FILOZOFICKÁ
FAKULTA
UNIVERZITY KARLOVY
INDOLOGICKÝ ÚSTAV
DIPLOMOVÁ PRÁCE
ROMSKÉ POLITICKÉ HNUTÍ V ČESKÉ REPUBLICE V LETECH 1989 - 1992
Autor: Jakub Krčík Vedoucí práce: Doc. Milena Hübschmannová, CSc. Praha 2002
Prohlašuji, že jsem pracoval samostatně a uvedl jsem veškeré použité prameny.
Jakub Krčík
OBSAH: 1.
ÚVOD.........................................4
1.1 Volba tématu.................................4 1.2 Zdroje informací.............................6 1.2.1 Rozhovory..................................6 1.2.2 Dobové prameny.............................8 1.3 Vymezení pojmů...............................9 1.3.1 Rom........................................9 1.3.2 Romská organizace..........................9 1.3.3 Romský představitel.......................10 1.3.4 Romské politické hnutí....................10 2.
ROMSKÉ HNUTÍ PŘED 17. LISTOPADEM 1989.......11
3.
ROMSKÉ HNUTÍ PO 17. LISTOPADU 1989..........21
3.1 Vstup Romů na politickou scénu..............23 3.2 Formování Romské občanské iniciativy........26 3.3 Romové a volby 1990.........................32 3.4 Romští poslanci v ČNR (1990-1992)...........37 3.5 Romské hnutí mimo ČNR.......................44 3.5.1 Hnutí angažovaných Romů...................49 3.5.2 Romský národní kongres....................56 3.5.3 Romský demokratický kongres...............60 4. ZÁVĚR........................................65 5. PRAMENY......................................68 6. PŘÍLOHY......................................73
3
1. ÚVOD 1.1. Volba tématu Během fakultě
studia
Univerzity
oboru
romistika
Karlovy
jsem
na
Filozofické
pracoval
v různých
organizacích, které byly zřízeny a vedeny Romy. Nejprve jsem byl
asistentem Mgr. Hany Syslové - koordinátorky
projektu vedeného Nadací Dr. Rajka Djuriče, později jsem pracoval pro Ligu na pomoc romským obětem holocaustu a posléze
jako
textový
editor
romského
magazínu
Amaro
Gendalos, který vydává Sdružení Dženo. Nadace pomoc
Dr.
romským
s Romskou
Rajka
obětem
občanskou
iniciátorem
Djuriče,
stejně
holocaustu,
sdílela
iniciativou.
založení
obou
jako
Nikoliv
jmenovaných
Liga
na
kanceláře náhodně
organizací
byl
tehdejší předseda Romské občanské iniciativy JUDr. Emil Ščuka. Zakladatelem
Sdružení
Dženo
je
Ivan
Veselý,
někdejší vysoký představitel Hnutí angažovaných Romů a pozdější místopředseda Romské občanské iniciativy. Zpočátku jsem se nevyznal ve vztazích mezi tehdy existujícími
romskými
představiteli. iniciativa politickou
Netušil
nebyla
po
organizací,
nepolitických
organizacemi jsem, roce
mnoho
že 1989
jsem
a
jejich
Romská
občanská
jedinou
toho
romskou
nevěděl
ani
o
organizacích Romů. Kanceláře, ve kterých
jsem pracoval, však sloužily jako místo, kde se Romové „z ulice“ spontánně scházeli, aby vedli dlouhé a často bouřlivé diskuse. Debatovalo se zejména
o organizacích
vystupujících
Postupně
jménem
a
v zájmu
Romů.
jsem
zpozoroval, že názvy některých organizací se v takových diskuzích opakují častěji, stejně jako jména určitých
4
osob a
konkrétní události. Matoucí
organizace
používali
podobné
názvy,
–
různí
lidé
k rozporům
bylo, že pro tytéž
různé
-
docházelo
i
byť
při
sobě
líčení
některých událostí. Jako Chtěl
studenta
jsem
Romové
dovědět
okolo
skutečného
mě
romistiky co
tak
průběhu
mě
nejvíce
často
tento
o o
zaujal.
organizacích,
zmiňovali,
událostí,
fakt a
které
dopátrat
nichž
každý
se
z Romů
přinášel svoji verzi. Začal
jsem
pátrat
ukázalo
se,
námětu
vědeckých
organizací
že a
přes
v romistické
stávající prací,
jejich
literatuře,
popularitu
zůstává
představitelů
Romů
ale coby
téma
romských
v České
republice
téměř mimo odborný zájem. Problematice
se
věnovala
v minulosti
socioložka
Jiřina Šiklová.1 Cílem její studie bylo zachytit vznik romských
a
proromských
organizací,
které
vznikly
na
území České republiky v období let 1990-1998. Současně se
snažila
financování zvolila
zdokumentovat a
jejich
specifika.
dotazníkovou
metodu
organizaci,
K realizaci a
evidenci,
svého
rozhovory
záměru
s některými
představiteli Romů. V závěru svého příspěvku upozorňuje na celkovou nepřehlednost v této oblasti a konstatuje fakt
„nedostatečné
sdružení“2
evidence
romských
a mimo jiné i to, že „o mnoha aktivitách Romů
a aktivistech se prostě neví. Sami Romové zájem
občanských
sdělovat
údaje
o
své
1
činnosti.
Šiklová, Jiřina, Romové a nevládní, neziskové občanské organizace přispívající k integraci Romové v České republice, Socioklub, Praha 1999, 2 Šiklová, Jiřina, Romové a nevládní, neziskové občanské organizace přispívající k integraci Romové v České republice, Socioklub, Praha 1999,
5
často nemají
Využití
běžných
romské a proromské tohoto etnika. In: s. 271-289 romské a proromské tohoto etnika. In: s. 288
způsobů
sociologických
výzkumů
pro
sledování
aktivit
romského etnika není vhodné a ani možné.“3 Diplomovou prací na téma romské politické hnutí v České republice v letech 1989 – 1992 chci přinejmenším přispět
částečně
k poznání
aktivit
Romů
a
jejich
organizací v tomto období. Jde mi především o to, abych přinesl dosud nepublikované informace o romském hnutí, zejména
romských
představitelích.
politických Z časových
i
organizacích technických
a
jejich
důvodů
jsem
musel téma časově i místně omezit. Zabývám se romským politickým hnutím na území České republiky od roku 1989 do roku 1992. Věřím, že zpracování vybraného tématu bude přínosné nejen pro mě, ale také pro další osoby nebo instituce, které se dané problematice věnují. 1.2. Zdroje informací Pracuji rozhovory
především
s romskými
s primárními
představiteli
prameny. (1.2.1)
Jsou a
to
dobové
dokumenty (1.2.2). 1.2.1 Rozhovory Díky jsem
se
práci
seznámil
v jednotlivých s iniciátory
romských a
organizacích
aktivními
účastníky
v českém romském hnutí. To mi umožnilo vést v atmosféře důvěry rozhovory s představiteli romského hnutí v České republice. Mezi mé informanty
patřil především JUDr.
Emil Ščuka – zakladatel a první předseda Romské občanské iniciativy a od roku 2000 prezident Mezinárodní romské 3
Šiklová Jiřina, Romové a nevládní, neziskové romské a proromské občanské organizace přispívající k integraci tohoto etnika. In: Romové v České republice, Socioklub, Praha 1999 tamtéž, s. 288
6
unie (IRU), Ing. Karel Holomek – bývalý poslanec České národní Rady, nyní předseda Společenství Romů na Moravě, Ondřej
Giňa
zakladatel
–
bývalý
Grémia
poslanec
romských
národní
České
regionálních
rady,
představitelů,
Ivan Veselý – bývalý výkonný tajemník Hnutí angažovaných Romů
a
někdejší
iniciativy,
místopředseda
v současné
době
Romské
předseda
občanské
Sdružení
Dženo,
Marta Tulejová – bývalá místopředsedkyně Romské občanské iniciativy, Hilda Pášová – bývalá vedoucí sekretariátu Romské
občanské
iniciativy,
PhDr.
Vlado
Oláh
–
zakladatel Matice Romské, Vojtěch Žiga – spoluzakladatel Romské občanské iniciativy a Hnutí angažovaných Romů. Zejména Romy,
kteří
jsem na
se
začátku
politické
organizace
žádost
rozhovor
o
konzultoval
snažil
získat
90.
Romů.
let Nikdo
neodmítl.
s vedoucí
své
rozhovory
zakládali
s těmi
a
vedli
z oslovených
Seznam
informantů
práce
Doc.
Romů jsem
Milenou
Hübschmannovou. Rozhovory s uvedenými informanty jsem natáčel na kazety a následně jsem je přepsal do počítače. Původně jsem chtěl, aby byl přepis rozhovorů součástí přílohy, ale
s ohledem
některých
na
jejich
informací
jsem
rozsah se
a
také
citlivost
že
rozhovory
rozhodl,
nezveřejním v plném rozsahu. Z rozhovorů pouze cituji, abych
podpořil
zpřístupnit
svá
vzpomínky
tvrzení.
romských
Chci
pamětníků
tak
současně
na
události,
které dosud nebyly nijak podchyceny. Citace z přepisu rozhovorů prošly jazykovou úpravou.
7
1.2.2 Dobové prameny V práci Využíval
používám
jsem
citace
přitom
z dobových
elektronický
dokumentů.
archiv
dokumentů
Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.4 JUDr. Emil Ščuka, bývalý předseda Romské občanské iniciativy,
mi
umožnil
využít
archiv
Romské
občanské
iniciativy, který je umístěný v budově kolínské Romské střední školy sociální.5 Archiv je v neutěšeném stavu a dokumenty
nejsou
nijak
systematicky
opatřeny evidenčními čísly.
utříděny
ani
Také podmínky, ve kterých
jsou dokumenty skladovány, jsou nevyhovující. Vzhledem k personálnímu iniciativou
propojení
a
jinými
mezi
romskými
Romskou
občanskou
organizacemi,
obsahuje
kolínský archiv řadu dokumentů, které jsou svědectvím o činnosti
i
dalších
romských
organizací
než
Romské
občanské iniciativy. Ivan Veselý mi zpřístupnil archiv Sdružení Dženo, který
vedle
obsahuje
dokumentů
písemnosti
o
Hnutí
činnosti
Dženo6,
Sdružení
angažovaných
Romů,
Romského
národního kongresu, Romského demokratického kongresu a Romské
občanské
iniciativy.
Ve
srovnání
s archivem
Romské občanské iniciativy v Kolíně je archiv Sdružení Dženo
v lepším
stavu.
Nicméně
i
zde
shromážděné
dokumenty nejsou nijak utříděny a evidovány. Absence
evidenčních
čísel
na
citovaných
dokumentech ztěžuje jejich opětovné vyhledávání a také způsob
citace.
S tímto
problémem
4
jsem
se
nedokázal
www.psp.cz Romská střední škola sociální, Macharova 1376, 280 02 Kolín 6 Sdružení Dženo, V Tůních 11, 120 00 Praha 2 5
8
uspokojivě
vypořádat.
z některého
z těchto
Tam,
kde
archivů,
cituji
uvádím
dokument
alespoň
název
dokumentu, datum (pokud je dokument datován) a archiv, ze kterého jsem dokument získal. Ve
své
diplomové
práci
i
čerpám
z dobových
romských tiskovin, které jsou bohatým, leč opomíjeným, zdrojem
informací.
romských
časopisů
Za ze
poskytnutí
kompletních
sledovaného
období
ročníků
vděčím
Doc.
Mileně Hübschmannové, která mi je laskavě zapůjčila. 1.3 Vymezení pojmů 1.3.1 Rom Pro
potřeby
této
práce
rozumím
termínem
Rom
který se veřejně hlásí k romské národnosti.
člověka, Vzhledem
k vymezenému
tématu
nebudu
rozlišovat
mezi
příslušností k romské podskupině, pokud to nebude nutné pro pochopení popisovaných skutečností. 1.3.2 Romská organizace Termín organizace používám jako zastřešující pro občanská sdružení, nadace, politické strany a politická hnutí.
Romskou
organizací
rozumím
každou
organizaci
registrovanou Ministerstvem vnitra ČR, která se svými aktivitami
snaží
ovlivňovat
životy
Romů
v České
republice a současně v jejímž vedení stojí Romové. V odborné romské
a
literatuře
se
pro-romské
zaměstnanců/členů,
rozlišují
organizace
počtu
romských
podle
případně
podle
toho,
zda
je
zakladatelem organizace Rom nebo Nerom. Takové hledisko je
pro
mne
nepřijatelné.
9
Poměr
řadových
romských
a
neromských členů/zaměstnanců není významný. Rozhodující je, zda mají Romové vliv na náplň činnosti organizace a jakým způsobem takový vliv uplatňují. 1.3.3 Romský představitel Termínem
romští
představitelé
označuji
ty
Romy,
kteří „mluví za Romy“ - na požádání nebo spontánně se vyjadřují
jménem
Romů
v České
republice.
Romští
představitelé přitom usilují o vliv na budoucnost Romů v republice
České
i
v zahraničí.
Jejich
názory
jsou
prezentovány v médiích a bývají partnery při jednáních o romských otázkách s českými i zahraničními politickými představiteli. Mezi
romskou
veřejností
přitom
nevládne
jednota
v názoru, kdo je a kdo není romským představitelem. V případě každého romského představitele se stává, že je částí Zároveň
romské
veřejnosti
jako
také
jednotliví
romští
nesouhlasí
s tím,
že
jsou
představitel
odmítán.
představitelé
svým
okolím
za
často romské
představitele považováni. Tak je tomu ostatně také na politických scénách jiných národů. 1.3.4 Romské politické hnutí Romské
politické
hnutí
je
tvořeno
romskými
představiteli a romskými organizacemi. Romské organizace přitom nemusí být registrovány jako politická uskupení. Rozhodující je, zda
tito romští představitelé a romské
organizace usilují o formulaci a prosazování romských zájmů v České republice.
10
2. ROMSKÉ HNUTÍ PŘED 17. LISTOPADEM 1989 S listopadem 1989 skončil paternalistický přístup k československému obyvatelstvu.
Romové, stejně jako
všichni ostatní obyvatelé tehdejšího Československa, se o sebe museli začít starat sami, v nových a neznámých podmínkách.
„Značná
majoritního
část
obyvatelstva
Československa a později České republiky byla těmito
rychlými
změnami
Mnozí
zcela
nastala.
emigrovali
si
do
jiné
a
sociální
oprávněně země,
zaskočena
anomií,
připadali,
i
když
která
jako
se
by
nikam
nepřestěhovali.“7 S nově nabytou svobodou začala česká společnost
velmi
rychle
navazovat
na
komunisty
přerušené tradice politických stran a zájmových spolků, dále rozvíjet se začaly ty organizace, jejichž existenci komunistický režim sice nevítal, ale přesto toleroval. Přinejmenším
část
ve společenských romských
Neromů
tak
měla
organizacích.
politických
stran,
zkušenosti
Oproti
spolků,
s prací
tomu
tradice
případně
sdružení
postavených na příslušnosti k romské národnosti u nás prakticky nebyla. To ale neznamená, že lze souhlasit s tvrzením,
že
profesionálně
Romové
„nikdy
neorganizovali,
v minulosti nepokoušeli
sami se
sebe
vytvořit
národní nebo státní útvar, jejich společenství tvořila vždy
rodina,
případně
kmen,
ale
nikdy
to
nebyla
romské tohoto s. 273 romské tohoto s. 273
a proromské etnika. In:
organizace pro hájení romských zájmů.“8
7
Šiklová, Jiřina, Romové a nevládní, neziskové občanské organizace přispívající k integraci Romové v České republice. Socioklub, Praha 1999, 8 Šiklová, Jiřina, Romové a nevládní, neziskové občanské organizace přispívající k integraci Romové v České republice. Socioklub, Praha 1999,
11
a proromské etnika. In:
V letech Kulturní
a
1936
–
1940
sociální
existoval
spolek
Romy
Cikánů
na
Slovensku,
z předválečného Československa máme zprávy několika
romských
kovářských
Počátkem
minulého
století
zvláštností
ani
v ostatních
v Bulharsku
založena
o založení „družstev“.9
výrobních
nebyly
romské
zemích:
„cikánská“
založený
organizace
V roce
organizace
1919
byla
Egipt,
v
roce 1925 byla v Rusku založena Unie Cikánů, v roce 1926 Sdružení Romů v rumunském Claboru, Cikánů
v Bělorusku
atd.
v roce 1927
Existence
těchto
Unie
„prvních“
organizací však byla příliš krátká, jejich efektivita malá a navíc přestávaly pracovat dřív, než se stihly stát součástí všeobecného povědomí. Konec organizací byl někdy
způsoben
stabilizací
nezkušeností
majoritní
zřizovatelů,
společnosti
po
jindy
celkové
změně
poměrů. Přechodné období rychlých a zásadních změn ve společnosti se totiž ukazuje jako ideální podhoubí pro zakládání
národnostních
–
a
tedy
i
romských
-
organizací. V přelomových dobách se majoritní společnost stará na prvním místě „o své problémy“ a menšiny stojí stranou
zájmu,
zpravidla
do
doby
konsolidace
poměrů,
ustálení nových mocenských struktur a formulace přístupu k otázce
národnostní
politiky.
Na
území
bývalého
Československa byly před rokem 1989 takové okamžiky dva: okolo roku
1948 a
V roce
1948
1968. Romové
Sdružení
slovenských
cikánské
problematiky
přípravný
výbor
na
Cikánů. na
Slovensku Z plánu
Slovensku,
slovenskému
chtěli na
založit
řešení
který
Pověřenectvu
tzv.
předložil vnitra
se
ukazuje, že vznikající organizace měla vedle kulturních 9
Horváthová, Emília, Cigáni na Slovensku – Historicko etnografický náčrt, Vydavateľstvo Slovenskej akademie vied, Bratislava 1964, s. 198-199
12
také
politické
z politických
ambice.
K povolení
nedošlo,10
důvodů
sdružení
což
nastoleného
nakonec
předznamenalo
budoucí
přístup
nově
základě
usnesení
politbyra
zákona
č. 74/1958 Sb. O trvalém usídlení kočujících
ÚV
osob ze dne 17. října začal
režimu
i
KSČ
z 8.
k Romům. dubna
stát vůči Romům
Na
1958
a
uplatňovat
program násilné asimilace. Na celkové uvolňování společenských poměrů pražského
jara
představitelé
z řad
Romů
v době
zareagovali
založením Svazu Cikánů – Romů v ČSR, jehož stanovy byly schváleny Ministerstvem vnitra ČSR 30. května 1969. Na ustavujícím sjezdu, který se konal 30. srpna 1969 byl kromě
stanov
problematiky sjezdu
přijat Cikánů
Svazu
také
v ČSR
Cikánů
–
Návrh a
Romů
programu
Prohlášení v
ČSR.
řešení
ustavujícího
V
dokumentech
z ustavujícího sjezdu bylo zpochybněno vnímání Romů jako „sociálně
zaostalé
prosazované
v rámci
skupiny
s odumírajícím
asimilačních
snah
od
etnikem“ 50.
let:
„Teoretické zpracování charakteristiky Cikánů není dosud provedeno. Je to velmi složitá otázka. Není možné se stále držet mnohde dosud platných pouček. Na této otázce bude
možné
rozvinout
učení
marxismu-leninismu
o
národnostní otázce. Vždyť pojmy národ, národnost nejsou dosud
vyjasněné
Jestliže
dosud
a
jejich
nebylo
výklad Cikánům
není
vždy
přiznáno,
jednotný. že
jsou
národností, pak hlavní příčinou byly obavy z důsledků přiznání různých práv Cikánům jako národnosti. Argumenty –
jako
uváděné
nedostatky podle
prostředkem,
některých
dosud jak
znaků
platných
zabránit
10
(území
pouček,
uznání
apod.) byly
Cikánů
– jen
jako
Jurová, Anna, Vývoj rómskej problematiky na Slovensku po roku 1945, Goldpress Publishers, Bratislava 1993, s. 26
13
národnosti.“11 Kromě toho byly vzneseny i požadavky na přiměřené zastoupení romské reprezentace ve volených i výkonných orgánech tehdejší moci. Nejednalo se přitom o volání
několika
osamělých
Romů,
v roce
1972
měl
Svaz
Cikánů-Romů v ČSR 8 500 členů.12 30. dubna 1973 však byla činnost
Svazu
Cikánů-Romů
v
ČSR
ukončena
pod
tlakem
svazu
byly
postupující normalizace. Formální
záminkou
ke
zrušení
nesrovnalosti v hospodaření účelových zařízení Nevodrom a Butiker13, avšak skutečným důvodem vedoucím ke zrušení první romské politicko-kulturně orientované organizace u nás byly pravděpodobně aktivity Svazu, které sledovaly uznání romské svébytnosti a kultury: „V roce 1972 byl novelizován zmíněni.
zákon Byli
s odumírajícím tomu
minoritách
pasováni etnikem.
memorandum,
Komunistické
o
na
vedení
Romové
na
Svaz němž
si
a
sociální
Cikánů-Romů jsem
v něm
se
že
skupinu
podal
také
uvědomilo,
nebyli proti
podílela.
jim
Romové
přerůstají přes hlavu, protože mají nějaké požadavky, a v roce
1973
rozpuštění upozorňoval
jejich
Svazu i
svaz
rozpustilo.“14
Cikánů-Romů jeden
mělo
z dokumentů
Na
politické Charty
to,
že
pozadí, 77:
„Je
příznačné, že tato organizace byla pro „normalizovanou“ politickou moc nepřijatelná. Přestože po celou dobu své existence
Svaz
Cikánů-Romů
11
nabízel
své
síly
ke
Ustavující Sjezd Svazu Cikánů – Romů, Přípravný ústřední výbor Svazu Cikánů – Romů, Brno 1969, s. 13-14 12 Nečas, Ctibor, Historický kalendář – Dějiny českých Romů v datech, Vydavatelství Univerzity Palackého, Olomouc 1997, s. 84 13 Holomek, Karel, Vývoj romských reprezentací po roce 1989 a minoritní mocenská politika ve vztahu k Romům. In: Romové v České republice. Socioklub, Praha 1999, s. 301 14 Hübschmannová, Milena, Počátky romské literatury. In: Žijeme spolu nebo vedle sebe? Sborník z konference o literatuře a kultuře národnostních menšin v České republice. Obec spisovatelů, Praha 1998, s. 62
14
spolupráci a vždy vystupoval zcela loajálně, byl v dubnu 1973 donucen ukončit činnost. Při procedurách vedoucích k rozpuštění Svazu Cikánů-Romů byli členové vedení této organizace
vystaveni
neomalenému
nátlaku
a
nepokrytým
výhrůžkám.“15 Poměry,
které
vládly
na
území
někdejšího
Československa do roku 1989, neumožňovaly vznik žádné organizace,
která
by
mohla
navázat
na
činnost
Svazu
Cikánů-Romů v ČSR. Z výpovědí pamětníků se ukazuje, že přinejmenším neformální
od poloviny skupina
osmdesátých
Romů
let
existovala
s nekonformním
postojem
k tehdejší vládní ideologii zvláště v otázkách, které se bezprostředně dotýkaly Romů. „Není
známý
fakt,
že
romské
hnutí
začínalo
romskými disidenty, že existoval i romský disent. Tady
byl
znám
jen
český
disent,
ale
nebyl
znám
romský disent. (...) Počátky romského disentu byly v druhé polovině osmdesátých let. Tam se většinou vlastně jenom – romští intelektuálové setkávali pod hlavičkou různých romských zábav, kde diskutovali, vyměňovali si svoje názory, co mají dělat, jak to mají dělat, vytyčovali si různé cíle.“16 Do okruhu těchto Romů patřil například JUDr. Emil Ščuka, který v roce 1983 zřídil romský divadelní soubor Romen při Okresním domě pionýrů a mládeže v Sokolově.17 Rodina Rusenků z pražského Žižkova, která v roce 1985 založila soubor Perumos, rodina Giňů z Rokycan a jejich 15
Charta 77. In: Romano Džaniben – časopis romistických studií, VII, 1-2, 2000, s. 13-14 16 Rozhovor s Vojtěchem Žigou - natočeno 4. 5. 2002 17 Spolu s přestěhováním Emila Ščuky do Prahy v roce 1986 začal soubor působit v Praze
15
romská kapela Rytmus 84, Bertin a Helena Demeterovi se souborem Khamoro. Kulturní akce, na kterých jmenované soubory vystupovaly, byly příležitostmi, při nichž se navzájem seznamovali romskou
kulturu
a
další Romové, kteří měli zájem o nesouhlasili
s pasivní
pozicí,
do
které je zatlačila tehdejší politická situace v ČSSR. „Aniž bychom to věděli, dneska to zase můžu tak
říct,
jako
to
dělali
dřív
ty
disidenti,
že
dělali kulturní akce, a přitom se vzadu někde mohli domlouvat, přesně takhle jsme to udělali my. My jsme řekli: ‚Ano, my uděláme takový setkání významných romských osobností, spisovatelů, ať ukážeme, ať se můžeme
prezentovat.‘
Takže
pozvali18
jsme
ze
Slovenska paní Lackovou, tenkrát se objevil Vojta Žiga
poprvně,
že
jo.
že
Říkal,
dělal
někde
v diplomatických službách, že umí čínsky a takový věci.
Ale
normálně
podstatný
program,
bylo,
tak
my
že
jsme
zatímco se
vzadu
probíhal normálně
sešli, no a tam už jsme začali právě projednávat otázku,
jestli
teda
založit
nějakej
svaz
a
nebo
politickou stranu.“19 „V
Rokycanech
bylo
nějaký
sezení,
nějaký
oficiální, nějaký neoficiální, a na tom neoficiálním – a to bylo ještě za komunistů – že
by
měla
být
politická
18
jsem poprvé řekl,
strana.
(...)
Říkám:
Podle osobního sdělení Doc. Mileny Hübschmannové (18. 7. 2002) byl organizátorem setkání Andrej Giňa. Romský spisovatel a hudebník, který v osmdesátých letech vedl romskou hudební skupinu Rytmus 84 a po roce 1989 předsedal Kulturnímu svazu občanů romské národnosti. 19 Rozhovor s Ondřejem Giňou - natočeno 4. 7. 2002
16
‘Jediný co my jako tady můžeme udělat je, abychom si my, Romové, založili politickou stranu.“20 „(...)Scházeli nebyli
spokojeni
jsme
se
kvůli
s poměry,
tomu,
které
že
tu
jsme byly.
V Rokycanech byla taková velká schůzka těch velkých aktivistů.
(...)
Tam
se
sešli
Romové
z celé
republiky.“21 Pro etnoemancipační snahy Romů byla také významná pomoc
zejména
pomáhali
se
pražských
sociálních
zakládáním
romských
kurátorů,
souborů,
kteří
zájmových
kroužků a organizací vystoupení romských souborů.22 „Já bych se chtěl ještě
o pár věcech zmínit,
které se děly v tý kultuře. My jsme už od roku 1983 jezdili s divadlem do Prahy. Vystupovali jsme tady s divadlem
na
Žižkově
v Žižkovském
divadle,
Na
chmelnici, Na Maninách. A hodně jsme chodili takhle vystupovat. A
na
ty
představení
chodili
Romové
nebo
Neromové? Chodili
Romové
a
chodili
samozřejmě
i
Neromové. To bylo věčně nabitý. A máte nějaký vysvětlení, jak se tam ty Romové dostali? Nebo myslíte, že to bylo fakt tak, že šli náhodou okolo? 20
Rozhovor s JUDr. Emilem Ščukou - natočeno 19. 3. 2002 Rozhovor s PhDr. Vlado Oláhem - natočeno 4. 4. 2002 22 Petr Víšek, Program Integrace – Řešení problematiky romských obyvatel v období 1970 až 1989. In: Romové v České republice. Socioklub. Praha 1999, s. 201 21
17
Ne,
ne,
já
jsem...
To
byla
tvrdá
práce
agenturní, jo, kdy v tý době my jsme se seznámili Viktor Sekyt – bývalej kurátor, Hanka Frištenská, Jitka Djuričová, jo, pak kurátorky, které ty už ani neznáš, ale byly vynikající, Magdalena Písařovicová. Znáš Magdalenu? Ne, neznám. Boženka
Tylová.
To
které dělaly pro Romy,
byly
pražské
kurátorky,
a které pro tuto věc byly
strašně zanícené. Jezdili do Sokolova a v podstatě to bylo všechno připravené. Vystoupení, tisk, jo, my jako kolikrát jsme přišli do Prahy, my jsme měli obrovskou publicitu v Tvorbě, tenkrát komunistickej časopis Tvorba, to napsala Milena [Hübschmannová]. To byl hit. Tu Tvorbu četli tenkrát všichni, jo. A pak takový ty komunistický deníky co byly, tak vím, že
krásný
Hodačová-Jirsová, herečka.
o
nás
to
byla
články
První
pokaždé
psala
spisovatelka
československá
herečka
doktorka a
ve
zároveň mluveném
filmu. Hrála v Jánošíkovi, taky už zemřela chudák. Dělala
v Etnografickym
ústavu,
to
bylo
pak
taky
důležitý. No a s touto skupinou lidí, s Pražákama, s kurátorama, jsme měli zajištěnou v Praze možnost vystupovat. A ty kurátorky už řekly: ‚ale my bychom chtěly,
tady
něco
taky
takovýho,
jak
vy
máte
v Sokolově.‘. A už jsme se seznámili s Demetrovcema a s Rusenkovcema. A já jsem stál vlastně u vzniku souboru Khamoro a souboru Perumos, protože to bylo domluveno
právě
přes
tyto
kurátory.
Dávali
jsme
dohromady, jak co. Ivan Slavík, který zemřel, tak to byl takovej duchovní otec souboru Perumos. Ne, on nebyl
kurátor,
on
byl
18
z kulturního
střediska
Chmelnice.
Oni
měli
vlastně
ty
kurátoři
vzor
v Sokolově a řekli: ‚Když to jde v Sokolově, proč to by nemohlo jít i v Praze?‘ A já jsem obcházel, mě furt
ukazovali
těm
a
ředitelům
já
jsem
jim
to
vysvětloval, těm soudruhům. No a co bylo důležitý, my jsme pak dělali v osmdesátým čtvrtým, 6. června 1984, Dny romské kultury.“23 Ing.
Petr
Federálního
Víšek,
v letech
ministerstva
1972
práce
a
–
1992
úředník
sociálních
věcí,
vzpomíná na jednání romských aktivistů a představitelů ÚV KSČ, která probíhala od roku 1986 prakticky až do roku
1989.24
schůzek
Ing.
před
Víšek
listopadem
uvádí, 1989
že
se
jedné
z posledních
zúčastnilo
přibližně
dvacet Romů. Závěry z jednání se promítly do usnesení 103. schůze PÚV KSČ ze 3. února 1989 ke zprávě o stavu problematiky
řešení
V usnesení
se
cikánského
požaduje
zvýšení
obyvatelstva podílu
Romů
v ČSSR.
na
řešení
jejich problémů a rozvinutí jejich společensko-politické aktivity,
užívání
označení
Rom
namísto
Cikán,
nebo
například podpora aktivit Romů směřující ke sdružování ve spolcích.25 Avšak důležité
to,
jednotliví Nejenže docházelo
více že
romští
se
tak
než
skutečné
výsledky
v rámci
příprav
účastníci
nutně
poznávali
k formulaci
po
jednání
museli
lidské
kolektivních
23
na
jednání
zájmů
je
spolu
diskutovat.
stránce, a
ale
strategii
Rozhovor s JUDr. Emilem Ščukou - natočeno 19. 3. 2002. Petr Víšek, Program Integrace – Řešení problematiky romských obyvatel v období 1970 až 1989. In: Romové v České republice. Socioklub. Praha 1999, s. 188-189 25 Faktem zůstává, že z jednotlivých bodů usnesení byl do 17. listopadu 1989 splněn jedině cíl založení kulturně vzdělávacího časopisu pro Romy Lačho lav, první číslo se dostalo do tisku 17. 10. 1989 24
19
jejich prosazování. „Romští aktivisté tehdy deklarovali dosaženou
úroveň
své
etnické
emancipace
a
zájem
o
aktivní podíl na řešení vlastních problémů, deklarovali se jako společenský subjekt. Tato úspěšná zkušenost pak jistě napomohla rozvoji jejich politických aktivit po roce 1990.“26 „Takže
když
potom
přišly
ty
události
[17.
listopadu 1989], tak vlastně taková ta skupina lidí Romů
už
existovala
a
měla
jakousi
politickou
představu, co by se mělo dělat pro Romy, nebo co by sami Romové měli pro sebe dělat.“27
26
Petr Víšek, Program Integrace – Řešení problematiky romských obyvatel v období 1970 až 1989. In: Romové v České republice. Socioklub. Praha 1999, s. 190 27 Ondřej Giňa st. (rozhovor ze 4. 7. 2002)
20
3. ROMSKÉ HNUTÍ PO 17. LISTOPADU 1989 Změny vytvořily Romů.
politického
prostor
Byli
z druhé
to
pro
systému
potlačované
především
poloviny
v listopadu
romští
osmdesátých
politické
aspirace
účastníci
let,
kdo
1989 jednání
dokázal
rychle
reagovat na vzniklou situaci. „V obecné euforii, která nastala v listopadu 1989, byli i Romové přijímáni jako účastníci nápravy
revolučních
pochybení,
změn
ke
a
kterým
jako
přirozená
v minulosti
součást
došlo.“28
Na
takové vnímání Romů měl jistě vliv Dokument Charty 77 č. 23,29
který
popisoval
porušování
lidských
práv
Romů
v tehdejší ČSSR.30 V okamžiku listopadových událostí se však
široká
seznámit, faktorem
a
veřejnost proto
pro
změn,
slovenských
letáků
ustavení
iniciativy,
na
byla
dokumentu
rozhodujícím
coby
účastníků
šíření
romsko-
studentských
požadavků,
výboru
později
Romské
občanské
zaregistrována
jako
vystoupení JUDr. Emila Ščuky a Jana
během shromáždění na Letenské pláni.31
V následující jednotlivých JUDr.
podporu
že
Romů
především
přípravného
která
s textem
domnívat,
přijetí
mělo
politická strana a Rusenka
lze
příznivé
revolučních rychlé
se
nemohla
Emila
Bezprostředně
části
událostí, Ščuky
a
po
17.
se
které
Jana
zkusím vyústily
Rusenka
listopadu
28
se
na v
o
rekonstrukci ve
vystoupení
Letenské Praze
pláni.
odehrálo
Holomek, Karel, Postavení Romů v současnosti. In: Černobílá v barvě. Gallery, Praha 2000, s. 158 29 Viz text dokumentu Charty 77 č. 23 ze dne 13. 12. 1978 30 Viz komentář dokumentu: Holomek, Karel, Vývoj romských reprezentací po roce 1989 a minoritní mocenská politika ve vztahu k Romům. In: Romové v České republice. Socioklub, Praha 1999, s. 302 31 Vystoupení Jana Rusenka a Emila Ščuky na Letenské pláni (26. 11. 1989) bylo přenášeno tehdejší Československou televizí v přímém přenosu a jako takové mělo obrovský dopad.
21
několik
setkání, na nichž byli přítomní dospělí členové
souboru
Perumos
v čele
s Janem
Rusenkem,
JUDr.
Emil
Ščuka (v té době prokurátor Městské prokuratury v Praze a vedoucí souborů Amare čhave a Romen), Vojtěch Žiga, PhDr.
Vlado
Oláh
a
příležitostně
také
někteří
mimopražští Romové, zejména pak Ondřej Giňa z Rokycan.
22
3.1 Vstup Romů na politickou scénu Nejpozději od slovenské
letáky.
21. listopadu byly šířeny romsko-
32
Rozmnožovaly
se
na
Pedagogické
fakultě Univerzity Karlovy, zásadní podíl na tom měla Kateřina Sidonová. Podařilo se letáků.33
takových
První
získat exempláře dvou
z nich
není
datovaný.
Vyzývá
Romy k podpoře Občanského fóra a k uchopení osudu „do vlastních Emila
rukou“.
Ščuky
a
Na
letáku
Jana
jsou
Rusenka,
uvedena
coby
jména
zástupců
JUDr. Romské
občanské iniciativy. Druhý leták z 21. 11. 1989 je prohlášením výboru Romské občanské iniciativy, který se představuje jako zástupce 800
tisíc občanů romské národnosti žijících
V textu
ČSSR.
prohlášení
se
výbor
Romské
občanské
iniciativy hlásí k požadavkům „vysokoškolských studentů, umělecké veřejnosti a Výboru československé veřejnosti pro lidská práva.“ Tyto letáky vznikly během několika schůzek jejichž dataci
nelze
Schůzky
nepochybně
listopadu, také
z výpovědí
v bytě
Vojtěcha
schůzek
se
informantů
proběhly Jana
Žigy
na
obměňovalo,
v době
Rusenka
na
Praze
1.
vždy
však
přesně od
stanovit.
17.
pražském
21.
Žižkově
Osazenstvo byl
do
a
takových
přítomný
Jan
Rusenko a JUDr. Emil Ščuka. Na koncepci a stylistice textu
se
podílela
Doc.
Milena
Hübschmannová
spolu
s
JUDr. Emilem Ščukou s Janem Rusenkem. Diskutovala se politická situace v ČSSR a postoj, který by k ní
měli Romové zaujmout. Hovořilo se i o
založení romské politické strany. Kromě sestavení textů 32
Viz příloha. Podle ústního sdělení JUDr. Emila Ščuky (19. 3. 2002) bylo letáků více. 33
23
letáků,
které
studentů
byly
následně
z Pedagogické
šířeny
fakulty
zejména
s pomocí
Univerzity
Karlovy,
výjezdních skupin Občanského fóra i Romů,34 bylo také sepsáno
prohlášení
Občanským
fórem,
na
které
podporu podepsalo
změn 13
prosazovaných
signatářů,
coby
„výbor Romské občanské iniciativy“.35 Petici poté odnesl JUDr. Emil Ščuka a Jan Rusenko do Laterny Magiky, která se stala dočasným sídlem koordinačního výboru Občanského fóra. „My jsme měli těžký ovace! My jsme tam měli veliký ovace. Hned jsme byli představení Havlovi. Havel tam byl už v takový tý kajutě. Havel tam měl svoje sídlo. Přišel Havel a Palouš nás chválil
a
říkal: ‚Podívej, naši kamarádi Romové jdou s námi taky!‘“36 Samotný akt předání petice byl okamžikem, od kterého začalo vedení Občanského fóra počítat s Romy jako s politickou silou. Po jednání Občanského fóra 24.
11.
1989
Koncepční
komise
starosti
další
Rusenko,
jako
petici
se
do
JUDr.
Emil
Občanského
postup.37 osoby,
Laterny
fóra,
JUDr.
které
Magiky,
34
Ščuka
stal
která
Emil
členem
měla
Ščuka
jménem
Romů
dostali
26.
a
na Jan
přinesly 11.
1989
Rozhovor s JUDr. Emilem Ščukou - natočeno 19. 3. 2002 Pro úplné znění prohlášení viz Axamitová, Jana (ed.), Castiellová, Olga (ed.), Deset pražských dnů - 17.–27. listopad 1989 – dokumentace, Academia, Praha 1990, s. 164. Originál dokumentu se jmény signatářů se nepodařilo získat. 36 Rozhovor s Emilem Ščukou - natočeno 19. 3. 2002 37 Suk, Jiří, Občanské fórum, listopad – prosinec 1989, 2. díldokumenty, Ústav pro soudobé dějiny a nakladatelství Doplněk, PrahaBrno 1998, s. 21 35
24
možnost
promluvit
z tribuny
ke
statisícovému
shromáždění na Letenské pláni.
„No, a my jsme měli veliký ovace, my jsme i měli čestný místo pak všude. I na tý Letenský pláni jsme měli možnost promluvit.“38 Jména figurují
Jan
také
Rusenko, na
Vojtěch
seznamu
Žiga
účastníků
a
Emil
Ščuka
prvního
sněmu
Občanského fóra konaném 23. 12. 1989.39 Jan Rusenko a Vojtěch Žiga jsou vedeni coby zástupci Romské občanské iniciativy,
Emil
Ščuka
jako
člen
národnostní
komise
Koordinačního centra Občanského fóra.
38
Rozhovor s JUDr. Emilem Ščukou - natočeno 19. 3. 2002 Suk, Jiří, Občanské fórum, listopad – prosinec 1989, 2. díldokumenty, Ústav pro soudobé dějiny a nakladatelství Doplněk, PrahaBrno 1998, s. 277 39
25
3.2 Formování Romské občanské iniciativy Romská občanská iniciativa byla v prvních dnech po 17. listopadu vnímána jako jakási značka, pod kterou se spontánně
sdružovali
Romové
naklonění
demokratickým
změnám v tehdejší ČSSR.40 Cyklostylovaný bulletin Romano lav, vydávaný Romskou občanskou iniciativou od prosince 1989, uvádí jako datum vzniku Romské občanské iniciativy 21.
listopad
Romové
1989.41
Romské
V různých
občanské
místech
iniciativy
ČSR
po
zakládali
vzoru
pražské
Romské občanské iniciativy se stejnou spontánností, s jakou
Neromové
zakládali
místní
organizace
Občanského
fóra. 9. prosince 1989 se v Junior klubu na Chmelnici na Praze
3
uskutečnilo
setkání
zástupců
jednotlivých
Romských občanských iniciativ z celé ČSSR. Zúčastnilo se 96 delegátů ze všech krajů ČSR a většiny okresů.42 JUDr. Emil
Ščuka
uvádí,
že
ve
skutečnosti
bylo
na
sjezdu
přítomných zhruba 200 – 300 Romů.43 Toto první celostátní setkání Romů od dob zrušení Svazu Cikánů-Romů sehrálo roli i při jednání o budoucím složení
prozatímní
okolností
československé
probíhalo
9.
vlády,
prosince
které
1989
na
shodou Úřadu
předsednictva vlády ČSSR mezi zástupci Občanského fóra, Veřejnosti proti násilí a designovaným předsedou vlády ČSSR Mariánem Čalfou. Václav Havel tehdy během jednání 40
„Romská občanská iniciativa je totéž jako OF Romů.“ Viz Balážová, Jarmila, Co je to ROI, jaké má požadavky, cíle. In: Roma ada džives, číslo, ročník, rok, vydání neuveden, nestránkováno. Vyšlo v průběhu prosince 1989. 41 Romská občanská iniciativa. In: Romano lav, I, 1, 1989 s. 1. Pozn.: Romano lav sloužil jako vnitřní zpravodaj Romské občanské iniciativy. Od prosince 1989 do června 1990 vyšlo 5 čísel. 42 Romská občanská iniciativa. In: Romano lav, I, 1, 1989 s. 1. 43 Rozhovor s Emilem Ščukou - natočeno 19. 3. 2002
26
doporučoval – byť neúspěšně - do vlády nového ministra bez
portfeje,
který
národnostních
a
možná
byl
víte,
nevyřešených
by
byl
etnických velký
věcí.
orientovaný
menšin sjezd
(...)
A
slovy:
Romů,
kdyby
na
„Dneska,
je
tam
otázky
tady
bylo
jak
mnoho
třeba
to
jméno[Miklós Duray]jako ministr bez portfeuille, i bez uvedení dovětku, možná by to cosi signalizovalo. Protože začíná pohyb mezi Romy, dnes byl sjezd, už jsem se o něm tady zmínil. Ono to neukazuje jenom k maďarské menšině, ale vůbec k jakémusi vzdálenému zastoupení celé etnické problematiky v naší zemi.“44 Během romských
setkání
občanských
romských
delegátů
iniciativ
byl
jednotlivých
zvolen
celostátní
přípravný výbor Romské občanské iniciativy se sídlem v Praze,
který
registraci
měl
Romské
za
úkol
občanské
zajistit
iniciativy
podklady jako
pro
politické
strany. Mluvčími přípravného výboru byli zvoleni JUDr. Emil Ščuka, Jan Rusenko a Vojtěch Žiga. V průběhu obnovení
Svazu
občanských
prosince
se
Cikánů-Romů,
iniciativ
odmítli
také
objevily
snahy
které
delegáti
Romských
nejen
proto,
že
o
právní
forma svazu by Romům neumožňovala účastnit se voleb, ale také z morálních důvodů: „Činnost Svazu Cikánů – Romů byla ukončena v roce 1973 z politických důvodů poté, co Romové
žádali
přiznání
národnostních
práv.
Někteří
vedoucí funkcionáři této organizace vystoupili z vlastní iniciativy s požadavkem ukončení Svazu Cikánů – Romů, poté jim byla nabídnuta výnosná místa a funkce v jiných orgánech a organizacích ze strany tehdejšího režimu. My, Romové,
se
distancujeme
44
od
těchto
Hanzel, Vladimír, Zrychlený tep dějin – Reálné jednáních, OK Centrum, Praha 1991, s. 395 a 425
27
zaprodaných
drama
o
deseti
funkcionářů jako i těch, kteří svou korupcí a výdělečnou v Névodromu
činností myšlenku
poctivých
angažují
ve
fronty
a
Romů.
vlastní
chtějí
Butikeru Tito
prospěch
obnovit
pošlapali
tzv.
a
Romové
pod
patronací
čistou se
Národní
Svaz.“45
zdiskreditovaný
opět Pro
nedostatek pramenů nelze jednoznačně říci, kdo konkrétně stál za snahou o obnovení Svazu Cikánů-Romů. Je možné se domnívat,
že
snahy
o
obnovení
Svazu
Cikánů-Romů
byly
iniciovány z ústředí Komunistické strany Československa. Podle vzpomínek pamětníků46 komunisté
od prosince 1989
podporovali
založený
Ráczem.
Demokratický
Poskytnutím
Demokratický
svaz
Romů
mezi
romskou
strana
Československa a
tedy
i
Romů,
materiálního
kampaň
iniciativy
svaz a
zabezpečení
finančních
veřejností
prostředků
sledovala
oslabení
vlivu
Občanského
Ignácem pro pro
Komunistická
Romské
občanské
jehož
součástí
fóra,
tehdy Romská občanská iniciativa byla. „(...)Najednou
se
ukázalo,
že
se
tady
zformovala další skupina lidí. Ignác Rácz a okolo něj
Láďa
Body,
Michal
Pulo
a
další
vytvořili
Demokratický svaz Romů. Oni měli obrovskou podporu komunistů, protože to vlastně který
kdysi
u
komunistů
všichni byli lidi,
byli
v nějaký
pozici,
v nějaký funkci. To znamená, že to už byli zkušený lidi,
v práci,
(...)
Rácz
v organizaci
přišel
s tím,
že
aparátníci
prostě.
oni
vlastní
mají
organizaci, vlastní směr, postup. Oni říkali, že pro Romy nebude nic dobrýho to, co má přijít. Oni měli 45
Z Prohlášení přípravného výboru ze dne 15. 12. 1989. Přetištěno např. v Romano lav, I, 1, 1989 s. 5 46 JUDr. Emil Ščuka (13. 3. 2002), PhDr. Vlado Oláh (4. 4. 2002), Doc. Milena Hübschmannová (30. 6. 2002)
28
před
námi
obrovskou
výhodu,
protože
oni
byli
financovaný komunistama. To znamená, oni se mohli bez problémů scházet. Protože komunisti měli furt ještě v tý době vliv, Pro
ně
technicky
měli otevřený dveře všude.
nebyl
problém
někde
zajistit
místnosti pro setkání, zajistit, aby lidi přišli, vyplatit cestovný a takový. To my jsme neměli, my jsme to všechno prostě financovali ze svýho a to nás omezovalo vidět,
tenkrát,
jak
jsme
jako
si
i
dneska.
představovali,
A že
to
už
bylo
Romové
jsou
všichni zajedno, tak ne. Tady byla najednou skupina lidí, který uvažovali, dělali a mysleli něco jinýho. No, já osobně jsem byl tenkrát naivní, protože já jsem si říkal: ‚Každej Rom to je prostě brácha. Ať je to, jak je to, prostě Rom Romeha phral47.‘ Tak jsme se toho Ignáce
snažili nějak přesvědčit, já
jsem byl u něj kolikrát v bytě, mluvili jsme a on byl vybavenej, řekl bych od těch komunistů, nějakou taktikou, nějakou strategií, protože já si myslím, že komunisti chtěli Romy využít k tomu, aby vznikly ve
společnosti
rozpory,
aby
vznikly
takový
nepříznivý okolonosti, jo. A to bylo úkolem toho DSR [Demokratický svaz Romů], toho Ignáce Rácze. (...) A samozřejmě
Rácz
s tím
svým
DSR
politiku, ovlivňoval lidi, chodil měl
obrovský
dělali dělali, peníze
možnosti.
zábavy, ale
oni
s tím,
z kešeni
–
On
mezi
přejímali
vlastně
že
Rácz
pětistovku,
svojí
do různých míst a
přišel
Ignác
dělal
Romy,
to,
co
přišel,
dal
jí
oni jsme
vytáhl
Frantovi
Mižigárovi a řekl mu: ‚Hele, to ti dává Ignác, jo. Nezapomeň 47
na
to,
to
jsem
Rom Romovi bratrem. (rom. přísloví)
29
já,
co
ti
dával
tu
pětistovku. Kdo jinej ti dá pětistovku? My ti ji dáme!
Pojď
s náma
a
uvidíš!
S náma
to
budeš
mít
dobrý.‘ No a proti takový manipulaci bojovat slovy, zvlášť u Romů!“48 V návaznosti na pražské setkání Romů
9. prosince
1989 se 6. ledna 1990 konala schůzka přípravného výboru v Rokycanech, na které byly formulovány hlavní aktivity Romské občanské iniciativy a aktuální úkoly pro přípravu ustavujícího setkání
sjezdu
pochází
osmnácti
strany.
nedatovaný
bodech
nazvaný
Pravděpodobně
seznam So
z tohoto
politických
kamel
Romaňi
cílů
o
občansko
iniciativa (Co chce Romská občanská iniciativa).49 2.
března
zaregistrována strana
1990
občanské
Romská
Ministerstvem
s oprávněním
tehdejší ČSSR.
byla
50
vyvíjet
občanská
vnitra činnost
jako na
inciativa politická
celém
území
Následoval ustavující první sjezd Romské
iniciativy,
který
se
konal
10.
března
1990
v kulturním domě Eden na Praze 10. Sjezdu se zúčastnilo 438 delegátů z celého Československa. Hlavním bodem na programu
sjezdu
bylo
schválení
stanov,
programového
prohlášení a jednacího řád strany.51 V programovém iniciativa
prohlášení
definovala
jako
se strana
Romská
občanská
neideologického
charakteru. Členem strany se mohl stát každý občan na území tehdejšího Československa, bez ohledu na národnost
48
Rozhovor s Ondřejem Giňou - natočeno 4. 7. 2002 Viz So kamel Romaňi občansko iniciativa. In: Romano lav, I, 1, 1989 s. 5 nebo Roma ada džives, číslo, ročník, rok, vydání neuveden, nestránkováno. Pro ztíženou dostupnost dokumentu uvádím plné znění dokumentu i s překladem do češtiny v příloze. 50 Nečas, Ctibor, Historický kalendář – Dějiny českých Romů v datech, Vydavatelství Univerzity Palackého, Olomouc 1997, s. 98 51 Romano lav, I, 4, 1990 s. 3 49
30
a
vyznání.
Jako
cíle
Romské
občanské
iniciativy
byly
vytyčeny následující body:
•
požadavek zakotvení romské národnosti v Ústavě
•
podpora
vytváření
zabezpečit
plnou
ČSFR pracovních
příležitostí
s cílem zaměstnanost
Romů
v produktivním věku •
respektování etnokulturních specifik Romů na
všech stupních škol •
zřízení
romského
divadla,
muzea,
nakladatelství romské literatury a periodik •
podpora
filozofických
a
zřízení
katedry
pedagogických
romistiky
fakultách
při
jednotlivých
univerzit • jako
zastavení vytváření takových romských osídlení
jsou
sídliště
Chánov
v Mostě,
nebo
Luník
IX
v Košicích •
odstraňování
sociálních
příčin
vyšší
kriminality mezi Romy •
rozvíjení
mezinárodní
spolupráce
mezi
Romy;
vstup Romské občanské iniciativy do Mezinárodní romské unie52 Kromě
toho
byl
na
sjezdu
zvolen
Ústřední
výbor
strany, který tvořilo 30 zástupců z Čech a 22 zástupců ze Slovenska. Ústřední výbor následně zvolil i předsedu strany, kterým se stal JUDr. Emil Ščuka.
52
Plné znění programového prohlášení uvádím pro ztíženou dostupnost dokumentu v příloze
31
3.3 Romové a volby 1990 Voleb do zákonodárných orgánů v roce 1990 se z řad Romů
zúčastnila
Romská
občanská
iniciativa
za
spolupráce s Občanským fórem, které pro poslance Romské občanské iniciativy uvolnilo na kandidátce pět další
dvě
místa
obsadilo
vlastního uvážení.
romskými
míst a
kandidáty
dle
O nominacích na vyhrazená místa pro
romské poslance jednal Ústřední výbor ROI v Úštěku ve dnech
31.
3.
z jednání,53 jednota
a
1.
nevládla
v názoru,
společně
4.
1990.
uvnitř
zda
s Občanským
Jak
vyplývá
Ústředního
v chystaných fórem.
ze
výboru
volbách
Rychlý
zápisu ROI
kandidovat
úspěch
Romské
občanské iniciativy, jehož měřítkem byl rapidní nárůst místních organizací ROI, vyvolával v některých členech Ústředního výboru dojem, že ROI by udělala lépe, kdyby místa
nabízená
Občanským
fórem
odmítla
a
sestavila
vlastní kandidátku. Nakonec občanská fórem.
byly
takové
iniciativa
Za
Romskou
názory
sestavila
občanskou
odmítnuty
kandidátku
iniciativu
a
Romská
s Občanským
se
na
volební
listině objevila JUDr. Klára Samková (4. místo, Praha), do
České
místo,
národní
Středočeský
Východočeský Západočeský
kraj),
Severočeský
kraj), kraj)
kandidovali
kraj),
kraj),
Severomoravský
53
rady
Zdeněk
Dezider JUDr. Jan a
Guži
Balog
Milan
Horváth Ing.
Ondřej
Karel
Giňa
(21. (10.
Tatár
místo, místo,
(9.
místo,
(nevolitelné
místo,
Holomek
Zápis z jednání ÚV ROI v Úštěku ve dnech 31. 3. a 1. 4.
32
(10.
(9.
místo,
kraj).54
Jihomoravský
Zajímavé
je,
mandát neusiloval předseda strany
že
o
poslanecký
JUDr. Emil Ščuka:
„(...)Víc chyb jsem udělal, ale zásadní chyba byla, že jsem vyloženě nedělal velkou politiku. Já jsem
měl
strany
být
jsem
poslancem, měl
být
jako
předseda
poslancem
a
politické
měl
jsem
jsem
chtěl
být
v parlamentě už dávno. Proč jste nebyl? Proč
jsem
nebyl?
Protože
já
tu
stranu vybudovat, já jsem chtěl vybudovat strukturu. Vy jste chtěl mít čas na práci uvnitř strany? Tak. Já jsem chtěl vybudovat strukturu strany. A to se v tý době [jaro-léto 1990] podařilo, my jsme měli sto osmdesát [místních] organizací v Čechách a asi dvě stě padesát na Slovensku. To byl jedinej důvod,
ale
dneska
vím,
že
jsem
se
měl
pohybovat
v parlamentu, po chodbách ministerstev, a měl jsem lobovat každýmu
za velký věci. Neměl jsem být k dispozici Romovi,
který
občanskou iniciativu],
přišel
na
ROIku
[Romskou
neměl byt, neměl práci, u mě
se mohl vyplakat a já jsem rychle startoval auto a šel za starostou, aby ho nevyhazovali z bytu. Tyto věci
mi nepříslušely, já jsem se choval v některých
případech
jako
kurátor,
a
ne
jako
předseda
politické strany. To jsem měl v tý době už vědět, to byla moje velká chyba.“55
54
Ing. Karel Holomek a Jan Horváth byli na kandidátku Občanským fórem. 55 Rozhovor s Emilem Ščukou - natočeno 19. 3. 2002
33
navrženi
Kromě
uvedených
romských
kandidátů
se
voleb
účastnil také Ladislav Body, kterého na své kandidátce do ČNR měla KSČ.56 Záštita, kterou romským kandidátům na poslanecké posty poskytlo Občanské fórum byla s ohledem na volební systém zárukou, že
romští kandidáti ve volbách zcela
nepropadnou. Hlavní díl volební kampaně ležel na bedrech Občanského
fóra,
organizovala
ale
také
předvolební
Romská
akce.
občanská
Jejich
iniciativa
organizací
byl
pověřen JUDr. Milan Tatár. Průběh a skutečný dopad této kampaně není možné dostatečně posoudit pro nedostatek pramenů.
JUDr.
Emil
v České republice
Ščuka
hodnotil
výsledek
voleb
jako dobrý, nicméně během povolebního
zasedání předsednictva Ústředního výboru Romské občanské iniciativy
obvinil
JUDr.
Milana
Tatára
z toho,
že
volební kampaň zaměřil pouze na propagaci vlastní osoby a nikoliv Romské občanské iniciativy jako celku. Zatímco JUDr. Milan Tatár získal 22 tisíc preferenčních hlasů, zisk ostatních romských kandidátů do České národní rady se pohyboval mezi 4 až 6 tisíci preferenčních hlasů.57 Vzhledem k tomu, že od jara 1990 se začaly množit rasově motivované
útoky
příslušníků
hnutí
skinheads58,
zaměřovali se představitelé Romské občanské iniciativy místo volební kampaně na uklidňování nálad mezi romskou veřejností. 56
Ladislav Body patřil do okruhu lidí, kteří se sdružovali v Demokratickém svazu Romů 57 Zápis z řádného zasedání předsednictva Ústředního výboru ROI v ČSFR z 15. 6. 1990, s. 8-9, archiv Romské občanské iniciativy v Kolíně 58 Např. Demonstrace hnutí skinheads na pražském Václavském náměstí (1. 5. 1990), následně rasově motivované útoky v Kladně, Plzni, Novém Boru, Jičíně nebo Trutnově. Hana Frištenská cituje oficiální údaje Ministerstva vnitra, podle kterých došlo v roce 1990 nejméně k 17 závažným trestným činům s rasovým motivem. (Frištenská, Hana, Interetnický konflikt po roce 1989 s ohledem na soužití s Romy. In: Romové v České republice. Socioklub, Praha 1999, s. 248)
34
„Tady
–
a
to
v devadesátém,
třeba
v dubnu,
hodně
lidí
květnu,
neví
– v
červnu,
předvolebním období, tady ten rasismus byl v takovým stádiu, že byly
na
útoky skinheadů v jednotlivých městech
denním
pořádku.
V tý
době
byli
Romové
připraveni odvracet tyto útoky. Ne jako dneska, že jsou
vůči
nim
imunní
a
schovávají
se,
ale
v tý
době... Já se pamatuju, když jsem jel do Kladna: Tisíce Romů v ulicích, na sídlišti plál velikánský desetimetrový oheň a Romové šli. Tisíce, stovky Romů po
městě
utíkaly
s krumpáčema,
taky
s lopatama,
s krumpáčema,
prostě
těhotný si
to
ženy rozdat
s bílými. Tam mě vítali nějaký Romové, čekali na mě, až já přijedu z Prahy a všichni říkali: ‚A jdeme! A dáme jim! A boj! A boj!‘ A ‚Jdeme
řekl:
do
stačilo, abych v tý době
boje!‘
Začalo
to
v Kladně,
pokračovalo to v Brně, Slaným, všude. A já jsem byl ten, který vystoupil na ty klády, na ty auta, a já jsem je prosil a říkal jsem: ‚A ne! To nesmíte!‘“59 Jeden z kandidátů, Ondřej Giňa, se
domnívá, že
vlna rasově motivovaných útoků, byla součástí volební kampaně
Komunistické
strany,
s cílem
poškodit
volební
preference stran usilujících o pokračování v reformách po 17. listopadu: „My jsme nevěděli, jaký pozadí za tím vším je, že to je cílený, že jsme měli být těmi, kdo vyvolají nepokoje s těma skinama a se vším. Já si myslím, že v pozadí to bylo organizovaný takhle nějak. Možná 59
Rozhovor s Emilem Ščukou - natočeno 19. 3. 2002
35
časem, až se to bude analyzovat, že se ukáže, kolik věcí vlastně bylo uměle vyvolaný tímhle způsobem, aby tady vznikl chaos, aby tady vznikly takovýhle věci,
který
poškozovaly
ten
proces,
který
tady
běžel. A Romové měli bejt takovým nástrojem, aby se ve společnosti objevily
problémy. (...) Protože kde
se to ukázalo? V Kladně. Já si pamatuju, já jsem byl ještě kandidátem, to bylo ve volební kamapni, Tonda Ridaj
volal
problémy,
do
jezdí
v ulicích,
Prahy: tady
vyzbrojený
‚My
tady
máme
obrovský
autobusy
se
skinama,
klackama,
sekyrama,‘
lidi prostě
chaos. To přeci něco znamenalo, pro ty lidi, který potřebovali, aby mohli říkat: ‚Podívejte se, bylo toto za komunistů? To se za nás nedělo!‘ Najednou Romové v ulicích vystrašený. To si myslím, že bylo plánovaný. A myslím si, že jsme ještě neměli tenkrát dost
takový
politický
prozíravosti,
neprohlídli.“60
60
Rozhovor s Ondřejem Giňou - natočeno 4. 7. 2002
36
že
jsme
to
3.4 Romští poslanci v ČNR (1990-1992) Eva
Davidová
uvádí,
že
po
volbách
červnových
v roce 1990 „poprvé v historii zasedají zástupci Romů jako poslanci v Parlamentě i v České a Slovenské národní radě.“61 S takovým tvrzením se lze setkat i v dalších odborných příspěvcích na toto téma,62 a proto bych rád upozornil, že není pravdivé. V souvislosti rezignovalo
64
s událostmi
poslanců
po
17.
národní
České
listopadu rady
1989
na
svá
poslanecká místa. Tím byl vytvořen předpoklad pro obměnu poslaneckého
sboru
tak,
aby
to
odpovídalo
dohodě
rozhodujících politických sil o složení České národní rady.
V rámci
této
dohody
navrhlo
Občanské
fórum
51
kandidátů na obsazení uvolněných poslaneckých míst. „(...)
přišla
situace,
aby
ROIka
kooptovala
někoho do ČNR. Já si na to pamatuju jako dneska. To byl okruh asi pěti šesti lidí, který jsme seděli a teď jsme si lámali hlavu nad tím, co s tím uděláme. Byli jsme
tím trošku zaskočený. Tam jsme nemohli
poslat
tak
nějaký
jen
někoho.
vzdělání
zjišťovat,
že
kooptovat
třeba
a
něco
Musel
tak
mít
dále.
nefunguje,
nějakýho
nějakou Už
tak
jsme jsme
[Ladislava]
úroveň, začali nemohli
Demetera
-
komunistu bývalýho, že jo. To znamená, ty, co byli schopný, ty byli nějak spojení s
minulým režimem.
No a pak si Emil [Ščuka] vzpomněl, že v Brně inženýr 61
Davidová, Eva, Poválečný vývoj a osudy Romů In: Černobílá v barvě. Gallery, Praha 2000, s. 62 Viz např. Pokuta, Emil, Romovia po roku romské kultury, 1, I, 1992, s. 16-17: v dejinách sa o osude Romov rozhodovalo poslancov.“
37
v letech 1945 – 1989. 222-223 1989. Bulletin Muzea „Konečně po prvýkrát za účasti romských
Holomek,
syn
s velkou
Tomáše
Holomka
autoritou...
No
ze
Svazu
prostě:
Cikánů-Romů
‚Není
jinýho
člověka, kterýho bychom teď v tutej situaci mohli vzít a navrhnout ke kooptaci do Český národní rady.‘ (...) Vím, že v únoru jsme ho navrhli. Samozřejmě, byl
na
kanidátce Občanskýho fóra, ale za
Romskou
občanskou iniciativu. Karel tam vlastně byl už jako první romský poslanec(...)“63 Karel Holomek složil poslanecký slib 6. února 1990 během 20. schůze České národní rady64 a posléze se sám přihlásil
k
Romům
ve
svém
prvním
vystoupení
na
půdě
České národní rady: „Jsem zástupcem jisté části Brna, ale i Romů v českých zemích, v Čechách i na Moravě.“65 V parlamentních
volbách
v červnu
1990
získala
Romská občanská iniciativa za Českou republiku mandát ve Federálním
shromáždění,
který
obsadila
JUDr.
Klára
Samková, a pět poslaneckých míst v České národní radě, která získali Ing. Karel Holomek, Zdeněk Guži, Ondřej Giňa,
Dezider
Balog
a
JUDr.
Milan
Tatár.
Poslanecký
mandát získal i kandidát KSČ – Ladislav Body. Celkem tedy
měli
Romové
z Čech
7
zástupců
v poslaneckých
lavicích ČNR.66
63
Rozhovor s Ondřejem Giňou - natočeno 4. 7. 2002 Stenoprotokol z 20. schůze ČNR, 6. února 1990. Vystaveno na www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/020schuz/s0200001.htm (adresa platná k 10. 7. 2002) 65 Stenoprotokol z 21. schůze ČNR, 13. února. Vystaveno na www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/021schuz/s0210005.htm (adresa platná k 10. 7. 2002) 66 Do Federálního shromáždění byli za slovenskou Romskou občanskou inicativu zvoleni Gejza Adam, Vincent Danihel, Karol Seman; do Slovenské národní rady byla zvolena Anna Koptová 64
38
Romští v České
poslanci
národní
za
radě
Romskou
založili
občanskou
iniciativu
poslanecký
klub
ROI,
kterému předsedal Ondřej Giňa.67 Ing. Karel Holomek, Ondřej Giňa a také Ladislav Body
(KSČ)
byli
členy
výboru
pro
územní
správu
a
národnosti ČNR, JUDr. Milan Tatár se stal členem ústavně právního
výboru
národohospodářského výboru
České
zdravotnictví.
Dezider
ČNR,
výboru
národní JUDr.
ČNR
rady
Milan
Balog a
pro
Tatár
se
Zdeněk sociální byl
stal
členem
Guži
byl
politiku
současně
ve a
členem
předsednictva ČNR, v rámci kterého byla na počátku roku 1991 ustavena stálá komise České národní rady pro romské otázky, jejímž byl JUDr. Milan Tatár předsedou. Názory na práci romských poslanců v České národní radě se různí. Nejen z řad příslušníků romské národnosti se
ozývají
roli.
68
Je
hlasy,
že
romští
přitom
otázka,
poslanci
jakou
roli
nesplnili
svoji
vlastně
romští
poslanci měli a mohli v České národní radě splnit. Při úvahách
o
práci
jakéhokoliv
poslance
během
volebního
období 1990-1992 nelze zapomínat na to, že velmi záhy začalo být jasné, že dochází k rozpadu federace, navíc majoritní
společnost
podceňovala
závažnost
romského
tématu a poslanci jednotlivých stran - snad s výjimkou zástupců KSČ – byli vesměs politicky nezkušení. I přes tyto nepříznivé okolnosti se romským poslancům ledacos podařilo.
67
Poté, co poslanec ing. Karel Holomek odešel z Romské občanské iniciativy do Občanského hnutí, byla existence poslaneckého klubu pro nízký počet poslanců Romské občanské iniciativy ohrožena. K zániku klubu nedošlo jen díky tomu, že do klubu vstoupil poslanec, který v České národní radě reprezntoval zájmy polské menšiny. 68 Holomek, Karel, Postavení Romů v současnosti. In: Černobílá v barvě. Gallery, Praha 2000, s. 40
39
Předně
nesmíme
zapomínat
na
význam
samotného
volebního výsledku romských kandidátů. Příklad Roma – poslance byl v atmosféře prohlubující se nedůvěry vůči nedocenitelný.69
Romům
prakticky
jediní,
upozorňovali
od
Nadto
kteří
na
samého
byli
romští
problém
rasismu
počátku,
a
poslanci v
kteří
Čechách svými
vystoupeními „přispěli v mnoha diskuzích i k rozšíření poznání o těchto záležitostech v širokém povědomí celé společnosti.“70 Také zásluhou romských poslanců se podařilo, že díky Listině základních práv a svobod byli Romové uznáni jako národnostní menšina, což byl jeden z bodů volebního programu Romské občanské iniciativy. V podstatě se tak podařilo naplnit ambice přecházejících generací romských představitelů, kteří o status národnostní menšiny daný Ústavou usilovali bezprostředně po druhé světové válce, v době
existence
letech.
Pro
Romy
Svazu mělo
Cikánů-Romů přiznání
i
v osmdesátých
statusu
národnostní
menšiny více než jen symbolický význam. Zaručoval právo na vzdělání ve vlastním jazyce a další výhody, které menšinám
umožňovaly
zachování
i
rozvoj
kulturního
bohatství. Romští poslanci na půdě České národní rady úspěšně prosazovali
finanční
podporu
69
romským
sdružením
Jak významná byla existence romských poslanců ukazuje i následující citace: „V lednu 1977 jsem absolvovala pár výslechů, jako mnozí z nás, a při jednom mi v Bartolomějské ulici bylo řečeno: "Prosím vás, co vlastně s těmi lidskými právy pořád chcete! To by také mohli přijít cikáni a říct: 'Ono nás je moc, my chceme také do parlamentu.'“ (Poslankyně Helena Němcová během schůze ČNR www.psp.cz/eknih/1990cnr/stenprot/001schuz/s001006.htm adresa platná k 14. 7. 2002)) 70 Holomek, Karel, Postavení Romů v současnosti. In: Černobílá v barvě. Gallery, Praha 2000, s. 40
40
z rozpočtu romského
České
republiky71
neziskového
a
tím
nevládního
pomohli
sektoru,
ze
vzniku kterého
v současné době vycházejí všechny snahy Romů o účast na řešení soužití s majoritní společností. Podíl mají romští poslanci i na prosazení podpory romskému kultury
národnostnímu a
tisku,
vysokoškolského
zřízení
pracoviště
Muzea
romské
s romistickým
zaměřením. Všechny tyto myšlenky, které byly zahrnuty ve
volebním
programu
Romské
občanské
iniciativy,
tak
v cílech prosazovaných na počátku 70. let Svazem CikánůRomů, se podařilo – také díky úsilí romských poslanců naplnit.72 Stejně jako v řadách majoritních politických stran dochází
během
krystalizaci
volebního
romského
období
hnutí.
Této
1990
–
otázce
1992 se
ke budu
podrobně věnovat v následující kapitole, nicméně nelze se o ní nezmínit také v souvislosti s činností poslanců v České národní radě, kde se narůstající rozpory mezi jednotlivými představiteli 71
romského hnutí nejvýrazněji
„Poslanec Karel Holomek: „Nejdříve bych se zmínil obecně o rómských sdruženích, která jsou prezentována pod ministerstvem financí položkou 14 mil. 390 tisíc Kčs. Mohly by vzniknout pochybnosti, a také již vznikly, o tom, jak s těmito penězi bude naloženo a pochybnosti o tom, zda rómská sdružení jsou nějakým způsobem zastřešována. Mám informace, že mnohé z aktivit usilují o určité finanční prostředky a při tom se i určitým způsobem ztotožňují v těchto požadavcích. Rád bych rozptýlil vaše obavy, což, doufám, přispěje k tomu, abyste tuto částku nějakým způsobem nezpochybňovali. Tuto dotaci chápeme jako jakousi dohodu a zkoušku pro obě strany. Ze strany české vlády, i z vaší strany to pokládám za záležitost velice rozumnou a uvážlivou. Chci vás informovat, že ani jedna ze sněmoven, to znamená ani Federální shromáždění, ani SNR Romům žádné prostředky nepřidělila.““ (Stenoprotokol z 12. schůze ČNR, 21. prosince 1990. Vystaveno na www.psp.cz/eknih/1990cnr/stenprot/012schuz/s0120032.htm (adresa platná k 12. 7. 2002)) 72 Od 18. 2. 1991 vychází časopis Romano kurko, 21. 6. 1991 se uskutečnilo ustavující zasedání Společnosti pro založení romského muzea (Muzeum Romské kultury dnes existuje v Brně) a v září 1991 bylo na FF UK poprvé otevřeno magisterské studium romštiny a romistiky.
41
projevily
rezignací poslance Karla Holomka na členství
v Romské občanské iniciativě a
jeho vstupem do klubu
poslanců Občanského hnutí. Dopis,
který
s rezignací
Ing.
adresoval
Karel
Holomek
předsedovi
v souvislosti
Romské
občanské
iniciativy JUDr. Emilu Ščukovi, je dnes patrně jedním z mála
pramenů,
romských
který
poslanců
konkrétně
v ČNR:
uvádí
„(...)O
slabiny
Romské
práce
občanské
iniciativě se v českém parlamentu neví, protože nikdo z těchto poslanců nedokáže smysluplně vystupovat. Práce ve
výborech,
žádná,
která
dokonce
se
je
základem
ozývají
i
poslance
činnosti
stížnosti
(nevím,
–
proč
adresované zrovna mně) v tak banální záležitosti, jako je pouhá účast na jednáních. (...) Našli jsme sice člena v předsednictvu,
ale
to
pouze
díky
rozkolísanému
politickému spektru, jež našlo svůj odraz i v ČNR. (...) Stenografické záznamy jednání pléna ČNR ukazují, kdo zde skutečně hájí zájmy Romů a to i za nebývale ztížené situace nadměrnou kriminalitou Romů.“73 Zhruba o měsíc později vyšel v romském týdeníku aktualit
a
zajímavostí
Romano
kurko,
který
tehdy
vydávala Romská občanská iniciativa, rozhovor s Ondřejem Giňou
-
poslancem
Romské
občanské
iniciativy
v ČNR.
Snaha o zachovaní objektivity mě vede k ocitování těch pasáží
rozhovoru,
které
se
vztahují
k práci
romských
poslanců v ČNR: „(...)Vedle konkrétního podílu romských poslanců
na
zajímají
o
přijímání podněty,
nových
návrhy
a
zákonů, stížnosti
se
prioritně
občanů.
Při
řešení těchto záležitostí využívají orgánů ČNR, včetně interpelací na členy vlády. V poslední době směřovalo
73
Dopis ing. Karla Holomka JUDr. Emilu Ščukovi ze dne 24. 5. 1991, archiv Romské občanské iniciativy v Kolíně
42
několik interpelací v souvislosti se zhoršenými vztahy mezi
Romy
a
ostatním
těchto
řešení
společnosti
konfliktů.
výrazný
spolupráce
obyvatelstvem (...)
kredit.
s poslanci
na
ROI
Tomu
jiných
a
objektivní
odpovídá
stran.
má
ČSFR
To
i
se
ve
úroveň snažíme
rozvíjet a prohlubovat. Dále chci upozornit na důležitou spolupráci
poslanců
v komisi
předsednictva
ČNR
pro
otázky Romů. Předsedá jí JUDr. Milan Tatár, poslanec za ROI ČSFR; řeší se v ní operativně a odpovědně vzniklá situace. (...) Za úspěch při řešení romské problematiky považuji,
jak
předsednictva
už
jsem pro
ČNR
uvedl,
otázky
zřízení
komise
Komise
pracuje
Romů.
systematicky podle schváleného plánu práce a jsou do ní přizváni
experti
a
zástupci
kompetentních
institucí.
Několika jednání se také zúčastnil JUDr. Emil Ščuka jako předkladatel
koncepce
problematiky.
(...)
ROI
V říjnu
k řešení
ČSFR
loňského
roku
romské jsem
ve
vystoupení na plénu ČNR podtrhl, že ROI ČSFR vypracovala koncepci řešení romské problematiky, vyzval jsem ČNR a vládu ČR k jejímu posouzení. Zpoždění v tomto směru mělo a má následky: dále se zhoršila ekonomická a sociální situace
Romů.
V tomto
směru
jsem
proto
interpeloval
předsedu české vlády.“74 Nelichotivé poslanců, dochovalo,
které nebylo
dobové se
díky ve
hodnocení dopisu
práce
Ing.
skutečnosti
romských
Karla
ovlivněno
Holomka ani
tak
reálnými výsledky romských zástupců v ČNR, jako štěpením romského
hnutí,
S desetiletým
ke
odstupem
kterému nahlíží
74
v té
době
Ing.
Karel
docházelo. Holomek
Mareš, V., Řešit nedostatky – Na otázky Romano kurko poslanec ČNR za ROI Ondřej Giňa. In: Romano kurko, I, 13, 3
43
na
odpovídá 1991, s.
význam
romských
poslanců
podobně
jako
Ondřej
Giňa
ve
výše citovaném článku: „Určitě dnes s odstupem času musím říct, že poslanci zejména v té České národní radě
udělali
kus práce, především jsme ve spolupráci se státními autoritami, tehdy byl předsedou komise ve Federálním shromáždění
[Ján] Mikloško, koncipovali zásady
-
dnes to jmenujeme ‚problematiky soužití‘ tehdy ještě tento
pojem
jaksi
citlivější
nebyl
používán
-,
nikoliv ještě obsahové řešení, problematiky vztahu mezi Romy (...)Dnes s odstupem času, když to vidím, tak musím říct, že se tam udělalo hodně práce, taky do jisté míry politicky myslet.“75
se Romové naučili
3.5 Romské hnutí mimo ČNR Prakticky romského
od
hnutí,
samého
které
počátku
se
otevřené
v prvních
činnosti
polistopadových
týdnech soustředilo okolo lidí z okruhu Romské občanské iniciativy, existovaly mezi vůdčími osobnostmi rozpory. Ty byly vyvolané zejména ambicemi jednotlivých romských představitelů,
pro
jejichž
uplatnění
nebylo
v rámci
jedné organizace místo. Vojtěch Žiga, jeden ze zakladatelů strany, veřejně vystoupil
z Romské
občanské
iniciativy
ještě
ustavujícím sjezdem ROI v březnu 1990. „No a vlastně listopad, prosinec a leden – to začínaly velikou 75
výjezdy, podporu
a
v tý
stával
době jsem
jsem se
měl
vážným
vlastně soupeřem
Rozhovor s Ing. Karlem Holomkem - natočeno 19. 7. 2002)
44
před
Emila
Ščuky.
protipóly, vlastně strany.“
Už
dva
tam
tábory
nastal
začínaly (...)
rozkol
a
vznikat hned
ještě
takové
na
začátku
nekonstituované
76
Podobně
stranu opustil také PhDr. Vlado Oláh.
„[V lednu
1990]Už
jsem
nechtěl
být
členem
strany. Já jsem nechtěl být členem ROIky. Já jsem si řekl, že jsem si svoje splnil, tak ať už oni dělají. Ať
oni
to
dělají.
A
šel
jsem
zakládat
[Demokratický]svaz Romů s Ignácem Ráczem. On za mnou přišel Ignác Rácz. Ignác Rácz za mnou přišel a šel jsem zakládat s nimi.“77 Díky
počátečnímu
takových
odchodů
ze
nadšení strany
však
byly
výjimečné
případy
a
romští
představitelé zůstávali v Romské občanské iniciativě, i když ve straně nebylo vše podle jejich představ. „Já jsem řekl: ‚Dobře, já
berme lidi, jací jsou,
už su starší člověk, já prostě potřebuju kolem
sebe lidi, s kterými budu spolupracovat a nemusí to být
zrovna
kamarádi,
cíl, stejný
ale
lidi,
kteří
mají
stejný
obsah práce. Nikdo jiný tu prostě není
a já se těch lidí musím držet.‘ No tak jsem se jich držel(...)“78 To chvíli,
se kdy
změnilo
po
Romská
červnových občanská
76
volbách
iniciativa
Rozhovor s Vojtěchem Žigou - natočeno 4. 5. 2002 Rozhovor s PhDr. Vlado Oláhem - natočeno 4. 4. 2002) 78 Rozhovor s Ing. Karlem Holomkem - natočeno 19. 7. 2002) 77
45
1990
–
ve
získala
poslanecké mandáty, dotaci za získané hlasy ve volbách79 a její celospolečenský význam dále rostl. Romské hnutí, do té doby alespoň
navenek prezentované jako jednotné,
se začíná rozpadat. Na další vývoj uvnitř romského hnutí měla významný vliv i skutečnost, že Česká národní rada schválila na konci roku 1990 státní rozpočet pro rok 1991, ve kterém bylo vyčleněno 14 milionů 390 tisíc korun jako dotace pro
romská
poslanec Romani
sdružení. národní
České bacht
–
organizací,80
Rady
Radu
posláním
finančních 3.
ledna
Guži
bylo
založil
organizaci
sdružení,
prostředků
1991
s tím
Zdeněk
romských
jejímž
přerozdělení republiky.
V souvislosti
hnutí
rozhodovat
z rozpočtu
uspořádala
Rada
a o
České
romských
organizcí schůzku, na které se sedm organizací dohodlo, že
prostředky
budou
rozdělovat
pouze
těm
sdružením,
která se tohoto jednání zúčastní a stanou se členy Rady sdružení.81
romských pramenů
se
organizace Jisté
je
Pro
nedostatek
nepodařilo byly
v Radě
členství
Demokratického
svazu
s jistotu
romských Romské
Romů,
a
rozporuplnost
zjistit,
sdružení občanské
Kulturního
které
zastoupeny. iniciativy,
svazu
občanů
romské národnosti, Romské kulturní jednoty, Křesťansko 79
Podle Usnesení ze zasedání Ústředního výboru Romské občanské iniciativy, obdržela ROI ČSFR od OF a VPN celkem 1.900 000,- Kčs. Částka měla být rozdělena následujícím způsobem: 700.000,- Kčs pro Českou republiku, 700.000,- Kčs pro Slovenskou republiku, 500.000 Kčs pro kancelář předsedy ÚV ROI z toho 100.000 Kčs na rozběh činnosti Kulturního svazu občanů romské národnosti, 200.000,- na činnost Kontrolní a revizní komise Romské občanské iniciativy a 200.000,- na činnost Kanceláře předsedy ÚV ROI. (Usnesení ze zasedání Ústředního výboru Romské občanské iniciativy dne 15. 9. 1990 v Benešově u Prahy; archiv ROI v Kolíně) 80 Později se pro tuto organizaci vžil kratší název – Rada romských sdružení 81 Rozhoduje Romani Bacht. In: Romano kurko, I, 10. týden, 1991, s. 3
46
demokratického sdružení, Sdružení romských spisovatelů a Unie romské mládeže.82 Na začátku roku 1991 začaly rychle vznikat nové romské organizace, které požadovaly finanční prostředky z položky
pro
romské
organizace
v rozpočtu
1991.
ČR
Jednotlivé romské organizace se začaly vzájemně napadat s cílem poškodit kredit ostatních romských organizací a překazit bylo,
jim
že
tak
ještě
snahy
o
přidělení
v listopadu
1991
dotace.
zbývalo
Výsledkem
pro
romská
sdružení 9 miliónů 300 tisíc korun, které však nemohly být
rozděleny,
protože
se
organizace
nepodloženými
zprávami navzájem osočovaly z finančních machinací.83 Napětí uvnitř romského hnutí se dále stupňovalo a romské
organizace
Vzhledem
začaly
vznikat
k nejednoznačnosti
geometrickou
státních
řadou.
registrů
na
Ministerstvu vnitra není možné zjistit, kolik romských organizací v letech 1989 – 1992 vzniklo a jakou činností se vlastně zabývaly.84 Jednotliví představitelé romského hnutí se ve svých odhadech shodují, že koncem roku 1991 existovalo
v České
republice
zhruba
20
romských
organizací; toto číslo považuji za reálné.85 Na věnovat
následujících třem
z těchto
stranách organizací:
82
se
budu
Hnutí
podrobněji angažovaných
Kvalitativní zlom. Útulky pro bezdomovce budou! In: Romano kurko, I, 9. týden, 1991, s. 2 83 Horváth, Jan: Vycházet ze současnosti, ale myslet na budoucnost. Hovoříme s poslancem České národní rady za ROI JUDr. Milanem Tatárem. In: Romano Kurko, I, 34, 1991, s. 1 a 3 84 Ministerstvo vnitra, které registruje společenské organizace a politické strany nevede evidenci o společenských organizacích národnostních menšin. K tomuto problému viz také Šiklová, Jiřina, Romové a nevládní, neziskové romské a proromské občanské organizace přispívající k integraci tohoto etnika. In: Romové v České republice. Socioklub, Praha 1999, s. 278 85 JUDr. Emil Ščuka (ústní sdělení 19. 3. 2002); Vojtěch Žiga (ústní sdělení 4. 5. 2002); Horváth, Jan: Vycházet ze současnosti, ale myslet na budoucnost. Hovoříme s poslancem České národní rady za ROI JUDr. Milanem Tatárem. In: Romano Kurko, I, 34, 1991, s. 3
47
Romů,
Romskému
národnímu
kongresu
a
Romskému
demokratickému kongresu. Hnutí angažovaných Romů, stejně jako
později
demokratický
Romský kongres,
národní mělo
kongres
představovat
a
zastřešující
organizace pro tehdy existující romská sdružení.
48
Romský
3.5.1 Hnutí angažovaných Romů V průběhu Ladislava
léta
Demetera
1990 a
se
okolo
Vojtěcha
místopředsedy
Žigy,
který
se
ROI před
červnovými volbami 1990 vrátil zpět do Romské občanské iniciativy,
vytvořila
vedení
strany
–
Ščuky.
Katalyzátorem
skupina,
zejména
která
k osobě
napětí,
měla
předsedy
které
výhrady JUDr.
v Romské
k
Emila
občanské
iniciativě existovalo, se stal Romfest – 1. mezinárodní festival
romské
kultury
v Mariánském
údolí
v Brně
Líšni.86 Na festivalu došlo k hádce, ve které společně vystupoval tajemník ÚV ROI Vojtěch Žiga a místopředseda ROI
Ladislav
Demeter
proti
předsedovi
ROI
JUDr.
Emil
Ščukovi a vedoucímu hospodářského zařízení ROI Romart Milanu Ščukovi. „On přišel za mnou Milan Tatár, náš poslanec. Zavolal si mě nahoru takhle do lesíka, říká: ‚Emile, musím ti to říct, já vím, že toho máš strašně moc, a že kdybych ti to neřek‘, tak aspoň budeš mít klidnou hlavu na jiné věci, ale zase kdybych ti to neřek, tak později může být pozdě. Připravuje se proti tobě na
příští
týden
po
Romfestu
svolání
mimořádného
Ústředního výboru. Ty máš být sesazen, všechno to organizuje
Láďa
Demeter.
Daří
se
mu
získávat
některý lidi ve straně, ale poslance ne. My jsme všichni s tebou...‘ A teďka mi je začal jmenovat. Říkám: ‚No, neblázni!‘ Říká: ‚Ano.‘ Říká: ‚A všimnul sis, je tady Žiga? Co on tady dělá? To si ho Demeter zavolal.‘“87
86 87
Akce probíhala ve dnech 27. – 29. 7. 1990. Rozhovor s JUDr. Emilem Ščukou - natočeno 19. 3. 2002
49
Přívrženci
Vojtěcha
Žigy
demonstrativně
opustili
festival a 5. srpna 1990 zveřejnili Usnesení ze schůze předsedů Místních organizací Romské občanské inicativy v ČR.
Součástí
Usnesení
byla
také
petice
Místních
organizací Romské občanské iniciativy proti Ústřednímu výboru ROI v České republice. Petici podepsali zástupci 16
místních
organizací
ROI,
z nichž
většina
byla
pražských.88 V petici se požadovalo odstoupení Ústředního výboru ROI a odvolání ředitele hospodářského zařízení ROMART Milana Ščuky;89 svolání mimořádné konference ROI a provedení
důsledné
kontroly
všech
finančních
a
materiálních prostředků.90 Ústřední zářijového
výbor
zasedání
ROI
petici
v Benešově
u
projednal Prahy
a
během pověřil
poslance ČNR Ondřeje Giňu, aby na ni odpověděl. Ondřej Giňa v odpovědi poukázal na to, že požadavky signatářů petice jsou v rozporu se stanovami ROI a odmítl výhrady ke složení ÚV ROI.91 Během zasedání v Benešově o svoji funkci přišel místopředseda strany Ladislav Demeter, který se spolu s Vojtěchem Žigou pokoušel získat vliv uvnitř ROI. „V pátek bylo předsednictvo, v sobotu ústřední výbor
v Benešově
a
on
dal
na
předsednictvo
rezignaci ze zdravotních důvodů. To mělo být jenom 88
Celkový počet místních organizací ROI existujících v dané době se nepodařilo zjistit. Podle odhadů pozdějšího místopředsedy ROI Ivana Veselého, na začátku 90. let registrovala ROI zhruba 300 místních organizací v celém Československu. 89 Účelové hospodářské zařízení ROMART bylo zřízeno Romskou občanskou iniciativou a mělo hospodářskou činností vytvářet prostředky na provoz Romské občanské iniciativy. 90 Usnesení přijaté ze schůze předsedů MO ROI v ČR dne 5. 8. 1990 v Praze, archiv Sdružení Dženo 91 Odpověď pražským MO ROI, archiv Romské občanské iniciativy v Kolíně
50
jako gesto
a
předsednictvo mělo rozvířit diskusi,
proč místopředseda odchází a tamto všechno. On to měl tak zajištěný, že půlka předsednictva pak měla být
na
jeho
straně.
Ale
rezignace
se
neměla
přijmout, protože on měl říct, že to je jako na oko, že byl k tomu donucenej, že on byl zdravej. A na tom předsednictvu
to
prošlo.
Nikdo
nic.
‚Je
nějaká
diskuse k tomu?‘ ‚Ne.‘ (...) A druhej den byl ústřední výbor. A ústřední výbor měl projednávat závěry z předsednictva. A když měl být ten bod, tak Láďa Demeter, seděl vedle mě takhle,
úplně celej nervózní
mi říká: ‚Já stahuju
tu rezignaci ze zdravotních důvodů. Já zůstávám.‘ Já mu
‚Nemůžeš
říkám:
nic
stáhnout,
jednou
co
bylo
projednáno na předsednictvu, musí dostat na vědomí ústřední muselo
výbor. znova
nastupuješ.‘
Nemůžu
Ti
projednat. Já
jsem
to
A
mu
dovolit.
To
by
nejde.
Za
chvíli
to to
nedovolil,
já
se
jsem
vystoupil k tomuto bodu a jsem řekl, že opravdu je mi moc líto, že pan Demeter je hodně těžce nemocnej, ale
že
to
jako
není
pro
nás
nová
věc,
protože
opravdu je cukrovkář, který si píchá dvakrát denně inzulín, že to spousta lidí z nás ví, a že to je pro něho veliká zátěž, ale já bych si dovolil jménem předsednictva
i
jménem
ústředního
výboru
mu
poděkovat za dosavadní práci, za to, co pro nás, pro ROIku udělal. Teď jsem mu poděkoval, políbil jsem ho,
lidi
zatleskali
a
on
neměl
možnost
říct
ani
slovo. A bylo to. A zbavil jsem se ho v rukavičkách. Co
mohl
dělat?
Byl
z toho
úplně
nevzpamatoval se z toho nikdy.“92 92
Rozhovor s JUDr. Emilem Ščukou - natočeno 19. 3. 2002
51
hotovej,
Skupina
nespokojených
Romské
členů
občanské
iniciativy, o které pamětníci tehdejších událostí hovoří jako
o
„frakci
ROI“,
„názorovém
proudu
ROI“,
nebo
„opozici uvnitř ROI“93 po několika neúspěšných jednáních opustila
Romskou
Vojtěcha Žigy
občanskou
iniciativu
a
pod
vedením
založila Hnutí angažovaných Romů.
Hnutí angažovaných Romů bylo zaregistrováno 30. 1. 199194 jako politické hnutí, jehož členy se mohl stát každý občan starší 18 let, politická strana, společenská organizace,
svaz
spolek.95
nebo
Předsedou
Hnutí
angažovaných Romů se stal Vojtěch Žiga. V programovém
prohlášení
se
Hnutí
angažovaných
Romů definovalo jako „politické hnutí levicového středu s cílem
pomoci
romskému
obyvatelstvu
žijícímu
v ČSFR
v oblasti sociální, kulturní a ekonomické, začlenit Romy do společnosti jako rovnoprávné občany ČSFR.“96 Ačkoliv Hnutí angažovaných Romů vzešlo z opozice uvnitř Romské občanské iniciativy, programy obou politických subjektů se od sebe na první pohled prakticky neliší, odhlédnemeli od toho, že se Hnutí angažovaných Romů – v kontextu doby – vyjadřovalo ke státoprávnímu uspořádání.97 Nicméně zakladatel Hnutí angažovaných Romů
Vojtěch Žiga takový
názor odmítá:
93
Ivan Veselý, Vojtěch Žiga, PhDr. Vlado Oláh, JUDr. Emil Ščuka, Ondřej Giňa 94 V programovém prohlášení Hnutí angažovaných Romů je uvedeno jako datum vzniku 2. únor 1991. (Program Hnutí angažovaných Romů, s. 1, archiv Sdružení Dženo) 95 Stanovy Hnutí angažovaných Romů, 30. 1. 1991, s. 1, čl. 1 a čl. 5, archiv Sdružení Dženo 96 Program Hnutí angažovaných Romů, s. 1, archiv Sdružení Dženo 97 „Hnutí angažovaných Romů bude podporovat federální stát Čechů, Slováků, Moravanů, Romů, Maďarů, Rusínů, Němců, Poláků a ostatních národností žijících v ČSFR na spolkovém základě.“ (Program Hnutí angažovaných Romů, s. 2, archiv Sdružení Dženo)
52
„ROI
se
konstituovala
po
mém
odchodu,
což
prosadila s Emilem [Ščukou] i Klára Samková, jakožto pravicová
romská
strana.
(...)
Tak
to
je
jeden
rozdíl, druhý rozdíl: Šlo jim o rozvíjení kultury. Jako ta činnost byla na prvním místě, co se týče kultury,
u
nás
šlo
o
ekonomicko-sociální
zázemí
Romů.“98 K tomu je však třeba říct, že priority nejsou v programech těchto dvou politických subjektů nijak zdůrazněny programu
a
při
prosazování
nehrála
jednotlivých
v případě
Romské
bodů
občanské
iniciativy a Hnutí angažovaných Romů orientace na politickém
spektru
žádnou
roli.
Hlášení
se
k politické pravici nebo k levici mělo jiné důvody. Romská
občanská
iniciativa
se
k politické
pravici hlásila z pragmatických důvodů a do budoucna počítala s přechodem na střed politického spektra: „Jak známo, komunisti a levicové strany jsou v našem státě
zatím
podporovali, nenávistí všichni
velmi
neoblíbeny.
znásobila
k nim
jako
ostatní
pragmatického neúnosné,
nenávist
se
bychom
k Romům
k podporovatelům
nenávidí.
hlediska
abychom
se
Jestliže
Proto
ještě
cca
profilovali
ještě
toho,
bude
je co
z čistě
dvacet vlevo.
let (...)
Domnívám se, že bychom měli systematicky postupovat od politické pravice ke středu. Domnívám se, že ODA [Občanská labutí
98
demokratická
píseň,
než
aby
aliance]spíš byla
na
zpívá
svou
vzestupu.
Další
Rozhovor s Vojtěchem Žigou - natočeno 4. 5. 2002
53
pravicovou
stranou
je
lidová
strana
a
tu
velmi
doporučuji Vaší pozornosti.“99 Také
to,
že
v úvodní
větě
k levému
středu,
angažovaných stranou první
se
Hnutí
programovém mělo
Romů
sociálně sjezd
angažovaných
prohlášení
praktické
zpočátku
Hnutí
přihlásilo
důvody.
spolupracovalo
demokratickou,
která
Hnutí
s Českou
financovala
Romů.100
angažovaných
Romů
Vazby
existovaly i na Demokratický svaz Romů, společenskou organizaci
financovanou
Československa.
Hnutí
s Demokratickým
svazem
Komunistickou
angažovaných Romů
Romů
smlouvu
o
stranou uzavřelo partnerské
spolupráci,101 v rámci které měla být vytvořena Rada romských
představitelů
usnadňující
součinnost
jednotlivých romských představitelů v regionech.102 Hnutí angažovaných Romů se pokusilo jednat o spolupráci
s Romskou
k vzájemné
dohodě
iniciativou,103
občanskou
nedošlo
vzhledem
ale
k okolnostem
vzniku Hnutí angažovaných Romů. Jelikož umožňovaly
vstupu
zaměřilo
organizací
do
Hnutí
Hnutí
angažovaných
politickým
členství
organizacím, místních
stanovy
se
Romské
HAR
na
občanské
angažovaných
99
i
Romů.
Romů
společenským přesvědčování iniciativy Touto
ke
cestou
Dopis JUDr. Kláry Samkové s nadpisem Zhodnocení výsledků voleb v červnu 1992 a zjištění příčin neúspěchu ROI v těchto volbách, adresát a datum neuvedeno, archiv Sdružení Dženo 100 Rozhovor s Vojtěchem Žigou (natočeno 4. 5. 2002) 101 Hnutí angažovaných Romů v ČSFR, č.j. 001/92 HAR-DSR, archiv sdružení Dženo 102 Nepodařilo se mi ověřit, zda byla Rada romských představitelů skutečně vytvořena 103 Rozhovor s JUDr. Emilem Ščukou – natočeno 13. 3. 2002; rozhovor s Vojtěchem Žigou – natočeno 4. 5. 2002
54
chtělo
HAR
získat
kontrolu
nad
Romskou
občanskou
iniciativou,104 což se ovšem nikdy nepodařilo. Na
podzim
angažovaných podezřením, svěřenými
roku
Romů že
1992
k rozkolu,
Vojtěch
finančními
Žiga
došlo
uvnitř
který
byl
nakládá
prostředky.105
Hnutí
vyvolaný
nezákonně Vojtěch
se
Žiga
odchází v lednu 1993 do Kanady na jazykovou stáž106 a předsedou Veselý.
Hnutí Později
Markovič,
za
činnost
Hnutí
angažovaných ho
jehož
ve
Romů
funkci
vedení
byla
angažovaných
se
stává
vystřídal 11. Romů
ledna
Ivan Milan 2002
pozastavena
usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. 11 Zp 6/2001.
104
Rozhovor s Vojtěchem Žigou – natočeno 4. 5. 2002 Ústní sdělení Ivana Veselého z 14. 3. 2002 a PhDr. 4. 4. 2002 106 Rozhovor s Vojtěchem Žigou - natočeno 4. 5. 2002 105
55
Vlado Oláha
z
3.5.2 Romský národní kongres Založení sjezd
Romské
Romského občanské
národního iniciativy,
kongresu
předcházel
který
konal
se
25.
ledna 1991 v Brně. Jan Rusenko nebyl během na sjezdu znovuzvolen komise
do
funkce
Romské
předsedy
občanské
Kontrolní
iniciativy,
a
revizní
což
bylo
pravděpodobnou příčinou jeho odchodu ze strany, kterou v roce 1989 spoluzakládal. „Láďa107 Rusenko vydržel až do ledna 1991, kdy byl sjezd. On neodešel hned po Benešovu, ale až v roce 91, kdy byly nové volby. Tajné volby a tam se hlasovalo, kdo má být předsedou [Kontrolní a revizní komise]. On prohrál, byl asi o 30 hlasů za Štefanem Gorolem. On v regulérních volbách prohrál.“108 Jan
Rusenko
po
odchodu
ROI
inicioval
založení
Romského národního kongresu,109 který byl zaregistrován Ministerstvem
vnitra
4. 2. 1991 jako hnutí romských
sdružení a společenských organizací. Podle stanov mohly být
Romského
členy
národního
kongresu
pouze
romské
politické strany, hnutí, sdružení, spolky a společenské organizace
jako
součinnosti, Romského
celek,
nebo
národního
které
přístupovou kongresu
107
podepsaly listinu
nemohli
smlouvu k ní.
být
o
Členy
jednotliví
Jan Rusenko je mezi Romy známý pod romským jménem Láďa Rusenko Rozhovor s JUDr. Emilem Ščukou - natočeno 19. 3. 2002 109 Romský národní kongres bývá někdy zaměňován s organizací Roma National Congress (RNC) se sídlem v Hamburku. Na Roma National Congress je v současné době (2002) napojena organizace Grémium romských regionálních představitelů, jejímž hlavním představitelem je bývalý člen České národní rady Ondřej Giňa 108
56
občané.
Všechny
romské
organizace
si
byly
v Romském
národním kongresu rovny.110 Důrazem, který stanovy Romského národního kongresu kladly na to, aby členské organizace byly romské, se Romský národní kongres stal pravděpodobně první romskou organizací v České republice, která byla postavena na etnickém
principu,
nicméně
stanovy
nijak
neupravují
otázku, která organizace je považována za romskou.111 Ustavující zasedání Romského národního kongresu se konalo 25. 3. 1991 v Praze ve Valdštejnském paláci, na kterém
byl
představen
organizací.
Postupně
vstupovaly
zástupcům
pozvaných
romských
Romského
národního
kongresu
do
jednotlivé
romské
organizace,
které
svým
podpisem na přístupové listině vyjádřily souhlas s tím, „aby
se
Romský
federativním aktivity.“ zjistit,
orgánem
112
jsem
organizací: Sdružení
kongres
pro
všechny
Z dostupných
pramenů
kolik
demokratickém Dženo
národní
romských
kongresu nalezl
Sdružení
romských
romské se
subjektů
zastoupeno.
přístupové romských autorů
stal
subjekty
nepodařilo
bylo
v Romském
V archivu
souborů
a
mi
listiny
(14.
vrcholným
následujících
(14.
3.
Sdružení 3.
1991),
1991),
Hnutí
angažovaných Romů (14. 3. 1991), Demokratický Zväz Romov na Slovensku (22. 5. 1991), Strana Sociálnej demokracie Romov (22. 5. 1991), Mestská organizácia ROI Bratislava (31.
5.
1991),
Romská
kultruní
110
jednota
Plzeň
(3.
6.
Stanovy Romského národního kongresu, 4. 2. 1991, oddíl I., čl. 4 a 5, archiv Sdružení Dženo 111 K této problematice viz Šiklová, Jiřina, Romové a nevládní, neziskové romské a proromské občanské organizace přispívající k integraci tohoto etnika. In: Romové v České republice. Socioklub, Praha 1999 112 Přístupová listina do sdružení romských politických stran, hnutí a sdružení v České a Slovenské federativní republice, archiv Sdružení Dženo
57
1991),
Matice
romská
–
Romské
křesťansko-vzdělávací
sdružení (6. 9. 1991). Podle programového prohlášení je hlavním posláním Romského
národního
kongresu
„soustředit
celý
romský
potenciál, jak materiální tak duchovní, na řešení romské problematiky ve prospěch celého romského obyvatelstva a celé česko-slovenské společnosti.“113 Ve skutečnosti je programové
prohlášení
parafrází
stanov;
Romského
národního
vysvětluje
zásady
kongresu
fungování
a
organizační strukturu Romského národního kongresu a s výjimkou
shora
uvedené
citace
-
nijak
nevymezuje
programové body a cesty jejich naplnění. O
skutečných
aktivitách
Romského
národního
kongresu se mi nepodařilo získat mnoho informací. Hlavní iniciátor a představitel Romského národního kongresu Jan Rusenko žije od roku 1996 v zahraničí, k dispozici není ani
archiv
pramenů
se
Romského
národního
zdá,
hlavní
že
kongresu.
snahy
Z dostupných
Romského
národního
kongresu směřovaly ke zpochybnění způsobu, kterým Rada romských
sdružení
přerozděluje
reprezentovaná
finanční
prostředky
Zdeňkem z rozpočtu
Gužim České
republiky.114 Současně se snažil oslabit postavení Romské občanské iniciativy jako romského partnera pro jednání se
zástupci
vládních
státu:
úrovních
„Problém a
na
Romů
půdě
Slovenské
národní
rady.
k současné
situaci
Romů
není
orientován
převážně
na
Romskou
odklonila
od
svého
která
se
se
České
Přístup
113
vždy
řeší
na
národní těchto
rady
programu
a
institucí
objektivní
občanskou
různých
a
je
iniciativu,
přijatého
na
Programové prohlášení Romského národního kongresu, archiv Sdružení Dženo 114 Dopis Rady Romského národního kongresu předsedkyni České národní rady Dagmar Burešové ze dne 21. 6. 1991, archiv Sdružení Dženo
58
ustavujícím sjezdu. Její současná orientace se zaměřuje pouze na bohaté Romy. Z toho je každému jasné, že tato organizace začíná zastupovat jen velmi nepatrný počet Romů.“115 Romský
národní
kongres
provedl
15.
dubna
1992
změnu stanov a tím se změnila jeho právnická forma ze sdružení
na
demokratického
politické
hnutí.
kongresu
Po
v roce
vzniku 1992
však
Romského ztratil
Romský národního kongres na významu. Organizace sdružené původně
v Romském
národním
kongresu
vstoupily
do
Romského demokratického kongresu a tak zaniklo jejich členství v Romském národním kongresu.
115
Prohlášení Romského národního kongresu ze dne 17. 7. 1991, archiv Sdružení Dženo
59
3.5.3 Romský demokratický kongres Romští
představitelé
demokratického romských
kongresu
se
shodly
organizací116
na 31.
ustavení 7.
podepsalo
Romského
1992,
Dohodu
kdy
19
romských
organizací v ČR. Podle romského týdeníku Romano kurko, který parafrázuje slova předsedy ČNR Milana Uhdeho, se tak ke spolupráci sešla nadpoloviční většina z počtu 36 romských
iniciativ.117
Ministerstvem
vnitra
Nově
vzniklý
zaregistrován
subjekt
7.
9.
byl
1992
jako
hnutí. Podobně kongresu,
jako
organizace
v případě sdružené
Romského
v Romském
národního
demokratickém
kongresu souhlasily s tím, aby je kongres reprezentoval při
„jednání
organizacemi, ČR“
118
se
všemi
zejména
pak
vládními s vládou
ČR
i
nevládními
o
nové
ústavě
a především se zavázaly, že „se samostatně nebudou
vyjadřovat
k otázkám
týkajících
se
romské
menšiny
a
nebudou se prohlašovat za romskou reprezentaci“119. Vytvořením
Romského
demokratického
kongresu
se
podařilo dosáhnout cíle, o který dříve založený Romský národní
kongres
marně
usiloval:
116
Mezi
členskými
Hnutí angažovaných Romů; Romská občanská iniciativa; Demokratický svaz Romů v Čechách; Sdružení olašských Romů; Romská kulturní jednota; Romská asociace mládeže a dětí; Unie romské mládeže; Společnost Romů na Moravě; Romské ženy; Sdružení romských souborů; Čhavoro; Vudud; Rada romských združení; Společnost romského divadla; Kulturní svaz občanů romské národnosti; Sdružení romských autorů; Demokratický svaz na Moravě a Slezsku; Romská občanská unie; Matice romská (Dohoda romských organizací v ČR z 31. 7. 1992, archiv Sdružení Dženo) 117 Horváth, Jan, Důležité setkání. Předseda České národní rady Milan Uhde prohlásil: „Romové se z České republiky v žádném případě stěhovat nebudou.“ In: Romano Kurko, II, 3, 1992, s. 1 118 Dohoda romských organizací v ČR z 31. 7. 1992, archiv Sdružení Dženo 119 Dohoda romských organizací v ČR z 31. 7. 1992, archiv Sdružení Dženo
60
organizacemi
byla
Romská
angažovaných
Romů
i
uskupení, nemohli
jejichž najít
občanská
iniciativa,
Demokratický
představitelé
společnou
svaz
Romů
spolu
do
Spory,
řeč.
Hnutí –
tedy
léta
1992
které
mezi
jmenovanými organizacemi do té doby panovaly, zástupcům majority
umožňovaly
romských
odmítat
představitelů
požadavky poukazem
jednotlivých na
jejich
nejednotnost.120 Kýžené jednoty uvnitř romského politického hnutí se
podařilo
dosáhnout
parlamentních iniciativa
voleb,
zcela
především ve
kvůli
výsledkům
kterých
Romská
občanská
Získala
20
hlasů
propadla.
000
a
romským poslancem se stal jedině Ladislav Body, který jako člen Demokratického svazu Romů kandidoval za Levý blok.
Romská
občanská
demokraticky
zvoleným
iniciativa,
která
díky
svým
poslancům,
představovala
do
parlamentních voleb 1992 legitimní romskou reprezentaci, ztratila po volebním neúspěchu svoje výsadní postavení, což
vytvořilo
demokratického
podmínky kongresu.
pro
Jak
založení
ukazuje
Zápis
Romského z pracovní
schůze Romského národního kongresu121, vliv na sjednocení Romů
měl
také
V celostátním
blížící
tisku
se
od
se
rozpad
léta
1992
Československa. začaly
objevovat
spekulace o existenci tajného materiálu, podle kterého mají
být
Romové
vystěhováni
na
po
rozdělení
Slovensko.
stupňovat
protiromské
Slovenská
republika
Současně
nálady chce
Československé se
vyvolávané
před
dále
federace začaly
tvrzením,
rozdělením
že
federace
vystěhovat Romy do Čech. Otázka požadované jednoty je diskutována v závěru. Zápis z pracovní schůze Romského demokratického kongresu, který se konal dne 22. 7. 1992 v Helénské ulici 4, Praha 2 – Vinohrady, archiv Sdružení Dženo
120
121
61
Nejvyšší
orgán
Romského
demokratického
kongresu,
který hnutí reprezentoval, byla pětičlenná Rada Romského demokratického kongresu, v jehož čele stál tajemník Rady Romského
demokratického
kongresu.
Rady
Členy
Romského
demokratického kongresu byli zvoleni JUDr. Emil Ščuka a Ondřej Giňa za Romskou občanskou iniciativu, Jan Rusenko za
Sdružení
romských
souborů,
Ivan
Veselý
za
Hnutí
angažovaných Romů a Rudolf Tancoš za Demokratický svaz Romů.
Tajemníkem
Romského
demokratického
kongresu
se
stal Ondřej Giňa. Romský
demokratický
kterou
činnost, politická
začínal
reprezentace
demokratický romským
kterého
byli
vyzváni,
vznikající
Komise
v České
v ČNR
setkání
zástupci
pro
republice.
Ladislavem ČNR
Romského
delegovali národnosti
vyvíjel
etablovat
spolupracoval
s předsedou
aby
zpočátku
skutečně
úzce
poslancem
kongresu
Romů
kongres
zprostředkoval během
se
kongres
své při
jako Romský
s jediným
Bodym. Milanem
Ten Uhdem,
demokratického členy České
do
právě
národní
radě.122 Ladislav Body se také dostavil na jednání Rady RDK, aby ji vyzval k nominaci dvou členů do Komise pro lidská práva při České národní Radě.123 Na konci září 1992 proběhlo setkání zástupců Romského demokratického kongresu
s premiérem
Václavem
Klausem.
Jednalo
se
o
osudu Romů na území Československa po rozdělení federace i o cestách, jak zlepšit práci téměř nefunkční Rady pro národnosti.124
122
Horváth, Jan, Důležité setkání. Předseda České národní rady Milan Uhde prohlásil: „Romové se z České republiky v žádném případě stěhovat nebudou.“ In: Romano Kurko, II, 3, 1992, s. 1 123 Zápis z jednání Rady RDK ze dne 14. 8. 1992, archiv Sdružení Dženo 124 Horváth, Jan, Bez obav. Předseda České vlády Václav Klaus: „Exodus Romů je výmyslem šílence.“ In: Romano kurko, II, 6, 1992, s. 1 a 3
62
Od samého počátku však existovalo uvnitř Romského demokratického
kongresu
napětí,
i
když
se
romská
reprezentace navenek prezentovala jednotně. Ještě před registrací stanov se objevila žádost o odvolání člena Rady Romského demokratického kongresu Rudolfa Tancoše, který se údajně v Českých Budějovicích prezentoval jako jediný reprezentant Romského demokratického kongresu.125 Zdrojem problémů byla i neúčast členů Rady na zasedáních Rady
Romského
činnost.126
demokratického
Současně
byl
kongresu,
chod
Romského
která
brzdila
demokratického
kongresu i jednotlivých členských organizací
ohrožen
nedostatkem financí.127 Členské organizace RDK společně žádaly v září 1992 prostřednictvím
Ministerstva
kultury
o
ČR
přidělení
dotací ze státního rozpočtu,128 z nichž chtěly částečně financovat kongresu.
i
129
provoz
kanceláří
Nezávislá
komise
Romského
expertů
demokratického
při
Ministerstvu
kultury, jejímž členem byl také JUDr. Emil Ščuka, však měla
k předloženému
nedostatečnou
požadavku
specifikaci
výhrady.
Kritizovala
předkládaných
projektů,
neadekvátnost požadovaných prostředků130 a zároveň byly vzneseny připomínky k obsahu některých projektů. Romský demokratický kongres na nedostatek finančních prostředků reagoval
v lednu
1993
zveřejněním
125
výzvy
k
zaslání
Návrh na odvolání člena RDK – romské reprezentace pana Rudolfa Tancoše ze dne 7. 8. 1992, archiv Sdružení Dženo 126 Zápis z jednání Rady RDK ze dne 17. 8. 1992, archiv Sdružení Dženo 127 Ústní sdělení Ondřeje Giňi z 4. 7. 2002 128 Dopis RDK adresovaný Ministerstvu kultury ČR ve věci předání projektů a žádostí o přidělení dotace romským organizacím a sdružením ze dne 14. 9. 1992, archiv Sdružení Dženo 129 Ústní sdělení Ondřeje Giňi z 4. 7. 2002 130 Ondřej Giňa během rozhovoru uskutečněného 4. 7. 2002 v Rokycanech uváděl, že romské organizace žádaly částku zhruba 25 milionů korun. Požadovanou výši částky se mi nepodařilo ověřit.
63
finanční pomoci na kongresové konto.131 Výzva se zřejmě nesetkala s větší odezvou a činnost kongresu postupně ochabovala. Romský tisk, který o jednotlivých romských reprezentantech informoval vždy jako o představitelích Romského demokratického kongresu, od počátku roku 1993 od této praxe upouštěl. Na stránkách Romano kurko se začínají
objevovat
výroky
JUDr.
Emila
Ščuky
coby
představitele Romské občanské iniciativy, Michala Pula jako
představitele
uzavřenou Ondřej Rady
romskými
Giňa,
Romského
uvedl,
že
DSR,
což
organizacemi
který
byl
1993
v rozporu
31.
v letech
demokratického
v roce
bylo
přestal
července
1992-1993
kongresu
s dohodou sekretářem
během
svolávat
1992.132
Rady
rozhovoru Romského
demokratického kongresu, jelikož se radní přestali Rad zúčastňovat.133 postupně
Romský
vyvíjet
demokratický
jakoukoliv
kongres
činnost.
přestal
K neúspěšnému
pokusu oživit myšlenku Romského demokratického kongresu došlo v roce 1995.
131
Giňa, Ondřej, Ze zasedání RDK. Výzva k pomoci! In: Romano kurko, III, 1, 1993, s. 2 132 Romské organizace se zavázaly, že „se samostatně nebudou vyjadřovat k otázkám týkajících se romské menšiny a nebudou se prohlašovat za romskou reprezentaci“ (Dohoda romských organizací v ČR z 31. 7. 1992, archiv Sdružení Dženo) 133 Ústní sdělení Ondřeje Giňi z 4. 7. 2002
64
4. ZÁVĚR
Vývoj romského politického hnutí v letech 1989 – 1992 v podstatě kopíruje vývoj české politické scény. Romové
pohotově
listopadu
a
1989,
politicky
když
reagovali
založili
na
události
politickou
stranu
–
Romskou občanskou iniciativu, ve které všichni svorně spolupracovali, a to i přes dřívější názorové rozpory. Po parlamentních volbách v roce 1990 se začínají silné
osobnosti
prosazovat
uvnitř
takovou
Romské
měrou,
že
občanské se
od
iniciativy
jediné
romské
parlamentní strany významná část Romů odvrací, odchází ze
strany
a
zakládá
organizaci
angažovaných Romů. Pro
konkurenční
–
Hnutí
některé Romy přitom není ani
Hnutí angažovaných Romů přijatelnou alternativou a tak vznikají další romské organizace. Z předložených pramenů přitom
jasně
vyplývá,
že
uvnitř romského hnutí přispěly
ke
představitelů romské
i
ztrátě a
byl
rozpad
jednoty
provázen osobními útoky, které kreditu
Romské
neromské
ačkoliv
jednotlivých
občanské
veřejnosti,
iniciativy
nezanedbatelným
romských v očích důvodem
pro rozpad romské jednoty byl spor o politický profil Romské občanské iniciativy. Tedy o to, zda má Romská občanská iniciativa bojovat o své místo na levé nebo pravé části politického spektra. S více než desetiletým odstupem se může taková otázka zdát - zvláště v případě strany, hájící zájmy národnostní menšiny - bezvýznamná, problém
politického
vymezení
je
však
třeba
vnímat
z perspektivy počátku devadesátých let. Ostatně, Občanským
opět
fórem,
zde ze
vidíme
kterého
65
se
jasnou
paralelu
postupně
s
vydělily
politické strany a hnutí reprezentující různé názorové proudy. Požadavek reprezentace
na
existenci
jakéhokoliv
jednotné
národa
je
při
politické respektování
demokratických principů těžko splnitelný. V demokraticky fungující
společnosti
se
vždy
setkáváme
s politiky
a
politickými stranami, které usilují o prosazení často velmi protichůdných zájmů. Nejinak je tomu i v romském politickém
hnutí.
veřejnost
ani
Pro
jeho
neromští
nejednotnost
partneři
však
při
nemá
politických
jednáních dostatek pochopení a neustále vznáší požadavek na
sjednocení
Romů.
Jakkoliv
nesplnitelný
tento
požadavek je, ze získaných pramenů se ukazuje, že Romové se
o
znovuvytvoření
jednotné
romské
reprezentace
pokoušeli. Snahy Hnutí angažovaných Romů a Romského národního kongresu naději
neměly
na
jednotnou
pro
úspěch.
odpor
Romský
romskou
Romské
občanské
demokratický
politickou
iniciativy
kongres,
reprezentaci
který
skutečně
představoval, zkrachoval především na slabé vyjednávací pozici.
Představitelé
Romského
demokratického
kongresu
sice byli přijati vysokými politickými činiteli, šlo ale o
informační
romských konkrétní
schůzky,
politických efekt.
které
možná
reprezentantů,
K neúspěchu
zvyšovaly ale
Romského
prestiž
neměly
žádný
demokratického
kongresu přispěl později také přístup premiéra Václava Klause, který
argumentací postavenou na tom, že všichni
občané České republiky jsou si rovni, odmítal v první polovině 90. let vnímat Romy jako národnostní menšinu se specifickým postavením a tomu odpovídajícími potřebami. Při
hodnocení
romského
politického
hnutí
v jakémkoliv období po roce 1989 musíme mít na paměti
66
také
finanční
aspekt.
Romská
reprezentace
je
reprezentací veskrze sociálně slabého národa, nemůže se spoléhat na finanční příspěvky od té části veřejnosti, jejíž zájmy zastupuje. Při sbírání informací pro tuto diplomovou
práci
politické
byl
nedostatek
nezkušenosti
významně
-
uváděn
ovlivňovala
reprezentace,
ať
financí jako
byla
vedle
okolnost,
která
romské
politické
zaštítěna
jakoukoliv
činnost
již
-
organizací. Činnost romského politického hnutí nebyla odborným způsobem
dosud
prameny,
které
zhodnocena, by
něco
shromážděny
takového
nebyly
umožňovaly.
ani Také
Romové, kteří jsou v romském politickém hnutí aktivní mnoho
let,
často
neznají
všechny
okolnosti
událostí,
které mají zásadní vliv na vývoj romského hnutí v České republice.
Předložená
práce
přináší
popis
událostí
v letech 1989 – 1992 jen v hrubých obrysech. Měla by sloužit především jako výchozí bod a inspirace pro další detailnější informace
bádání, pro
lepší
které
by
pochopení
hnutí.
67
mělo
přinést
romského
další
politického
5. PRAMENY KNIHY • Axamitová, Jana (ed.), Castiellová, Olga (ed.), Deset pražských dnů - 17.–27. listopad 1989 – dokumentace, Academia, Praha 1990 • Davidová, Eva, Poválečný vývoj a osudy Romů v letech 1945 – 1989. In: Černobílá v barvě. Gallery, Praha 2000 • Hanzel, Vladimír, Zrychlený tep dějin – Reálné drama o deseti jednáních, OK Centrum, Praha 1991 • Holomek,
Karel,
Postavení
Romů
v současnosti.
In:
Černobílá v barvě. Gallery, Praha 2000 • Holomek,
Karel,
Vývoj
romských
reprezentací
po
roce
1989 a minoritní mocenská politika ve vztahu k Romům. In: Romové v České republice. Socioklub, Praha 1999 • Horváthová, Emília, Cigáni na Slovensku – Historicko etnografický
náčrt,
Vydavateľstvo Slovenskej
akademie
vied, Bratislava 1964 • Hübschmannová, Milena, Počátky romské literatury. In: Žijeme spolu nebo vedle sebe? Sborník z konference o literatuře
a
kultuře
národnostních
menšin
v České
republice. Obec spisovatelů, Praha 1998 • Frištenská, s ohledem
Hana, Interetnický na
soužití
s Romy.
konflikt In:
po
roce
Romové
1989
v České
republice. Socioklub, Praha 1999 • Jurová, Anna, Vývoj rómskej problematiky na Slovensku po roku 1945, Goldpress Publishers, Bratislava 1993 • Nečas, Ctibor, Historický kalendář – Dějiny českých Romů v datech,
Vydavatelství Univerzity Palackého, Olomouc
1997
68
• Suk, Jiří, Občanské fórum, listopad – prosinec 1989, 2. díl-dokumenty,
Ústav
pro
soudobé
dějiny
a
nakladatelství Doplněk, Praha-Brno 1998 • Šiklová, Jiřina, Romové a nevládní, neziskové romské a proromské občanské organizace přispívající k integraci tohoto etnika. In: Romové v České republice. Socioklub, Praha 1999 • Ustavující
Sjezd
Svazu
Cikánů
–
Romů,
Přípravný
ústřední výbor Svazu Cikánů – Romů, Brno 1969 • Petr
Víšek,
romských
Program
obyvatel
Integrace
v období
–
Řešení
1970 až
problematiky
1989. In:
Romové
v České republice. Socioklub, Praha 1999 PERIODIKA • Roma ada džives – číslo, ročník, rok vydání neuveden • Romano džaniben – časopis romistických studií, VII, 12, 2000 • Romano kurko, I, 13,
1991
• Romano kurko, II, 3, 1992 • Romano kurko, II, 6, 1992 • Romano kurko, III, 1, 1993 • Romano lav, I, 1, 1989 •
Bulletin Muzea romské kultury, I, 2, 1992
DOKUMENTY • Dohoda romských organizací v ČR z 31. 7. 1992, archiv Sdružení Dženo • Dokument Charty 77 - č. 23 ze dne 13. 12. 1978 • Dopis ing. Karla Holomka JUDr. Emilu Ščukovi ze dne 24. 5. 1991, archiv Romské občanské iniciativy v Kolíně 69
• Dopis
JUDr.
Kláry
Samkové
s nadpisem
Zhodnocení
výsledků voleb v červnu 1992 a zjištění příčin neúspěchu ROI v těchto volbách adresát a datum neuvedeno, archiv Sdružení Dženo • Dopis RDK adresovaný Ministerstvu kultury ČR ve věci předání projektů a žádostí o přidělení dotace romským organizacím
a
sdružením
ze
dne
14.
9.
1992,
archiv
Sdružení Dženo • Hnutí angažovaných Romů v ČSFR, č.j. 001/92 HAR-DSR, archiv sdružení Dženo • Odpověď
pražským
MO
ROI,
archiv
Romské
občanské
iniciativy v Kolíně • Návrh na odvolání člena RDK – romské reprezentace pana Rudolfa Tancoše ze dne 7. 8. 1992, archiv Sdružení Dženo • Program Hnutí angažovaných Rómů, s. 1, archiv Sdružení Dženo • Programové
prohlášení
Romského
národního
kongresu,
archiv Sdružení Dženo • Prohlášení přípravného výboru ROI ze dne 15. 12. 1989 • Přístupová
listina
do
sdružení
romských
politických
stran, hnutí a sdružení v České a Slovenské federativní republice,
archiv Sdružení Dženo
• Stanovy Hnutí angažovaných Romů, 30. 1. 1991, archiv Sdružení Dženo • Stanovy Romského národního kongresu, 4. 2. 1991, archiv Sdružení Dženo • Stenoprotokol z 1. schůze ČNR, 26. června 1990 vystaveno na www.psp.cz/eknih/1990cnr/stenprot/001schuz/s001006.htm (adresa platná k 14. 7. 2002)
70
• Stenoprotokol
z 12. schůze ČNR, 21. prosince 1990.
Vystaveno na www.psp.cz/eknih/1990cnr/stenprot/012schuz/s0120032.htm (adresa platná k 12. 7. 2002) • Stenoprotokol z 20. schůze ČNR, 6. února 1990 vystaveno na www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/020schuz/s0200001.htm (adresa platná k 10. 7. 2002) • Stenoprotokol z 21. schůze ČNR, 13. února
vystaveno na
www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/021schuz/s0210005.htm (adresa platná k 10. 7. 2002) • Zápis z jednání Rady RDK ze dne 14. 8. 1992, archiv Sdružení Dženo • Zápis z jednání Rady RDK ze dne 17. 8. 1992, archiv Sdružení Dženo • Zápis z jednání ÚV ROI v Úštěku ve dnech 31. 3. a 1. 4. 1990, archiv Romské občanské iniciativy v Kolíně • Zápis
z pracovní
kongresu,
který
se
schůze konal
dne
Romského 22.
7.
demokratického 1992
v Helénské
ulici 4, Praha 2 – Vinohrady, archiv Sdružení Dženo • Zápis
z řádného
zasedání
předsednictva
Ústředního
výboru ROI v ČSFR z 15. 6. 1990, archiv Romské občanské iniciativy v Kolíně • Usnesení ze zasedání Ústředního výboru Romské občanské iniciativy dne 15. 9. 1990 v Benešově u Prahy, archiv Romské občanské iniciativy v Kolíně INFORMANTI • Ondřej Giňa – Grémium romských regionálních představitelů, Rokycany • Ing. Karel Holomek – Sdružení Romů na Moravě,
71
Brno
• Doc. Milena Hübschmannová, CSc. – Indologický ústav, FF UK Praha • PhDr. Vlado Oláh – Matice Romská, Praha • JUDr. Emil Ščuka – Romská občanská iniciativa, Praha • Ivan Veselý – Sdružení Dženo, Praha • Vojtěch Žiga – Praha
72
PŘÍLOHY • PROHLÁŠENÍ
ROMSKÉ
OBČANSKÉ
INICIATIVY
z 21.
11.
VÝZVA
ROMSKÉ
OBČANSKÉ
INICIATIVY
INICIATIVY
FORMULOVANÉ
1989 • NEDATOVANÁ
Z LISTOPADU 1989 • POŽADAVKY
ROMSKÉ
OBČANSKÉ
V LISTOPADU 1989 • PROGRAMOVÉ PROHLÁŠENÍ ROMSKÉ OBČANSKÉ INICIATIVY
73
