zahrají Divoké kmeny. Jelikož tyhle hry jsou dost populární, rozhodl jsem se je Vám přiblížit. Já osobně dávám přednost Divokým kmenům, protože si myslím, že má lepší grafiku. Co je to Travian? Travian je on-line hra, pro kterou stačí mít obyčejný internetový prohlížeč. Hraješ s tisíci hráči jako náčelník malé vesnice a vedeš obyvatele ke slávě a vítězství. Hra je dostupná okamžitě bez žádného stahování. Hrajete s reálnými hráči ve stálém starodávném světě. Je možný grafický náhled vesnice. Co jsou to Divoké kmeny ? Divoké kmeny je browser hra, která se odehrává ve středověku. Každý hráč je vládcem jedné malé vesnice, kterou má přivést ke slávě a moci. K dispozici je 5 hracích světů a ochrana začátečníků. Po registraci je možný grafický náhled vesnice. Důležité je, že hra je dostupná okamžitě jako Travian a nemusíte nic stahovat.
Náhled vesnice na Divokých kmenech
Náhled vesnice na Travianu Redaktor Lukáš Hejč
NAPIŠTE
NAŠIM REDAKTORŮM
CASOPIS
@
ZSMORKOVICE.CZ 7
Naše škola se od roku 2008 zapojila do celorepublikového projektu s názvem Ekoškola.
Co to znamená pro školu Žáci, učitelé a zaměstnanci školy, kteří se též zapojili do projektu, budou usilovat o to, aby se změnilo prostředí naší školy k lepšímu, abychom více třídili odpad, a o další věci spojené s ekologií. Pravidelně pořádají schůzky a tyto problémy řeší.
Program schůzek Ekočlenů Žáci a ti, kteří se do tohoto programu připojili, řeší čtyři základní témata určená koordinátory tohoto projektu. Vymýšlejí, jak přimět všechny žáky školy ke třídění odpadu, šetření vodou apod. Připravují dotazníky, ankety, dělají analýzy atd. Všechny proběhlé schůzky, nápady a úkoly zapisují členové do speciálního deníku, který je pro veřejnost na požádání dostupný.
Program Ekoškola v číslech Program Ekoškola probíhá ve 38 zemích a je do něj zapojeno kolem 20 000 škol. V ČR je nyní zapojeno přes 140 škol a 35 z nich získalo titul Ekoškola.
8
Mezinárodní historie programu
Historie programu v ČR
Zajímavé odkazy o třídění odpadu: ●
www.ekoskola.cz
●
www.tonda-obal.cz
●
www.jaktridit.cz
●
www.ekokom.cz
Kdo by se chtěl připojit do programu Ekoškola, přihlaste se u koordinátora tohoto programu naší školy, pana uč. Bronislava Micha. Redaktorka Adéla Sílešová
Dne 23. dubna 2008 se žáci 7. tříd naší školy vydali na volejbalový turnaj. O půl osmé ráno jsme měli sraz na vlakovém nádraží v Kroměříži, ze kterého jsme jeli přímo do Holešova. Turnaje se zúčastnilo 6 smíšeních týmů a hrálo se stylem každý s každým. Do každého zápasu jsme dali všechny síly, co jsme měli, ale po třech výhrách a dvou prohrách jsme skončili na zaslouženém 3. místě. Na prvním místě se umístil s přehledem Slovan Kroměříž. Domů jsme si přivezli krásný pohár, diplom a nějaké pozornosti. Za snahu nás paní učitelka Hladná pozvala do cukrárny na zákusky a zmrzlinu. Za trpělivost s námi bych chtěl za celý náš tým paní učitelce Hladné poděkovat. Redaktor Lukáš Hejč 9
Můj názor na lidi, kteří týrají zvířata, je takový, že neumějí řešit vlastní problémy a potřebují si na někom vybít zlost. Překvapuje mě ale, že existují i takoví lidé, kteří mají naprosto čisté svědomí, když ublíží nějakému zvířeti, nechají jej bezdůvodně trpět nebo jej dokonce zabijí. Nechápu, jak někdo může být tak bezcitný. Když se podívám na obrázky zvířat, která trpí a kterých je mimochodem na Internetu spousta, tak je mi najednou nějak úzko. Když si představím, že za tu dobu, co píšu tento článek, umřou na světě nejspíš stovky nebo dokonce tisíce zvířat jen z lidské hlouposti, zloby a nenávisti, je mi zle. Není to tak dlouho a někdo (řekla bych, že spíš nějaká partička „borečků“, kteří si tím něco chtějí dokázat) ukřižoval za živa kočku, nedávno někdo opil kočku a pak ji nechal roztrhat psem, někdo kočku zapálil. Chudáci zvířata. Z lidské hlouposti musí trpět. Představte si, že vaše zvíře, ať je to kočka, pes, želva nebo křeček, by muselo pro nic za nic trpět a potom by mohlo umřít. Co byste udělali člověku, který by je nechal nějak trpět nebo by jim ublížil? Vždyť to zvíře se nemůže nijak moc bránit. Je to hnus. Měli bychom se ke zvířatům chovat hezky. Zvíře nám nic neudělá a pokud ano, tak určitě ne bezdůvodně. Podívejte se do očí tomuto zvířátku a popravdě řekněte, dokázali byste mu ublížit?
Redaktorka Lucie Hanáková
10
V hodině literární výchovy tvořili žáci 6. tříd své první bajky. Posuďte, jak se s tím vypořádaly žákyně Eva Navrátilová a Lenka Gáliková, obě ze 6.A třídy.
Čáp a liška Jednou liška potkala čápa a povídá: „Přijď ke mně na oběd, připravím něco dobrého.“ Čáp odpověděl: „Rád přijdu.“ Čáp se velice těšil, celý den nic nejedl. V poledne navštívil lišku. Liška začala servírovat. Veškeré jídlo však připravila na talíře, ze kterých čáp nic nemohl vzít do zobáku. Na oplátku jí on zase nabídl večeři u sebe doma. Liška si říkala: „Dnes se podruhé dobře najím.“ Čáp ji však přechytračil. Všechny pokrmy předložil lišce v úzkých dlouhých dózách, do kterých strčil zobák jen on. Liška tak zůstala bez večeře. Eva Navrátilová, 6.A
O dvou ploticích Jednoho dne se plotice Ema probudila a zjistila, že má hlad. Dlouho hledala, až našla klidné místo s vhodnou potravou. Netušila ale, že na toto místo chodí plotice Anna. Ema se pustila s chutí do jídla a libovala si, jak bylo dobré, že našla toto místo. Najednou ji zahlédla Anna a chamtivě se vrhla k ní. Ema sotva jedla druhé sousto, ale Anna jí ho vytrhla. Rozzuřeně se začaly hádat. „Byla jsem tu první,“ řekla Ema. „To není pravda, chodím sem už delší dobu,“ řekla Anna. Hádka pokračovala dál a dál. Hádaly se tak, že si ani jedna nevšimla, že za vodní chaluhou je bedlivě pozoruje velká štika. Štika znenadání vyplula a obě dvě je spolkla. Lenka Gáliková, 6.A
11
O lodičce Byla jednou jedna loď a ta si vyplula na širé moře. Bylo nádherné počasí a lodička si lebedila, jak se jí krásně pluje. A jak si tak pořád lebedila, připlul na oblohu velký mrak, pak druhý a třetí, zvedl se vítr a začala bouře. Bouře na moři, to je něco moc nebezpečného, zvlášť pro loďky. A tak se lodička začala bát. Zastavila motory, zakotvila se ke dnu, ale přesto s ní velké vlny házely ze strany na stranu, až se málem převrhla. Voda se převalovala přes palubu, komíny se kymácely ve větru a široko daleko nebyla žádná pomoc. Ostatní lodě bouřku včas zpozorovaly a odpluly do přístavu. A tak tu naše loďka zůstala sama a plakala. Slibovala, že už nikdy nebude plout sama tak daleko na moře a bude dávat větší pozor. A jak se tak rozhlížela, uviděla ostrov a s největší námahou tam doplula. Byla celá polámaná a smutná. Na ostrově bydlel trosečník, který tam ztroskotal s jinou lodí už před deseti lety. Ta jeho loď neměla takové štěstí, jako naše loďka, protože se tehdy celá potopila. A proto trosečník zůstal na ostrově sám a nemohl pryč. Byl moc rád, když loďku uviděl a loďka byla také ráda a hned se skamarádili. Samou radostí si ani nevšimli, že bouřka už odešla. Trosečník loďku opravil a jezdili pak na moři pořád spolu a měli se rádi a už nikdy se jim nic zlého nepřihodilo, protože už byli zkušení a všem nebezpečím na moři se uměli vyhnout. Filip Jašek, 6.B
Ilustroval Roman Hrabánek, 8.A 12