Žijeme Čenkovem, Dolínkem a Vodolkou aneb Ohlédnutí kulturní komise za kulturními a společenskými aktivity loňského roku Vážení a milí Čenkováci, Dolíňáci a Vodoláci! Vím, že byste si zasloužili, kdybych Vám toto ohlednutí za aktivitami kulturní komise v roce 2011 předložil hned v některém z prvních letošních Odolenů, ale zatímco uzávěrka lednového čísla spadá do toho nejhorečnějšího období roku, kdy jedna akce střídá druhou a členové komise létají po Vodolce s křídly rozžhavenými do běla (co byste také od nich chtěli jiného, když mají ve svých řadách takové opeřence jako straku – a paní Kulíšková určitě odpustí – i kulíška!), a to ještě čeká (a nedá se odbýt) v mezisvátečním období závěrečné vyúčtování kulturních aktivit a prodeje městských propagačních materiálů, tak uzávěrku toho únorového zase přetlačila nutnost zpracování grantové zprávy získané dotace ze Středočeského kraje. (Vy, kteří jste již něco podobného zpracovávali, určitě víte, o čem píšu.) A sotva to všechno vyřídíte a trochu si odfrknete, hned zase nad Vodolku. Na dohled jsou totiž první akce roku 2012 – povídání o Novém Zélandu a divadelní představení v Divadle Palace Theatre. (Však do cukrárny se již trousí první zájemci o vstupenky... No, abych byl přesnější, tak zájemci cukrárnu tentokrát vzali útokem. Na Herce – jak se jmenuje na leden připravená komedie pánů Michaela Frayna a Petra Zelenky – je zkrátka vyprodáno!) Po prolistování loňských jedenácti čísel Odolenu nicméně rád konstatuji, že mi zas tak moc práce nezbylo. Vše podstatné je černé na bílém, někdy i barevné na bílém, zaznamenáno na jeho stránkách, ať už jde o pozvánky, tu kratší, tu delší ohlédnutí, komentáře nebo o úctyhodnou fotodokumentaci pana Pavla Novotného. Těší mě, že objektem jejího prvořadého zájmu naštěstí nejsou v roztodivných a nepřirozených pózách zvěčnění členové komise, ale že z ní lze vcelku dobře rozpoznat, o jaké aktivity jsme se v průběhu snažili a zda (podle tváří účastníků) se alespoň trochu podařily.
Vodolský kulturní koš Místní kulturu si představuji jako jeden velký koš, do něhož – stejně jako v husitském Táboře – každý z aktivních účastníků našeho kulturního, společenského a sportovního života přisypává, co umí a co pro radost svou a svých spoluobčanů připravil. Jsem rád, že členové komise do takového společného koše v loňském roce přispěli celkem dvaadvacetkrát. K tomu u šesti akcí se o tíhu i radost z přípravy a organizování podělili s dalšími pořadateli. (Ono je vždycky dobré dát hlavy nebo ruce dohromady. V ideálním případě obojí!) A navíc jedenáct akcí se konalo s jejich podporou, přispěním či prostou účastí. Však také podporovat dobré nápady a umožnit tak Žijeme Čenkovem, Dolínkem a Vodolkou...
str. 1 (7)
Noc kostelů 2011 Kostel sv. Klimenta a jeho blízké okolí Pátek 27. května 2011, 18.00–24.00 hodin
větší pestrost kulturního a společenského dění u nás na Vodolce si pokládáme za velkou čest. Co víc, bereme to jako své poslání! I proto jsme tolik usilovali o nápaditěji pojatou informační vitrínu na Horním náměstí (pane Šimčíku, děkuji za její grafické zpracování, pane Karle, děkuji za její zhotovení), jejíž plochu nechceme rozhodně uzurpovat jen pro sebe. Proto jsme se také na začátku letošního roku znovu ujali aktualizace Kalendáře akcí na internetových stránkách našeho města. Proto akce, o níž se dozvíme, rádi zasíláme (se souhlasem organizátorů, samozřejmě) k otištění v příslušných rubrikách regionálního tisku. A budeme se o toto všechno snažit i nadále.
Výprava do doby rytíře Odolena Pokud bych z té výše zmíněné hromádky loňských akcí mohl vyjmout pár, které mi osobně udělaly radost o něco větší než ty ostatní, asi bych nejprve šáhl po Pokladu rytíře Odolena – historické výpravě pro děti a jejich rodiče do doby rytíře Odolena a ještě kousek hlouběji do minulosti, až k úsvitu českých dějin (tak zněl oficiální podnázev), uskutečněné 17. září 2011 u příležitosti Dnů evropského dědictví u kostela sv. Klimenta. Příliš neholduji tvůrčím či (chcete-li) kreativním dílnám – ono takové utírání nádobí je leckdy mnohem kreativnější a ve výsledku i prospěšnější záležitost –, ale pokud je tento typ aktivit vybírán s určitým záměrem, pakliže alespoň částečně podtrhává zvolené téma či dobové reálie, to je jiná. Právě pro „Poklad“ připravil podle návrhu pana Jana Oulíka pregéř pan Ladislav Pokorný z Nové Vsi raznici pro ražbu denáru rytíře Odolena. Denár svým způsobem „zametl“ cestu svému souputníkovi, vodolskému dukátu, k jehož podobě svou trochou přispěli i členové kulturní komise. Ať již konzultacemi nad názvem, grafickými návrhy mince, stejně jako výběrem fotografií a přípravou textů pro přebal dárkového balení dukátu. Ono takové povídání s úryvkem skvostné češtiny Vladislava Vančury z jeho Obrazů z dějin národa českého pojednávající o hrdinství Odolena ze Střížovic v bitvě u Milána, původně zamýšlené jako textová příloha denáru, denár velkoryse přepustil svému většímu bráchovi dukátu.
Muzejní noc 2011 v rodném domku Vítězslava Hálka v Dolínku Sobota 4. června 2011, 21.07–23.00 hodin
Noc v kostele sv. Klimenta Druhou akci, kterou bych určitě nenechal bez povšimnutí, je první na Vodolce proběhnuvší Noc kostelů (27. května 2011), při níž jsme s kulturní komisí vypomáhali P. Pavlu Kunešovi a vodolským farníkům. Takový pozdně večerní koncert Pěruškovic rodinného kvarteta byl i díky atmosféře, která toho večera v kostele panovala, naprosto výjimečný. A to nemluvím o všech, kteří měli odvahu a chuť podstoupit šestihodinový maratón, kdy jeden programový blok střídal druhý a vše končilo až dvanácti půlnočními údery do cimbálu, zavěšeného v kostelní věži. Je mi líto, že to musím konstatovat, ale když vidím ty desítky dobrovolníků, ochotných bez nároku na jakékoliv finanční Žijeme Čenkovem, Dolínkem a Vodolkou...
str. 2 (7)
Výstava volné tvorby Moniky Kronďákové Ruce nejen od hlíny... Rodný domek Vítězslava Hálka, Dolínek Pátek 10. – neděle 19. června 2011
ohodnocení pomáhat o večerech, sobotách a nedělích s přípravou leckdy organizačně velmi náročných akcí, a srovnám je s vrcholnými státními úředníky, kteří za svou „krvavou“ a vysilující „dřinu“ dostávají ke svému standardnímu, i tak poměrně vysokému platu, který by měl již jejich odpovídající výkon zohledňovat, pravidelně přisypány další štědré stotisícové odměny, ztrácejí nositelé reformního étosu, postaveného na apelu přísné šetrnosti a rozpočtové kázně, kteří naprosto nepochopitelně takové výplaty připustili, v mých očích morální právo tuto zemi řídit. Tečka. A čert vem, jsou-li růžoví, žlutí, fialoví či bezbarví. Ale abych se vrátil k loňským aktivitám kulturní komise a nakousnuté kostelní noci... Vůbec mám radost z toho trojlístku vodolských akcí s celostátním a ve dvou případech i evropským přesahem (Festivalu muzejních nocí – Noci kostelů – Dnů evropského dědictví), snažících se představit památky a dění v nich z poněkud jiného úhlu. Nemohu zcela nestranně posoudit, ale myslím, že se jim to vcelku daří.
Vodolské vánoční trhy A ve svém přednostním výčtu rozhodně nesmím zapomenout na Vodolské vánoční trhy, u jejichž zrodu, stejně jako v případě Dne pro Vodolku, stál nápad pronesený na jedné ze schůzek komise v rodném domku Vítězslava Hálka v Dolínku. („Hálkovna“ je stejně neuvěřitelně inspirativní prostor!) Loňské trhy byly již v pořadí třetí a na rozdíl od třeskutého prosince roku 2010, kdy se na kost promrzlí prodejci div nelámali v půli při jakémkoliv ostřejším pohybu, tak tentokrát (4. prosince 2011) jsme je vraceli zbylému rodinnému osazenstvu ošlehané větrem a některé z nich také zcela promoklé. Samotná kulturní komise přišla na trzích o stan, který nám jeden z prvních poryvů větru nejprve odnesl do výšky a poté vrátil na zem ve stavu, který nemohl jinak, než skončit v městském sběrném dvoře. (Už začínáme přemítat o přece jen bytelnějším „zařízení“ s nápisem a logem města, který by odolal i vícero živlům najednou. Ať jsme na další trhy řádně připraveni!) Ale vážněji: Vánoční trhy jsou typem akce, kterou by i při nejlepší vůli nebylo možné uskutečnit bez výrazné podpory města. Hluboce smekám před prací všech pracovníků technických služeb, kteří se na přípravě a organizačním zajištění jejich nedělního průběhu podíleli. A moc si vážím pomoci a nasazení pana místostarosty Bc. Karla Philippa. Na zatížení beder členů kulturní komise to bylo bezesporu znát. Kromě jediných, a to zad členky komise, paní Romany Kdýrové. Pro ni samotnou nedělní večer po skončení trhů znamenal také konec několikaměsíční intenzivní organizační práce. Především její zásluhou naše trhy zatím odolaly pokušení stát se smetištěm všemožných cetek a fujtajblových serepetiček a nabídly především ukázky kvalitní, zejména rukodělné práce. Pro mne osobně je takový uvážlivý výběr daleko důležitější než prvoplánové rýžování poplatků za zábor veřejného prostranství Žijeme Čenkovem, Dolínkem a Vodolkou...
str. 3 (7)
Dny evropského dědictví 2011 v Odoleně Vodě Sobota 17. a neděle 18. září 2011
za každou cenu, ke kterému (a díky jim za to) naštěstí žádné z předešlých vedení města nikdy nepřikročilo.
Rok 2011 v rodném domku Vítězslava Hálka Než se ale dočkáme neděle 2. prosince 2012, kdy se na Horním náměstí uskuteční čtvrté vánoční trhy, bych se rád zmínil ještě o jednom poměrně vydatném soustu, který si sami sobě v loňském roce napekli členové kulturní komise. Jde o cyklus akcí (velice nerad používám slovo „projekt“, protože – když na to přijde – dá se jím zaštítit jakákoliv hloupost) s názvem Rok 2011 v rodném domku Vítězslava Hálka v Dolínku, který s podporou paní dr. Miroslavy Měchurové zkraje loňského roku usiloval o dotaci z Fondu kultury a obnovy památek Středočeského kraje. A byl nejenom vybrán (ostatně, to se kulturní komisi dařilo už i v minulosti), ale získal finanční prostředky v 100% požadované výši 46 000 Kč! Abych pravdu řekl, nešlo o nijak převratný záměr. Jen jsme si v kulturní komisi prostě řekli, že by již stálo za to viditelněji oddělit aktivity spojené s rodným domkem od dalších aktivit kulturní komise (byť se to samozřejmě nikdy nepodaří v plné míře), propojit je do cyklu a zkusit je takto do budoucna i prezentovat. Třeba ve sdělovacích prostředcích, na „oborových“ internetových stránkách Asociace muzeí a galerií České republiky apod. Počítám-li dobře, pod střechou rodného domku jsme se tak v loňském roce měli příležitost setkat sedmkrát: Dvakrát při výstavách vodolských či s Vodolkou nějakým způsobem spřízněných umělců (při výstavě volné tvorby Moniky Kronďákové z keramické hlíny, drátu a cínu nazvané Ruce nejen od hlíny a při výstavě obrazů Karla Kušky Kmen), při Festivalu muzejních nocí, při Dnech evropského dědictví, při slavnostním vyhlášení výsledků recitační soutěže o Hálkovo pírko 2011, pořádaném tradičně ve spolupráci se Základní školou Odolena Voda, při Vánocích u Hálků a při malém posezení u příležitosti konání Vzpomínky na Vítězslava Hálka v sobotu 8. října 2011, tedy přesně v den 137. výročí úmrtí slavného dolínského rodáka.
Vzpomínka na Vítězslava Hálka Akce nejsou sestaveny chronologicky. Vzpomínku na Vítězslava Hálka jsem si záměrně ponechal na konec. Její součástí bylo to, co považuji za největší klad získaného grantu, totiž že se podařilo dotáhnout do konce i další, dosud rozpracované aktivity spojené s rodným domkem. Nemyslím, že by se nezrealizovaly (bylo už do jejich příprav přece jen vloženo hodně času a úsilí, než abychom je jen tak v komisi pustili k vodě), jen potřebovaly malinko „nakopnout“. Získaný grant nás zkrátka vybídl zkusit všechno zvládnout v roce 2011. A co si budeme povídat, ono se zázemím jistých finančních prostředků se mnohem lépe pracuje.
Žijeme Čenkovem, Dolínkem a Vodolkou...
str. 4 (7)
Vzpomínka na Vítězslava Hálka Dolínek Sobota 8. října 2011
Zmíněného 8. října 2011 tak byl na náměstí Vítězslava Hálka v Dolínku slavnostně odhalen panel informující o životě a díle Vítězslava Hálka, připravený ve spolupráci se členy Matice české, prastaré společnosti působící při Národním muzeu v Praze. Těsně před Vánoci se podařilo na příjezdových cestách do Dolínku osadit a prakticky pod stromeček nadělit všem potencionálním návštěvníkům Hálkova domku dopravní značky, díky nimž budou o jeho existenci nejen vědět, ale také se k němu snadněji dostanou. (Děkuji panu Ing. Jánu Kaščákovi, vedoucímu organizačního odboru městského úřadu, za zajištění potřebných stanovisek a vyjádření příslušných dotčených orgánů státní správy, a pánům z technických služeb za promptní instalaci.) Za ta léta si v kulturní komisi dokážeme poradit s ledasčím, ale vždycky je lepší, ba žádoucí se přece jenom spolehnout na slovo vzaté odborníky.)
Informační letáček o rodném domku Vítězslava Hálka Díky dotačním finančním prostředkům spatřil světlo světa letáček, obsahující základní údaje o rodném domku, včetně potřebných kontaktů, otevírací doby apod., který byste v době, kdy čtete tyto řádky, již nalezli vedle mnoha dalších letáků, propagačních publikací, pohlednic a informačních bulletinů v několika desítkách informačních center Středočeského kraje. Samozřejmě ani vás, Čenkováky, Dolíňáky a Vodoláky, o něj nechceme připravit a bude k dispozici v podatelně městského úřadu, v městské knihovně na ulici Československé armády a – jak jinak – i v rodném domku. (Pokud byste chtěli pomoci s jeho distribucí, určitě se ozvěte. Budeme vám za každou takovouto výpomoc velice vděčni.) Abych nezapomněl. Vydaný letáček mimo jiné také obsahuje jednu velice důležitou změnu týkající se otevírací doby pobočky městské knihovny sídlící v rodném domku a tím pádem i otevírací doby samotného rodného domku. Od 1. ledna 2012 do něj díky souhlasu vedení města s návrhem pracovníků městské knihovny a členů kulturní komise budete moci zavítat každou sobotu od 13.00 do 16.00 hodin a v tutéž dobu navíc také každou neděli od června do září. Vždycky mi připadalo trošku líto, že nejsme schopni přemluvit víkendové a prázdninové kolaře projíždějící v celých houfech Dolínkem ve směru od Vodolky či od Panenských Břežan k sesednutí a kromě dobře vychlazeného piva či točené malinovky a dobrého oběda v blízké Opeře či vzdálenější Kolibě jim zkusit nabídnout jako nášup i trochu té duchovnější potravy. Nepochybuji, že v případě Vítězslava Hálka a prostor jeho rodného domku jako vystřižených z 19. století, by si řada z nich dala určitě říci.
Výstava obrazů Karla Kušky Kmen Rodný domek Vítězslava Hálka, Dolínek Středa 9. – neděle 13. listopadu 2011
Vodolské vánoční trhy 2011 Horní náměstí Neděle 4. prosince 2011, 10.00–18.00 hodin
Rodný domek Vítězslava Hálka a Vodolka na pohlednicích Vedle dvou pohlednic zasněžené Vodolky (zima přelomu roku 2010 a 2011 byla v tomto směru opravdu štědrá a pan fotograf Pavel Novotný toho náležitě využil) jsme iniciovali i vydání pohlednice rodného domku (ta z roku 2006 se definitivně vyprodala). Postarali Žijeme Čenkovem, Dolínkem a Vodolkou...
str. 5 (7)
O Hálkovo pírko 2011 Rodný domek Vítězslava Hálka, Dolínek Čtvrtek 8. prosince 2011, 17.00 hodin
jsme se o doplnění zásob „naší“ turistické známky. Jen tak mimochodem: Tím, že jsme se s kulturní komisí ujali i provádění v rodném domku a se souhlasem farnosti výjimečně i v kostele sv. Klimenta, rozhodli jsme se této příležitosti využít i k prezentaci propagačních materiálů města. Jejich prodejem jsme tak v loňském roce obohatili městkou pokladnu o částku 3 859 Kč a zprostředkovali jsme jejich prodej na dalších prodejních místech na Vodolce za 3 985 Kč.
Knížka o životě a díle Vítězslava Hálka Jako takovou marcipánovou růži na několikaposchoďovém dortu jsem si na závěr své připomínky Roku 2011 v rodném domku Vítězslava Hálka v Dolínku ponechal knížku o Vítězslavu Hálkovi autorky, paní dr. Aleny Švandové, na níž se díky ochotě zastupitelů našly v městském rozpočtu dostatečné finanční prostředky. Její vydání je na spadnutí, brzy bude knížka vonět sotva zaschlou tiskařskou černí a z městského rozhlasu uslyšíte pozvánku na její slavnostní „uvedení do života“. Spolu s brožurou pana dr. Úlovce o tvrzi a zámku (1998) a knížkou prof. Horyny a dr. Oulíkové o kostele sv. Klimenta (2007) tak vznikne milá kolekce publikací mapující naše místní památná místa. A to není všechno. Už teď se v kulturní komisi pokukujeme po autorovi, který by přidal čtvrtý kousek. A své představy máme!
Poděkování... Když jsem přepsal své poznámky z proškrtaných lístků, na něž píšu v metru, v autobusech a vlastně všude, kde to jen jde, poněkud jsem se poděsil, kolik „čistého“ textu ještě zbylo. Ale nebojte, už končím. Dřív, než tak učiním, bych ale rád vyslovil to nejpodstatnější: poděkování. Návštěvníkům a účastníkům kulturních a společenských akcí konaných u nás na Vodolce. Bez vás by opravdu jakákoliv naše práce neměla smysl. Členům kulturní komise, jejím přátelům, kamarádům, příznivcům a pomocníkům za ochotu a chuť pomoci prakticky kdykoliv, kdy to bylo potřeba. Vedení města za potřebnou přízeň a podporu. A samozřejmě pracovníkům městského úřadu a organizačních složek města za trpělivost, s jakou vycházeli vstříc našim nápadům, z nichž nikdy nečouhá nic jiného, než další a další práce navíc. Zároveň musím chtě nechtě připustit, že ne vždy všechno dopadlo, jak jsme si v komisi představovali. A jedno, zda si s námi pohrálo počasí, nevhodně zvolený termín či to bylo dáno našimi vlastními chybami, které samozřejmě trápí nejvíce. Na druhou stranu, člověk se učí celý život. A pokud se i vy ozvete se svými připomínkami, podněty a návrhy, budeme si Vás moc považovat. Žijeme Čenkovem, Dolínkem a Vodolkou...
str. 6 (7)
Vánoce u Hálků Rodný domek Vítězslava Hálka, Dolínek Sobota 17. prosince 2011, 18.00 hodin
Návrh dopravních značek IS 24b s turistickým a kulturním cílem k rodnému domku Vítězslava Hálka v Dolínku
Pohlednice rodného domku Vítězslava Hálka v Dolínku
Již delší dobu jsme doslova bombardováni špatnými zvěstmi a prognózami umně dožvýkávanými naší mediální sférou. Abych pravdu řekl, současným ekonomickým zákonitostem příliš nerozumím, a dokonce – patrně k mé velké škodě – si toto své „nerozumění“ i považuji. Nějak se mi pořád nechce věřit, že když každý budeme dělat svou práci s co největším nasazením a jak nejlépe dokážeme, když naše rozhodování bude vedeno prachobyčejným selským uvažováním, nikoliv jen nasloucháním ustavičnému žvatlání všemožných analytiků, znalců, poradců a já nevím koho všeho, kdo nahradil vlastní práci předstíráním, jak skvěle jí rozumí, že by to s námi mělo dopadnout špatně. Jistoty, se kterými tak rády pracují reklamy pojišťoven a bank, samozřejmě neexistují. Co však dokáže udělat náš život o poznání lepší, je neustále obnovovaná důvěra v dobré nás všech (i přes případně utržené šrámy), snaha dokázat to, na co skutečně mám, a také smíření se s tím, pro co mi síly nestačí. A alespoň kapku zdravého úsudku a rozumu navrch. Tento recept platil po staletí. A já vážně nevidím důvod, proč by 21. století mělo být výjimkou. S přáním všeho dobrého za celou kulturní komisi, tedy i své vzácné kolegyně Janu Cibulkovou, Romanu Kdýrovou, Alžbětu Kulíškovou a Helenu Tůmovou a neméně vzácné kolegy Bedřicha Hudečka, Mojmíra Koščo a Václava Kotrbu se protentokrát loučí Roman Straka Odolena Voda, 29. ledna 2012
Připraveno pro zpravodaj města Odolena Voda Odolen. Fotografie Pavel Novotný, Roman Straka.
Žijeme Čenkovem, Dolínkem a Vodolkou...
str. 7 (7)
Letáček o rodném domku Vítězslava Hálka v Dolínku