Informace o kvalitě života seniorů materiál projednaný na 47. schůzi VV ÚV KSČM dne 16. 12. 2011
Zpracovalo: Zdeněk Pernes – předseda Rady seniorů ČR ve spolupráci s oddělením pro odborné zázemí a vztahy k občanskému sektoru ÚV KSČM a sekcí sociální politiky
Informace o kvalitě života seniorů I.
Úvod
Česká společnost stárne, zatímco v roce 1989 žilo v České republice 1 707 000 příjemců starobních a kombinovaných 1 penzí, v roce 2000 to bylo 1 907 000 a v roce 2009 již 2 108 000. Za dvacet roků tedy počet příjemců starobních a kombinovaných penzí v České republice vzrostl o 401 000, tj. v průměru o 20 000 ročně. Rok 2010 byl rokem specifickým, v platnost vstoupila tzv. „Topolánkova“ penzijní reforma a její institut automatického překlopení invalidních penzí na penze starobní u příjemců starších 65 let. Administrativní cestou tak počet příjemců starobních a kombinovaných penzí meziročně vzrostl o 107 000 a přirozenou cestou o 48 000. K 31. 12. 2010 žilo v České republice 2 263 015 příjemců starobních a kombinovaných penzí, tj. 21,5 % populace. V letošním roce se důsledkem tzv. „Nečasovy“ penzijní reformy očekává meziroční nárůst vyšší (počet předčasných penzí jako obrana proti degresivnímu výpočtu starobních penzí je údajně trojnásobně vyšší než loni), počet příjemců starobních a kombinovaných penzí tak přesáhne 2 300 000. S narůstajícím počtem seniorů, i když zatím nijak dramatickým, se samozřejmě zvyšují náklady společnosti na uspokojování seniorských potřeb. Také rychlejší dynamika výdajů na uspokojování základních životních potřeb seniorů oproti dynamice valorizace penzí vyvolává řadu významných sociálních, ekonomických a politických otázek. KSČM, jako parlamentní politická strana, se samozřejmě snaží na tyto otázky nalézat odpovědi.
II. Postavení seniorů ve společnosti Sociální postavení a životní úroveň každé lidské bytosti, tj. také seniorů, je determinováno majetkovými poměry, příjmy, zdravotním stavem, rodinnými vztahy, sociálními kontakty a v neposlední řadě též charakterem sociálního a zdravotního systému státu. Významným aspektem vypovídajícím o životní úrovni je také struktura a dynamika spotřeby, a to zejména v reálných hodnotách. a) Úroveň sociálního zabezpečení – zdravotní stav, sociální dávky, příspěvky a sociální služby Český penzijní systém je průběžně financovaný, příjmy z penzijního připojištění se státním příspěvkem2, do kterého je sice zapojeno cca 4,5 milionu lidí, ale pouze s průměrnou naspořenou částkou cca 45 000 Kč, jsou zanedbatelné. Dle Statistiky rodinných účtů ČSÚ3 za rok 2010 utváří 94,3 % příjmů důchody, 0,8 % ostatní sociální dávky, 1,9 % příjmy ze závislé činnosti, 0,1 % příjmy z podnikání a 2,9 % příjmy ostatní (kapitálové příjmy, prodej nemovitých a movitých věcí, dary od příbuzných). Ze sociálních dávek má seniorská populace možnost využívat (pokud nevychovávají závislé děti) příspěvek na bydlení, 4 300 1
starobní + vdovský nebo vdovecký důchod. K 31.12. 2010 pobíralo starobní důchod 1 650 534 příjemců a penze kombinované 612 481 příjemců. Z toho 84 612 mužů a 527 869 žen. Průměrná starobní penze činila 10 123 Kč, průměrná kombinovaná penze 12 601 Kč u mužů a 11 145 Kč u žen 2 3
zákon č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem Český statistický úřad
2
seniorů s nízkými důchody (oscilujícími okolo 3 126 Kč) má možnost žádat o dávky hmotné nouze. Starší senioři, závislí na pomoci jiné osoby pobírají příspěvek na péči. Příspěvek na bydlení pobíralo v roce 2009 celkem 94 247 příjemců, doplatek na bydlení 19 375 příjemců, příspěvek na péči 303 615 příjemců a okamžitá mimořádná pomoc byla jednorázově poskytnuta 7 780 příjemcům. Podrobnější data o příjemcích výše uvedených sociálních dávek dle sociálních a věkových skupin populace k dispozici nejsou. Dle výzkumu Rady seniorů ČR z roku 2008 z celkového počtu příjemců příspěvku na bydlení bylo v roce 2007 20,1 % starobních důchodců a příspěvku na péči 60,5 % starobních důchodců. Systém sociálních služeb je uspokojivě rozvinut ve větších městech, ve venkovském osídlení nikoliv. Pro seniorskou populaci jsou provozovány zejména: Domovy pro seniory – poskytují pobytové, stravovací, ošetřovatelské služby a pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, při osobní hygieně, při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí osobám se sníženou soběstačností zejména z důvodu věku, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby. Domovů pro seniory bylo v roce 2009 provozováno 453 s kapacitou 37 192 lůžek a s průměrným počtem klientů 35 425. Z celkového počtu příjemců starobních penzí bylo v Domovech pro seniory umístěno 1,7 %. Počet žadatelů o umístění byl 63 913. Z toho nejvíce v Moravskoslezském kraji (12 711), v Jihomoravském kraji (9 591), v Praze (8 512) a v kraji Středočeském (6 172). Domovy se zvláštním režimem – poskytují pobytové, stravovací a ošetřovatelské služby osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodů chronického duševního onemocnění nebo závislosti na návykových látkách, a osobám se stařeckou Alzhejmerovou demencí a ostatními typy demencí, které mají sníženou soběstačnost z důvodů těchto onemocnění, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby. Domovů se zvláštním režimem bylo v roce 2009 provozováno 165, s kapacitou 8 223 lůžek a s počtem klientů k 31. prosinci 7 911. Počet žadatelů o umístění byl 11 769, z toho nejvíce v Jihomoravském kraji (2 816), v Moravskoslezském kraji (2 773) a v Ústeckém kraji (1 126). Pečovatelská služba – je poskytována ambulantně nebo terénně osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení, a rodinám s dětmi, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. Počet klientů pečovatelské služby byl v roce 2009 114 364. Ze služeb byly poskytovány dovážka obědů, praní prádla, donáška nákupů, doprovod k lékaři, atd. Rozsah dohodnutých služeb byl různý, v průměru bylo zaplaceno 422 Kč na jednoho klienta měsíčně. Osobní asistence – je terénní služba poskytovaná osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. Celostátní data o počtu uživatelů služby k dispozici nejsou. Denní stacionáře – v denních stacionářích se poskytují ambulantní služby osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku nebo zdravotního postižení, a osobám s chronickým duševním onemocněním, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné osoby. Denních stacionářů bylo v roce 2009 provozováno 246 s kapacitou 3 844 lůžek a počtem klientů k 31. prosinci 3 442. Počet neuspokojených žadatelů o umístění bylo 293, z toho nejvíce v Moravskoslezském kraji (96). Týdenní stacionáře – mají stejnou funkci jako stacionáře denní, rozdíl je pouze v délce pobytu klienta. Týdenních stacionářů bylo v roce 2009 provozováno 71
3
s kapacitou 956 lůžek a s počtem klientů k 31. prosinci 816. Celostátní data o počtu neuspokojených žadatelů k dispozici nejsou. Odlehčovací služby – jsou terénní, ambulantní nebo pobytové služby poskytované osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení, o které je jinak pečováno v jejich přirozeném sociálním prostředí. Cílem služby je umožnit pečující fyzické osobě nezbytný odpočinek. Celostátní data o centrech odlehčovacích služeb k dispozici nejsou. Sociální poradny – poskytují základní a odborné sociální poradenství, tj. informace o sociálně terapeutické činnosti k řešení nepříznivé sociální situace klienta. Dále je poskytována pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí klienta. Sociálních poraden bylo v roce 2009 provozováno 609, počet neuspokojených žadatelů o pomoc 5 623. Z toho nejvíce v Praze (3 609) a ve Zlínském kraji (881). Rada seniorů České republiky provozuje 5 bezplatných poraden pro seniory, každoročně je obslouženo cca 3 500 klientů. Pobytových služeb tedy využívá pouze 2,5 % seniorské populace, o řád výše je využívána služba pečovatelská a o další řád výše služby poradenské. Z hodnot o zdravotním stavu české populace možno použít data o střední délce života, která vzrostla u mužů ze 71,1 let v roce 1998 na 74,4 let v roce 2010, a u žen ze 78,1 let v roce 1998 na 80,6 let v roce 2010. Doba dožití mužů v důchodovém věku tedy zdaleka nedosahuje deklarovaných 20 let! b) Ekonomické postavení seniorů – výše příjmů, možnosti přivýdělku, úroveň bydlení a dostupnost základních životních potřeb Sociální postavení seniorů je dle standardů Mezinárodní organizace práce měřeno tzv. náhradovým poměrem, tj. relací průměrné starobní penze sólo k průměrné nominální mzdě. A to k buď ke mzdě hrubé nebo ke mzdě čisté. Jde o měření nominální. Reálně lze sociální postavení seniorů poměřit poměrem reálné kupní síly penzí k reálné kupní síle mezd. Makroekonomicky lze ve vztahu k ostatním evropským zemím sociální postavení českých seniorů kromě výše uvedených metod vysledovat též na základě podílu výdajů na starobní, invalidní a pozůstalostní penze na hrubém domácím produktu (HDP). Obecný náhradový poměr – penze/mzda brutto v % 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 50,4 51,6 55,3 52,0 47,0 44,4 43,8 43,5 45,3 45,9 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 44,2 43,4 43,5 42,2 40,6 40,6 40,4 40,2 39,8 42,44 2011 2012 41,86 41,17 V porovnání s rokem 1989 tedy sociální postavení českých seniorů pokleslo o pětinu.
1999 45,2 2010 42,15
Vývoj reálné kupní síly průměrného starobního důchodu (dle ŽN důchodců) 4
V roce 2009 byla změněna metodika ČSU pro měření průměrné mzdy v národním hospodářství. Dle původní metodiky dosahoval náhradový poměr v roce 2009 41,2 % a v roce 2010 40,8 %. Dle výpočtu MPSV dosahoval náhradový poměr v roce 2009 41,6 % a v roce 2010 41,2 %. 5 V roce 2009 byla změněna metodika ČSU pro měření průměrné mzdy v národním hospodářství. Dle původní metodiky dosahoval náhradový poměr v roce 2009 41,2 % a v roce 2010 40,8 %. Dle výpočtu MPSV dosahoval náhradový poměr v roce 2009 41,6 % a v roce 2010 41,2 %. 6 Odhad MPSV 7 Odhad MPSV
4
1989 100,0 2000 92,1
1990 98,4 2001 92,5
1991 81,6 2002 97,1
1992 79,8 2003 100,1
1993 75,6 2004 99,6
1994 76,3 2005 103,5
1995 80,9 2006 105,7
1996 87,0 2007 108,9
1997 91,0 2008 107,7
1998 88,9 2009 113,7
1999 92,6 2010 112,2
Vývoj reálné kupní síly průměrné mzdy 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 100,0 94,4 75,1 85,1 78,7 84,7 93,4 101,8 102,8 104,7 111,0 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 113,6 118,8 127,4 134,7 140,0 143,8 151,3 154,5 158,3 154,18 153,69 Hodnot roku 1989 dosáhla reálná kupní síla průměrné mzdy v roce 1996, průměrný starobní důchod ale až v roce 2005, tj. o 9 roků později! Z výše uvedených dat je zřejmé, že sociální postavení českých seniorů se zhoršuje nejen nominálně, ale i reálně. Nůžky mezi sociálním postavením seniorské a ekonomicky aktivní části populace se tedy od počátku transformace rozevřely téměř o polovinu (41,4 %). Nejvyšší meziroční propad sociálního postavení českých seniorů byl na konci minulého tisíciletí v roce 1993 a na začátku tisíciletí současného v roce 2004. Sociální postavení českých seniorů měřené obecným náhradovým poměrem (průměrná penze k průměrné nominální mzdě hrubé) je také podstatně horší než v ostatních zemích Evropské unie. Např. ve Francii dosahuje tento ukazatel 45 %, v Rakousku 53 %, ve Velké Británii 49 %, ve Španělsku 44 %, v Německu 45 %, v Polsku 47 % a na Slovensku 47 %. Výše uvedená data o skromném sociálním postavení českých seniorů potvrzují též statistické údaje z Eurostatu, kdy evropská 27 vynakládala v roce 2007 na starobní, invalidní a pozůstalostní penze 10,1 % HDP, zatímco Česká republika jen 7,8 % HDP. V roce 2010 vynakládala evropská 27 na penze 10,2 % HDP a Česká republika 7,1 % HDP. Čeští důchodci jsou tedy cca o jednu třetinu chudší než průměrný evropský důchodce! V roce 2009 byl realizován výzkum „O spotřebě domácností“ dle věkových skupin, který prokázal kvalitu života seniorů na úrovni jejich reálné spotřeby. Senioři byli rozčleněni do čtyř věkových skupin (55 – 65 let; 66 – 70; 71 –75; 76+) a jejich reálná spotřeba byla propočítávána na úrovni 41 spotřebních položek spotřebního koše důchodců dle Statistiky rodinných účtů ČSU. A to za léta 2004 až 2008. Výsledky výzkumu byly následující: 2005 – u věkové skupiny 55 až 65 let vzrostla reálná spotřeba ze 41 spotřebních položek u 16; u věkové skupiny 66 až 70 let vzrostla reálná spotřeba ze 41 spotřebních položek u 20; u věkové skupiny 71 až 75 let vzrostla reálná spotřeba ze 41 spotřebních položek u 17 a u věkové skupiny 76+ vzrostla reálná spotřeba ze 41 spotřebních položek u 27. U zbývajících výrobků a služeb došlo k meziročnímu poklesu reálné spotřeby. 2006 - u věkové skupiny 55 až 65 let vzrostla reálná spotřeba ze 41 spotřebních položek u 26; u věkové skupiny 66 až 70 let vzrostla reálná spotřeba ze 41 spotřebních položek u 26; u věkové skupiny 71 až 75 let vzrostla reálná spotřeba ze 41 spotřebních
8
V roce 2009 byla změněna metodika ČSU pro měření průměrné mzdy v národním hospodářství. Dle původní metodiky dosahoval náhradový poměr v roce 2009 41,2 % a v roce 2010 40,8 %. Dle výpočtu MPSV dosahoval náhradový poměr v roce 2009 41,6 % a v roce 2010 41,2 %. 9 V roce 2009 byla změněna metodika ČSU pro měření průměrné mzdy v národním hospodářství. Dle původní metodiky dosahoval náhradový poměr v roce 2009 41,2 % a v roce 2010 40,8 %. Dle výpočtu MPSV dosahoval náhradový poměr v roce 2009 41,6 % a v roce 2010 41,2 %.
5
položek u 20 a u věkové skupiny 76+ vzrostla reálná spotřeba ze 41 spotřebních položek u 23. U zbývajících výrobků a služeb došlo k meziročnímu poklesu reálné spotřeby. 2007 - u věkové skupiny 55 až 65 let vzrostla reálná spotřeba ze 41 spotřebních položek u 23; u věkové skupiny 66 až 70 let vzrostla reálná spotřeba ze 41 spotřebních položek u 23; u věkové skupiny 71 až 75 let vzrostla reálná spotřeba ze 41 spotřebních položek u 27 a u věkové skupiny 76+ vzrostla reálná spotřeba ze 41 spotřebních položek u 28. U zbývajících výrobků a služeb došlo k meziročnímu poklesu reálné spotřeby. 2008 - u věkové skupiny 55 až 65 let vzrostla reálná spotřeba ze 41 spotřebních položek u 20; u věkové skupiny 66 až 70 let vzrostla reálná spotřeba ze 41 spotřebních položek u 21; u věkové skupiny 71 až 75 let vzrostla reálná spotřeba ze 41 spotřebních položek u 26 a u věkové skupiny 76+ vzrostla reálná spotřeba ze 41 spotřebních položek u 23. U zbývajících výrobků a služeb došlo k meziročnímu poklesu reálné spotřeby. Reálná spotřeba důchodců tedy v uvedeném období rostla pouze u cca poloviny položek spotřeby (39 % až 56 %, průměr 56 %). Na stabilní růst životní úrovně tedy příjmy důchodců nepostačují! Nejvýraznější nárůst reálné spotřeby důchodců byl v letech 2006 a 2007. Nejvýraznější pokles naopak v letech 2005 a 2008. (v roce 2008 již působila daňová reforma vlády premiéra Topolánka a penze byly valorizovány pouze na úrovni zákonného minima). Starobní důchodci a výše starobních penzí dle krajů
Česká republika Moravskoslezský kraj Zlínský kraj Olomoucký kraj Jihomoravský kraj Kraj Vysočina Pardubický kraj Královéhradecký kraj Liberecký kraj Ústecký kraj Karlovarský kraj Plzeňský kraj Jihočeský kraj Středočeský kraj Hl.m.Praha
příjemci starobních a kombinovaných penzí10 2 260 032 246 024 122 780 132 248 236 350 107 890 106 663 117 409
průměrná měsíční výše starobní penze v Kč11 10 493 10 567 10 261 10 188 10 368 10 206 10 271 10 368
penze – kraj/ČR v %
86 386 161 644 59 974 117 276 126 714 236 996 250 014
10 424 10 414 10 287 10 443 10 380 10 557 11 214
99,34 99,25 98,04 99,55 98,92 100,61 106,87
100,71 97,79 97,09 98,81 97,26 97,88 98,81
Teritoriální rozčlenění počtu starobních důchodců ukazuje, že nejvyšší počet seniorů žije v krajích Praha, Moravskoslezském, Středočeském a Jihomoravském. Nejvyšší penze pobírají senioři v Praze, Moravskoslezském a ve Středočeském kraji. Nejnižší naopak v Olomouckém kraji a v kraji Vysočina.
10 11
Stav k 31.12. 2010 Stav k 1.1. 2011
6
Struktura starobních penzí v České republice Výše důchodu v Kč do Do 2 999 3 000 3 999 4 000 4 999 5 000 5 999 6 000 6 999 7 000 7 999 8 000 8 999 9 000 9 999 10 000 10 999 11 000 11 999 12 000 12 999 13 000 13 999 14 000 14 499 14 500 a více Celkem: od
Počet 2010 5 294 9 084 9 756 17 334 39 630 127 360 291 007 337 357 298 359 224 345 128 874 58 612 34 695 26 765 1 608 473
2011 4 192 9 860 9 381 15 189 30 406 91 565 227 480 319 299 309 037 261 734 172 457 103 179 25 170 71 392 1 650 341
Index 211/210 0,79 108,54 0,96 0,88 0,77 0,72 0,78 0,95 103,58 116,67 133,82 176,04 0,72 266,44 102,60
% z celkového počtu 0,25 0,60 0,57 0,92 1,84 5,55 13,78 19,35 18,73 15,86 10,45 6,25 1,53 4,33
Nízké penze, tj. do 7 000 Kč, pobíralo k 1. lednu letošního roku 4,18 % (69 028) seniorů, střední penze, tj. od 7 000 Kč do 13 000 Kč, 83,72 % (1 381 572) seniorů a vysoké penze, tj. nad 13 000 Kč, pobíralo 12,11 % (96 562) seniorů. Z toho penze od 40 000 Kč do 50 000 Kč pobíralo 28 seniorů a penze od 80 000 Kč do 99 000 Kč 2 senioři. K 30.9. 2011 dosahovala průměrná starobní penze 10 555 Kč. c) Dopady vládních reforem na seniorskou populaci Penzijní reforma omezuje seniorům dynamiku příjmů. Daňová, sociální, zdravotní a bytová reforma naopak zvyšuje seniorům dynamiku výdajů. Rozevírání nůžek mezi příjmy a náklady na uspokojování základních životních potřeb urychluje diferenciaci sociální struktury seniorské populace. Nejohroženější jsou osamělé starší seniorky, které nejsou příjemkyněmi kombinovaných penzí, žijící ve velkých městech v nájemních bytech. Sociální ochrana je u této sociální skupiny nedokonalá a nedostatečná! Valorizace penzí 2012 Dle „Malé penzijní reformy“ jde prvně v historii ČR o valorizaci technickou, nikoli o valorizaci politickou. Tj. o valorizaci penzí nerozhoduje vláda nýbrž je vypočítávána ministerskými úředníky. A to dle zákonem stanovené metodiky. Právním předpisem o valorizaci penzí již není Nařízení vlády ale Vyhláška ministerstva práce a sociálních věcí. MPSV rozhodlo penze k 1.1. 2012 navýšit o 1,6 %, tj. o 174 Kč u průměrné penze. Rada seniorů ČR vypočítala zákonnou valorizaci penzí 2012 o 0,3 procentního bodu vyšší (1,9 %), tj. navýšení o 201 Kč u průměrné penze. V této souvislosti byl ministr práce a sociálních věcí vyzván k jednání. Pokud nedojde ke smíru podá Rada seniorů ČR správní žalobu na český stát.
7
Důsledkem navýšení snížené sazby DPH z 10 % na 14 % vzrostou spotřebitelské ceny o 1,2% a životní náklady důchodců o 1,8 %. Celková inflace 2012 je odhadována v rozpětí ČNB – 3,1 %, MF – 3,5 %, tj. index růstu životních nákladů důchodců 4,1 % až 4,7 %. Propočítáno v Kč jde o 406 Kč až 465 Kč měsíčně. Rozdíl mezi valorizací penzí a růstem životních nákladů je tedy 232 – 291 Kč měsíčně u průměrné penze dle výpočtu MPSV a 205 – 264 Kč měsíčně dle výpočtu Rady seniorů ČR. K tomu je nezbytné připočítat dalších cca 200 Kč měsíčně na zvýšenou spoluúčast ve zdravotnictví (růst cen léků, zvýšené poplatky v nemocnici) a skokový růst nákladů na bydlení. Např. v Praze v průměrném nájemním seniorském bytě vzrostou měsíční náklady na bydlení (byt o velikosti 55,6 m 2 podlahové plochy) o 1 146 Kč.
III. Lékařská, lázeňská péče a rehabilitační pracoviště pro seniory a zdravotně handicapované spoluobčany Z medicínského hlediska je lidský organismus schopen do 50 až 60 let věku existovat bez vážnějších zdravotních problémů. V dalších 10ti letech se začínají projevovat krátkodobé poruchy a v podzimu života již dlouhodobější porušení zdravotní způsobilosti. Závislost na dlouhodobé zdravotní péči se stává dominantní. Situace je samozřejmě u každého jiná, rozhodují genová výbava, způsob života, stravovací návyky, pracovní profese, životní prostředí, atd. U jednotlivých pohlaví se dlouhodobé zdravotní problémy projevují spíše u mužů než u žen, také střední délka života žen (80,6) je v České republice o 6 roků delší než u mužů (74,4). Zavedené zdravotní poplatky a stále narůstající platby za léky tedy nejvíce zatěžují právě seniory a zdravotně handicapované. Biologické poznatky potvrdil též realizovaný výzkum o spotřebě domácností dle 7 věkových skupin (od 35 let až do podzimu života), při kterém bylo prokázáno, že spotřeba léčiv lineárně narůstá úměrně s věkem. Vrcholové hodnoty pak dosahuje až v posledním stádiu života. Obdobný trend je také u ústavní péče. U placené lázeňské péče je vrchol spotřeby v 70 až 75 letech věku, poté nastává ostrý zlom. Lidé v podzimu života na placenou lázeňskou péči již nemají prostředky. Dle statistik světové zdravotnické organizace vzrůstá se stárnoucí populací počet civilizačních chorob. Tj. zejména onemocnění onkologická, kardiovaskulární a degenerativní. Postižených Alzheimerovou chorobou žije v České republice cca 111 000. Očekává se, že jejich počet do roku 2050 vzroste více než dvojnásobně. Lidé s demencí vyžadují náročnou a nákladnou péči. Současná kapacita domovů pro seniory a domů se zvláštním režimem je v tomto směru nedostatečná, zátěž nejvyšší měrou spočívá na bedrech rodinných pečujících. V České republice také chybí ucelený systém následné péče. Situace má být napravena prostřednictvím zákona „o dlouhodobé péči“, který připravují společně ministerstva zdravotnictví a práce a sociálních věcí. Navrhuje se převod lůžek z LDN a hospiců na zařízení dlouhodobé péče, tj. přeměna části akutních nemocničních lůžek na lůžka sociální. A to jak z hlediska institucionálního, tak i forem financování. Se stárnutím populace vzrůstá také význam medicínských oborů gerontologie a geriatrie, které se zdravotními problémy stáří zabývají. Na rozdíl od zahraničí jsou ale výrazně podceněny. Připravovaná zdravotnická reforma, tj. nárůst přímých plateb pacientů za léčiva, za hospitalizace v nemocnici, dále placené nadstandardy, snížení hrazené doby lázeňského pobytu, atd. bude mít nejvyšší dopady právě na seniorskou populaci a zdravotně postižené. Například osamocené seniorky z nájemních bytů v Praze a dalších velkých měst nebudou mít při delším pobytu v nemocnici na zaplacení nájemného. Průměrná starobní penze na úrovni 10 555 Kč také neumožňuje realizovat uvažované zdravotní připojištění pro nadstandardní péči, atd. atd. Řešením je přiměřená sociální ochrana seniorské populace, kterou ale současná vládní koalice ve Sněmovně odmítla. 8
IV. Styl života, charakteristika a možnosti trávení volného času (vzdělávání – univerzita třetího věku) Odchodem do penze nastává další etapa života, kterou senioři chtějí prožít aktivně. Styl jejich života je ale předurčen řadou determinant, mezi které náleží věk, zdravotní stav, pohlaví, materiální podmínky, rodinná situace, kvalifikace a v neposlední řadě také místo bydliště. Jinak se žije ve městě a jinak na vesnici. Dle výzkumu ČSÚ cca 10 % příjemců starobních penzí z různých důvodů de–iure pracuje, dle výzkumu Rady seniorů České republiky (2008) v Praze pracuje 31 % seniorů. Z toho v závislé činnosti pravidelně 16 %, v závislé činnosti občas 11 % a 2 % pražské seniorské populace podniká. Se zvyšujícím věkem se pracovní aktivita snižuje, rozdíly jsou patrné rovněž podle vzdělání. Čím vyšší mají senioři vzdělání, tím více jich pracuje. Za hlavní důvody pracovní aktivity byl uváděn nedostatek peněz (23 % respondentů), udržení životní úrovně (27 % respondentů) a zachování sociálních kontaktů (21 % respondentů). Dále 38 % seniorských respondentů uvedlo, že pomáhá svým rodinám při hlídání a výchově dětí. Polovina pražských seniorů tráví většinu volného času v jarních, letních a podzimních měsících v rekreačních objektech mimo Prahu. Z toho 27 % ve vlastní chatě nebo chalupě a 18 % v chatě nebo chalupě příbuzných a známých. Úměrně s rostoucím věkem a horším zdravotním stavem seniorů četnost jejich pobytu v rekreačních objektech mimo Prahu klesá. Úroveň kulturního a sportovního života pražských seniorů měřená frekvencí jejich návštěv kulturních a sportovních podniků je sotva průměrná. Celá jedna třetina se jich nezúčastňuje. A pokud se těchto akcí zúčastňuje, pak jednou za čtvrt nebo půl roku. S věkem a horším zdravím frekvence návštěv kulturních a sportovních akcí klesá. Podobně klesá u seniorů s nižším materiálním zabezpečením. Na domácí nebo zahraniční rekreaci jezdí zhruba 40 % pražských seniorů, z toho pravidelně jen 29 % seniorů. Většina, asi tři pětiny pražských seniorů na rekreaci nejezdí, a největší část, jedna třetina, proto, že na ni nemá peníze. Také zde hraje svoji úlohu věk, zdraví a finanční situace. Téměř všichni dotázaní senioři se zabývají nějakými koníčky a zálibami. Jen 3 % respondentů uvedlo, že vzhledem k vysokému věku nebo špatnému zdraví již žádné koníčky nemá. Rozsah zálib a koníčků je rozmanitý, s velkým náskokem před ostatními (39 %) jde o četbu knih, časopisů a novin. Následuje zahrádkaření (21 %), sledování televize (17 %), kulturní aktivity (16 %), turistika (15 %), sportovní aktivity (plavání, jízda na kole, tenis, střelba, aj. – 10 %), hudba, zpěv, tanec (9 %), ruční práce, pletení šití (8 %) a cestování, zájezdy, výlety (7 %). U mužů jsou více zastoupeny záliby vyžadující určitou fyzickou a pohybovou zdatnost. U žen dominuje četba, více jsou zastoupeny kulturní aktivity a záliby spojené s domácností a rodinou. S přibývajícím věkem seniorů rostou spíše pasivní záliby a klesá obliba aktivních, fyzicky a pohybově náročnějších koníčků. Prokázala se také určitá souvislost mezi skladbou či preferencí zálib a koníčků seniorů s jejich vzděláním, rodinným stavem, sociální a ekonomickou situací. Více než polovina pražských seniorů se svým zálibám věnuje téměř denně, další více jak čtvrtina minimálně jednou za dva týdny. Obdobnou situaci jako v Praze lze očekávat také v Brně, Ostravě, v Plzni a v dalších velkých městech. V životním stylu na vesnici lze očekávat vyšší podíl zahradničení a také péče o společnou vícegenerační domácnost. Samozřejmě také nižší podíl na kulturních, turistických a sportovních aktivitách. Univerzity třetího věku jsou z 26 veřejných vysokých škol zavedeny u 21. Počet zde zapsaných studentů dosahoval v roce 2010 více než 20 000. Na univerzitách volného času obohacuje svoje poznání cca 4 000 seniorů a v centrech 9
celoživotního vzdělávání dalších cca 5 000 seniorů. Řada neziskových společností a nadací nabízí seniorské populaci jazykové kurzy, kurzy počítačové gramotnosti, kurzy trénování paměti, atd. V cca 850 městských a místních klubech důchodců se pravidelně schází až cca 10 000 seniorů. Pořádány jsou přednášky a besedy se zajímavými lidmi, umělecká vystoupení a kulturní produkce. Dále turistické vycházky a poznávací zájezdy. Volnočasové aktivity pro seniory organizují též seniorské organizace, odbory a ženské organizace. Z výše uvedených dat je ale zřejmé, že převážná část seniorské populace tráví svůj volný čas neorganizovaně. Výzkum o spotřebě domácností prokázal, že senioři ve věku od 55 do 65 let vynakládají na uspokojení svých základních životních potřeb 67 % spotřebních výdajů. Senioři od 66 do 70 let 68 % spotřebních výdajů, od 71 do 75 let 70 % spotřebních výdajů a senioři ve věku starším 75 let vynakládají na uspokojení svých základních životních potřeb 74 % celkových spotřebních výdajů. Nejvíce ohroženi chudobou jsou tedy důchodci nejstarší. Výzkum byl realizován v období 2004 až 2008, v době krize a penzijní reformy bude podíl výdajů na uspokojování základních životních potřeb seniorské populace ještě vyšší. Na uspokojování potřeb zbytných mezi které náležejí kultura, cestování, rekreace, sport, vzdělávání, ale také obnova opotřebených předmětů dlouhodobé spotřeby osobní a domácnosti jim tedy zbývá 26 až 33 % spotřebních výdajů. V roce 2010 to bylo dle jednotlivých věkových skupin seniorů 2 477 až 3 145 Kč měsíčně. Po určitém váhání a hledání optimálního přístupu se dnes tzv. univerzity třetího věku rozšířily pravděpodobně na všechny VŠ a je snaha toto vzdělání poskytovat v maximálním dosažitelném rozsahu. Hlavním motivem je snaha vysokých škol získat finanční prostředky, jelikož jde o placenou službu zájemcům o další vzdělávání. Výše těchto poplatků se mění podle fakult, vzdělávacích programů, času a počtu zájemců. Co do rozsahu studia existují formy víceleté, jednoleté, půlroční i kratší včetně jednorázových přednášek, jejichž zařazení je dáno jen potřebou vykázat tuto formu vzdělávání do nějaké organizační formy. Organizační jednotkou poskytující vzdělání je zpravidla fakulta, výjimečně ústav či katedra tehdy, jde-li o úzce specializovaný kurz (o příliš úzké specializace není mezi staršími lidmi zájem). Většinou jde o cykly přednášek, jen ojediněle jsou zařazovány semináře nebo praktika. Bere se ohled i na skutečnost, že část seniorů se chce stále zdokonalovat v poznatcích a touží znát něco, co v dobách jejich mládí nebylo známo nebo poznatky nebyly dostupné.
V. Péče regionální a místní samosprávy o seniory Za kvalitu života seniorské populace významně odpovídá krajská, městská a místní samospráva. Kraje jsou odpovědny za dostupnost kvalitní zdravotní péče a dopravní obslužnost území. Ta je pro seniory důležitá při vyřizování sociálních dávek, návštěv zdravotnických zařízení a také při nákupu léků a prostředků zdravotnické techniky. Města a obce odpovídají za dostupnost bydlení seniorů, za dostupnost městské dopravy, za dostupnost městské kultury, za dostupnost sportovního vyžití seniorů v městských sportovních zařízeních. Městská a místní samospráva podporuje též zřizování a provoz městských a místních klubů důchodců a v některých městech též činnost seniorských a proseniorských organizací. Kraje a obce jsou také největšími provozovateli pobytových a dalších služeb pro seniory. Ze 453 domovů pro seniory je 189 krajských a 161 obecních, tj. 77 % z celkového počtu. Ze 165 domovů se zvláštním režimem je 90 krajských a 41 obecních, tj. 79 % z celkového počtu. Z 246 denních stacionářů je 42 krajských a 74 obecních, tj. 47 % z celkového počtu. Ze 71 týdenních stacionářů je 36 krajských a 10 obecních, tj. 65 % z celkového počtu. A konečně z 91 center denních služeb, která poskytují zejména služby pečovatelské, je 5 krajských a 23 obecních, tj. 31 % z celkového počtu. Sociálních poraden provozují kraje 53 a obce 27, tj. 13 % z celkového počtu. Celostátní
10
data o počtu domů a bytů s pečovatelskou službou, které zřizují a provozují obce, k dispozici nejsou. V Praze městské části provozují 1 908 bytů s pečovatelskou službou a magistrát 2 200. Kraje jsou ze zákona odpovědny za regionální dostupnost sociálních služeb, k čemuž zpracovávají střednědobé plány jejich rozvoje. Komunitní plány rozvoje sociálních služeb zpracovávají též statutární a další města. V některých městech se již stalo tradicí organizovat pro seniorskou populaci oslavy Mezinárodního dne seniorů, sportovní soutěže a kulturní vystoupení. V cca 35 městech pracují poradní orgány samosprávy (Rady seniorů, v Českých Budějovicích Senát seniorů) a téměř ve všech obcích představitelé samosprávy navštěvují seniory u příležitosti významných životních jubileí. Řada městských center sociálních služeb nabízí seniorům rehabilitační cvičení, bezplatné využívání internetu v městských knihovnách, bezplatnou nabídku výuky počítačové a internetové gramotnosti, zlevněné vstupné do divadel, zoologických zahrad, atd. V září 2009 uzavřela Rada seniorů České republiky s Asociací krajů České republiky Memorandum o spolupráci, dle kterého jsou zakládány krajské rady seniorů jako poradní, konzultativní a iniciativní orgány krajských samospráv. Krajské rady seniorů provozují bezplatné sociální, právní a bytové poradenství, organizují krajská setkání obecních klubů důchodců, prostřednictvím spoluúčasti na činnosti odborného aktivu krajských samospráv participují na rozhodování věcí veřejných. A to zejména těch otázek a koncepcí, které v rámci kraje ovlivňují kvalitu života seniorů. Krajské rady seniorů jsou ustaveny v 9 krajích, v 7 krajích již mají vybavené kanceláře. Velmi dobrá spolupráce krajských rad seniorů s krajskou samosprávou je v kraji Jihomoravském, Královéhradeckém a Plzeňském. Slibně se spolupráce začíná rozvíjet v krajích Jihočeském a v Kraji Vysočina. V Jihomoravském, Olomouckém, Moravskoslezském kraji a v Kraji Vysočina jsou provozovány tzv. „Senior pasy“ jako karty pro zlevněný nákup zboží a služeb pro osoby starší 55 let věku. Do projektu je zapojeno 118 obchodů, 397 provozovatelů služeb, rekreačních zařízení, cestovních kanceláří a regeneračních studií. Dále 41 lékáren, 8 nemocnic, 9 lázní a 71 kulturních památek, muzeí, knihoven a galérií. U seniorské populace je projekt velmi populární a rychle se rozšiřuje. Jen v Jihomoravském kraji Senior pasy využívá cca 65 000 osob. V Jihomoravském kraji je také zřizována síť kontaktních míst pro seniory tzv. „Senior Pointy“ jako bezplatné poradny. Pracují v Brně, Blansku, Znojmě a v Tišnově. Cílem je „Senior Pointy“ rozšířit do všech okresů kraje. Velkým tématem současnosti, kde Praha, Brno a další velká města selhaly, je dostupnost nájemního bydlení osamělým seniorkám a seniorům. Státní bytový fond, který byl v 90. letech obcím bezúplatně převeden, rozprodaly, a nyní jim chybí desetitisíce malometrážních bytů a bytů s pečovatelskou službou. Sektor sociálního bydlení v podstatě neexistuje a ochota samospráv zastavit navyšování nájmů u věkově starších seniorů je zanedbatelná. Je také prokázáno, že velká míra stresu provázející stěhování z větších bytů do menších a adaptace na život v novém prostředí má u starších seniorů významné zdravotní důsledky. Velkým problémem je ochrana seniorů bydlících v nájemních bytech soukromých pronajímatelů. Dalšími problémy jsou kapacitně podhodnocená sociální práce v terénu, nedostatečná individuální pomoc starším seniorkám a seniorům při vyřizování sociálních dávek, obstarávání služeb, při vyhledávání sociálně potřebných a jejich umísťování do Domů s pečovatelskou službou a Domovů pro seniory. Naopak ocenění zaslouží bezplatná městská hromadná doprava pro seniory starší 70 let a výrazné slevy u osob starších 60, respektive 65 let. U seniorů, kterým příjmy nepostačují, jde o významnou pomoc při vyhledávání levnějších potravin, léků, hygienického zboží a dalších komodit pro přežití.
VI. Závěr
11
Senioři jsou tou sociální skupinou české populace, za jejíž kvalitu života nejvíce odpovídají politici. Věkově starším seniorům vysoká inflace v roce 1991 znehodnotila úspory na stáří, věkově mladší senioři si v posledních dvaceti letech mnoho nenaspořili, navíc se stále snaží podporovat děti a vnoučata. Tato generace neměla ani dostatek času si na stáří naspořit. Pravicové vlády, počínaje premiérem Topolánkem, vzaly seniorům pohřebné, automatickou indexaci příspěvku na péči, prodloužily důchodový věk ze 63 na 67 let a od října 2011 zavedly pro 70 % důchodců také nižší penze. Pravicové vlády zavedly poplatky ve zdravotnictví, placenou zdravotní péči a permanentně zvyšují ceny potravin a dalších základních životních potřeb. Skokový nárůst nájemného a dalších nákladů bydlení, při nedokonalé sociální kompenzaci, uvrhl desetitisíce osamělých seniorů a seniorek v Praze a v Brně do bídy. Po zaplacení nákladů na bydlení jim na uspokojení dalších základních životních potřeb zbývá velmi málo. Pravicové vlády penze valorizují pouze na úrovni zákonného minima. Zvláště nebezpečné je systémové snižování příjmů průběžného penzijního systému, které bylo odstartováno v roce 2008 a stále se stupňuje. Každá restriktivní opatření na straně penzí a dalších sociálních dávek, respektive na straně výdajů na uspokojení základních životních potřeb nejvýrazněji dolehnou na seniory. Důsledek všech těchto opatření je urychlování diferenciace sociální struktury příjemců starobních penzí. S narůstajícím věkem vzrůstá v městském osídlení počet jednočlenných domácností osamocených seniorů, ve kterých se alokuje řada problémů. Největším z nich je finanční dostupnost nájemního bydlení. V Praze takových domácnosti žije téměř polovina (44 %) a v nájemních bytech více než polovina (56 %). Dalšími aktuálními problémy seniorské populace jsou ageismus, tj. násilí na seniorech, ekonomické vydírání, útisk, zanedbávání, opuštění „křehkého“ seniora rodinou. Dále mezigenerační vztahy, šíření demografické paniky která někdy přerůstá až v mezigenerační nenávist („pobíráním penze zadlužuji vnuky“). Hanbou české politické scény je, že demografickou paniku cíleně, zejména před volbami“ rozšiřují politici. Senioři jsou také věkovou skupinou důvěřivou, často zneužívanou různými podvodníky, domovními prodejci a zloději. K 31.12. 2010 vykázala ČSSZ 712 121 exekucí na penze v celkové výši 514 milionů Kč. Tj. v průměru 722 Kč měsíčně na jednoho důchodce. Více je potřeba udělat pro bezpečí hlavně osamělých seniorů.
VII. Východiska pro KSČM KSČM je významnou politickou stranou, která má zastoupení v obou komorách Českého parlamentu, v Evropském parlamentu, která koaličně vládne v některých krajích a také v řadě měst a obcí. Za kvalitu života seniorské populace má tedy přímou a nepřímou odpovědnost. V této souvislosti je nezbytné: Na parlamentní úrovni podporovat přijetí poslaneckých, respektive senátních návrhů zákonů o mimořádné valorizaci penzí 2012, o minimálním starobním důchodu, o sociálním bydlení seniorů, o osvobození seniorské populace starší 70 let od placení tzv. nadstandardu ve zdravotnictví, o osvobození osamělých seniorů bydlících v nájemních bytech od plateb nemocničních poplatků a v neposlední řadě podpořit též poslanecký návrh zákona o postavení, funkcích a financování Rady seniorů České republiky. Výhledově je nezbytné odstranit stropy u sociálního a zdravotního pojištění, ve zdravotnictví zrušit regulační poplatky, doplatky na léky a navýšit platby státu za své pojištěnce. Se stárnoucí populací je nezbytné řešit financování sociálních služeb, kde stát každoročně snižuje platby. V sousedním Rakousku zavedli specielní majetkovou daň, možné je nově zřídit speciální zaměstnanecké pojištění. Z dalších koncepčních záležitostí je nezbytné trvat na důsledné realizaci národní
12
koncepce boje proti chudobě a sociálního vyloučení, národní koncepce řešení problematiky Alzheimerovy choroby a obdobných onemocnění a v neposlední řadě také na důsledném plnění Národního programu přípravy na stárnutí. V Evropském parlamentu je nezbytné otevřít a podporovat využití Evropských fondů pro vzdělávací, informační, poradenské, kulturní a společenské aktivity seniorských organizací, pro zvyšování kvality života ve stáří, pro rozvoj zaměstnanosti a využívání ekonomického potenciálu seniorů. Senioři chtějí aby se s nimi počítalo, chtějí být společnosti prospěšní. Je na politickém a ekonomickém systému, zda obrovský potenciál využije. Na úrovni krajských samospráv podporovat rozvoj Senior pasů, Senior Pointů, zakládání a činnost krajských rad seniorů jako konzultativních a poradních orgánů krajské samosprávy. Na úrovni městských samospráv podporovat sektor sociálního bydlení pro seniory, výstavbu malometrážních bytů a Domů s pečovatelskou službou, seniorské slevy na nájemném v obecních bytech, přestěhování seniorů ze soukromých do městských bytů, rozvoj terénních služeb a také zakládání a činnost městských rad seniorů a klubů důchodců. KSČM ve svém volebním programu prosazuje tyto cíle: - zastavení růstu věkové hranice pro odchod do důchodu u mužů na věku 63 let a u žen níže podle počtu dětí. - zachování průběžného, státem garantovaného důchodu jako základu důchodového systému. Odmítá pokusy o privatizaci důchodového pojištění; penzijní připojištění umožnit nadále na dobrovolném základě s možným příspěvkem zaměstnavatele - uzákonit kategorii minimálního důchodu s jeho postupným zvyšováním - pravidelnou valorizaci důchodů podle růstu životních nákladů domácností důchodců, inflace a vývoje mezd a platů - státní regulaci cen plynu, elektrické energie, užitkové a pitné vody, tepla a paliv, boj proti jejich nadměrnému zvyšování - státní regulaci nákladů na bydlení a tzv. věcně usměrňované nájemné (stanovit tak, aby nájemné činilo maximálně 45 korun z metru čtverečního měsíčně), posílit právní ochranu nájemníků - výstavbu domovů a zařízení pro seniory, včetně stacionářů pro seniory vyžadující celodenní péči a dohled, a zachování současných sociálních zařízení pro seniory
13