Graffiti a sprejerství

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra ekonomických a sociálních věd

Graffiti a sprejerství Bakalářská práce

Autor:

Martin Šťastný Bankovní management

Vedoucí práce:

Praha

Mgr. Lukáš Urban, Ph.D.

Duben 2010

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma „Graffiti a sprejerství“ zpracoval samostatně a s pouţitím uvedené literatury. V Praze dne 15.4. 2010

Martin Šťastný

Poděkování: Děkuji Mgr. Lukáši Urbanovi, Ph.D. za konzultace a odborné vedení mé bakalářské práce.

Anotace: Bakalářská práce se zabývá graffiti tvorbou, převáţně v České republice se zaměřením na konstrukci identity mladého člověka v rámci subkultury a vnímání graffiti českou veřejností. V první části práce jsou vysvětleny klíčové pojmy týkající se graffiti subkultury, následuje historie graffiti ve světe (převáţně v USA) a v České republice. Třetí část se zaměřuje na deskripci graffiti jako specifického ţivotního stylu mimo většinou společnost. V této části jsou popsány první kontakty člověka s graffiti, náročné začátky, kdy se na sprejera ostatní dívají s despektem a jeho následující pochopení celé subkultury spojené s hledáním writerova stylu a jeho cesta na pomyslný vrchol. V poslední části jsou zkoumány různé moţnosti vnímání graffiti širokou veřejností i samotnou subkulturou. Poslední kapitola se rovněţ zabývá moţnou popularizací graffiti a problematikou boje s graffiti.

Annotation: The thesis deals with the creation of graffiti, mainly in the Czech Republic, focusing on the construction of identity of a young man in the graffiti subculture and the perception of graffiti in the Czech Republic. The concepts relating to the graffiti subculture are explained in the first part of the thesis, followed by the history of graffiti in the world (largely in the U.S.) and the Czech Republic. The third part of the thesis centers on the description of graffiti as a specific lifestyle outside the grand society. This section describes the first contact of man with graffiti, the challenging beginnings, when others look upon the writer with contempt and his subsequent understanding of the whole subculture, linked with finding the writer's style and his imaginary journey to the top. The various means by which the general public and the subculture itself perceive graffiti are examined in the last part. The last chapter also discusses the potential popularization of graffiti and the problem of fighting graffiti.

Obsah Úvod ...................................................................................................................................... 6 1.

2.

3.

4.

Svět graffiti v základních pojmech......................................................................... 8 1.1

Graffiti ............................................................................................................... 8

1.2

Writer ............................................................................................................... 11

1.3

Crew ................................................................................................................ 12

1.4

Tag a piece ....................................................................................................... 12

1.5

Bombing, throw up, chrom, panel, whole car, whole train ............................. 14

1.6

Legály a graffiti jam ........................................................................................ 15

1.7

Street art........................................................................................................... 16

Vznik a vývoj graffiti............................................................................................. 17 2.1

Vznik a vývoj graffiti v USA .......................................................................... 17

2.2

Formování graffiti scény v ČR ........................................................................ 21

Konstrukce identity mladého člověka v graffiti subkultuře .............................. 28 3.1

První kontakt s graffiti ..................................................................................... 28

3.2

Výběr jména .................................................................................................... 30

3.3

Toy ................................................................................................................... 32

3.4

Cesta na vrchol ................................................................................................ 33

3.5

Mít styl............................................................................................................. 35

3.6

Král .................................................................................................................. 37

3.7

Graffiti jako ţivotní styl .................................................................................. 39

Obraz graffiti v očích české veřejnosti ................................................................ 42 4.1

Umění nebo vandalismus? ............................................................................... 42

4.2

Popularizace graffiti ........................................................................................ 44

4.3

Názor veřejnosti............................................................................................... 46

4.4

Boj s graffiti ..................................................................................................... 50

Závěr ................................................................................................................................... 54 Seznam použité literatury:................................................................................................ 56 Seznam obrázků................................................................................................................. 58 Příloha ................................................................................................................................ 59

Úvod Ke své bakalářské práci jsem si zvolil téma „Graffiti a sprejerství“, neboť jsem chtěl proniknout hlouběji do struktur a hodnot této subkultury. I kdyţ tato práce není přímo spojená s mým studijním zaměřením, o výběru tématu jsem nemusel dlouho přemýšlet. Graffiti jsem totiţ svým způsobem od malička obdivoval. S odstupem času lituji, ţe jsem jako aktivní writer nepůsobil delší dobu a po několika nezdarech jsem graffiti zanechal. Graffiti jsem vţdy vnímal jako součást hip-hopové kultury, na které část dnešní mládeţe vyrůstá nebo vyrůstala, včetně mě. Se subkulturou jsem se pasivně setkával denně. Stejně jako většina obyvatel Prahy ji více či méně aktivně vnímám na kaţdém kroku. Dnes je velice těţké najít ulici, na které by se nenašel ani jeden podpis člena této subkultury. Na rozdíl od ostatních jsem ji mohl vidět i trochu detailněji (díky mé krátké „kariéře“ sprejera a díky mým kontaktům se sprejery) a z jiného pohledu neţ je pohled pouhého konzumenta1 graffiti. Mnohokrát jsem se během přípravy textu setkal s aktivními, ale dnes jiţ i pasivními writery, či tvůrci ostatních elementů street artu, od kterých jsem čerpal mnoho informací. Důleţitý byl také fakt, ţe jsem měl tu moţnost poznat graffiti i z druhé stránky, nebo-li „zevnitř“. Graffiti se poslední dobou stalo nedílnou součástí ţivota lidí v českých městech. Vznikla početná skupina lidí, pro které je graffiti formou vyjádření svého názoru a také moţnost komunikace. Přeměňují vzhled budov, mostů, podchodů, zdí, tramvají nebo metra, a ani stále vetší počet represivních opatření proti subkultuře nedokáţe tvůrce těchto podpisů a děl odradit od jejich tvorby. Divoce vypadající nápisy, obrázky, nálepky a „obsprejované“ šablony dnes neodmyslitelně dotváří celkový vzhled většiny evropských a amerických měst. Široké spektrum tvorby, které je ohraničeno pouze writerovou myslí a celková svoboda tvorby bez jakýchkoli pravidel, mě na graffiti vţdy lákala. Většina lidí, kteří se s graffiti na ulicích setkávají ho zpravidla kategoricky odsoudí. Za vzniklým výtvorem nevidí nic jiného, neţ jenom poškozování cizího majetku. Nepátrají po příčinách a motivech vzniku daného díla. Význam graffiti tak zůstává majoritní společnosti skrytý, coţ způsobuje jistou démoničnost této subkultury.

1

Konzument – člověk mimo subkulturu.

6

V mé práci se tedy pokusím postupně vysvětlit způsob „fungování“ subkultury. Cíl mé práce je popsat graffiti jako specifický ţivotní styl. Ţe graffiti není jenom pouhé napsání bezvýznamného nápisu někde na ulici. Je to zanechání writerova jména, důkaz toho, ţe writer tu byl a existuje. Je to také vyjádření aktuálního psychického rozpoloţení autora, snaha o seberealizaci a pokus o vyjádření writerova uměleckého nadání. Pokusím se také popsat moţné konstrukce identity současného mladého člověka, najít odpovědi na otázky, proč je dnešní mládeţ graffiti přitahována, jaké jsou varianty vnímání graffiti v očích veřejnosti. Pozastavím se také nad otázkou, je-li graffiti umění, nebo nikoliv. V první kapitole graffiti definuji jako specifickou subkulturu a vysvětlím základní pojmy, které se k ní váţí. Druhá kapitola se okrajově zabývá vznikem graffiti, nalezneme zde odpovědi na otázky, jako kdo byl první writer a za jakým účelem graffiti vzniká. Detailněji se budu věnovat české scéně, jejímu vzniku a vývoji. Třetí kapitola se jmenuje „Konstrukce identity mladého člověka v graffiti subkultuře“. Pojednává o začátcích writerova aktivního ţivota v rámci subkultury, výběr pseudonymu, pod kterým bude tvořit a jeho snaha stát se „králem“ nebo-li nejlepším a nejuznávanějším writerem na scéně. Poslední kapitola pojednává o otázkách, je-li graffiti umění, nebo prostý vandalismus, popularizace graffiti, problematiky boje s graffiti a otázkou, jaký názor má na graffiti veřejnost. V textu je uvedena řada citací, které jsem ponechal v původní podobě, tedy často nespisovné a s gramatickýmy chybami. Často jsou také uţívány slangové nebo anglické pojmy, které je objevují v jazyce příslušníků graffiti subkultury. Nejčastěji uţívaným pramenem této práce je kniha IN GRAFFITI WE TRUST od Martiny Overstreet, která byla vydána v roce 2006 a na jejímţ vzniku spolupracovala s mnoha autory současnosti i minulosti jako například PASTA, SPLASH nebo SCARF. Dále byla hodně uţívána například online verze časopisu Bbarák. Uţíval jsem také několik cizojazyčných pramenů jako například Dictionary of Art (online verze) od Susan A. Phillips. Zúčastnil jsem se také v červenci 2009 festivalu Hip Hop Jam, kde se konala graffiti exhibice. Zde jsem měl moţnost osobně mluvit s několika významnými sprejery, jejiţ poznatky jsem v práci uplatňoval.

7

1. Svět graffiti v základních pojmech V první kapitole se pokusím přiblíţit svět graffiti prostřednictvím jeho klíčových slov a významných kategorií. Co je vlastně graffiti, kde se vzalo, kdo ho tvoří, jaké jsou moţnosti a styly tvorby? Pro lepší orientaci v práci zde bude také vysvětleno několik základních, většinou z anglického jazyka přejatých pojmů, které budou uţívaný po zbytek mé práce. Samotná subkultura tyto pojmy přijala do své mluvy většinou v původním, tedy anglickém znění, a proto i v samotné práci budu uţívat tato cizí slova v nezměněné podobě. Pro mou práci je důleţité pochopit význam těchto pro subkulturu základních pojmů (například writer, crew, piece nebo whole car). Po přečtení první kapitoly by se v nich měl čtenář orientovat a měl by chápat základní pravidla a mechanismy ţivota graffiti subkultury.

1.1 Graffiti Slovo graffiti je odvozeno z řeckého slova grafein (γραφειν) - psát. Graffiti nebo také u nás uţívaný ekvivalent sprejerství je druh výtvarného umění zaloţeného na principu nanášení barev, většinou pomocí fixů nebo sprejů, na veřejná místa. Od ostatních druhů výtvarného umění se liší především původem, stářím a významem. Toto umění, ve formě kterou dnes známe, vzniklo na ulicích New Yorku teprve v 60. letech 20. století a jeho původním významem bylo poukázat v době sociální a ekonomické krize na problémy chudinských čtvrtí, jako byly Bronx, Harlem nebo Brooklyn, kde ţili převáţně chudí přistěhovalci a tzv. nebílé obyvatelstvo. Slovo graffiti poprvé pouţil v roce 1856 vědec Raphel Guracchi v díle „Graffiti de Pompéi“, ve kterém se snaţil odlišit oficiální nápisy na zdech od ostatních nápisů, psaných prostými obyvateli Pompejí2. Neformální nápisy na zdech budov byly ale také nalezeny například v Římě nebo v ruinách Májské říše v jiţní Americe3. Pokud chceme graffiti definovat, musíme zdůraznit, ţe se bavíme o novodobém street graffiti, nikoliv o nápisech na zdech, které byly vytvořeny před mnoha stoletími. 2

KLEIN, Radovan. Kultúrná identita príslušníka subkultúry graffiti. Bratislava: Universita Komenského, Pedagogická fakulta, Katedra sociálnej práce, 2005, S. 7. Vedoucí práce: Paedr. Libor Klenovský. 3 Graffiti. In Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. St. Petersburg (Florida): Wikimedia Foundation, 2001, [cit. 20.12.2009]. Dostupné na z World Wide Web: .

8

Ve své práci se tedy nebudu zabývat ani tzv. lidovým graffiti, coţ jsou nápisy na zdech typu vyznání lásky nebo hanlivé nápisy směřující nejčastěji proti menšinám nebo politikům. I přes toto zúţení není jednoduché vytvořit konzistentní a neproblematickou definici graffiti. V odborné literatuře je totiţ pojem graffiti chápán velmi různorodě. Některé zdroje jej definují jako moderní umění nové doby, jiné jako pouhé malování po zdech bez výtvarného nadání, nebo dokonce jako prostý vandalismus4. Jisté je, ţe to je jedna z mnoha forem street artu, která se běţně nevystavuje v galeriích, ale je roztroušena prakticky po ulicích všech větších měst. Účelem kaţdého graffiti je být viděn. Malovat na polorozpadlé domy za městem by nedávalo smysl, nikdo by nemohl takové dílo spatřit a náleţitě ocenit. Proto „malůvky“ nejčastěji vznikají na dobře viditelných místech na budovách v centrech měst, mostech a podobných místech. Vůbec nejvíce ceněná jsou díla, která se dokáţí pohybovat, například na metru, tramvajích nebo na vlacích, ale o tom aţ později. „Encyklopedie Britannica“ definuje graffiti jako termín označující formu vizuální komunikace, většinou nezákonné, zahrnující neoprávněné označení veřejného prostoru jednotlivcem nebo skupinou pomocí neformálních nápisů, kreseb nebo značek. Graffiti můţe být chápáno jako asociální chování prováděné s cílem získat pozornost nebo jako formu hledající vzrušení, ale graffiti také lze chápat jako expresivní uměleckou formu.5 Nechápejme tuto definici mylně. Většina autorů graffiti se sice snaţí získat pozornost, nikoliv však veřejnosti, ale zejména pozornost a uznání od ostatních členů subkultury. Laická veřejnost totiţ stejně nedokáţe vzniklé výtvory náleţitě ocenit. Vţdyť je většinou ani neumí přečíst. A kdyţ část veřejnosti některé graffiti obdivuje, jedná se většinou o věci sice vizuálně atraktivní, obohacené o doplňkové prvky jako například obrázky postaviček, ale technicky laciné. Susan A. Phillips6 definuje sprejerství (graffiti) v „Dictionary of Art“ jako soubor institucionálně nedovolených značek, ve kterém došlo k pokusu o vytvoření související 4

Jako vandalismus se označuje svévolné poškozování a ničení veřejného i soukromého majetku či podobných statků, které nepřináší pachateli ţádné materiální obohacení a pro které pachatel zpravidla nemá ţádný motiv - většinou tak koná jen pro vlastní potěšení či pro potřebou odreagovat se. Často k němu dochází pod vlivem alkoholu nebo drog. Vandalismus. In Wikipedia: otevřená encyklopedie [online]. St. Petersburg (Florida): Wikimedia Foundation, 2001, [cit. 20.12.2009]. Dostupné na z World Wide Web: . 5 Encyclopædia Britannica [online]. 2009, polední revize 21.12.2009 [cit. 21. 12. 2009]. Dostupné na World Wide Web: <www.britannica.com/EBchecked/topic/240670/graffiti>. 6 Susan A. Phillips je současná americká autorka, která vystudovala prestiţní americkou universitu UCLA. Zabývá se problémem graffiti v USA. Naspala například knihu Wallbangin': Graffiti and Gangs in L.A. (University of Chicago Press, 1999) nebo The 50 Most Asked Questions About Gangs (Sidewalk University, 2004).

9

kompozice. Tyto značky jsou vytvořeny jednotlivcem nebo jednotlivci (většinou neprofesionálními uměleci) na zdech nebo na jiné ploše, která je dobře vizuálně přístupná veřejnosti. Rejstřík Graffiti sahá od jednoduchých symbolů aţ po komplexy sloţitých značek v různých barevných provedeních.7 „Wikipedia encyklopedie“ říká: „Graffiti je v obecném smyslu druh výtvarného projevu pracující ve veřejném prostoru technikou nanášení barev, často ve formě spreje nebo fixy, případně škrábání, leptání. Vychází z původního řeckého slovesa γραφειν (grafein), psát. Graffiti se stalo jedním z původních pilířů kultury Hip hopu, označované za kulturu protestu. Pohledem na graffiti bez zřetele na Hip hop, lze vnímat jako městský folklór ulice. V pozdější době je obohaceno o další techniky vyjadřování a stává se streetartem.8 A jak by definovali graffiti samotní členové této subkultury? Česká SPECK crew (skupina mladých lidi, kteří se graffiti věnují) na svých internetových stránkách uveřejnila následující definici: „Jedná se o stylizované podpisy autorů, nebo jejich skupin, ikony a slovní vzkazy, ale i ucelená a rozsáhlá grafická díla vytvářená na vhodných plochách nebo jim přizpůsobená. Cílem je pokus o komunikaci směrované dovnitř i ven subkultury, osobitý projev, oţivení uniformního prostoru, značení teritoria. Autoři často mluví, ţe si „berou zpět městský prostor“. Proto je lze nalézt na stavbách a dopravních prostředcích, nejčastěji na stavbách infrastruktury, zanedbaných objektech či ve sterilní betonové městské krajině.“9 A jaký je můj názor na definici graffiti? Přiřadit ke graffiti jasnou a stručnou definici, se kterou by souhlasila veřejnost, odborníci i samotná subkultura, je tedy podle mne nemoţné. V mých očích je graffiti novodobé umění, které zřejmě nikdy nebude pochopeno veřejností (subkultura se však o toto ani nesnaţí). Zároveň jde o volnočasovou aktivitu, která můţe autorovi přinést spousty radosti, uţitku, přátel i vzpomínek, můţe však také přerůst svému autorovi přes hlavu a dostat ho do konfliktu se zákonem. Je to však také moţný způsob obţivy. Nejlepší autoři jsou zváni na exhibice, graffiti jamy, nebo i na legální malování na soukromé plochy. Spousty lidí se nad nápisem na zdi ani nepozastaví, ale pro členy subkultury to je více neţ jen nápis. Je to součást autorova ţivota, a proto to dělají. 7

Phillips, Susan A. Dictionary of Art [online]. 1996. [cit. 21.12.2009]. Dostupné na World Wide Web: . 8 Graffiti. In Wikipedia: otevřená encyklopedie [online]. St. Petersburg (Florida): Wikimedia Foundation, 2001, [cit. 20.12.2009]. Dostupné na z World Wide Web: . 9 Graffiti of Speck [online]. [cit. 21.12.2009]. Dostupné na World Wide Web: .

10

1.2 Writer Pod pojmem writer si v graffiti subkultuře představme člověka, většinou mladého muţe, co tvoří graffiti. Široká veřejnost uţívá v takovém případě spíše český překlad tohoto slova, tedy sprejer (odvozeného od slova sprejerství). Občas je moţné se setkat ještě s označením „grafiťák“. Osobně budu ve své práci uţívat původní anglické označení writer, neboť je autentické a uţívá se v samotné subkultuře. Anglicko – český praktický slovník10 slovo writer překládá jako pisatel nebo spisovatel. K vyváření samotného graffiti writer uţívá (kromě fixů) hlavně cans, to znamená plechovky se sprejem (česky psáno keny). Cans mohou mít různě široké trysky (tzv. cap), které zanechávají různě široké stopy. Té s nejuţší stopou se říká needle (jehla) nebo skinny cap, naopak tryska s nejširší stopou je nazývána fatcap (tlustá tryska). Také můţeme hovořit o tryskách, co zanechávají úzký nebo široký lauf - stopu.

Obrázek č. 1: ASH 721 Zdroj: http://ash721.cz/graffiti/moje/pieces/

Ţádný z writerů se v rámci graffiti nepodepisuje svým občanským jménem, vymýšlí si nejrůznější přezdívky, které často nic neznamenají. Jsou to jenom za sebou poskládaná písmena, která se jim dobře píši, například LAFOR (LA4), PAUSER nebo ACER. Ostatní si ke svým jménům přidávají číslice, které pro ně něco znamenají, viz WLADIMIR518, ASH721 (na obrázku č. 1) nebo první americký novodobý writer TAKI 183.

10

HAIS, Karel; HODEK Břetislav. Anglicko – český praktický slovník. 1. vyd. Voznice: LEDA,1999. S. 382.

11

1.3 Crew Jednotliví writeři zakládají skupiny zvané crew (česky parta, banda). Je to neoficiální skupina autorů graffiti, kteří pracují společně jako tým. Někteří v ţádné crew nejsou, většina je však minimálně v jedné, někdy i ve více najednou. Většina autorů za svůj ţivot projde i několika crews. Kaţdá takováto skupina má své jméno, častěji se však uţívají zkratky namísto delších názvů, které obsahují většinou tři písmena. Můţeme jmenovat například NNK, coţ je zkratka pro Nejvíc Naštvaný Kluci (někdy bylo rovněţ pouţíváno Nikdy Nepřestaneme Kralovat), TCP znamená This Colour Posse, CSA neboli Crew of Shock Art. Její nejvýznamnějším členem byl RICH, který popisuje důvody zaloţení skupiny následovně: „Ta crew vzniká, protoţe ji člověk sociálně potřebuje, aby na ní mohl plout a vodráţet všechno kolem, kdyţ se dostane do nějakého průšvihu jak finančního, tak psychickýho, třeba se ţenskou nebo tak.“11 Kdyţ se česká graffiti scéna rozjíţděla, bylo u nás jen málo writerů a ještě méně crew. Všichni se znali osobně, vyrůstali spolu, navzájem na sebe spoléhali. Dnes je to jiné. „Nevím, jak to bylo dřív, ale teď je crew jenom jako tři písmena, který píšou nějaký lidi. My sice jsme kamarádi, ale uţ to není tak těsný.“12 Takto o dnešní situaci například hovoří praţský writer DIZE.

1.4

Tag a piece Tag je nejzákladnějším a nejjednodušším elementem graffiti. Je to takový

umělecký podpis kaţdého writera, který ho reprezentuje na veřejnosti. Hned jak si writer zvolí svoji přezdívku, píše ji všude. A právě tomu se říka tagování. Tagy jsou jednobarevné a často bývají napsány jedním tahem. Tag sám o sobě plní writerovi reklamní funkci, zviditelňuje ho. Většinová veřejnost nechápe, proč musí být na kaţdém rohu vytagovaná nějaká jména. Členové subkultury ovšem tagy neberou jako pouhý nápis na zdi. Je to pro ně znamení od jejich autora: „Byl jsem tady. Existuji!“ Pokud graffiti neobsahuje název crew nebo jméno autora, je jeho součástí tag, podle kterého je moţno určit, kdo je autorem díla. Na obrázku č.2 je tag TAKIho183.

11 12

RICH in: OVERSTREET, Martina. In Graffiti We Trust. 1.vyd. Praha: Mladá fronta, 2006. S. 26. DIZE in: OVERSTREET, Martina. In Graffiti We Trust. 1.vyd. Praha: Mladá fronta, 2006. S. 221.

12

Obrázek č. 2: Tag TAKIho 183 Zdroj: http://freshlyeducatedmen.wordpress.com/2009/06/19/hip-hop-graffiti-part-1-of-2/

„Tag je nepřetrţité drama pouličních jmen, hříšná posedlost krásou písma. Je součástí kompozice městských ulic, mozaiky jejich emocí. Tag je také touha po dokonalosti, po dokonalém psaní. Tagy mizí a vznikají, jsou přetírány, obnovovány, jsou stále lepší a vypsanější“13 říká BIOR. LOU doplňuje ţe „tag… to je na tom všem ta největší sranda.“14 Pokud

graffiti

hodnotíme

z

uměleckého

hlediska,

tedy

kvalitativního

a estetického, nejvýše stojí piece. Je to plnohodnotné umělecké dílo, v rámci kterého se text stává obrazem.15 Slovo piece by se dalo do češtiny přeloţit jako kus nebo kousek. Ve světe graffiti to znamená jakékoliv barevné graffiti vytvořené na zdech. Důraz je zde kladen hlavně na technickou náročnost a celkový vzhled. V piecu se kromě písmen mohou objevit i nakreslené obrázky, postavičky nebo věci, 3D efekty, stínování či pozadí. „Rád vidím písmena i z jiných úhlů a stran. Myslím, ţe máme pře-2D-ováno“.16 Jeden z nejdůleţitějších writeru dnešní doby SPLASH (nebo také POINT/CAKES, na obrázku č.3) o pieceh říká: „Můj piece, můj den, moje jméno, moje jistota. Pokaţdé jinak, ale vlastně nachlup stejně. Někdy se povede, někdy ne, tak jako ti někdy před nosem ujede kaţdá tramvaj a jindy jezdíš celej den a na kaţdým semaforu svítí zelená. Nevíš proč, ale stejně kaţdý ráno vstaneš a deš.“17

13

BIOR in: OVERSTREET, Martina. In Graffiti We Trust. 1.vyd. Praha: Mladá fronta, 2006. S. 221. LOU in: OVERSTREET, Martina. In Graffiti We Trust. 1.vyd. Praha: Mladá fronta, 2006. S. 221. 15 KLEIN, Radovan. Kultúrná identita príslušníka subkultúry graffiti. Bratislava: Universita Komenského, Pedagogická fakulta, Katedra sociálnej práce, 2005, S. 27.Vedoucí práce: Paedr. Libor Klenovský. 16 PIANO33 in: OVERSTREET, Martina. In Graffiti We Trust. 1.vyd. Praha: Mladá fronta, 2006. S. 82. 17 SPLASH in: OVERSTREET, Martina. In Graffiti We Trust. 1.vyd. Praha: Mladá fronta, 2006. S. 221. 14

13

Obrázek č. 3: CAKESův piece Zdroj: http://ash721.cz/graffiti/homeboys/cakes/

1.5 Bombing, throw up, chrom, panel, whole car, whole train Pod pojmem bombing si můţeme představit větší kusy graffiti situované na velmi dobře viditelná místa. Čím více viditelné místo, tím lépe. Ale vzrůstá tím také míra rizika chycení při malování. Proto se bombing dělá převáţně v nočních hodinách. Do bombingu zahrnujeme throw ups, coţ je velmi rychle nakreslené graffiti (do češtiny by se dalo přeloţit jako „vyvrhnout“) většinou s výplní (fill-in) jen jedné barvy nebo bez výplně. V jejich případě se cení hlavně jednoduchost, rychlost a kontinuita čar. Námětem bývají hlavně jména writers. LAFOR: „Tak samozřejmě klasický bombing sere na všechny pravidla. Nezajímá ho jestli je to most, dům, stará nebo nová omítka, starej nebo novej barák. Jde o to ulici zbombit a kdyţ uděláš drahou omítku, tak jsi šéf.“18 Chromy bývají největší nepohyblivé graffiti. Jeden chrom často tvoří celá crew najednou, tedy více writers, a píší většinou jméno své crew. Čím více takových chromů má crew ve městě, tím více stoupá její kredit. Chromy se dají velmi jednoduše rozeznat. Jako výplň se totiţ pouţívá jenom stříbrná barva. Samotnou kapitolou je „dělání“ vlaků a metra. V subkultuře patří tato disciplína mezi nejvíce ceněné. Kdo chce být slavný, musí „dělat“ vlaky. Na absolutním vrcholu ţebříčku je oneman wholecar nebo-li jeden celý vágon pomalovaný jedním autorem. „Největší hardcore, jednoznačně wholecar. Udělat wholecar není pomalovat celej vagón. Není to ani ţádnej pitomej obrázek na vlaku. Je to tvý jméno přes celej vagón, věc, kterou nemůţeš vzít zpátky. Hardcore.“19 říka POIS. Pokud je pomalovaná pouze část vagónu, 18

LAFOR in: Bbarak [online], 2009, [cit. 28.12.2009]. Dostupné na World Wide Web: . 19 POIS in: OVERSTREET, Martina. In Graffiti We Trust. 1.vyd. Praha: Mladá fronta, 2006. S. 34.

14

říká se tomu panel (namalováno pod okna), top to bottom neboli graffiti i přes okna, end to end (z kraje ke konci vagónu bez oken). Maximálním úspěchem jedné crew je wholetrain nebo-li pomalovaný celý vlak (vlak musí mít minimálně 3 vagóny).20 Na obrázku č. 4 je oneman wholecar new yorského writera SEENa z roku 1986.

Obrázek č. 4: One man whole car od SEENa Zdroj: http://www.seenworld.com/html/main.html

1.6 Legály a graffiti jam Legál je označení, kterým se v subkultuře značí místo, kde se můţe beztrestně malovat. Takovéto zdi dnes můţeme vidět ve všech větších městech. Rozhodnutí, která zeď bude legální a která nikoliv, vydávají magistráty jednotlivých měst. V Praze jsou to například legály Těšnov, Orionka, Jiţní Město, Vltavská nebo Palmovka. Spousta writerů legály odsuzuje. Jsou přesvědčeni, ţe uţ se nejedná o opravdové graffiti, pokud dojde k jeho legalizaci. Jiní, kteří nechtějí mít problémy se zákonem, malují hlavně na legálních plochách. SPLASH mluví o legálech následovně: „Je to moţnost pro ty writery, který nechtěj problémy. V sobotu, v neděli si tam namaluješ ten svůj piece, piješ u toho pivko, zahulíš s kámošema a je to v pohodě. Na druhou stranu jsi jak v kleci. Jdeš tam, OK, udělej si to tady, ale jenom tady a nikde jinde. Jestli chceš chodit po městě a svobodně rozhodovat o tom, jakou zeď pomaluješ, musíš riskovat.“21 Gaffiti jam je organizované setkání writerů na legální zdi nebo na uměle vytvořené zdi speciálně pro určitou akci. Často je součástí letních festivalů jak u nás (Hip Hop Jam, Hip Hop Kemp), tak v Evropě (Splash-Německo). SCUM k tomu říká: „Měl jsem to dost rád (graffiti jamy-pozn. autora), protoţe mi připadalo, ţe někam patřím.“22 SCARF jamy přirovnává k „společné bohosluţbě.“23

20

O metru a vlacích budu podrobněji psát kapitole 3 „Konstrukce identity mladého člověka v graffiti subkultuře“ v podkapitole 3.5 „Cesta na vrchol“. 21 SPLASH in: OVERSTREET, Martina. In Graffiti We Trust. 1.vyd. Praha: Mladá fronta, 2006. S. 221. 22 SCUM in: OVERSTREET, Martina. In Graffiti We Trust. 1.vyd. Praha: Mladá fronta, 2006. S. 49. 23 SCARF in: OVERSTREET, Martina. In Graffiti We Trust. 1.vyd. Praha: Mladá fronta, 2006. S. 48.

15

1.7 Street art Definovat street art a jeho historii lze jen mlhavě. Označuje se tak druh jakéhokoli uměleckého projevu ve veřejném prostoru. Schová se pod něj tradiční graffiti, díla sprejovaná pomocí šablon, sticker atr tedy nálepky, dále plakáty, mozaiky a reliéfy, prostorové instalace, videoprojekce, snad i sociální intervence.24 Mnoho lidí, co dnes dělá street art, kdysi dělala nebo stále dělají graffiti. Ve street artu má autor mnohem větší moţnosti, jak projevit svůj názor, neţ v klasickém graffiti. Mezi takové autory, co se zabývají oběma formami umění, můţeme zařadit POINTa nebo PASTu. Autor, který získal celosvětově nevětší uznání díky svým dílům, si říká BANKSY.25

24

Street Art Praha, Praha: Arbon vitae, 2007. Koncepce knihy: István Léko a Rachard Cortés. S. 2. O BANKSYm více v kapitole 3. „Konstrukce identity mladého člověka v graffiti subkultuře“ v podkapitole 3.6 „Král“. 25

16

2. Vznik a vývoj graffiti V této kapitole se budu zabývat vznikem novodobého graffiti, tedy graffiti ve formě jakou známe dnes. Věnovat se podrobněji celosvětové scéně není pro její rozsáhlost příliš moţné. Bude tedy zkoumána jen v nejdůleţitějších faktech. Podrobněji se budu věnovat vzniku a rozvoji scény u nás. Pochopit historii (hlavně domácí scény) je důleţité pro pochopení dnešní situace. Tato kapitola by měla odpovědět na otázky: „Kdo byl první writer?“ „Jaký byl první kontakt veřejnosti s graffiti?“ „Kdo se poprvé odváţil na metro?“ „Jak se graffiti dostalo na naše území?“ Kdo byl první český writer, kdo byly nejúspěšnější crews naší scény?“ Vysvětlím také problematiku prvních konfliktů naší scény, zmíním její rozmach a popularizaci či o generační obměnu a podobně.

2.1 Vznik a vývoj graffiti v USA V 60. letech minulého století se ve městě Philadelphii začínají objevovat první nápisy CORN BREAD (na obrázku č. 5) a COOL EARL, které zaplavují město. Tagy psaly také pouliční gangy, které si tak značkovaly svá území.26 Do povědomí široké veřejnosti se však graffiti dostalo aţ v jiném americkém městě, New Yorku, a to díky mladému řeckému přistěhovalci Demetriusovi, který se ţivil jako doručovatel poštovních zásilek. Nechal se inspirovat nasprejovaným nápisem JULIO 204, ve kterém číslovka odpovídala číslu ulice, kde se právě nacházel. A tak mladík, přezdívaný TAKI, rozšířil své jméno na TAKI 183, podle ulice, kde bydlel. Kudy chodil, psal tuto svoji novou přezdívku, a tak nevědomky vznikaly první tagy, které se dnes obvykle označují jako začátky graffiti. BIOR o těchto začátcích říká: „V tomto městě se objevil jeden velký, šílený a znuděný mozek. Z toho mozku vyšel podnět do pravé a nebo levé ruky. Pochopte, jeden chlapec napsal svoje jméno na stěnu a to byl začátek. Napsal svoje jméno na studený a špinavý vagón a to byl začátek. Proto je New York navţdy legendou a královstvím“.27

26

KLEIN, Radovan. Kultúrná identita príslušníka subkultúry graffiti. Bratislava: Universita Komenského, Pedagogická fakulta, Katedra sociálnej práce, 2005, S. 19.Vedoucí práce: Paedr. Libor Klenovský. 27 KLEIN, Radovan. Kultúrná identita príslušníka subkultúry graffiti. Bratislava: Universita Komenského, Pedagogická fakulta, Katedra sociálnej práce, 2005, S. 10.Vedoucí práce: Paedr. Libor Klenovský.

17

Obrázek č. 5: Tag CORN BREAD Zdroj: http://youlookhungry.wordpress.com/2009/06/

TAKI 183 nebyl prvním writerem, ale podepisoval se v ulicích s takovou vervou, aţ se sami obyvatelé velkoměsta začali o záhadu zajímat. Vysvětlení přinesly aţ rozhovory, které mladík poskytnul New York Times. Z potomka řeckých přistěhovalců se tím rázem stala ikona. Generace jeho následovníků začaly jednoduchou myšlenku psaní jména opracovávat, rozvíjet a hrotit.28 TAKI 183, dnes padesátiletý majitel autoopravny, v nedávném rozhovoru pro americký tisk řekl: „Kdyţ jsem s tím začal, ani ve snu by mě nenapadlo, kam to povede, co všechno se stane. Myslím na to kaţdé ráno, kdyţ čistím rolety svýho shopu od tagů. Graffiti je báječná věc, pokud jste ten, kdo ho dělá.“29 Autorem úplně prvního piecu byl v roce 1972 SUPER COOL 223, který vyměnil trysku spreje za jinou, pravděpodobně za trysku z čistícího prostředku, která mu umoţnila malovat širší čáry a také tvary rychleji vybarvovat (fill in). V této době vznikají také první crews. Na wholecar se jako první v roce 1973 odváţil Flint 707 a netrvalo dlouho a na světlo světa vyjel první wholetrain, kerý se podařil writerům CAINovi, MAD 103 a FLAME ONE. Psal se rok 1976. Graffiti bylo jiţ od počátku úzce spjato s novým hudebním stylem zvaným HipHop, který vznikl jako odnoţ jamajského reggea. Oba tyto kulturní prostory byly vnímány jako nástroje vzdoru a ventilace frustrací chudinských (převáţně černošských) čtvrtí s většinovou bílou společností. Zatímco mladí běloši se scházeli v disko klubech a jezdili

28 29

OVERSTREET, Martina. In Graffiti We Trust. 1.vyd. Praha: Mladá fronta, 2006. S. 5. OVERSTREET, Martina. In Graffiti We Trust. 1.vyd. Praha: Mladá fronta, 2006. S. 5.

18

v nablýskaných autech, které dostali od rodičů, černošská mládeţ se scházela na ulicích, dělala graffiti a rapovala. Vznikal beatboxing30 a breakdance31. Koncem 70. let bylo graffiti všude. Na kaţdé ulici byly desítky tagů, rozšířily se i do vnitřních ploch metra, téměř kaţdá vlaková souprava byla částečně nebo úplně pomalovaná. Graffiti v New Yorku proţívalo své zlaté časy. Městská depa byla jen velmi sporadicky hlídaná, odstraňování graffiti šlo pomalu a nových writers byla spousta a kaţdý chtěl být viděn… Nic však netrvá věčně. Rychlost šíření graffiti a jeho nezvladatelná povaha však brzy přerostly v celospolečenský problém. Nespokojení občané se začali doţadovat řešení, coţ vyústilo v řadu represivních opatření. Jako jeden z prvních sáhl k nejtvrdším prostředkům starosta New Yorku Ed Koch. Vyčlenil 6,5 milionů dolarů na program boje proti graffiti. Jeho součástí byly „přemlouvající“ plakáty, ale i speciálně vycvičení psi, kteří měli proti writerům zasahovat přímo ve vozových depech. Ve spolupráci s dopravním podnikem byla také nejčastěji atakována depa a odstávky byly obehnány ostnatým drátem. Rovněţ byla zřízena speciální policejní jednotka pro boj s graffiti. Její činnost ale byla poznamenána několika kontroverzními zákroky (jako smrt writera Michaela Stewarta – poznámka autora). Miliony dolarů byly vynaloţeny na vývoj chemikálie, která by dokázala graffiti snadno odstranit. Její efektivita byla sice poměrně vysoká (i kdyţ ne stoprocentní), ale způsobovala zdravotní potíţe zaměstnancům, a dokonce i dětem ze školy umístěné nedaleko velkého mycího zařízení na vagony.32 Následkem všech těchto opatření takřka zmizely graffiti z vnějších částí vlaků. Kdyţ uţ byl nějaký vlak metra pomalován, ihned byl vyčištěn, aby se graffiti nedostalo na oči veřejnosti. Od roku 1995 v New Yorku také platí zákon zakazující prodej sprejů osobám mladším 18-ti let. Město New York a jeho tehdejší starosta Rudolf Giulianni také vypisují odměnu 500 $ pro toho, kdo policii pomůţe při dopadení autorů graffiti. Díky mnoha milionům amerických dolarů vynaloţených na boj proti graffiti se opravdu daří tuto subkulturu omezit, nikoliv však zcela vymítit. Je to však trošku jako boj s větrnými mlýny. Kaţdý den je odstraněno

30

Beatboxing bych definoval jako vydávání nejrůznějších zvuku pouze pomocí lidských úst.Provádí se díky ovládání jazyka, svalů v krku, tváří a kontroly dechu. Dnes je beatbox brán jako element hip hopové muziky, jsou lidé, co se soustředí pouze na tento styl, jsou pořádány soutěţe atd. V České republice je nejznámější skupina BeatburgerBand ve sloţení Jaro Cossiga, Nasty. En.Dru, Johny Týpek a Ivan.Hoe. 31 Wikipedia definuje breakdance jako bezkontaktní, akrobatický druh tance street dance. Vyvinul se afroamerickou mládeţí v jiţním Bronxu v New Yourku v 70. letech. Breakdance. In Wikipedia: otevřená encyklopedie [online]. St. Petersburg (Florida): Wikimedia Foundation, 2001, [cit. 28.12.2009]. Dostupné na z World Wide Web: . 32 OVERSTREET, Martina. Jiná řeč města – Graffiti rulez [online]. 2005 [cit. 28.12.2009]. Dostupné na World Wide Web: <www.desir-cz.org/desir/streetart/clanky/jinarecmesta.html>.

19

mnoho „malůvek“, ale kaţdý den jich také mnoho vzniká a tento nekonečný boj začíná nanovo. Začátkem 80. let mnoho writers vystoupilo z ilegality a začalo spolupracovat s různými galeriemi. Můţeme jmenovat například Jeana Michaela Basquiata, který v ilegalitě působil pod pseudonymem SAMO (SAMe Old shit). Spolupracoval i se známým umělcem Andy Warholem. Většina writers však zůstala u původní nelegální tvorby. Mnoho z těch, co přešli na legální formu, se zanedlouho také navrátilo do pouličního graffiti. Jak říkají samotní writers, graffiti, které je v galeriích, ztrácí původní myšlenku boje proti establišmentu. Writer HAZE to komentoval slovy: „Je velmi vychytralé nazývat graffiti uměním, protoţe graffiti vzniklo mimo systém, kdeţto umění systém má. Kdyţ dáte graffiti do galerie, je to, jako kdyţ dáte zvíře do klece.“33 Rychlému šíření graffiti pomohly i filmy jako Style Wars nebo Wild Style (na obrázku č. 6), kde hráli původní writers z ulice jako LEE, SKEME nebo DONDI, pomohl také komerční úspěch hip-hopu. Graffiti expanduje do celého světa. Nejrychleji se prosazuje v Evropě (Paříţ, Berlín, Londýn…), kde mělo jiţ kolem roku 1980 velkou základnu. Dnes je ale moţné tento nelegální umělecký styl vidět téměř ve všech koutech světa.

Obrázek č. 6: Graffiti k filmu Wild Style Zdroj: http://freshlyeducatedmen.wordpress.com/2009/06/19/hip-hop-graffiti-part-1-of-2/

33

OVERSTREET, Martina. Jiná řeč města – Graffiti rulez [online]. 2005 [cit. 30.12.2009]. Dostupné na World Wide Web: <www.desir-cz.org/desir/streetart/clanky/jinarecmesta.html>.

20

2.2 Formování graffiti scény v ČR Historie graffiti u nás se píše aţ od roku 1987. Tento pozdější vývoj zapříčinil hlavně restrikce komunistického reţimu, díky kterým bylo u nás velmi obtíţné získat informace o tom, co se děje na tzv. Západě. Kromě zkreslených informací o politice, světových událostech nebo sportu zde nebylo informováno ani o vzniku graffiti subkultury. První nápisy vznikaly v Ostravě díky člověku, který vystupoval pod pseudonymem MANIAC. Tento mladý muţ se nesnaţil šířit myšlenku graffiti jako takovou. Jeho nápisy na zdech říkaly například „nechceme holé zdi“ a podobně. O graffiti subkultuře nevěděl. I tak ovšem nevědomky vytvářel první graffiti na našem území. Svými nápisy se dle dostupných pramenů snaţil bojovat proti šedivému a depresivnímu vzhledu města. Po listopadu 1989 se do republiky začaly dostávat dříve zakázaná, cenzurovaná zahraniční média (neoficiálně distribuovaná). A s nimi přišly i časopisy, které psaly mimo jiné i o graffiti. Také privátní cestování na tzv. Západ se stalo jednodušší a finančně dostupnější. V případě graffiti to byly výpravy do Berlína. Důleţitým zdrojem informací se stala také hudební stanice MTV a její pořad Yo!, který divákům ukazoval mimo jiné i subkulturu graffiti. Tehdejší mládeţ, zahlcená snad aţ naivním optimismem a vírou v lepší „svobodné a po všech stránkách pestřejší“ zítřky, se těchto podmětů chytla a začala s graffiti experimentovat. Nutno dodat, ţe v začátcích se novému proudu věnovalo jen velmi málo lidí, kteří se navzájem znali. České graffiti se tedy nerozvíjelo jako masivní protest proti něčemu (jako v USA), ale spíše jako snaha produkovat cokoliv, co je moderní, něco, co se dělá na západě, něco, co je „in“. RAKE o začátcích říká: „Zdrojem informací byly časopisy a televize. Z toho mála jsme pochopili, ţe princip spočívá v šíření svého jména a kdyţ se spojí víc lidí pod jednu značku, má to na ulici větší efekt.“34 SCARF dodává: „Já jsem sice nebyl na tom absolutním startu, my jsme byli ta těsně druhá generace. Bylo tady opravdu tak deset, patnáct lidí. Bylo to relativně krátce po revoluci, takţe bylo všechno otevřený, celková atmosféra byla plná naděje. Praha byla v tý době takřka čistá. Kdykoliv se někdo někde podepsal, věděla o tom během několika dnů nebo dokonce hodin celá tehdejší scéna a pak jsme to třeba dlouho probírali, kdo to můţe bejt apod. Psal se rok 93 a nešlo ještě o graffiti v dnešním slova smyslu. Šlo o malování, né o crime, byl to mír. Nikdo, včetně nás, netušil, o co jde.“35 Za nejdůleţitější místo pro

34

RAKE in: OVERSTREET, Martina. In Graffiti We Trust. 1.vyd. Praha: Mladá fronta, 2006. S. 14. SCARF in: Bbarak [online], 2009, [cit. 5.1.2010]. Dostupné na World Wide . 35

21

Web:

vývoj českého graffiti bývá nejčastěji povaţovaná Praha. Dále bývá zmiňována Ostrava a Brno. Úplně první tagy nebo pieci vznikaly hlavně v Praze, která lákala tehdejší writers ze západu jako město „spreji“ zcela nezasaţené. Praha pro ně byla ideální město. Velká a rozlehlá sídliště, graffiti naprosto nedotčené centrum a hlavně metro. Velmi špatně hlídané metro, do kterého nebylo sloţité se dostat a malovat i několik hodin naprosto nerušeně. Jeden z nejstarších praţským writers SCARF o svém prvním kontaktu s graffiti říká toto: „Jednou jsem takhle jel na zkoušku svý kapely a někde v Malešicích jsem to zahlídl: byl to piece, středně náročnej, středně rychlej, nebo co, tak čtyři, pět barev. Poţdejc jsem se dozvěděl, ţe to dělala nějaká parta z Londýna.“36 O začátcích mluví i RAKE: „Rap a graffiti se pro nás staly symbolem nový generace, společné změny, znamenalo to konec starých šedivých časů. Někde jsme něco namalovali a za pár dní s úţasem zjistili, ţe se někdo přidal. Někdo, koho jsme neznali, byl najednou taky na zdi! Měli jsme z toho obrovskou radost.“37 Brzy po revoluci zakládá MANIAC v Ostravě ZDG, neboli Zero Dimension Gang, píše se rok 1990. Tato crew se nesnaţila zviditelnit jako taková. Snaţili se hlavně barevně oţivit a zkrášlit město. Členy byli MANIAC, KAGORA, GREEN a EROS. V Praze mezitím vznikají také první crews. Graffiti se začalo objevovat hlavně na sídlišti Jiţní Město, na Kampě a dodnes populárním Tešnově38 (na obrázku č. 7 je graffiti tragicky zesnulého DJe ALIho na Těšnově). Mezi prvními byly crews CSB (Color Sifon Bombs, zakladatel RAKE) nebo BC (nebo-li Bungle Clan, členové této crew byli tři studenti výtvarných škol, kteří se malování věnovali v jiné podobě jiţ dříve, byli to LELA, DANDA a SIFON).

36

SCARF in: OVERSTREET, Martina. In Graffiti We Trust. 1.vyd. Praha: Mladá fronta, 2006. S. 22. RAKE IN: OVERSTREET, Martina. In Graffiti We Trust. 1.vyd. Praha: Mladá fronta, 2006. S. 11. 38 Dnes (6.1.2010) je na Těšnově velké graffiti s obrázkem DJ ALIho, kteří zemřel na jaře roku 2009 na leukémii. Writers tak vzdali holt člověku, který patřil do Hip-Hopové kultury. 37

22

Obrázek č. 7: Graffiti s obrázkem DJ ALIho Zdroj: http://halleinprague.wordpress.com/

Na scéně se kolem roku 1992 objevuje POIS, neznámý toy, ze kterého se však stane postupem času jeden z nejuznávanějších writers celé naší historie. Po krátké zkušenosti a zaučení v CSB zakládá svojí crew TCP (The Color Posse, na obrázku č. 8), která ovlivňuje praţskou scénu po dlouhé roky. TCP tvoří POIS, SCARF, DELAROCK a z CSB přicházejí i RAKE a SCUM. CSB po jejich odchodu skomírá, jediná parta v Praze, která byla pro TCP konkurentem, si říkala CSA (Crew of Shock Art, na obrázku č. 9). Tvořili ji RICH, CSAB, SHE, SID, BRONX, NAIL, ZOOM a ELVIS. TCP se zaměřovala hlavně na výtvarný vzhled jejich pieců, zatímco CSA šlo o mnoţství. Bylo jen otázkou času, kdy v Praze vznikne první konflikt. Ten nakonec přišel a vyvrcholil, kdyţ TCP zmlátili jednoho člena CSA. RAKE: „Naším motivem bylo ukázat ve městě, co umíme. Jaký písmena, jaký tvary, jaký charaktery… A jak jsme v tom dobrý. A proti tomu šel přístup (CSA-pozn. autora) zprasit město. Začali jsme se na ně dívat jako na takový mazaly, který vůbec nepřemejšlej, jak ty jejich písmena vypadaj, hlavně, ţe to měli všude. Hele, my jsme chtěli město pokrejt, ale zároveň nám šlo i o to, aby to nějak vypadalo. A jim to bylo spíš jedno.“39 Graffiti se v této době věnovalo kolem 30 lidí, kteří i přes menší konflikty tvořili jednu velkou partu. Na praţské metro si zpočátku troufaly jenom party z ciziny40, první výhradně českými autory udělaný wholecar se podařil SCARFovi a POISovi, kdyţ přes celý vagón napsali TCP ONE.

39

RAKE in: OVERSTREET, Martina. In Graffiti We Trust. 1.vyd. Praha: Mladá fronta, 2006. S. 38. Občas se zahraničníma crews chodili i domácí writers, aby se něco přiučili. Například v roce 1993 tvořil SCARF s berlínskou crew WAF. 40

23

Obrázek č.8: Graffiti crew TCP

Obrázek č. 9: Graffiti crew CSA

Zdroj: http://ash721.cz/graffiti/ostatni/oldschool-1994/

V roce 1994 se v časopise POPLIFE začíná pravidelně objevovat jedna strana s názvem STREET ART, která se zaměřovala hlavně na graffiti. Jiţ před POPLIFEm byly na časopisecké scéně i jiné tituly41, které se věnovaly graffiti, ale aţ díky tomuto časopisu se stovky mladých lidí začaly zajímat, co ţe to graffit je. VLADIMIR518 o POPLIFu: „Všichni writeři, co si ten časopis koupili, udělali jednu věc – vystřihli si příslušnou stránku a zbytek zahodili, protoţe je to nezajímalo. Poplife lezl všem krkem, ale byla to jedna náhodná šance, jak v té době graffiti šířit.“42 Tento časopis byl veřejně distribuován v trafikách. Koupit si ho mohl kdokoliv. Spousty lidí v celé republice se tak dozvídá o něčem, co v Praze a Ostravě uţ nějakou dobu „jede“, všichni si to chtějí vyzkoušet. Česká graffiti scéna se v této době rychle rozrůstala. Nejsilnější crew v Praze byla stále TCP. O své místo na výslunní ale malovaly DSK, PKT nebo TMC. Postupem času, kolem let 1995-6, jako kdyby docházely „oldschoolové“ generaci síly, lidé jako RICH, DANDA nebo SCAB ustupují do ústraní a DSK stoupají vzhůru. Nejvýraznější osoba této crew byl určitě SPLASH. „Jméno DSK budoval hlavně SPLASH, byl to takovej jeho projekt. Hodně se snaţil, všechno bral poctivě, precizně – chtěl dělat graffiti tak, jak se má, vlaky, metra, chromy, zdi…“43 TCP crew končí koncem roku 1994 a na jejich konci je vybudována NNK. Tato crew byla dost radikální, hodně dbala na určitá nepsaná pravidla subkultury. Hlavně se jim nelíbili toys, kteří si mysleli, ţe kdyţ budou dělat graffiti chvíli, automaticky ho i umějí a jsou v něm dobří. POIS: „Jasně, vţdycky jsme chtěli, aby se graffiti rozjelo, aby lidí přibejvalo, ale časem, a právě asi i díky mediím, se z toho stala něco jako móda. Přístup těch novejch lidí byl takovej, ţe se hned automaticky povaţovali za frajery a za tu chvíli, co malovali, stačili udělat hrozně moc nesmyslů a chyb. A v tý době začalo hodně problémů, 41

Maniac v Ostravě vydával Color Attack a praţská TCP Druhou Barvu, obě média však nebyly distribuovány ve velkém a dostávaly se jen k úzkému okruhu lidí ze scény. 42 VLADIMIR518 in: OVERSTREET, Martina. In Graffiti We Trust. 1.vyd. Praha: Mladá fronta, 2006. S. 53. 43 BIOR in: OVERSTREET, Martina. In Graffiti We Trust. 1.vyd. Praha: Mladá fronta, 2006. S. 61.

24

objevilo se násilí. My, co jsme se znali uţ dlouho, jsme se cejtili jako rodina

a tyhle

lidi jsme prostě nechtěli potkávat, ani ve městě naráţet na jejich věci. Takţe jsme je mlátili, okrádali o barvy a tak různě“.44 Šikana se později rozjela v Praze ve velkém, nešlo uţ o to, kdo je lepší writer, ale kdo je fyzicky silnější. NNK si uvědomili, ţe takhle to dál nepůjde a zaslouţili se hodně o ukončení tohoto chování. Praţská scéna se v letech 1996-1998 rozrostla aţ na 200 writers, scházeli se na Muzeu kaţdý pátek večer, občas se jich sešlo i 80 najednou! Nejlepší byla v této době ABX, která vznikla po konci NNK. Na scéně působí desítky crews, za zmínku stojí například BGH (jejím členem byli i dnes úspěšný hip-hopeři LA4 a INDY), NTS, DBR (raper Orion) nebo ZCIFI (zde působil český nejlepší DJ současnosti WICH)… Vzniká specializovaná crew TNT, její členové nebyli writers, ale takzvaní ninjové. Jejich úkolem bylo dostat se do depa podzemky, aby se writers mohli soustředit na malování.45 20.3.1998 vychází první číslo Terorist Magazine. Vydavateli byli kluci z NNK v čele s V518 (WLADIMIR518) a s pomocí dalších lidí ze scény, hlavně DALESe z DSK. Terorist byl aţ neuvěřitelně úspěšný. Největší náklad měl aţ 5000 kusů, z toho šlo 80 % do zahraničí! Amerika, Austrálie, Japonsko, Německo, Holandsko, Švýcarsko… Všichni začínající autoři se z něho učili a snili, ţe jednou se tam objeví i jejich piece. Nastupující generace má jiţ spousty moţností, jak získávat informace o graffiti. Časopisy, televize, široká scéna aktivních writers a dokonce i neoficiální graffiti škola. V praţském squatu Ladronka46 se pod vedením V518 a POISE scházejí praţští writers, aby se zlepšovali v malování. V518: „Ze stejnýho důvodu, po jakej jsem ty kluky dřív mlátil, jsem se teď rozhodl, ţe je budu učit. Přišli nový typy a řekli, ţe píšou tohleto a támhleto a já jsem to v tý době většinou všechno znal, všechny ty toye, protoţe jsem se zároveň věnoval i Terorist Magazinu a prostě jsem vlastně nedělal nic jinýho neţ grafiti. Tu scénu tady jsem znal úplně do mrtě a proto jsem hned mohl říct: „Jasně, tvoje věci znám, potřebuju si ujasnit tohle a tohle, zaměř se na to a to…“ Nikdy jsem nikoho nevyhodil, snaţil jsem se bejt takovej hodnej a trpělivěj i na kluky, u kterých bylo jasný, ţe jsou absolutní kopyta.“47 Nováčci zde hltali nové informace, vznikaly tady i nové crews jako třeba BNR.

44

POIS in: OVERSTREET, Martina. In Graffiti We Trust. 1.vyd. Praha: Mladá fronta, 2006. S. 65. O TNT budu podrobněji psát kapitole 3 „Konstrukce identity mladého člověka v graffiti subkultuře“ v podkapitole 3.5 „Metra a vlaky“. 46 Adresa: Tomanova 1, Praha 6 47 VLADIMIR518 in: OVERSTREET, Martina. In Graffiti We Trust. 1.vyd. Praha: Mladá fronta, 2006. S. 144. 45

25

V roce 2000 uţ byla Praha graffiti silně poznamenaná. Tři writers, kteří patřili v tehdejší době k místní špičce snili o něčem, co zde zatím nikdo nedokázal. Graffiti na vagónech newyorské podzemní dráhy představuje nadčasový sen všech generací. Jeho úspěšné provedení v realitu však závisí na magické konstelaci tolika nevyspitatelných okolností, ţe většina writerů raději uposlechne zdravého rozumu a ponechá jej v kategorii těch neuskutečnitelných. Výzva k přehodnocení přichází v létě roku 2000: SPLASH, ROMEO a KEY to dokázali.48 Jejich pobyt v New Yorku trval celé dva měsíce, za které stihli vyprodukovat celkem 30 panelů, 6 wholecars a 10 zdí.49 Na obrázku č. 10 je CAKES (CAKES=SPLASH=POINT) a ROMEO v roce 2000 v New Yorku.

Obrázek č. 10: CAKES a ROMEO v New Yorku Zdroj: OVERSTREET, Martina. In Graffiti We Trust. 1.vyd. Praha: Mladá fronta, 2006. S.149.

V roce 2001 nastává zlom, začíná platit novela trestního zákona, která graffiti kriminalizuje. Reálná moţnost trestu odnětí svobody je posledním „hřebíčkem do rakve“ většiny „oldschoolové“ generace. Z ní zůstávají aktivní uţ jen SPLASH, V518, POIS, KEY a ASH721. A i ti se věnují zejména legální tvorbě. Ve stejném roce je v Praze uvedena do provozu první legální zeď. Dělat street graffiti (nelegální) je poslední dobou poměrně nebezpečné, a to jednak kvůli moţným trestům a jednak připravenosti policie. Rychlosti sociální kontroly napomáhají nově i komunikační technologie. Dnes uţ má téměř kaţdý člověk mobil, a tak můţe vznikající dílo i s autorem rychle nahlásit. Rozšířené jsou kamery, stejně tak bezpečnostní systémy reagující například na pohyb nebo lidské teplo. Graffiti subkultura byla také důleţitým elementem v rozvoji české hip-hopové scény. Řada dnešních raperů nebo DJs se k tomuto hudebnímu stylu dostala právě přes malování. Můţeme jmenovat V518 (v hip-hopu vystupuje pod jménem Wladimír518), který společně s ORIONem učinkuje v kapele PSH. Také INDY a WICH mají skupinu, často spolupracují s LA4 (LAFOR). Dále existují skupiny WWW či CHAOZZ, jejichţ členové se seznámili právě v graffiti subkultuře.

48 49

OVERSTREET, Martina. In Graffiti We Trust. 1.vyd. Praha: Mladá fronta, 2006. S. 147. OVERSTREET, Martina. In Graffiti We Trust. 1.vyd. Praha: Mladá fronta, 2006. S. 147.

26

A jaká je situace dnes? S postupným uvolňováním vnitřních vazeb na praţské scéně, za jehoţ příčinou je kromě odchodu oldschoolových autorit označován i fenomén techna a asimilace graffiti s hip hopovou kulturou, dochází k zániku letitých tradic a integračních prvků, jakými byly například srazy na Muzeu, Terorist Magazine, či graffiti škola. Příleţitostí k osobnímu kontaktu mezi generacemi ubývá, navzájem se odcizují a po roce 2003 tvoří scénu jen několik separovaných skupinek, jeţ se mezi sebou často ani neznají. Writerům, jimţ se alespoň v úplných začátcích dostalo letmé zkušenosti mezigenerační interakce a striktně dodrţovaných pravidel ,tento nový stav příliš nevyhovuje. Stěţují si na chaoz a úpadek graffiti produkce těch, kteří přišli po nich ale o nové uspořádání, či obnovení jednoty se nesnaţí.50

50

OVERSTREET, Martina. In Graffiti We Trust. 1.vyd. Praha: Mladá fronta, 2006. S. 178.

27

3. Konstrukce identity mladého člověka v graffiti subkultuře V následující kapitole budu problematizovat okamţik vstupu do světa graffiti a samotnou cestou writtera na vrchol pomyslného ţebříčku úspěšnosti v rámci subkultury. Pokusím se najít příčiny, proč je dnešní mládeţ ke graffiti tak přitahována, co ji vede ke vstupu do subkultury a jak vypadají začátky kaţdého writera. Ţivot writera v subkultuře je rozdělen do několika etap. Na počátky, kdy si autor volí svoji přezdívku, přes první pokusy o malování, despekt od zkušenějších writters, hledání svého vlastního stylu, aţ se ti, co u graffiti zůstanou, dostanou do bodu, kdy mají respekt ostatních členů scény. Královskou disciplínou graffiti je malování na metro a vlaky, kterému jsem věnoval celou jednu podkapitolu. V závěru této kapitoly by tedy mělo být zřejmé, proč se někteří lidé pro graffiti nadchnou a jak se při jeho tvorbě cítí.

3.1 První kontakt s graffiti Mladí lidé hledají své místo ve společnosti a protoţe ještě nemají tolik povinností jako příslušníci starších generací a naopak mají více volného času, touţí poznávat nové věci – třeba chozením ven do ulic. Tam potkávají nové lidi, navazují kamarádské vztahy a objevují moţnosti ţivota. Dostat se ke graffiti není na počátku 21. století nijak těţké. Je všude na ulicích, v televizi, v časopisech i v klubech. Většina společnosti si ho uţ příliš nevšímá, ale někoho ty čáry na zdech fascinují a začne se o ně zajímat, obkreslovat je a skicovat51 svoje první návrhy… Postupem času jim přichází na chuť a subkultura graffiti pomalu začne získávat jednoho nováčka navíc. Proč ale zrovna graffiti? Vţdyť respekt ostatních se dá získat i ve sportu, díky studijním úspěchům nebo třeba zpěvem populární hudby. A stejně jako kaţdý mladý sportovec si zvolí svůj sport, protoţe ho baví, zajímá se o něj, dělají ho kamarádi nebo ho viděl v televizi, i kaţdý začínající writer to dělá, proto ţe ho „malování“ baví a vidí v něm moţnost seberealizace. Teenagery na graffiti přitahuje také rozměr svobody. Writer není ničím vázán, můţe si psát, co chce, kam chce a kdy chce. Vyjadřuje volně svůj názor, svoje aktuální psychické rozpoloţení, ukázuje ostatním své výtvarné nadání nebo jenom 51

Malují na papír – poznámka autora

28

ventiluje chuť se podepisovat. Česká veřejnost moc nechápe, ţe pro opravdové writers není hlavním cílem ničit, ale naopak tvořit. Stejně jako v kaţdém jiném oboru i zde musí kaţdý začít od nuly, poctivě trénovat, okoukávat díla starších a zkušenějších. Spousty mladých lidí to ale přestane rychle bavit a nakonec najdou uspokojení v jiné volnočasové aktivitě. Jiní však u graffiti zůstanou. Fascinováni subkulturou „šablon a sprejů“ se snaţí stát její součástí a stejně jako oni tuto subkulturu obohacují o svá díla i ona obohacuje je o ţivotní zkušenosti. KEY: „Graffiti je nekonečná cesta hledání sebe sama a šplhání po ţebříku, dosahování vyšších a vyšších levelů. Někdy člověk spadne o pár příček dolů, ale nakonec to dobře dopadne. Stačí mít otevřený oči, všude jsou signály, který tě vedou."52 Jednou z původních myšlenek celého graffiti je být viděn, šířit svoje jméno a hlavně být lepší neţ ostatní! A přesně asi to chce dokázat kaţdý mladý člověk svému okolí: vyniknout a obhájit svoji výjimečnost. Dá se říci, ţe je poháněn touhou vykřičet, ţe on je ten nejlepší, touhou získat respekt a slávu. Důleţitou roli hraje i ilegalita, moţnost postavit se systému, vystoupit z řady, být jiný neţ ostatní teenageři. Při ilegální graffiti tvorbě musí člověk prokázat kromě výtvarného nadání i odvahu, riskuje zatčení policií, a tím sobě i ostatním okolo sebe dokazuje svoji nebojácnost a statečnost. Graffiti přitahuje hlavně mladé muţe, ţeny jsou spíše výjimkou. Důvodů pro to je celá řada: mladým muţů méně vadí, kdyţ jsou cítit barvami nebo kdyţ si zamaţou oblečení. Dle mého názoru se také lépe vyrovnávají se stresovými situacemi, jako je konflikt s policií. Mnoho mladých lidí začíná experimentovat s graffiti kvůli získaní cti, jenom hrstka z nich však někdy nějaký respekt získá. Mnoho dnešních teenagerů, kterým nebylo ještě ani 15 let, uţ má zkušenosti s graffiti. Zakládají crews a ve škole neustalé skicují svoji novou přezdívku. Ale proč? Co na tom vidí? Co je na tom tak přitahuje? MOSD: „Byl jsem malej parchant tak 12 let… S klukama ve třídě jsme soutěţili, kdo líp obkreslí ty pieci, a od toho se pak přirozeně všechno odvíjelo.“53 Za tak velký zájem můţe graffiti děkovat hlavně mediím jako internet, časopisy a televize. Mládeţ tam vidí díla těch nejlepších z nejlepších a chtějí být rychle jako oni. ACER: „Kdyţ jsem si poprvé koupil POPLIFE a tam viděl graffiti, tak jsem to chtěl taky hned zkusit, navíc mě kreslení bavilo odmalička, logicky mě tedy graffiti hned chytlo.“54

52

KEY in: Bbarak [online], 2009, [cit. 8.1.2010]. Dostupné na World Wide . 53 MOSD in: OVERSTREET, Martina. In Graffiti We Trust. 1.vyd. Praha: Mladá fronta, 2006. S. 54. 54 ACER. Osobní rozhovor. 10.7.2009, Hip Hop Jam Festival, Svojšice u Pardubic.

29

Web:

Pro někoho bylo graffiti jen dalším přirozeným postupem ve vývoji osobnosti, jak o tom mluví například PAUSER: „Dostal jsem se k tomu náhodou kdyţ jsem byl malej, kdyţ mi bylo třeba šest nebo sedum, našel jsem ve sklepě tátovi spreje, uţ ani nevím, co s tím tehdy maloval, no a já to vzal a začal malovat na zdi nějaký obrázky a tím to všechno začalo, postupem času jsem se dostal aţ ke graffiti dnešní podoby. V normálním ţivotě jsem se posunul dál, ţivím se v oblasti designu a grafiky, takţe to malování po zdech mi v tomhle hodně pomohlo.“55 LAFOR: „Dostal jsem se k tomu někdy kolem roku 94. Jezdil jsem kolem barandovskýho mostu, kde byly nějaký graffiti, v té době taky vycházeli v Pop Lifeu stránky s fotografiema věcí ze zahraničí, hlavně ze Států a z Německa. Pak jsem se svým kámošem ze sídliště – Cinkem zaloţil první krů a od té doby uţ to jelo.“56 Snaha seberealizace, hledání svých moţností i honba za úspěchem, to vše mládeţ přitahuje. PAUSER: „Graffiti je, ţe se ráno vzbudíš a myslíš na to, je to ţivotní styl, hip hop, parta, kalby, holky, styl oblíkaní… Prostě včechno!“57 Ty „děti“ si ani neuvědomují, ţe páchají trestnou činnost, neuvědomují si moţné právní následky svých činů ani moţné tresty, které mohou přijít ze strany zákona nebo i jenom ze strany jejich rodičů. Dělají prostě jenom to, co je baví – dělají graffiti. Hledání svých moţností, šíření svého jména, ilegalita, poznávání nových lidí se stejným zájmem. To je přesně to, co hledali a graffiti subkultura jim to nabízí.

3.2 Výběr jména Kdyţ se začínající „writer“ rozhodne stát se aktivním členem této subkultury, první, co musí udělat, je zvolit si přezdívku (nick, pseudonym). Rodná jména se z pochopitelných důvodů nepouţívají. Podepsat se na zeď pod právě vytvořený piece svým občanským jménem by bylo asi stejně hloupé, jako kdyby lupič po krádeţi nechal na místě činu svoji vizitku. Jak si tedy zvolit svůj pseudonym? Zde se invenci meze nekladou. Kaţdý si můţe zvolit své umělecké jméno libovolně. Důleţité je uvědomit si fakt, ţe toto jméno můţe daného writera provázet celou jeho graffiti kariéru a reprezentovat jeho

55

PAUSER.Osobní rozhovor. 10.7.2009, Hip Hop Jam Festival, Svojšice u Pardubic. LAFOR in: Bbarak [online], 2009, [cit. 8.1.2010].Dostupné na World . 57 LAFOR in: Bbarak [online], 2009, [cit. 8.1.2010].Dostupné na World . 56

30

Wide

Web:

Wide

Web:

identitu (prestiţ, umění) v subkultuře. Bude součástí všech jeho výtvorů. Někdo má přezdívek ale i více neţ jednu.58 Jiní mají odlišná jména na legální a ilegální tvorbu. Svoji přezdívku můţe writer kdykoliv změnit, například kdyţ uţ ho psaní stejných písmen stále dokola omrzí a chce zkusit něco nového nebo kvůli investigativní činnosti policie. RICH: „Mě třeba odvezli k nim (na policii - poznámka autora) a tam mi jako hrozili: „Jestli uvidíme ještě jednou někde napsaný to tvoje RICH tak…!“ (smích). Tak jsem začal psát jiný jméno a bylo to.“59 Přezdívky nebývají moc dlouhé, většinou to je 4-6 písmen nebo kombinace písmen a číslic. Většina takto zvolených jmen jsou jen písmenka poskládaná za sebou bez hlubšího významu. Důleţitá je moţnost výtvarné podoby jednotlivých písmen i nápisu jako celku. Svůj význam jméno dostává aţ v průběhu graffiti ţivota. Pseudonym, který není vidět, postrádá smysl. POIS: „Ne ne, ţádnej význam, ţádná hloubka, jenom písmena, nějaký písmena. Význam tomu musím dodat já sám tím, jak to méno budu dělat a prezentovat.“60 Tak například zástupce „oldschoolové“ generace Vladimír Broš, dnes aktivní člen hip-hopové formace PSH, psal několik přezdívek. Všechny jsou spjaty s jeho křestním jménem a číslovkou 518, coţ je číslo domu, ve kterém vyrůstal. Jsou to tyto: Wladimír518, Vladimír518 nebo zkratky W518 a V518. Další dnes aktivní zpěvák LA4 nebo také LAFOR o své přezdívce říká: „Zkoušeli jsme tehdy poskládat nějaký písmena za sebou, v tý době to bylo spíš o tom, vybrat nějaké česky znějící jméno a já jsem si vybal LAFOR páč to jsou dobrý písmena a dobře se to pamatuje.“61 Někteří autoři si vybírají taková jména, jejichţ prostřednictvím o sobě něco sdělují, nebo o kterých si myslí, ţe je charakterizují (například MAGOR, MANIAC, ROMEO nebo 2MAD). Často jsou také voleny agresivně znějící jména, která mají vyznačovat autorovu potenciální dominanci (například TERROR nebo FEAR). Další moţnost je přijetí přezdívky uţ neaktivního writera doplněná a nový prvek, nejčastěji číslici. Výjimkou jsou pak jména jako EL NINO, pravděpodobně podle stejnojmenného klimatického jevu.

58

Někteří writers pouţívají i několik přezdívek najednou viz SPLASH=POINT=CAKES, KOBE57=MONKY MAN57=PROBLEM57 59 RICH in: OVERSTREET, Martina. In Graffiti We Trust. 1.vyd. Praha: Mladá fronta, 2006. S. 39. 60 POIS, Bbarak [online], 2004 [cit. 8.1.2010], Dostupné na World Wide Web <www.bbarak.cz/interviews.php?id=40>. 61 LAFOR. Osobní rozhovor. 10.7.2009, Hip Hop Jam Festival, Svojšice u Pardubic.

31

3.3 Toy Stejně jako v jiných subkulturách i v graffiti existují určitá nepsaná pravidla, která by se měla dodrţovat. V opačném případě můţe přicházet postih. Jedno z těchto pravidel říká, ţe kaţdý newcommer62 je zpočátku povaţován za toye, bezvýznamného začátečníka bez stylu, tedy i respektu ostatních nehodného. Toys často nechápou styly ostatních a mají zkreslené představy o fungování celé subkultury i jednotlivých crews. Kaţdý si tím musel projít, mladý writer sleduje s respektem díla starších a zkušenějších a snaţí se od nich něco pochytit, oni se na něj koukají s despektem. Nutno podotknout, ţe někteří autoři zůstanou po celou dobu své subkulturní existence pouze na úrovni toyů. V dobách, kdy Praze vládli NNK, to bylo ještě o to sloţitější, ţe toyové byli okrádáni o barvy a fyzicky napadáni. Vladimír518 k tomu říká: „Bylo to buď a nebo. Pokud nás někdo přesvědčil o poctivým hledáni kvality, měl pokoj. Problémy měli jenom toyové, u kterých ego přerůstalo jejich reálný moţnosti. Těm jsme dávali najevo, ţe tady nic zadarmo nedostanou. My jsme ţili v neustálý konfrontaci s ostatníma writers, proţívali jsme svoje nejproduktivnější období, kdy kaţdá crew vykazuje všechny znaky ţivelný smečky a jediný, co ji zajímá, je kvalita a progres.“63 Postupem času V518 změnil názor a nováčkům naopak pomáhal a učil je techniky malby v neoficiální graffiti škole na Ladronce.64 Pokud chce writer (nebo celá crew), aby ho ostatní členové subkultury respektovali, musí být jeho jméno na ulicích především vidět. Musí šířit svoje jméno co moţná nejvíce. Důleţitá je nejen kvantita, ale také kvalita, která v začátcích nebývá nějak valná. Proto se mladí writers v začátcích hlavně snaţí tagovat a bombit vše, co jim přijde pod ruku. Cílem je upoutat na sebe pozornost ostatních, oznámit svoji přítomnost. V518: „Kdyţ chceš, aby scéna věděla, ţe tady seš, ţe máš vlastní názor a ţe něco děláš, musíš bejt hodně intenzivní. A tak vţdycky, kdyţ ve městě vznikne nová crew, začne opravdu masivně malovat. Aby zpropagovala svojí značku aby kaţdej poznal, ţe jasně to jsou voni! To po čase opadne a přestaneš řešit ten svůj fame, postavení a respekt na scéně a tvým motivem začne bejt čistá radost z malování, coţ je úplně nejlepší. Ale tou prezentací si projde kaţdej.“65 TEVE o toys: „Ty nejmladší, to jsou lidi ve věku puberty, jo. Vůbec nemá cenu se s nima bavit. Oni třeba dělaj hodně, ale ty jejich tvary jsou úplně ţalostný. 62

nováček VLADIMIR51 in: OVERSTREET, Martina. In Graffiti We Trust. 1.vyd. Praha: Mladá fronta, 2006. S. 67. 64 Více v kapitole 2. „Vznik graffiti“ podkapitola 2.2 „Formování graffiti scény u nás.“ 65 VLADIMIR518 in: OVERSTREET, Martina. In Graffiti We Trust. 1.vyd. Praha: Mladá fronta, 2006. S. 69. 63

32

Přitom se plácaj po zádech a říkaj, jak jsou dobrý, protoţe to maj všude. Vůbec nepřemejšlej.“66 Postupem času se zlepšuje vizuální stránka tagů i pieců. Neţ se writerovi tzv. vypíše ruka, trvá to i několik let. V podstatě celý ţivot se kaţdý snaţí zlepšovat a učit se novým technikám. Kdyţ uţ writer má nějaký styl, tagováním a bombingem se moc nezabývá a snaţí se klást důraz na kvalitu a nikoliv kvantitu.

3.4 Cesta na vrchol Pomyslná cesta na vrchol kaţdého writera je dlouhá a náročná. Vyţaduje mnoho mentálních a fyzických sil a v neposlední řadě také finančních prostředků. Stovky nepovedených náčrtů v sešitech, desítky zkaţených tagů a nepovedených pieců. Ti, co mají talent a výdrţ, se jednoho dne moţná dostanou na vrchol. Na vrcholu graffiti subkultury je metro a vlaky. Praţské metro denně přepraví přibliţně 500.000 aţ 600.000 cestujících, kteří mohou vzniklé graffiti vidět67. Takzvané pohyblivé graffiti prokáţe autorovi největší moţnou sluţbu. Šíří jeho jméno po celé trase své cesty, neţ je odstraněno. V dnešní době si na praţské metro jiţ skoro nikdo netroufá. Bezpečnostní systémy spolu s nonstop security sluţbou se překonávají jen velmi těţko. A i kdyţ writer překoná všechny moţné překáţky a dokáţe metro posprejovat, aniţ by byl chycen, jeho dílo je velmi rychle odstraněno, většinou daná souprava ani nevyjede na trať. Ale to trochu předbíhám, vraťme se k začátkům. Pohled na barvami vybuchující soupravu řítící se do stanice vyvolává vteřinový zmatek. Oči cestujících, dosud lhostejně klouzající po důvěrně známém prostředí, překvapivě zamrkají, nit banálních myšlenek je na okamţik přetrţena. Vědomí, spokojeně předoucí v poloze Kaţdodenní všednost, urychleně přepíná na Pozor, změna! A vzápětí na Planý poplach, neboť nápisy sice působí agresivně, ale ve skutečnosti nikoho neohroţují. Vyrovnání s mentální zátěţí a trošku vyplaveného adrenalinu se nemůţe obejít bez všeobecně sdíleného pocitu rozhořčení.68 První nápisy na praţském metru vznikaly jiţ koncem roku 1991, jednalo se však o díla, vytvořená pouze různými druhy fix, nikoliv spreji. Byly proto lehce a rychle

66

TEVE in: OVERSTREET, Martina. In Graffiti We Trust. 1.vyd. Praha: Mladá fronta, 2006. S. 168. Dopravní podnik hlavního města Prahy [online], 2008 [cit. 1.4.2010], Dostupné na World Wide Web . 68 OVERSTREET, Martina. In Graffiti We Trust. 1.vyd. Praha: Mladá fronta, 2006. S. 34. 67

33

odstranitelné.69 V roce 1993 se objevují první pieci, na praţské metro však zatím malovaly jen crews z ciziny, jako například CAF. Praţské scéně tehdy vládly dvě crew, TCP a CSA. Byla to jenom otázka času, které se to povede dřív. Leader CSA RICH, který na metro jiţ maloval v Berlíně, snil o tom, ţe bude první. RICH: „Ále…, no jo. Tak já jsem vo tom snil, snil jsem vo celý soupravě, chtěl jsem rovnou whole train, rozumíš. Strašně jsem si přál zasáhnout do těch voken, počmárat je, představoval jsem si, jak jedu sprejem po povrchu těch vagónů.“70 RICH však nakonec nebyl první. SCARF a POIS z TCP byli rychlejší. SCARF: „Měli jsme to tam vytipovaný, věděli jsme, ţe tam uţ před náma byly ty všelijaký party z ciziny. Vlak stál zcela nehlídaně na odstavce, nikde nikdo… Celá akce trvala asi dvě hodiny.71 Nápis TCP ONE přes celý jeden vagón včetně oken přinesl oběma jeho autorům touţený respekt (Na obrázku č. 11 jiţ zmiňovaný první český wholecar od TCP).

Obrázek č.11:Whole car od TCP crew

Zdroj: OVERSTREET, Martina. In Graffiti We Trust. 1.vyd. Praha: Mladá fronta, 2006. S.34. Praţský dopravní podnik si tehdy nevěděl rady. V letech 1994-1996 byla míra zabezpečení dep malá. MOKRÁŠ: „V roce 95 bylo metro stejný jako legál. Nikdo tam nebyl, ţádnej vrátnej, ţádná ochranka, nic. Z šedesáti souprav na béčku jich jezdilo 59 pomalovanejch. Na Zličín jsme jeli taxíkem, vystoupili jsme a vlezli dovnitř normálně dveřma, všechno v klidu. Kdyţ někdo uprostřed malování dostal hlad, tak se vodjel najíst a pak se vrátil, aby to dodělal.“72 Postupem času začíná Dopravní podnik hlavního města lépe zabezpečovat depa a jiné odstavné plochy, kde metro stojí. Crews se dostávaly do častějšího konfliktu s ochrankou, potaţmo s nepřekonatelnýmy překáţkami. Proto vznikla skupina TNT, nebo-li The Nobel Terrorist, která měla tři členy, OAKa, ADISe a WISHe. 69

Graffiti v praţském metru. In Wikipedia: otevřená encyklopedie [online]. St. Petersburg (Florida) : Wikimedia Foundation, 2001, [cit. 16.1.2010]. Dostupné na z World Wide Web: . 70 RICH in: OVERSTREET, Martina. In Graffiti We Trust. 1.vyd. Praha: Mladá fronta, 2006. S. 36. 71 CSARF in: OVERSTREET, Martina. In Graffiti We Trust. 1.vyd. Praha: Mladá fronta, 2006. S. 35. 72 MOKRÁŠ in: OVERSTREET, Martina. In Graffiti We Trust. 1.vyd. Praha: Mladá fronta, 2006. S. 84.

34

Této crews se v subkultuře neřeklo jinak neţ ninjas. Samotná TNT graffiti nikdy netvořila, jejich úkolem a zároveň i zálibou bylo pronikání do podzemí. Starali se o bezpečný průchod aţ k samotným vlakům, kde tvořili jakousi stráţ. Nesčetně krát se ninjas dostali do střetu s ochrankou, k samotným fyzickým atakům však většinou nedošlo. Ninjas vzbuzovali respekt a strach. Do jejich výbavy patřily krumpáče a páčidla, byli oblečení do bomberů, vysokých bot a kukel s tyčí vţdy připravenou v ruce. WISH: „V jednom tejdnu se to (malování - poznámka autora) šlo i třikrát. Postupně volali lidi z DSK, ABX a tak dále. Bavilo mě to, vţdycky jsem se těšil, co nás zase čeká za překvapení.“73 Postupem času se však stala Depa dopravního podniku hlavního města téměř nedobytným místem. V dnešní době je graffiti na vnější části metra spíše výjimkou. Přestoţe barvy z vagónu metra jiţ téměř vymizely, prostory metra pozornosti sprejerů neunikají. Pronikají tam, kde budou jejich výtvory vidět z projíţdějících souprav, v široké míře pouţívají tlustých fixů k „tagování“ po interiérech vlaků, plus ryjí do skla diamanty svoje nesrozumitelné tagy. Fenomén graffiti v metru ţije dál, jenom se přizpůsobil době a situaci.74 A kolik metrů čtverečních dokázala graffiti subkultura ročně „vyprodukovat“ na praţském metru v dobách největšího boomu? V roce 1995 to bylo 4496 m2, o rok později uţ 6427 m2, v následujícím roce toto číslo stouplo na 7798 m2. Největší nárůst nastal v roce 1998, kdy celková poškozená plocha měla 22474 m2, a toto číslo stoupalo i následující roky a to na 26204 m2 v roce 1999 a 38151 m2 v roce 2000.75 Martina Overstreet popsala ve své knize „IN GRAFFITI WE TRUST“ malování metra jako největší slast, splnění snu, pocta absolutní přítomnosti. Všechno je tak jiné – magie noci, zvuky, vůně, mrazení v zádech, soustředění, pár rychlých tahů – tvar, tvar, tvar! Energie, opojení mocí, cesta zpět, spící město, v němţ ještě nikdo netuší, ţe…“76

3.5 Mít styl KOBE: „Styl? To je taková věc, kterou všichni hledaj, ale jen málokdo ho najde.“77

73

WISH in: OVERSTREET, Martina. In Graffiti We Trust. 1.vyd. Praha: Mladá fronta, 2006. S. 86. ŠTORKÁN, Vojtěch. Graffiti a metro – tady to vzniklo[online]. 2005 [cit. 18.1.2010]. Dostupné na World Wide Web: . 75 KAŠE, Jaroslav. Ekologie a péče o ţivotní prostředí v praţském metru [online]. 2001 [cit. 18.1.2010]. Dostupné na World Wide Web: < www.metroweb.cz/metro/TECH/EKOLOGIE.HTM>. 76 OVERSTREET, Martina. In Graffiti We Trust. 1.vyd. Praha: Mladá fronta, 2006. S. 34. 77 KOBE. Osobní rozhovor. 10.7.2009, Hip Hop Jam Festival, Svojšice u Pardubic. 74

35

Malby, které označujeme jako graffiti, vţdy vychází z písmen writerovy přezdívky (jeho tagu), která se nemění. To, co se mění, je způsob, jak jsou ztvárněné. Podstatná část toho, co writereři na graffiti hodnotí z estetického hlediska, označují slovem styl. Trvá do dost dlouho, neţ se v člověku vyvine smysl pro vnímání stylu. Vyţaduje to poznání historie, pochopení vizuálního kódování, které je v subkultuře zaţité a schopnost vnímat abstraktní kaligrafické manipulace s tvarem písmene.78 Kaţdý writer o sobě můţe říci, ţe má styl, a kaţdý by to také chtěl říct. O tom, kdo ho má a kdo nikoliv, však nerozhoduje on sám, ale ostatní členové subkultury, kteří jeho díla buď odsoudí, nebo si díky nim vypracuje touţený respekt. Neţ writer tolik vytouţený styl získá, čeká ho dlouhá cesta poctivého tréninku, neustálého malování, zkoušení a spousta neúspěchů. A co vlastně o onom stylu rozhoduje? Nejvíce určitě celkový vzhled daného díla a originalita designu. Dále pak plynulá návaznost písmen a ostrost obtahových linek. Důleţité je i zvolení takových barev, jenţ se k sobě navzájem hodí a jejich jasnost. Uţití detailů a charakterů (kresby) je aţ druhořadé, zpravidla nepodstatné. V graffiti subkultuře platí, ţe ti nejlepší writers s nejvytříbenějším stylem se schází na graffiti jamech nebo na legálních zdech, kde se nejvíce hodnotí celkový vzhled díla neboli jeho kvalita. Nerozhodují zde faktory jako jeho umístění (mít graffiti na soupravě metra je jinak mnohem cennější, neţ mít stejné například na zdi), či podstoupené riziko při jeho tvorbě. Zde rozhoduje jen styl a nadání. Vznikají zde také nejsloţitější formy graffiti pieces. To je důvod, proč na těchto jamech většinou malují jen lidé s několikaletou praxí, jejichţ jména v subkultuře uţ něco znamenají. Například na graffiti jamu, který se uskutečnil v rámci hip-hopového festival Hip Hop Jam 2009 ve Svojšicích u Pardubic, bychom ţádného toye nenašli. Jsou tu jen jména – legendy, které zaručují styl: CAKES/SPLASH/POINT, PASTA, PAUSER, ACER, KOBE, FURIO, AMIGO… Kolem let 1995-1996 proběhl v Praze experiment (pod vedením NNK) o vytvoření jednotného stylu celé crew a později celého města, tzv. praţský styl. Bylo zde vyvíjeno úsilí o sjednocení stylu celé scény, který by byl pro ni charakteristický, díky kterému by se odlišovala od ostatních scén. BLOET: „Snaţili jsme se vytvořit autorskej praţskej styl, coţ se nakonec podařilo, i kdyţ zas tak úplně do toho, do čeho to mělo vyústit, jsme to nerozvinuli… Kaţdá takováhle myšlenka nebo koncept…, nebo spíš revoluční stanovisko…, má totiţ hrozně krátkou ţivotnost… Naším cílem nebylo vytváření nějakého diktátorského pole, ale budování kultu praţskýho graffiti. Chtěli jsme styl a toho, kdo byl 78

KLEIN, Radovan, Kultúrná identita príslušníka subkultúry graffiti. Bratislava: Universita Komenského, Pedagogická fakulta, Katedra sociálnej práce, 2005, S. 34.Vedoucí práce: Paedr. Libor Klenovský.

36

v našich očích kontraproduktivní, jsme nerespektovali.“79 Po nějakou dobu se tato myšlenka v Praze rozvíjela, definitivně zanikla však přibliţně po dvou letech od svého zrození. KEY o této myšlence ríká: „Já jsem měl v graffiti vţdycky pocit naprostý volnosti ve vyjádření. Moc neuznávám to, ţe by se měl razit jeden styl toho města, nebo tak… Vlastně vůbec nechápu jak k tomu dojde.“80 V518 o stylu: „Já uţ dávno neřeším kdo je stylovej a kdo ne. Uţ mě zajímá jenom jestli to ten člověk dělá s nějakým výtvarným vkladem a svobodně.“81 Na naší scéně získali uznání díky svému specifickému stylu hlavně tito autoři graffiti: POINT, VLADIMÍR518, ASH721, SCARF, BIOR, POIS, RAKE, PASTA, ROMEO, KEY nebo BLOET. Kdo z nich však je, nebo byl král?!

3.6 Král Označení „král“ znamená dosaţení absolutního vrcholu v graffiti subkultuře. Je to nejvyšší moţný stupeň ocenění mezi writers. Král je nejlepším writerem ve městě. Svoji pozici si musí vybudovat a obhájit ve všech graffiti disciplínách, tj. tag, piece, throw-up, chrom, legál, ulice a dopravní prostředky. King je silný a nadaný writer, maluje celou svojí bytostí, většinou se drţí jednoho hlavního jména. Svým příkladem strhává ostatní a posléze se stává mýtem, legendou. Realizuje sny ostatních, posunuje hranice všednosti na práh absolutna. Král mluví, ale sám není nic, nemá pocit důleţitosti – za důleţité povaţuje pouze to, co skrze něj promlouvá, co mu dává sílu malovat, co formuje jeho věci. Král má být asi jako příboj, jako bouře, jako nádherný horký den, nespoutaná příroda. Samozřejmě nevím, kdo je král. Moţná by měl být zosobněním toho, co někde hluboko v srdci nosí ostatní, čeho se dotýkají, kdyţ tvoří graffiti.82 Za prvního a asi také posledního krále na naší scéně mnoho lidí, včetně například velmi uznávaného writera VLADIMIRA518, povaţovala kolem let 1992-1995 POISe. Někteří ho za něj mají dodnes, i kdyţ on sám se za něj nikdy nepovaţoval. POIS byl autor prvního wholecaru u nás, člen CSB, ABX, NUT nebo dnes jiţ legendárních praţských 79

BLOET in: OVERSTREET, Martina. In Graffiti We Trust. 1.vyd. Praha: Mladá fronta, 2006. S. 70. KEY in: OVERSTREET, Martina. In Graffiti We Trust. 1.vyd. Praha: Mladá fronta, 2006. S. 70. 81 VLADIMIR518 in: OVERSTREET, Martina. In Graffiti We Trust. 1.vyd. Praha: Mladá fronta, 2006. S. 83. 82 OVERSTREET, Martina. In Graffiti We Trust. 1.vyd. Praha: Mladá fronta, 2006. S. 105. 80

37

formací TCP a NNK a je nejdéle působící aktivní writer v Čechách. Maluje uţ od roku 1991. Ze své cesty do San Francisca (USA) si přivezl i členství z místní CW crew. Naší scénu obohatil i tím, ţe v roce 1994 dostal do praţské scény tehdy zde málo dostupné speciální trysky na outline. Byl také jedním z těch, kteří pomohli Martině Overstreet vydat první českou knihu o graffiti „IN GRAFFITI WE TRUST“ z roku 2006. A jak to všechno vidí sám POIS: „Král je dost silný slovo. Není nutný mít krále za kaţdou cenu. Pokud na to nikdo z nás nemá, nemůţeme mít krále. A já tady ţádnýho nevidím.“83 Druhým člověkem, o kterém můţeme bezpečně říci, ţe se opravdu dlouho pohyboval na vrcholu byl SCARF, jehoţ také mnoho členů subkultury povaţovalo za krále. On sám se za něj nikdy moc nepovaţoval. SCARF: „Tak rozhodně jsem o tom takhle nikdy moc nepřemýšlel a dlouho jsem to ani nevnímal. Aţ později, kdyţ jsem se třeba bavil s někým, koho jsem neznal, tak jsem pozoroval, ţe on mě zná a ţe se ke mně chová nepřirozeně. Člověk si toho samozřejmě nemůţe nevšimnout. Já jsem o tom v té době ale vůbec nepřemýšlel, soustředil jsem se jenom na malování. Jestli mě někdo povaţoval za tzv. „krále“, byl to jeho názor.“84 A kdo je celosvětovým graffiti králem? Na tuto otázku neexistuje odpověď. Na Zemi jsou tisíce scén a miliony writers. Nedá se tedy říci, kdo je absolutně nejlepší ze všech, můţeme ale jmenovat několik autorů, kteří dosáhli, dle mého názoru ve světě největšího obdivu, věhlasného obdivu a celosvětového uznání. Jsou to: SEEN, BLADE 1, CO-CO 144, PHASE 2, COPE 2, EWOK nebo T-KID. Pokud bychom se však bavili o street atru jako celku, za jednoznačného a celosvětového krále současnosti můţeme označit umělce s pseudonymem BANKSY. Tento Brit, jehoţ totoţnost není známá, působil aţ do roku 2000 jako aktivní umělec i v oblasti graffiti. Potom se však začal specializovat jen na street art. Narodil se kolem roku 1974 v Bristolu a na scéně působí přibliţně od roku 1992. Tento vyučený řezník vytváří svá díla často ve formě satiry na témata jako politika, válka nebo kultura. Za jeho nejlepší a nejznámější počiny můţeme jmenovat například obraz Noční Jeřábi od Edwarda Hoppera (na obrázku č.12). Domaloval na něj přímo při vernisáţi anglické hooligans oblečené ve spodním prádle s vlajkou Velké Británie. Nebo doplnil obraz Lekníny od 83

POIS in: OVERSTREET, Martina. In Graffiti We Trust. 1.vyd. Praha: Mladá fronta, 2006. S. 221. SCARF in: Bbarak [online], 2009, [cit. 18.1.2010]. Dostupné na World Wide . 84

38

Web:

Clauda Moneta o nákupní košík s odpadky, opět při jeho vystavování na vernisáţi. V roce 2004 vyrobil a dostal do oběhu bankovky v hodnotě 10 liber, na kterých byla místo portrétu Královny zobrazena princezna Diana. Banksyho díla se na aukcích prodávají za statisíce liber, sám umělec z vydraţených peněz však nic nemá a dál ţije v utajení.

Obrázek č.12: Noční Jeřábi a BANKSYho hooligan Zdroj:http://skruyou.blogspot.com/2008/12/what-is-art-edward-hopper-vs-banksy.html

3.7 Graffiti jako životní styl Většinová společnost si pod pojmem graffiti představuje zejména rebelující volnočasovou aktivitu dnešní mládeţe. Členové samotné subkultury tento názor však, dle mého úsudku, nesdílí. Pro writers je to celý životní styl85. Většina z nich sice v ţivotě dělá i jiné věci, stejné jako majoritní společnost, graffiti ale pro ně zůstává náplní jejich ţivotů. Writers si tak vytváří dvě identity, dvě sociální role, které se navzájem od sebe hodně liší.

85

Ţivotní styl: Ţivotní způsob můţeme stručně charakterizovat jako systém významných činností a vztahů, ţivotních projevů a zvyklostí typických, charakteristických pro určitý subjekt (jedince či skupinu, event. i společenství či společnost [5] coby konkrétní nositele ţivotního způsobu).V návaznosti na toto pojetí obecné kategorie ţivotního způsobu pak lze dále hovořit o konkrétnější kategorii ţivotního stylu, a to na úrovni jednotlivce a na úrovni skupiny. Ţivotním stylem individua je moţné rozumět ve značné míře konzistentní ţivotní způsob jednotlivce, jehoţ jednotlivé části si vzájemně odpovídají, jsou ve vzájemném souladu, vycházejí z jednotného základu, mají společné jádro, resp. určitou jednotící linii, tj. jednotný „styl“, který se jako červená linie prolíná všemi podstatnými činnostmi, vztahy, zvyklostmi apod. nositele daného ţivotního stylu. Ţivotní styl skupiny pak představuje do určité míry vyabstrahované, typické společné rysy ţivotního způsobu, resp. jeho hlavních, určujících momentů, které jsou příznačné pro převáţnou většinu členů nějaké skupiny (častěji jde o větší či menší skupiny, jejichţ členové se vzájemně všichni neznají, ale obecně vzato mají společné něco, co je důleţité pro vytváření ţivotního způsobu/stylu [6] – např. profesní skupiny či obecněji skupiny vytvářející se v souvislosti s povoláním a přípravou na něj: ţivotní styl lékařů, profesionálních sportovců, vysokoškolských studentů apod.), PhDr. Jana Dufková, CSc. Ţivotní styl/způsob a jeho variantnost. [online], 2006, [cit. 20.3.2010]. Dostupné na World Wide Web: .

39

Ta první bývá ta oficiální a většinová, člověk, co neporušuje zákony, například student nebo zaměstnanec. Druhá, alternativní identita, je v rámci subkultury, řekněme ilegální. LAFOR: „Je to ţivotní styl určitě, není to jenom to malování, jak si veřejnost myslí, okolo je spousty věcí, které s tím více či méně souvisí.“86 KEY doplňuje: „Obecně si myslím, ţe graffiti je cesta, kterou se můţe člověk inspirovat ještě dlouhou dobu po tom, co z ní sejde a nastoupí jinou.“87 VLADIMIR518, kolem let 1998-2000, věnoval graffiti 100 % svého času, znal celou praţskou scénu, byl aktivní writer, stál za zrodem časopisu o graffiti TERRORIST MAGAZINE a pomáhal začínajícím toys ve své graffiti škole na Ladronce, kde za dva roky fungování vyučil asi pět desítek lidí. Jan Kaláb88, bývalý student Akademie výtvarného umění v Praze, alias POINT/SPLASH/CAKES se v dnešní době malováním legálního graffiti ţiví. Zkrášluje na zakázku skoro cokoliv. Samozřejmě za finanční honorář. Můţeme vybrat například okolí stanice metra Vltavská (na obrázku č. 13), Snow Park Ski areálu v Rejdicích, pro firmu NIKE posprejoval jejich reklamní vozidlo Hummer (na obrázku č. 14), fasádu divadla Ponec v Karlíně, bowling club STEP nebo vrata jedné soukromé garáţe na Proseku (její majitelé se obávali, ţe se na ní brzy objeví tagy). Je toho opravdu mnoho.89 Olomoucký writer ACER, jinak vyučený zedník, také mluví o graffiti jako o moţnosti si finančně polepšit: „Často mě někam zvou, ať jim namaluju tohle tam a tohle zase támhle, občas taky dělám designy triček nebo oblečení, takţe si občas i něco takhle přivydělám.“90 Ke graffiti patří i mnoho dalších věcí, díky kterým ho můţeme povaţovat za ţivotní styl. Oblečení, většinou volné aţ padající jeansy s rozkrokem u kolen drţící na postavě jen díky pásku, volná trička s límečkem i bez něj, hodinky s velkým ciferníkem, kšiltofky,

86

LAFOR. Osobní rozhovor. 10.7.2009, Hip Hop Jam Festival, Svojšice u Pardubic. KEY in: Bbarak [online], 2009, [cit. 20.1.2010]. Dostupné na World Wide Web: . 88 Splash, Point, Cakes. Vnímavější uţ vědí. Oficiálně sice vystavuje od roku 2001, ve světě vizuální kultury je však činný od svých patnácti let (tj. od roku 1993), kdy propadl půvabům graffiti. Na rozdíl od mnoha svých „kolegů“ svět graffiti, potaţmo street artu, s přestupem mezi adolescenty neopouští, naopak. Tag jako jeden z prvních povyšuje do šlechtického stavu trojrozměrného objektu a s urputností sobě vlastní pokračuje v tvorbě pieců, jejichţ forma se stává stále abstraktnější. Ačkoli rozmanitý, přesto rozpoznatelný rukopis stále se vyvíjejícího autora lze zaznamenat po celé Evropě, v USA, Brazílii i v Asii. Komplikované a důmyslné objekty instalované ve veřejném prostoru, nápadité obrovské piecy i menší „poznávací znamení“ (dráčci, barevné dlaţební kostky, apod.) řadí Kalába mezi nejzajímavější a nejodváţnější umělce současnosti.Trafačka [online], [cit. 20.1.2010]. Dostupné na World Wide Web: <www.trafacka.net/cs/o-nas/jan-kalab/>. 89 KALÁB, Jan. [online], [cit. 21.1.2010]. Dostupné na Word Wide Web: <www.onepoint.cz>. 90 ACER. Osobní rozhovor. 10.7.2009, Hip Hop Jam Festival, Svojšice u Pardubic. 87

40

mikiny s kapucí nebo obrovské zimní bundy s ohonem za krkem. Večírky v klubech91, hiphopové koncerty lidí, kteří více či méně dříve malovali a dnes dělají muziku. Časopisy, video klipy, internetová fóra, samozřejmě i samotný styl mluvy…! Toto vše dělají z graffiti životní styl. Především se ale jedná o zábavu.

Obrázek č. 13: Stanice pražského metra Vltavská od POINTa Zdroj: www.onepoint.cz

Obrázek č. 14: Reklamní vozidlo firmy Nike od POINTa Zdroj: www.onepoint.cz

91

18.12.2009 proběhl v praţském klubu Roxy po několikaleté pauze další večírek z řady KICK THE SHIT tentokrát s obměněným názvem KICK THE SHIT BITCH, zaměřený na graffiti subkulturu. Promítalo se nové graffiti video a bylo tam vidět spousty aktivních nebo jiţ neaktivních writers.

41

4. Obraz graffiti v očích české veřejnosti Je graffiti umění nebo jen prostý vandalismus? Jaký názor má na tuto otázku veřejnost i samotná subkultura? Pomohlo by k pochopení graffiti jeho větší popularizace? Snaţí se o to vůbec česká scéna? A dá se graffiti předcházet a „bojovat“ s ním? Na tyto a jiné otázky se pokusím nalézt odpověď právě v této kapitole.

4.1 Umění nebo vandalismus? Graffiti, novodobé umění, které vzniká na ulicích pod rukama mladých lidí, vyjadřuje pohled svých autorů na svět a ukazuje jejich výtvarné nadání. Je to také moţnost komunikace v rámci subkultury. Stejně jako ostatní výtvarná umění i graffiti má různé techniky tvorby i různá místa vzniku. Nevystavuje se však v galeriích, nýbrţ přímo na místě svého vzniku, tedy na ulici. Není ničím omezeno a vzniká všude. Jeho autoři ho povaţují za ţivotní styl a dělají pro jeho slávu maximum. Část subkultury nepovaţuje grafiti za umění, ale zdůrazňuje, ţe jde především o zábavu, radost z malování a hledání svých moţností. Většina však přiznává, ţe graffiti je svým způsobem umění. Asi tak nějak by graffiti definovala samotná subkultura. U nás jde však jen o několik stovek, moţná tisícovek lidí, většinou aktivních či pasivních writers a lidí, kteří se pohybují v kulturních oblastech s graffiti spojených (například svět hip-hopu)92. Majoritní společnost mívá názor diametrálně odlišný. Většina obyvatel naší republiky nepovaţuje graffiti za umění nebo zábavu. Definuje ho slovy jako vandalismus, nešvar dnešní doby, teror slušných obyvatel, drancování města a jiné. Lze tedy graffiti povaţovat za svérázné umění? Jaký na to mají názor samotní writers? EL´NINO: „Nejsem umělec, jsem writer. Dělám škodu a poškozuji majetek. Nečekám za to vděk. Miluju tagy! Více neţ barevný věci.“93 WLADIMIR 518: „Já se na to dívám tak, ţe se jenom míjíme ve výkladu slovo umění. Neţ se ţačnou říkat takový věci a slova, tak si lidi musej vyjasnit ty pojmy… Čili POIS z mýho pohledu říká, ţe galerijní umění ho nezajímá, protoţe je člověk z ulice a dělá 92

Pokud bychom mluvili o hip-hopové subkultuře, jde o tisíce aţ deseti tisíce mladých lidí, ti se však nedají zařadit přímo do graffiti subkultury, mluvíme o nich jen jako o sympatizantech tohoto umění. 93 ZACPALOVÁ, Petra. Graffiti a street art v Brně. Brno: Masarykova universita, Filosofická fakulta, Seminář dějin umění, 2007, strana 35. Vedoucí práce PhDr. Alena Pomajzlová.

42

to úplně jinak a v tom graffiti fungujou jiný principy, neţ vidí v galeriích, ale pro mě je umění mnohem širší pojem. Graffiti je nepochybně umění. To je nezpochybnitelný a je blbost o tom vůbec nějak polemizovat, ale na druhou stranu, kdyby jsme si vyjasnil ten pojem, tak se dostaneme někam dál, začneme říkat, je to umění který nemá třeba moc intelektuální ambice, je to spíš energie, taková ta pouliční záleţitost.“94 Co je to vlastně umění? Otevřená Internetová encyklopedie Wikipedia definuje výtvarné umění následovně: Výtvarné umění je umění vizuální. Můţeme jej dělit na zobrazovací umění, neboli mimetické umění, abstraktní umění, lidové umění atd. Hlavními obory výtvarného umění je malířství, sochařství, architektura, fotografie atd. V současném umění se rozdíl mezi výtvarnými druhy výrazně stírá. Objevují se nové techniky, dochází k míšení. Vytváří se nové výtvarné techniky. Nejkontroverznější z nich je například performance. Výtvarné umění produkují výtvarní umělci, teoreticky se jím zabývají historici umění. Od pouhého řemesla dělí výtvarné umění především originální vklad autora, snaha oslovit diváka, sdělovat, nechat jej „proţít“ obdobné emoce, které vedly autora k vytvoření díla.95 Graffiti by se dalo zařadit do skupiny lidové umění, do oboru malířství, dalo by se téţ označit za novou kontroverzní techniku, originální vklad autora, vyvolání emocí a snaha oslovit v graffiti tvorbě také nechybí. Graffiti tedy můţeme povaţovat za umění. A jaký je názor na vystavování graffiti v galeriích? Několik takových pokusů jiţ bylo uskutečněno, hlavně v USA, dále pak ve Velké Británii, Holandsku nebo Itálii. Většinou však bez většího úspěchu. Není to totiţ v souladu s původními myšlenkami tvorby graffiti. Autoři, kteří se pokoušeli dostat graffiti na oficiální výstavní místa, sklidili většinou velkou kritiku od ostatních členů subkultury za porušení nepsaných pravidel a po krátké snaze se opět navrátili ke klasickému street graffiti.

94

ZACPALOVÁ, Petra. Graffiti a street art v Brně. Brno: Masarykova universita, Filosofická fakulta, Seminář dějin umění, 2007, s. 35. Vedoucí práce PhDr. Alena Pomajzlová. 95 Výtvarné umění. In Wikipedia: otevřená encyklopedie [online]. St. Petersburg (Florida) : Wikimedia Foundation, 2001, [cit. 21.1.2010]. Dostupné na z World Wide Web: .

43

4.2 Popularizace graffiti Dnešní popularizace graffiti v celosvětovém měřítku má několik příčin. Nejdůleţitější je jeho spojení s hip-hopovou kulturou, která má v posledních dvou desetiletích neuvěřitelný celosvětový úspěch. Tyto dva elementy vznikly na rozdílných místech a v rozdílných kulturách. Zatímco graffiti vzniklo v ulicích New Yorku, hip-hop vznikl na Jamajce.96 Zpočátku se oba tyto elementy vyvíjely separovaně. Aţ kdyţ se hiphop, nedlouho po svém vzniku a v odlišné formě neţ jakou známe dnes, dostal do Spojených států, tyto kultury se spojily. Nutno podotknout, ţe ku prospěchu obou. Graffiti se stalo součástí hip-hopu, objevovalo se ve videoklipech, rapovalo97 se o něm a tím se dostávalo do povědomí veřejnosti. V českém měřítku jiţ tyto elementy fungují propojeně takřka hned od svého vzniku. Lidé z graffiti scény experimentovali s hip-hopem, aţ nakonec spousta lidí k němu přešla úplně. Zaloţili skupiny, které fungují dodnes jako například PSH (WLADIMÍR 518, ORION), INDY A WICH (INDY, WICH, LAFOR). Nejenţe ve svých videoklipech prezentují graffiti jako součást hip-hopu, i v textech svých písní se mu věnují viz WLADIMÍR 518 feat. HUGO TOXX & ORION v písní „Smíchov – Ůjezd“98, PSH v písní „Bys chtěl víc“99 (téma: Toys) nebo LAFOR v písní „1994-2004“100. K popularizaci graffiti pomohla i media. Noviny o něm začaly psát nejrůznější články, díky kterým se celý svět dozvěděl o tomto nově vzniklém umění ulice. Například jiţ zmiňované články publikované v časopise POPLIFE, o kterých hovoří NAYM: „Myslím, ţe díky tomu se ty první lidi v Brně začali o graffiti zajímat. Jako co to je, k čemu to je a jak to funguje. Zezačátku bylo těch informací málo, ty lidi se snaţili malovat to, co viděli v tom časáku. Napodobovali to. To byl rok třeba 94 nebo 95.“101 Rostoucí popularizace graffiti díky POPLIFu měla však i negativní dopad na subkulturu. Pro čtenáře, kteří si Poplife kupovali jako časopis blízký jejich ţivotnímu stylu. Totiţ informace o graffiti splynuly s povrchním „tlacháním“ o cool image, nových trendech, módních hitech a podobně zásadních tématech. Čemuţ pak také odpovídal styl, s jakým se na tváři města podepsali. W518 tvrdí, ţe „udělali nanejvýš tak čtyři věci a šli vod toho“ a ţe „ty jejich věci na zdech sice zůstali, ale jenom ve smyslu holý existence, nikoho soudnýho nemohly v ţádným případě ovlivnit“, ovšem zároveň připouští, ţe „lidi, co ţijou 96

I kdyţ někteří lidé povaţují za místo vzniku hip-hopu také NewYork. Zpívalo. 98 Píseň Smíchov – Újezd, autoři WLADIMÍR518 feat HUGO TOXX & ORION, CD: Gorila vs. Architekt, vydalo BIG BOSS 28.1.2008 99 Píseň Bys Chtěl Víc, autoři PSH, CD: East Side Unia vol. 3, vydalo Terrorist, 2003 100 Píseň 1994-2004, autor LA4 feat. DJ WICH, CD: Time is now, vydalo EMI 27.10.2006 101 NAYM in: OVERSTREET, Martina. In Graffiti We Trust. 1.vyd. Praha: Mladá fronta, 2006. S. 54. 97

44

v póze, co se jenom vezou na nějaký vlně, mě vţdycky srali.102 V televizi se objevovaly jiţ zmiňované videoklipy, ale i speciální pořady, které informovaly, co ţe to vlastně ti kluci na ulicích dělají. V posledních 15ti letech se však pro mladou a střední generaci médiem číslo jedna stal internet. Nekonečné moţnosti celosvětové sítě rychle pohltilo i tuto subkulturu. Jeho význam pro její ţivot je nepopsatelný. Šíření fotek, videí, informací, rad a zkušeností se dostane během několika sekund do celého světa. Díky tomuto návalu informací takřka ze všech stran se graffiti dostalo do povědomí kaţdého člověka, který k tomuto poselství byl alespoň částečně otevřený. Nutno podotknout, ţe writers píší svá jména zejména pro sebe samé a pro ostatní writers, nikoliv pro majoritní společnost. O její uznání jim vlastně ani příliš nejde. Většinová společnost zpravidla nechápe, proč je tak důleţité napsat své jméno například na soupravu metra a logicky to odsuzuje (i s autorem) jako akt vandalství. Writers tento názor zbytku společnosti znají a nesnaţí se ho ani příliš měnit. Nechtějí, aby bylo graffiti většinově pochopeno. POIS: „Široká veřejnost a nezasvěcení rádoby příznivci můţou kouřit tyhle slova napsaný na smotanym papírku. Pokud má tag styl a je kvalitní, je stejně hodnotnej jako stylovej piece, burner nebo up. To, co ty lidi spíš sere je, ţe to není vţdycky na zrovna košer místě. Ale to posuzovat nehodlám, to je otázkou pro lidi, který to dělaj. Nicméně kecy typu klikyháky a čmáranice ať řikaj třeba do vrby, nikoho to vcelku nezajímá a mě to nechává klidným. Sem tam mě sice popadne chuť něco vysvětlit, ale je to jenom nesmyslnej pokus pouštět hluchejm rádio. Blíţim se k rezignovanosti.“103 Praţský writer BLOET má na popularizaci názor následující: „Tím, ţe graffiti vydáš širokýmu poli konzumentů, ničíš jeho podstatu, čímţ v důsledku okrádáš sebe i celou scénu. Z tvý věci se najednou stává něco obecnýho, co si můţe přivlastnit kdejaká firma na limonádu a zahrnout to do svý corporate identity. Myslím, ţe graffiti by se mělo prodávat jenom v médiích určených přímo jeho komunitě.“104 Pro mnoho lidí je překvapivé zjištění, ţe writers se ani moc nesnaţí o legalizaci graffiti, neboť to by tím ztratilo svoji původní myšlenku o boji a nelegálním vyjadřování názorů.

102

VLADIMI518 in: OVERSTREET, Martina. In Graffiti We Trust. 1.vyd. Praha: Mladá fronta, 2006. S. 54. POIS in: Bbarak [online], 2004, [cit. 26.1.2010]. Dostupné na World Wide Web: . 104 BLOET in: OVERSTREET, Martina. In Graffiti We Trust. 1.vyd. Praha: Mladá fronta, 2006. S. 55. 103

45

4.3 Názor veřejnosti Názor veřejnosti bývá většinou negativní, společnost graffiti většinou hodnotí negativně a to aniţ by jej chápala, i kdyţ na druhou stranu nutno podotknout, proč by se měla graffiti snaţit pochopit, je to nelegální aktivita. Pokud mluvíme o takzvaném street graffiti, neboli ilegálním graffiti, automaticky mluvíme o porušování zákonů, tedy o páchání trestných činů. Fakt, ţe v tom subkultura vidí něco hlubšího, neţ jen malování, není relevantní. Kdyţ takovéto dílo vznikne na soukromém majetku bez dřívějšího souhlasu majitele, tedy proti jeho vůli, writer si moţná splní své poslání v rámci subkultury, ale majitel dané plochy jeho nadšení určitě nesdílí. Pokud nechce, aby plocha v jeho vlastnictví zůstala takto poškozená, musí vynaloţit nemalé úsilí a finanční prostředky, aby bylo „dílko“ odstraněno. Nikdo mu však nezaručí, ţe následující den nebude na zrekonstruované ploše dílo nové. A proto, je-li

jednou z hlavních tváří

nelegálního graffiti malování na cizí majetek, musí být writer ochoten a schopen za to přijmout i odpovídající trest. Pohybujeme se v právním prostředí, které hovoří jasně proti vzniku nelegálního graffiti, a i kdyţ se to někomu (writers) nemusí líbit, je třeba to respektovat. Ostatně, tento fakt je podstatou kaţdého lidského společenství. Pokud se mi v demokratickém prostředí určitý zákon nelíbí, mohu usilovat o jeho změnu v mezích a prostředky právem povolenými, nikoliv pasivně rezignovat a utéct do alternativní reality, třeba do světa graffiti. Na obhajobu writers (a potaţmo celého graffiti) se často objevuje tvrzení, ţe kdyţ vytvoří své dílo na jakoukoliv plochu, zůstává tato plocha z konstrukčního hlediska stále funkční. Často se ve společnosti objevuje přirovnání writers k fotbalovým hooligans. Pokud tito pseudo–sportovní fanoušci zdemolují například vybavení stadionu, je následující provoz stadionu omezen dřívějším poškozením (zdemolované sektory stadionu, vytrhané sedačky, poškozené obchody, vyhořelé odpadkové koše a tak dále). Pokud tedy writter posprejuje jakoukoli plochu, plocha prý nadále můţe plnit svoji funkci. Pouze její vizuální vzhled je „poněkud“ jiný. I v tomto momentě je ale vhodné připomenou, ţe se jedná o trestný čin105, i kdyţ konstrukce daného objektu nebo plochy je nepoškozena. Autor graffiti je na svoje dílo náleţitě hrdý. Do malování ho vedla touha uskutečnit to, co povaţuje za správné a vidí v tom hlubší význam. Na druhou stranu, svoboda jednoho člověka končí tam, kde začíná svoboda druhého člověka, v tomto případě majitele posprejované plochy (stát, obec, firma, jednotlivec). Writer tedy nemá ţádné právo

105

Podle zákona č. 40/2009 Sb. trestního zákoníku.

46

jakýmkoliv způsobem poškozovat cizí věc, i kdyţ se obhajuje slovy, ţe tato plocha přes jeho zásah plní svoji funkci. Ţádný jiný člověk přece nemůţe ve jméně ryze individuálních ideálů a estetického cítění poškozovat cizí věc. Jako případ absurdity uvedu příklad graffiti v opačném provedení: Majitel domu chytne na ulici sprejera, vezme mu spreje a pomaluje s nimi všechno jeho oblečení s tvrzením, ţe to oblečení stále plní svoji původní funkci, jenom jeho vizuální podoba je jiná. Ve své podstatě by takovéto jednání bylo stejně nelegální jako takzvané opravdové graffiti a troufám si tvrdit, ţe i zarytý writer by nebyl k této aktivitě dvakrát shovívavý. Dále bych rád uvedl několik příkladů názorů lidí, které byly publikovány na internetových stránkách zpravodajského serveru novinky.cz nebo jiných mediích. Charlie1 na blogu novinky.cz říká: „Onehdá jsem se pokoušel zjistit, proč vlastně dělají to, co dělají. Na ostatní nemohou působit jinak neţ dojem velice labilních osobností s velkou dávkou sebejistoty a velice nízkou dávkou rozumu. Kdyby alespoň dokázali obhájit svoje konání. Ale to ne. Neumějí. Na podobnou otázku neznají odpověď, jsou zkrátka tak omezení.“106 Kaţdý writer si dokáţe obhájit své konání. Oni vědí, proč to dělají, jenom nemají zapotřebí to vysvětlovat někomu, kdo je mimo subkulturu a stejně by to ani nepochopil. Co víc, on by to pravděpodobně ani nechtěl pochopit. Na druhou stranu, proč by se někdo měl snaţit pochopit nelegální aktivitu démonizované sociální minority, jejíţ členové o široký dialog ani příliš nestojí. Dále se autor zabývá otázkou, kde by tedy writers měli působit: „Třeba na vyhrazených plochách. Tedy tam, kde budou mezi svými, a kde jejich umění skutečně sklidí úspěch.“107 Myšlenka je to sice pěkná, nýbrţ utopická a nerealizovatelná. Zaprvé, legálních ploch je na počet aktivních writers málo. Zadruhé, u části scény nejsou takováto díla respektována, takţe by někteří writers takovéto plochy vůbec nevyuţívali. Hejtman Šarovec (autor není politik, jedná se pouze o přezdívku) na stejném blogu: „Samozřejmě je představa, ţe chtějí tvořit, zcela naivní!! Nápady vyhrazovat jim "povolené" stěny k malování je hloupost. Oni si potřebují dokazovat, ţe ostatní společnost je na ně krátká a ţe "oni" si mohou dělat cokoliv. Zkrátka je to adrenalinový sport, který nás stojí milióny. Je to obdobné s partami rváčů a ničitelů na fotbalových stadionech či v ulicích měst při jinak pokojné demonstraci. Přimlouvám za přísné postihy těchto zrůd, 106

Charlie1, Novinky.cz [online], 30.12.2008 [cit. 22.1.2010]. Dostupné na World Wide Web: . 107 Charlie1, Novinky.cz [online], 30.12.2008 [cit. 22.1.2010]. Dostupné na World Wide Web: .

47

popřípadě jejich rodičů. Demokracie není právo vše ničit....“108 Na obhajobu writers nutno podotknout, ţe v jejich očích se nejedná o ničení, naopak, jedná se o tvoření něčeho, co dokazuje jejich existenci v subkultuře. I kdyţ však autoři graffiti vidí ve své tvorbě hlubší význam, pořád hovoříme o protiprávním chování, na jehoţ klasifikaci se shodli naši zákonodárci, které jsme si zvolili v svobodných a všeobecných volbách. Jedna z mála kladných obhajob writers pochází také z blogu novinky.cz. Jejím autorem je Jouda: „Ilegální malováni nevymizí ani kdyby byly legální plochy všude. Je to o něčem jiném, neţ si zamalovat v sobotu odpoledne. Já se o to zajímám a uvědomuju si, ţe je to špatná věc, ale tito lide to dělají s tím, ţe jsou si vědomi následku. Jsou lide, co náš národ připravuji o mnohem, mnohem více peněz, neţ writeři a přitom vám tito lide tolik nevadí. Nechápu. Radši by se měli zvyšovat tresty za jiné váţnější činy. Přinejmenším graffiti přináší i nova pracovní místa, která jsou v dnešní době také dost potřeba v podobě lidi, co to musí čistit.“109 Autor má pravdu, ţe díky graffiti mají práci desítky lidí v celé republice, coţ je velmi podobné rétorice Émile Durkheima110 o „pozitivních“ funkcích kriminality ve společnosti, ale na původním problému graffiti tento fakt nic nemění. Jako poslední jsem vybral názor aktivního policisty Pplk. JUDR. Jiřího Červenky, který byl uveřejněn v časopise Praţská Pětka. Jako zaměstnanec Policie České republiky nemá na graffiti kladný názor, coţ je ale u zástupce zákona více neţ pochopitelné. „Podle názoru policistů lze na problém pohlédnout ze dvou rovin. V některých případech lze hodnotit výtvory sprejerů jako velmi zajímavé a působivé umělecké výtvory. V tomto případě by se jejich autorům měl dát prostor pro vyjádření jejich pocitů. Určitě by se v Praze našlo mnoho ploch, například úpatí betonových mostů a tunelů, mnohé ploty, ohrady či zdi a podobně, kde by se mohli tvůrci realizovat a tuto nabídku by přijali. Na straně druhé zde máme zřejmě zakomplexované a nedoceněné pseudoumělce, kterým nejde o nic jiného, neţ počmárat kdejaký roh, sedadlo nebo sochu, čímţ prezentují pouze svoji malost a ubohost či nedoceněnost mezi vrstevníky. Proti těmto vandalům je zapotřebí činit účinná opatření. Nejde nám o kriminalizaci těchto zřejmě nedospělých jedinců, ale jde o to, aby 108

Hejtman Šarovec, Novinky.cz [online], 31.12.2008 [cit. 22.1.2010]. Dostupné na World Wide Web: . 109 Jouda, Novinky.cz [online], 26.1.2009 [cit. 22.1.2010]. Dostupné na World Wide Web: . 110 David Émile Durkheim (15. dubna 1858 Épinal – 15. listopadu 1917 Paříţ) byl významný francouzský sociolog. Je řazen mezi tzv. otce zakladatele moderní sociologie. Durkheim zaloţil v roce 1895?6 první katedru sociologie v Evropě a v roce 1898 také jeden z prvních odborných sociologických časopisů L'Année Sociologique. David Émile Durkheim. In Wikipedia: otevřená encyklopedie [online]. St. Petersburg (Florida): Wikimedia Foundation, 2001, [cit. 21.1.2010]. Dostupné na z World Wide Web: .

48

dopad svého jednání pocítili velmi rychle a tvrdě, zejména co se týká náhrady škod a jejich odstranění. Je zapotřebí, aby tak jako je v zahraničí obvyklé, náhrady škod se přísně vymáhaly. A kdyby to nešlo od přímých pachatelů, například od nevýdělečně činných mladistvých či nezletilých, tak od jejich zákonitých zástupců a to i v případech, ţe by se zkonfiskoval jejich majetek.“111 Pokud by tento článek četl writer, jistě by se ohradil ohledně psaní graffiti na sochy nebo jiné historické památky. Stejně jako má sama policie problémy uvnitř vlastních řad (korupce, zločin, alkohol, agresivita a podobně) i v graffiti subkultuře jsou jedinci, kteří porušují (nepsaná) pravidla subkultury. Většina writers by se nikdy nepodepsala na kulturní památku! Ti, kteří to „dokáţí“, jsou odsuzování i v rámci samotné scény. Vytouţený respekt autorům takto vytvořené graffiti rozhodně nepřinese. Nemůţeme tedy podle několika málo jedinců takto radikálně a nekompromisně odsuzovat celou scénu. WLADIMIR518 o malování po památkách říka: „Mrzí mě, ţe hodně lidí kouká na writery jako na vandaly. Graffiti je tvorba jako kaţdá jiná. Pochopitelně ţe jsou lopaty, které čmárají po památkách, ale - stejně jako většina kluků - já se snaţím o takových věcech přemýšlet.112 S panem Pplk. JUDR. Jiřím Červenkou nesouhlasím v názoru moţného vymáhání náhrad škod konfiskováním majetku zákonných zástupců nezletilých osob. Pokud by například dvanáctiletý writer způsobil velkou škodu svým „malováním“ a jeho rodičům by bylo zabaveno třeba auto, přišlo by mi to trochu přehnané. Souhlasím s postihy všech pachatelů trestných činů bez rozdílu, a to podle platných zákonu, ale takto malé dítě si neuvědomuje moţné důsledky svých činů. Navrhoval bych například spoluúčast zákonných zástupců chyceného nezletilého writera do maximální výše 10.000 korun českých. Takováto suma by pravděpodobně nestačila jako náhrada za způsobenou škodu, ale je to dostatečně velká částka, aby nezletilý pachatel trestného činu dostal posléze doma pořádně „zavyučenou“ a své další ilegální chování si pořádně rozmyslel. Spolu s finančním postihem by pachatel mohl dostat i veřejné práce jako například pomoc při odstraňování graffiti. Dnes můţe veřejné práce „dostat“ jen pachatel starší 15-ti let, dle mého názoru by i mladší teenageři mohli pomáhat při odstraňování graffiti. V případě opakovaného porušování zákona by se mohlo přistoupit k tvrdšímu postihu, jmenovitě v případě nezletilosti pachatele třeba odebrání mladistvého rodičům a jeho následovné zařazení do ústavu pro mladistvé delikventy. 111

Pplk. JUDR. ČERVENKA, Jiří. Praţská pětka[online], únor 2009 [cit. 22.1.2010]. World Wide Web: . 112 VLADIMIR 518. Reflex [online], 32/2000 [cit. 30.1.2010]. Dostupné na World Wide Web: .

49

Záměrně jsem z mnoha názorů publikovaných na nejrůznějších internetových blozích vybral tři negativní náhledy na graffiti subkulturu a jeden kladný ohlas. Přibliţně takovíto jsem zaznamenal poměr negativních (75 %) a kladných (25 %) ohlasů celkově. Často jsou tyto ohlasy vulgární. Samotnou subkulturu toto všechno však nechává klidnou. A jaký je můj názor? Graffiti je pro mě zajímavé umění s mnoha dobrými nápady. Pokud je „malůvka“ vypracovaná s dobrým nápadem, chutí, pěknými barvami a na vkusném místě, mám k ní pozitivní vztah. Odsuzuji však všechno graffiti na jakýchkoliv památkách, jiných historických či na reprezentativních budovách a plochách. Stejně tak na fasádách nově opravených budov a hromadných prostředcích. Naopak nic nenamítám proti graffiti na starých budovách na sídlištích, nikoliv v centru města, na betonových konstrukcích mostů, tunelů, podjezdů nebo nadjezdů nebo na nevyuţívaných plotech. Mladému člověku můţe graffiti dát do ţivota hodně zkušeností, záţitků, přátel a dobrodruţných chvil, a proto bych ho zcela neodsuzoval, pořád je lepší, kdyţ se člověk věnuje graffiti, neţ aby například bral drogy. A jak tedy problém graffiti vyřešit? Určitě vyhrazováním více legálních ploch ve městech na co moţná, pro writery, nejlukrativnějších místech (dobrá dostupnost a viditelnost plochy) jako například na praţském Těšnově. Jinak se, dle mého názorů, předcházet graffiti příliš nedá. Kaţdý, kdo se mu chce věnovat, si stejně najde svojí skulinku v systému a obohatí subkulturu o svoji identitu. Kaţdé umění by mělo být nadčasové, komunikativní a pocitem zajímavosti nadřazené. Je však toto obsaţeno v graffiti? Není to jen pomíjivá performance citů, která zanikne s „vyšisováním“ barev? Svůj názor si musí udělat kaţdý sám. Jisté však je, ţe graffiti budí mnoho ohlasů, ať uţ pozitivních nebo negativních.

4.4 Boj s graffiti Boj s graffiti je jako boj s větrnými mlýny. Nemá konce. V dnešní době je tolik writers a všichni chtějí být vidět, hledají ta nejlepší místa ve městě a díky „popisování“ vhodných lokalit podstupují čím dál tím větší riziko. Graffiti dílo vzniká relativně rychle, často je to otázkou jen několika minut. Za jednu noc jsou autoři schopni vytvořit i několik pieců a spousty tagů. Jejich odstraňování je však zdlouhavé, finančně nákladné, zejména v

50

případě hromadných dopravních prostředků. Firem113 specializujících se na odstraňování graffiti je u nás nedostatek a writers, jak jiţ bylo řečeno, je více neţ dost. Za jeden čtvereční metr si čistící firmy účtují sumu 100 aţ 300 korun114, vyčištění jedné tramvajové nebo autobusové zastávky se tak můţe vyšplhat i na několik desítek tisíc korun. I policie má zřejmě na práci většinou důleţitější věci neţ noční chytání adolescentů s barvami v batozích. Jednotlivá města dávají na odstranění graffiti kaţdoročně nemalé částky, u větších měst jde o milióny korun. Město Brno v roce 2009 vynaloţilo ze svého rozpočtu na boj proti graffiti necelých šest miliónů korun, které byly uvolněny ve třech etapách.115 A kdyţ uţ je nějaký ten kousek města vyčištěn, všeobecné veselí po určité době opadne, neboť se na stejném místě objeví nápis nový. Praţský writer LAFOR (LA4) k problematice graffiti říká: „Určitě záleţí na tom, jak se k sobě budou města a writeři chovat. Zákony musí projít spoustou novel, writeři musí víc přemýšlet o tom, kde a na co malují a města se na oplátku musí snaţit být tolerantnější, vytvářet nové legály a podobně.“116 Britský parlament v době vlády ministerského předsedy Tonyho Blaira vydal v roce 2004 prohlášení, ve kterém uvádí, ţe grafiti není umění nýbrţ zločin a ţe parlament udělá vše proto, aby britskou společnost tohoto nešvaru zbavil.117 Sám ministerský předseda však musel vědět, ţe celkové vymítění graffiti není moţné. Přirovnal bych to k tvrzení českých politiků, kteří slibují, ţe pokud vyhrají volby, vymýtí korupci z naší společnosti. Nebo-li: slib naprosto nereálný. Města mají řadu moţností, jak s graffiti bojovat. Ţádné však nikdy nebude stoprocentně funkční, určitě ne bez vzájemné provázanosti. Největší zbraní státních institucí je samozřejmě zákon. Ale to je přesně to, co někteří writers hledají - porušování zákonů. Pokud je autor chycen, je mu udělen trest podle nového trestního zákoníku, 113

Jako příklady firem, specializujících se na čištění všeho moţného od graffiti můţeme uvést například firm ARS – Axiom Real, s.r.o. sídlící na adrese Kolovratská 110/4, Praha Strašnice nebo společnost Vydra – Čistící sluţba, sídlem Rodopská 3148/3, Praha Modřany. 114 Například firma GraffiWax s.r.o. si účtuje za odstranění jednoho čtverečního metru pokrytého gaffiti na podkladu beton, kámen, zdivo a jiné kompaktní povrchy od 115 kč výše (dle charakteru ošetřovaného povrchu, zvláště podle jeho členitosti a nasákavosti). [cit. 1.2.2010]. Dostupné na World Wide Web: . 115 MF DNES. Na boj s graffiti půjdou v brně milióny[online]. 2.4.2009 [cit. 1.2.2010]. Dostupné na World Wide Web: . 116 LAFOR in: Bbarak [online], 2009, [cit. 1.2.2010]. Dostupné na World Wide Web: . 117 VONDRÁKOVÁ, Darja. Street art a graffiti: vandalství vs. umění. Brno: Masarykova univerzita v Brně , pedagogická fakulta, katedra výtvarné výchovy, 2OO6. S. 15. , Vedoucí práce doc. PaedDr. Radek Horáček Ph.D.

51

platného od 1. ledna 2010. Většinou se jedná o tresty s podmínečným odkladem, veřejně prospěšné práce a finanční postihy.118 Část veřejnosti i politiků jiţ dlouho volá po tvrdším zpřísnění těchto zákonu. Jejich snaha je však zatím nevyslyšena. Města také na vytipovaná místa moţného výskytu graffiti instalují monitorovací kamerové systémy. Ani ty však writers často neodradí. Nebo jsou na tato místa častěji posíláni stráţníci na preventivní obchůzky. Zvláštní kapitolou je zabezpečení dopravních podniků. To je velmi problémová záleţitost. Graffiti vzniká nejen v nočních hodinách, kdy jsou vlaky a tramvaje odstaveny v depech, ale i za běţného provozu, většinou v interiéru dopravních prostředků. Tomu se dá zabránit jen těţko, i kdyţ i zde je snaha viditelná. V novějších typech hromadných prostředků jsou instalovány kamery a jejich záznam je vysílán v reálném čase v kabině řidiče (nutno podotknout, ţe to není jen kvůli graffiti, ale i kvůli jiným druhům výtrţností). Problémem však zůstává, jak má řidič ve stejný čas dopravní prostředek řídit a také se starat o jeho nepoškozování. Zabránit ničení především metra odstaveného v depech lze například posílením ochranné sluţby nebo důkladnějším bezpečnostním systémem. I v tomto případě však nelze dosáhnou 100 % účinnosti. V posledních deseti letech mají státní orgány nového, velmi silného pomocníka, a to „naštvanou“ veřejnost vybavenou mobilními telefony. V dnešní době drtivá většina občanů České republiky vlastní mobilní telefon119, a při případném sledování malování graffiti mohou rychle kontaktovat Policii ČR nebo obecní či městskou policii. Dříve tomu bylo jinak. Mobilní telefon byla málo obvyklá záleţitost a telefonní budka také na kaţdém rohu nestála. Proto bylo tehdejší prostředí pro tvorbu ilegálního graffiti mnohem přívětivější. V různých koutech světa mají proti tvorbě graffiti různé způsoby obrany. Například radnice města New York vyplácí, jiţ od roku 1996, 500 amerických dolarů kaţdému, kdo pomůţe při dopadení a odsouzení vandala, který po městě kreslí. Také byla 118

Zákon hovoří takto : (1) Kdo zničí, poškodí nebo učiní neupotřebitelnou cizí věc, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody aţ na jeden rok, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Stejně bude potrestán, kdo poškodí cizí věc tím, ţe ji postříká, pomaluje či popíše barvou nebo jinou látkou. (3) Odnětím svobody na šest měsíců aţ tři léta bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 na věci svědka, znalce nebo tlumočníka pro výkon jejich povinnosti, b) spáchá-li takový čin na věci jiného pro jeho skutečnou nebo domnělou rasu, příslušnost k etnické skupině, národnost, politické přesvědčení, vyznání nebo proto, ţe je skutečně nebo domněle bez vyznání, c) spáchá-li takový čin na věci, která poţívá ochrany podle jiného právního předpisu, nebo d) způsobí-li takovým činem značnou škodu. (4) Odnětím svobody na dvě léta aţ šest let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 škodu velkého rozsahu. Trestní zákoník [online], 1.1.2010, [cit. 1.2.2010]. Dostupné na World Wide Web: . 119 Podle posledního vydání prestiţní ročenky The Economist Pocket World In Figuresje [online], připadá na 100 obyvatel České republiky 131 SIM karet. Řadíme se tak na 9. místo na světě. 18.8.2009 [cit. 1.2.2010]. Dostupné na World Wide Web: .

52

zřízena speciální jednotka městské police na boj proti graffiti, která dnes čítá kolem sedmi desítek členů.120 Další moţností boje je zakládání takzvaných legálních zón, nebo-li v subkultuře uţívané označení legál. Město vyhradí část svého majetku, většinou jde o dlouhé zdi jako například na Těšnově, a označí ji jako legální plochu pro tvorbu graffiti, kde mohou writers malovat bez rizika. Toto malování však část subkultury neuznává, neboť je proti původní myšlence graffiti: bojovat proti establismentu a nepřináší ten pravý poţitek jako ilegální malování. Soukromé osoby nebo i samotná města si writers objednávají na vymalování určitých ploch, kde je potenciální moţnost pozdějšího výskytu nelegálního graffiti. Majitel objektu určí jasná pravidla, podle kterých musí writer postupovat, jako obsah nebo velikost kresby. Za finanční odměnu jsou pak tato nelegální místa legálně vymalovány. Většinou se jedná o podchody pro pěší, soukromé prodejny nebo fasády domů, garáţí, sportovních stadionů a podobně.

120

Vondráková, Darja. Street art a graffiti: vandalství vs. umění. Brno: Masarykova univerzita v Brně , pedagogická fakulta, katedra výtvarné výchovy, 2006. S. 13. Vedoucí práce doc. PaedDr. Radek Horáček, Ph.D.

53

Závěr Za poslední dvě desetiletí se graffiti stalo nedílnou součástí ţivota nás všech. Ať chceme, nebo ne. Ať ho obdivujeme nebo zavrhujeme, graffiti je mezi námi a ulice bez něj si uţ ani nedokáţeme představit. Ve své práci jsem se snaţil popsat graffiti subkulturu, vysvětlit její strukturu a mechanismy, přiblíţit ţivot uvnitř subkultury, ţivot umělců ulice a zároveň vandalů, ţivot mladých lidí, kteří dělají jen to, co je baví. Dělají graffiti. Graffiti má své stoupence, kteří ho obdivují a podporují. Má také však mnoho nepřátel, kteří se aktivně nebo pasivně snaţí tuto subkulturu vyhladit. Velmi pravděpodobně se jim to však nikdy nepodaří. Boj s graffiti nikdy neskončí. Graffiti se pravděpodobně ani nikdy nestane opravdovým uměním, které by lidé chodili pravidelně obdivovat do galerií a které by se prodávalo v aukcích za milionové částky. Odpověď na základní otázku, je-li vůbec graffiti uměním, si musí kaţdý člověk rozhodnout individuálně. Nikdy zde nebude celková shoda v této otázce. Jisté však je, ţe graffiti upoutává pozornost, vzbuzuje emoce, kladné i záporné, fascinuje, překvapuje, vzrušuje, vytváří i ničí. A o to v graffiti jde. Můj osobní názor je, ţe graffiti je umění, jenom není zatím dostatečně pochopeno. Otázkou zůstává, chce tato subkultura být pochopena? V průběhu tvorby této práce jsem se setkal s mnoha writery. Poslouchání jejich ţivotních příběhů mě obohatilo o spousty nezapomenutelných historek, které se více či méně všechny točili okolo graffiti. Bylo velmi zajímavé tyto lidi poznávat, kdyţ jsem se poté koukal na jejich díla, nebyly to jenom pouhé nápisy na zdech s odkazem na nějaké pseudonymy, za těmi výtvory jsem viděl kus ţivota jejich autorů. Není to jenom o tom někam jít a něco tam napsat. Jsou to roky trénování, stovky hodin takzvaného „vypisování ruky“, nekonečné hledání svého dokonalého stylu. Je to graffiti. V této práci jsem se také pokoušel vysvětlit různé styly malování, nepsaná pravidla subkultury a komplikovaný ţivot writera. Zabýval jsem se také otázkou obrazu graffiti v očích české veřejnosti, která ho pořád spíše vnímá negativně. Boj s graffiti je nekonečný, komplikovaný, finančně i časově náročný, pro masovou veřejnost však nepostradatelný. Vznikají nové druhy ochrany proti graffiti, speciální anti-graffiti nátěry, zlepšuje se zabezpečenost objektů, zpřísňují se tresty pro writery, vznikají nové legální zóny, monitorovací systémy. Ani toto všechno však nedokáţe graffiti vymítit z našich měst. Členové subkultury si vţdy najdou cestu, jak obejít systém a vytvořit své dílo.

54

Respekt všem writerům, kteří neničí kulturní nebo historické památky, ale naopak tvoří a při tvorbě se baví.

55

Seznam použité literatury: Tištěné monografie: 1. HAIS, Karel; HODEK, Břetislav. Anglicko – český praktický slovník. 1. vyd. Voznice: LEDA,1999. S. 382. ISBN 80-85927-24-1. 2. KLEIN, Radovan, Kultúrná identita príslušníka subkultúry graffiti. Bratislava: Universita Komenského, Pedagogická fakulta, Katedra sociálnej práce, 2005, 68 s., 56. Příloh.Vedoucí práce: Paedr. Libor Klenovský. 3. OVERSTREET, Martina. In Graffiti We Trust. 1.vyd. Praha: Mladá fronta, 2006. 230 s. ISBN 80-204-1325-1. 4. Street Art Praha, Praha: Arbon vitae, 2007. Koncepce knihy: István Léko a Rachard Cortés. 464 s. ISBN 978-80-86300-99-3 5. VONDRÁKOVÁ, Darja. Street art a graffiti: vandalství vs. umění. Brno: Masarykova univerzita v Brně , pedagogická fakulta, katedra výtvarné výchovy, 2006. 49 s. Vedoucí práce doc. PaedDr. Radek Horáček, Ph.D. 6. ZACPALOVÁ, Petra. Graffiti a street art v Brně. Brno: Masarykova universita, Filosofická fakulta, Seminář dějin umění, 2007, 49 s. Vedoucí práce PhDr. Alena Pomajzlová. Elektronické zdroje: 1. Bbarak, hip hopový magazín [online], 2009. Dostupné na World Wide Web: . 2. Bbarak, hip hopový magazín [online], 2010. Dostupné na World Wide Web: <www.bbarak.cz/interviews>. 3. ČERVENKA, Jiří. Praţská pětka [online], únor 2009. Dostupné na World Wide Web: . 4. Dopravní podnik hlavního města Prahy [online], 2008 [cit. 1.4.2010], Dostupné na World Wide Web . 5. DUFKOVÁ, Jana. Ţivotní styl/způsob a jeho variantnost. [online], 2006, [cit. 20.3.2010]. Dostupné na World Wide Web: .

56

6. Encyclopædia Britannica [online]. 2009. Dostupné na World Wide Web: <www.britannica.com/EBchecked/topic/240670/graffiti>. 7. Graffiti

of

Speck

[online].

2009.

Dostupné

na

World

Wide

Web:

World

Wide

Web:

. 8. GraffiWax

s.r.o

[online].

2010.

Dostupné

na

. 9. KAŠE, Jaroslav. Ekologie a péče o ţivotní prostředí v praţském metru [online]. 2001.

Dostupné

na

World

Wide

Web:

< www.metroweb.cz/metro/TECH/EKOLOGIE.HTM>. 10. KALÁB, Jan. Trafačka [online]. 2007. Dostupné na World Wide Web: <www.trafacka.net/cs/o-nas/jan-kalab/>. 11. KALÁB, Jan [online]. 2010. Dostupné na Word Wide Web: <www.onepoint.cz>. 12. MF DNES. Na boj s graffiti půjdou v brně milióny[online]. 2.4.2009. Dostupné na World

Wide

Web:

. 13. Novinky.cz

[online],

prosinec

2008.

Dostupné

na

World

Wide

Web:

. 14. OVERSTREET, Martina. Jiná řeč města – Graffiti rulez [online]. 2005. Dostupné na World Wide Web: <www.desir-cz.org/desir/streetart/clanky/jinarecmesta.html>. 15. PHILLIPS, Susan A. Dictionary of Art [online]. 1996. Dostupné na World Wide Web: . 16. Reflex

[online],

32/2000.

Dostupné

na

World

Wide

Web:

. 17. ŠTORKÁN, Vojtěch. Graffiti a metro – tady to vzniklo[online]. 2005. Dostupné na World Wide Web: . 18. Trestní zákoník,2010 [online], 1.1.2010. Dostupné na World Wide Web: . 19. The Economist Pocket World In Figuresje [online], 18.8.2009. Dostupné na World Wide

Web:


maniaku-fwo-/mob_tech.asp?c=A090817_203223_mob_tech_lhc>. 20. Wikipedia: otevřená encyklopedie [online]. St. Petersburg (Florida): Wikimedia Foundation, 2001. Dostupné na z World Wide Web: <www.wikipedia.com>.

57

Seznam obrázků 1. Obrázek č. 8: ASH 721 2. Obrázek č. 2: Tag TAKIho 183 3. Obrázek č. 3: CAKESův piece 4. Obrázek č. 4: One man whole car od SEENa 5. Obrázek č. 5: Tag CORN BREAD 6. Obrázek č. 6: Graffiti k filmu Wild Style 7. Obrázek č. 7: Graffiti s obrázkem DJ ALIho 8. Obrázek č. 8: Graffiti crew TCP 9. Obrázek č. 9: Graffiti crew CSA 10. Obrázek č. 10: CAKES a ROMEO v New Yorku 11. Obrázek č. 11: Whole car od TCP crew 12. Obrázek č. 12: Noční Jeřábi a BANKSYho hooligan 13. Obrázek č. 13: Stanice praţského metra Vltavská od POINTA 14. Obrázek č. 14: Reklamní vozidlo firmy Nike od POINTa

58

Příloha č. 1

Ukázky děl nejlepších writers

Na závěr jsem vybral několik obrázků těch nejlepší writers jako jsou T-KID, COPE2, SEEN, SHADOW, OH, SWET nebo SEN2 (všichni USA). Většinou se jedná o takzvané big wals, nebo-li velké zdi, které najednou maluje několik writers, většinou z jedné crew, které jsem doplnil o několik pieců a dva wholecary.

Obr.21

Obr.22

Obr. 22

Obr. 23

59

Obr. 24

Obr. 25

Obr. 26

Obr. 27

Obr. 28

60

Obr. 29

Obr. 30

Obr. 31

Obr. 32

Obr. 33

61