Insekticidní účinky vybraných rostlinných extraktů proti potemníku skladištnímu Tribolium confusum (Col., Tenebrionidae)

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav pěstování, šlechtění rostlin a rostlinolékařství

Insekticidní účinky vybraných rostlinných extraktů proti potemníku skladištnímu Tribolium confusum (Col., Tenebrionidae) Diplomová práce

Vedoucí práce:

Vypracovala:

Ing. Eva Hrudová, Ph.D.

Bc. Kateřina Lukešová

Brno 2011

PROHLÁŠENÍ

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Insekticidní účinky vybraných rostlinných

extraktů

proti

potemníku

skladištnímu

Tribolium

confusum

(Col., Tenebrionidae)“ vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendlovy univerzity v Brně.

dne………………………………………. podpis diplomanta……………………….

PODĚKOVÁNÍ Touto cestou bych chtěla poděkovat Ing. Evě Hrudové, Ph.D. za odborné vedení, pomoc, ochotu a hlavně nekonečnou trpělivost při řešení problémů souvisejících se vznikem této práce. Další poděkování patří všem vyučujícím na Mendelově univerzitě v Brně, kteří mě precizně připravovali na Státní závěrečnou zkoušku a v neposlední řadě i svým příbuzným a přátelům za neocenitelnou podporu v průběhu mého studia.

ANOTACE Cílem diplomové práce bylo sledování a vyhodnocení insekticidních účinků výtažků z vybraných druhů rostlin proti potemníku skladištnímu Tribolium confusum (Coleoptera, Tenebrionidae) v laboratorních podmínkách a zjištění možnosti využití těchto výtažků v ochraně proti skladištním škůdcům. Experiment se prováděl na 26 různých výtažcích rostlin Uspokojivé insekticidní účinky vykazoval heřmánek pravý (Matricaria recutita), smrk a pinarol (Picea sp.), kontryhel obecný (Alchemilla vulgaris), líska obecná (Coryllus avellana) (IPM), hloh (Crataegus) a rakytník řešetlákového (Hippophaë rhamnoides) (IPM) a to jak koncentrovaný, tak i ředěný vodou 1:1, citroník obecný (Citrus limon Burm.), aloe (Aloe L.), borovice (Pinus), zelený čaj a smetánka (Taraxacum).

Klíčová slova: potemník skladištní (Tribolium confusum), skladištní škůdci, rostlinné extrakty, silice, insekticidní účinky.

ANNOTATION The aim of this thesis was to monitor and evaluate the insecticidal effects of extracts from selected species of plants against Tribolium confusum (Coleoptera, Tenebrionidae) in laboratory conditions and determine the possibility of using these extracts in protection against pests of stored products. The 26 plant extracts were used for experiments. Matricaria recutita, Picea spp., Alchemilla vulgaris, Coryllus avellana, Crataegus sp., Hippophaë rhamnoides, Citrus limon, Aloe sp., Pinus, Taraxacum officinale, pinarol and

Camellia

sinensis

showed

satisfactory

insecticide

effect.

Key words: Tribolium confusum, pests, plant extracts, essential oils, insecticidal effects.

OBSAH 1 ÚVOD............................................................................................................................ 7 2 CÍL PRÁCE.................................................................................................................. 8 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED ............................................................................................ 9 3.1 Skladištní škůdci ................................................................................................... 9 3.1.1 Obecná charakteristika škůdců.................................................................... 9 3.1.2 Škody způsobené významnými a škodlivými druhy členovců ................. 12 3.1.3 Nejčastější zástupci skladištních škůdců ................................................... 13 3.1.4 Brouci (Coleoptera) ..................................................................................... 18 3.1.5 Potemníkovití (Tenebrionidae)................................................................... 22 3.1.6 Detekce a monitoring................................................................................... 25 3.1.7 Prevence a metody hubení skladištních škůdců........................................ 26 3.2 Insekticidy rostlinného původu ......................................................................... 30 3.2.1 Výhody a nevýhody použití rostlinných insekticidů................................. 30 3.2.2 Rostlinné insekticidy první generace ......................................................... 32 3.2.3 Druhá generace rostlinných insekticidů .................................................... 35 3.2.4 Extrakty z rostlin jako insekticidy či repelenty proti skladištním škůdcům................................................................................................................. 36 3.2.5 Extrakty z dalších rostlin ........................................................................... 44 4 MATERIÁL A METODIKA.................................................................................... 49 5 VÝSLEDKY A DISKUZE ........................................................................................ 50 5.1 Výsledky............................................................................................................... 50 5.2 Diskuze................................................................................................................. 66 6 ZÁVĚR ....................................................................................................................... 67 7 DOPORUČENÍ PRO PRAXI ................................................................................... 68 8 POUŽITÁ LITERATURA........................................................................................ 69

1 ÚVOD Hlavním cílem zemědělské praxe

je produkce kvalitních potravinářských

nebo krmných surovin. Jejich kvalita je ovlivněna mnoha faktory, do kterých můžeme například, mimo skladovacích podmínek a správného termínu sklizně, zařadit i možnost napadení škůdci, kdy i při slabém výskytu dochází ke snížení kvality a k citelným ztrátám. Nedochází pouze k poškozování sklizených plodin, ale i hotových potravinářských výrobků. Vyšší riziko ztrát se odvíjí od větší velikosti ploch k pěstování a tím pádem i od vyšších zásob ve skladech (BARTOŠ a VERNER, 1979). Na přítomnost škůdců nás mohou upozornit například stopy a cestičky v prachu, trus, zápach a poškozené produkty (RUPEŠ a kol., 2002). Abychom ztrátám předešli, je nutné dodržovat preventivní opatření od kontroly naskladněného produktu až po znalosti požadavků a biologie samotných škůdců (ALMASI, 2004; ČERNÝ, 1951). Při potvrzení výskytu škůdců máme možnost volit mezi chemickými prostředky nebo přírodními extrakty, které jsou k životnímu prostředí šetrnější, nejsou toxické, disponují poměrně dobrou dostupností materiálu pro jejich přípravu a díky celému komplexu účinných látek zabraňují vzniku rezistentních populací škůdců. Bohužel je jejich výroba příliš pracná a je nutná znalost biologie škůdců (PAVELA, 2006). V této práci byly sledovány účinky několika různých druhů rostlinných extraktů na potemníku skladištním (Tribolium confusum) a hodnocena možnost jejich následného využití v ochraně skladovaných zásob.

7

2 CÍL PRÁCE -

Zpracovat literární rešerši týkající se využití rostlinných extraktů v ochraně proti skladištním škůdcům

-

Na potemníku skladištním (Tribolium confusum) otestovat biologickou účinnost extraktů z rostlin: Macešky, kontryhelu obecného, vrby bílé, jmelí bílého, dubu, lísky obecné, hlohu, rakytníku řešetlákového, brusnice brusinky, jalovce obecného, vlaštovičníku většího, kaštanu koňského, heřmánku pravého, smrku, citroníku obecného, aloe, henny, chaluhy bublinaté, sedmikrásky, cedru, borovice, Švédské bylinné směsi, jedle, zeleného čaje a smetánky

-

Výsledky laboratorních testů znázornit graficky a také statisticky vyhodnotit

8

3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Skladištní škůdci Jako skladištní škůdce označujeme ty živočichy, kteří způsobují ztráty na kvalitě a kvantitě produktů při skladování. Škůdci z řádu hmyzu jsou podle ČERNÉHO (1951)

nejrozšířenějšími a nejobávanějšími. HORÁKOVÁ (2007) uvádí, že provádění DDD je nedílnou součástí lidských činností a tedy i součástí ochrany veřejného zdraví. Hmyz škodí i v chovech, kde

způsobuje pokles užitkovosti zvířat,

který je zapříčiněný jejich zneklidňováním. Také je významným přenašečem řady nebezpečných a nakažlivých onemocnění jako například tularémie, červenka, antrax a další (ZEMAN, 1992).

3.1.1 Obecná charakteristika škůdců

Podle ZIMOLKY (2006) je spektrum škůdců ve skladech velmi široké. Skladištní škůdce můžeme řadit do několika taxonomických skupin, zahrnujících pavoukovce (Arachnida), hmyz (Insecta) a obratlovce (Vertebrata). Z pavoukovců mají největší význam roztoči (Acarina). Pro člověka škodlivých členovců, kteří se vyskytují v jeho blízkosti, lze v současnosti napočítat asi 500-1000 druhů, různí autoři uvádějí různá čísla. V běžné praxi se ale můžeme setkat pouze s několika desítkami druhů, které zdaleka všechny nejsou závažné ze zdravotního a ekonomického hlediska (STEJSKAL a kol., 2006). ČERNÝ (1951) dělí škůdce obilnin na primární a sekundární. Primární škůdci napadají zrna buď zevně a nebo dochází ke kladení vajíček do zrna, vylíhlé larvy vyžírají endosperm. Sekundární přímé škody nezpůsobují, ale znehodnocují produkty svojí přítomností, jelikož se rychle rozmnožují a často pokrývají zásoby v silné vrstvě.

V komunální oblasti a domácnostech lze napočítat cca 20-30 druhů škůdců. Tabulka č. 1 je přehledem

skupin kam jsou řazeni škůdci v komunální oblasti

a skladech (TÓTH, 2009). Během 20. století bylo zaregistrováno na území České republiky asi 350 druhů zemědělských

škůdců,

druhů

s

větším

asi 100 (ŠEFROVÁ, 2006). 9

ekonomickým

významem

bylo

Podle STEJSKALA (2006) bylo na skladovaných komoditách

v ČR

identifikováno 70 druhů škůdců, z toho bylo 29 druhů brouků (Coleoptera), 30 druhů roztočů (Acarina), 8 druhů pisivek (Psocoptera) a 3 druhy motýlů (Lepidoptera). Při výskytu druhů pokaždé záleží na podmínkách prostředí. Spektrum škůdců se například posunuje k druhům, které jsou teplomilné a které se dříve v našich skladech nevyskytovaly. Vysvětlení bychom mohli hledat buď ve zvyšování průměrných teplot, při kterých obilí skladujeme nebo v aklimatizaci druhů na teploty. Použité vědecké názvy skladištních škůdců v této práci jsou sjednoceny podle internetových stránek http://www.biolib.cz/.

Tab.1 Přehled a taxonomické zařazení nejdůležitějších skladištních škůdců Upraveno dle TÓTHA (2009)

Taxonomická

Skupina

příslušnost

škodlivosti

Druhy: nejběžnější zástupci

škůdců rus domácí (Blattella germania)

Švábi (rusi a švábi)

šváb obecný (Blatta orientalis) šváb hnědopruhý (Supella longipalpa) šváb americký (Periplaneta americana) Pisivky

Skladištní členovci Pisivky (více rodů a druhů) pisivka domácí (Liposcelis bostrychophila) pisivka obecná (Lachesilla pedicularia)

Rovnokřídlí

Cvrčci

cvrček domácí (Acheta domesticus)

Roztoči

Skladištní roztoči

Roztoči (více rodů a druhů) roztoč moučný (Acarus siro) roztoč domácí (Glycyphagus domesticus) roztoč zhoubný (Tyrophagus putrescentiae) roztoč ničivý (Lepidoglyphus destructor)

10

Brouci

Skladištní členovci Brouci (více rodů a druhů) korovník obilní (Rhizoperta dominica) pilous černý (Sitophilus granarius) pilous rýžový (Sitophilus oryzae) lesák moučný (Cryptolestes ferrugineus) lesák skladištní (Oryzaephilus surinamensis) potemník hnědý (Tribolium castaneum) potemník skladištní (Tribolium confusum) červotoč tabákový (Lasioderma serricorne) zrnokaz hrachový (Bruchu pisorum) Invazivní členovci

Motýli

Střevlíci (více rodů a druhů)

Skladištní členovci Motýli (více rodů a druhů) zavíječ moučný (Ephestia kuehniella) zavíječ paprikový (Plodia interpunctella) zavíječ skladištní (Ephestia elutella)

Obratlovci

Hlodavci

Potkan severní (Rattus norvegicus) Krysa obecná (Rattus rattus) Myš domácí (Mus musculus)

Ptáci

Vrabec domácí (Passer domesticus)

BARTOŠ a VERNER (1979) uvádějí, že do skupiny skladištních a hygienických škůdců řadíme také obratlovce. Ve skladech škodí zejména zástupci z třídy ptáků (Aves): Holub skalní (Columba livia), vrabec domácí (Passer domesticus), a hrdlička zahradní (Streptopelia decaocto). Ptáci škodí hygienickým znečišťováním, přenosem původců onemocnění a škodlivých organizmů a hlavně také spotřebováváním velkého množství produktů ve skladu. Mnohem důležitější skupinou obratlovců jsou savci, kteří škodí ve skladech i v obydlích lidí. Nejdůležitějším řádem jsou hlodavci (Rodentia), kteří způsobují škody požerem, znečišťováním a v neposlední řadě také poškozují technická zařízení. Podílejí 11

se na přenosu dalších škůdců, zejména roztočů a také jsou významnými přenašeči původců chorob. Patří sem například potkan (Rattus norvegicus), myš domácí (Mus musculus) a krysa obecná (Rattus rattus) (BARTOŠ a VERNER, 1979).

3.1.2 Škody způsobené významnými a škodlivými druhy členovců

Podle STEJSKALA a kol. (1998) můžeme typy škod způsobených skladištními škůdci dělit na tyto skupiny:

a) HOSPODÁŘSKÉ: − Přímé − hmotnostní a jakostní ztráty (STŘÍŽOVÁ, 1987) − kontaminace (způsobena nakusováním substrátu, přenosem mikroorganizmů a patogenů do potravy a krmiv) − poškození techniky (nakusování elektroinstalace strojů hlodavci, kuklení a odpočinek hmyzu ve strojích,...) − ztráty požerem – hmotnostní ztráty, ztráty klíčivosti semene, škody jakostní (nižší nutriční hodnota a kvalita substrátu), u anorganických materiálů například ohlodání desek, prokusování elektroinstalace a další − podle KUBÍČKA (2000) patří do přímých škod i znečištění způsobené vlastní přítomností škůdců, jejich výkaly, přítomností uhynulých jedinců a další − škody způsobené roztoči tvoří až 80 % hospodářských ztrát (SERDABELY, 2003)

− Nepřímé − mezi tyto ztráty můžeme řadit například odrazení zákazníka a dále škody, které vznikají v souvislosti s ochranou proti skladištním škůdcům (soubory.vfu.cz, 2011)

12

− požadavky vyspělých států na hygienický standard ve skladech a provozech jsou vysoké a zákazník může zamítnout i partie bez nálezu živých škůdců na základě nálezu vyššího obsahu výkalů nebo částí těl škůdců (STEJSKAL, 2006).

b) HYGIENICKÉ: − Přímé − přenos původců onemocnění – hmyz může člověka napadat nejen přímo, ale může škodit přenosem různých patogenních mikroorganizmů −

alergické reakce

− ovlivnění psychiky (STEJSKAL a kol., 1998) − přítomnost exkrementů některých druhů a dále karcinogenní účinky jimi vylučovaných látek (BREŇOVÁ, 2008)

− Nepřímé −

podle STEJSKALA a kol. (1998) vznikají zaměstnavateli a postiženému

zaměstnanci v důsledku nemoci. Patří sem náklady na léčbu a menší výdělek z důvodu neschopnosti pracovat. BREŇOVÁ (2008) přidává ještě škody způsobené ztrátou kvůli nemoci a léčbě zvířat

3.1.3 Nejčastější zástupci skladištních škůdců

Hlodavci (Rodentia)

Potkan severní (Rattus norvegicus) (BERKENHOUT, 1769) ČERNÝ (1954) uvádí, že jeho délka je 350 – 450 mm i s ocasem, který je vždy kratší než tělo. Srst bývá hrubší, šedohnědá a do rezava na hřbetě, břicho bělavé. Váha dospělého potkana se pohybuje v rozmezí 400 – 480 g. Březost samice potkana trvá 20 – 25 dní a ročně může být 6 – 8 vrhů mláďat, která jsou po narození slepá a holá. Ve dvou měsících věku dorůstají a opouštějí matku. 13

Pohlavní dospělost samic je již ve 2,5 měsících. Délka života bývá 3 – 3,5 roku (ČERNÝ, 1954). Podle PELIKÁNA a SÁKOVÉ (2001) žijí potkani hlavně nočním způsobem života, přičemž se zdržují převážně v přízemích. Za jeden den jeden může potkan znehodnotit až 300g obilí (TICHÁ, 1988).

Krysa obecná (Rattus rattus) (LINNAEUS, 1758) DUDÁŠ (1983) uvádí, že krysa je všeobecně inteligentnější než potkan a je také oproti potkanovi hbitější. Tělo, které je dlouhé 130 – 200 mm, je kratší než ocas o délce 140 – 250 mm. Můžeme rozeznávat tyto krysy: krysu obecnou černou (Rattus rattus rattus L.), krysu obecnou hnědou (Rattus rattus ruthenus Strog.) a krysu obecnou alexandrijskou (Rattus rarrus alexandrinus). Kdybychom vzali celkový výskyt krys a potkana, tak krysy jsou zastoupeny pouze ve 2 %. Výživa a rozmnožování krys jsou podobné jako u potkana severního (ČERNÝ, 1954). Na rozdíl od potkana najdeme krysu spíše ve vyšších patrech a v potravě je více vybíravá (PELIKÁN a SÁKOVÁ, 2001).

Myš domácí (Mus musculus) (LINNAEUS, 1758) I přes svou drobnost se myš vyrovnává ve škodlivosti kryse i potkanovi. Je téměř všežravá. Zbarvení je velmi rozdílné a závislé na druhu potravy. Březost myši trvá 19 – 24 dní a má 8 – 10 vrhů ročně po 7 – 8 kusech. Myši se mohou rozmnožovat již koncem třetího měsíce života. Délka života myší bývá 2 – 3 roky. Ročně spotřebovávají 3 – 5 kg potravy (PELIKÁN a SÁKOVÁ, 2001). Jsou aktivní hlavně za soumraku a v první půlce noci (CHLOUPEK a kol., 2005).

Ptáci (Aves) Podle CHLOUPKA a kol. (2005) se podílejí na přenosu původců chorob a znečišťují svým trusem skladované produkty. Pro ochranu před ptáky je vhodné plašení, odchyt a využívání dravců.

14

Vrabec domácí (Passer domesticus) (LINNAEUS, 1758) Patří do čeledi snovačovitých z řádu pěvců. Hřbet mají hnědě zbarvený s černými proužky a hlava je vpředu šedavá. Samička nemá oproti samečkovi černou skvrnu na hrdle. Křídla jsou 75 – 85 mm dlouhá. Tvoří obrovská hejna, která někdy čítají i několik tisíc kusů (ČERNÝ, 1954). Vyskytuje se po celé Evropě a mimo období hnízdění tvoří početná hejna, která se slétají na pole. Z dosud nejasných důvodů v posledních desetiletích počet evropské populace poklesl (HAMMOND, 2007). Vyskytuje se kolem lidských obydlí a hnízdo, které je často velmi objemné, si staví pod střechami, mezi popínavými rostlinami nebo v dírách ve zdích (LOHMANN, 2006).

Roztoči (Acarina)

Roztoč mléčný (Carpoglyphus lactis) (LINNAEUS, 1758) Dospělec je hladký a lesklý, má okrouhlý tvar těla, na zadečku se nachází dvě okrouhlé skvrny, tělní brvy jsou krátké. Napadá sýr, zkysané mléko, víno a další. Takové produkty jsou potom hygienicky závadné a působí zažívací problémy (HORÁKOVÁ, 2007).

Roztoč kořenový (Rhizoglyphus echinopus) (FUMOUZE & ROBIN, 1868) Leskle žlutobílý dospělec, oválného tvaru s hnědavými končetinami a ústním ústrojím. Nejčastější škody způsobuje na hlízách brambor, cibuli, česneku apod. (HORÁKOVÁ, 2007).

Roztoč zhoubný (Tyrophagus putrescentiae) (SCHRANK, 1781) Dospělec je lesklý, se slabě sklerotizovaným tělem, bělavé barvy, velký asi 0,3 mm. Na zadečku má dlouhé brvy. Pohybuje se přímo a rychle a preferuje hlavně olejnatá semena (HORÁKOVÁ, 2007).

15

Roztoč moučný (Acarus siro) (LINNAEUS, 1758) Je lesklý, obrvený roztoč oválného tvaru s bělavým až narůžovělým zbarvením. Samice se už první až třetí den po vylíhnutí páří a druhý až třetí den po oplození klade vajíčka (ČERNÝ, 1954). Nejčastěji se vyskytuje ve vlhkém obilí, moučných výrobcích, mouce, otrubách, sýrech a dalších. Pro napadení je charakteristický nasládlý, štiplavý zápach. Přednostně vyžírá klíčky obilek (HORÁKOVÁ, 2007).

Roztoč ničivý (Lepidoglyphus destructor) (SCHRANK, 1781) HORÁKOVÁ (2007) uvádí, že dospělec je bělavý, velký a lesklý s tělem pokrytým dlouhými peříčkovitými brvami. Po roztoči moučném je nečastější a při teplotách pod 5 °C ustává jeho činnost. (PELIKÁN a SÁKOVÁ, 2001). Napadá obilniny, mouku, osiva, slámu, seno, krmné směsi a další (HORÁKOVÁ, 2007). Podle STEJSKALA a kol. (1993) nepatří mezi primární škůdce.

Motýli (Lepidoptera)

Makadlovka obilná (Sitotroga cereallela) (OLIVIER, 1789) Motýl velký 12 – 18 mm, který má okrovou až hnědavě žlutou barvu předních křídel. Dospělá housenka má bílou a bledě žlutou barvu a temně rezavé čelisti. Škodí housenky. Potravou je vlna, různá semena, obilniny a další (HORÁKOVÁ, 2007).

Zavíječ paprikový (Plodia interpunctella) (HÜBNER, 1813) Motýl je velký 7 – 9 mm. Křídla jsou v klidu složená střechovitě. Přední křídla jsou výrazně dvoubarevná, na bázi světle šedivá a na konci hnědočervená (REICHHOLF, 2004). Housenky škodí požerem a také znehodnocením potravin výkaly a zámotky (HORÁKOVÁ, 2007).

Zavíječ moučný (Ephestia kuehniella) (ZELLER, 1879) VAVŘENA (1955) udává délku těla 12 – 14 mm. ČERNÝ (1954) uvádí, že přední křídla jsou olověně šedá a zadní jsou světlejší, s tmavou plochou poblíž okraje. Housenky produkují pavučinová vlákna, která způsobují lepení mouky 16

do hroznů, provazců a díky tomu vznikají chuchvalce a hrudky dosahující váhy i několika kilogramů, které jsou posléze vhodnými útočišti pro další škůdce (VAVŘENA, 1955). Poškozují mouku, cereálie a další materiály, ucpávájí trubky pavučinkami, larvy ničí síta a dále škodí znečištěním produktu pavučinami a výkaly (HORÁKOVÁ, 2007).

Zavíječ skladištní (Ephestia elutella) ( HÜBNER, 1796) Přední křídla jsou hnědošedá nebo šedá a jsou na nich ne moc zřetelné černé vlnovky. Motýl je velký 6 – 8 mm, rozpětí křídel asi 12 – 20 mm a běložlutá housenka dosahuje až 15 mm. Škodí jako zavíječ moučný (HORÁKOVÁ, 2007).

Mol obilní (Nemapogon granellus) (LINNAEUS, 1758) Motýl o velikosti 10 – 14 mm, se světle šedými předními křídly se skvrnami. Dalším znakem jsou bílé nebo žluté chloupky na hlavě. Housenka má světle hnědou hlavu a žlutobílé tělo. Jako u zavíječe paprikového škodí housenky znehodnocením potravin výkaly a zámotky a také požerem (HORÁKOVÁ, 2007).

Mol šatní (Tineola bisselliella) (HUMMEL, 1823) Podle HORÁKOVÉ (2007) je motýl 8 až 12 mm velký s rozpětím křídel 10 až 14 mm. Zadní křídla jsou šedožlutá a přední lesklá, zlatavě žlutá, bez skvrn a kreseb. Škodí pouze housenka, která se živí organickými látkami.

Švábi (Blattodea)

Rus domácí (Blatella germanica) (LINNAEUS, 1767) Dospělec je žlutavě až světle hnědý s podélnými pásky černé barvy na štítu o průměrné délce asi 12 mm. Je nejrozšířenějším švábem ve střední Evropě, je aktivní v noci a je všežravý (HORÁKOVÁ, 2007).

17

Šváb obecný (Blatta orientalis) (LINNAEUS, 1758) Podle HORÁKOVÉ (2007) má dospělec tmavohnědou až černou barvu a je velký kolem 25 mm. Často se vyskytuje v chladnějších potravinářských provozech, ve sklepních skladech, pivovarech a pekárnách. V bytech se vyskytuje celkem vzácně. Není schopný pohybu na hladkém povrchu, je aktivní v noci, všežravý. Vydrží hladovět až tři týdny. Znehodnocuje potraviny, přenáší roztoče, bakterie a šíří nepříjemný zápach.

Pisivky (Psocoptera) Drobný hmyz, který má kousací ústní ústrojí a velkou pohyblivou hlavu. Může být bezkřídlý i okřídlený. Barva je nevýrazná, bílá, šedivá nebo hnědá. V České republice žije asi 100 druhů pisivek z celkových 3000 druhů rozšířených ve světě. Pohybují se rychle a trhavě, preferují vlhká tmavá a klidná prostředí bez proudění vzduchu, aktivní jsou v noci. Škodí znečišťováním substrátu, požerem klíčků, rozšiřováním skladištních patogenů apod., napadené obilí vlhne (HORÁKOVÁ, 2007).

3.1.4 Brouci (Coleoptera)

Druhově nejpočetnějším řádem v rámci celé živočišné říše jsou brouci (Coleoptera). Patří sem více než 350 000 druhů (HŮRKA, 2005). Na našem území jsou brouci třetím druhově nejbohatším řádem hmyzu. Dosud u nás bylo zjištěno zhruba 6 100 druhů, které řadíme do tří podřádů a asi 115 čeledí (ŠEFROVÁ, 2006). Podle HŮRKY (2005) patří mezi tolik početnou skupinu, protože jsou přizpůsobení k životu v různých podmínkách a stanovištích. Schopnost letu většiny druhů usnadňuje rozšíření populace v rámci stanovišť vhodných k jejich životu. Díky krovkám a zpevněné pokožce těla se silně omezil úbytek vody, což umožnilo broukům osídlit i stanoviště, která jsou extrémně suchá. Naopak život ve vodním prostředí umožňují takzvané fyzikální plíce, díky kterým může proběhnout na fyzikálně chemickém principu dýchání atmosférického kyslíku ve vodním prostředí.

18

Brouky můžeme nalézt v každém prostředí, kde přežívají zástupci hmyzí říše. Mnohé druhy jsou důležitými škůdci v zemědělství, lesním hospodářství a zahradnictví. Podle MILLERA (1956) je hospodářský význam brouků obrovský, neboť k nim patří veliké množství škůdců v zemědělství i lesnictví a jen minimum druhů je užitečných. Svou škodlivostí vynikají hlavně některé druhy z čeledí nosatcovití (Curculionidae), červotočovití (Anobiidae), korovníkovití (Bostrichidae), kožojedovití (Dermestidae), potemníkovití (Tenebrionidae) a další (REES, 2004). Práce BREŇOVÉ (2008) udává, že na skladovaných obilninách škodí pilousi, potemníci, korovník a lesáci. Kožojedi a rušníci škodí na výrobcích z kůže a na opracovaném dřevě nacházíme nejčastěji červotoče, hrbohlavy a tesaříky.

Nosatcovití (Curculionidae) Podle HŮRKY (2005) je tato čeleď druhově nejpočetnější a jejím charakteristickým znakem je protažení hlavy v kratší či delší nosec, na kterém jsou vkloubená většinou lomená tykadla s kompaktní tříčlánkovou paličkou. Larva je rohlíčkovitého tvaru, beznohá, bělavá s tmavou hlavou.

Pilous černý (Sitophilus granarius) (LINNAEUS, 1758) Podle FRITZSCHEHO a KEILBACHA (1994) je dospělec pilouse černého 2,5 – 5 mm dlouhý. ČERNÝ (1951) udává, že společně s vybarvením pilouse hnědě až hnědočerně brouci také pohlavně dospívají. Vajíčka kladou samičky do obilních zrn a následně otvor v zrnu zalepí slinami. Pilous nejčastěji napadá žito a pšenici a při jejich nedostatku i ječmen a oves. Vydrží ale i 2 – 3 měsíce bez potravy. Po vyprázdnění skladiště zalézají brouci do spár a skulin, kde přečkají do navezení nového obilí, které napadnou. V letním období, kdy je skladiště vyprázdněné, je důležité důkladné čištění a dezinsekce (ČERNÝ, 1951). V produktu tvoří pilousi tzv. hnízda, která mají vyšší vlhkost a teplotu než je průměr partie (BARTOŠ a VERNER, 1979). V průběhu života pilous zničí asi 25 zrn (TICHÁ, 1988).

19

Korovníkovití (Bostrichidae)

Korovník obilní (Rhyzopertha dominica) (FABRICIUS, 1792) Rezavě hnědý brouk o velikosti až 3 mm. Škodí na rýži, obilovinách a produktech z nich (HORÁKOVÁ, 2007).

Červotočovití (Anobiidae)

Červotoč spížní (Stegobium paniceum) (LINNAEUS, 1758) Podle HORÁKOVÉ (2007) má dospělý brouk rezavohnědou barvu, válcovitý tvar těla, je jemně ochlupený a má zřetelné rýhy na krovkách. Dospělec nepřijímá potravu, škody způsobuje larva, která se živí produkty obsahujícími škrob (chléb, sušenky, těstoviny a další). Podle KUNSTA a ZPĚVÁKA (1978) nenapadá dřevo.

Vrtavcovití (Ptinidae)

Vrtavec zhoubný (Ptinus fur) (LINNAEUS, 1758) Oválný až protáhlý, hnědý brouk o velikosti 4 mm s tečkovanými krovkami. Larvy, někdy i dospělci vrtají v dřevěných předmětech, senu, slámě atd. Napadají také různé zásoby (mouka, osivo, drogy, krmné směsi aj.) (HORÁKOVÁ, 2007)

Lesákovití (Cucujidae)

Lesák moučný (Cryptolestes ferrugineus) (STEPHENS, 1831) Brouk tmavě rezavé barvy o velikosti 1,5 až 2,5 mm, je schopen létat. Larva má nažloutlou barvu, červenohnědou hlavu a poslední článek těla. Je významným škůdcem ve mlýnech i skladech mouky, olejnin a obilovin (HORÁKOVÁ, 2007). RUPEŠ a kol. (2002) píše, že v domácnostech se s ním můžeme potkat jen zřídka.

20

Lesák skladištní (Oryzaephilus surinamensis) (LINNAEUS, 1758) Hnědočervený, štíhlý brouk, který má šest zoubků na každé straně štítu. Je dlouhý okolo 2 až 3 mm. Je nebezpečným škůdcem na uskladněném obilí, moučných výrobcích, rýži a dalších. V obilí může vytvářet ohniska, kde dochází k záhřevu (HORÁKOVÁ, 2007).

Kožojedovití (Dermestidae)

Kožojed obecný (Dermestes lardarius) (LINNAEUS, 1758) Podle HORÁKOVÉ (2007) je to 7 až 9 mm velký hnědočerný brouk, který má přední polovinu krovek žlutohnědě ochlupenou, což vytváří světlou pásku s několika tmavšími skvrnkami. Napadá kožešiny, kůži, rohovinu, vlněné textilie a další. Je obtížným a nepříjemným hmyzem, který přenáší některé patogeny.

Kožojed skvrnitý (Attagenus pellio) (LINNAEUS, 1758) HORÁKOVÁ (2007) uvádí, že je to podlouhle oválný červenohnědý brouk s malou, bílou skvrnou uprostřed každé krovky. Stejně jako kožojed skvrnitý škodí na kožešinách, kůži, rohovině, vlněných textiliích apod.

Rušník skladištní (Trogoderma granarium) (EVERTS, 1898) Jedná se o tmavěhnědého brouka se světlými proužky a skvrnami na krovkách. Larva má žlutohnědou barvu a dlouhé hnědé chlupy. Často se vyskytuje na importovaných výrobcích, v teplých skladech a silech (HORÁKOVÁ, 2007).

Zrnokazovití (Bruchidae)

Zrnokaz hrachový (Bruchus pisorum) (LINNAEUS, 1758) Podle RUPEŠE a kol. (2002) má nejasnou světlou kresbu na krovkách. Samičky kladou vajíčka na mladé lusky. Larvy, které se vylíhnou pronikají do semen, kde se vyvíjejí asi měsíc. Každá larva má pro vývoj své zrno (ČAČA a kol., 1990). 21

Podle HORÁKOVÉ (2007) poškozují dospělci zrna prokousáváním otvoru, kterým jej opouštějí. Nejde o typického skladištního škůdce, neboť do skladů bývá přivezen se zrnem a zralá zrna zde již není schopen napadnout.

Zrnokaz fazolový (Acanthoscelides obtectus) (SAY, 1859) Brouk je olivově hnědé barvy s tmavohnědými skvrnami a žlutočerveným posledním článkem zadečku. Nejčastěji napadá fazole, méně potom čočku, hrách, lupinu a jiné (HORÁKOVÁ, 2007). Vylíhlé larvy se zavrtávají dovnitř fazolí (RUPEŠ a LEDVINKA, 2003).

Problematika práce je věnována potemníku skladištnímu (Tribolium confusum), kterého řadíme do čeledi potemníkovití (Tenebrionidae). O potemníkovitých více v další kapitole.

3.1.5 Potemníkovití (Tenebrionidae)

Potemníkovití jsou čeledí brouků, kteří jsou celosvětově rozšíření a čítají nad 20 000 druhů. Tito brouci se živí čerstvými i hnijícími rostlinami a jejich hlavními nepřáteli jsou ptáci, hlodavci a ještěrky (cs.wikipedia.org, 2010 k). V České republice se vyskytuje cca 70 druhů potemníků. Mohou dosahovat délky těla až 57 mm a jsou velmi rozmanití co se týče tvarů. Nejčastěji mají oválné nebo válcovité tělo, jehož povrch může být lesklý, matný, hladký nebo strukturovaný. Barva je obvykle nenápadná, šedá, černá, hnědá, výjimečně mají barevnou kresbu nebo bílé krovky (hmyz.net, 2011). Podle PICKY (1994) jsou to podlouhlí, robustní a ploší brouci, kteří mají štít stejně široký jako dlouhý. Postranní okraje jsou pravidelně klenuté a vykrojené před zadními rohy. Tykadla mají 10 – 11 článků, krovky pokrývají zadeček, hlava je namířená dopředu. Jsou závažnými škůdci potravin, které po znečištění zapáchají a velmi často bývají napadeny plísněmi (RUPEŠ a LEDVINKA, 2003).

22

Vyskytují se především v teplých a suchých oblastech celého světa a některé druhy lze najít i v lidských obydlích a různých skladech. Nejvíce druhů můžeme nalézt v tropických oblastech. Jsou aktivní především v nočních hodinách a za soumraku. Ze zvláštních žláz mohou vylučovat látky, které odpuzují jejich nepřátele svým pachem (hmyz.net, 2011). Podle druhu mohou samice naklást brzy po páření na vhodná místa až 600 vajíček. Larvy různých druhů se od sebe příliš neliší, mají žlutavou barvu a poměrně pevný exoskelet a jsou všežravé. Silné a dobře vyvinuté nohy slouží některým druhům k hrabání v půdě. Délka vývoje potemníků a počet instarů je závislý na vnějších podmínkách a pohybuje se v rozmezí 6 – 16 instary při délce vývoje 2 – 18 měsíců. Stadium kukly většinou trvá 2 až 3 týdny. Nejčastěji mívají jednu generaci ročně i když u některých menších druhů může být generací za rok i více a dospělý brouk může žít i několik let (hmyz.net, 2011).

Zástupci čeledi Tenebrionidae Potemník moučný (Tenebrio molitor) (LINNAEUS, 1758) Dospělec je nápadně velký brouk protáhlého těla, dlouhý asi 20 – 25 mm, hnědočerné barvy s jemně rýhovanými krovkami. Působí škody na moukách, moučných výrobcích, otrubách, kroupách, chlebu, rýži, obilí, sušeném masu a dalších (HORÁKOVÁ, 2007). Jeho larva, tzv. moučný červ, je používána jako krmivo pro terarijní zvířata a ptáky (PICKA, 1994).

Obr. č. 1: Potemník moučný Dostupné z http://www.asana.cz/dezinsekce.htm, 2011 23

Potemník hnědý (Tribolium castaneum) (HERBST, 1797) Brouk s kaštanově hnědým zbarvením, válcovitého tvaru těla a velikosti 3 až 4 mm. Larvy i brouci jsou významní škůdci, kteří působí na substrátech škody hmotnostní i jakostní. Působí záhřev substrátu a znečistění produktů (HORÁKOVÁ, 2007).

Obr. č. 2: Potemník hnědý Dostupné z http://akademon.cz/default.asp?source=0508, 2011

Potemník skladištní (Tribolium confusum) (JACQUELIN DU VAL, 1868) Podle HORÁKOVÉ (2007) má kaštanově hnědou barvu, je 3 až 4 mm velký, při zmáčknutí vydává charakteristický zápach. Samička za svůj život naklade na živný substrát až 450 vajíček. Larvy jsou bělavé až nažloutlé, o velikosti až 6 mm s hákovitými výrůstky na konci těla. Vývoj larev trvá 1 až 2 měsíce a probíhá hluboko v substrátu. Celková doba vývoje je 83 dní při teplotě 18 °C. Život dospělce trvá jeden až dva roky a v teplém prostředí mohou mít i čtyři generace za rok. Zimu přečkává jen ve vytápěných provozech, je teplomilný. Larva i brouk požírají moučné výrobky, mouku, luštěniny, sušenou zeleninu, koření, ořechy, čokoládu apod. Nejčastěji se vykytují ve strojích, silech, dále v chuchvalcích organického prachu, zámotků a mouky, které vytvářejí housenky zavíječů. Při 0 °C hyne během dvou dnů a při 50 °C již do 10 minut (cit.vfu.cz, 2011).

24

Charakteristický zápach je podle RUPEŠE a LEDVINKY (2003) způsoben karcinogenními látkami. Při vyrušení znehybní a předstírají, že jsou mrtví (skudci.com, 2011). Jako prevenci proti potemníkům, ale i dalším škůdcům je vhodné mít skladované produkty v uzavřených nádobách a pokud dojde k napadení, tak tyto produkty zlikvidovat nebo prosít. Důležité je udržování čistoty a provádění monitoringu (cit.vfu.cz, 2011).

Obr. č. 3: Potemník skladištní Dostupné z http://www.osel.cz/index.php?clanek=4533, 2011

3.1.6 Detekce a monitoring Velikost škod a nákladů na vyhubení škůdců závisí na tom, kdy se nám škůdce podaří objevit. Čím dříve, tím lépe. Monitorováním rozumíme trvalé a průběžné zjišťování změn, zatímco při jednorázovém zjištění hovoříme o detekci (STEJSKAL, 1998). Stopy v prachu nebo v surovině, hnízda a cestičky, výměšky a trus, nory, vytroušená potrava, pavučinky, uhynulí jedinci nebo jejich zbytky, ale také i zápach, poškození obalů a zámotky svědčí o přítomnosti škůdců (RUPEŠ a kol., 2002). Podle AULICKÉHO a STEJSKALA (2008 b) se odchytová zařízení používají už od starověku a stále se více stávají nezbytnou pomůckou ochranných programů. K včasnému zjištění, ale i k monitorování populační hustoty se v praxi užívají hlavně 25

lapače škůdců. Feromony jsou přirozené látky, pomocí kterých se hmyz dorozumívá. Často je také využíváno jejich syntetických napodobenin které lákají škůdce do pastí s lepem. Při testování účinnosti feromonů a lapačů na škůdce (především potemníky) se zjistilo, že účinnost zařízení podmiňuje typ lapače, odparníků, podmínky prostředí a také technická kvalita feromonu (AULICKÝ a STEJSKAL, 2008 b). Dalším druhem lapače je lapač padákový, do kterého hmyz proleze otvory a padá do sběrné nádobky, ze které už neunikne (AULICKÝ a STEJSKAL, 2008 b). Podle REESE (2004) lze pro detekci dospělců pilouse černého použít také akustické detektory, protože dospělci vytvářejí uvnitř masy potravy zvuky. Pro odhalení larev uvnitř zrna se dají využít také rentgenové paprsky. STEJSKAL (1995) na základě své studie uvádí, že různé preference škůdců pro návnady v lapačích je možné vysvětlit i věkem, pohlavím, individuální aktivitou, přítomností úkrytu a na základě toho, jestli škůdce má nebo nemá potravu. Studie byla prováděna s komerčně vyráběnými pastmi a prokazovala se účinnost na potemníka hnědého (Tribolium castaneum), ale je využitelná i na další skladištní škůdce, u kterých je možno užít návnadu na základě feromonu.

3.1.7 Prevence a metody hubení skladištních škůdců

Podle ČERNÉHO (1951) je velice důležitá znalost způsobu života škůdců, znalost škod, které páchají, ale také znalost stavby jejich těl. Znalost podmínek omezujících rozmnožování a výskyt škůdců umožňuje bezpečné skladování surovin (STEJSKAL, 1997). Podle ALMASIHO (2004) je znalost biologie, místa vývoje a škod důležitá a nutná pro včasnou detekci, prevenci, kontrolu v případě přemnožení a zmírnění škod. Jako ochranu před rozšířením škůdců je třeba přijmout některá opatření ještě předtím, než se nález škůdců potvrdí (ŘEPOVÁ, 2008). Situace výskytu škůdců a celkové kontaminace komodit ve skladech je v ČR vážná a zdaleka nedosahuje standardu Evropské unie (STEJSKAL, 2002).

26

Integrovaný systém ochrany před škůdci (IPM) Podle HORÁKOVÉ (2007) je IPM rozhodovací proces využívající kombinace různých technik a metod k potlačování výskytu škůdců. Prvky IMP (HORÁKOVÁ, 2007): − prohlídka − identifikace škůdce − místo, rozsah výskytu a práh škodlivosti − nápravná opatření a doporučení (stanovení a provedení) − zhodnocení účinnosti ochranných opatření − plán kontroly (zpracování) Prevence výskytu HORÁKOVÁ (2007) charakterizuje dezinsekci jako komplex opatření, zaměřených ke snížení výskytu nebo likvidaci škůdců. Preventivní opatření jsou založena na vytvoření nepříznivých životních podmínek pro hmyz (HORÁKOVÁ, 2007). Měly by se provádět kontroly všech produktů, které se do skladu navezou. Zrno by mělo být dobře vyčištěné a suché stejně jako skladovací prostory, které musí být dobře větratelné s hladkou neporušenou podlahou i stěnami. Zvýšenou pozornost bychom měli také věnovat převážení a naskladňování produktů, které skladujeme už delší dobu (krmné směsi a obiloviny). Sklady, které jsou tmavé, něvětrané a přeplněné zajišťují vhodné podmínky k rozvoji škůdců. Před každým naskladněním nezávadného obilí provádíme sanitaci skladu i jeho okolí. Pokud máme podezření nebo jsme potvrdili výskyt škůdců, tak se provádí i dezinsekce vyčištěných skladů. Pro její úspěšnost je důležitá mechanická čistota skladu, ale neporušenost povrchů skladu Na základě prováděných výzkumů AULICKÉHO a STEJSKALA (2008 a) se potvrdilo, že škvíry a štěrbiny ve stěnách a podlaze jsou nebezpečným rezervoárem škodlivých organizmů. Podle BREŇOVÉ (2008) zahrnují mechanická opatření také například sítě v oknech, lepkavé pásy a dále také různé stavební úpravy, tesařské a zednické práce. Již slabá vrstvička prachu může asanaci úplně znemožnit (TÓTH, 2009). dodržování skladovacích podmínek.

27

Podle VAVŘENY (1955) je nutné také

Fyzikálními preventivními opatřeními, jsou podle BARTOŠE a VERNERA (1979) i snižování vlhkosti a snižování nebo zvyšování teploty v naskladněném substrátu i ve skladu samotném. Tato opatření by však neměla mít vliv na jakost skladovaných

produktů.

Při

snižování

teploty

se

velkou

měrou

uplatňuje

provzdušňování, na které skladištní škůdci reagují opouštěním skladovaného substrátu (KOZMINOVÁ, 1957). Podle MALEŘE (1975) se lépe skladují biologické materiály zchlazené s menším množstvím vody, kdy optimální vlhkost substrátu je pod 15 % při teplotě do 10 °C. MALAŤÁK (2008) uvádí, že expozice, teplota a vlhkost jsou tři veličiny, které jsou vzájemně nepřímo úměrné a na sobě velkou měrou závislé.

Podle BARTOŠE a VERNERA (1979) se chemickými preventivními opatřeními rozumí ošetření prázdného skladu insekticidním přípravkem. Podle PELIKÁNA a SÁKOVÉ (2001) jsou chemické metody nejvíce používané díky své spolehlivosti a vysoké účinnosti.

Opatření při potvrzení výskytu Dezinsekce je komplexem opatření pro hubení škodlivého hmyzu. Provádíme ji ve všech prostorech určených k chovu zvířat, v místech a zdrojích výskytu hmyzu, v prostorech k výrobě, úpravě, skladování i přepravě krmiv (ZEMAN, 1992). Cílem dezinsekce je bránit šíření nákaz a parazitóz zvířat i lidí (VOSTOUPAL, 1989). HORÁKOVÁ (2007) považuje vlastní boj proti nežádoucím členovcům za represivní opatření. Za nejúčinnější ale považuje integrovanou ochranu, což je kombinace prevence a represivních metod, ale také snaha minimalizovat užívání chemického způsobu hubení a tím co nejméně zatěžovat životní prostředí.

Mechanické metody zahrnují hlavně hydromechanickou a mechanickou očistu celého

prostoru,

včetně

odstranění

všech

zbytků

skladovaného

produktu,

který by sloužil jako zdroj potravy (VOSTOUPAL, 1989). Podle STEJSKALA a HUBERTA (2004) můžeme mezi mechanické metody zařadit také balení potravin do ochranné atmosféry nebo vakua. 28

Podle KOZMINOVÉ (1957) jsou vzduchové separátory a čističky zrn schopny zbavovat

substrát

škůdců, což

řadíme do

mechanických opatření. Dalšími

mechanickými opatřeními jsou užití lapáků a pastí, flotace, hubení škůdců pohybem substrátu,

hubení

pomocí

čistících

strojů,

individuální

sběr

a

likvidace

(BARTOŠ a VERNER, 1979). HORÁKOVÁ (2007) řadí mezi mechanická opatření také použití lepových pastí a pásů, prosévání ve fukarech, třídíčkách, aspirátorech a dalších zařízeních. Flotací rozumíme oddělování pevných částic, které stoupají k hladině pomocí provzdušnění (BUCHTELOVÁ a kol., 2001). O každém dezinsekčním zásahu musí být vedena dokumentace ve formě protokolu, který musí být firmou, která provádí tento úkon, archivován po dobu pěti let (RETTICH a kol., 1997).

Fyzikálními opatřeními jsou podle BARTOŠE a VERNERA (1979) využívání teplot, snižování vlhkosti a využití umělých zdrojů záření. Teploty lze využít jak vysoké, tak nízké, protože se vývoj většiny skladištních škůdců zastavuje již při 10 °C a pokud teploty klesnou pod 0 °C, tak většina škůdců hyne (HORÁKOVÁ, 2007). BREŇOVÁ (2008) uvádí, že se nejčastěji vysokých teplot dosahuje využitím páry a otevřeného ohně. Dále také píše o možnostech využití slunečního a umělého záření, pasivního či aktivního větrání, řízené atmosféry, ultrazvuku a dalších. Do této skupiny lze také zařadit elektrické lapače hmyzu, klimatické vlivy a mikroklima prostředí, které mohou zhoršovat podmínky pro život škůdců (VOSTOUPAL, 1989).

Mezi chemická opatření řadíme užívání chemických prostředků k hubení škůdců i jejich vývojových stadií (BARTOŠ a VERNER, 1979). Chemické přípravky k likvidaci škodlivých činitelů obecně nazýváme pesticidy (HAJŠLOVÁ, 2003). Podle KIZLINKA (2001) můžeme pesticidy dělit na zoocidy, herbicidy a fungicidy. HORÁKOVÁ (2007) dělí insekticidy například dle působení na vývojová stadia na ovicidy, larvicidy a adulticity. Další způsob dělení může být podle mechanismu vstupu do organismu (respirační, kontaktní, perorální). GALL (2007) uvádí, že některé přípravky se mohou použít jen v prázdných skladech a některé i na přímé ošetření zrnin. K plynování skladišť v České republice je v současnosti používán nejčastěji 29

fosforovodík (AULICKÝ a STEJSKAL, 2008 c). Podle GALLA (2007) je plynování účinné i při skrytém napadení zrn, protože se plyny, na rozdíl od postřiků, dostávají i dovnitř masy zrn a použití je tedy výhodnější.

Do biologických metod se řadí hlavně využívání přirozených nepřátel škůdců, což jsou organismy žijící na úkor škůdce a svým působením vážně snižují jeho životaschopnost (PETR a kol., 1992). Další možností je podle HORÁKOVÉ (2007) využití mikroorganismů, které způsobují nedokončení vývoje nebo úhyn škůdce. HONĚK a PEKÁR (2003) dělí přirozené nepřátele do dvou skupin, a to na predátory a parazitoidy. BAGAR a kol. (2003) stejně jako LUKÁŠ a STEJSKAL (2003) dělí parazitoidy na ektoparazitoidy a endoparazitoidy. Využívání predátorů škůdců, parazitů, parazitoidů a látek přírodních zajišťujeme v podmínkách, kde není možno využít klasickou konvenční ochranu nebo jako alternativu ke konvenčním prostředkům (BARTOŠ a VERNER, 1979). Metoda využívání přirozených nepřátel hmyzu však nenašla v zemědělství při skladování širší uplatnění (BREŇOVÁ, 2008). U biologických opatření jsou kladeny vyšší nároky na vědomosti uživatele, trpělivost a správnou aplikaci (HUDEC a GUTTEN, 2007). Kromě bakterií a živočichů lze pro biologickou ochranu používat i rostlinné přípravky.

Mezi kombinovaná opatření můžeme zařadit podle CHLOUPKA a kol. (2005) sterilizaci samců, používání atraktantů a další.

3.2 Insekticidy rostlinného původu

3.2.1 Výhody a nevýhody použití rostlinných insekticidů

VÝHODY Mezi výhody rostlinných insekticidů řadí PAVELA (2006) například jejich netoxičnost. K výrobě extraktů dochází totiž z léčivých rostlin, jejichž vliv na zdraví lidí je již staletími ověřen. 30

Výhodou, ale i nevýhodou může být rychlá degradace v prostředí. Při použití takové ochrany například u plodící zeleniny se tedy nemusíme bát o naše zdraví, jelikož se rezidua odbourávají velmi rychle, což ale také znamená rychlé snižování účinnosti přípravků (PAVELA, 2006). Další výhodou je podle PAVELY (2006) i poměrně dobrá dostupnost materiálu pro přípravu extraktů. Je možnost tyto rostliny pěstovat na vlastní zahradě nebo si extrakt vyrobit z rostlin, které sebereme v přírodě. Tato dostupnost velmi snižuje pořizovací náklady na získání účinného insekticidu. Jedním z největších problémů v otázkách ochrany rostlin je vznik populací rezistentních vůči účinným látkám syntetických pesticidů. Používání rostlinných insekticidů napomáhá bránit vznikům rezistentních populací škůdců díky tomu, že v nich je celý komplex účinných látek oproti jedné až dvěma látkám v insekticidu syntetickém (PAVELA, 2006). PAVELA (2006) uvádí, že desítky rostlinných sekundárních metabolitů zajišťují široké spektrum účinnosti i proti houbovým a bakteriálním chorobám.

NEVÝHODY PAVELA (2006) do nevýhod řadí pracnost, omezenou možnost výroby a nutnost znalosti například biologie škůdců. Pracnost této metody ochrany spočívá hlavně v tom, že výrobě extraktu předchází pěstování, sklizeň, sušení, ale také správné louhování rostliny. Problémem při výrobě výtažků bývá nedostatek kvalitního materiálu a z toho vyplývající omezená možnost výroby insekticidu. Důležitými jsou samozřejmě také často chybějící znalosti uživatelů. Postřiky by měly být prováděny preventivně, nebo pokud je výskyt škůdců v počátku. Abychom předešli výskytu škůdců je dobré využít repelentních účinků insekticidu ještě před napadením rostliny nebo produktu. K tomu ale potřebujeme znalosti o biologii škůdců a jejich možném výskytu (PAVELA, 2006).

31

3.2.2 Rostlinné insekticidy první generace Éra chemizace započala na sklonku 19. století a s ní přišlo i vytlačení původních rostlinných insekticidů z evropských trhů. K návratu zájmu o ně došlo opět koncem 20. století (PAVELA, 2006). První generací rostlinných insekticidů nazýváme ty, které byly používány především v Asii nebo na americkém kontinentu původními obyvateli pro ochranu produktů a úrody. V Evropě došlo ke zdokonalení těchto jednoduchých extraktů do komerční podoby (PAVELA, 2006).

Nikotin K extrakci se podle PAVELY (2006) užívají listy tabáku virginského (Nicotiana tabacum), tabáku selského (Nicotiana rustica) a tabáku lesního (Nicotiana sylvestris). Původ těchto rostlin můžeme hledat ve Střední a Jižní Americe, odkud se přenesly do celého světa. Tyto rostliny jsou vysoké 50 – 300 cm, mají vejčité listy a květy uspořádané ve vrcholových latách nebo lichohroznech. Květy jsou široce zvonkovité nebo trubkovité s bílou až červeno-fialovou barvou (PAVELA, 2006). Podle PAVELY (2006) je první doložená zmínka o využití vodného výluhu proti škůdcům z let 1560 a 1690, ale účinná látka byla prozatím neznámá až do roku 1828, kdy byla izolována a pojmenována po prvním dovozci do Evropy, Johnu Nicotovi, nikotin. Skupina alkaloidů, do které nikotin patří, je vysoce toxická pro hmyz, ale i pro člověka. Nikotin je v okolním prostředí velice stabilní, z čehož vyplývá jeho dlouhodobý reziduální účinek. Působení na hmyz je velice rychlé. Z extraktu byly později izolovány další alkaloidy s podobnými účinky, například nornicotin, nicotyrin a další. V roce 1904 se nikotin podařilo syntetizovat a na základě toho byly vyvinuty mnohé syntetické insekticidy –

neonikotiny,

které lidstvo používá dodnes

(PAVELA, 2006). Ve Velké Británii je povoleno používat pouze tři rostlinné insekticidy a těmi jsou nikotin, rotenon a pyrethriny (WHITEHEAD, 2003). Použití je velice všestranné, ale účinnost závisí na kvalitě tabáku i postřiku. Bezproblémově jej lze uplatnit proti molicím, sviluškám, mšicím a třásněnkám (PAVELA, 2006). 32

Rotenon PAVELA (2006) uvádí v této skupině celou řadu rostlin s účinnou látkou rotenon a jeho deriváty, především kožnatec vejčitý (Derris eliptica), kožnatec Fordův (Derris fordii), kožnatec velký (Derris robusta) a další. Skupina nejzajímavější, tedy kožnatce, pochází z oblasti východní Asie, Indie až Malajsie, ale i Afriky jsou různě vysoké stromy a keře. Listy jsou zpravidla zpeřené, lístky vejčité až oválné, celokrajné, silné, kožovité, obvykle lysé. Květy většinou sestaveny do hroznů po třech kvítcích, barvy růžové až červené. Kožovité lusky obsahují 1 – 3 semena ploše ledvinovitého tvaru (PAVELA, 2006). Zajímavé využití je pro omračování ryb a jejich lov v Malajsii, ale i Latinské Americe, kdy se části rostlin rozdrtí, vyluhují a vlijí do vodních toků. Ryby po chvíli vyplavou na hladinu, kde jsou sbírány (PAVELA, 2006). Podle PAVELY (2006) je první zmínka o využití rotenonu jako insekticidu z roku 1848. Rotenon a jeho deriváty řadíme do skupiny flavonoidů. Působením dochází k paralýze a zabránění dýchání hmyzu a proto se řadí do skupiny nervových jedů. Pro teplokrevné živočichy a člověka jsou extrakty relativně neškodné, ale i přes to se od používání upustilo hlavně pro nebezpečí užití v blízkosti vodních ploch (PAVELA, 2006).

Pyretrum Velmi silné insekticidní účinky mají také řimbaby. Především řimbaba starčkolistá (Pyrethrum cinerariefolium), pocházející ze Středozemí, která je 15 – 50 cm vysoká, trsnatá s peřenodílnými listy a bílými až růžovými květy a dále řimbaba šarlatová (P. coccineum) z horských luk Kavkazu s dvakrát zpeřenými listy, které rostou

v

přízemních

trsech

a

štíhlý

stonek

připomíná

stonek

kopretiny

(PAVELA, 2006). Podle PAVELY (2006) se pro extrakty z obou rostlin vžil název pyretrum a jejich účinek je znám už dlouhou dobu, například v Dalmácii tzv. dalmátský a později japonský prach, dále také na Kavkazu a v Evropě kavkazský nebo-li arménský prášek, což je vlastně čerstvě usušená, rozemletá a jemně přesetá drť. V Evropě se působení osvědčilo během napoleonských válek, kdy je používali vojáci při likvidaci blech a vší. 33

Extrakty z řimbab mají celou řadu účinných látek, z nichž nejvýznamnější skupinou jsou pyretriny, které na hmyz účinkují okamžitě jako požerový a kontaktní jed, narušují funkci nervové soustavy a hmyz okamžitě paralyzují. Nevýhodou pyretrinů je ale jejich nestálost při vystavení UV záření, kdy se rozkládají na neškodné látky, z čehož vyplývá nutnost užívání čerstvých extraktů, prachu nebo syntetických přípravků na bázi pyretrinů. V současnosti tuto nevýhodu považujeme za pozitivní vlastnost, protože je možné je použít i v době například sklizně a nemusíme mít strach z případných reziduí při alespoň dvoudenní ochranné lhůtě (PAVELA, 2006). KIZLINK (2009) toto také potvrzuje a dodává, že aplikaci pyrethroidů je nutné periodicky opakovat právě kvůli jejich nestálosti. Extrakty je dobré použít hned při zjištění škůdce. Postřiky se zásadně provádějí časně ráno nebo v podvečer, abychom nesnižovali účinnost slunečním světlem. Lze je užít proti všem běžným škůdcům (svilušky, třásněnky, molice, housenky motýlů). Postřiky nejsou účinné na nakladená hmyzí vajíčka (PAVELA, 2006). Pyrethroidy jsou považovány za méně efektivní pro ošetření dřeva kvůli vazbám látky s celulózou, která tak brání přístupu škůdců ke sloučenině (WEBB a LLOYD, 1979; PINNINGER, 1983). KIZLINK (2009) uvádí, že pyretrum se osvědčilo pro rychlý zásah v uzavřených prostorech s širokospektrálním a dočasným účinkem. Pyrethroidy působí na nervovou soustavu hmyzu a způsobují tak ochrnutí (NARAHASHI, 1976).

Insekticidní mýdla Neškodné přípravky pro člověka i živočichy, které díky tomu můžeme zařadit do ekologicky nezávadných přípravků. Vyrábí se ze solí mastných kyselin a za účinnou složku můžeme považovat hlavně draselné soli kyseliny olejové. Předpokládá se působení solí na respirační systém hmyzu, který narušují nebo poškozují a hmyz se dusí. Velmi dobrý je účinek na drobný hmyz (mšice, svilušky, třásněnky a molice). Rezidua se velmi snadno smývají a proto je možné tyto přípravky využít i například při sklizni (PAVELA, 2006).

34

Rostlinné oleje Podle PAVELY (2006) se poprvé upravené oleje vyskytly v USA (arašídový) a ve Francii (olivový) kolem roku 1920. Nutné je použití emulgačních činidel kvůli nerozpustnosti olejů ve vodě. Rostlinné oleje jsou složeny převážně z různě nasycených mastných kyselin. Mastné kyseliny tvoří na hmyzím těle tenký film, který zabraňuje výměně plynů a tím dochází k udušení hmyzu (PAVELA, 2006).

3.2.3 Druhá generace rostlinných insekticidů V posledních desetiletích se vynaložilo hodně úsilí a financí na vývoj nových insekticidů rostlinného původu. Požadavky byly ekologická nezávadnost, selektivní, ekonomicky únosná a normalizovatelná výroba, srovnatelná účinnost se syntetickými insekticidy. Podmínkou je dostatek informací o biologicky účinných látkách a musí být netoxické pro člověka (PAVELA, 2006).

Azadirachtin PAVELA (2006) uvádí, že poprvé byl azadirachtin izolován v roce 1960 v Anglii ze semen stromu Azadirachta indica a účinek byl potvrzen na saranče stěhovavé. Azadirachta indica je až 30 m vysoký strom s průměrem kmene do 2,5 m, který pochází z oblasti Thajska, Malajsie, jihovýchodní Asie, Pákistánu, Srí Lanky a Indonésie. Listy jsou lesklé, sytě zelené, lichozpeřené a dlouze stopkaté. Listy jsou pilovité, oválně kopinaté a květy uspořádány v úžlabních hroznech s bílou až růžovou barvou a silně voní. Plody jsou peckovice podobné barvou i tvarem olivám (PAVELA, 2006). Za nejúčinnější přírodní regulátor růstu hmyzu je považován podle PAVELY (2006) právě azadirachtin, který je obsažen ve všech částech rostlin, ale převažuje hlavně v semenech. Podle JACOBSONA (1989) se extrakt získává z různých částí stromu, ale především ze semen. Svou molekulární strukturou je podobný hmyzímu hormonu ekdisonu. Narušuje homeostázu hormonů, blokuje jejich vylučování a tím způsobuje nezvratné změny 35

v období vývoje škůdců, dále působí poruchy při páření, snížení plodnosti nebo neplodnost. Je silným antifeedantem a repelentem. IGLESIAS a kol. (2002) zkoumali účinnost různých pesticidů proti vajíčkům slimáčka síťkovaného kontaktní metodou a azadirachtin měl 100 % účinnost. SAXENA a kol. (1988) uvádí, že deriváty azadirachtinu jsou považovány za bezpečné.

Pongamie, karanjin Dalšími rostlinami s významným insekticidním účinkem jsou podle PAVELY (2006) stromy Pongamia glabra a Derris indica. Ve své domovině jsou používány v lidovém léčitelství. Pro ochranu rostlin se používají hlavně alkoholové extrakty z listů a plodů.

Esenciální oleje Podle PAVELY (2006) jsou to látky nanejvýš těkavé a proto se jejich fumigační vlastnosti velmi dobře uplatňují v uzavřených prostorách skladů. Prokázané účinky mají oleje z tymiánu, hřebíčku, badyánu, bazalky, kmínu, anýzu, eukalyptu, oregána (dobromysli) a dalších. Za jejich hlavní účinnou látku se považují monoterpeny. Problémy, které brání větší komercializaci a výrobě éterických olejů, jsou nedostatek přírodních zdrojů, nutnost chemické normalizace a kontroly jakosti a potíže při registraci (PAVELA, 2006).

3.2.4 Extrakty z rostlin jako insekticidy či repelenty proti skladištním škůdcům Velmi často bohužel extrakty rostlin nenacházejí uplatnění hlavně kvůli své ceně a registračním překážkám. Jinde ve světě ale mají tyto produkty už svou tradici a spotřebitelé jsou na ně zvyklí (PAVELA, 2006).

Maceška (Viola tricolor) Vyskytuje se po celé Evropě. Její korunní lístky jsou tmavě proužkované a květy mají různé odstíny (RAUSCH a LOTZ, 2002). Podle ODYOVÉ (2004) se z ní kdysi vyráběl elixír lásky a má protizánětlivé, diuretické a antirevmatické účinky. 36

Maceška obsahuje saponiny, silici, která se skládá ze sloučenin kyseliny salicylové, sliz, alkaloid violin, cukr, třísloviny, v květech anthokyanový glykosid a flavony (violaquercitrin (gaultherin)) (sk2.goo.cz, 2011).

Kontryhel obecný (Alchemilla vulgaris) Kontryhel je vytrvalá bylina z čeledi růžovitých (Rosaceae) (DEYL a HÍSEK, 1973). Kdysi kontryhel patřil k oblíbeným léčivým rostlinám, ale dnes se užívá už jen velmi málo (SOJÁK, 1983). Kontryhel se používá v léčitelství pro svůj spasmolytický účinek a v okrasném zahradnictví jako trvalka (KORBELÁŘ a kol., 1990). Podle ODYOVÉ (2004) je

adstringentní bylinou, která obsahuje taniny,

kyselinu salycilovou, saponiny, fytosteroly a silice.

Vrba bílá (Salix alba) Dorůstá výšky až 30 m a má rovný kmen, který je obalený šedohnědou, drsnou kůrou v mládí a podélně brázditou borkou ve stáří. Listy délky až 11 cm, jsou úzce kopinaté a střídavě postavené. Květenstvím jsou úzké, dlouhé, vzpřímeně postavené jehnědy (BANFI a CONSOLINO, 2001). Podle ODYOVÉ (2004) to byla jedna z prvních rostlin, které byly zkoumány vědecky. Má antirevmatické, protizánětlivé, antihydrotické, analgetické a antiseptické účinky. Obsahuje

především

fenolové

glykosidy,

třísloviny

a

flavonoidy

(mirda2.atlasweb.cz, 2011 a).

Jmelí bílé (Viscum album) Stálezelené poloparazitické keříky, které mají kulovitý tvar a jsou vidličnatě větvené. Mají bílé plody a rostou na různých dřevinách. Mohou mít v průměru až 1 m (KUBÁT a kol., 2002). Kořeny, které jsou zapuštěné do dřeva, vysávají z hostitelského stromu pouze vodu a v ní rozpuštěné soli (DEYL a HÍSEK, 1973). Podle ODYOVÉ (2004) snižuje krevní tlak, zpomaluje srdeční frekvenci a má protinádorové účinky.

37

Mezi účinné látky patří peptidy – viskotoxiny (směsi polypeptidů) a lektiny (glykoproteiny), triterpeny, flavonoidy, polysacharidy a biogenní aminy, hlavně tyramin a cholin (biotox.cz, 13.4.2011 a).

Dub (Quercus) Dlouhověký, pomalu rostoucí strom s tvrdým dřevem. Jednoduché laločnaté listy v zimě opadávají. Květy jsou větrosnubné, jednopohlavné, plodem je nažka (cs.wikipedia.org, 2011 j). Borka (Cortex quercus) obsahuje třísloviny - katechiny a elagotaniny, dále flavonoidy a purpurogalin (červeň dubové kůry). Duběnky obsahují třísloviny, hlavně galotaniny a kyselinu galovou (biotox.cz, 13.4.2011 b).

Líska obecná (Coryllus avellana) Téměř vždy roste keřovitě a sotva přesahuje výšku 7 m. Kmínky bývají šikmo vzpřímené, rovné a až na vrcholech se vyklánějí směrem ven. Šedohnědá, hladká, lesklá kůra obklopuje zpravidla báze větví. Listy jsou postaveny střídavě a jsou oboustranně chloupkaté,

vejčité

až

kulaté.

Okraje

listů

jsou

dvojitě

pilovité

(BANFI a CONSOLINO, 2001). Listy lísky obecné obsahují silice, flavonoidy, třísloviny a glykosidy (ordinace.cz, 2011).

Hloh (Crataegus) Stromy a keře z čeledi růžovitých (Rosaceae) s pětičlennými, bílými, růžovými nebo červenými květy (cs.wikipedia.org, 2011 i). Hloh se používá při léčbě srdeční nedostatečnosti, angině pectoris a arytmii (AHUMADA, 1997). Podle ODYOVÉ (2004) obsahuje flavonoidní glykosidy, procyanidy, saponiny, taniny a minerály a působí rozšiřováním periferních cév, jako kardiotonikum a další. Obsahové látky květu jsou silice, quercetin, quercitin, v listech lze najít kyselinu krategovou a oleanovou a v plodech obsahuje třísloviny, cukry a glykosidy (dreviny-okrasne.cz, 2011).

38

Rakytník řešetlákový (Hippophaë rhamnoides ) Rakytník, patří do čeledi hlošinovitých (Eleagnaceae), je pěstován jako okrasná dřevina a jeho plody jsou bohatým zdrojem vitaminu C (KULATAEVA a kol., 2006). Je to keř nebo keřovitý strom, který je větrosnubný, opadavý, trnitý a rozsochatý. Má úzké, krátce řapíkaté listy. Hlavní kořeny jsou hluboké a vedlejší plazivé (cs.wikipedia.org, 2011 h). V plodech lze najít provitamin A, vitaminy B1, B2, B6, C, E, K1, F, pektin, třísloviny, silici, oleje a minerály, rutin, organické kyseliny, flavonoidy a další. Velmi cennou obsahovou látkou je tzv. hippophein, který se v těle mění na hormon serotonin. V listech jsou vitamíny, minerální látky, aminokyseliny, flavonoidy a některé tuky. Semena jsou zdrojem vitamínů A,C, E, beta-karotenu, aminokyselin, minerálních látek, cukrů, silic, tříslovin a mastných kyselin (mineralfit.cz, 2011 a).

Brusnice brusinka (Vaccinium vitis-idaea) Keřík, který má neopadavé, kožovité, lesklé listy a plodem je červená bobule, která se nazývá brusinka (KUBÁT a kol., 2002). Obsahuje taniny, cukry, glukochinon, ovocné kyseliny a listy obsahují arbutin (ODYOVÁ, 2004).

Jalovec obecný (Juniperus communis) Tato dřevina patří do čeledi cypřišovitých (Cupressaceae). Má štíhlé, jehlicovité listy, dlouhé až 1,2 cm, uspořádané v trojčetných přeslenech, leskle zelené barvy. Plodem je bobule dlouhá 6 mm, která zraje do leskle černé barvy (COOMBES, 1996). ODYOVÁ (2004) uvádí, že jalovec obsahuje flavonoidy, silice, cukry, glykosidy, podofylotoxin, taniny a vitamin C.

Vlaštovičník větší (Chelidonium majus) Vlaštovičník řadíme do čeledi mákovitých (Papaveraceae). Celý je oranžově mléčící a je jedovatý. Vyskytuje se podél okrajů cest, v rumištích, zahradách a dalších (KUBÁT a kol., 2002). Stimuluje játra, má protizánětlivé účinky, je močopudný a pročišťující (ODY, 2004). 39

Mezi hlavní účinné látky řadíme alkaloidy, flavonoidy, saponiny a silice (pestovani.in, 2011).

Kaštan koňský (Aesculus hippocastanum) Dorůstá až 30 m a tvoří hustou, kulatou a majestátně působící korunu. Šedohnědá kůra je zpočátku hladká a později se roztrhává v nahnědlé desky borky. Okraje listů jsou nepravidelně pilovité. Plodem je velká zelená tobolka s trny pukající v době zralosti a uvolňující leskle hnědá semena (BANFI a CONSOLINO, 2001). Mezi účinné látky řadíme aescin, flavonoidní glykosidy, silice, třísloviny, kumariny, eskuletin, saponiny, proteiny, katechiniové třísloviny, oleje, škrob, vitamíny C, B a K a proantokyanidiny (mineralfit.cz, 2011 b).

Heřmánek pravý (Matricaria recutita) Heřmánek řadíme do čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae). Je to jednoletá vonná bylina vysoká 20 – 50 cm. Má duté květní lůžko a okrajové, jazykovité bílé květy, ve kterých lze nalézt glykosidy, kumarin a silici azulen (RAUSCH a LOTZ, 2002). Heřmánek

je

proslulý

svým

antibakteriálním

účinkem

(KULATAEVA a kol., 2006). ODYOVÁ (2004) uvádí mezi obsahovými složkami silice, kyselinu valerovou, flavonoidy, kumariny, salicylany a další.

Smrk (Picea sp.) Má štíhlé a tuhé jehlicovité listy, dlouhé až 2 cm. Kůra je červenohnědá až šedá a loupe se v tenkých pruzích. Plodem je válcovitá, hnědá, až 15 cm dlouhá visící šiška (COOMBES, 1996). Silice smrku se skládá především z bornylacetátu, kamfenu, limonenu a α- a β-pinenu (avicenna.cz, 2011 a).

Citroník obecný (Citrus limon Burm.) Citroník je vždyzelený, listnatý strom s kulovitou korunou, dosahují výšky až 7 m. Na větvích jsou 3 cm dlouhé trny. Listy jsou postaveny střídavě a plodem jsou

40

7 – 15 cm dlouhé bobule, zvané citrony. Bobule mají žlutou barvu, drsný povrch oplodí a kyselou šťávu semenných pouzder (AAS a RIEDMILLER, 1994). Citróny obsahují vitamín C, bioflavonoidy, vonné silice, pektin, beta-karoten, vitamíny skupiny B, sacharidy, vápník, fosfor, draslík,železo, hořčík, zinek a další (mirda2.atlasweb.cz, 2011 b).

Aloe Je sukulentní, suchomilnou rostlinou, která se řadí do čeledi asfodelovitých (Asphodelaceae ) (cs.wikipedia.org, 2011 a). Mezi účinné složky patří anthrachinonové glykosidy, pryskyřice, polysacharidy, geloniny, steroly a chromony. Působí jako sedativum, projímadlo, má antifungální účinky a léčí rány (ODYOVÁ, 2004).

Henna (Lawsonia inermis) Rostlina pocházející ze subtropů a tropů Afriky, jižní Asie a severní Oceánie, která je vysoká 2 – 6 m. Červené barvivo, které produkuje, se dobře váže s proteiny (cs.wikipedia.org, 2011 b).

Chaluha bublinatá (Fucus vesiculosus) Žlutohnědě nebo zelenavě hnědě zbarvená a má kožovité, vidličkovitě rozvětvené pásy listů a drsnou střední žilku (cs.wikipedia.org, 2011 c). Účinnými složkami jsou jód, sliz, minerální látky, manitol a silice (ODYOVÁ, 2004).

Sedmikráska (Bellis) Vytrvalá nízká bylina

pařící

do čeledi

hvězdnicovitých (Asteraceae)

(DEYL a HÍSEK, 1973) V Evropě roste jen sedm druhů sedmikrásek, přičemž nejčastěji se lze setkat s Bellis perennis, která je považována i za rostlinu okrasnou. Listy jsou zúžené v široký řapík, stvol je přímý a chlupatý. Úbor se skládá ze žlutých trubkovitých květů terče a jazykovitých bělavých květů paprsku (VĚTVIČKA a KREJČOVÁ, 2007).

41

Mezi obsahové látky patří silice, saponiny, hořčina, třísloviny, sliz, organické kyseliny, vitamin C a flavonoidy (bioklub.cz, 2011).

Cedr (Cedrus) Jsou to horské, dlouhověké, stálezelené, mohutné stromy patřící do čeledi borovicovitých

(Pinales)

a

podčeledi

jedlovitých

(Abietoideae)

(cs.wikipedia.org, 2011 d). V silici cedru převažuje borneol (avicenna.cz, 2011 b).

Borovice (Pinus) Jsou to světlomilné stromy, ojediněle i keře, které nejsou náročné na vláhu a na půdu. Hlavní kůlový kořen se větví na mnoho postranních kořenů. Květy jsou různopohlavné, jednodomé (cs.wikipedia.org, 2011 e). Mezi hlavní složky silic patří monoterpenické uhlovodíky α- a β- pinen, limonen, stilbeny, alkoholy a třísloviny (cs.wikipedia.org, 2011 f). BENINGER a ABOU-ZAID (1997) prokazovali citlivost bekyně velkohlavé k silicím ze čtyř druhů borovic (jednalo se o druhy borovice Banksova, borovice smolná, borovice lesní a borovice vejmutovka) s pozitivním výsledkem, přičemž zjistili významnou redukci váhy a růstu housenek 2. instaru.

Švédská bylinná směs Je to směs bylin s blahodárnými účinky na lidský organismus. Složena je ze slupky vlašského ořechu, hořké kůry pomeranče, muškátového oříšku, kořene angeliky, listu řepíku, kořene puškvorce, myrhy, kořene pupavy, kořene hořce, listu šalvěje, kořene zázvoru a dalších (kottas.beril.cz, 2011). Přítomnost obsahových látek je závislá na složení směsi.

Jedle (Abies) Jsou to jehličnaté, vždyzelené stromy, které mají rovný kmen a větvě v přeslenu. Jehlice jsou hřebenitě uspořádané, dvouřadé a na vrcholu vykrojené. Šišky rostou směrem nahoru (cs.wikipedia.org, 2011 g).

42

Smetánka (Taraxacum) Dvouděložné rostliny z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae). Nejtypičtějším zástupcem je smetánka lékařská (Taraxacum officinalis). Charakteristické jsou silně zubaté listy, které tvoří přízemní růžici, která vyrůstá z kůlového kořene. Typická kulovitá plodenství, složená z mnoha nažek s chmýrem, se vyvíjejí ze svítivě žlutých úborů. Mléčně bělavá šťáva není jedovatá a obsahuje minerální látky, železo, vitamin C, kyselinu křemičitou, třísloviny a hořčiny (RAUSCH a LOTZ, 2002). Podle ODYOVÉ (2004) obsahuje hořké glykosidy, karotenoidy, taniny, terpenoidy, triterpeny, cholin, steroly, draselné soli, silice, minerální látky, apsaragin a inulin.

Zelený čaj Veškeré druhy čaje se vyrábí z čajovníku (Camellia sinensis) a rozdílné vlastnosti čajů vznikají při zpracování, díky georafickým podmínkám a podmínkám pěstování (rodina-finance.cz, 2011). Zelený čaj neprochází procesem fermentace, snižuje hladinu cholesterolu v krvi, brání tvorbě zubního kazu, snižuje hladinu cukru v krvi, zahání stres a snižuje riziko vzniku kardiovaskulárních chorob (rodina-finance.cz, 2011). Čajové lístky obsahují polyfenoly (flavanoly, flavanoidy, flavonoidy a fenolové kyseliny), polysacharidy, fluoridy, vitaminy E a C, tein, vápník, fosfor, hořčík, železo, sodík a chlór. Mezi hlavní polyfenoly zeleného čaje patří flavanoly, které se obecně nazývají katechiny (např. epikatechin, epigallokatechin a další) (zdraveveci.cz, 2011).

Pinarol Pinarol je účinnou látkou smrkových výhonků a čerstvého jehličí. Má antimykotické, antibakteriální a protizánětlivé účinky (samoleceni.cz, 2011).

43

3.2.5 Extrakty z dalších rostlin

Česnek (Allium sativum) Je to cibulovitá rostlina s kulovitým květenstvím složeným z bílých nebo fialových sterilních květů (RAUSCH a LOTZ, 2002). Česnek obsahuje vázané silice, minerály, vitaminy, aliin a látky s vlastnostmi insulinu (lekarna.cz, 2011). Dvě z hlavních složek silice česneku, methyl -allyl -disulfid a diallyl -trisulfid, byly testovány proti T. castaneum pro kontaktní toxicitu, toxicitu fumigační a antifeedantní účinnost. Kontaktní a fumigační toxicita diallyl-trisulfidu byla vyšší než u methyl-allyl-disulfidu k dospělcům hmyzu. Starší larvy potemníků byly více náchylné na kontaktní toxicitu sloučenin, zatímco mladší larvy byly více náchylné k

fumigační

toxicitě.

Obě

sloučeniny

brzdily

rozmnožování

potemníků

(HUANG a kol., 2000). HO a kol. (1996) testovali insekticidní účinky oleje z česneku na potemníka skladištního (dospělce i larvy) a pilouse kukuřičného (dospělce). Jako nejcitlivější se ukázalo stadium vajíčka u potemníků a k extraktu byli citlivější potemníci než pilousi.

Fenykl obecný (Foeniculum vulgare) Fenykl je víceletá rostlina, která se pěstuje i jako dvouletá. Na silné rýhované lodyze jsou jemně členité zpeřené listy. Má vysoký obsah éterických olejů (RAUSCH a LOTZ, 2002). KIM a kol. (2003 a) testovali insekticidní aktivitu extraktu fenyklu a dalších rostlin proti dospělcům pilouse rýžového a zrnokaza fazolového přímým kontaktem a fumigací. Výsledky kolísaly dle rostlinného materiálu, druhu brouka i době expozice. V tomto testu dosáhl fenykl přes 90% účinnost v 3-4 dnech.

Kmín kořenný (Carum carvi) Kmín je dvouletá kořeninová bylina patřící do čeledi miříkovitých (Apiaceae), která v prvním roce tvoří růžici jemně zpeřených listů, z níž bude vyrůstat lodyha dosahující výšky až 1 m. Bílé květy skládají velké okolíky, ve kterých z květů posléze 44

dozrávají plody – dvounažky, které se rozpadají na jednotlivé srpovité nažky. Obsahují mastné kyseliny, éterický olej a třísloviny (RAUSCH a LOTZ, 2002). Silice kmínu obsahuje limonem, karvon a terpeny a dalšími obsahovými látkami jsou cukry, flavonoidy a další (mscha.wbs.cz, 2011). TUNC a kol. (2000) testovali fumigační aktivitu par éterických olejů získaných z anýzu a kmínu na vajíčka potemníka skladištního a zavíječe moučného. Výsledkem byla 100% úmrtnost vajíček. Byly také zkoumány účinky extraktu z kmínu, pískavice a lupiny na roztoče zhoubného, kdy nejvíce toxický byl právě výtažek z kmínu (AFIFI a HAFEZ, 1988).

Bedrník anýz (Pimpinella anisum) Patří do čeledi miříkovitých (Apiaceae) a je to jednoletá bylina, která dorůstá 50 – 70 cm. Má tři druhy listů. Nejsvrchnější listy na lodyze jsou úzké a hluboce členěné, střední jsou trojlaločné a spodní okrouhlé a řapíkaté. Plodem jsou dvounažky, které se vyvíjejí z květů malých bílých okolíků. Hlavní složkou silice je anetol, dále obsahuje i tuky, cukry a bílkoviny (RAUSCH a LOTZ, 2002). SARAC a TUNC (1995) zjistili, že éterický olej anýzu způsobil 95% úmrtnost u potemníka skladištního (dospělci), pilouse rýžového (dospělci) a zavíječe moučného (larvy).

Mrkev obecná (Daucus carota) Dvouletá rostlina patřící do čeledi miříkovitých (Apiaceae), která má 2 – 3x peřenosečné listy, dužnatý kořen tvaru válce nebo kuželu a oranžově červené barvy (KUBÁT a kol., 2002). ODYOVÁ (2004) uvádí, že je protinadýmavá a močopudná a má antiseptické účinky na močovou soustavu. Obsahuje silice geraniol a limonen (BODLÁK, 2002), cukry, silice, steroly, fosfolipidy, minerální látky, provitamín A, vitamíny skup. B, vitamín C. V semeni je přítomen zejména olej a silice (botanika.wendys.cz, 2011). Dále obsahuje α-pinen, camphen, β-pinen, sabinen, myrcen, γ-terpinen, β-bisabolee, geranyl acetát a carotol (essentialoils.co.za, 2011).

45

Mšici broskvoňovou, jež je významný přenašeč rostlinných virů, odpuzují extrakty ze semen mrkve (HORI, 1999). MOMIN a NAIR (2002) prokázali antifeedantní (protipožerové) účinky. VALTEROVÁ a kol. (1997) zkoumala rychlost napadení šestnácti druhů miříkovitých rostlin merulí mrkvovou. Ke kladení vajíček na mrkev docházelo dříve než na kopr. Nejvíce preferovanou hostitelskou rostlinou byla mrkev. Dalšími letními hostiteli jsou hlavně petržel a kmín.

Libeček lékařský (Levisticum officinale) Až 2 m vysoká rostlina patřící do čeledi miříkovitých (Apiaceae), která má silný a bohatě rozvětvený kořenový systém. Květy tvoří žlutozelené okolíky. Obsahuje éterické oleje, třísloviny a hořčiny (RAUSCH a LOTZ, 2002). Libeček lékařský má protinadýmavé, potopudné, močopudné a antikatarální účinky (ODY, 2004). V oddencích a v kořenech obsahuje hlavně prchavý olej (silici) s tzv. ftalidy (butylftalid) (celostnimedicina.cz, 2011). WAWRZYNIAK (2000) svým pokusem prokázal citlivost lumčíka žlutonohého, který je parazitem běláska zelného, k alkoholovému extraktu z libečku. JBILOU a kol. (2006) zkoumali účinky methanolových extraktů z ředkve ohnice a dalších třech rostlin na potemníku hnědém, přičemž prokázali potlačení růstu larev a dospělců pomocí výtažku z Harmaly mnohodílné (Peganum harmala). Výtažky ze všech rostlin narušily vývojový cyklus škůdců. Na základě výsledků usoudili, že by tyto extrakty mohly být využívány k redukci populací Tribolium castaneum. Kontaktní toxicitu na potemníka hnědého, ale i na pilouse kukuřičného má methylen chloridový extrakt ze skořice (HUANG a HO, 1998).

Mateřídouška (Thymus) Stejně jako majoránka zahradní (Origanum majorana), dobromysl obecná (Origanum vulgare), tymián obecný (Thymus vulgaris) a další, patří mateřídouška mezi aromatické rostliny používané v lékařství i v kuchyni pro své vynikající účinky na člověka (PAVELA, 2006).

46

Podle PAVELY (2006) jsou tyto zmíněné rostliny vytrvalé, mají drobné plazivé až vystouplé lodyhy. Listy jsou úzké až skoro okrouhlé, celokrajné a květy jsou hluchavkovitého tvaru zbarveny bíle až po fialovou (PAVELA, 2006). Podle ODYOVÉ (2004) se používá jako antiseptikum, spasmolytikum, antibiotikum, diuretikum a další. Silicemi v mateřídoušce jsou thymol, karvakrol, linalol, dále mateřídouška obsahuje hořčiny, flavonoidy a třísloviny (bylinky.zdrave.cz, 2011). REGNAULT – ROGER a HAMRAOUI (1994) zkoumali možnosti inhibice reprodukce u zrnokaza hrachového, přičemž jedna ze silic byla z mateřídoušky a byla prokázána 100% mortalita i v nižší koncentraci účinné látky.

Křen selský (Armoracia rusticana) Vytrvalá

mohutná

bylina

často

pěstovaná

na

zahradách

a

polích

(DEYL a HÍSEK, 1973). Rostlina z čeledi brukvovitých (Brassicaceae), která má silný, dužnatě masitý kořen. Obsahuje thioglykosid a vitamin C (RAUSCH a LOTZ, 2002). Má

velké,

dlouhé,

řapíkaté

listy

se

zvlněnými

čepelemi

(ČERVENÁ a ČERVENÝ, 2002). Křen obsahuje glukosinoláty, hořčičné silice, těkavé látky se silnými antibiotickými účinky a vitamín C (kvetenacr.cz, 2011). KIM a kol. (2003 b) testovali aktivitu křenu selského na červotoči tabákovém a to působením jak přímým kontaktem tak fumigací. Výsledky kolísaly dle rostlinného materiálu a doby expozice. Autoři prokázali u křenu dobrou insekticidní aktivitu.

Světlík lékařský (Euphrasia officinalis syn. Euphrasia rostkoviana Hayne) Světlík je nižší jednoletá a polocizopasná rostlina patřící do čeledi krtičníkovitých (Scrophulariaceae) (DEYL a HÍSEK, 1973). Má antiseptické, antikatarální a protizánětlivé účinky (ODY, 2004). Světlík obsahuje třísloviny, hořčiny, iridoidní glykosid aukubin, kumarin, silice, oleje, flavonoidy, soli mědi a hořčíku a kyselinu kávovou (byliny.vitalion.cz, 2011 a).

47

Kostival lékařský (Symphytum officinale) Kostival je vyšší vytrvalou bylinou řadící se do čeledi brutnákovitých (Boraginaceae), která je velmi častá v příkopech, na rumištích a na březích vod (DEYL a HÍSEK, 1973). Již od 15. stol. se používá v léčitelství. Má tišící a analgetický účinek, hojí rány a zabraňuje krvácení (ŠEVČÍKOVÁ, 2010). Mezi obsahové látky patří silice, třísloviny, slizové látky, intermedin a acetylintermedin, alkaloidy symphytocynoglossin, konsolicin, glykosid konsolidin, allantoin, asparagin, symphytin, echimidin, laziokarpin, metylpyronin, lykopsanin, acetyllykopsamin,

triterpeny,

aminokyseliny,

cholin,

škrob

a

pryskyřice

(byliny.vitalion.cz, 2011 b).

Divizna (Verbascum thapsus) Podle KUBÁTA a kol. (2002) je hustě šedobíle až nažloutle plstnatá s nevětveným květenstvím a listy v přízemní růžici. Vyskytuje se v lomech, na skalnatých svazích, náspech, v pískovnách a dalších. Obsahuje saponiny, silice, sliz, flavonoidy a hořké glykosidy (ODYOVÁ, 2004).

Hořec žlutý (Gentiana lutea) Je to trvalka se silnou lodyhou vysoká až 130 cm, která má žlutou barvu květů. Má silné kořeny, které obsahují mnoho hořkých a tříslovinných látek, které podporují trávení (RAUSCH a LOTZ, 2002). Obsahuje hořké glykosidy, flavonoidy a alkaloidy (ODYOVÁ, 2004).

Koriandr setý (Coriandrum sativum) Koriandr je jednoletá bylinka patřící do čeledi miříkovitých (Apiaceae). Listy jsou členěné, lichozpeřené a šíří nepříjemný pach. Květ je narůžovělý a jeho dvounažky se používají jako koření (hobby.idnes.cz, 2011). Tato rostlina má antibakteriální účinky, působí proti křečím a nadýmání, pomáhá při revmatismu a používá se na kožní vředy (korenionline.info, 2011). Hlavními složkami silice jsou linallol, cymol a geraniol (agroweb.cz, 2011).

48

4 MATERIÁL A METODIKA V laboratorních podmínkách byly sledovány insekticidní účinky výtažků z macešky (Viola tricolor), kontryhelu obecného (Alchemilla vulgaris), vrby bílé (Salix alba), jmelí bílého (Viscum album), dubu (Quercus), lísky obecné (Coryllus avellana), hlohu (Crataegus), rakytníku řešetlákového (Hippophaë rhamnoides), brusnice brusinky

(Vaccinium

vlaštovičníku

většího

vitis-idaea),

jalovce

(Chelidonium

obecného

majus),

kaštanu

(Juniperus koňského

communis), (Aesculus

hippocastanum), heřmánku pravého (Matricaria recutita), smrku (Picea sp.), citroníku obecného (Citrus limon Burm.), aloe, henny (Lawsonia inermis), chaluhy bublinaté (Fucus vesiculosus), sedmikrásky (Bellis), cedru (Cedrus), borovice (Pinus), Švédské bylinné směsi, jedle (Abies), zeleného čaje a smetánky (Taraxacum). Pokusným organismem byli dospělci potemníka skladištního Tribolium confusum (Coleoptera, Tenebrionidae), kteří jsou často užívání jako brouci modeloví pro zkoušení insekticidních účinků. Rostlinné výtažky (komerční) byly získány destilací vodní parou dle metodiky uvedené v Čs. lékopisu IV. (1987) a byly aplikovány postřikem přímo na brouky. Brouci byli umístěni v Petriho miskách po 30 jedincích a ve třech opakováních. Aplikace výtažků byla prováděna v Potterově usazovací věži. Roztoky byly aplikovány při tlaku 3 Mpa. Dávky výtažků byly 1 a 2 mm a u některých výtažků bylo také užito

další ředění vodou. U olejnatých výtažků byla nutná při ředění emulgace smáčedlem Citowett v dávce 0,01 mm. Kontrolní skupina brouků byla vystavena pouze účinkům vody v dávce 1 a 2 ml. Účinnost výtažků se sledovala v intervalech 24, 48

a 72 hodin, kdy bylo

hodnoceno procento přežití brouků. Brouci byli při hodnocení rozděleni do kategorií: živí, kteří nejevili žádné známky vlivu insekticidu, brouci v tremoru, kteří vykazují známky života (nekoordinovaný pohyb, vyvolaný zpravidla nějakým impulsem) a brouci mrtví. Pro statistické posouzení výsledků se z hlediska posouzení účinnosti brouci mrtví a brouci ve stavu tremoru slučují, neboť tyto dvě skupiny už nepůsobí škodu. Problémem při hodnocení může být katalepsie, kdy jsou brouci považováni za mrtvé a mohou být zařazeni nesprávně. Za uspokojivý účinek lze považovat 70-80% účinnost výtažku. 49

5 VÝSLEDKY A DISKUZE 5.1 Výsledky Naše pokusy nepotvrdily insekticidní účinky výtažků z kontryhelu obecného (1:3 a 1:9), jmelí bílého, dubové kůry, rakytníku řešetlákového (PG), brusinky, jalovce (LS), vlaštovičníku většího, chaluhy bublinaté a Švédské bylinné směsi. U těchto rostlin byla účinnost ve všech třech časových kontrolách nulová. Velice nízkou účinnost, do 40 %, jsme zjistili u macešky a vrby bílé v dávce 1 ml, výtažku z lísky obecné ředěného vodou (1:1), kaštanu koňského, henny, sedmikrásky, cedru a jedle. Hranici nízké účinnosti jsem si stanovila od 40 do 70 %, kdy těmto číslům odpovídá výtažek z macešky v dávce 2 ml a vrba bělokorá v dávce 2 ml. Uspokojivou účinnost počítáme od 70 % a při účinnosti nad 90 % jsou insekticidní účinky výtažků rostlin výborné. U heřmánku pravého jsme po 24 hodinách zjistili 87 % účinnost a při dalších časových kontrolách již byla 100%. Výtažek ze smrku měl také po 24 hodinách již uspokojivou účinnost (77 %) a po 48 hodinách a později byla účinnost 100%. Pinarol (výtažek ze smrkových výhonků a jehličí) se zařadil do uspokojivé účinnosti při všech třech časových kontrolách. Výbornou účinnost, ve většině výsledků 100 %, měly výtažky z kontryhelu obecného, kontryhelu ředěného vodou (1:1), lísky obecné (IPM), hlohu a rakytníku řešetlákového (IPM) a to jak koncentrovaného, tak i ředěného vodou 1:1, citroníku obecného, aloe, borovice, zeleného čaje a smetánky. Grafy č. 1 – 35 znázorňují námi získané výsledky pokusu. Výchozí tabulky těchto grafů lze nalézt v přílohách této práce. Grafy č. 36 – 38 srovnávají procento brouků, kteří přežili ošetření výtažky po 24, 48 a 72 hodinách. V několika případech se při vyhodnocování v jednotlivých časových kontrolách stalo, že počet živých brouků v následných kontrolách (po 48 a 72 hodinách) byl vyšší než při vyhodnocení po prvním časovém úseku. Jednalo se o výtažky z macešky, vrby bělokoré, hlohu (IPM 1:1), henny, sedmikrásky, jedle a pinarolu. Stalo se tak zřejmě z důvodu katalepsie, při které byli brouci nesprávně zařazeni do mrtvých. 50

Graf č. 1: Insekticidní účinky výtažků z macešky polní PG Insekticidní účinky extraktu z macešky polní PG 100 80 %

24 h 48 h 72 h

60 40 20 0 live

tremor

dead

kategorie přežití

Graf č. 2: Insekticidní účinky výtažků z macešky PG (2 ml) Insekticidní účinky výtažku z maceškyPG dávka 2 ml 60 %

24 h 48 h 72 h

40 20 0 live

tremor

dead

kategorie přežití

Graf č. 3: Insekticidní účinky výtažků z kontryhele IPM Insekticidní účinky kontryhele IPM 100 80 %

24 h 48 h 72 h

60 40 20 0 live

tremor kategorie přežití

51

dead

Graf č. 4: Insekticidní účinky výtažků z kontryhele IPM (1:3) Insekticidní účinky výtažků z kontryhele IPM 1:3 100 80 %

24 h 48 h 72 h

60 40 20 0 live

tremor

dead

kategorie přežití

Graf č. 5: Insekticidní účinky výtažků z kontryhele IPM (1:9) Insekticidní účinky kontryhele IPM 1:9 100 80 %

24 h 48 h 72 h

60 40 20 0 live

tremor

dead

kategorie přežití

Graf č. 6: Insekticidní účinky výtažků z kontryhele IPM (1:1) Insekticidní účinky výtažku kontryhele IPM v poměru s vodou 1:1 100 80 %

24 h 48 h 72 h

60 40 20 0 live

tremor kategorie přežití

52

dead

Graf č. 7: Insekticidní účinky výtažků z vrby bělokoré PG Insekticidní účinky extraktu vrby bělokoré PG 100 80 %

24 h 48 h 72 h

60 40 20 0 live

tremor

dead

kategorie přežití

Graf č. 8: Insekticidní účinky výtažků z vrby bělokoré IPM (2 ml) Insekticidní účinky výtažku z vrby bělokoré IPM 2 ml 60 50 40 % 30 20 10 0

24 h 48 h 72 h

live

tremor

dead

kategorie přežití

Graf č. 9: Insekticidní účinky výtažků ze jmelí bílého PG Insekticidní účinky jmelí bílého PG 100 80 %

24 h 48 h 72 h

60 40 20 0 live

tremor kategorie přežití

53

dead

Graf č. 10: Insekticidní účinky výtažků z dubové kůry PG Insekticidní účinky dubové kůry PG 100 80 %

24 h 48 h 72 h

60 40 20 0 live

tremor

dead

kategorie přežití

Graf č. 11: Insekticidní účinky výtažků z lísky obecné IPM Insekticidní účinky lísky obecné IPM 100 80 %

24 h 48 h 72 h

60 40 20 0 live

tremor

dead

kategorie přežití

Graf č. 12: Insekticidní účinky výtažků z lísky obecné IPM (1:1) Insekticidní účinky výtažku z lísky IPM 80 60

24 h 48 h 72 h

% 40 20 0 live

tremor

dead

kategorie přežití

54

Graf č. 13: Insekticidní účinky výtažků z hlohu IPM

Insekticidní účinky hlohu IPM 100 80 %

24 h 48 h 72 h

60 40 20 0 live

tremor

dead

kategorie přežití

Graf č. 14: Insekticidní účinky výtažků z hlohu IPM (1:1) Insekticidní účinky hlohu IPM 1:1 100 80 %

24 h 48 h 72 h

60 40 20 0 live

tremor

dead

kategorie přežití

Graf č. 15: Insekticidní účinky výtažků z rakytníku IPM Insekticidní účinky výtažků z rakytníku IPM 100 80 %

24 h 48 h 72 h

60 40 20 0 live

tremor

dead

kategorie přežití

55

Graf č. 16: Insekticidní účinky výtažků z rakytníku PG Insekticidní účinky výtažku z rakytníku PG 100 80 %

24 h 48 h 72 h

60 40 20 0 live

tremor

dead

kategorie přežití

Graf č. 17: Insekticidní účinky výtažků z rakytníku IPM (1:1) Insekticidní účinky výtažků z rakytníku IPM 1:1 80 60

24 h 48 h 72 h

% 40 20 0 live

tremor

dead

kategorie přežití

Graf č. 18: Insekticidní účinky výtažků z brusinky PG Insekticidní účinky výtažků z brusinky PG 100 80 %

24 h 48 h 72 h

60 40 20 0 live

tremor

dead

kategorie přežití

56

Graf č. 19: Insekticidní účinky výtažků z jalovce Insekticidní účinky jalovce obecného LS 100 80 %

24 h 48 h 72 h

60 40 20 0 live

tremor

dead

kategorie přežití

Graf č. 20: Insekticidní účinky výtažků z vlaštovičníku většího Insekticidní účinky vlaštovičníku LS 100 80 %

24 h 48 h 72 h

60 40 20 0 live

tremor

dead

kategorie přežití

Graf č. 21: Insekticidní účinky výtažků z kaštanu koňského Insekticidní účinky výtažku z kaštanu koňského LS 100 80 %

24 h 48 h 72 h

60 40 20 0 live

tremor

dead

kategorie přežití

57

Graf č. 22: Insekticidní účinky výtažků z heřmánku pravého Insekticidní účinky silice heřmánkové 100 80 %

24 h 48 h 72 h

60 40 20 0 live

tremor

dead

kategorie přežití

Graf č. 23: Insekticidní účinky výtažků ze smrku Insekticidní účinky silice smrkové 100 80 %

24 h 48 h 72 h

60 40 20 0 live

tremor

dead

kategorie přežití

Graf č. 24: Insekticidní účinky výtažků z citroníku IPM Insekticidní účinky citroníku pravého IPM 100 80 %

24 h 48 h 72 h

60 40 20 0 live

tremor

dead

kategorie přežití

58

Graf č. 25: Insekticidní účinky výtažků z aloe Insekticidní účinky aloe pudr IPM 100

%

80 60

24 h 48 h 72 h

40 20 0 live

tremor

dead

kategorie přežití

Graf č. 26: Insekticidní účinky výtažků z henny Insekticidní účinky výtažku henna PG 100

%

80 60 40 20 0

24 h 48 h 72 h

live

tremor

dead

kategorie přežití

Graf č. 27: Insekticidní účinky výtažků z chaluhy bublinaté Insekticidní účinnost chaluhy bublinaté LS 100 80 %

24 h 48 h 72 h

60 40 20 0 live

tremor

dead

kategorie přežití

59

Graf č. 28: Insekticidní účinky výtažků ze sedmikrásky obecné Insekticidní účinky výtažku sedmikrásky obecné LS 100 80 %

24 h 48 h 72 h

60 40 20 0 live

tremor

dead

kategorie přežití

Graf č. 29: Insekticidní účinky výtažků z cedru Insekticidní účinky cedru LS 100 80 %

24 h 48 h 72 h

60 40 20 0 live

tremor

dead

kategorie přežití

Graf č. 30: Insekticidní účinky výtažků z borovice Insekticidní účinky silice borovicové 100 80 %

24 h 48 h 72 h

60 40 20 0 live

tremor

dead

kategorie přežití

60

Graf č. 31: Insekticidní účinky výtažků ze švédské bylinné směsi Insekticidní účinky švédské bylinné směsi PG 100

%

80 60 40

24 h 48 h 72 h

20 0 live

tremor

dead

kategorie přežití

Graf č. 32: Insekticidní účinky výtažků z jedle Insekticidní účinky silice jedlové 100 80 60 % 40 20 0

24 h 48 h 72 h

live

tremor

dead

kategorie přežití

Graf č. 33: Insekticidní účinky výtažků ze zeleného čaje Insekticidní účinky výtažků ze zeleného čaje IPM 100 80 %

24 h 48 h 72 h

60 40 20 0 live

tremor

dead

kategorie přežití

61

Graf č. 34: Insekticidní účinky výtažků ze smetánky Insekticidní účinky Smetánky 100 80 60 % 40 20 0

24 h 48 h 72 h live

tremor

dead

kategorie přežití

Graf č. 35: Insekticidní účinky výtažků z pinarolu Insekticidní účinky pinarolu 163 PG 60 24 h 48 h 72 h

40 % 20 0 live

tremor

dead

kategorie přežití

62

po 24 hod 30 % živých

Graf č. 36: Počet živých brouků 24 hodin po aplikaci

% živých brouků

100

69

41

maceška 2 ml

2

kontryhel 1:1

0

kontryhel

95

vrba 40

vrba 2 ml

100

jmelí

100

dub kůra

100

brusinka PG rakytník IPM

0

hloh IPM

0

líska IPM

0 78

líska IPM 1:1

100

kontryhel 1:3

100

kontryhel 1:9 24

100

Výtažky

Pinarol 163 PG Jalovec LS

100

Rakytník PG

0

Čaj zelený

3

Rakytník IPM 1:1

100

vlaštovičník LS

100

Kaštan koň. LS 0

hloh IPM 1:1

13

heřmánek

23

smrk silice aloe pudr IPM

0

citroník

0 92

sedmikráska

100

chaluha 86

henna PG

99

cedr LS

100

švédská bylinná 6

borovice silice

96

jedle silice 0

pampeliška

63

120

100

80

60

40

20

0 kontrola maceška

po 48 hod 30 % živých

Graf č. 37: Počet živých brouků po 48 hodinách

% živých brouků

100

88

42

maceška 2 ml kontryhel

0

kontryhel 1:1

0 100

vrba 48

vrba 2 ml

100

jmelí

100

dub kůra

100

brusinka PG rakytník IPM

0

hloh IPM

0

líska IPM

0 66

líska IPM 1:1

100

kontryhel 1:3

100

kontryhel 1:9 19

100

Jalovec LS

100

Výtažky

Pinarol 163 PG Rakytník PG 3

Rakytník IPM 1:1 0

Čaj zelený

100

vlaštovičník LS

99

Kaštan koň. LS

0

heřmánek

1

hloh IPM 1:1

3

smrk silice aloe pudr IPM

0

citroník

0 93

sedmikráska

100

chaluha 90

henna PG

99

cedr LS

100

švédská bylinná 2

borovice silice

97

jedle silice 0

pampeliška

120

100

80

60

40

20

0 kontrola maceška

64

Graf č. 38: Počet živých brouků po 72 hodinách

po72 hod 30 % živých

% živých brouků

100

86

53

maceška 2 ml kontryhel

0

kontryhel 1:1

0 96

vrba 52

vrba 2 ml

100

jmelí

100

dub kůra

100

brusinka PG rakytník IPM

0

hloh IPM

0

líska IPM

0 65

líska IPM 1:1

100

kontryhel 1:3

100

kontryhel 1:9 27

100

Jalovec LS

100

Výtažky

Pinarol 163 PG

Rakytník PG

0

Čaj zelený

2

Rakytník IPM 1:1

100

vlaštovičník LS

99

Kaštan koň. LS hloh IPM 1:1

0

heřmánek

0 1

smrk silice aloe pudr IPM

0

citroník

0 97

sedmikráska

100

chaluha 91

henna PG

97

cedr LS

100

švédská bylinná 1

borovice silice

0

pampeliška

97

jedle silice

65

120

100

80

60

40

20

0 kontrola maceška

5.2 Diskuze Insekticidní účinky výtažků různých rostlin jsou postupně prozkoumávány a výtažky následně stále více používány. Jejich výzkumy se zabývá stále větší počet lidí hlavně kvůli netoxičnosti extraktů k životnímu prostředí. REGNAULT – ROGER a HAMRAOUI (1994) se zabývali insekticidními účinky mateřídoušky a dalších, kdy zkoumali možnosti inhibice reprodukce u zrnokaza hrachového a byla prokázána 100% mortalita i v nižší koncentraci účinné látky. Dobrou insekticidní aktivitu prokázali KIM a kol. (2003 b) u křenu a fenyklu na červotoči tabákovém jak fumigací, tak i přímým kontaktem. Jak již bylo uvedeno v jiné kapitole, tak na potemníka hnědého (Tribolium castaneum) byly zkoušeny HUANGEM a kol. (2000) dvě z hlavních složek silice česneku na toxicitu fumigační, antifeedantní, ale i kontaktní. Obě složky brzdí rozmnožování potemníků, k fumigační toxicitě byly více náchylné larvy a ke kontaktní dospělci. HO a kol. (1996) uvádí podle svého výzkumu jako nejvíce citlivé k insekticidním účinkům oleje česneku stadium vajíček. S extraktem z borovice pracovali BENINGER a ABOU – ZAID (1997), kdy jako experimentální populaci nepoužili sice potemníky, ale i přesto dosáhli pozitivního výsledku. Tato práce účinnost silic z borovic potvrzuje, jelikož i my jsme prokázali výbornou, téměř 100 %, účinnost na T. castaneum (po 24 hodinách 94 %, po 48 hodinách 98 % a po 72 hodinách 99 % účinnost). Na potemníku skladištním dále testovali TUNC a kol. (2000) fumigační aktivitu par éterických olejů z kmínu a anýzu s výsledkem 100 % úmrtnosti vajíček, což téměř potvrzuje i práce z roku 1995, kdy autory byli SARAC a TUNC, kteří prokázali 95 % úmrtnost po ošetření éterickým olejem anýzu. Podle HUANGA a HO (1998) má na potemníka hnědého kontaktní toxicitu methylen chloridový extrakt ze skořice.

66

6 ZÁVĚR Z extraktů námi sledovaných rostlin vykazovaly uspokojivé insekticidní účinky výtažky z heřmánku pravého (Matricaria recutita), smrku a pinarol (Picea sp.), kontryhelu obecného (Alchemilla vulgaris), lísky obecné (Coryllus avellana) (IPM), hlohu (Crataegus) a rakytníku řešetlákového (Hippophaë rhamnoides) (IPM) a to jak koncentrovaného, tak i ředěného vodou 1:1, citroníku obecného (Citrus limon Burm.), aloe (Aloe L.), borovice (Pinus), zeleného čaje a smetánky (Taraxacum). Vlastnosti extraktů z těchto rostlin se blíží požadavkům kladeným na účinnost insekticidních přípravků používaných v zemědělské praxi. Je tedy možné konstatovat, že jsou tyto rostliny perspektivním zdrojem biologicky aktivních látek, které se potenciálně dají využít v ochraně rostlin proti hmyzím škůdcům. Naopak u extraktů z macešky (Viola tricolor) a vrby bílé (Salix alba) v dávce 1 ml, výtažku z lísky obecné (Coryllus avellana) ředěného vodou (1:1), kaštanu koňského (Aesculus hippocastanum), henny (Lawsonia inermis), sedmikrásky (Bellis), cedru (Cedrus) a jedle (Abies) se insekticidní účinky nepotvrdily a jejich využití v praxi není vhodné. Využívání některých výtažků z rostlin se zdá být perspektivní, ovšem je potřeba, předtím než začneme vyrábět extrakty, experimentálně zjistit jejich insekticidní účinky.

67

7 DOPORUČENÍ PRO PRAXI Do budoucna by bylo vhodné pokračovat dále ve výzkumech různých zdrojů účinných látek z rostlin botanicky příbuzných, zjistit, které složky rostlinných extraktů mají insekticidní účinek a ověřit možnosti použití extraktů i v polních podmínkách.

68

8 POUŽITÁ LITERATURA AAS, G., RIEDMILLER, A. (2002): Kapesní atlas Stromy. Slovart, 255 s. ISBN 80-7209-420-3.

AFIFI, F. A., HAFEZ, S.M. (1988): Effect of different plant extracts on the toxicity and behaviour of Tyrophagus putrescentiae Schrank (Acari: Acaridae). Annals of Agricultural Science Cairo, 33 (2): 1375-1385.

AHUMADA, C., SAENZ, T., GARCIA, D., DE LA PUERTA, R., FERNANDEZ, A., MARTINEZ, E. (1997): The effects of a triterpene fraction isolates from Crataegus monogyna Jacq. on different acute inflammation models in rats and mice. Leucocyte migration and phospholipase A-2 inhibition. Journal of Pharmacy and Pharmacology, 49 (3): 329-331.

ALMASI, R. (2004): Stetocine uskladistenog zita, brasna i proizvoda od brasna. Biljni Lekar Plant Doctor, 32 (¾): 210-217.

AULICKÝ, R., STEJSKAL, V. (2008 a): Rozdíly v kumulaci skladištních brouků ve štěrbinách prázdných a poloprázdných skladů. Nové agro, 1 (1): 34-35.

AULICKÝ, R., STEJSKAL, V. (2008 b): Účinnost lapače Multi-Insect-Trap pro monitoring ve skladech obilovin. Úroda, 56 (12): 20-22.

AULICKÝ, R., STEJSKAL, V. (2008 c): Účinnost fosforovodíku na škůdce skladovaných obilovin. Úroda, 56 (10): 40-42.

BAGAR, M., HONĚK, A., LUKÁŠ, J., PEKÁR, S., PULTAR, O., STEJSKAL, V., ZACHARDA, M., ŽĎÁRKOVÁ, E. (2003): Predátoři a parazitoidi v biologické ochraně polních kultur, skleníků a skladovaných komodit. Výzkumný ústav rostlinné výroby Praha – Ruzyně, 62 s. ISBN 80-86555-34-8.

69

BANFI, E., CONSOLINO, F. (2001): Stromy : na zahradě, v parku a ve volné přírodě. Ikar: Knižní klub, 223 s. ISBN 80-7202-807-3.

BARTOŠ, J., VERNER, P. H. (1979): Ochrana proti skladištním škůdcům a chorobám. Státní zemědělské nakladatelství, Praha, 1. vyd., 344 s.

BENINGER, C.W., ABOU-ZAID, M.M. (1997): Flavonol Glycosides from Four Pine Species that Inhibit Early Instar Gypsy Moth (Lepidoptera: Lymantriidae) Development. Biochemical Systematics and Ecology, 25 (6): 505-512.

BREŇOVÁ, J. (2008): Asanace a její význam v chovu hospodářských zvířat. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, bakalářská práce, 55 s.

BODLÁK, J. (2002): Zdraví máme na talíři. Granit s. r. o., Praha, 1.vyd., 159 s. ISBN 80-7296-016-4.

BUCHTELOVÁ, R. a kol. (2001): Akademický slovník cizích slov A – Ž. Nakladatelství Akademie Věd ČR, Praha, 1 .vyd., 834 s. ISBN 80-200-0982-5.

COOMBES, A. J. (1996): Stromy (edice Pouhým okem). Osveta, 320 s. ISBN 80-88824-16-8.

ČAČA, Z. a kol. (1990): Ochrana polních a zahradních plodin. Státní zemědělské nakladatelství v Praze, 2. přepracované vydání, 368 s.

ČERNÝ, L. (1951): Obiloviny. Nakladatelství a vydavatelství ÚRODA, Praha, 1. vyd.

ČERNÝ, L. (1954): Boj proti skladištním a mlýnským škůdcům. Státní zemědělské nakladatelství, Praha, 285s.

ČERVENÁ, D., ČERVENÝ, K. (2002): Léčba výživou. Neografia a.s., Martin, 2.vyd., 213 s. ISBN 80-88892-49-X. 70

DEYL, M., HÍSEK, K. (2001): Naše květiny. Academia, Praha, 690 s. ISBN 80-200-0940-X.

DUDÁŠ, F. (1983): Skladování rostlinných produktů. Vysoká škola zemědělská v Brně, 268 s.

GALL, J. (2007): Ochrana před skladištními škůdci. Agromanuál, č. 1, s. 14-17.

HAJŠLOVÁ, J. (2003): Rizika reziduí pesticidů v potravinářských řetězcích a v životním prostředí. In KOCOUREK, F., KREJČOVÁ, J., STEJSKAL, V. Rizika pesticidů a škodlivých organismů v agroekosystémech. Výzkumný ústav rostlinné výroby, Praha, s. 21-23. ISBN 80-86555-31-3.

HAMMOND, N. (2007): Ptáci – Příručka k určování. SVOJTKA&Co, 176 s. ISBN 978-80-7352-527-9.

HO, S.H., KOH, L., MA, Y., HUANG, Y., SIM, K.Y. (1996): The oil of garlic, AZZium sativum L. (Amaryllidaceae), as a potential grain protectant against Tribolium castaneum (Herbst) and Sitophilus zeamais Motsch. Postharvest Biology and Technology, 9: 41-48.

HONĚK, A., PEKÁR, S. (2003): Podpora využití přirozených nepřátel v polních podmínkách. In Predátoři a parazitoidi v biologické ochraně polních kultur, skleníků a skladovaných komodit. Výzkumný ústav rostlinné výroby, Praha – Ruzyně, s. 7-17. ISBN 80-86555-34-8.

HORÁKOVÁ, J. (2007): Základy dezinfekce, dezinsekce a deratizace v potravinářství. Veterinární a farmaceutická univerzita, Brno, 1. vyd., 119 s. ISBN 978-80-7305-014-6.

71

HORI, M. (1999): The effects of rosemary and ginger oils on the alighting behaviour of Myzus persicae (Sulzer) (Homoptera: Aphididae) and on the incidence of yellow spotted streak. Applied Entomology and Zoology, 34: 351-358.

HUANG, Y., HO, S. H. (1998): Toxicity and antifeedant activities of cinnamaldehyde against the grain storage insects Tribolium castaneum (Herbst) and Sitophilus zeamays Motsch. Journal of Stored products research, 34: 11-17.

HUANG, Y., CHEN, S., HO, S. (2000): Bioactivities of methyl allyl disulfide and diallyl trisulfide from essential oil of garlic to two species of stored-product pests, Sitophilus zeamais (Coleoptera: Curculionidae) and Tribolium castaneum (Coleoptera: Tenebrionidae). Journal of Economic Entomology. 93(2): 537-543. HUDEC, K., GUTTEN, J. (2007): Encyklopedie chorob a škůdců. Komplexní ochrana vaší zahrady. Computer Press, Brno, 357s.

HŮRKA, K. (2005): Brouci České a Slovenské republiky. Kabourek, Zlín, 393s.

CHLOUPEK, O., PROCHÁZKOVÁ, B., HRUDOVÁ, E. (2005): Pěstování a kvalita rostlin. MZLU, Brno, 1. vyd., číslo publikace 2166. ISBN 80-7157-897-5.

IGLESIAS, J., CASTILLEJO, J., ESTER, A. (2002): Laboratory evaluation of potential molluscicides for the control of eggs of the pest slug Deroceras reticulatum (Muller) (Pulmonata: Limacidae). Santiago de Compostela, Spain. Department of Animal Biology, Faculty of Biology. International Journal of Pest Management, 48 (1): 19-23

JACOBSON, M. (1989): Botanical Pesticides, Past, Present, and Future. In: ARNASON, J.T., PHILOGENE, B.J.R., MORAND, P. (Eds.) Insecticides of Plant Origin. American Chemical Society, Washington DC, s. 1–10.

JBILOU, R., ENNABILI, A., SAYAH, F. (2006): Insecticidal activity of four medicinal plant extracts against Tribolium castaneum (Herbst) (Coleoptera: Tenebrionidae). African Journal of Biotechnology, 5 (10): 936-940. ISSN 1684–5315. 72

KIM, S., ROH, J., KIM, D., LEE, H. AHN, Y. (2003 a): Insecticidal activities of aromatic plant extracts and essential oils against Sitophilus oryzae and Callosobruchus chinensis. School of Agricultural Biotechnology, Korea, Journal of Stored Products Research, 39(3): 293-303.

KIM, S., PARK, CH., OHH, M., CHO, H., AHN, Y. (2003 b): Contact and fumigant activities of aromatic plant extracts and essential oils against Lasioderma serricorne (Coleoptera: Anobiidae). School of Agricultural Biotechnology, Korea, Journal of Stored Products Research, 39(1): 11-19.

KIZLINK, J. (2001): Technologie chemických látek II. Vutium, Brno. ISBN 80-214-2013-8.

KIZLINK, J. (2009): Pyrethroidy jako insekticídne prísady pre chemické prostriedky na ochranu dreva. Fakulta chemická VUT, Brno, CHEMagazín, č. 1, roč. XIX.

KORBELÁŘ, J., KREJČA, J., ENDRIS, Z. (1990): Naše rostliny v lékařství. 7 ed. Avicenum, Praha.

KOZMINOVÁ, N. P. (1957): Organisace a technika skladování obilnin, luštěnin a olejnin. Státní zemědělské nakladatelství, Praha, 1.vyd., 279 s. Sbírka mechanisace

KUBÁT, K., HROUDA, L.,CHRTEK, J., KAPLAN, Z., KIRSCHNER, J., ŠTĚPÁNEK, J. (2002): Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha, 928 s. ISBN 80-200-0836-5.

KULATAEVA, A. K., PAK, R. N., ERMEKBAEVA, B. A., ADEKENOV, S. M. (2006): Antimicrobial and regenerating properties of medicinal plants ethanol extracts and essential oils phytocomposition. Rastitel'nye Resursy, 42 (2): 102-109.

73

KUNST, M., ZPĚVÁK, J. (1978): Atlas bezobratlých. Státní pedagogické nakladatelsví, Praha, 1.vyd., s. 35. ISBN 14-700-78.

LOHMANN, M. (2006): Svět zvířat. Rebo Productions, 1. vyd., 271 s. ISBN 978-80-7234-705-6.

LUKÁŠ, J., STEJSKAL, V. (2003): Biologická ochrana skladovaných komodit. In Predátoři a parazitoidi v biologické ochraně polních kultur, skleníků a skladovaných komodit. Výzkumný ústav rostlinné výroby, Praha – Ruzyně, s. 43-51. ISBN 80-86555-34-8.

MALAŤÁK, J. (2008): Sklady obilovin. Farmář, 14 (8): 60-63.

MALEŘ, J. (1975): Sklizeň, posklizňové ošetřování a skladování obilnin. Státní zemědělské nakladatelství, Praha, 1.vyd., 204 s. Mechanizace, výstavba a meliorace.

MILLER, F. (1956): Zemědělská entomologie. Nakladatelství Československé akademie věd, Praha, 1057s.

NARAHASHI, T. (1976): Nerve membrane as a target of pyrethroids. Pesticide Science 7, s. 267–272.

ODY, P. (2004): Velký atlas léčivých rostlin. Knižní klub, Praha, 2. vyd., 192 s. ISBN 80-242-1259-5.

PAVELA, R. (2006): Rostlinné insekticidy – Hubíme hmyz bez chemie. Grada Publishing, a.s., Praha, 1. vyd., 96 s. ISBN 80-247-1019-6.

PINNINGER, D. B. (1983) Residual insecticides: How well do they perform against stored-product pests? In: Proceedings of the Sixth British Pest Control Conference, Cambridge, UK. British Pest Control Association, London, UK, 13pp.

74

PELIKÁN, M., SÁKOVÁ, L. (2001): Jakost a zpracování rostlinných produktů. Jihočeská univerzita, zemědělská fakulta, České Budějovice. ISBN 80-7040-502-3. Skladištní škůdci a boj proti nim, s. 31-35.

PETR, J., DLOUHÝ, J. a kol. (1992): Ekologické zemědělství. Zemědělské nakladatelství Brázda, Praha, 312s. ISBN 80-209-0233-3.

RAUSCH, A., LOTZ, B. (2002): Lexikon bylinek. Rebo Productions, 1. vyd., 301 s. ISBN 80-7234-374-2.

REES, D. (2004): Insects of stored products. Manson Publishing Ltd, London, 181 s. National Library of Australia Cataloguing in Publication entry. ISBN 1-84076-060-5.

REGNAULT – ROGER, C., HAMRAOUI, A. (1994): Inhibition of reproduction of Acanthoscelides obtecus Say (Coleoptera), a kidney bean (Phaseolus vulgaris) bruchid, by aromatic essential oils. Crop Protection, France, roč. 13, č. 8.

REICHHOLF, J.H. (2004): Motýli. Rebo Productions, Dobřejovice, 239s. ISBN 80-7234-310-6.

RETTICH, F. a kol. (1997): Standardní metodika k provádění ochranné desinsekce při výskytu švábovitých na území ČR. Státní zdravotní ústav Praha, 7 s. Acta hygienica, epidemiologica et microbiologica; příloha č. 3/1997.

RUPEŠ a kol. (2002): Škůdci v domácnostech a boj proti nim. Nussberger, Poříčany, 1.vyd., s. 10-130. ISBN 80-902010-1-6.

RUPEŠ,V., LEDVINKA,J. (2003): Příručka desinsekce a deratizace. Sdružení pracovníků desinfekce, desinsekce, deratizace České republiky, Praha, pracovní verze, 1.vyd., s. 65-235. ISBN 80-02-01573-8.

75

ŘEPOVÁ, K. (2008): Odrůdová odolnost ječmene vůči vybraným druhům skladištních škůdců. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, bakalářská práce, 49 s.

SARAC, A., TUNC, I. (1995): Toxicity of essential oil vapours to stored-product insects. Akdeniz University, Faculty of Agriculture, Plant Protection Department, PK. 126, Antalya, Turkey. Zeitschrift fur Pflanzenkrankheiten und Pflanzenschutz. 102(1): 69-74.

SAXENA, R.C., JILANI, G., KAREEM, A.A. (1988): Effects of neem on stored grain insects. 1989, In: JACOBSON, M. (Ed.) Focus on Phytochemical Pesticides. vol. 1. The Neem Tree. CRC Press, Boca Raton, s. 97–111.

SERDABELY, P. (2003): Ochrana skladovaného obilí proti škůdcům. Agro, 7 (5): 66.

SOJÁK, J. (1983): Kapesní atlas rostliny našich hor. SPN, Praha, 431 s.

STEJSKAL, V. (1995): The Influence of Food and Shelter on the Efficacy of a Commercial Sticky Trap in Tribolium castaneum (Coleoptera: Tenebrionidae). Journal of Stored Product Research, 31 (3): 229-233.

STEJSKAL, V. (1997): Škůdci na skladovaném obilí – výskyt a hubení. Farmář, 3 (5): 14-15.

STEJSKAL, V. (1998): Ochrana před potravinovými a hygienickými škůdci. Praha, Vyšehrad, 1.vyd., s. 25-90. ISBN 80-7021-236-5.

STEJSKAL, V. (2002): Škůdci skladovaného obilí. Farmář, 8 (12): 16-18.

STEJSKAL, V. (2006): Skladištní a hygieničtí škůdci. Dezinfekce, Dezinsekce, Deratizace, Fotografie Václav Stejskal, web, Wahrton, Aulický., s. 85-97.

76

STEJSKAL, V. a kol. (1998): Dezinsekce II: Skladištní škůdci. Sdružení pracovníků DDD České republiky, Praha, 127 s.

STEJSKAL, V., HUBERT, J. (2004): Roztoči škodí ve skladech. Farmář, 10 (12): 27-29.

STEJSKAL, V., VERNER, P., VYŠNIČKA, J. (1993): Desinsekce II: skladištní škůdci. České sdružení profesionálních pracovníků v DDD, Praha, 1.vyd., s. 12-102.

STŘÍŽOVÁ, V. (1987): Historie dezinfekce, dezinsekce a deratizace. Institut hygieny a epidemiologie, Praha, 102 s. Acta hygienica, epidemiologica et microbilogica, č. 24.

ŠEFROVÁ, H. (2006): Rostlinolékařská entomologie. Konvoj, Brno, 1. vyd., 257s. ISBN 80-7302-086-6.

ŠEVČÍKOVÁ, K. (2010): Rostlinné alkaloidy v potravinách. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, bakalářská práce, 47 s.

TICHÁ, J. (1988): Mikroorganismy a jiní škůdci v mlýnskopekárenském průmyslu a ochrana proti nim. SNTL, Praha, 1.vyd., s. 108-132. ISBN 04-833-88.

TÓTH, P. (2009): Potravní preference vybraných druhů skladištních škůdců k různým odrůdám pšenice. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, diplomová práce, 81s.

TUNC, I., BERGER, B.M., ERLER, F., DAGLI, F. (2000): Ovicidal activity of essential oils from five plants against two stored-product insects. Akdeniz University, Faculty of Agriculture, Plant Protection Department, PK 510, Antalya, Turkey. Journalof-Stored-Products-Research, 36 (2): 161-168.

77

VALTEROVÁ, I., NEHLIN, G., BORG-KARLSON, A.-K. (1997): Host Plant Chemistry and Preferences in Egg-laying Trioza apicalis (Homoptera, Psylloidea). Biochemical Systematics and Ecology, 25 (6): 477-491.

VAVŘENA, Č. (1955): Doprava a skladování mouky. Státní nakladatelství technické literatury, Praha, 277s. ISBN L18-B1-3-I.

VĚTVIČKA, V., KREJČOVÁ, Z. (2007): Letničky a dvouletky. Aventinum, 223 s. ISBN 80-86858-31-6.

VOSTOUPAL, B. (1989): Katalog přípravků dezinfekce, dezinsekce, deratizace. Státní zemědělské nakladatelství, Praha, 304 s. ISBN 80-209-0002-0.

WAWRZYNIAK, M. (2000): Effect of extracts obtained from some plants of Umbelliferae family on Pieris brassicae L. and its endoparasite Apanteles glomeratus L. Bydgoszcz, Poland. Technical and Agricultural University. Vegetable Crops Research Bulletin, 52: 47-54.

WEBB, D. P., LLOYD, C. J. (1979): The efficacy of twenty three insecticidal formulations on different surfaces, against four species of stored-product insects. Ministry of Agriculture, Fisheries and Food, Agricultural Science Service Research Report no. 32, UK.

WHITEHEAD, R. (Ed.) (2003): The UK Pesticide Guide 2003. CAB International and British Crop Protection Council, Wallingford, Oxford, UK.

ZEMAN, P. (1992): Desinsekce. Sdružení DDD, Praha, 1.vyd., 80s.

78

Internetové zdroje

http://akademon.cz/default.asp?source=0508, 14.4.2011

http://botanika.wendys.cz/kytky/K143.php, 14.4.2011

http://bylinky.zdrave.cz/leciva-materidouska/, 14.4.2011

http://byliny.vitalion.cz/svetlik-lekarsky/, 14.4.2011 a

http://byliny.vitalion.cz/kostival-lekarsky/, 14.4.2011 b

http://cit.vfu.cz/vet-ekologie/rozdeleni_skudcu/potemnik_skladistni.htm, 14.4.2011

http://cs.wikipedia.org/wiki/Asfodelovit%C3%A9, 14.4.2011 a

http://cs.wikipedia.org/wiki/Henna, 14.4.2011 b

http://cs.wikipedia.org/wiki/Chaluha_bublinat%C3%A1, 14.4.2011 c

http://cs.wikipedia.org/wiki/Cedr, 14.4.2011 d

http://cs.wikipedia.org/wiki/Borovice, 14.4.2011 e

http://cs.wikipedia.org/wiki/Borovicovit%C3%A9, 14.4.2011 f

http://cs.wikipedia.org/wiki/Jedle, 14.4. 2011 g

http://cs.wikipedia.org/wiki/Rakytn%C3%ADk_%C5%99e%C5%A1etl%C3%A1kov% C3%BD, 14.4.2011 h

http://cs.wikipedia.org/wiki/Hloh, 14.4.2011 i 79

http://cs.wikipedia.org/wiki/Dub, 14.4.2011 j http://cs.wikipedia.org/wiki/Potemn%C3%ADkovit%C3%AD, 14.4.2011 k http://hobby.idnes.cz/koriandr-sety-coriandrum-sativum-dlx/herbar.asp?c=A080717_160758_herbar_lud, 14.4.2011 http://hmyz.net/222tenebrionidae.htm, 14.4.2011 http://kottas.beril.cz/byliny-pro-pripravu-sved-kapek.html, 14.4.2011 http://mirda2.atlasweb.cz/rostliny%20ktere%20leci.htm, 14.4.2011 a http://mirda2.atlasweb.cz/ovoce%20vitaminy.htm, 14.4.2011 b

http://sk2.goo.cz/zdravi_na_dlani/lecive_rostliny/violka.htm, 14.4.2011

http://www.agroweb.cz/Koriandr-sety__s44x10518.html, 14.4.2011

http://www.asana.cz/dezinsekce.htm, 14.4.2011

http://www.avicenna.cz/item/picea-abies-smrk-obecny, 14.4.2011 a

http://www.avicenna.cz/item/cedrus-libani-cedr-libanonsky, 14.4.2011 b

http://www.bioklub.cz/zdrava-vyziva/jarni-vitaminy-z-prirody/, 14.4.2011

http://www.biotox.cz/naturstoff/biologie/bi-2d-28-ocholi.html, 14.4.2011 a

http://www.biotox.cz/naturstoff/biologie/bi-2d-08-bukbriore.html, 14.4.2011 b

http://www.celostnimedicina.cz/libecek-lekarsky-levisticum-officinale.htm, 14.4.2011 http://www.dreviny-okrasne.cz/listnace/hloh/, 14.4.2011 80

http://www.essentialoils.co.za/essential-oils/carrot-seed.htm, 14.4.2011 http://www.korenionline.info/koriandr, 14.4.2011

http://www.kvetenacr.cz/detail.asp?IDdetail=174, 14.4.2011 http://www.lekarna.cz/medpharma-cesnek-1000mg-tob-37/, 14.4.2011

http://www.mineralfit.cz/domaci-lekar-clanek/rakytnik-a-nase-zdravi-959, 14.4.2011 a

http://www.mineralfit.cz/domaci-lekar-clanek/jirovec-madal-345, 14.4.2011 b

http://www.mscha.wbs.cz/Koreni---rostliny.html, 14.4.2011

http://www.osel.cz/index.php?clanek=4533, 14.4.2011

http://www.ordinace.cz/clanek/liska-obecna/, 14.4.2011

http://www.pestovani.in/cz/chelidonium-vlastovicnik/, 14.4.2011

http://www.rodina-finance.cz/zdrava-vyziva.212/druhy-caje-caj-a-slozeni.20342.html, 14.4.2011 http://www.samoleceni.cz/7640119230085/fytofontana-gyntima-intimni-myci-gel200ml, 14.4.2011

http://www.skudci.com/potemnik-skladistni, 14.4.2011

http://www.zdraveveci.cz/news/zeleny-caj1/, 14.4.2011

81