II. HISTORIE VÝVOJE ČESKÉHO PRACOVNÍHO PRÁVA Obsah 1 2
Cíle........................................................................................................ 2 Výklad problematiky .............................................................................. 2 2.1 Vývoj do roku 1918 .......................................................................... 2 2.2 V letech 1918 – 1945 ....................................................................... 3 2.3 Vývoj od roku 1945 až dosud ........................................................... 4 3 Shrnutí poznatků .................................................................................. 5 4 Pro zajímavost ....................................................................................... 6 5 Kontrolní otázky .................................................................................... 6
1
1 Cíle Cílem je pochopit, že současná právní úprava pracovněprávních vztahů v českých zemích má určitý historický vývoj v souvislosti s vývojem společnosti.
2 Výklad problematiky 2.1 Vývoj do roku 1918 Kolem roku 1300 dal český král Václav II. vypracovat Horní zákoník „ Pus regale montanorum“, jehož součástí byla i úprava některých pracovněprávních vztahů. Byl rozdělen na čtyři hlavní části. První se zabývala úřady a jejich činností a dále pak právy a povinnostmi zaměstnanců. Druhá část upravovala zásady kutacího práva. Třetí kniha se týkala propůjček dolů a čtvrtá část stanovovala procesní právo. Již tento Horní zákoník obsahoval dokonce ustanovení o pracovních podmínkách a bezpečnosti práce, např. určuje odvodňování a větrání důlních šachet. Tento první Horní zákoník byl v platnosti až do šestnáctého století, kdy byla zrušena platnost některých ustanovení a následně roku 1854 byl „ Ius regale montanorum“ zrušen novým horním zákoníkem. V ostatních oblastech vznikaly i první pracovní smlouvy – čelední, tovaryšské nebo učednické. Smlouvy čelední se uzavíraly mezi pány a čeledí na dobu určitou, obvykle jednoho roku, a odměna za práci byla rozdělena do více částí. Další významnou úpravou pracovních podmínek bylo vydávání robotních patentů v sedmnáctém století. První z nich, vydaný v roce 1680, stanovil hranici robotní povinnosti na tři dny v týdnu, mimo sezónní práce. Následující robotní patenty pak již upravovaly i délku pracovní doby a stanovily rozdělení roboty na několik typů. Výrazným milníkem ve vývoji pracovního práva bylo zrušení nevolnictví Josefem II. v roce 1781. Se zrušením nevolnictví přišel rychlejší rozvoj průmyslové výroby. Podmínky dělníků nebyly nijak zvlášť upravovány. Pravidla určovali převážně jen zaměstnavatelé. Změna nastala na počátku 19. století.
2
Obecný zákoník občanský z roku 1811 upravoval námezdní smlouvu, která byla později novelou v roce 1916 rozdělena na dva druhy, totiž na smlouvu služební a smlouvu o dílo. V průběhu 19. století se v zákonné úpravě začaly výrazněji objevovat sociální prvky. Významným z tohoto hlediska byl horní zákon (1854) a Živnostenský řád (1859). Živnostenský řád např. upravoval práci dětí do 12 let, stanovil omezení jejich zaměstnávání. Děti směly pracovat maximálně osm hodin denně.
2.2 V letech 1918 – 1945 Období vzniku první republiky bylo obdobím po 1. světové válce, což se odráželo i na postavení pracujících. V tomto ohledu přinesl vznik Československa významné změny v pracovní oblasti, jak z hlediska pracovních podmínek, tak i v sociální oblasti, např. úprava péče o válečné invalidy. Zákonná pracovní doba byla osmihodinová. Byla zavedena placená dovolená. Významným zásahem do sociální oblasti bylo zavedení státní podpory nezaměstnaným a demobilizovaným vojákům. S tímto souvisel rozvoj zprostředkovatelen práce, do kterých nezaměstnaný podával žádost o práci a pokud se zprostředkovatelně nepodařilo mu zajistit práci, byl mu potvrzen nárok na podporu. Kromě veřejných zprostředkovatelen byly i odborové, soukromé, spolkové a náboženské zprostředkovatelny. Celá oblast pracovního práva byla velmi nepřehledná, protože pracovní podmínky téměř každé skupiny zaměstnanců byly upraveny ve zvláštním předpisu. S příchodem okupace Československa došlo ještě k dalšímu zhoršení situace, jelikož byly vydávány válečné předpisy, které jednak zhoršovaly postavení pracujících, navíc ještě diferenciovaly zvláštní skupiny obyvatel, které byly vysílány pracovat do Německa, nesmíme zapomínat ani na zákazy určené židovské komunitě.
3
2.3 Vývoj od roku 1945 až dosud Po skončení okupace bylo zapotřebí uvést právní předpisy zpět do rozumných mezí. Právní předpisy vydané v době trvání Protektorátu Čechy a Morava byly vyňaty z právního řádu, takže se pracovní předpisy dostaly zpět do stavu před okupací. Při obnově zpustošeného hospodářství se objevil nedostatek pracovních sil. Reakcí na tuto potřebu byl vznik úřadů ochrany práce, které zařazovaly zaměstnance na vhodné pracovní pozice. Dekret prezidenta stanovil všeobecnou pracovní povinnost pro všechny práceschopné občany, kteří nebyli zaměstnáni. Ti museli vykonávat práce ve veřejném zájmu. Po roce 1946 se zavedly i pracovní knížky pro kontrolu pracovních sil. Nicméně pokud přihlédneme k celému vývoji pracovního práva, dojdeme k závěru, že ač je to obor práva poměrně mladý, má za sebou dlouhý a složitý vývoj a to se podepsalo i na komplikovanosti a nesourodosti pracovních předpisů, jichž bylo velké množství. Proto byl vypracován a schválen první souhrnný předpis, platný pro všechny skupiny zaměstnanců – zákoník práce, zákon č. 65/1965 Sb. S cílem sjednotit a zjednodušit pracovněprávní legislativu byl v roce 1965 schválen a vydán Zákoník práce, zákon č. 65/1965 Sb. s účinností od 1.1 1966. Uvedený zákon a s nim související předpisy platily až do 31. 12. 2006. Byl poplatný době svého vazníku. Byl totiž postaven na zásadě „povoleno jen to, co je uvedeno v zákoně, jinak je vše zakázáno“. Po roce 1989 v souvislosti se společenskými změnami, byl zásadně novelizován a v návaznosti na něj byly vydány další právní předpisy jako např. zákon o zaměstnanosti, zákon o mzdě atd., přesto uvedený princip zůstal zachován. Z uvedeného důvodu byl nahrazen novým zákonem č. 262/2006 Sb. s účinností od 1.1 2007, do kterého byly zahrnuty i související pracovněprávní předpisy, tak aby pracovněprávní legislativa se poněkud zjednodušila. Tento zákon již odpovídá principům současného chápání legislativy a současné ústavě, je zde již dodržována zásada „co není zakázáno je povoleno“.
4
3 Shrnutí poznatků Vývoj společnosti již od středověku vyžadoval, aby pracovněprávní vztahy byly právními předpisy určitým způsobem upraveny. Mezníky v tom vývoji bylo: zrušení nevolnictví Josefem II. v roce 1781, vznik Československé republiky v roce 1918, německá okupace Československa v letech 1939 až 1945, společenské změny po II. světové válce v letech 194 5 až 1948, období komunistického totalitního vládnutí v letech 1948 až 1989. společenské změny po roce 1989 Do roku 1965 má vývoj pracovního práva má za sebou dlouhý a složitý vývoj a to se podepsalo i na komplikovanosti a nesourodosti pracovních předpisů, jichž bylo velké množství. Proto byl vypracován a schválen první souhrnný předpis, platný pro všechny skupiny zaměstnanců – zákoník práce, zákon č. 65/1965 Sb. Po roce 1989 v souvislosti se společenskými změnami, byl zásadně novelizován a v návaznosti na něj byly vydány další právní předpisy jako např. zákon o zaměstnanosti, zákon o mzdě atd., přesto uvedený princip zůstal zachován. Z uvedeného důvodu byl nahrazen novým zákonem č. 262/2006 Sb. s účinností od 1.1 2007, do kterého byly zahrnuty i související pracovněprávní předpisy, tak aby pracovněprávní legislativa se poněkud zjednodušila. Tento zákon již odpovídá principům současného chápání legislativy a současné ústavě, je zde již dodržována zásada „co není zakázáno je povoleno“.
5
4 Pro zajímavost Do vydání zákona č.65/1965, zákoníku práce, byla pracovněprávní legislativa velmi nepřehledná. Vydáním tohoto zákona celkem bylo zrušeno 83 právních předpisů. Mezi zrušenými právními předpisy byla zrušena řada předpisů, které byly do té doby platné ještě z doby Rakouska-Uherska jako např.: XXVI. hlava obecného zákoníku občanského vyhlášeného dne 1. června 1811, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících; živnostenský řád č.227/1859 ř. z., ve znění předpisů jej měnících a doplňujících; zákon č.115/1884 ř. z., o zaměstnávání mladistvých dělníků a žen, o denní pracovní době a o nedělním klidu při hornictví, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících; zákon č.21/1895 ř. z., jímž se upravuje nedělní a sváteční klid v živnostech, ve znění zákona č.125/1905 ř. z.; nařízení č.160/1906 ř. z., o službě při strojích na zámořských parnících obchodního loďstva; nařízení č.180/1908 ř. z., o úpravě pracovních podmínek zaměstnanců v olovárnách a zinkovnách; zákon č.9/1914 ř. z., o služební smlouvě osob ustanovených v hospodářských a lesnických podnicích ke službám vyššího druhu (zákon o statkových úřednících); nařízení č.206/1914 ř. z., jímž se doplňují ustanovení o přisluhování a dohledu k parním kotlům a parním strojům;
5 Kontrolní otázky 1. Proč byl v roce 1965 vydán zákon 65/1965 Sb., zákoník práce a na jakých zásadách byl postaven? 2. Co se sledovalo vydáním nového zákona č. 262/2006 Sb. s účinností od 1.1 2007. Na jakých zásadách je postaven tento zákon?
6
