Fantastický Svět Pana Kaňky
Adam Nehůdka je chlapec, jenž velmi rád četl knížky. Doma a ve škole se mu nikdy nic nedařilo, a tak byl poslán do Akademie pana Kaňky. Chodili tam chlapci, jejichž jména začínala písmenem A. Kromě pana Kaňky tam žil také špaček Matouš.
1
Jmenuji se Adam Nehůdka, je mi dvanáct let a už půl roku žiji v Akademii pana Kaňky.
2 Osím, ady emie ana aňky!
Akademie pana Kaňky stojí na konci Čokoládové ulice, kde sousedí s jinými pohádkami, mezi nimiž jsou pohádky Andersenovy a bratří Grimmů. Adam se kdysi dostal do pohádky o děvčátku se zápalkami, aby si půjčil krabičku sirek pro pana Kaňku, a do pohádky o Šípkové Růžence a sedmi bratřích.
3
4 Nepoznáváš mě? Jmenuji se Andersen. Proč jsi sem přišel?
Přišel jsem, prosím, pro zápalky. Pan Kaňka mě posílá.
Zvu vás, chlapci, na svačinu. Můžete jíst, kolik chcete, protože vám žádné množství neuškodí.
Špaček Matouš vyprávěl Adamovi svůj životní příběh. Ukázalo se, že ve skutečnosti je kníže, který je začarován do ptačí podoby. Pokud by se chtěl opět stát knížetem, musí najít knoflík od své čarovné čapky.
5
Jménem krále, vlku, poroučím ti, abys mi ustoupil z cesty!
Doktore Paj-Chi-Wo, zachraň mi syna!
6
Adámek přemýšlel, proč pan Kaňka ještě nenašel knoflík od čarovné čapky. Vždyť pan Kaňka dovede všechno – vznášet se ve vzduchu, připravit jídlo z barevných sklíček, zmenšovat se a zvětšovat.
7
8 Pomyslel sis teď, že je mi aspoň sto let, viď? A zatím jsem o dvacet let mladší než ty.
Vždycky o půlnoci se pan Kaňka začne zmenšovat, až je nakonec malý jako nemluvně. Za svítání přiloží k uchu zvětšovací pumpičku a za chvíli dosáhne normální velikosti.
Pan Kaňka dovede také opravit různé předměty – například vyléčit poškozenou tramvaj. Umí také poslat své oko tam, kam chce – třeba i na Měsíc.
9
10 Rozestavte se, chlapci, kolem tramvaje, aby k ní nikdo nemohl přistoupit, a já ji vyléčím.
Posílám své oko na Měsíc. Musím se dozvědět, kdo tam žije, protože chci pro vás napsat pohádku o Měsíčňanech.
Každé ráno studenti Akademie dávají panu Kaňkovi svá snová zrcátka, do kterých jsou zapsány jejich sny. Pak mají vyučování a ta jsou velmi zajímavá, např. kaňkopis a předení písmen.
11
12 Adámku, tvůj sen o sedmi sklenicích se mi velmi líbí. Dostaneš za něho ode mne dvě pihy.
Propouštím písmena mezi prsty a mohu si tak přečíst celou knihu, aniž bych unavoval zrak.
Ve druhém patře Akademie se nachází nemocnice pro nemocné předměty. Pan Kaňka v ní léčí poškozené hodiny, židle, stoly, skříně a zrcadla. Zajímavá je také výuka zeměpisu – připomíná kopanou, jenomže místo míče se hraje glóbusem a při kopnutí do míče se musí hádat názvy míst, do kterých se trefilo.
13
14 Kašleš ještě hodně? Snad ne. Brzy budeš zdravá.
Austrálie! Chrudim!
Labe!
Adámek byl jediný mezi studenty, kteří mohli pomáhat panu Kaňkovi při připravování jídla, jež bylo uvařené z barevných sklíček, květin, prášků, barev a plamínků svíček. Pan Kaňka poléval jídlo kropicí konví s různými omáčkami, přičemž každá omáčka měla jinou vlastnost.
15
16 Myslím, že rajská polévka bude dnes znamenitá!
Správné sloučení zelené barvy s bílou a troškou šedé dává vanilkovou chuť, hnědá se žlutou má chuť čokoládovou, stříbrná barva, přimíchaná k černé a zlehka pokropená žlutozelenou, chutná jako ananas.
Jednou z her, kterou chlapci v Akademii hráli odpoledne, bylo hledání pokladu. Adam spolu se svým kolegou tak našli Žabku královnu, která jim dala dárky - Adamovi zlatý klíček a Alešovi píšťalku.
17 Jsem Žabka královna. Jestli se mě dotknete, v tu chvíli z vás budou žáby a už tu zůstanete navždycky.
18
A co jste našli vy? Zlatou píšťalku a klíček. To jsou neocenitelné poklady. Tenhle klíček otevírá všechny zámky, kdežto píšťalka má takovou vlastnost, že stačí na ni zapískat, aby se člověk ocitl tam, kde touží být.
Adam se naučil létat stejně jak to dělal pan Kaňka. Dostal se do psího ráje, kde průvodcem byl jeho dávný pes mopslík Rex. Adámek nevěděl, jak se má vrátit, pan Kaňka k němu však naštěstí poslal Matouše s podrobnými pokyny, jak to má udělat.
19
20 Rexi, jsi to
Jsme právě před mou rezidencí. Zvu tě na sklenku mléka.
ty? Haf, haf! haf!
Odpoledne chlapci navštívili také továrnu na díry a dírky. Po návratu z výletu je čekalo však nepříjemné překvapení - epidemie much v Akademii.
21
22 V této hale se vyrábějí dírky do klíčů, dírky do nosu a dírky do uší, jakož i dírky menšího kalibru.
Vymyslel jsem zvláštní druh mucholapky, která zbaví Akademii pohromy mušího vpádu.
Pan Kaňka se něčím trápil a bylo na něm vidět, že se v Akademii děje něco divného. Jednou pan Kaňka vypustil celou vodu z rybníka, aby uhasil plamínky svíček, které jej neočekávaně začaly pálit.
23
24 Filip se dožaduje, abych přijal do Akademie jeho dva syny. Hrozí mi, že nepřijmu-li je, sebere nám všechny pihy.
Pan Kaňka, bůhví nač, spotřeboval všechnu vodu z rybníka a ponechal všechny žáby, ryby a raky jejich osudu.
Z Měsíce se vrátil balónek s okem pana Kaňky. Vyprávění o tom, co se nachází na Měsíci, pan Kaňka nechal na později a prozatím přečetl svým žákům Sen o sedmi sklenicích, který se zdál Adámkovi, a byl zapsán do knihy nejkrásnějších snů.
25
26 Moje oko se vrací z Měsíce! Cos to vyvedl! Ukradl jsi mrak. Od nynějška už nikdy nebude déšť ani sníh, ba ani vítr.
Do Akademie byli přijati synové holiče Filipa Anatol a Alois. Ukázalo se, že Alois je ve skutečnosti loutkou, ale panu Kaňkovi se jej podařilo oživit.
27
28 Jsem Anatol Kokodák. A tohle je můj mladší bratr Alois.
Alois není živý člověk, ale loutka.
Pan Kaňka pozval k sobě na návštěvu hosty ze sousedících pohádek, aby jim povyprávěl o Měsíčňanech, které vidělo jeho oko. Alois, jenž byl velmi nehodný, pokazil setkání a vyplašil hosty.
29
30 Zítra dopoledne přesně v jedenáct začne u nás v Akademii velká slavnost. Budu vám vyprávět příběh o Měsíčňanech.
Co to má znamenat, pane Kaňko? Napadlo vás pořádat zábavy beze mne?
V podkroví Akademie se nacházely tajnosti pana Kaňky, do kterých se vcházelo komínem. Přes zákaz se tam Alois dostal a tajnosti ukradl i zničil. Pan Kaňka rozmontoval Aloise na jednotlivé součásti a tím skoncoval s jeho špatným chováním.
31
Jenom já tady umím číst čínsky! Já jediný dovedu odhalit tajemství pana Kaňky. Dozvíme se konečně, kdo je ten podivínský náfuka!
32 Zničil jsi moje tajemství, Aloisi. Proto já zničím tebe. Jsi dílem mých rukou a mýma rukama zhyneš.
Filip obvinil pana Kaňku ze zničení jeho vynálezu. Začal uřezávat plamínky svíček, které zářily na stromečku, až se udělala úplná tma. Akademie se začala zmenšovat, až se proměnila v klec, ve které seděl špaček Matouš. Pan Kaňka se stal úplně malinký a změnil se v knoflík.
33
34 Tak vy takhle, pane Kaňko! Takhle jste dodržel naši smlouvu? Dvacet let jsem pracoval na své loutce, snášel jsem vám pihy a barevná sklíčka. Měl jste za to z Aloise udělat člověka.
Buď zdráv, Adámku. Musíme se rozloučit. Jsi milý a správný hoch. Přeji ti v životě mnoho úspěchů. Kdo ví, možná že se ještě setkáme v nějaké pohádce.
Knoflík patřil kouzelné čapce bogdychánů, kterou Matouš dostal od doktora Paj-Chi-Wa, a díky níž se měl vrátit do své lidské podoby. Matouš uchopil knoflík a změnil se ve staršího muže.
35
36 Kdo jsi tedy, Matouši? Těší mě, že mohu uvítat Vaši Nejjasnější Výsost. princ. Vyprávěl
Nejsem žádný princ. Vyprávěl jsem ti jenom pohádku a tys uvěřil, že je pravdivá.
Jsem autorem příběhu o panu Kaňkovi. Napsal jsem to vyprávění, protože mám ohromně rád fantastické příběhy a když je píšu, náramně se bavím.