FRANTIŠEK RINGO ČECH
DÍVČÍ VÁLKA historická komedie o tom, jak to mohlo, ale nemuselo být … uvádějí Kašpaři z Mezihoří
korekce verze 01.02.2011 (úpravy textu zvýrazněny červeně – úprava Vláďa Bezděk)
OSOBY A OBSAZENÍ Přemysl – kníže české
Aleš Bubla
panna Vlasta
Hana Vilímková
Kazi – Libušina sestra
Michaela Pávová
panna Šárka
Jana Rezková
Bivoj – Kazin manžel
Jiří Pluháček
vladyka Ctirad – panic
Vladislav Vlasák
Lumír – božský pěvec
Vladimír Bezděk
vladyka Vojen
Libor Mikeš
Doubrava
Monika Nácovská
Sázava
Radka Potůčková
Berounka
Marie Nácovská
Častava
Iveta Nácovská
Mlada
Lucie Bartíková
PROSTŘEDÍ Perunův posvátný háj nádvoří na Vyšehradě domácnost u Kazi vojenský tábor
I. obraz – Vyšehrad (1. část) (Vyšehrad - v pozadí palisády, roubené věže, stromy a kamenný Perun. V dálce vidíme horu Říp s kapličkou. Ze stran se valí dým, slyšíme kuckání, dušení se a kašlání…přichází kníže Přemysl doprovázený vladykou Bivojem.) Přemysl
Chr, chr,… fuj tajxl, vladyko Bivoji, tohle spalování mrtvých, to je ale zlozvyk… chrr… mám plnou pusu popela.
Bivoj
Inu , kníže Přemysle, taký zvyk našich předků a i my, poslušni příkazů bohyně Morany, tak činíme a dík a chválu jí vzdáváme, i když…chrr… mám-li být upřímný, ať mě Perun netrestá, taky mě to štve!
Přemysl
A když to vezmeš kolem a kolem, tak ti řeknu, že mi to ani nepřijde moc důstojné! Pro samé frkání a kuckání není vůbec slyšet nářek pozůstalých, a navíc, podle toho, jak se točí vítr, utíkají plačící z jedné strany hranice na druhou…mno… a toho krásného dubového a bukového dřeva, co se přitom spálí. Jó… to by bylo palisád, na tři Vyšehrady. Řeknu ti – to u nás ve Stadicích…
Bivoj
Máš pravdu, kníže…
Přemysl
Neříkej mi kníže, pro tebe jsem Přéma.
Bivoj
Dobrá, dobrá, ale komu čest, tomu čest. Kdybys nebyl z nás všech nejlepší a nejznamenitější, věru těžko by si tě vybrala moudrá kněžna Libuše za milovaného muže a nám za přemoudrého vládce! Apropo! Abych nezapomněl, Přemo – upřímnou soustrast!
Přemysl
Co říkáš? Ach ano, Máš pravdu, jsem tak roztržitý! Věru, dobrá to byla žena. Takovou už nenajdu. A jak požehnaného věku se dožila, celých dlouhých třiceti let! Je to vůbec možný? Byla to skvělá žena, i když…pravda, mám-li být upřímný, taky mi dost často lezla na nervy! Ano, ano, ostatně, jako každá ženská!
Bivoj Přemysl
A to její věčné věštění, né že bych ji chtěl pomlouvat, ostatně o mrtvých jen dobré, ale kdyby aspoň někdy vyvěštila něco pořádného, praktického. To bylo furt o nějakém městě, jehož sláva se bude dotýkat hvězd, ale jaký bude druhý den počasí, to se od ní nikdo nedozvěděl! No jo, už dověštila. Líba moje milovaná…Bude mi chybět. Někdy.
/přichází básník Lumír/ Lumír
….čížku ptáčku…zeleného peří…. (vida knížete, zamíří k němu..) Kníže… (napřáhne k němu obě ruce)…už jsem to vyzpíval do širokého a dalekého okolí… kníže… upřímně! Je mi to moc líto!
Přemysl
(zlostně se na něho utrhne)
Teď je ti to líto! Ale před chvílí jsi mě nelitoval viď? Proč jsi mluvil tak dlouho? Lumíre, slovanský pěvče? Byla to trochu nuda, víš? Škoda, že ještě neznáme hodiny - řek bych ti přesně, jak dlouho jsi žvanil! A ve verších! My si tě všichni velice vážíme, ale těch přísloví, těch bylo trochu moc, nezdá se ti? Lumír
(dotčeně) Přemysle! Kdo hlučný…z vlky druží! Vždyť někteří lidé se při mé řeči chtěli vrhnout žalem do ohně!
Přemysl
(rozčileně) A ty se jim divíš? A ten závěrečný rým!?!? Libuše – mrtvice! To se ti teda moc nepovedlo! (První zvolání ze zákulisí s druhým vbíhá Ctirad na scénu) (spanilý Ctirad a Vojen se hluboce uklánějí)
Ctirad
Upřímnou soustrast, kníže! Cítím s tebou tvou velkou bolest. (obejme Přemysla a pláče)
Přemysl
Ach… můj milý Ctirade! Co ty, mladík a panic, můžeš vědět o tom, co znamená pro muže ztráta milované ženy! Vždyť si to vůbec neumíš představit.
Ctirad
Ale jó… docela si to umím představit. Několikrát jsem vás s kněžnou pozoroval!
Bivoj
Že se nestydíš šmírovat knížete!
Ctirad
Jauvajs, nech mě, Bivoji! Nejsem žádný šmírák. Šel jsem náhodou okolo s Šárkou. A tý… tý se to líbilo věru více než mně!
Lumír
Inu…nech ho, Bivoji, ředkev všechno stráví a sama žaludek zalehne! Mládí, mládí… upřímnou soustrast, kníže! Není třeba slov! Bez obinušku mluvit, to tě jako v křivolaké lučiště se obrátit! Čím více se včel člověk choulí, tím více se za ním sypou. V životě více druhův nežli klobás! Dokud mízka – jít na lýka!
Přemysl
Ba, ba, jak jsi moudrý! Ty jako božský pěvec umíš přece jenom bolest mou pochopit! Zapěj, zapěj, starý brachu, píseň o Libuši! Potěš naše srdce svým nektarovým hlasem a staroslovanskou popmuzikou!
Lumír:
Teď né… nemám naladěno – a ostatně – víš dobře: nebere se z jednoho vola dvou koží!
Přemysl
Jak jsi to myslel?
Lumír:
Inu jak, dobře, dobře, že svině rohův nemá!
Přemysl
Hm, hm, hm. (vlepí Lumírovi facku)
Vojen
Jestli chceš, kníže, mohu zarecitovat něco z Lumírova eposu o kněžně Libuši, učili jsme se ho v Budči ve škole nazpaměť. Ostatně jako všechny jeho překrásné básně.
Přemysl
Ano, recituj, máš takový krásný vlas, chtěl jsem říci hlas, ale vlastně obojí.
Všichni
Ano! Ano! Recituj! Recituj!
Ctirad
No jo, ale kterou strofu? Je jich přece tři sta osmdesát devět!
Bivoj
Ať si vybere kníže! Ten má dnes smutek! Má přednost!
Přemysl
Možná… nó… sto šedesátou první. Ano, sto šedesátou první, tu strofu před tím, než se Libuše rozhodla povolat mě k sobě! Tu mám nejradši!
Vojen
Epos o kněžně Libuši. Napsal božský Lumír! Ohoj Vyšehrad slavný do dáli pyšný se bání když posvátný dým jenž jak opice žírně se válí tou tomu tam zachce se do páru opřít se lodi ten octne se proklatý stoklasa paria řečí a nikdo už nehlesne v oparu bezbřehých stvolů jojoj zove ten jenž je výše než opálů rumba a zarytou vůní ať ibišek roní vrh susův! (potlesk)
Lumír
Bez hudby je to hovno!
Bivoj
Přátelé! Dosti smutku! Pojďme na kance!
Vojen
Zase už na kance!To tě nemůže napadnout něco jiného? Vždyť už je to otrava! My se za ním honíme a ty si ho pak hodíš na záda. To známe. My půjdeme za děvčaty, Ty se lověj daleko líp a nevřeštěj u toho tolik. Jdeš taky, Lumíre?
Lumír
No dovol!
Přemysl
Božský… moudrý… víš, jak si na to Lumír potrpí.
Vojen
Aha! Jdeš s námi … božský ,… moudrý Lumíre?
Lumír
To je jiná! Nejdu! Přátelé, sex není pro mě! Rozptyluje to inspiraci a – mimochodem – boje se chřestu, nechoď v les! A kámen se na jednom místě dvakrát neobalí! Nehledě k tomu, že mám rozdělanou prima hitovku – zatím mám jen začátek, bude to – poslouchejte: Čížku, ptáčku zeleného peří… Dál to nemám! Víte co? Půjdu komponovat! Jak se zhyzdíš ňákou vadou – nesmyješ se žádnou vodou. (odchází) Čížku, ptáčku zeleného peří… peří – věří… peří – kteří… né! Peří – dveří… safra, to je těžký!
Vojen
Ten je ale chytrej, ale co , hoši, tak dem za těma děvuchama! Jdeš s námi, kníže?
Promiň, kníže, já to tak nemyslel…, vždyť víš…, ještě jednou upřímnou soustrast a Perun s tebou! Jdeš se mnou, Bivoji? Bivoj
Díky za pozvání, ale mám tu sraz s Kazi, jdeme na strdí! Až jindy, chlapče! To není nic pro nás. Mladíci nezkušení, ať si je honí, pravý muž má hodnotnější zábavu. No, já abych šel taky. Kazi už mě čeká. Kdybych se zdržel, to by byl zase kravál! Zanechám tě o samotě s tvým smutkem, Přemku. Deš se mnou Ctirade?
Ctirad
Ale jo, vyprovodím tě k zubří ohradě.
Přemysl
Ať mě Radegast majzne, Vlasta! Teď se nedostanu ke slovu až do oběda! Panno Vlasto, kolikrát jsem ti říkal, že nemáš nosit luk přes prsa, vytaháš si tětivu!
Vlasta
(Vlasta s pláčem padne Přemyslovi kolem krku) Ty můj osiřelý Přemyslovče! Ty můj nešťastný vdovečku! Co si jen počneš, ty můj ubožáčku! Co s tebou bude? Tak bezbranný na tom pohanském světě! Kdo se tě zastane? Kdo ti zahřeje lože? Kdo v krbu oheň rozdělá ti? Kdo chutnou krmi tobě přihotoví? Kdo tě nyní potěší,až večer znaven klesneš na své vladařské lože? Ach, kdo jen, kdo? Všechno jsem už promyslela! Však mi nadarmo moje nejlepší přítelkyně kněžna Libuše blahé paměti – abych nezapomněla : upřímnou soustrast – neříkala: Kdopak se mi jednou postará o mého holoubka oráče? Až tu jednou nebudu, spoléhám, Vlasto, na tebe! Slib mi, že mě Přemyslovi nahradíš a ostříháš ho všeho zlého, ano! Tobě ho odkazuji, má drahá Vlasto, ty jediná to dokážeš! A tak jsem tady a už se vocuď nehnu! Pojď sem, ty můj bobečku, já tě potěším!
Přemysl
Ale Vlasto! Nech toho, sakra! Hubičky né. Tohle ti říkala moje Libuška? Nic o tom nevím.
Vlasta
Ale ano! Říkala: Co s ním bude? Tak bezbranný na tom pohanském světě? Kdo se ho zastane? Kdo mu zahřeje lože? Kdo v krbu oheň rozdělá? Kdo mu chutnou krmi přihotoví? Kdo ho nyní potěší, až večer klesne na vladařské lože? Ach, kdo jen, kdo? No přece já! Tak pojď a nedělej drahoty! Hloupej, kdo dává – hloupější, kdo nebere!
Přemysl
Pomoc! Pomoc! Lidi dobří!
Vlasta
Co blbneš?
Přemysl
Panno Vlasto Zbláznila ses? Co to do tebe vjelo?
Vlasta
Jaképak zbláznila, ty ses zbláznil! Co s tebou teď bude? Tak bezbranný na tom pohanském světě? Kdo se tě zastane, kdo?
Přemysl
Vždyť mi nikdo neubližuje! Já přece nepotřebuji, aby se mě někdo zastával! Tenhle týden mi umřela žena,ještě jsem si ani neposmutnil a ty už na mě tak zhurta!
Vlasta
Co já! Libuše to takhle chtěla a basta! Přemysle oráč, pojď, budeme spolu vládnout! Zvoráme si to tady pěkně!
Přemysl
Díky! Já si to tady zvorám sám!
Vlasta
Kdo ti zahřeje lože? Kdo v krbu oheň rozdělá ti? Kdo chutnou krmi tobě přihotoví?
Přemysl
Ale já nemám vůbec hlad! Podívej, Vlasto…neříkám, že tě nemám rád, víš, že se mi vždycky líbily pěkný ženský! Ale tohle – tohle je něco jiného! Tebe mám rád jako kamarádku! Jako dobrou přítelkyni, na kterou je spoleh!
Vlasta
Tak, dobrou přítelkyni, na kterou je spoleh, jo? Tak to si, Přemysle, trhni nohou! Vlasta kamarádka, jo? Na to je ti dobrá! Ale jiná zahřát lože, co? Jiná v lože, co? Tůhle!
Přemysl
Ale já to tak nemyslel, pochop mě, Vlastičko. Já se nechci znovu ženit! Pochop to přece!
Vlasta
Však já tě chápu. Až moc dobře! Odkop jsi mě jako starý křáp! Mlaďounké křehuličky se zachtělo stárnoucímu kocourkovi, co? Starej dobrej kombajn Vlasta nám už není moc po chuti, co? Je to tvoje poslední slovo?
Přemysl
Ale Vlastičko! Kámoško! Od tebe čekám porozumění!
Vlasta
Já ti na porozumění kašlu! Já chci chlapa!
Přemysl
Ale Vlasti! Vlastičko! No tak! Klucííí…, pojďte sem, Vlasta by potřebovala…Vždyť přece nemusí být tak zle!
Vlasta
Nemuselo by! Ale bude!
konec 1. části
I. obraz (2. část) Ctirad
Šárko: Kvítečku! Lásko moje jediná!
Šárka
Ctirade! Broučku, ty můj roztomilý ňoumo, ani nevíš, jak se mi po tobě stýskalo! Kam jsi zmizel včera z pohřbu?
Ctirad
Nechtěl jsem odejít od knížete, byl tak smutný. Zůstal jsem s ním skoro do večera. Ale stýskalo se mi strašně, věř mi. Stále jsem na tebe myslel. Když nejsem s tebou, jako bych nežil! Pojď lásko, půjdeme běhat do březového háje!
Šárka
Co? Zase do háje? Vždyť jsme běhali včera! Pojď radši, Ctirade, miláčku, dej mi hubičku!
Ctirad
Hubičku? Vždyť ještě nejsme svoji! Co kdybys měla miminko?
Šárka
Miminko – po hubičce? Ty můj zlatý blbečku.
Ctirad
Jen neříkej, když Perun dopustí, i sukovice spustí! Pojďme běhat do březového háje! A když tě chytím…
Šárka
No – když mě chytíš…, tak co?
Ctirad
No, dobrá, ale je to síla,… pěknej nářez! Když tě chytím…když tě chytím… musíš mi dát…
Šárka
Ano!
Ctirad
Musíš mi dát…, musíš mi dát květinu!
Šárka
Hmmm, do háje běž ty!
Ctirad
Tak co bys chtěla , miláčku, dělat? Řekni, ať je jednou také po tvém.
Šárka
Víš co? Jsem dnes sama doma. Naši jeli na Říp! Můžeme jít, miláčku, k nám! Co říkáš, není to bezva nápad?
Ctirad
Cože? K vám? Když nejsou vaši doma? Zbláznila ses? Když jsou na Řípě?
Šárka
Na Řípu jako na hradu!
Ctirad
Vždyť říkám na Řípě jako na hradě! Co by si pomysleli sousedi Slované? Co tvá pověst? Ale už vím, jak to uděláme! Vezmeme s sebou Lumíra! Je tak zkušený. Budeme se od něho učit jeho životní moudrosti. To je nápad, viď?
Šárka
Moudrosti toho domýšlivého starého papriky! Nerozumím mu ani slovo! Říká samé blbosti!
Ctirad
V hrdlo lžeš! Jak můžeš takhle mluvit! Jsou to moudrá pořekadla našich předků! Je v nich ukryta staletá zkušenost! Musím se sice přiznat, že mu taky moc často nerozumím, ale Lumír je boží pěvec, on ví, co říká! Jeho ústy k nám mluví Perun a ostatní bohové!
Šárka
Houby bohové, medovina! Ta z něj nejen mluví, ale i táhne! A houby pěvec! Slyšel jsi ho už někdy zpívat?
Ctirad
Neslyšel, ale všichni říkají…
Šárka
Vidíš! Neslyšel! Nikdo ho nikdy nesl a všichni jen říkají… říkají. A já ti říkám, že je to houby pěvec! Jednou nemá naladíno, podruhý je pošmourno, potřetí se to nehodí, počtvrté nemá dobrý den! A to je furt něco! Nikdo ho neslyšel a pořád jen papouškujete jeden po druhém, jak je božský! Pitomci jste! A já bych byla taky, kdybych si takového bambulu zvala do srubu! Pojď, lásko… pojď…Půjdeme sami. Uděláme si generálku, pojď, miláčku… závaznou pro obě strany!
Ctirad
Né, né a né. Žádná generálka nebude! Nebudu svoji věrnou lásku k tobě podrobovat takové tvrdé zkoušce! Žádná generálka! Počkám si až na premiéru! (Šárka na Ctirada vyplázne jazyk a uteče) (vejde Přemysl)
Ctirad
Perun s tebou, kníže, nepotřebuješ něco? Musela to být pro tebe strašná noc, viď? Tvoje milovaná žena… (pláče)
Přemysl
Ach, panici Ctirade, co ty víš o ženách. Heleď, kolik máš vlastně otrokyň?
Ctirad
Já? Proč… šestnáct. A všechny jsou velice sečtělé!
Přemysl
Ach tak! Sečtělé, říkáš. A jinak nic?
Ctirad
Jinak nic. Co si myslíš, kníže! Pro svoji budoucí choť uchovám se čistý jako okvětí bílé lilie! Nezkoušej mne však, můj dobrý panovníku, však já chápu, jak ti je! Jak asi musí šílet muž po ženě, když s ní žije patnáct let! Když já miluji svou Šárku teprve půl roku a nemohu to bez ní vydržet! Já se snad z toho zblázním! Půjdu s Bivojem na kance. Je to méně nebezpečné! (Ctirad odchází)
Přemysl
Jen jdi, milý hochu. Blb zůstane blbem. (lekne se) Perune, chraň mě! Musím se zdekovat. Vlasta s celým harémem! (Přemysl uteče) (z jedné strany vbíhá Šárka, z druhé rozlícená Vlasta a s ní houf žen: Kazi, Mlada, Častava, Berounka, Sázava)
Vlasta
To je dost! Všude tě hledáme! Musíme něco důležitého projednat!
Šárka
Nemám teď náladu na projednávání. Ach ti muži! Ti muži!
Vlasta
O to právě jde! A nebul mi kvůli pitomýmu mužskýmu! Děvčata! Něco se proti nám chystá. Cítím to v kříži. Mám z toho strach!
Kazi
Strach? Prosím tě, vždyť je to docela napínavá hra Už aby tu byli! Vždyť je to úděl nás žen a myslím, že nemluvím teď jen sama za sebe, ale myslím si, viďte děvčata, že je to ze všech našich údělů ten nejpříjemnější.
Šárka
Ano! Ano! Jak já ti závidím, Kazi, toho tvého siláka! Ten ňouma Ctirad… Kazi, prosím tě, řekni Bivojovi, ať ho poučí! Prosím tě, Kazi…, prosím…
Vlasta
Nech těch pitomých keců! Tohle jsem já nemyslela – vy kozy!
Kazi
Víš dobře, že se jmenuji Kazi a ne Kozy!
Vlasta
Teď je ta chvíle na přitroublé vtipy, poslouchejte dobře, holky, co vám teďko řeknu: Od té doby, co zasedl Přemysl na na knížecí stolec, od té doby, kdy se s ním moje nejlepší přítelkyně, kněžna Libuše blahé paměti, rozdělila o vládu, začala vážnost nás žen pojednou povážlivě klesat! Cožpak, vy důvěřivé husičky, nevidíte, jak muži do svých rukou pomalu a nenápadně soustředili všechnu moc?
Doubrava
Máš pravdu, Vlasto, říkají, že můžou všechno a kolikrát nemůžou ani trochu.
Mlada
Máš pravdu, Vlasto! Teď si to uvědomuji, Šťáhlav, můj starej, mi dnes ráno poručil, abych mu udělala snídani! Chápete to děvčata? Snídani! Považte, já, žena, budu svému muži dělat snídani!!! To by byl svět úplně naruby! Tak jsem se rozkročila, dala ruce v bok, tyhlety pěsti, ještě uvyklé držet kopí, jsem sevřela a povídám: Snídani, můj milý Šťáhlave, bu-deš dělat ty mně! Pamatuj si to! Tyhle novoty, co ti nakukali na těch mužských sezeních, ty mi tady zavádět nebudeš! /dívky jásají/
Berounka:
Správně Mlado! Správně jsi mu to řekla, samečkovi přiblblýmu! Ať vidí! Bravo, Mlado! Tak se na ně musí!
Vlasta
A co on? Co na to on?
Mlada
(brečí) On? On vám mě, děvčata, chytil za vlasy a smýkl mnou o zem. Teď nastává jiná doba, ženuško, buď uděláš snídaničku a dáš mi ji do postýlky, nebo tě zabiju a koupím si na trhu černošku. (dav zašuměl) Chytnu vám svůj mlat a jdu po něm… srdnatě jako bý Myslela jsem si – přemohu ho v čestném boji, pokořím ho a bude pokoj, ale víte, co ta sketa udělala? Místo aby se chopil svého meče, vytáhnul z kapsy mrtvou myš a chtěl mi ji dát do výstřihu!
Všechny
Fuj! Né, myš né! To je hanba! To jsou oni! Podlíci! Myš! To je kruté! Cos udělala, Mlado?
Mlada
(pláče) No co? Co bych udělala… snídani!
Vlasta
A co potom? Cos udělala potom, když krmil svůj nestoudný břich?
Mlada
Nemůžu nic, má tu myš pořád u sebe!
Vlasta
To je ono, děvčata… vidíte, nejenže už nejsme v té vážnosti, co jsme byly za Libušky kněžny, ale stále potupnější práce jsou nám přidělovány! Domácí kuchty a puťky z nás chtějí udělat!
Doubrava
Pravdu díš, víš, co mi řekl jeden holobrádek na pohřbu kněžny Libuše? Schválně jsem si to napsala. Škoda, že neumím číst.
Častava
Ukaž! Poslouchejte dobře! Řekl: Panovaly jste. Klaněli jsme se vám a hle – teď jste jako bludné ovce!
Kazi
To, co tu řešíme, děvčata, to všechno jsou nezvratná fakta!
Berounka
To nejsou žádná fakta! To je všechno pravda!
Sázava
Chtějí z nás mít služky, bídné otrokyně a nástroje své chlípné rozkoše!
Šárka
Ano! Ano!
Vlasta
Nechte si ty prasečinky!
Berounka
Máš pravdu, Vlasto! Cožpak to někdy bylo, aby muž byl pánem? Žena má být pán! A muž musí být vždycky pod ní.
Doubrava
Vono jak kde, já jsem tůdle viděla, že… (znázorňuje) tak, a von pak jako…
Sázava
Kuš! Ano! Ano, moudrá Vlasto! A nyní po smrti kněžny povede se nám ještě hůře!
Vlasta
Klid, děvčata, prosím o klid! Víte, mé dobré družky, že jsme s Libuší byly jako sestry, ba co dím…
Doubrava
Jako bratři!
Vlasta
… jako dvojčata. A jestlipak, děvčata, víte, že i já mám vidění a věštecký dar!? Jestli chcete, mohu vám zavěštit…? /ticho/ Tak chcete holky něco vyvěštit, klidně si řekněte… no?
Kazi
No jestli nechceš Vlasto, tak nemusíš!
Vlasta
Tak dobrá, když jinak nedáte, přemluvily jste mě!
( Vlasta se vlní, pak upadne a koulí se, pak vstane a stoupne si na balvan) Vlasta
Vidím město!
Berounka
Ty taky?
Kazi
Mlč! Neruš Vlastu, když má inspiraci!
Berounka
Ale to je fakt, jako když věštila kněžna Libuše, ta taky viděla město. Akorát jsem už zapomněla, jak se jmenovalo. Ale třeba nám to Vlasta zopakuje.
Vlasta
Tak zajímá vás to, holky, nebo vás to nezajímá? Já se tady dřu a vy si tu kecáte! Na to se můžu vykašlat. Já za to nic nechci, ale když vidím nezájem, tak do toho nemám chuť !
Kazi
Ale, Vlastičko! Víš, co říkala Šárka? Říkala – celá Libuše! Celá kněžna Libuše!
Vlasta
Vidím město! Jděte hluboko do hlubokých moravských hvozdů a naleznete tam člověka, an ho brní nohy! Postavte tam město a nazvěte ho Brno!
Doubrava
No Praha to není, ale jde to!
Vlasta
Vidím ještě dále! Vidím ženy táhnoucí děti a mohutné nákupní tašky. Vidím ženy myjící okna! Drátkující parkety! Zavařující kompoty! Vidím mladé dívky nahnané muži do arény a kopající do podivné koule! Vidím ženy stojící u plotny! Brrrr…, to je hrůza, holky! (klesne na zem)
Mlada
A co muži, Vlasto? Co muži?
Vlasta
Pijí pivo!
Všechny
Hanba mužům! Tak to teda né! Pryč s nimi! Věšti, Vlasto! Věšti ještě! Pověz nám, co vidíš?
Vlasta
Pro dnešek to stačí. Nebudu vás více drásat, milé družky. Nebudu jitřit vaše city, ale věřte mi, radši s mečem povstat a pokořit to drzé mužské plémě než takto hanebně skončit! Děvčata, nechci dělat zbytečné drby, ale víte, jak nám budou říkat? Slepice! Ano – slepice!
Doubrava
Ale proč? Vždyť jim nejsme vůbec podobné?
Kazi
My jim dáme slepice! Vzhůru na ně!
Častava
Do zbraně, děvčata!
Doubrava
Do zbraně, slepice!
Mlada
Do zbraně!
Sázava
Přítelkyně! Vyražme ihned! Dychtím po boji!
Vlasta
Já tu velím! Ticho! Ticho, vy slepice! Klid! Klid! Mlčte už konečně a poslyšte mě: My jsme to nechtěly! Perun je nám svědek, že my né! Ale musíme jim dát ještě šanci! My nejsme tak podlé jako oni! Půjdu za Přemyslem! Naším jménem! Ať si vybere mezi námi družku, nejlépe řekla bych… nó… řekněme plnoštíhlé postavy, pokud možno… s věšteckým nadáním, jako svoji řádnou ženu a spoluvládkyni, která nám zaručí naše práva! Anebo, jako že se Vlasta jmenuju, pak ve vítězný boj vás povedu!
Doubrava
A založíme si časopis Vlasta!
konec 2. části
II. obraz - Vyšehrad (Přemysl střílí z luku) Vojen
Zásah kníže! Skvělé! Trefa! Dobrá rána! (přichází Vlasta)
Vlasta
Mohu tě vyrušit z tréninku, můj milý kníže?
Přemysl
Ne! Nechci zahřát lože a kože! Ne!
Vlasta
Mohu s tebou mluvit chvíli o samotě? Jde o jednu velmi důležitou věc!
Přemysl
Samozřejmě, Vlastičko. Pro dnešek končíme!
Vojen
Budete ještě dneska trénovat? Dnes vám to ale šlo. Jedna trefa lepší než druhá!
Přemysl
Díky, Vojene, dnes tě již nebudu potřebovat, můžeš jít, – chci byt se svou dobrou přítelkyní Vlastou sám! (Vojen odchází)
Přemysl
Doufám, že věc, o které chceš se mnou mluvit, šlechetná Vlasto, má opravdu mimořádný význam! Doufám, že nebudeme opět diskutovat o našem sňatku!
Vlasta
Samozřejmě že to má význam! Mnohem větší, než si myslíš! Nebude to, pravda, tak docela o něčem jiném, ale považuji za svou svatou povinnost pohovořit s tebou o této záležitosti v úplně jiném světle Z úplně jiného úhlu a v jiných souvislostech.
Přemysl
No dobře, já jsem zase považoval za svou povinnost upozornit tě, že záležitost, o které jsme mluvili na pohřbu Líby, považuji za definitivně ukončenou! Je ti to jasný? Tak spusť!
Vlasta
Ty můj osiřelý Přemyslovče! Ty můj nešťastný vdovečku! Co si jen počneš, ty můj ubožáčku! Co s tebou bude? Tak bezbranný na tom pohanském světě! Kdo se tě zastane? Kdo ti zahřeje lože? Kdo v krbu oheň rozdělá ti? Kdo chutnou krmi tobě přihotoví? Kdo tě nyní potěší,až večer znaven klesneš na své vladařské lože? Ach, kdo jen, kdo? Všechno jsem už promyslela! Však mi nadarmo moje nejlepší přítelkyně kněžna Libuše blahé paměti, dej jí Perun věčnou slávu… Kdopak se mi jednou postará o mého holoubka oráče? Až tu jednou nebudu, spoléhám, Vlasto, na tebe. A tak jsem tady a už se vocuď nehnu! Pojď sem, ty můj bobečku, já tě potěším!
Přemysl
Tak už dost! Tohle je ten novej pohled na věc? V jiných souvislostech? Meleš totéž, co včera! Ani slovosled jsi nezměnila!
Vlasta
(plazí se) Přémo, víš ty vůbec, můj boubeláčku, že podobně jako tvoje nebožka dokážu hledět do budoucnosti?
Přemysl
To jsem slyšel, ale je to prý samé porno, samé sprosťárny!
Vlasta
Kdepak sprosťárny, poslouchej. Vidím rozkošnou dvojici krásných lidí středního věku! On – vladař velkého slovanského kmene Čechů. Ona půvabná dívka s plným tělem, mající vše, co má žena mít, ba co dím, někde mnohem víc, mnohem víc! On přichází domů. Z domu se line líbezná vůně chutné krmě. Ona ho vítá polibky, mnoha polibky. Ona si lehá na zem, aby on mohl chodit po měkkém. Líbá mu nohy. On si sedá ke stolu a na něm denně jeho nejoblíbenější pochoutka – kung pao, knedlík, zelí! On jí a ona mu přitom sype na hlavu květiny. Potom, potom ho odvede na lože, kde si s ní on může dělat úplně, co chce! A znovu! A znovu!
Přemysl
Dost! Zadrž! To je hrůza! To je děs! Ne! Ne! Ne! Já jsem vdovec! Já jsem z toho venku!
Vojen
Sem – ke mně, kníže!
Vlasta
Ty blbečku! Tohle ti nedaruju! Ty se budeš míchat do našich rodinných záležitostí !? To bylo tvoje poslední slovo, Přémo?
Přemysl
Jasně! A abys věděla, od teďka začínám lovit bobříka mlčení! Teď!
Vlasta
Tak ty budeš lovit bobříka mlčení, jo? A tobě nebude vadit, že jako bobr budeš mít placatej vocas? Zrovna, když si já chci s tebou povídat, jo? Tak poslouchej, ještě si trochu zavěštím. A potom mě neuvidíš, leda z klece. Polezeš po zemi a budeš přede mnou kňučet jako choroš!
Přemysl
Jé, to je houba! To sis to, holčičko spletla!
Vlasta
A máš po bobříkovi! Vidím dým a čmoud. Slyším nářek a skřípění zubů! Vidím stovky mrtvých! Cha cha cha – a jsou to samí chlapi! A nad nimi vítězná dívka na koni s oštěpem v zubech. Nastává vláda žen! Konečně pořádek! Všichni mužský pěkně v klecích! Jako kojoti! Připustit – zavřít! Připustit – zavřít! A tak pořád dokola! Hanba ženám kterým muž vládne! Pamatuj si to, ty bobříku! (Vlasta odejde)
Přemysl a Vojen
Kvo kvo kvo … kokokodááák! (přichází Bivoj a Ctirad)
Přemysl
Tak co … kanci?
Ctirad
No dovol, kníže, co si o nás myslíš?
Bivoj
Ale Přéma myslí zvířata, panici Ctirade, né nás dva!
Přemysl
No, jasňačka, tak jak to šlo?
Lumír
Peří – šeří, peří – kteří. Už jsem to málem měl. Ale najednou vám vyběhl z českých luhů a hájů zubr, ni – pochopitelně musel jsem na strom – no a verš byl v tahu! Inu, kdo lehá mezi otruby, přichází svini pod zuby!
Přemysl
Buď zdráv, moudrý Lumíre! Přicházíte, chlapci, velice vhod, alespoň mě přivedete na jiné myšlenky!
Přemysl
Byla tu Vlasta, chlapci. Podivně mluvila, co si to jen ta holka nešťastná vzala do hlavy? Takové blbosti. A to už je po druhý! Je jako mezek!
Lumír
Inu, břich tlustý – leb pustý.
Bivoj
Ba ne, chlapci. Něco se děje. Žena na mě byla hodná a milá, nějak se mi to nechce líbit! Dokonce mi dovolila, abych si vzal svého nejoblíbenějšího kance do postele! Ne, ne, tady není něco v pořádku!
Přemysl
Co to jen do nich vjelo? Co o tom soudíš, moudrý Lumíre?
Lumír
Inu – koně chval teprve po měsíci,ženu po roce! Kdo nemáš, s kým by ses vadil, pojmi sobě ženu!
Přemysl
Díky, díky! Já věděl, že ty budeš vědět, jak na to! Mohlo mě to napadnout hned! No nic, chlapci, nebudeme dělat ukvapené závěry! Víš co, Lumíre? Zazpívej! Zazpívej, boží pěvče! Potěš naše srdce a ulev našim starostem! Zapěj svému milovanému knížeti!
Lumír
Teď nemohu, je příliš vlhko! (Přemysl mu dá facku)
Lumír
Dát mi ji někdo jiný než vy, rozmlátil bych mu tuhle lyru o hlavu. Ale vás mám rád. Od vás snesu všechno. Když jsem ji dostal, jako bych už už měl ten verš! Nedal bys mi kníže ještě jednu?
Přemysl
Velmi rád, milý Lumíre!
Lumír
Čížku, ptáčku zeleného peří, peří - sněží, né peří – hoří, taky né! Kruci, já to nedodělám!
Přemysl
Nerad ho fackuju, ale pořádek musí být!
Ctirad
Já s ním velice cítím. Je na všechno sám, nemá od koho krást. Jó, ty , co přijdou po něm, ty to budou mít jednodušší. Měl by se pro něj udělat nějakej festival.
Přemysl
Taky jsem na to myslel. Nejradši bych někde v Ústí nebo v Děčíně, ať tam mohou diváci na vorech. Co budeme dělat, chlapci?
Bivoj
Mám nápad! Pojďme, kluci, na kance!
Přemysl
A víte, že bych docela šel? Už jsem dlouho na kancích nebyl.
konec II. obrazu
III. obraz – před Vlastiným srubem (Děvín – tábor žen. Kazi vypráví, Šárka zbožně naslouchá) Kazi
A večer, sotva zajde večernice, mrští mnou Bivoj na lože… lítě jako tur vrhá se potom na mě a já…
Šárka
A co dál? Mrští s tebou na lože….povídej Kazi, ty to umíš tak nádherně podat, jsi skvělá vypravěčka, poslouchala bych tě stále! Tak co bylo potom…no..mrštění? (vchází Vlasta, v náručí má kopí, luky a meče)
Vlasta
My jim ukážem… To budou čumět…já mu dám dobrou přítelkyni! Já mu dám poslední slovo a bobříka mlčení! Děvčata! Hrozí nám veliké nebezpečí! Jsem si tím jista. Přemysl mě dnes odkopl jako prašivého psa! Chystá se mela. Ale bohdá, že my zvítězíme! Jdete se mnou?
Všechny
Ano, Vlasti! Veď nás! Hrrr na ně!
Vlasta
Počkat! My nejsme muži! Naše pohanská čest nám velí ještě naposled je varovat!
Kazi
Vlastičko, neměla bych ještě promluvit s Přemyslem? Už dlouho mě zve na prohlídku své sbírky motýlů, no a při té příležitosti ho mohu zkusit nějak ovlivnit, dost na mě dá,alespoň jsem měla ten dojem. A navíc – můj muž je jeho nejlepší kamarád.
Šárka
Mě taky zval. Několikrát! Nevěděla jsem, že kníže chytá motýly. Řekla jsem to Ctiradovi, ten se u něj byl podívat a tvrdí, že kníže žádné motýly nemá.
Vlasta
Kuš, ty huso! Kdyby pozval na motýly mě, mohlo být všechno v pořádku! Ale mě ne! Křupan ze Stadic! Já mu dám kámošku, až mu naskáčou jelita!
Kazi
Stejně s ním promluvím.
Vlasta
Děvčata, víte co? Napíšeme mužům. Dáme jim takový – no, jak bych to řekla…ultimátum, ano, to je hezký slovo. Dáme jim ultimátum, a když nám do čtyřiadvaceti hodin neodpoví, tak vyrazíme! Jak ale budeme vědět, že je to čtyřiadvacet hodin, když neznáme hodiny?
Berounka Vlasta
To je pravda, tak né, dáme jim den a noc! A teď to ultimátum! Mlado a Častavo, pište! A na just na papír! Ať se Přemysl vztekne! Muži!Vy plémě hadí! Protože nás utiskujete a nic jste nám nedali, jen trápení a trvalá těhotenství, vyhlašujeme vám…
Mlada
A co sruby? Postavili přece sruby!
Vlasta
Dobrá, tak sruby jó.
Častava
Obdělali pole!
Vlasta
Hm, tak pole taky.
Šárka
A co studně? Vykopali studně a přivedli vodu!
Kazi
Otevřeli obchody!
Sázava
Nosí nám dárky.
Kazi
Na cestách je bezpečno!
Častava
Mýtí lesy! Přehradili Vltavu! Udělali mosty! Chrání hranice! Zkrotili koně! Sehnali nám kožešiny! Vybudovali letiště, pardon obětiště!
Vlasta
Dobrá, dobrá… Tak pište! Muži! Vy plémě hadí! Protože nás utiskujete a kromě trápení, trvalých těhotenství, domů, které jste postavili, polí, studní s vodou, obchodů, jídla, dárků, bezpečnosti na cestách, mýcení lesů, výrobků ze dřeva, železa a bronzu,látek, medoviny, zlatých šperků, mléka, strdí, jantaru, soli, stříbrných šperků, kožešin, obětišť, přehrad, mostů, ochrany hranic a zkrocení koní jste nám nedali vůbec nic, vyhlašujeme vám tímto válku! Podepsána Vlasta, velitelka Emana!
Doubrava
Kdo je to Eman?
Vlasta
Dobrá. Napište to celý! Podepsána Vlasta, velitelka Emancipační armády! Hotovo! A poslat nevyplaceně. Peníze se nám budou hodit, taková válka něco stojí! Tak a teď vdaný holky domů a ostatní se mnou na cvičák. A holky – vy doma koukejte cvičit! Hlavně střelbu z luku na pohyblivý cíl! Pošlu vám všem povolávací rozkaz! (děvčata se rozcházejí)
IV. obraz – Posvátný háj (Kazi běží s kyticí lučních květin a prozpěvuje si) Kazi
Čížku, ptáčku – zeleného peří… ach, škoda, že to ještě Lumír neudělal dál, taková krásná písnička. To bude zase hit!Škoda, že neumím zpívat jako božský Lumír!
Přemysl
Ku ku… kuku… krááá… krááá… čimčimčimčararááá… cukrů… cukrů… cukrůůů …
Kazi
Vylez, Přemku! Okamžitě vylez a chovej se důstojně!Jak se můžeš takhle zesměšňovat? Poznala jsem tě při prvním kuku. Pamatuj si, kníže, jestli ti něco vůbec nejde, tak to je napodobování ptactva.
Přemysl
Kazi, sluníčko… kvítečku slovanský… ozdobo a chloubo Vyšehradu… co tak sama , samotinká holubičko bílá? Mohl by tě Přemoušek pozvat na džbáneček medoviny? Mám doma dáreček pro Kazušku! Pojď, dušinko… cukrůů… cukrů…
Kazi
Radši pannu Vlastu pozvi, kníže. Ta je ti rovna citem i schopnostmi! Sestra mi často říkávala: Až tu jednou, Kazi, nebudu, až odejdu do Návy… ať to dá dohromady Přemysl s Vlastou. To je moje vůle!
Přemysl
Ale já nechci! Né a né! Nelíbí se mi, rozumíš? Nechci ji ani za zlaté prase! Nenuť mi ji už! Víš, Kazi, nevím, čím to je, ale já mám děsnou slabost pro Krokovy dcery. Máte, holky, takovej zvláštní šmrnc! Pojď na medovinku, holubičko…
Kazi
Že se nestydíš, svou švagrovou a k tomu ještě ženu svého nejlepšího přítele zveš na lože? Co by tomu asi řekl Bivoj?
Přemysl
Ale vždyť bychom mu to neřekli! Kazuško, mlčel bych jako hrob! Co oči nevidí, srdce neželí!
Kazi
Mlč už, co ty víš o dívčím srdci! Ty, mužský!
Přemysl
Pojď, pojď, kozlátko moje!
Kazi
Nikdy! Cožpak si, ty bláhový mužský, myslíš, že žena je předmět, který je možno koupit? Nebo vyměnit za nějakou cetku? My děvčata máme svoji hrdost a čest! Bez lásky nic! Bez toho čistého vroucího citu nic! Vždyť bychom si nemohly vážit samy sebe! My nejsme k mání – my známe svoji cenu! Tou cenou je láska a né to, cos nabízel ty… co to bylo?
Přemysl
Chtěl jsem ti dát tento pravý jantarový náhrdelník nedozírné hodnoty.
Kazi
Jé, ten je krásný, ukaž, ! Ale nemysli si, nezviklal jsi mě! Mám svou čest! Čest vdané ženy! To je opravdu jantar?
Přemysl
Myslíš si, že bych nosil nějaký aušus? Je až od Baltu, od strejdy Lecha!
Kazi
Víš, Přemku, bez lásky, bez toho vroucího citu,… A fakt bys mi hod dal?
Přemysl
Čestný knížecí, ale až potom!
Kazi
No tak, když se to tak vezme, ty nejsi tak úplně cizí, jsi vdovec po mý sestře a taky přítel mýho muže, to je pochopitelné, že nás to k sobě táhne. Ukaž mi ho! No – půjč mi ho!
Přemysl
No, podívej se, to je kus, co?
Kazi
Je pěknej, jen co je pravda! Tak dobrá. Vždycky jsem tě docela milovala, tak pojď.
Přemysl
Sakra, Ctirad, ten mi tu scházel. Kazi, miláčku, běž ke mně do pracovny a něco si tam zatím čti! Já si tě pak vyzkouším!
Kazi
Proč? Ach tak!
Přemysl
Počkej! Dej to sem. Tohle ti dám až potom, pro jistotu. Já totiž bydlím na druhé straně, víš? Ne, tam, kam jdeš.
Kazi
Jsi všímavý. Začínáš se mi stále více líbit! (odchází Kazi, přichází Ctirad)
Ctirad
Neviděl’s moji Šárku, kníže? Zmírám po ní touhou!
Přemysl
(velice neochotně, přemáhá zlost) Jó…. myslím, že jsem jí viděl, šla do toho údolí, jak ho má tak ráda… no… jak se jen jmenuje safra…?
Ctirad
Babiččino?
Přemysl
Né!
Ctirad
Macocha?
Přemysl
Taky né!
Ctirad
Šárka?
Přemysl
Ano! Do Šárky šla. Hele, Lumír! Uděláme si z něj trochu bžundu! (Přichází Lumír s loutnou, Přemysl spiklenecky mrkne na Ctirada – uděláme si z pěvce trochu legraci. Začne zženštile kroutit zadkem a vzdychat…)
Lumír
Perun!
Přemysl
Perun!
Ctirad
Perun!
Přemysl
(šišlá) Ty….Lumčo…víš hošo, bez obinušku mluvit, totě jako v křivolaké lučiště se obrátit! Stav se někdy na véču….udělám živáň, zapijeme to punčem… nebo čučem, zatančíme si čaču… na, vezmi si tuhle květinku…tak čichni si ty šibale! (Odtančí, posílaje nic nechápajícímu Lumírovi polibky)
Ctirad
(šišlá) Ty Lumčo….čím více se včel člověk choulí, tím více se za ním sypou…! Zajdi taky někdy ke mně božský! Zavedu ti čípek a dáme si chleba! (Odtančí, posílaje Lumírovi polibky. Ten nepochopil, že si z něho udělali legraci a s pohrdáním za nimi hledí)
Lumír
Kšááá….kšáááá….buzeranti! (mávne rukou) Inu! Každý má svoje Poděbrady! A lepší jeden pták v ruce – než dva letíce! A staré zboží, činí novou šlechtu! Jaká voda, taký mlýn – jaký otec, taký syn! (Chvíli tančí kolem své hole jako holky u tyče, posléze odtančí z jeviště)
konec IV. obrazu
V. obraz – domácnost u Kazi (Domácnost u Kazi. Bivoj klečí na kolenou a drhne podlahu. Kazi leží na bedně s kožišinou, prohlíží si časopis a kouří…) (Né Bivoje!!!) Kazi
Á… jak tak koukám… v Gálii už zase začínají frčet měděný kruhy do nosu?
Bivoj
(pofňukává) Tohle je houby život! Jednou tě bolí hlava…..podruhé jsi unavená a kluci si myslí, jak si z tebou užívám!
Kazi
Mlč a drhni! Trubče! Nebo po tobě skočím a uvidíš ten tanec!
Bivoj
(drhne a brečí) Ty už mě nemáš ráda…..
Kazi
Mám! Protože jinak bych od tebe už dávno utekla! Když nemáme rovnoprávnost venku, tak já jí budu mít aspoň doma!
Bivoj
A co moje rovnoprávnost? Kazuško, pojď se pomazlit miláčku….aspoň jednoho hubana… Kazulinko….
Kazi
Až já budu chtít! A to budeš muset bejt sakra hodnej chlapeček!
Bivoj
Já budu Kazuško uvidíš! Chytím ti kance! (vběhne Častava)
Častava
Paní nesu vám psaní! (zasalutuje oběma a odběhne. Bivoj a Kazi odchází každý do svého rohu jeviště a čtou si ho, jako na povel se k sobě otočí a zvolají)
Kazi
Táto!
Bivoj
Mámo!
Unisono
VOJNA! (rozběhnou se k sobě a uprostřed jeviště si padnou v slzách do náručí)
Kazi
Vlasta mě volá! Táhneme na tu mužskou chásku!
Bivoj
Přemysl mě volá! Táhneme na tu ženskou chásku! Tak hezky jsme si tu spolu žili! Musím jít balit!
Kazi
Taková rodinná idyla a konec! Musím jít balit! (odejdou každý do svého rohu, kde si strkají různé svršky do ranečku… pokukují po sobě…)
Bivoj
Vem si mámo teplé kožešiny, ať ti nenastydnou vaječníky, v noci je v zákopech zima!
Kazi
Ty si taky Bivojku přibal teplé prádlo! A dej na sebe pozor miláčku, ať se ti nic nestane! Budu o tebe trnout strachy!
Bivoj
Ty taky mámo a nechoď moc dopředu! Vyhýbej se osobním soubojům, ať tě neseknou do obličeje! To by byla škoda takhle nádhernýho ksichtu!
Kazi
Neboj se táto! Mě nemají co useknout! Ale tobě!!! To by byla hrůza! Najdi si něco ve štábu, nebo u sanity! (Oba si vezmou své ranečky a zbraně a třikrát se k sobě od portálu rozběhnou, aby si z výkřikem uprostřed padli do náruče.)
unisono:
Táto! Mámo! (Potřetí se rozejdou definitivně)/ konec V. obrazu
VI. obraz - Vyšehrad (Vyšehrad – všichni muži shromážděni, mimo Lumíra, brousí si meče, zkoušejí luky.) (přichází důstojně Lumír) Lumír
Perun!
Všichni
Perun!
Lumír
Á… oslové vždy vespolek se drbou! A mladá hlavička, tuze se neochmelí! Tak kampak se to chystáte chlapci… kampak?
Přemysl
Ále… za děvčaty božský, za děvčaty! Tentokrát ovšem v nemilé záležitosti! Věru bych radši na kance! Vojna, vojna, Lumíre! Apropo, kde máš zbraň božský?
Lumír
Jakou zbraň? Loutna je má zbraň!
Přemysl
Na! Vezmi si sekyru! Budeš bojovat, jako každý jiný! Ty nešťastné děvuchy nám vypověděly válku, ale my je porubeme jako škodnou! My je zaženeme zpátky do kuchyně! (mává kolem sebe v rozrušení mečem – všichni uhýbají)
Lumír
No…no…no, snad nebude tak zle!?
Bivoj
Nebude! Už je! Naděláme z nich fašírku!
Ctirad
(vyskočí) Tak pomalu kamaráde! Pomalu! Z mý Šárky tady nikdo fašírku dělat nebude! Z tvý Kazi uděláme fašírku!
Bivoj
Omyl, kamaráde! Je stejná jako všechny ostatní! Z mé Kazi nebudeme dělat fašírku!
Ctirad
(obrací se na knížete) Tak takováhle spravedlnost kníže? (k Bivojovi) Z mý Šárky fašírku jo a z tvý Kazi fašírku né? Já tě! (napřáhnou na sebe meče, ale kníže mezi ně rázně vstoupí)
Přemysl
Z obou chlapci! Z obou! Taková už je vojna!
Bivoj a Ctirad unisono Tak to jo! (spokojeně si sednou) Lumír
Zadržte barbaři! Kam ďábel nemůže, aspoň zasmradí! Slabší děvuchy by jste rubaly? Že vám není stydno! Kdo málo chodí – hodně polehává! Zkoušeli jste to po dobrém?
Přemysl
(znechuceně mávne rukou) Ále… vše marné…
Lumír
Na ta něžná stvoření musíte poezií…květinou…. veršem… písní a hlavně vlídným úsměvem! Dívčí srdéčka pak jihnou a poddají se v pokoře! By vedl osla do Paříže, komoň z něj nikdy nebude!
Vojen
Je vidět božský pěvče, že jsi ženy nepoznal! Věru, jinou by jsi zpíval! (muži souhlasně pokyvují) Mládenci! Odložte zbraně a nechte to na svém Lumírovi! Poznáte sílu umění! V loutnu udeřím… zlaté struny rozezvučím… hlas jako čistý pramének vytryskne a bude po vojně! Která kráva mnoho řve, ta málo mléka dává. Jen mi mládenci řekněte, kdeže jsou ty děvuchy…berušky moje roztomilé… holubičky něžné… prdelinky sexy zaoblené…???
Lumír
Vojen
(ukazuje do portálu) Tam božský Lumíre! Za řekou! Ležením při Děvíně! (Lumír odhodlaně uchopí loutnu a vykročí – Přemysl ho zadrží)
Přemysl
Na vezmi sobě sekeru božský pěvče! Bude se ti hodit!
Lumír
(štítivě ji odstrkuje) Kšáááá….nikdy! Zlo plodí zase jenom zlo a kdo s čím zachází s tím také schází! Ruka umělcova, neposkvrní se zbraní jakoukoli! Jinde kdákat! Doma snášet vejce! Pod sladkým medem, tráví lidé lidi jedem! A jedem! (Odejde rázným, ale důstojným krokem směrem k táboru dívek. Muži ho sledují a komentují děj, který divák nevidí)
Přemysl
Pohleďte chlapci, už je u nich!
Ctirad
Děvčata mu vycházejí v ústrety!
Bivoj
Potkávají se na mostě!
Vojen
Ani jedna nepozvedá zbraň!
Ctirad
Už se vrací! Nese dobré zprávy… (připotácí se Lumír, má roztržené roucho a loutnu naraženou přes hlavu) (jásání mužů utichne)
Lumír
(pěvec se vrhá ke knížeti) Dej sem tu sekeru! Nebo radši dvě! Podívejte, co ty čůzy se mnou udělali? Totálně mi rozladili loutnu! Inu… beran v mechu sedí, může být i dvacet, ale v přilbě hledí je i tři a půl zrána!
(Všichni na něho soucitně hledí) Ctirad
Ubohý Lumír! Ten musel dostat ale pořádnou ránu do hlavy! Nebo je to tak moudrý, že na to nestačím!
Lumír
Stačíš – nestačíš! Málo je z vlka hostiny, když sršeň sosnu klátí! Jede paní z Frýdlantu…dyja dyja dá…. (Sedne si na bednu a zpívá… číslo komik – byznys!)
Přemysl
(starostlivě k ostatním) Válka je strašná věc! Mám strach, co teď bude s naší staroslovanskou pop musikou? Pojďte chlapci do štábu! Tam se poradíme! (Muži odcházejí Ctirad prohodí k Lumírovi – soucitně s bláznem)
Vojen
Bacha Lumčo! Šlajsna!
Bivoj
A já si teď cestou chytím nějakého kance a udělám si kanco - knedlo – zelo! (Přemysl odcházející zadrží…)
Přemysl
Počkat chlapci, nemůžeme nechat naše holky bez dozoru? Co kdyby se jim něco stalo? Už to mám! Lumír tady s Bivojem zůstanou… jako… jako… rozvědka!
Bivoj
Jako co?
Přemysl
Jako rozvědka no….to mě jen tak napadlo…takové slovo! jen mi tak blesklo hlavou.
Lumír
No to sem se lek! Já myslel, že je to nějaká ženská!
Přemysl
To je jedno, jakýho je rozvědka rodu! Máme další nový slovo! Aspoň se nám Germáni nebudou posmívat, že máme malou slovní zásobu! Šajze! (Odejde – osamí Bivoj s Lumírem)
Bivoj
Ty, Lumíre víš co mě napadlo?
Lumír
Povídej, rozvědko!
Bivoj
Víš, stejně si tu válku neumím představit. Já tam mám Kazi, Ctirad Šárku, Přemysl pásl s Vlastou Krávy, ten jí přeci taky nic neudělá, tak jaký to bude vlastně boj? Jaká válka? Stejně se to nakonec zvrhne do sexu, jako vždycky!
Lumír
Máš pravdu Bivoji, ale stejně mám o ty naše holky strach, měli bychom něco vymyslet, aby se jim nic nestalo.
Bivoj
(plácne se do čela) Už to mám božský! Víš jak je panna Vlasta pověrčivá… pořád něco věští. Uděláš jí zjevení kněžny Libuše a tu nesmyslnou válku jí rozmluvíš! To je skvělý nápad, viď Lumíre, tak do toho pěvče do toho! Já teď musím běžet na kance……tak čau rozvědko! Perun!
Lumír
Perun! No a zase to zůstalo na mě! Jako vždycky všechno! No nic, nějak si s tím poradím! Třeba mě přitom napadne ten chybějící verš… měří… peří… ne! Věří….kteří…..měří…sakra to je opravdu těžký, ale až já na to přijdu, to bude prďák… (Důstojně odchází)
konec VI. obrazu
VII. obraz – Děvín (Děvín – tábor žen. Dívky brousí a zkouší zbraně, mají skvělou náladu, baví se mezi sebou a smějí se) Kazi
A Častava mu narazila tu jeho lyru na hlavu! Ten čuměl!
Vlasta
A já mu božskému pěvci nasadila dvojitého Nelsona a válečky taky jsem ho lechtala… he he he… hádejte kde?
Berounka
Kde Vlasti?
Vlasta
Neřeknu! (smích)
Kazi
A já ho kopla, víte kam? Cha cha…jako doma Bivoje! (smích)
Šárka
(zrudne) Kazi! To není fér!
Kazi
Ale jo! Stejně je mu to k ničemu! (smích)
Vlasta
Tak pokračujte děvčata… brušte… brušte, po obědě se do nich dáme a do večera je po válce! (Přichází Lumír, jako zjevení kněžny Libuše. Přes hlavu má přehozené prostěradlo)
Lumír
Uííííííí… úáááááááá… éééééúúúúúú… (Dívky začnou ječet strachy a schovávají se za Vlastu)
Kazi
Jé strašidlo! Bivoji pomóóóct!
Šárka
Ctirade! Já se bojím! (Častava leze Vlastě pod sukně)
Lumír
Úúúúúúúúú… volaly jste mě děvuchy?
Vlasta
(bojí se taky, ale přemůže se) Kdo jsi duchu? Jsi dobrý, či zlý?
Lumír
(mění neobratně hlas) Jsem duch kněžny Libuše blahé paměti. Dej jí Perun věčnou slávu, holce jedný… přišel jsem, abych vás varovala! (Děvčata se začnou radovat a s jásotem se shluknou kolem Lumíra)
Všechny
Kněžno! Jé! to je dobře, že jsi přišla! Libuško naše!
Lumír
(trochu se zapomene a začne je osahávat a pleskat po zadku) No… děvčátka… pojďte sem vy pusinky, vy prdelinky něžné …
Mlada
(koketně) Ale kněžno… nechte si toho! No tak! Kněžno!
Doubrava
Milý duchu – řekni nám, vyhrajeme?
Lumír
(plete se v hlase – chvíli žena chvíli muž) Ale to víte, že vyhrajete vy křehulinky moje boubelatý, co by jste nevyhrály, že jo, ale musíte mě ve všem poslechnout!
Častava
A co máme dělat kněžno?
Lumír
Tak jako všichni opravdoví vojáci, když jdou do války, musíte se i vy podrobit důkladné lékařské prohlídce…tak svlíkat děvčata – svlíkat – dolů s tou konfekcí! A úplně všechno! (Dívky se ochotně a s nadšením svlékají – mimo Vlastu)
Vlasta
Tak pozor…pozor! Moment! Tohle se mi nějak nezdá…? Jsi ty opravdu duch kněžna Libuše?
Lumír
Ale jo! Jistě! (zpanikaří) Bez obinušku mluvit, totě jako v křivolaké lučiště se obrátit… peří… měří… věří…
Vlasta
Já ti dám peří – měří, ty lotře jeden pěveckej! (zvedne mu mečem lajnutuch) No tohle! Zahlídla jsem Bimbu! (Lumír s nářkem uteče…) Bože, to jsem to posral!
Vlasta
Já mu dám zjevení kněžny Libuše! Já mu dám svlékat! Já mu dám lékařskou prohlídku! Fuj! Čuňák jeden! Vidíte holky, jak jsou muži úskoční a zákeřní?
Sázava
(s obdivem) Vlasti…!? Jak jsi to poznala, že to není kněžna?
Vlasta
Podle figury, Libuška byla vyšší o půl metru a navíc měla nádherný pevný šestky!
Berounka
(servilně) Ty si tak chytrá… Vlasto!
Doubrava
Vlasti… promiň, neumím si představit šestky, který by byly pevný….? Mám kámošku, která má furt otlučený kolena! (Častava si sundává kostým a obnažuje se)
Vlasta
Fuj! Co to děláš ty čuně?
Častava
(dotčeně)… Co… Líba to tak chtěla né…? Závidíš figuru co?
Vlasta
Pchá… vždyť mám stejnou! oblíkni se ty couro! Děvčata! myslí si o nás, že jsme husy!
Sázava
Husy né, Vlasto! Slepice! Ano říkají, že jsme slepice!
Doubrava
Ale proč….kvo…kvo…kvo….vždyť jim nejsme vůbec podobné….ko ko ko dák!
Vlasta
Však my jim dáme drůbež! Nastražíme na ně nějakou past! Chytíme je na jejich vilnost a zvrhlost! Já jim dám lékařskou prohlídku!
Berounka
Jakou past Vlasti?
Vlasta
(chvíli mudruje – vítězoslavně!) Už to mám! Vymysli něco Kazi!
Kazi
(lišácky) Já bych věděla… !?
Vlasta
Tak ven s tím! nezdržuj, nebo to vymyslím sama!
Kazi
Šárka je z nás všech nejkrásnější! Přivážeme jí k dubu v posvátném háji. Chodí tudy panic Ctirad se svojí družinou na strdí. Uvidí svoji milovanou Šárku… začne milostně tokat… Šárka zatroubí na lesní roh a my se vyhrneme a zajmeme je! A budeme je mučit a mučit a mučit a mu…
Šárka
(utne jí emotivní záchvat) Tak tohle ne! Se mnou nepočítejte! Uchystejte si past na někoho jiného! Mučit mého miláčka! To ať vás ani nenapadne! Nikdy! A stejně už mě ta Dívčí válka nebaví….ještě ani nezačala a už mi leze krkem! A navíc… (zasní se)… stýská se mi po Ctiradovi, už se nemohu dočkat, až se mnou mrští na lože…!
Vlasta
A co si myslíš ty huso…
Mlada
Slepice! Vlasti – slepice! (odběhne do zákulisí)
Vlasta
Díky! A co si myslíš ty slepice, že měla Kazi na mysli? No? (mrká na Kazi, aby to Šárka neviděla) Právě tohle!
Šárka
Jó?
Vlasta
Ale aby nám muži byli po vůli musíme je nejdřív pokouřit! Co to žvaním? Pokořit! To je to pravé slovo! (Mlada vběhne zpět – v zadnici má zapíchnutý šíp… ječí… )
Mlada
Holky! Vlasti! Vyndejte mi to! Je zle! muži se dali do pohybu! Na pravém křídle povalili dojnici! Ále…co to kecám…rozvinuli rojnici! Ženisté si protahují kosti… Ále co to kecám! Budují pontonové mosty!
Vlasta
Do zbraně děvčata! Hrrr na ně! Mažte je a nikoho neživte! A zajatce neberem!
(Začnou se hádat) Šárka
Berem!
Vlasta
Neberem!
Častava
Berem!
Vlasta
Neberem! (Do hádky vtrhnou muži, chvilku se potýkají, poté všichni tančí odzemek) konec VII. obrazu
VIII. obraz – Posvátný háj (Posvátný háj, u dubu úpí přivázaná Šárka.Na krku má lesní roh) Šárka
Ach… ojojoj… pomóct… kde jste kdo? Ojojoj… pomóc… (vchází vladyka Vojen, vzápětí po něm Ctirad)
Vojen
Sem… sem… vladyko Ctirade! Tady někdo úpí… (Ctirad kouká opačným směrem)
Ctirad
Kde… Vojene, kde? Nepoznám ten směr! Nemám hudební sluch!!! (konečně uvidí Šárku) Jó… tady, namoutě! Máš pravdu! Myslil jsem nejdřív, že tam rozjel ježka! A ona je to Šárka! (Rozzáří se jako sluníčko a vrhne se k dívce)
Ctirad
Šárko! Kvítečku! Kdo tě takhle přivázal? Pojď…rozvážu tě a půjdeme spolu běhat do březového háje…… (Vojen se ostražitě a nedůvěřivě rozhlíží)
Vojen
Vladyko Ctirade! Nelíbí se mi to! Nerozvazuj Šárku! Jsme příliš blízko Děvína! Pojď! Užijeme si… (markýruje nemravné pohyby)… a pak utečeme!
Ctirad
(rozzuří se) Mlč padouchu! Nebo vrazím svůj meč v tvou zrádnou hruď! Bezbranné děvče by si zneužil mizero?
Vojen
(radostně přikyvuje) Jo!
Ctirad
Neboj Šárko! Vladyka Vojen padl v mládí obkročmo na voj! (rozvazuje ji a vlídně zvedá ze země). Pojď Šárko! Miláčku! Rozvážu tě a zneužiju si tě sám!
Šárka
Díky Ctirade… díky… a za odměnu…
Ctirad
No jasně! Co jinýho! Počítal jsem s tím… (snaží se rozepnout řemen…) Sakra… patentka pitomá… zasekla se….
Šárka
A za odměnu… si můžeš zatroubit!
Ctirad
(Zklamaně vytuhne) Za co?
Vojen
(posměšně) Za vodměnu!
Ctirad
Věru… takovouhle odměnu jsem nečekal, tak proč se cpu od rána celerem?
Vojen
Protože nemáš na Viagru!
Ctirad
Celer! Viagra chudých!
Šárka
Tak už nekecej a trub! (Ctirad zatroubí na roh, ze všech stran se vyřítí děvčata a svážou oba)
Ctirad
(plačtivě) Šárko! Ty jsi mě zradila… !?
Šárka
Nezradila miláčku! Sama si tě budu mučit! (táhne ho pryč)
Ctirad
No jo! Ale já jsem osvobozenej od tělocviku! (oba zmizí..)
Šárka
(napůl již mimo jeviště) Jen pojď… uvidíš, že se ti to bude líbit! (všichni ztichnou a zvědavě nakukují do zákulisí, co že to provádí Šárka se Ctiradem… tichá hudba… J´atime… Vojen když to vidí začne protestovat…)
Vojen
Já chci taky mučit! Jako válečný zajatec, mám svý práva a povinnosti! To je nespravedlivý! Já chci taky do mučírny! Jestli chcete holky, můžete mě mučit i tady…?!?
Kazi
Má pravdu Vlasto! Já se toho ujmu… no! Obětuju se, když se k tomu žádná nemáte! (Popadne Vojena a zmizí s ním za Šárkou se Ctiradem) (Vlasta osamí… v rukou má zbraně, zvědavě nakukuje do zákulisí)
Všechny
Ale jo, my chceme taky! / utíkají za Kazi a Vojenem/
Vlasta
Holky vylezte! Co tam děláte? Že se tak blbě ptám já nána! Holky! Hej! Ještě jsme nevyhrály! Vraťte se! Holky! (začne fňukat) Oni mě tu nechaly samotnou! Zrádkyně! (rozbulí se naplno) Tohle je houby válka! Já se na to můžu klidně vykašlat! Dyk to dělám jen pro jejich dobro… každá má svého chlapa a já nic! všichni se na Vlastu vyto… no vždyť vy víte co! (zařve) Já chci taky mužskýho! (Utře si slzy a rázně se rozhodne) A já vím co udělám! Jestli si tedy myslíte, že je Vlastička blbá, tak to se šeredně mýlíte! (sama se přivazuje ke stromu) Pomóct! Kde jste kdo? (vítězoslavně se směje) První mužský který přijde je můj! Pomóc! (Rozvážně vchází Lumír)
Lumír
Jé panno Vlasto, kdo tě přivázal?
(Vlasta Lumíra nečekala a vyrazí opravdový výkřik hrůzy a zděšení) Vlasta
Proboha! Pomóct!
Lumír
Inu Panno Vlasto, kolik dveří otvíráš, tolik nohou dupe a jak se jmelí zelená, koukol táhne doubravou…
Vlasta
(úplně zdrcená) Co to blábolíš, milý Lumíre…..? Odvaž mě božský pěvče… odvaž… !
Lumír
Jo, já tě odvážu a ty zase kopneš, jako včera! Víš přeci kam ty hanbářko jedna! Ještě, že jsem měl v kapse ladičku, rána se po ní svezla… no, teď zase nemůžu pořádně naladit! Čert ví, co je lepší…?
Vlasta
To jsem ráda, že se ti nic nestalo Lumírku, byl to jen takový žert, víš? Odvaž mě… odvaž! Když mě odvážeš, tak si se mnou budeš moct dělat, co budeš chtít?
Lumír
Dyž já nevím… (ostýchá se)… víš, kolik v poli čmeláků, tolik v těle boláků…!
Vlasta
(ztratí trpělivost a zařve) Tak rozvážeš mě už konečně, ty pitomče!
Lumír
Dyš já nevim….? (z křoví vykoukne spiklenecky Přemysl… našeptává Lumírovi)
Přemysl
Rozvaž jí božský Lumíre… rozvaž jí a bude po válce! (zaleze)
Lumír
Jestli se takhle snadno zachrání mír, tak proč né ?!? (rozváže ji)
Vlasta
(skočí mu do náruče) Tak! A teď jsem navždy tvoje!
Lumír
(zděšeně couvá) Co…? Jak to? Huš ženská! Já tě nechci!
Vlasta
Houby nechceš! Jsem tvá válečná kořist!
Lumír
Ale mě se to teď nehodí! Kšáááá! Nemohu se věnovat jedné ženě! Patřím všem ženám! A všem mužům! To hlavně! A mimo to, mám před sebou velké tourné do Gálie a Francké říše!
Vlasta
Nevadí! Budu ti dělat manažérku! Kolik ti platí?
Lumír
Za koncert… pět sekyr, kilo medu, medvědí kůži a deset metrů šukna na sálu! Sukna na šálu!
Vlasta
To je málo! Jsi přeci božský Lumír!
Lumír
Jo a ještě diety a dopravu oslem…. 1,5O Kč za kilák!
Vlasta
Zařídím ti dvojnásobek! Dopravu koněm a mě velblouda! Dojednáno platí? (chytne mu ruka a sama si s ní plácne) A vezmeme se cestou v Cáchách!
Lumír
(velmi neochotně) Tak dobře… dobře, ale budeme spolu žít jako bratr a sestra! Jako Čuk a Geg!
Vlasta
(zachechtá se) To uvidíš v Cáchách! (Ze všech stran přicházejí herci a řadí se na forbíně, Přemysl a Vlasta uprostřed… kníže si mne spokojeně ruce, je vidět, že se mu ulevilo.)
Přemysl
Takže je vlastně po dívčí válce! Chvála Perunovi! (mne si ruce) Tak válku jsme vyhráli!
Vlasta
(nasupí se, ruce v bok) Tak pozor! Pozor! Nic jste nevyhráli! Holky ke mně! (Děvčata se shromáždí na jedné straně, muži na druhé – v řadě)
Přemysl
(dobrácky a smířlivě) No tak… Vlasti… Vlastičko… (Vlasta jde dopředu před ostatní – začíná věštit )
Vlasta
Uíííííí… uáááááá… Tahle válka mezi muži a ženami nikdy neskončí! Přejdeme do ilegality! budeme vám nevěrné!
Přemysl
No to je novina!
Vlasta
Vidím rozvodové síně a v nich tisíce mužů, co tisíce? Miliony! A všichni odcházejí od rozvodu v trenýrkách!
Lumír
(ukazuje trenýrky) Proč né? Vždyť je to docela sexy!
Vlasta
Vidím ženy hrající fotbal! Vidím ženy které létají do vesmíru! Vidím ženy, které jsou oplodňovány bez mužů! (Všichni muži rozhořčeně protestují)
Přemysl
Tak tohle zaplať pán Bůh nejde! Nejde! A nejde!
Lumír
A de to a de to a de to!
Vlasta
Vidím ženy, které vedou hospodářství rodin, měst i států! Vidím ženy která kouří a pijí! Vidím ženy, které dokáží změnit pohlaví!
Vojen
Ukaž!
Vlasta
Ne děvčata! My jsme neprohrály!
Přemysl
(smířlivě) Tak dobrá no! Ať je to teda nerozhodně!
Vlasta
Nerozhodně jo! Ale pro nás! (dupne mu na nohu a hrdě odchází…) Perun!
Kazi
(cvrnkne ho do nosu) Perun!
Šárka
(budliky budliky….) Perun! (Muži osamí a jsou evidentně bezradní…)
Přemysl
Tak co budeme dělat kluci?
Bivoj
Mám nápad! Pojďme na kance!
Všichni
Hurá na kance! (odbíhají – Přemysl osamí – k divákům…)
Přemysl
A co vy? Vy nepůjdete na kance? Máte recht! Běžte domů! La komedia e finita! Ale slyšeli jste! Boj pokračuje! Tak běžte domů a tam si to pěkně všichni vyzkoušejte, co jste tady viděli… ale pozor! ať to vždycky zůstane nerozhodně! TAK PERUN S VÁMI KLUCI! (pomalu a důstojně odejde)
KONEC