I. Úvod Tisíce let člověk konzumoval stravu, kde dominovala přírodní rostlinná potrava s dostatkem vlákniny, minerálních látek, vitamínů a složených cukrů. Za posledních 200 let došlo k významným změnám v potravinovém řetězci. Začaly se využívat nové zdroje potravy, včetně živočišné, nové technologie přípravy, zpracování a skladování. Změnily se potravinové návyky a celkově se změnil životní styl. Sice se prodloužila průměrná délka života, snížila se úmrtnost způsobená hladem a dětská úmrtnost, ale začaly přibývat jiné choroby – civilizační, které souvisí s novými potravinovými návyky.
Změnám v potravinovém řetězci odpovídaly i změny v sortimentu pěstovaných rostlin, který se podstatně zredukoval. S rozvojem velkovýroby byly mnohé, zejména maloobjemové plodiny, nahrazované pěstitelsky méně náročnými a ekonomicky výhodnějšími plodinami. Prudká intenzifikace spojená s používáním velkých množství chemických přípravků se negativně odrazila na životním prostředí. Proto jsou velmi aktuální současné kvalitativní změny v rostlinné výrobě a orientace na formy ekologického hospodaření s kladným vztahem k přírodě, krajině a ke zvířatům bez použití chemických přípravků a umělých látek. Současná strava představuje nadbytek jednoduchých rafinovaných cukrů a nasycených mastných kyselin, tuků živočišného původu, což znamená vyšší příjem energie a nadbytek solí. Nedostatečný je přísun nenasycených mastných kyselin, složených cukrů, vlákniny, esenciálních aminokyselin, antioxidačních vitaminů a bioflavonoidů. Zdrojem uvedených nedostatkových složek potravy je pestrá rostlinná strava. Nadměrná konzumace živočišných produktů zvyšuje krevní hladinu cholesterolu, nasycených tuků a tím i výskyt civilizačních chorob. Zlepšení nutriční úrovně obyvatelstva není možné bez zajištění dostupnosti vhodných zdrojů – surovin a potravin. Významným zdrojem se z tohoto pohledu jeví některé tzv. alternativní a maloobjemové plodiny zvláště vhodné pro zdravou výživu. Tyto plodiny se vyznačují vysokou nutriční hodnotou a dietetickou kvalitou a v současné době jsou v České republice významné hlavně pro ekologické hospodaření. V současnosti se v ČR i v Evropě uvádí celkem 18 druhů minoritních obilnin a pseudoobilnin. Jedná se zejména o pluchaté pšenice – jednozrnku, dvouzrnku a pšenici špaldu, bezpluché formy ječmenů a ovsů, trsnaté žito, čirok, proso, bér vlašský, ježatku obilnou, rosičku krvavou, pohanku setou i tatarskou. Kromě uvedených minoritních plodin v Evropě, jsou předmětem zájmu rovněž tzv. „nové“ plodiny – laskavec a merlík – quinoa, které nemají tradici pěstování v Evropě, ale jejich význam roste především v souvislosti s diverzifikací rostlinné výroby a zdravých potravinářských produktů. V České republice jsou uvedené druhy předmětem řešení „Národního programu konzervace genetických zdrojů rostlin“ a výzkumného projektu NAZV MZe ČR: QD0057 („Diverzita opomíjených obilnin a pseudoobilnin a její využití v setrvalém zemědělství a zdravé výživě“). Na projektu společně pracují Výzkumný ústav rostlinné výroby Praha Ruzyně, Výzkumný ústav potravinářský Praha, Zemědělský výzkumný ústav Kroměříž, Výzkumný ústav pícninářský
Troubsko, Výzkumný ústav pivovarský a sladařský Brno a PRO-BIO Staré Město pod Sněžníkem. Cílem projektu je nejen rozšířit diverzitu pěstovaných plodin, doporučit jejich využití, ale hlavní pozornost je soustředěna na hodnocení nutriční kvality a na možnosti využití vyšší kvality naklíčených semen pro tvorbu nových, především dietních a zdravých výrobků. Některé výsledky z řešení jsou prezentovány dále. II. Minoritní obiloviny a pseudoobiloviny a jejich kvalita Pluchaté pšenice - jednozrnka, dvouzrnka a pšenice špalda (obrázek 1)
V minulosti byly pluchaté pšenice (jednozrnka, dvouzrnka a špalda) základem výživy v Evropě. Postupně se však nahradily pšenicemi bezpluchými a jejich pěstování zaniklo nebo se omezilo jen do okrajových oblastí. Do skupiny tak zvaných pluchatých pšenic patří druhy rodu pšenice (Triticum L.) s některými shodnými vlastnostmi, které je odlišují od ostatních pšeničných druhů. Především je to lámavost klasového vřetene a uzavřenost obilek v pluchách i ve zralosti. Nesklízí se tedy zrno nýbrž klásky, obsahující jedno nebo více zrn. Skladování neloupaných klásků pluchatých pšenic je z hlediska zachování kvality a čerstvosti produktu pozitivní vlastností. Pluchy, které pevně obalují zrna jsou poměrně účinnou ochranou vůči vlivům vnějšího prostředí a hmyzu.
Pluchaté pšenice mají vynikající vlastnosti, proto jsou vhodnou surovinou pro nové potravinářské produkty s nadstandardní kvalitou. Oproti jiným obilninám mají mnohem vyšší
obsah bílkovin (obrázek 2) a mikroprvků, zejména zinku a železa (obrázek 3) a některých vitaminů skupiny B (obrázek 4). Možná je konzumace zralých nebo nezralých celých a drcených zrn, příprava různých celozrnných produktů, plochého nebo kynutého chleba, těstovin, vloček, müsli, kávoviny a piva.
Pšenice špalda (Triticum spelta L.) Pšenice špalda (Triticum spelta L.) je jednou z nejstarších kulturních obilnin, které předcházely jen pšenice dvouzrnka a jednozrnka. V předhistorické době byla pšenice špalda pěstována na Blízkém Východě. Pro svou ořechovou chuť byla dlouhé staletí populární v Evropě, především v Itálii (farro), v jižním Německu (dinkle), Španělsku, Belgii, Švýcarsku, Anglii, Polsku, Skandinávii. Na území ČR byla v polovině 18. století více pěstována na Litomyšlsku, kde se z ní pražila kávovina. V 19. a 20. století se na území České republiky nevysévala vůbec. V současné době se pěstuje jen v ekologickém zemědělství. Pšenice špalda je potenciálním zdrojem nových potravinářských produktů s vysokým obsahem vlákniny. Vyrábějí se z ní základy těstovin nebo přídavky do nich, tvoří přísadu müsli i vánočního pečiva, zrna špaldy se dále zpracovávají na kroupy, krupici či vločky, vhodné do kaší nebo polévek. Chléb s přídavkem špaldové mouky má výraznou chlebovou vůni, velký objem, popraskanou kůrku, výborně chutná a dlouho vydrží vláčný a čerstvý. Konzumují se i zelená zrna (grünkern), jejichž speciální přípravou se získává tzv. zelený kaviár. Velice populární je špaldový bulgur. Bulgur je vysoce nutričně hodnotný produkt (známý asi 4000 let),
při tvorbě kterého člověk použil jednu z prvních zpracovatelských technologií (vyčištěné zrno se po termickém ošetření párou vysuší, pak se hrubě drtí a třídí). Především v oblastech Středního Východu se využívá na přípravu oblíbeného pilafu, různých zeleninových salátů (tabbouleh), zeleninových nebo masových jídel (falafel, kibbeh). Cení se jeho jednoduchá a rychlá příprava, oříšková chuť, lehká stravitelnost, vysoká nutriční hodnota – vysoký obsah vlákniny a sacharidů, vitaminů, minerálních látek, nízký obsah tuku. Je součástí různých metabolických diet. Známé je také špaldové pivo a špaldová káva. Novým hitem na našem trhu je mražená zeleninová směs se zrny pšenice špaldy „ Zeleninové špaldoto“ a výrobky ze směsi špaldových krup a sušené zeleniny, které jsou navíc v bio kvalitě (viz Novinky) Pšenice špalda obsahuje téměř všechny základní složky nevyhnutné pro zdravý lidský organizmus, včetně bílkovin, tuků, sacharidů, vitaminů, minerálních látek. Vzhledem k většímu podílu aleuronové vrstvy obsahuje pšenice špalda v průměru 16 – 17 % bílkovin, což je mnohem více ve srovnání s pšenicí setou (12 – 14 %). V aminokyselinovém složení nejsou mezi nimi veliké rozdíly. Obsah esenciálních aminokyselin je nepatrně vyšší, ale podobně jako u pšenice seté je limitující lysin. Z ostatních aminokyselin je výrazně vyšší obsah leucinu. Obsah lepku se pohybuje v rozmezí 35 - 45 %, dokonce až 54 % a jeho kvalita je vysoká. Pšenice špalda je výborným zdrojem některých vitamínů skupiny B, především thiaminu (B1), riboflavinu (B2), ale také niacinu. Zajímavý je obsah tiokyanátu, který působí regeneračně na tělové buňky a chrání proti infekcím. Vyšší je obsah draslíku důležitého pro regulaci osmotického tlaku v buňkách, síry i hořčíku. Obsah stravitelného škrobu, který je důležitým energetickým zdrojem pro člověka i zvířata, se u pšenice špaldy téměř rovná pšenici seté, má však podstatně nižší obsah stravitelných cukrů. Obsah nerozpustné vlákniny je o něco nižší než u pšenice seté. Potravinářská vláknina špaldy má jemnou strukturu vláken, je velmi dobře snášena, podporuje trávení a střevní peristaltiku. Špalda obsahuje relativně hodně nenasycených mastných kyselin a neobsahuje cholesterol. Z hlediska zdravotního se špaldě připisují pozitivní účinky na stimulaci imunitního systému, cení se její lehká stravitelnost a použitelnost při léčení některých alergií. V roce 2001 byla v ČR povolena odrůda česká odrůda ´Rubiota´. Na domácím trhu je více než 30 výrobků z pšenice špaldy.
Bezpluchý oves (Avena nuda L. Hoejer) Z nutričního a dietetického hlediska je mezi základními obilninami nejvíce ceněn oves setý (Avena sativa). Z tohoto hlediska je stejně cenný i jeho příbuzný bezpluchý druh - oves nahý (Avena nuda L. Hoejer). Původ ovsa nahého není úplně jasný, ale nejčastěji se uvádí, že pochází z horských oblastí Číny a Mongolska. Význam ovsa byl znám už před mnoha stoletími. Římský spisovatel Plinius již v 1. století n. l. zaznamenal, že germánské kmeny se živí ovesnou kaší. Germánští bojovníci nazývali ovesnou kaši pokrmem bohů a vařili ji před bojovým tažením. Staří Římané máčeli oves ve víně, které pak pili vojáci před bojem. Spotřeba ovsa u nás není uspokojivá. Kromě domácího sortimentu, který je tvořen zrnem nahého ovsa, vločkami, ovesným chlebem a dalším pečivem, je v krajinách s tradiční konzumací této plodiny možné najít daleko širší spektrum ovesných produktů. Kromě převládajících ovesných vloček se produkují vločky z řezaných ovesných krup nebo sněhové a dětské vločky, které jsou jemnější a rychleji se vaří. Nejznámější jsou müsli a další polotovary z vloček. Ovesná mouka se přidává do chleba (až 30 %) a jiných pekařských výrobků (krekry, tyčinky, pečivové směsi). Výběr produktů z ovsa doplňuje ovesná rýže, kroupy, otruby, proteinové izoláty, expandované obilky a extrudované produkty, jedlé oleje, plnidla do jogurtů, ale i řada kosmetických výrobků. Novým výrobkem na českém trhu jsou dvě mražené zeleninové směsi se zrny ovsa bezpluchého „Zeleninová směs s ovsem“ a „Hráškový oves s paprikou“ (viz Novinky). Nahý oves se na rozdíl od pluchatého nemusí loupat a má lepší senzorické vlastnosti zrna i vloček. Nevýhodou je citlivost na poškození klíčku po němž může dojít ke žluknutí a hořknutí. Rozdíly v chemickém složení nahého a pluchatého ovsa jsou ovlivněny především pluchami. Nutriční hodnota oloupaných obilek pluchatého ovsa je podobná nahému ovsu. Oves má vysokou energetickou a nutriční hodnotu. Ta vyplývá z především z vysokého obsahu
biologicky hodnotných bílkovin, vysokého obsahu tuku proti ostatním obilninám, příznivého složení sacharidů a vysokého obsahu lehce rozpustné vlákniny, vitaminů B, E a řady minerálních látek. Příznivé složení ovesného zrna podmiňuje i jeho vynikající dietetickou a zdravotní hodnotu. Díky tomu, že trávení a vstřebávání ovesného škrobu probíhá pomalu, je ovesná kaše zdrojem dlouho a rovnoměrně se uvolňující energie. Obsah bílkovin se pohybuje mezi 14 – 21 % což je ve srovnání s dalšími základními obilninami mnohem více. Z tohoto důvodu se mu v Anglii dostalo pojmenování ”sója hor”. Bílkoviny ovsa se svým složením blíží stavu ideálního proteinu. Vynikající je především aminokyselinová skladba s vysokým podílem esenciálních aminokyselin. Obsah prolaminů nízký. Největší frakční zastoupení připadá na globuliny, méně je glutelinů a albuminů. Obsah tuku v zrnu ovsa je dvou- až čtyřnásobný proti ostatním obilninám. Některé odrůdy ho mají až více než 10 % a jeho kvalita je vynikající. Největší podíl tvoří nenasycené mastné kyseliny. Nejvíc tuku se nachází v klíčku. Škrob vytváří malé škrobové zrna a je podobný rýžovému. Ovesný endosperm obsahuje více tuku než jiné obiloviny, lépe váže vodu. Mouka z ovsa činí pečivo jemnějším, trvanlivějším ale drobivějším a méně objemným. Oves je nejlepším zdrojem lehce rozpustné vlákniny (?-glukanů), minerálních látek a vitaminů. Výrazně vyšší než u ostatních obilnin je obsah hořčíku, železa, zinku, manganu a arsenu. Má značný obsah vitaminů B1 a E. Má však nedostatek vitaminů A, C, D. Proto je vhodná kombinace ovesných vloček s mlékem a ovocem. Oves je velmi populární ve formě müsli, jídla které objevil švýcarský průkopník přírodního lékařství doktor Max Bircher-Benner, když přijal pozvání místního ovčáka na selskou specialitu podobnou ovesné kaši. Podle tradičního receptu sestává směs ze 30% drceného ovsa, 30% pšeničných vloček, 10% rozinek,10% lískových ořechů a 20% čerstvých jablk. Oves je bohatým zdrojem stravitelné i nestravitelné vlákniny, což je kombinace, která pomáhá předcházet zácpě, a je tedy ideální pro zachování správné činnosti tlustého střeva. Stravitelná vláknina je navíc prospěšná pro snížení hladiny cholesterolu v krvi, čímž se zmírňuje riziko vzniku srdečních chorob a infarktu. Oves tlumí zvýšenou činnost štítné žlázy, působí blahodárně na nervovou soustavu. Má posilující účinky při vyčerpání organismu a únavě. Je výbornou potravou pro diabetiky, stabilizuje obsah glukózy v krvi a jeho dlouhodobá konzumace umožňuje snížit dávky inzulínu. Ovesný odvar snižuje horečky.
Pohanka setá (Fagopyrum esculentum Moench.) Pohanka setá (Fagopyrum esculentum Moench.) patří do čeledi rdesnovitých (Polygonaceae) a rodu Fagopyrum. Je to stará kulturní plodina. Pochází z oblastí střední Asie, odkud se postupně rozšířila do Japonska, Evropy i do Severní Ameriky. Na území dnešní České republiky se pěstovala již ve 12. století. Významné postavení a tradici pěstování měla na Těšínsku, Valašsku a v Beskydech. V 16. století byla u nás dokonce nejoblíbenější potravinou. Pak začalo její pěstování ustupovat a tento trend pokračoval i v tomto století. V posledních letech získává pohanka důležité postavení jako tržní plodina a je zaznamenán výrazný zájem o její pěstování a konzumaci. Důvodem je nejen vysoká nutriční a dietetická hodnota semen i natě, ale i skutečnost, že je vhodná pro pěstování v ekologickém zemědělství. Pohanka jako významný zdroj přírodního rutinu má cenné vlastnosti, z nichž jsou prokázány posilující účinek imunitního systému, zvýšení pružnosti cévních stěn, regulace krevní srážlivosti a obsahu cholesterolu v krvi. Je vhodná pro diabetiky, pacienty trpící celiakií a doporučuje se jako dieta při onemocnění zažívacího ústrojí. Roční světová produkce pohanky představuje asi tři miliony tun. Z běžného sortimentu pohankových výrobků je nejvíce konzumována pohanková mouka a oloupané zrno (pohankové kroupy). V 15. a 16. století se rozšířila produkce nudlí z pohankové mouky, které jsou oblíbené v Asii, zvláště v Japonsku, kde jsou nazývány soba. Zaru soba jsou podávány jako studené japonské letní jídlo. Jejich příprava byla spojena s mnohými osobitými zvyky, které se dědily z generace na generaci. Staré japonské přísloví říká: „Jen ta manželka je dobrá, která umí připravit dobré nudle z pohanky“. Velmi rozšířeným zvykem je jejich konzumace na Silvestra, kdy symbolizují přání dlouhého života. V Evropě jsou pohankové těstoviny známy ve Slovinsku, severní Itálii a v jihovýchodní Francii. Francouzské slané omelety, galletes, se podávají s máslem, vejci, šunkou nebo jinými náplněmi. Ve Slovinsku je velmi oblíbený pohankový chléb, připravovaný z pohankové (30 %) a pšeničné (70 %) mouky. V některých zemích střední a východní Evropy jsou velmi oblíbeny kaše z pohankových krup. V jiných regionech je dosud tradiční výroba pohankového pečiva nebo příprava pohankového piva. Mladé listy pohanky jsou konzumovány jako zelenina, nebo se suší a používají na čaj stejně jako pohankové slupky. Pohankový med má tmavou barvu a specifickou chuť. Slupky se využívají na výrobu polštářů a matrací.
V ČR se pohanka se pěstuje v konvenčním i ekologickém zemědělství. Česká republika je navíc jedním z nejvýznamnějších producentů „bio“ pohanky v Evropě. Popularita konzumace pohanky v ČR se zvýšila díky zejména širokému sortimentu pohankových výrobků (téměř 40). Kromě tradičních pohankových krup, krupice a mouky je na trhu pohankový čaj a různé pufované výrobky. Pohanka je součástí nápojů a dietních uzenin pro bezlepkovou dietu. Nutriční hodnota pohanky je zajímavá pro vysokou kvalitu bílkovin, zejména vyváženou skladbu aminokyselin. Množství lysinu je ve srovnání s ostatními obilninami (pšenice cca 2,6 %) až čtyřnásobně vyšší (obrázek 6).
Obsah bílkovin je 10 - 14 %, což je průměrné množství mezi obilovinami. Podle výsledků chemických a imunologických studií může být cenným zdrojem dietních bílkovin pro osoby citlivé na lepek. Obsah škrobu v pohance se pohybuje od 55 – 70 % v sušině semen a je tak kvantitativně nejdůležitějším polysacharidem. Jeho kvalita je ve srovnání s obilninami odlišná. Škrobová zrna pohanky jsou velmi malá. Olejnatost semen pohanky se pohybuje v rozmezí 1,5 - 3,7 %, přičemž největší obsah tuku se nachází v klíčku. Ze zdravotního hlediska je důležitý vysoký obsah vícenenasycených mastných kyselin. Největší podíl připadá na esenciální kyselinu linolovou (37 – 48 %), která se společně s kyselinou linolenovou (1,9 - 2,8 %) podílí na snižování hladiny krevního cholesterolu a prevenci proti ateroskleróze. Pohanka a její produkty obsahují 3,4 - 5,2 % celkové vlákniny, přičemž asi 20 - 30 % je rozpustných. Konzumace pohanky může mít pro obsah vlákniny důležitou úlohu v prevenci a léčení hypertenze a hypercholesterolemie jako kardiovaskulárních rizikových faktorů. Pohanka je důležitým zdrojem zinku, mědi, selenu, manganu a jiných stopových prvků. Z makroprvků vyniká v obsahu hořčíku (obrázek 7).
Z vitaminů (obrázky 4,8,9) jsou v plodech pohanky zastoupeny především vitaminy B1 (thiamin), B2 (riboflavin), B6, niacin, kyselina pantothenová, E a C. Největší koncentrace vitamínu B1 je v aleuronové vrstvě (80 %), nejvíce vitaminu B2 je soustředěno do endospermu v zóně kolem klíčku.
Obalové vrstvy semen jsou bohaté na niacin, pyl na vitamin E. Pohanka je nejlepším přírodním zdrojem rutinu. Největší koncentrace tohoto bioflavonoidu je soustředěna v listech těsně před kvetením. Rutin a další látky mohou být v mírném množství potenciálními antikarcinogeny proti rakovině střeva a jiných orgánů. Fenolové sloučeniny mohou snižovat hladinu krevního cukru a lipidů a cholesterolu v krvi.
Proso (Panicum miliaceum L.) Proso je vedle pšenice a ječmene nejstarší kulturní plodinou. Jeho pravlastí je Čína, Východní Asie a Indie. V Číně, kde byla tato kultura známá již ve 3. tisíciletí před n.l., patřilo proso mezi pět základních obilnin mythického císaře Sennunga. Do střední Evropy se pravděpodobně dostalo od východu cestou severně od Kaspického a Černého moře. Obilky byly nalezeny na různých místech Evropy z doby kamenné. Proso bylo jednou z hlavních obilovin Slovanů, kteří jej konzumovali v podobě výživných kaší, placek a polévek. Germánské národy poznaly proso od Slovanů. Svědčí o tom i některé staré obyčeje v Německu (v původních oblastech Slovanů), kdy se při křtu podával prosný chléb. Význam prosa se také postupně snižoval a bohužel, v České republice je jeho současná renesance mnohem pomalejší ve srovnání s pohankou či pšenicí špaldou. Podle údajů FAO (1995) je z celkové světové produkce (31 mil. tun) více než 20 mil. tun využíváno pro lidskou výživu. Nejvíce jsou konzumovány jáhly, které vznikají po odstranění semenné slupky. Jsou dobře stravitelné, výživné a velmi chutné. Mají příznivý poměr živin blížící se doporučovanému poměru bílkovin, tuků a sacharidů. Jáhly jsou významnějším zdrojem vitaminů než ostatní obilniny
a svou nutriční hodnotou se vyrovnají ovesným vločkám. Jáhly mají široké přímé kuchyňské využití. Další možností jejich zpracování je vločkování, vaření v páře nebo nakličování. Konzumuje se také jahelná mouka, z které se pečou chlebové placky. Krátká trvanlivost této mouky se může prodlužovat její extrudací. Jinak se jahelná mouka používá k výrobě jahelných těstovin, nebo jako přídavek do jiných potravinářských a pekařských výrobků (chléb, pečivo, sušenky). Proso neobsahuje lepek a je součástí především dietních potravin. K potravinářským účelům se využívají oloupaná semena - jáhly (obrázek 1), které mají vysokou nutriční hodnotu a dobrou stravitelnost, vysoký obsah vitaminů a minerálních prvků. Obsahují 70 – 73 % sacharidů, z toho je nejvíce zastoupen škrob (62 – 66 %). Obsah bílkovin kolísá od 11 do 13 %. Významnou předností prosa je, že nevyvolává alergické reakce u konzumentů s lepkovou intolerancí, proto jeho význam v poslední době narůstá. Obsah tuku v semenech je vyšší (4 – 5 %) než má pšenice a rýže a jeho kvalita je výjimečná, ale je také příčinou poměrně krátké trvanlivosti základních prosných výrobků (jáhel i mouky). Obsah minerálních látek a vitamínů je rovněž vyšší než u pšenice, kukuřice a rýže. Mezi obilninami je proso ceněno nejen kvůli obsahu železa, vitamínů B1 a B2, ale také jako významný zdroj karotenoidů (obrázek 10).
Proso se na ekologických farmách začalo pěstovat mnohem později než ostatní minoritní obilniny, ale zájem o něj roste. Podíl na tom určitě má i snaha rozšiřovat sortiment výrobků z prosa v „bio“ kvalitě. V současné době se zejména v prodejnách zdravé výživy a některých supermarketech prodávají zatím 4 potravinářské „bio“ výrobky z prosa (jáhly, prosná mouka, prosné pukance a vločky), ale intenzivně se vyvíjejí další.
III. Ekologické zemědělství Ekologické zemědělství je hospodaření s kladným vztahem ke zvířatům, půdě, rostlinám a přírodě bez používání umělých hnojiv, chemických přípravků, postřiků, hormonů. Jedná se o velmi pokrokový způsob hospodaření, které staví na tisíciletých zkušenostech našich předků a bere ohled na přirozené koloběhy a závislosti. Tak umožňuje produkovat vysoce hodnotné a kvalitní potraviny. Rozvíjí se již několik desetiletí a od r. 1994 je součástí zemědělské politiky EU. V České republice je hlavní normou, která definuje ekologické zemědělství a stanovuje kriteria pro označení produktů jako "produkt z ekologického zemědělství" s logem BIO, ZÁKON č. 242/2000 Sb., O EKOLOGICKÉM ZEMĚDĚLSTVÍ A O ZMĚNĚ ZÁKONA č. 368/1992 Sb., O SPRÁVNÍCH POPLATCÍCH, VE ZNĚNÍ POZDĚJŠÍCH PŘEDPISŮ, který odpovídá mezinárodnímu standardu IFOAM (International
Federation of Organic Agriculture Movements) a nařízení EU 2092/91. České ekologické zemědělství je akreditováno IFOAM i EU.
IV. Novinky na českém trhu Pšenice špalda
Tabulka 1: 100 g špaldy ve směsi
Tabulka 2: Mražené zeleninové špaldoto (100 g)
Bezpluchý oves
Tabulka 3: 100 g ovsa ve směsi
Tabulka 4: Zeleninová směs s ovsem (100 g)
Tabulka 5: Hráškový oves s paprikou (100 g)
Pohanka setá
Tabulka 6: 100 g pohanky ve směsi
Tabulka 7: Zeleninová směs s pohankou (100 g)
PRO – BIO Obchodní společnost s r. o. Lipová 40 788 32 Staré město pod Sněžníkem Tel..583 239 549 F ax.: 583 239 207 E-mail:
[email protected], www.probio.cz
Polotovary Bioharmonie NOVÝ DESIGN – RYCHLÁ PŘÍPRAVA – Z JEDNOHO BALENÍ TŘI RŮZNÉ POKRMY PRO-BIO s.r.o. představuje novou řadu polotovarů BIO HARMONIE, která je připravena z tradičních českých plodin - špalda, pohanka a proso. Polotovary jsou vyrobeny z kvalitních českých obilovin pocházejících z ekologického zemědělství. Při zpracování bioproduktů je kladen důraz na zachování vysoké nutriční hodnoty potravin a jejich přirozenost a plnohodnotnost. Každá hospodyňka ráda uvítá potravinu, kterou lze snadno a rychle připravit. Řada BIO HARMONIE nabízí polotovary, ze kterých lze připravit zdravý a velmi chutný pokrm pro 2 osoby s minimálním přídavkem dalších surovin. Na své si přijdou vegetariáni i milovníci masa, protože pokrm je možné připravit na 3 různé způsoby podle tradičních i moderních receptů uvedených přímo na obale. Inspirací jsou i typy, podle kterých je možné pokrm dochutit či vylepšit a také dietáři či alergici mohou nahradit některé suroviny surovinami pro ně vhodnějšími. Pokrm mohou konzumovat děti a diabetici (neobsahuje cukr). Řada BIOHARMONIE se bude postupně rozšiřovat o další polotovary. Nyní si můžete vybrat z řady slaných polotovarů a na podzim se můžete těšit na polotovary sladké. Pohanková sekaná Hlavní složku tvoří pohanka, což je nutričně a dieteticky hodnotná plodina, lehce stravitelná, s obsahem vlákniny, minerálů a vitamínů, především vitamínu P - rutinu. Při zpracování se pohanka mechanicky loupe (barva pohanky zůstává světlá), nepoužívá se termické loupání, které redukuje důležité látky. Sekanou můžete připravit bez přídavku dalších ingrediencí, jako pohankovou sekanou pro vegetariány. Také s přídavkem masa a sýru nebo jako bezvaječné pohankové karbenátky. Složení: pohanka lámanka, bramborová kaše, zelenina, houby, koření, sůl. Zeleninové špaldo Jde v podstatě o inovaci původního zeleninového špaldota. Tentokrát zde najdete navíc směs koření a spoustu inspirativních receptů. Zeleninové špaldoto je obilnou směsí z pšenice špaldy. Špalda je prastará nešlechtěná pluchatá pšenice, výjimečná svým složením a zajímavou ořechovou chutí. Obsahuje kvalitní lepek, má vysoký obsah bílkovin, vlákniny a hořčíku. Je lehce stravitelná. Zeleninové špaldoto uvaříte za půl hodiny bez přídavku dalších ingrediencí. Další variantou je recept pro milovníky masa. Zajímavou obměnou mohou být i výborné smažené špaldotové placičky. Složení: špaldové kernoto (85% BIO), zelenina, koření, sůl. Houbové špaldoto Další inovace původního houbového špaldota. Směs obsahuje kořenící směs navíc. Houbové špaldoto je vhodné jak na přípravu rychlého hlavního pokrmu bez přídavku dalších ingrediencí, tak slavnostnějšího zapečeného masového špaldota. Vyzkoušejte i vydatnou polévku ze špaldota. V přípravě Vám pomohou recepty a typy na vylepšení, které najdete na obale. Složení: špaldové kernotto (85% BIO), zelenina, houby, koření, sůl.
Známka BIO HARMONIE Vám zaručí vysokou kvalitu biopotravin, zpracovaných dle přísných norem ekologického zemědělství a zásad moderní výživy. Vyzkoušejte polotovary BIO HARMONIE s novým designem v praktické krabičce, uvnitř s jednotlivým balením obilovin, koření a dalších komponentů. Pohankové čaje ve třech druzích (BIO) •
• •
Svěží kyselkavý pohankový čaj se šípkem obsahuje pohankové slupky a nať. Pohanka se sbírá před květem protože v tomto období obsahují pohankové natě nejvíce vitamínu P rutinu. Spolu se slupkami tvoří bohatý zdroj rutinu, cca 16 mg na jeden nálevový sáček, což je denní doporučená dávka. Rutin má příznivý vliv na cévní systém, játra a trávicí ústrojí. Zvyšuje pružnost krevních kapilár, a tím podporuje léčbu křečových žil. Reguluje vysoký krevní tlak i cholesterol v krvi. Šípek dodává vitamín C, který napomáhá vstřebávání rutinu. Pohankový čaj s mátou je osvěžující a povzbuzující nápoj. Obsahuje pohankovou nať, slupky, mátu kadeřavou a citrónovou trávu. Pohankový čaj s pomerančovou kůrou má jemné pomerančové aroma a kyselkavou chuť. Všechny druhy čajů pochází z ekologického zemědělství, tzn. mají ochrannou známku BIO a navíc jsou zařazeny mezi skupinu výrobků sloužících jako „doplněk stravy". Potravina označená jako doplněk stravy by se měla konzumovat v množství, které je označeno na obalu výrobku, v tomto případě jeden nálevový sáček denně. Jedna krabička pohankového čaje obsahuje 20 kusů nálevových sáčků.
