ŠKOLNÍ
ČASOPIS
ZÁKLADNÍ
Š K O LY
MORKOVICE
ÚNOR 2008, ŠKOLNÍ ROK 2007–2008, ČÍSLO 5 Internet: www.zsmorkovice.cz/casopis, e-mail: casopis @ zsmorkovice.cz
Slovo šéfredaktora Milé čtenářky, milí čtenáři, máme tu již páté číslo školního časopisu Elvis. V tomto čísle vás mimo jiné budeme informovat o událostech za měsíc únor. Hlavně jde o masopust, na který tu máme dokonce hned dva pohledy, dále proběhla soutěž ve šplhu na tyči a také zápis prvňáčků do prvních tříd. Dozvíte se něco z historie notebooků, přečtete si, jak probíhal letošní karneval. Přinášíme též článek o drogách a aby si někdo nemyslel, že tu jsou pořád stejná nebo podobná témata, máme zde tentokrát i všude známý fotbal. V neposlední řadě musím zmínit i dvě literární práce žáků 6. ročníku. Jen tak na okraj bych chtěl říci něco k situaci, která nastala dne 19. února ve školní jídelně: došlo k tomu, že došly špagety a tak asi 15 žáků muselo čekat nekonečných 15 minut na uvaření dalších. Je jisté, že zde došlo k pochybení lidského faktoru. Jakékoliv vaše připomínky nám posílejte na naši emailovou adresu. Hezký den a krásné čtení přeje šéfredaktor Martin Kruták.
ČASOPIS ELVIS NA INTERNETU WWW.ZSMORKOVICE.CZ/CASOPIS 1
Dne 23. ledna 2008 se na naší škole konala
kách - tři kluci a tři holky, s jedním celkovým
soutěž ve šplhu na tyči. Soutěž probíhala v tě-
časem. Až všichni došplhali, rozešli jsme se
locvičně a celkem se zúčastnilo 51 žáků
zpět do tříd. Někteří sportovci byli velmi
z prvního stupně a 54 žáků z druhého stupně.
unaveni, ale i tak odcházeli s dobrou náladou.
Soutěž byla velmi náročná, ale všichni ji zvládli dobře.
Všichni soutěžící dostali sladkou odměnu a někteří i diplom. Mezi účastníky byli i tací, kteří Soutěžící museli vyšplhat po tyči a dotknout se
nešplhali jen třikrát, ale dokonce i osmkrát,
bílé čáry. Na prvním stupni šplhali jednotlivci
což už je velmi dobrý výkon. Soutěž pořádala
každý sám za sebe. Na druhém stupni to už
p. uč. Albrechtová a p. uč. Doleželová.
bylo jiné - šplhalo se v šestičlenných skupinRedaktor Lukáš Kameník
NAPIŠTE
NAŠIM REDAKTORŮM
CASOPIS
@
ZSMORKOVICE.CZ
2
Tloustněte Jelikož byly a jsou noviny plné diet a pokrmů na hubnutí, rozhodl jsem se napsat něco pro ty, co tyto články jen přeskakují s povzdechem „Jejich starosti bych chtěl(a) mít.“ Než začnete číst. Tento článek je pojat mírně humorně a není také moc pravdivý, a proto ho čtěte s určitým nadhledem.
Co doma neposlouchat. Neposlouchejte doma řeči jako jsou: „ta lednička není bezedná, bude ti špatně“ atd. Čeho se nemusíte bát. Jezte až po osmé hodině a dávejte přednost tučným jídlům. Takže, pokud si máte vybrat mezi tlačenkou a ovarem, vezměte si ovar.
Co jíst. Jezte hamburgry, řízky, hranolky, karbanátky, bílé pečivo a mnoho dalšího. Samozřejmě se zde i přesto musí objevit nějaká ta zelenina či ovoce a masové konzervy. Jako příklad uveďme čivavu na divoko, nutrie ve vlastní šťávě a pudl přidej vejce. Další recepty viz. www tečka čínská restaurace dragon tečka cz.
Shrnutí. Nechejte si v jídle poradit od lidí, o kterých víte, že v tom mají mnohaletou praxi. Rozhodně nejezte pravidelně. Vynechejte snídani, dejte si oběd a nejvíce toho snězte na večeři.
Co nejezte. Hlavně žádné bílé jogurty, lupínky, ovesné vločky, hrozny, zavařeniny a podobná energeticky slabá jídla, při jejichž konzumaci více energie vydáte, než přijmete.
Jak nepálit energii? Velmi pomalá chůze – 500 kJ/hod. Chůze rychlostí 6 km/hod. v kopcovitém terénu – 1900 kJ/hod. Posilování bez zátěže – 1500/ hod. Nejdéle se pálí kalorie smaženého sýru s hranolkami a tatarkou. Za nejkratší dobu spálíte kalorie rohlíku.
Čeho se vyvarovat. Nedávejte si na oběd polévku. Zasytí vás a pak nesníte to, co je nejdůležitější. Nejezte tmavé pečivo. Vůbec před jídlem nepijte, až po jídle, protože by vás to zase před obědem nasytilo a nic byste nesnědli.
Doufám, že tento článek četli jen ti, co to potřebují a že se vám líbil. Šéfredaktor Martin Kruták
3
Pro naše čtenáře jsem si připravil článek o noteboocích, což jsou malé přenosné počítače. Notebooky jsou v současnosti velmi oblíbené. Jejich prodej se oproti předloňskému roku zvýšil o 55 %. Je to díky stále se snižujícím cenám těchto malých, ale šikovných počítačů. Historie notebooků sahá do počátku 80. let, kdy tyto přístroje připomínaly spíše kufry. Zpočátku měly klasický analogový CRT monitor, taktovací frekvence procesoru byla 100 kHz, operační paměť měla velikost 16 kB a pevný disk měl kapacitu okolo 500 kB.
Pohled na notebook HP 530 Počátkem roku 1984 byly notebooky již standardně vybaveny disketovou mechanikou, poté v roce 1989 začala být do notebooků montována CD-ROM mechanika a v roce 1994, když bylo vynalezeno DVD, se začaly používat mechaniky schopné kromě práce s CD číst a později i vypalovat DVD disky.
Pohled na přenosný počítač z 80. let K významnému zvratu došlo až v druhé polovině 80. let s vynálezem černobílých LCD displejů, které se daly v přenosných počítačích využít. Notebooky byly, stejně jako všechny počítače té doby, zpočátku využívány pro složité aplikace a operace. Poté, co firma Apple vydala operační systém Mac OS, se z výpočetního stroje začala pozvolna stávat pomůcka, bez které se dnes neobejde téměř žádný podnikatel či manažer.
Notebookům, které jsou menší než papír A4, se říká subnotebooky. Mají obvykle menší úhlopříčku monitoru (asi tak 10 až 13 palců). Notebookům vážícím víc než 5 kg se říká desknote. Tyto noteboky mohou mít externí akumulátor. Notebook si teď můžete pořídit téměř za pár tisíc. Před pěti lety jste ale za notebook dali asi tak 50 000 Kč, což je už znatelný rozdíl. Redaktor Lukáš Kameník
4
Zápis dětí do prvních tříd pro školní rok 20082009 se konal na naší Základní škole v Morkovicích dne 31. ledna 2008. Odpoledne začaly do školy přicházet děti se svými rodiči. Čekal na ně zábavný program na téma „Jeden za všechny, všichni za jednoho“.
prvňáčkům se ani nechtělo jít domů. všechny děti odvedly skvělé výkony a za odměnu dostaly malou sladkost.
Za přípravu a organizaci této akce bychom chtěli poděkovat všem žákům a učitelům, kteří se na zápisu podíleli. K zápisu přišlo celkem 44 dětí. Na budoucí prvňáčky se budeme moc těšit v září.
Poté, co děti prošly všemi okouzlujícími pohádkovými stanovištěmi, čekaly na ně paní učitelky v prvních třídách. Mnohým budoucím
Petra Buršová, 9.B
V sobotu 16. února 2008 se jako tradičně konal v morkovické sokolovně karneval pro děti. Zúčastnilo se ho asi 400 dětí, dospěláků a masek. Děti si přišly na své zábavnými hrami, například židličkovaná, prolézání kruhy, baštění piškotů a další soutěže. O dobrou zábavu se starali motýli, mušketýr, víly a šašek. Všichni se náramně bavili a už si vymýšlí masky na příští karneval. Večer vzali dospělí karneval do svých rukou a bavili se podle svého. Pro potěšení a k tanci hrál pan Jiří Dosoudil. Redaktor Jan Pavlík 5
Lyžařský výcvikový kurz 7. tříd Ve dnech 9. až 15. února 2008 se žáci sedmých tříd zúčastnili lyžařského výcvikového kurzu. První den jsme se ubytovali, okoukli jsme okolí a šli jsme na oběd. Odpoledne jsme se nasoukali do lyžáků a šli jsme na svah. Tam nás rozdělili do čtyř skupin pod vedením paní učitelky Albrechtové, Doleželové, Hladné a pana učitele Síleše. A nesmím zapomenout na našeho doktora pana Petrikowitze. Tento den jsme museli jít spát v osm hodin, protože jsme si u večeře nahlas sdělovali důležité věci. Další dny už probíhaly stejně - ráno lyžování, odpoledne překvapivě taky lyžování a večer jsme měli přichystaný program, u kterého jsme se moc bavili. Byly tam hry, například miss pyžamo, soutěž o nejsrandovnější účes, hra na mumii z toaletního papíru a volba nejoblíbenějšího kluka a nejoblíbenější holky. Po programu následovala diskotéka a pak už jenom sny. Akorát úterý probíhalo jinak. Ráno jsme ještě lyžovali, ale odpoledne jsme se šli podívat k nedalekému lyžařskému středisku u Sachovy studánky. Večer mohli jít dobrovolníci na večerní lyžování, kdy měli svah jen pro sebe. Taky jsem se vám zapomněl zmínit, že byla postavena nová sedačková lanovka, která vede trochu výš, než ta stará. A ještě byla škoda, že nebyl sníh mimo sjezdovky a my jsme tím pádem nemohli jezdit na běžkách. Redaktor Jan Pavlík
Úžasný lyžák V sobotu 9. února 2008 jsme žáci ze sedmých a někteří z osmých a devátých tříd vyrazili na lyžařský výcvik do horského střediska Rališka na Horní Bečvě. Jako dozor a pedagogický doprovod s námi jeli paní učitelky Albrechtová, Hladná, Doleželová a pan učitel Síleš. První den jsme se ubytovali v chatě Brian a pak jsme šli na svah. Byli jsme rozděleni do čtyř skupin. Někteří se učili lyžovat rychle, a někteří pomaleji. Každý večer uspořádala nějaká třída program, po kterém následovala diskotéka. Den před odjezdem jsme měli karneval na lyžích a závody ve slalomu. Moc se mi na lyžařském kurzu líbilo a příští rok bych chtěl jet znovu. Jakub Novák, 7.A
6
MASOPUST v TETĚTICÍCH V sobotu 2. února 2008 jsme mohli potkat
Tato tradice se v naší obci a v mnoha jiných
v Tetěticích, kde bydlím, pestrý masopustní
dodržuje od středověku. Masopust se slaví ve
průvod maškar, který zastavil u každého domu
dnech předcházejících Popeleční středě, kterou
a bavil jeho obyvatele tancem s medvědem,
začíná čtyřicetidenní půst před Velikonocemi.
hrou na harmoniku, léčbou neobvyklými lektvary, a nástroji, které veze legrační doktor v dětském kočárku.
Protože datum Velikonoc je pohyblivé, je pohyblivým svátkem i masopust. Vyvrcholením je půlnoc z úterý na středu, kdy končí zábava a Maškary v průvodu se dělí na pěkné, jako na-
někde pochovávají basu. Symbol toho, že si
příklad ženich, nevěsta a kominík, a škaredé
v postu nezahrají. Půst je zřeknutí se něčeho,
třeba hrbáč, žid a loupežník. Neměl by chybět
co je v našem životě postradatelné.
medvěd vedený na řetězu medvědářem, známá Redaktor Pavel Vybíral
je bílá kobyla skrývající dvě osoby.
NAPIŠTE
NAŠIM REDAKTORŮM
CASOPIS
@
ZSMORKOVICE.CZ
7
I u nás v Morkovicích se slavil masopust. Bylo tam hodně masek na příklad kominík, japonec, medvěd, hodně čarodějnic, mumie, smrtka, vodník, včela, beruška, pár záchranářů, teletubbies, ženich (bez nevěsty), řezník a spousta dalších. Celý průvod šel po ulici Olejna přes morkovické náměstí, kolem domu s pečovatelskou službou až na hasičskou zbrojnici. Zdá se vám snad, že je to docela krátká cesta? Není! U každého domu se totiž průvod zastaví a stráví tam pár minut s jeho obyvateli. Na masopust se pečou koblihy, pije se slivovice a hlavně se všichni baví a oslavují. Děti z ulic se přidávají do průvodu a rády škádlí medvěda. Letošní masopust se velice pěkně vydařil, zvláště, když bylo tak krásné počasí. Redaktorka Veronika Bijová
Milí spolužáci a fanoušci fotbalu, chtěl bych vám představit anglický fotbalový tým CHELSEA FC. Chelsea byla založena roku 1905. Známý londýnský klub trénoval zkušený trenér José Mourinho, kterého později nahradil Avram Grant. Domácím stadionem je Stamford Bridge s kapacitou 42 522 tisíc diváků. Chelsea se třikrát stala mistrem Premier Leaguae a čtyřikrát FA Cupu. V brance zachraňuje nájezdy útočníků český brankář Petr Čech, který se loni znovu stal nejlepším gólmanem světa. Chlesea má ale více výborných hráčů, např.: útočník Didier Drogba, záložník Frank Lampard, obránce Jonh Terry a mnoho dalších. Letos si fotbalový tým zvolil hráče roku Michaela Essiena. Já osobně týmu fandím, protože mě zaujal svou hrou. Redaktor Lukáš Hejč
Stadion - Stamfod Bridge
Petr Čech 8
Drogy – slovo, které je dnes už běžně používané. Co vás napadne, když uslyšíte nebo vyslovíte slovo droga? Někoho napadne vzrušující dobrodružství, někoho naopak problémy a trápení. Každý si pod výrazem droga představí něco jiného. Můj pohled na drogy Myslím si, že pokud má někdo problémy s drogami, může si za to většinou sám nebo vinou kamarádů, protože si řekne, že to jednou zkusí, vždyť se nemůže nic stát. Ale zkusí to jednou, dvakrát, třikrát a potom se stane na drogách závislý. Pokud má někdo problémy s drogami, ať už jde o heroin, kokain, pervitin atd., musí se jít okamžitě léčit, protože mu hrozí onemocnění rakovinou, žloutenkou a v nejhorším případě i nemoci AIDS. Také ztratí všechny kamarády, ale najde si místo nich jiné – také drogově závislé. Bude se stýkat s lidmi, s kterými by se v normálním životě ani nesetkal. Získá plno nevšedních zážitků, ale také problémů. Někdy si bude myslet, že tito noví kamarádi jsou lepší než ti staří. Jsou přece upřímní, žijí naplno a nebojí se užívat si život. Nakonec ale stejně vyjde najevo, že nové „přátele“ nezajímá jiný člověk, ale jen drogy. V takovém případě je moc dobré mít možnost vrátit se ke starým známým. Drogy dodávají hromadu zážitků, ale i změnu pohledu na svět a na život. Co je však moc nebezpečné? Brát drogy stříkačkou – rychle se na toto zvyká a špatně odvyká. Je to velmi nebezpečné i co se týče AIDS. Obzvlášť nebezpeční jsou řidiči, kteří si před jízdou vzali drogy. Odhad vlastních schopností je mimo , nedokáží se soustředit. V každém druhém případě, kdy má řidič za volantem v krvi drogy, dochází k nehodám, a v každém třetím případě dochází k nehodám smrtelným. Já osobně jsem měla tu možnost vidět dopravní nehodu, jejímž viníkem byl řidič pod vlivem drogy, konkrétně pervitinu. Naštěstí to nebyla smrtelná nehoda a ani nebyl nikdo zraněn. Lidé, kteří pervitin požívají každodenně, jsou z mého pohledu a zkušeností vulgární, zmatení, předvádí se a jsou velmi agresívní. Pervitin je typická česká droga, která byla vynalezena v Číně pro vojenské účely. Pervitin je droga stimulační, což znamená, že člověk má pocit, jakoby měl více sil a jakoby z něj opadla všechna únava. Pod jeho vlivem je člověk schopen vyšších výkonů. Pervitin dokáže člověka povzbudit, ale záleží hodně na dávce. Nebezpečím je návykovost. Pervitin způsobuje fyzickou i psychickou závislost. U psychické závislosti se člověk bez drogy cítí unavený, vyčerpaný a zbytečný. Závislost fyzická je však mnohem nebezpečnější. Bez drogy člověk zažívá stavy provázené silnými bolestmi, které nutí člověka obstarat si další dávku za každou cenu. V dnešní době je možné si pervitin sehnat velmi jednoduše. Tato droga je mezi zasvěcenými velmi známá. V případě, že se člověk s drogou zaplete a je rozhodnut, že se bude léčit, má v podstatě 100 % šanci, že se ze závislosti dostane. Léčba však trvá dlouho – týdny, měsíce a někdy i roky. Na závěr Všem bych chtěla poradit, aby si s drogami nezahrávali, protože potom se už jen těžko vrátí zpět k normálnímu životu, rodině a svým přátelům. Redaktorka Hana Dobešová 9
Stéká mi slza po tváři, pak padá dolů a končí na polštáři. Já jen mohu vzpomínat, jaké bylo tě objímat.
Nechci od tebe, abys mě litoval, chtěla jsem jen jedno jediný, a to, abys mě i dál miloval. Ta slova mi jdou od srdce, už se mi vracejí mé emoce.
Pouhé vzpomínky mi zůstaly, bude trvat dlouhou dobu, než se myšlenky mé ustálí. Jen bolest mě tlačí do srdce, mám pocit divné bezmoce.
Přesto dál si v duchu opakuji, že tě pořád hrozně miluji. Jenže ty mě neslyšíš, za jinou se ohlížíš.
Pomalu dech se mi tají, mnozí z nás tohle trápení znají. Ten střep! Ta prasklina v mém srdci! Ta bolest! Častěji a častěji se mi vrací!
Další slza stéká po tváři, ale dřív než dopadne, tak ve světle měsíce zazáří. To byla slza mé minulosti, mého štěstí, či neštěstí?
napsala a nakreslila Lucie Hanáková, 8.B
10
Chlapci a děvčata, v tomto čísle školního časopisu Vám nabídnu k přečtení 2 práce žáků šestých tříd, které jsem s dalšími pěknými pracemi zaslala do republikové soutěže, kterou vyhlašuje každoročně Česká pošta. Soutěžící si měl přát 3 přání, která mu splní zlatá rybka, a napsat o tom dopis někomu blízkému. Přečtěte si zdařilé práce našich soutěžících a zamyslete se nad tím, co byste si přáli Vy. Mně se nejvíce líbí přání Filipa. Zázraky čekat nemůžeme, ale přičinit se o své štěstí, úspěch můžeme svým snažením a obětováním všichni. Do Prahy jsem poslala dopisy Filipa Jaška, Lucie Konečné, Kamily Dobešové a Marty Hanákové – všichni jsou žáci 6.B třídy. Držme jim palce při losování. A i kdyby nic nevyhráli, naši školu určitě dobře reprezentovali. Patří jim mé poděkování. p. uč. Jarmila Štelcová
Ahoj strejdo Petře! Pamatuješ si, jak jsi mě učil rybařit? A na to naše staré místo v zátoce u suché vrby? Tak právě tam jsem včera chytil rybu. No asi si řekneš, že to není nic neobvyklého, ale představ si, že to byla zlatá ryba – jako ta z té pohádky. Čekal jsem, že se mě zeptá na tři přání, ale jenom na mě mlčky zírala. Dal jsem ji tedy do saku, sak upevnil ke břehu a začal jsem přemýšlet, co si budu přát, až se ryba umoudří a promluví. Nejsem tak hloupý, abych chtěl velký dům a pak ještě větší a ještě větší, nechci ani bohatství, peníze a spoustu věcí. Vím, že to není to nejdůležitější. Říká se, že mnohem cennější je zdraví, štěstí, spokojenost a takové věci, které si lidé obvykle přejí k svátku nebo do nového roku. A je to pravda. Ale já svá přání využiji ještě lépe! Na zlatou rybku vyzraju, člověk je přece chytřejší než nějaká ryba. A tahle navíc pořád mlčí a hloupě kouká. Alespoň mám čas si to pořádně rozmyslet. A už to mám! Můžu si přát spoustu věcí, pořád znovu a znovu. Stačí jen jako poslední říct to, aby mi rybka splnila ještě nekonečně mnoho takových přání. To jsem dobrej, co? Nic na světě pro mě nebude nemožné! Spokojen se svým nápadem jdu za rybkou. Ale ta pořád nic a nic, jako by ani nebyla kouzelná. Zkouším to s ní po dobrém i po zlém, prosím, vyhrožuji, ale ona mlčí jako ryba. Už to tak vypadá, že si svá přání budu muset splnit sám. Asi to tak má být. Nejsme tady přece v pohádce. Když si na příklad přeju vyhrát literární soutěž, musím napsat krásnou slohovku. A když chci v životě něco dokázat, musím se snažit a něco tomu taky obětovat. Ale zlatou rybku pro jistotu pustím zpátky do vody, třeba mi v tom pak aspoň trošku bude pomáhat. Co myslíš, strejdo, udělal jsem dobře? Napiš mi brzy a přeju Ti taky Petrův zdar! Tvůj Filip
11
Ahoj Sabi! Víš, že už jsou to dva měsíce, co jsme se neviděly? Připadá mi to jako celá věčnost. Tolik se těším na chvíli, až se zase setkáme. V sobotu je u nás dětský karneval. Nechceš přijet? Prožila jsem něco neuvěřitelného. Napadlo mě, že Ti to řeknu až osobně, ale nevydržím to, musím Ti celou událost napsat. Minulou sobotu odpoledne jsem se procházela okolo Slížanské přehrady. U vody zaslechnu nějaké plácání. Kousek ode mě ležela na břehu malá rybka. Byla velmi zvláštně zbarvená. Její tělo pokrývaly oranžové třpytivé šupinky. Ráda bych ji vrátila zpátky do vody, ale nikdy jsem rybu nedržela. A teď nevím, bála jsem jí nebo štítila? Sama nevím. Jako každá jiná ryba působila slizkým a mokrým dojmem. Ale znáš mě, mám ráda zvířata a pro ně se dokážu i překonat. I přes nechuť rybu chytit jsem ji uchopila za ocas a hodila zpátky do vody. Po jinak tiché hladině se rozběhly drobné vlnky. K mému údivu jsem spatřila rybku ještě jednou. Vynořila se a řekla: „Za to, že jsi mi zachránila život, ti splním tři přání.“ „Ale takové věci se dějí jen v pohádkách“, napadlo mě. Co bych si měla přát? Značkové oblečení, nový mobil či počítač? Přání jsou nespočetná. „Ale dost!“ Nemohu přece myslet jen na sebe. Vzpomněla jsem si na poslední události ve světě, které vídám často v televizních zprávách. Násilí ve světě, zabíjené nevinných lidí, nepokoje, války, vraždy, týrání dětí... „Přeji si, aby mezi lidmi na celém světě zavládl mír. A aby se i přes svou rozdílnost dokázali respektovat,“ tak znělo mé první přání. Ale co dál? Často mě děsily obrázky vyhublých dětí z Afriky. „Kéž by Země byla tak úrodná, aby nikdo netrpěl hladem!“ Druhé přání vyplynulo naprosto přirozeně. Jaké by mělo být třetí přání? „Už to mám!“ vykřikla jsem. „Chci opravdové kamarády na celý život.“ Vyslovila jsem své třetí přání a rychle jsem běžela domů. Všechno mi připadalo jako sen. Večerní zpravodajství ukázalo, že moje první dvě přání se vyplnila. Vlastně splnila se všechna, protože mám Tebe. Těším se na sobotu. Měj se fajn.
Tvá věrná Marta
Chlapci a děvčata, žáci nejvyšších ročníků naší školy se pravidelně a každoročně zapojovali do celostátní soutěže s názvem „Dějepisná olympiáda“. Stejně tomu bylo i letos. Do prosince museli soutěžící vypracovat úkoly školního kola. A vůbec nebyly úkoly jednoduché. Týkaly se našich významných osobností (historie, literatura, hudba, umění, sport, stavitelství,...) od doby národního obrození do konce 1. republiky (rok 1938). Celkem se zapojilo 28 žáků 9. tříd. Podle získaných bodů jsem vybrala 2 soutěžící, kteří nás reprezentovali v okresním kole. Okresní kolo proběhlo 7. 2. 2008 v Muzeu Kroměřížska a za nás soutěžili David Květoň z 9.B a Miriam Soldánová z 9.A. V konkurenci 33 soutěžících nejen základních škol, ale i gymnázií z Kroměřížska obsadila Miriam krásné 10. místo a David skončil na místě 18. Za poctivou měsíční přípravu, za studium zadané literatury jim moc děkuji. Bez studia by těchto výsledků nedosáhli. Děkuji jim za vzornou reprezentaci morkovské školy. Přeji jim, aby své nabyté znalosti uplatnili i v dalším studiu a aby jim láska k historii navždy zůstala. p. uč. Jarmila Štelcová 12
