říjen 2013
Elektronický zpravodaj Ministerstva zemědělství
ČESKÝ ČESNEK
PÉČE O CITRUSY
SLEZSKÝ NORIK
VČELAŘ O SVÉM KONÍČKU
NA DVORKU A ZAHRADĚ
Včelař o svém koníčku:
NEJVĚTŠÍ RADOST MÁM, KDYŽ VČELSTVA PROSPERUJÍ Častým tématem posledních týdnů je kvalita medu. Jedním z možných řešení je jeho nákup přímo u včelaře. S jedním takovým jsme hovořili. Jakub Šmerda z Brna-Řečkovic má včely od roku 2001. Přiblížil svoje začátky s včelařstvím i to, jak se každý rok učí něco nového. Jak a kdy jste k včelaření dostal? Včelařit jsem začal v roce 2001, kdy jsem přebíral včelstva z pozůstalosti po svém dědovi. Z původních šesti, co měl u Svitav, zbyla nakonec jenom dvě včelstva. Ta jsem je převzal a začal jsem s modernějším způsobem včelaření. Když jste začínal, věděl jste o včelaření vůbec něco? Moc ne. Jak jste získával informace? Měl jsem tu výhodu, že jsem studoval na Mendelově univerzitě a mohl jsem si zapsat předmět včelaření. Tam jsem získal základní znalosti, a to jak teoretické, tak praktické. Dodnes se na univerzitu vracím, když mám nějaký obzvlášť velký problém. Jak se potom rozvíjel váš chov včel? Rok jsem včelařil víkendově. Když jsem jel ze školy, tak jsem se zastavil na včelstvech a zjistil, co je potřeba. Doma v Chocni jsem si vyrobil potřebné věci – rámky, nástavce, nebo jsem koupil cukr.
Když jsem se vracel zpátky, tak jsem ve Svitavách vystoupil, dokončil práci a pokračoval do školy. Nebylo to úplně ono, ale dalo se to zvládat. Ze dvou včelstev jsem za rok udělal šest. Kdy přišel přelom, že jste se přesunul s včelstvem do Brna? Bylo to v roce 2002. V původní zahrádkářské kolonii se změnil územní plán, měly tam vyrůstat stavební projekty. Také se trochu zhoršily sousedské vztahy, takže když naskytla možnost přestěhovat včely do Brna, tak jsem to udělal. Fungovalo to tam dobře, na té zahradě jsem vydržel až do roku 2011. Pak jsem koupil maringotku a včelstva jsem přestěhoval do ní. A jak vypadá vaše včelstvo dnes? Letošní rok končím se 17 včelstvy. To je krásný výsledek, takže letos bude medu dost? Nevypadá to tak dobře, jak by se zdálo. Loni to bylo daleko lepší. Spousta včelařů tehdy říkala, že je špatný rok a že nemají žádný med.
Ale já jsem si nemohl stěžovat. Měl jsem asi 16 včelstev a přibližně sedm metráků medu. Letos jsme nedali ani pět metráků.
to vítaná pastva. V okolí je dost polí, na kterých pravidelně sázejí řepku. Z ní je také dobrá směs. Stejně jako z nedalekých lesů.
Čím to je? Bylo dost divoké počasí – dlouhá zima a jaro začalo velice rychle.
Co je pro ty, kteří by chtěli začít, časově nejnáročnější? Nejnáročnější je medování. Hodně
Spousta stromů byla nachystaná a začala kvést, ale včely ještě nebyly v plné síle. To byl jeden faktor. Propásli jsme nástup jara. A potom, asi z 50 procent, jsem si to zavinil sám. Nepohlídal jsem si kvalitu matek. Loni mi začalo na poslední chvíli asi pět včelstev měnit matku. Nestihla zesílit do zazimování, takže na jaře byla hodně slabá. Navíc při letní snůšce, když měly kvést akáty, bylo celý měsíc chladno a pršelo. Naštěstí se pak ukázala jedna medovicová snůška. Vůbec netuším, z čeho to přinesly. Je to úplně černý med, takový dehtový, hrozně hustý. Ale vím, že ho měli i včelaři v Kníničkách, což je odsud asi deset kilometrů vzdušnou čarou.
amatérských včelařů se na něj ani netěší, protože je to hodně náročné. Musíte připravit sklenice, místo, medomet, a vše dobře načasovat. A je to obtížné i fyzicky.
Má na včelstvo vliv, že je blízko města? Tento přechod mezi městem a venkovskou krajinou má velice příznivý vliv. Jednak je ve městě spousta ovocných a okrasných stromů, které v průběhu vegetační sezóny rozkvétají. Pro včely je
A naopak, z čeho míváte největší radost? Největší radost je, když se v tom člověk přehrabuje a vidí, že včelstva prosperují. Na jaře, když jsou prohlídky a zjišťuji, kolik včelstev přezimovalo, to je pro mě největší radost. Když vím, že jsou všechny v dobré kondici a jsou připravené na snůšky, z toho mám radost. Že je přes zimu nic nerušilo a že se dobře rozvíjí. A kdyby chtěl někdo začít, měl byste pro něj radu, kterou by se měl řídit? Chce to mít ze začátku trpělivost. Nejdřív člověk potřebuje nastudovat teorii, to je základ. Jak se ta včela chová, co od ní může očekávat. A potom samozřejmě musí sbírat zkušenosti. Potřebné jsou také finanční prostředky, se
kterými mohou pomoct dotace. Když jsem začínal, byl jsem ve včelařském sdružení nejmladším členem a mezi mnou a těmi nejstaršími byl velký věkový rozdíl. Teď už to tak není. Dnes je spoustu mladých, kteří začínají se třemi včelstvy a postupně je rozšiřují na
nějakých šest, sedm. Je to vyloženě jejich hobby a produkce jde jenom do rodiny. A tady asi ty dotace fungují dobře. Plánujete ještě rozšíření svých včelstev? Už raději neplánuji, protože člověk míní a včely mění. Chtěl jsem doplnit stavy, aby byla maringotka plně obsazená, tj. 18 včelstev. Ale nějak se mi to nedaří. Měl jsem to v plánu už loni, kdy to však nevyšlo. Letos jsem se dostal na 17. Měl jsem promyšlený určitý systém, jak budu včelařit, ale příroda mi ho nabourala. Včelaření je jako počítačová hra. Když si člověk myslí, že o tom ví všechno, tak mu včely a příroda najednou nastolí takový problém, že se musíte vrátit zpátky ke knížkám a znovu studovat. A nezbývá vám, než přemýšlet nad tím, jak vše zdárně vyřešit. To se mi stalo loni i letos. A je tomu tak vlastně každý rok. Foto: Michal Vaňáč
NA DVORKU A ZAHRADĚ
Fenomén:
ČESKÝ ČESNEK
R
ozdíl určitě poznáte sami. Zatímco česneku z dovozu většinou musíte dát do jídla více, aby byl pořádně cítit, českého česneku je potřeba o něco méně prostě proto, že je silnější a aromatičtější. Navíc máme tu výhodu, že si můžeme vybrat. Neexistuje jen jedna odrůda českého česneku. Je jich hned několik a je jen nás, kterou z nich
zvolíme. Můžeme si ho zkusit vypěstovat na vlastní zahrádce, nebo koupit. V takovém případě bychom ale měli dávat dobrý pozor, od koho si česnek pořizujeme. Ať už se rozhodnete jakkoliv, máme pro vás rady, jak postupovat. Není náhoda, že o česneku píšeme právě v říjnu. Právě teď je totiž doba vhodná k výsadbě. Počkat můžeme klidně až na konec měsíce, kdy je pro ni přímo ideální
čas. Do té doby si připravíme záhony – musí to být ale ta část zahrady, kde jsme v posledních letech nepěstovali cibuli ani rajčata. Půdu vyčistíme od plevele a zbytku předplodin, vezmeme rýč a pořádně zryjeme. Před výsadbou musí půda alespoň dva až tři týdny odpočívat, aby tzv. ulehla a stroužky se v zimě neodkrývaly. S výsadbou počkáme do doby, než teplota půdy trvale neklesne pod
devět stupňů Celsia. Je to hlavně proto, abychom se vyhnuli napadení fuzárií. Sázet bychom měli do hloubky asi šest centimetrů a poté místo zavlažit nebo uválet. Tím ale samozřejmě péče o česnek nekončí. Až se oteplí a teploty třikrát po sobě stoupnou nad deset stupňů, měli bychom rostliny ošetřit proti houbomilce. Vhod přijde i kultivace půdy, která by ale neměla být příliš hluboká. Až se
objeví květní stvol, okamžitě odštipujeme vrcholy s pacibulkami, radí na svých stránkách odborník na český česnek Jan Kozák. I následná sklizeň má svá pravidla. Vhodná doba k jeho vybrání ze země nastane, pokud má česnek nad hlavičkou měkkou lodyhu. Se sklizní začneme podle druhu pěstovaného česneku – „nepaličáky“, když spodní listy začínají žloutnout a zelená nať klesá a takzvané „paličáky“ sbíráme ve chvíli, kdy se jejich lodyha, která nese pacibulky, zvedá, listy žloutnou a zasychají. Sklízíme je asi o týden později než nepaličáky, stroužky nesmějí v půdě přezrát,
jinak se obalné šupiny rozruší, cibule se rozpadají, a kvalita se tak snižuje. Když je necháme v půdě déle, začnou se cibule dělit. Česnek vybereme, očistíme od hlíny a necháme dva dny zavadnout na záhonu. Pak ho očistíme tak, aby stroužky byly kryté jednou až dvěma vrstvami slupek. Zbytek kořenů uřízneme. Česnek necháme dosušit na dobře větraném místě, pak jej odložíme do
I přes náročné pěstování jeho produkce v České republice roste. Například v roce 2003 to bylo podle Českého statistického úřadu pouhých 61 tun, loni to bylo už 354 tun. bedýnek v chladné místnosti. Když víme jak, zbývá určit co. Paličák, nepaličák, širokolistý, úzkolistý. Odrůd je celá řada, vybrali jsme pro vás ty nejzajímavější. Nejranější je Bjetin, ozimý širokolistý paličák se sklízí začátkem července. Jen chvíli později přijde na řadu Anton, ozimý širokolistý nepaličák. Stejný druh je také Lukan (nejvýnosnější odrůda), jenž se sklízí do 10. července. V polovině měsíce je čas na
ozimé širokolisté paličáky Anin, Džambul a Slavin. Před koncem července se připravíme na sklizeň ozimých širokolistých paličáků Stanik a Jovan. V půlce prázdnin sklízíme úzkolistý nepaličák Matin, na začátku srpna pak nepaličáky Benátčan a Japo II. Jestli si nechcete nebo nemůžete česnek z Česka pěstovat, přijde na řadu jeho koupě. Při obou možnostech je ale třeba dbát na to, co
přesně kupujete. Dobrou pomůckou je certifikát původu. Vydává ho sdružení Českomoravský česnek, a to pouze tuzemským pěstitelům. Funguje na dobrovolné bázi, je tedy jen na pěstitelích, zda o něj požádají. Takto prověřený česnek se musí pěstovat výhradně na území České republiky a jedná se jen o česnek z českých registrovaných nebo krajových odrůd. Důvod pro nákup a pěstování českého česneku je poměrně jasný. Od toho z dovozu liší tím, že obsahuje více silic, má intenzivnější vůni a je celkově silnější. Foto: Michal Vaňáč
NA DVORKU A ZAHRADĚ
Podzimní
PÉČE O CITRUSY
P
okud máte ještě citrusové rostliny v zahradě či na balkoně, máte v těchto dnech poslední možnost dát je dovnitř, ale jen do chodby či předsíně, aby si zvykly na teplejší prostředí. Přímo do vytopeného bytu je dáme z chodby až za několik dnů. I když se budeme snažit a citrusy přeneseme opatrně, může se stát, že jim začnou po několika dnech
opadávat listy. Je to výsledek šoku, za který může rozdílná teplota kořenového balu. Ten má totiž ještě z pobytu venku nižší teplotu, než je ta vnitřní a ohřívá se mnohem pomaleji než nadzemní část. Nepříjemnostem při přenášení citrusů do vytopené místnosti můžeme předejít tím, že rostliny mírně zalijeme teplou vodou, která urychlí zahřátí kořenového balu na pokojovou teplotu. Jako
preventivní opatření můžeme před přesunem provést chemický postřik směsí insekticidů a fungicidního přípravku. Když máme citrusy v bytě nebo domě, neměli bychom na ně zapomenout. Stále potřebují naši péči a pozornost. Především bychom neměli zapomenout na hnojení. Zeminu udržujeme mírně vlhkou, zaléváme jen zhruba polovičními dávkami než dosud. Rostliny také
důkladně prohlédneme, očistíme a ostříháme jim suché a poškozené výhonky a listy. Právě ty by se mohly totiž stát zdrojem nákazy už během zimování. Důležité pro pěstování citrusů v zimě je jejich umístění. Ideální je místnost, kde se netopí, tedy chodba, schodiště nebo garáž. Měli bychom dbát na to, aby zde teplota nikdy neklesla pod bod mrazu, nejvhodnější pro zimování je kolem osmi stupňů Celsia, maximálně ovšem deset stupňů. Například citronečník trojlistý (Poncirus trifoliata), tedy jeho část, která je těsně nad zemí, nesmí být vůbec v zimě v teplých vytápěných místnostech, opadaly by jim všechny listy a na jaře by se nemusela probudit naroubovaná část rostliny. V teplých bytech ošetřujeme citrusy stejně jako pokojové rostliny, měli bychom je rosit častěji, abychom jim zajistili potřebnou vlhkost, a občas je i přihnojit na list. Pro zajištění lepší vlhkosti vzduchu pomůžou nádoby na odpařování. Mísy s vodou lze dát i přímo pod nádoby s citrusy, musíme je však položit tak, aby se dnem nedotýkaly vodní hladiny. Často se stává, že kvůli proudění studeného vzduchu, který se dostává
dovnitř mezerami mezi okny, se zemina v květináči ochlazuje. Proto dáme květináče do nádob, které postavíme na podstavce. Pod nimi je dostatek prostoru na proudění vzduchu i na to, aby se důkladně promíchal studený vzduch s tep-
lým. Musíme pamatovat i na to, že během zimy by měly být citrusy na nejsvětlejším místě v bytě. Klidně je tedy postavíme k oknu před záclony. Nejoblíbenějšími citrusy, které se hodí pro tuzemské pěstování, jsou citroník, mandarinka, cedrát či pomerančovník. Citroník se hodí pro začátečníky. Je nenáročný, téměř neustále kvete, dá se dobře pěstovat i v menších nádobách a brzy plodí. Je ale citlivější na chlad. U pěstitelů jsou nejoblíbenější mandarinky. Jde o nízkou nenáročnou rostlinu, která odolává nízkým teplotám. Plody některých odrůd se jedí i s oplodím, které je sladší než dužnina. Cedrát je stále zelený trnitý keř, který hezky kvete, poupata má obvykle purpurová a plody dorůstají až dvacet centimetrů. Jelikož jsou dost kyselé, nejvíce se hodí na přípravu osvěžujících nápojů. Vzhledově a tvarově nezvyklá je odrůda cedrátu, nazvaná Budhova ruka, která se ale nedá jíst. Existuje na 160 druhů citrusů, které se dále člení na množství odrůd, forem a variant, ne všechny rostliny se však hodí pro pěstování v bytových podmínkách. Foto: Sxc.hu, Thinkstock
Z LESŮ A VOD
Poznejte a vyberte
VHODNÉ DŘEVO Dřevo je prakticky všude kolem nás a někdy není lehké poznat nebo vybrat to správné. Možná se to stalo i vám. Vybíráte nábytek a nejste si jistí, jaké vlastnosti to které dřevo bude mít, případně jak bude vypadat. Kvůli takovým situacím přinášíme přehled a charakteristiku často používaných dřev, abyste se v jejich nabídce mohli lépe orientovat.
SMRK Jeden z nejznámějších stromů, které v Česku rostou, je zároveň stromem nejrozšířenějším. Barva dřeva je bílá až nahnědlá a jsou na něm dobře vidět letokruhy. Je měkké, ale přesto poměrně pružné, lehké a hlavně pevné. To jsou důvody, proč se hodí k opracování, čehož se také často využívá. Dobře se řeže i barví a v suchých podmínkách je trvanlivé. Dělá se z něj nábytek, trámy, podlážky či bednění, skvěle poslouží také k výrobě hladítek pro zedníky.
BOROVICE Barva borovicového dřeva je pestřejší, než u smrku. Může být vyladěná od bílé až po okrovou, u jádra může být až tmavě oranžové nebo s rezavým nádechem. I borové dřevo má výrazné letokruhy, je měkké, oproti smrku ale křehčí. Vyniká odolností, proto je vhodné ho použít například na dveře, okna nebo trámoví. Dřevo z borovice má několik nevýhod. Jednak je pro něj typické zmodrání pokud se špatně zpracuje, hůře přijímá nátěry a kvůli pryskyřici zanášení nástrojů při broušení a obrábění.
DUB Charakteristickými vlastnostmi dubového dřeva jsou pevnost, tvrdost, trvanlivost a houževnatost. Nelze se tedy divit, že právě dub je jedním z nejžádanějších materiálů vůbec. K tomu ještě připočtěme, že z dřev dostupných v České republice dokáže nejlépe odolat střídání sucha a vlhka. Barva je světlehnědá, jádro je hnědé. Z toho je jasné, že se hodí pro výrobu nábytku, a to jak na masiv, tak na dýhy. Dříve se z dubu kvůli jeho vlastnostem dělaly lávky nebo mlýnská kola. Využíván je i sochaři a řezbáři.
BUK Mezi další známé zástupce listnatých stromů patří buk. Podobně jako dub je jeho dřevo pevné a tvrdé, nicméně je málo pružné. Typickou tmavší barvu získává pařením, za normálních okolností je světle hnědé až narůžovělé. Možná to ani nevíte, ale na bukovém dřevě denně sedíte. Právě z něj se totiž vyrábí známé židle thonetky, které z Česka míří prakticky do celého světa. Kromě toho se buk používá i na krájení dýh či překližky. Jeho výhodou je i dobrá výhřevnost.
LÍPA Národní strom znají dobře především řezbáři. Dřevo z lípy je měkké, ale pevné. Jeho majitelé si ale musí dávat pozor na červotoče a menší trvanlivost. Pokud ho dobře vysušíme, málo sesychá a nebortí se.
AKÁT Těžké, tvrdé a dost pružné dřevo má akát. Jeho předností je odolnost proti výkyvům počasí a vodě. Musí se s ním pracovat velmi opatrně. Trhá se a při rychlém sušení praská. Jestli ho ale správně zpracujeme, výborně poslouží jako rukojeť, topůrko nebo násada.
JAVOR Dřevo javoru je tvrdé a lesklé. Charakteristické je svou barvou – patří k nejsvětlejším českým dřevům, je totiž slonovinově bílé. Někdy se zesvětluje čpavkem a peroxidem. Někdy se ale můžeme setkat s tím, že kolem dřeně a suků je tmavší a tvoří se tam skvrny a pruhy. Ani javor není výjimkou při výrobě nábytku. Cení se hlavně jeho barva a používá se kvůli kontrastu v masivu i dýhách. Specialitou javoru je jeho tzv. vlnkování, které slouží při tvorbě hudebních nástrojů.
JASAN I jasanové dřevo je dost světlé, v některých případech dokonce světlejší než javor. Jádro má ale tmavě hnědou barvu a bývá nepravidelně ohraničené. Jedinečnou vlastností je pružnost, která je nejvyšší u stromů na našem území. Kromě toho se může pochlubit tvrdostí, pevností a výraznými letokruhy. Díky tomu všemu se používá k výrobě saní, lyží, madel nebo tělocvičného nářadí.
TŘEŠEŇ Dřevo třešně je typické tím, že na vzduchu tmavne a zčervená. Jinak je narůžovělé až žluté s červenohnědým jádrem. Stromy v lesech jsou pak ještě tmavší. Není vhodné pro práci s dláty, při jiných truhlářských pracích problém není. Má také výrazné letokruhy a kresbu. Samozřejmostí je využití v nábytkářství, hodí se na židle, stoly, sloupky zábradlí či podstavce.
OŘECH Dřevo ořechu je tvrdé, pevné a trvanlivé. Jeho barva závisí i na půdních podmínkách. Bývá bílošedé, jádro je tmavohnědé. Ořech je velmi ceněný zejména kvůli svému využití při dýhování. Majitelé pušek z něj možná mají pažbu své zbraně.
ZA PLOTEM
Ministr zemědělství Toman:
CHCI JASNOU IDENTIFIKACI KAŽDÉ POTRAVINY Téměř sedm let jste se jako prezident Potravinářské komory ČR zabýval potravinami, není proto divu, že bezpečnost potravin a lepší informovanost spotřebitelů je jednou z vašich priorit i jako ministra zemědělství… Ano, úsilí o vysokou bezpečnost potravin a lepší informovanost spotřebitelů považuji za svoji základní prioritu a těmto tématům se věnuji i jako ministr zemědělství. Chci například v Evropské komisi navrhnout, aby byl na všech potravinářských výrobcích uveden údaj, podle kterého by se dal jasně identifikovat výrobce i země původu výrobku. Ostatně o to usiluji dlouhodobě. Cílem mého návrhu je, aby se dal výrobce snadno identifikovat a dohledat. Pokud by totiž závažně porušil potravinářskou legislativu, bylo by hned jasné, o kterého konkrétního výrobce jde a okamžitě by mohl být uplatněn zákaz dovozu jeho výrobků. A rozhodně je mojí prioritou také podpora propagace kvalitní zemědělské a potravinářské produkce, například prostřednictvím značek Klasa, Regionální potravina a marketingových akcí zaměřených na podporu prodeje kvalitních potravin a lepší informovanost zákazníků. Co si má nakupující představit pod heslem zvýšení informovanosti spotřebitelů? Zákazník by měl být například i u nebalených výrobků prodáva-
ných na pultě informován o podílu hlavní složky. Tedy třeba, jestli je párek vyroben ze sóji, nebo z masa, stejně jako o zemi původu výrobku či o výrobci. Protože novela zákon o potravinách ve znění schváleném na začátku května předchozí vládou již rozpuštěnou Sněmovnou neprojde, pevně doufám, že se nám podaří prosadit povinnost uvádět tyto informace do nové podoby zákona o potravinách. Tu bude po volbách schvalovat již nová Sněmovna. Pokud jde o podporu kvalitních potravin, je možné se opřít o již existující značky? Určitě ano. Je nepochybně naší výhodou, že propagace může stavět na tradičních a veřejnosti dobře známých značkách kvality a původu, jako je například národní značka kvality Klasa. Domnívám se ale, že marketingové akce u značky by se měly zaměřovat hlavně na podporu prodeje kvalitních potravin, protože veškerá spontánní znalost značky mezi spotřebiteli, která třeba u Klasy činí téměř 90 procent, je k ničemu, neví-li spotřebitel, kde si může takto oceněné výrobky koupit. Proto chci, aby měli zákazníci snadný přístup k informacím, kde výrobky označené značkami kvality a tradice koupit. Má stejný úspěch a potenciál i další značka, kterou uděluje Ministerstvo zemědělství, a to Regionální potravina?
Soutěž Regionální potravina má za sebou čtyřletou tradici a jejím logem je v tuto chvíli oceněno 373 výrobků. Těší mě, že zájem výrobců o účast v soutěži je stále velký. Vnímáme ji jako významnou podporu malých a středních výrobců v regionech, kteří přináší na trh potravinářské výrobky s tradičními recepturami, a také nové výrobky, často s novou chutí a vysokou kvalitou. Velmi důležitá je pro nás i spolupráce s kraji, vždyť regionální potraviny lze nejen úspěšně využít při propagaci jednotlivých krajů, ale i v konceptu regionální gastronomie – jako tradiční jídla z místních surovin na jídelníčku kvalitních restaurací v daném regionu. A preferujete vy sám potraviny s logem Klasa či Regionální potravina? V každém případě preferuji české potraviny. Jsou-li navíc oceněné logem Klasa nebo Regionální potravina, je to jenom dobře. Díky svým častým výjezdům do jednotlivých krajů mám možnost ochutnat vynikající krajové speciality, o kterých jsem předtím ani netušil. Myslím, že mnoho tuzemských spotřebitelů je na tom obdobně. I proto je nanejvýš žádoucí, abychom informovanost o těchto kvalitních a regionálních produktech maximálně podporovali.
Foto: Michal Vaňáč
ZA PLOTEM
Oranžovou stuhu získala
OBEC PRLOV V ítězem Oranžové stuhy ČR se stala obec Prlov, která leží nedaleko Vsetína. Ocenění převzal v Senátu Parlamentu ČR starosta Ladislav Gargulák. Soutěž se koná v rámci Vesnice roku. „Rozvoj venkova je jednou z důležitých priorit Ministerstva zemědělství, a proto jsme se také stali jedním z vyhlašovatelů soutěže Vesnice roku. V jejím rámci udělujeme již sedmé ocenění Oranžová stuha za spolupráci místní samosprávy a zemědělských subjektů,“ řekl ministr zemědělství Miroslav Toman. Prlov spolupracuje především s firmou GONE, ale i dalšími zemědělci. Za vítězství přijde na účet Prlova částka do 800 tisíc korun. Na druhém místě se umístila energeticky soběstačná obec Kněžice ze Středočeského kraje, třetí příčka patří Bernarticím na jihu Čech. O Oranžovou stuhu letos usilovalo 273 obcí. Šek do výše 600 tisíc korun za úspěch v krajských kolech získaly Babice (Olomoucký kraj), Bělušice (Ústecký kraj), Bernartice (Jihočeský kraj), Dlouhé (Kraj Vysočina), Dolní Životice (Moravskoslezský kraj), Kněžice (Středočeský kraj), Otročín (Karlovarský kraj), Prlov (Zlínský kraj), Ratíškovice (Jihomoravský kraj), Suchý Důl (Královéhradecký kraj), Velký Bor (Plzeňský kraj), Vysočina (Pardubický kraj) a Záhoří (Liberecký kraj). Kromě Oranžové stuhy se v Senátu udělovala také Zelená
stuha. Ta se uděluje za koncepční rozvoj zeleně v obci, péči o dřeviny a prostranství. Přihlíží se i k zapojení veřejnosti do tohoto procesu. „První jsou jihočeské Cehnice, druhé místo připadlo obci Nová Hradečná z Olomouckého kraje a třetí skončilo Polevsko z Libereckého kraje,“ uvedla mluvčí Ministerstva zemědělství Dana Večeřová.
V PRLOVĚ SE SEČE KOSÚ Prlov se přihlásil vůbec poprvé a hned slavil velký úspěch. „Díky tomuto ocenění je obec prezentována v tisku, na internetu a dokonce také v televizi, a dochází tak ke zviditelnění obce, které nám může pomoci při dalším rozvoji cestovního ruchu. Odměnou za vynaložené úsilí je nám také postoj obyvatel obce, kteří jsou na Prlov hrdí. Je to přece jen jejich obec a také jejich úspěch,“ uvedla Jana Malinová z
obecního úřadu. V případě Prlova je to kooperace především se zemědělskou ekofarmou Gone. „Spolupráce spočívá v zajištění běžných potřeb obce (odklízení sněhu, příprava palivového dřeva – obec nemá dostatečnou techniku ani personální sílu), ale především se jedná o ne zcela obvyklou spolupráci při organizaci agroturistických aktivit, řemeslných kurzů, kurzů zpracování regionálních potravin a v neposlední řadě také pořádání tradičních akcí,“ vysvětlila Malinová. Kromě toho obec spolupracuje se soukromými zemědělci, Střední zemědělskou školou v Rožnově pod Radhoštěm a neziskovou organizací Moravské Karpaty, která pomáhá organizovat řemeslné a potravinářské kurzy v agroturistickém areálu U Hůšťů. Valašská vesnice Prlov leží ve Vizovické vrchovině, asi jedenáct kilometrů jihovýchodně od Vsetína. Do katastru obce patří 712,9 hektarů, z toho celých 40 procent tvoří lesy. Má asi 540 obyvatel, pro které se snaží pořádat řadu akcí. „Obecní úřad ve spolupráci se zemědělskými subjekty a zájmovými sdruženími pořádá mnoho zajímavých akcí pro své občany, ale i pro přespolní. To, že akce, jako Ovčácký den nebo Velká cena sečení kosú, jsou výjimečné, dokazuje každoročně stoupající návštěvnost,“ doplnila Malinová.
Foto: obecprlov.cz
ZA PLOTEM
SLEZSKÝ NORIK: odolný pracant vhodný pro farmáře
N
ení kůň jako kůň. A na severu Moravy o tom ví své. Slezský norik je plemeno, které se osvědčilo místním rolníkům a farmářům a v roce 1996 bylo vyhlášeno genovou rezervou České republiky. Původ plemena sahá k původnímu norikovi, jenž pochází z oblastí Rakouska a Bavorska. Tato místa nesla v dobách římského rozmachu jméno Noricum, odkud název plemene pochází. Historie slezského norika na našem území sahá až 110 let zpátky. V roce 1903 se Slezsko rozdělilo na dvě oblasti. Jedna se zaměřila na chov polokrevníků a druhá právě na noriky.
Jejich populaci pak utvářely především dovozy rakouských a bavorských hřebců noriků a pochopitelně i zvláštní klimatické a půdní podmínky Slezska. Už v těchto dobách totiž rolníci potřebovali silné, zdatné a pohybově dobře vybavené koně na své pole. Probíhalo křížení v různých generačních úrovních, křížení bavorských hřebců s klisnami ze Slezska a vzájemná plemenitba až do ukončení importů v 60. letech. Do roku 1970 byl slezský norik samostatné plemeno, následujících dvacet let byl ale veden jako chladnokrevný kůň spolu
s českomoravským belgickým koněm. Roku 1990 se ale chladnokrevné plemeno rozdělilo na tři větve – slezský norik, norik a českomoravský belgický kůň. O rok později výsledky genové analýzy ukázaly, že slezský norik je skutečně samostatné plemeno a o dalších pět let později se dostal do genových rezerv České republiky.
Tolik historie, pojďme si ale přiblížit, jak slezského norika vlastně poznáme. Má středně velké až velké a mírně protažené tělo. Hlava je ušlechtilá s oválnou očnicí, krk má nasazený středně vysoko, často s výrazným kohoutkem. Slezský norik se pyšní dobře úhlovanou delší lopatkou, která mu umožňuje prostorný chod. Hrudník je široký a středně dlouhý. Bedra jsou mohutná a pevná, stejně jako silně osvalená záď s náznakem šavlovitého postoje pánevních končetin. Slezští norici mají pevná, pružná a dobře utvářená kopyta. Toto plemeno se snadno ovládá,
navíc je pracovité a má dobrý charakter. Jeho předností je skvělá pohyblivost, odolnost a nenáročnost chovu. Prostorné a vydatné chody umožňují využití slezských noriků v těžkých lesích nebo na hůře dostupných polích. Hřebci dosahují v kohoutku minimální výšky 166 centimetrů, klisny o jeden centimetr méně. Obvod hrudi se pohybuje nad hranicí 187 centimetrů, u holení je hodnota obvodu u hřebců aspoň 23 centimetrů, u klisen 22. Zapomenout bychom neměli ani další důležitý znak – barvu. Jedná se převážně o ryzáky až tmavé ryzáky. Méně už je hnědáků a tma-
vých hnědáků a ještě méně vraníků a nevybělujících běloušů. Koně mají tmavě pigmentovanou kůži, výjimkou nejsou bílé odznaky na hlavě a končetinách. Jedinci dospívají později, v pěti letech. Vyznačují se ale dlouhověkostí a dobrou přizpůsobivostí prostředí, ve kterém žijí. Právě kvůli tomu, a pevné tělesné konstituce, jsou už po celá desetiletí využívání jako tažní koně. Navíc jsou to dobří společníci, lehce vycházejí s lidmi, takže k nim sedí označení farmářský rodinný kůň.
Foto: centrum-slezsky-norik.cz
NA TALÍŘI
Nejjednodušší nákup čerstvých potravin:
PRODEJ ZE DVORA
P
okud si nejste jisti původem potravin, které nakupujete, a chtěli byste se stoprocentní jistotou čerstvé výrobky, právě pro vás je určen prodej ze dvora. Zemědělci přímo ve svých farmách nabízejí to nejlepší, co mají. Tento způsob prodeje se osvědčil také při Farmářských slavnostech, které se postupně uskutečnily od května do září. Přímo k zemědělcům přišlo na šesti akcích téměř dvacet tisíc návštěvníků. „Na Farmářských slavnostech dostali lidé příležitost ochutnat i místní speciality a potraviny, které sedláci prodávají přímo ze dvora. Zároveň se vždy dozvěděli o regionálních farmářích, u kterých si mohou nakoupit kvalitní mléko, sýry, maso, ovoce a zeleninu, včelí med a další výrobky se zárukou čerstvosti a místního původu,“ uvedla mluvčí Ministerstva zemědělství Dana Večeřová s tím, že nákup přímo od farmáře ze dvora je jednou z nejjednodušších cest, jak se dostat k čerstvým a kvalitním potravinám.
Prodej ze dvora má svou oporu v zákoně. Řídí se veterinárním zákonem a vyhláškou o veterinárních a hygienických požadavcích na živočišné produkty. V nich je stanoveno přesné množství produktů, které mohou farmáři tímto způsobem prodat. Farmáři musí dodržovat kvótu maximální roční produkce dvou tisíc živých krůt, hus či kachen, nebo 10 tisíc kusů ostatní drůbeže. „Za malé množství, které je možno prodat konečnému spotřebiteli v hospodářství, nejbližším tržišti nebo tržnici či v místním maloobchodě je považováno 10 ks/ týden, maso nesmí být dále distribuováno,“ píše web Ministerstva zemědělství. Podobné podmínky platí také u králičího masa, tedy nanejvýš deset kusů za týden. Omezení je stanoveno pro zvěřinu. Lovec může dát k prodeji maximálně třicet procent kusů, které sám za rok uloví. Zvěř ale nesmí být dále uváděna do oběhu. Zákony pamatují i na mléko a čerstvé vejce. Syrové mléko a syrová smetana se mohou prodávat jen přímo koneč-
nému spotřebiteli v místě prodeje. Navíc jen v takovém množství, jež odpovídá obvyklé denní potřebě tohoto mléka v domácnosti daného spotřebitele. Vejce se musí prodávat opět přímo zákazníkovi přímo na farmě, trhu nebo tržnici, nesmí se ale dostat dále do oběhu. Spotřebitel se může pořídit nejvýš 60 vajec, stejný počet platí pro týdenní dodávku do maloobchodní prodejny. Legislativa upravuje rovněž prodej včelích produktů. U nich je množství omezeno na dvě tuny ročně. Určitě vás napadlo, že to zní krásně, ale kam vlastně zajít a nakoupit? Stačí se podívat na internetové stránky Najdi si svého farmáře (www.najdisisvehofarmare.cz), a nebo na portál Ministerstva zemědělství (eagri.cz/public/web/ farmarske-slavnosti/prodej/mapa-prodeje) a podle místa bydliště nebo současného pobytu na mapě si toho správného zemědělce najít.
Foto: Ministerstvo zemědělství
NA TALÍŘI
Zabraňme plýtvání potravin,
POMŮŽEME OSTATNÍM
V
České republice se ročně vyprodukuje podle odhadu Evropské unie až 729 tisíc tun potravinového odpadu. Na každého obyvatele tak připadá 69 kilogramů. Podle Organizace spojených národů (OSN) skončí každý rok v popelnicích nebo je jinak znehodnoceno na celém světě dokonce 1,3 miliardy tun potravin. Plýtvání potravinami je celospolečenský problém, který se týká výrobců, zpracovatelů i spotřebitelů. To dokládá fakt, že na 300 milionů tun potravin je zlikvidováno ve fázi, kdy ho lze ještě konzumovat. Ačkoli si to možná ani neuvědomujeme, plýtvání má dalekosáhlé následky. OSN je rozděluje do tří oblastí – environmentální, ekonomické a sociální dopady. Mezi environmentální patří zbytečné využívaní chemikálií při pěstování a vysoká spotřeba pohonných hmot při přepravě, tvorba metanu při hnití jídla (přispívá ke globálnímu oteplování) a také plýtvání vodou. Vždyť jen na výrobu 100 gramů čokolády je potřeba 1 716 litrů vody, na 800gramový bochník chleba je to 1 286 litrů. Jako jeden z ekonomických dopadů můžeme uvést ten, že minimalizace plýtvá-
ní by mohla vést k úspoře až 600 eur (15 500 korun) ročně v jedné domácnosti. Neměli bychom zapomínat na to, že dvanáct procent populace trpí podvýživou a 870 milionů lidí hladoví.
Existuje ale několik řešení, jak plýtvání snížit. „Spotřebitelé vyhodí do koše značné množství potravin jenom proto, že jim skončila minimální lhůta trvanlivosti. To je však pouze termín, do kterého výrobci garantují maximální chuťové i vzhledové vlastnosti výrobku. Ten se přitom dá bez jakýchkoli obav o zdraví jíst i několik dní po překročení maximální lhůty pro
trvanlivost. Domácnosti vyhazují potraviny také proto, že jich nakoupí zbytečně mnoho, nespotřebují je včas a jídlo se zkazí,“ uvedlo například Ministerstvo zemědělství. Pokud by zákazníci měli lepší povědomí o termínech a značení na výrobcích, mohlo by skončit méně potravin zbytečně v koších. K tomu by mohly pomoci i kampaně na mezinárodní i státní úrovni. Příkladem může být snaha rezortu zemědělství o osvětu při nákupu jídla. „Ministerstvo zemědělství společně s Potravinářskou komorou a dalšími profesními svazy podporuje prostřednictvím četných aktivit osvětu spotřebitele v oblasti výběru potravin, ať se jedná o značky kvality (Klasa, Regionální potravina), propagační letáky, tiskové zprávy, které spotřebitele seznamují se správným postupem při výběru potravin. Kromě toho se Ministerstvo zemědělství zaměřuje na propagaci a podporu odbytu čerstvých potravin přímo od zemědělců, tzv. prodej ze dvora.“ Další možností je legislativní zvýhodnění odpovědných dodavatelů a obchodníků a zlepšení komunikace mezi jednotlivými subjekty.
Foto: farastaff.blogspot.cz
NA TALÍŘI
Připravte si houby na zimu.
SUŠENÍ, MRAŽENÍ, NAKLÁDÁNÍ
P
o pomalejším začátku houbařské sezóny si nakonec mykologičtí nadšenci přišli na své. Příznivé počasí růstu hub přálo. S tím ale souvisí to, že jsme si jich z lesa přinesli víc, než můžeme sníst. Ideální je proto uchovat houby na zimu nebo jaro. Zkusit můžeme sušení, mražení a nakládání. Nejčastěji využívanou možností je právě sušení. I když se na první pohled zdá, že se jedná o jednoduchou a jasnou věc, je potřeba dodržovat některá pravidla. Předně k sušení se nehodí úplně všechny houby. Vyhnout bychom měli klouzkům, pýchavkám, václavkám, muchomůrce růžovce, ale také babkám. K sušení nejsou vhodné příliš staré houby, zpracovávat bychom neměli ani ty, na kterých se vyskytl byť i jen kousek plísně. K sušení bychom měli vybrat dobře větranou místnost. Houby nejprve důkladně očistíme. Vyříznout bychom také měli všechna vadná místa. Houby nakrájíme na plátky, tenké asi čtyři milimetry. Ty pak rovnoměrně rozložíme na pečící papír položený na plechu. Hodně se k sušení hub, hlavně dříve, používal novinový papír. Z něj se ale houby špatně dostávají a lepí se k němu. Správnou variantou
jsou také sítě. Jejich výhodou je to, že vzduch proudí i zespodu. Kdo má doma sušičku, je bez problémů – je to dobrý způsob, který není ekonomicky náročný. V sušičce je ventilační jednotka s termostatem, která zajistí rovnoměrné vysušení. Usušené houby můžeme skladovat například v látkovém sáčku, papírovém pytlíku či skleněné zavařovačce. Houby lze využít zároveň jako dekoraci. Stačí je provléknout na nit a zavěsit. Tento způsob lze zvolit pro vlastní sušení v menších bytech, místnost ale musí být opravdu suchá a dobře větraná. Pověšené houby se suší ze všech stran, jen si musíme dávat pozor, aby nebyly moc nasunuté jedna na druhou. Velmi často se houby mrazí. K tomu se hodí drtivá většina druhů, snad s výjimkou pýchavek, které by mohly zhořknout.
Nejlepší variantou, jak houby zmrazit, je paradoxně je nejprve tepelně opracovat – alespoň pět minut povařit nebo dát do mikrovlnné trouby. Pak je stačí dát do pytlíků nebo misek, zavřít a vložit do mrazáku, kde vydrží i několik let. I pro houby ale platí to, co pro ostatní potraviny. Když je jednou rozmrazíme, měli bychom je zkonzumovat a nevracet je zpět k opětovnému zamrazení. Máte-li víc času, houby si můžete naložit. Připravili jsme pro vás čtyři recepty, jak postupovat.
Foto: Thinkstock
NAKLÁDANÉ HOUBY
NAKLÁDANÉ HŘIBY S VÍNEM
Jak na to: Očistíme houby a pět minut je povaříme v osolené vodě. Svaříme nálev. Do skleniček dáme koření, houby a zalijeme teplým nálevem. Jestli máme rádi, přidáme ještě kousky mrkve. Uzavřeme a sterilujeme asi dvacet minut.
Jak na to: Houby nejprve očistíme. Menší kusy necháme v celku, větší pokrájíme na čtvrtiny. Z ostatních surovin uděláme nálev, do kterého přidáme hříbky a asi patnáct minut povaříme. Pak slijeme a necháme houby vychladnout. Následně je vložíme do umytých sklenic a zalijeme nálevem. Ten by měl sahat zhruba centimetr pod okraj. Sklenice uzavřeme a sterilizujeme na mírném ohni asi dvacet minut. Chcete-li mít houby a nálev o něco ostřejší, přidejte chilli papričky nebo česnek.
Co budeme potřebovat: houby, voda, sůl, na jednu menší sklenici: 1bobkový list, 1 kulička nového koření, 3 kuličky celého pepře, špetka tymiánu, třetinu malé lžičky hořčičných semínek, 3 kuličky koriandru
Co budeme potřebovat: 0,5 kg hříbků, 3 bobkové listy, 10 kuliček bílého pepře, 0,5 l bílého vína, 0,5 l vinného octa, 2 lžíce soli
NAKLÁDANÉ RYZCE
Co budeme potřebovat: ryzce, česnek, cibule, česnek, na nálev: 1 nakládací přípravek, 1,5 l vody, 0,4 l octu, bobkové listy, sůl Jak na to: Ryzce povaříme asi pět minut ve slané vodě. Větší exempláře pokrájíme na poloviny. Potom si z ingrediencí uvaříme nálev. Do zavařovaček nebo uzavíratelných sklenic vkládáme asi do tří čtvrtin kousky česneku, cibule a ryzce, zalijeme nálevem a uzavřeme.
HOUBY V OLEJI
Co budeme potřebovat: 1 kg hub, sůl, drcený pepř, celý kmín, olej (nejlépe olivový) Jak na to: Houby (například lišky, hříbky…) očistíme, menší necháme, jak jsou, a větší pokrájíme. Vložíme je do umytých zavařovacích nebo jiných uzavíratelných sklenic, přidáme všechno koření a zalijeme olejem. Pokud máme k dispozici bylinky (kopr, oregano, bazalka, libeček), můžeme je také přidat. Zavřeme a necháme asi měsíc odstát v chladnějším prostředí.
NAŠE TIPY Usušené houby rozemeleme na jemný prášek a použijeme ho jako koření. Skvěle se hodí pro přípravu tradičních českých pokrmů, jako je například kuba. Pro přípravu prášku se výborně hodí liškovitá houba stroček trubkovitý, který se snadno suší a drtí. K vaření bramboraček, polévek nebo do smaženic se báječně hodí nezvykle vypadající lakovka ametystová. Je typická svou jasně fialovou barvou. Sbírat jí můžeme do listopadu, ke zpracování se hodí jen klobouk.
UVAŘTE SI
Čtyři skvělé
POLÉVKY NA ZAHŘÁTÍ V říjnu se už ochlazuje, babí léto je většinou za námi a tak přijdou vhod teplé polévky, které zahřejí nejen tělo. Vybrali jsme pro vás čtyři recepty, jež by vám mohly udělat radost. Dobrou chuť!
NETRADIČNÍ BRAMBOROVÁ POLÉVKA
Co budeme potřebovat: 250 g brambor, 50 g vařené šunky, 2 lžíce rajčatového protlaku, 1 malý celer, 1 dl bílého vína, 2 žloutky, 2 cibule, 4 lžíce oleje, bobkový list, tymián, muškátový oříšek, sůl, 1,5 l vývaru Jak na to: Cibuli očistíme, pokrájíme nadrobno a zpěníme na oleji. Přidáme nastrouhaný celer a rajčatový protlak, na nudličky pokrájenou šunku, bobkový list, očištěné brambory na kostky a zalijeme vývarem. Vaříme na mírném ohni, dokud se brambory nezměknou. Odstavíme, vlijeme žloutky rozšlehané s vínem, dochutíme solí, nastrouhaným muškátovým oříškem a tymiánem. Můžeme podávat s pečivem.
ZELNÁ POLÉVKA
Co budeme potřebovat: 500 g kysaného zelí i s nálevem, 400 g vepřového bůčku, 150 g uzené klobásy, 40 g slaniny, 1 cibule, 2 bobkové listy, 30 g hub, 3 lžíce rajčatového protlaku, 30 g hladké mouky, 2 stroužky česneku, sůl, pepř Jak na to: Do hrnce dáme vařit zelí i s nálevem a podle potřeby přilijeme vodu. Přidáme nakrájenou cibuli, bobkový list, na malé kousky pokrájené a houby (pokud použijeme sušené, napřed si je namočíme). Když maso změkne, dáme do polévky rajčatový protlak, klobásu a pořádně zavařenou zápražku ze slaniny, mouky a vody. Chvíli spolu povaříme, osolíme, opepříme a dochutíme rozetřeným česnekem.
HOUBOVÁ POLÉVKA
Co budeme potřebovat: 500 g čerstvých hub, 150 g brambor, 2 dl smetany, 60 g másla, 40 g hladké mouky, 5 g kopru, sůl, bobkový list, citrónová šťáva Jak na to: Umyté a očištěné houby nakrájíme na tenké plátky, zalijeme trochou vody a uvaříme. Pak přidáme na kostky pokrájené brambory, osolíme a před dovařením doplníme bobkovým listem. Polévku zahustíme bešamelem z másla a mouky a přidáme smetanu. Ochutnáme a dochutíme citrónovou šťávou a před servírováním posypeme nasekaným koprem.
RYCHLÁ SÝROVÁ POLÉVKA Co budeme potřebovat: 250 g suššího sendviče nebo světlé bagety, 500 g ementálu, 1 l hovězího vývaru, 2 dl bílého vína, 2 lžíce nakrájené pažitky, 4 plátky uzené slaniny, cibule, sůl
Jak na to: Starší sendvič a sýr nakrájíme na malé kostky. Vložíme do větší mísy nebo hrnce, zalijeme horkým vývarem a necháme chvíli odstát. Pak přilejeme víno, přidáme pokrájenou pažitku a podle chuti posolíme. Slaninu opečeme a opražíme na ní cibuli. Polévku nandáme do talířů a do každého dáme ještě plátek slaniny a osmaženou cibuli. Dobrou chuť!
NA CESTÁCH
Navštivte muzea věnující se
HISTORII JÍDLA A PITÍ
Foto: slovackemuzeum.cz Moderní muzea už dávno nejsou jen sbírky věcí ve vitrínách pod přísným dohledem zaměstnanců. Otevírají se návštěvníkům stále více a nutí ho k interakci a prožitku, aby si z expozice odnesl nejen nové informace, ale i zážitek. V České republice existuje několik muzeí, která se věnují historii jídla a pití. Seznámíme vás s místy, kde se můžete dozvědět více o gastronomii, kávě, másle, víně i lidových pálenicích.
A
procházku začneme v centru Prahy v Jakubské ulici. Už rok a půl tu má otevřeno Muzeum gastronomie. Návštěvníci si tu projdou historii vaření od pravěku po současnost, od ohně po sporák. Zavítat mohou do sto let staré hospody a baru a poodhalit dějiny vaření piva a výroby destilátů. „Základní linií muzea je historie úpravy pokrmů – od domestikace ohně, pravěkého ohniště a vaření bez nádob přes dýmnou a krbovou kuchyň až po nejmodernější současnou kuchyň. Obrazové rekonstrukce pravěku měl na starosti uznávaný „pravěký“ výtvarník Libor Balák. V muzeu projdete v několika místnostech všemi epochami vaření. Návštěvníci uvidí také klasickou hospodu, bar, vinný sklípek nebo
kupecký krámek,“ uvedla kurátorka Nina Provaan Smetanová. Nechybí ani historické příbory, galerie světových kuchařů zase přibližuje filozofii i recepty slavných kuchařů. Muzeum také pravidelně pořádá tematické ochutnávky, ostatně degustace (např. alkoholických a kvašených nápojů) může být součástí vašeho programu v rámci komentované prohlídky. Pro zájemce jsou připravené i kurzy vaření a pečení. Základní vstupné je 180 korun, snížené o 40 méně. Více informací naleznete na www.muzeumgastronomie.cz. V hlavním městě se nachází také muzeum zaměřené pouze na jeden lahodný nápoj – kávu. I tady se pochopitelně vydáme do historie, tentokrát ale budeme sledovat
cestu zrnka kávy z plantáže až do našeho šálku. „Expozice pražského Muzea kávy je poklonou tradici kávové kultury od jejích počátků přes cestu staletími kolem světa. Sama expozice je jednoduchá, srozumitelná a barevná jako káva ve svých subtropických domovech. Ve sbírce muzea jsou kuriózní, už dávno zapomenuté exponáty jako strojky pro přípravu, pražení, mletí a servírování kávy,“ lákají majitelé na svém webu. Otevřeno je denně od 11 do 18 hodin, na lístek si připravte 80 korun, snížené stojí polovinu. Více na www.coffeemuseum.cz. Další z menších muzeí je v Máslovicích. Už název napovídá, na co se tu soustředí. V obci mezi Prahou a Kralupami nad Vltavou
Foto: muzeumgastronomie.cz připravili jedinou výstavu o másle ve střední Evropě. Malé máslovické muzeum nabízí interaktivní expozici plnou máselnic, odstředivek, formiček, máslenek a všech možných předmětů souvisejících s výrobou másla. „Vystavena je zde také ojedinělá kolekce obalu na máslo. Většinu exponátů lze prakticky zkoušet. Děti si mohou zakoupit zajímavé pracovní listy. Muzeum je bezbariérové, vhodné i pro návštěvníky se zrakovým postižením (pracovní listy jsou k dispozici i v Braillově písmu),“ píše web www.maslovice.cz. Otevřeno je o sobotách a nedělích, ve všední dny po předchozí domluvě. Vstupné vyjde na 30 korun. Vůně medu nás přivede dál na východ, kousek od Pardubic. Na adrese V Perníkové chaloupce 38 tu sídlí Muzeum perníku. Jeho návštěvníci si mohou užít nejen historii výroby pardubického per-
níku, ale i pohádku, samozřejmě tu o perníkové chaloupce. Děti jistě ocení další atrakci, pohádkový les. Samotné muzeum poskytuje Medové zážitky z Perníkové chaloupky, které uspokojí všechny smysly příchozích. „Výklad je veden zábavnou formou a vždy se přizpůsobuje složení a náladě konkrétní skupiny návštěvníků. Výstavní expozice obsahují přes tisíc perníků z celé ČR. Jedná se většinou o vítězné práce z různých soutěží. Medové zážitky zahrnují návštěvu Muzea perníku s městečkem Perníkov, putování tajuplným lesem do Perníkářské dílny Ježibaby a dále do Medového ráje, Nebe a Pekla,“ popisují organizátoři na www.pernikova-chaloupka.cz. Otevřeno je kromě pondělí každý den. Nevybírá se vstupné, ale perníkovné ve výši 60 korun. Naše putování zakončíme na Slovácku, konkrétně ve Vlčnově.
Foto: coffeemuseum.cz Muzeum lidových pálenic přibližuje podomáckou výrobu pálenek ve vesnickém prostředí. Kurátorům se podařilo sehnat a vystavit asi tři desítky kompletních destilačních přístrojů, jejich částí, vinět i dalších potřeb k pálení. „Textové panely, vydané drobné tisky, publikace, hudební i obrazové snímky pak dokreslují minulost i současnost podomácké výroby ovocných pálenek a jiných destilátů,“ informuje Slovácké muzeum, pod které výstava spadá. Získat destilační jednotky ale nebylo nic jednoduchého. Lidé se svých přístrojů nechtěli vzdát, pořadatelé je proto postupně sbírali ve spolupráci s policií, úřady a soudy ze státem zabavených nelegálních pálenic. Otevřeno je v čísle popisném 65 od dubna do října. Ve všední dny od 9 do 17 hodin, o víkendech od 13 do 17 hodin. Podrobnější informace jsou k dispozici na www.slovackemuzeum.cz.
PRANOSTIKY NA ŘÍJEN
› Čistý nový Měsíc v říjnu slibuje pěknou vinnou žeň. › Čím déle vlaštovky u nás v říjnu prodlévají, tím déle pěkné a jasné dny potrvají. › Když křížový pavouk se v říjnu ukrývá a nevylézá, není daleko do sněhu. › Říjen, když blýská, zima plíská. › V říjnu mnoho dešťů, v prosinci mnoho větrů. › Mlhy v říjnu – sněhy v zimě. › V říjnu mráz a větry – leden, únor teplý. › Spadne-li v říjnu listí, bude mokrá zima. › Když dub hojné ovoce dává, tak má velká zima a množství sněhu býti. › 1. 10. Fouká-li na sv. Remigia od východu, bude teplý podzimek. › 2. 10. Den Marie Orodovnice – první mrazíky. › 3. 10. Den svaté Terezičky nebývá bez vlažičky. › 4. 10. Svatý František zahání lidi do chýšek. › 9. 10. Je-li déšť na sv. Diviše, bude mokrá zima. › 15. 10. Po svaté Tereze mráz po střechách leze. › 16. 10. Sucho-li na svatého Havla, bude budoucí rok suchý. › 16. 10. Déšť na Havla, déšť na Vánoce. › 17. 10. Svatá Hedvika pole zamyká a medu do řepy naleje. › 21. 10. Svatá Voršila zimu posílá. › 23. 10. Na Jana Kapistrána za oráčem běhá vrána. › 26. 10. Svatý Haštal – vymeť maštal. › 28. 10. Na svatého Šimona přikluše k nám zima tiše.
RADÍTE, JAK NA TO
Chléb odstraní
SKVRNY I ZÁPACH Ch léb je základní potravinou, bez které si řada z nás nedokáže představit jídelníček. Málokdo ale ví, že toto pečivo může dobře posloužit jako pomocník v domácnosti. Zkuste některou z našich rad a uvidíte, jak neocenitelný dokáže chléb být. Využít ho můžete při vaření rýže. Pokud se vám připálí, bílý chleba dokáže pohltit nepříjemnou chuť. Dejte ho na chvíli k rýži, přikryjte a po několika minutách připálená chuť zmizí. Pokud vám nevoní
vařená zelenina, položte chléb na hrnec. I tentokrát by měl protivný zápach eliminovat. Chléb najde využití i jako čisticí prostředek. Budemeli ho otírat o zeď, zmizí z ní mastné a špinavé čmouhy po dětech. Podobně to můžeme zkusit i u tapet. V obou případech bychom ale měli používat střídu a nikoliv kůrku. A na závěr jedna lahůdka, kterou praktikují mnozí z nás. Chlebem se skvěle vytírá tuk z pekáče. Foto: Sxc.hu
Máte i vy užitečnou radu nebo nápad, o který byste se chtěli podělit s ostatními čtenáři a poradit jim? Napište nám na
[email protected] a my váš tip rádi zveřejníme v dalším čísle. Na stejnou adresu se nám také ozvěte, pokud si nevíte rady s problémem při chování domácích zvířat či pěstování na zahrádce. Rádi pomůžeme!
JEN TO DOBRÉ Elektronický zpravodaj Ministerstva zemědělství Vydává: Ministerstvo zemědělství, Těšnov 17, 117 05 Praha 1 Redakce: 4 Elements Group s.r.o., Bořivojova 878/35, 130 00 Praha 3 Šéfredaktor: Václav Šámal,
[email protected]
© Všechna práva vyhrazena. Bez předchozího písemného souhlasu Ministerstva zemědělství, je zakázána jakákoli další publikace, přetištění nebo distribuce (tištěnou i elektronickou formou) jakéhokoli materiálu nebo části materiálu zveřejněného v tomto PDF zpravodaji.