EXPEDICE KRK 2009 V létě 2009 jsme se po dlouhých přípravách a plánování konečně vydali na naši velikou cestu z Brna k moři. Za cíl jsme si vybrali ostrov Krk v Jadranském moři. Zvolili jsme západní cestu přes rakouské Alpy s tím, že kdyby nám zbyla chuť jezdit, tak zpátky můžeme jet přes maďarské roviny. Na cestu jsme vyrazili na novém tandemovém kole, které jsem zvláště pro tuto příležitost postavil. S sebou jsme vezli krom osobních věcí a materiálu na údržbu kola kompletní spaní (stan, spacáky a karimatky), zásobu jídla, vařič. Sbalení jsme byli jednak do brašen na zadní nosič, hlavně ale do nákladního jednostopého vozíku taženého za kolem. Času jsme měli bohatě, omezení jsme byli jen vlastními silami a samozřejmě financemi.
31. 7. 2009; B RNO » K ONICE U Z NOJMA ; 80 KM (80 KM ) Vyrážíme ráno z Provazníkove nachystaní na cestu k Jadranu. Po cyklostezce přes Brno, dále po staré přes Rajhrad do Pohořelic a odtud po státní do Znojma. Silnice z Pohořelic do Znojma je velmi frekventovaná a nejeden řidič se vůbec neobtěžuje nás objíždět bezpečným obloukem. Saša je z toho rozmrzelá a společně se těšíme na vyhlášené rakouské řidiče s jejich ohleduplností. Pár kilometrů před Znojmem první defekt zadního kola, měníme duši i plášť pro podezření na natrženou bočnici (Hutchinson Python – vezeme ho ale dál, abysme měli nějaký náhradní). Ve Znojmě oběd v restauraci a krátká prohlídka města. Potkáváme brněnského pouličního vodníka, který nám přeje šťastnou cestu. Když chceme pokračovat dále, zadní kolo je opět prázdné. Opravujeme defekt a po necelém kilometru další! Nálada se zhoršuje, přesto pokračujeme dál. Projíždíme Konice, kousek za nimi potkáváme v protisměru jiný tandem. Zdravíme se a přitom si všímáme, že máme zas měkký zadní kolo. Už je večer, takže lepíme duši a vracíme se do Konic, kde se ubytováváme ve Student-Xclubu. Za 200,-Kč za oba máme k dispozici šestilůžkový pokoj, sprchu, kuchyňku. Vaříme si večeři a ještě se vydáváme prohlídnout si Konice. Po kraťoučké procházce malinkou vesnicí končíme v místní hospůdce, kde se o zábavu stará živá hudba. Dávám si ještě klobásku a pak už se vracíme na pokoj a usínáme.
1. 8. 2009; K ONICE » S CHÖNBÜHEL A . D . D ONAU ; 111 KM (191 KM ) Po čtyřech defektech zadního kola z předešlého dne se těšíme, že nás snad smůla konečně opustila. Po pár kilometrech přejíždíme česko-rakouské státní hranice a v prvním rakouském městečku Retz se kocháme sympatickým náměstím. Chceme trhnout první denní stovku, takže neleníme a brzy pokračujeme. Přes Pulkau, Eggenburg, Maissau a Elsarn dorážíme po poledni do Krems a.d. Donau. Silnice vedla přes kopečky, takže jsme si užili první výjezdy a sjezdy s naloženým kolosem, otestovali jsme brzdy. V rozlehlém parku v Kremsu nám padla do oka lavice se stolem, takže stavíme, abychom se naobědvali. Pitná voda teče z hydrantu opodál, veřejné záchody jsou čisté a zadarmo. Nestačíme se divit, jek může být takový park přívětivým místem. Letní pohodu dotváří i kašna a plno rozkvetlých kytek. Za Kremsem přejíždíme
Dunaj a po druhé straně pokračujeme po Dunajské cyklostezce proti proudu ohromné řeky. Projíždíme sady plné nezralého ovoce, potkáváme spoustu cyklistů i in-line bruslařů, cesta rychle ubíhá. Tachometr se nám nakonec zastavil na 111km v malém kempu v Schönbühelu. Jdeme se vykoupat do Dunaje, voda je ledová, ale atmosféra je jako na pláži u moře. Sledujeme nákladní lodě plující po řece. V Schönbühelu je ohromný zámek na skále nad řekou, z prohlídky ale nic nebude, protože je soukromej. Kemp je příjemnej, platíme 14,5€ za oba. Kromě nás je v kempu nebývale mnoho dalších Čechů. Je jich plnej autobus. Jsou tu s nějakou cestovní kanceláří, jezdí na kole a autobus jim převáží věci z kempu do kempu. Užíváme si vlastní nezávislost, baví nás, že máme všechny potřebné věci s sebou, že nemáme předem dané, kam musíme dojet.
2. 8. 2009; S CHÖNBÜHEL » C AMPI NGPLATZ „W EIBERLAUF “; 113 KM (304 KM ) S ohledem na letní počasí jsme zvolili takový denní plán, abysme ujeli každý den rozhodující úsek před poledními vedry. Ráno proto vstáváme okolo šesté hodiny a po rychlé snídani a čaji se balíme a vyrážíme na cestu. Po sedmé už šlapeme a polykáme první dnešní kilometry. Po pár prvních kilometrech přijíždíme do probouzejícího se města Melk. Děláme si malou okružní jízdu centrem a spěcháme dál. Za Melkem opouštíme Dunajskou cyklostezku a odbočujeme na jih do kopců. Ty se začínají zvedat nenápadně a pozvolna, nakonec jsme však dojeli k první dopravní značce oznamující prudké stoupání, na celé trase jich potkáme nepočítaně. Po prudkém výjezdu následuje ještě prudší sjezd a jsme ve městě Schiebbs. Stavíme na malou svačinku, kolo parkujeme opřené o most přes řeku Erlauf. Zničehonic, zrovna když jsme chtěli vyrazit dál, hlasité syčení. Zadní kolo stojí na ráfku. Ukazuje se, že duše asi neudržela tlak zvýšený slunečním zářením. Lepíme teda další defekt. Už nemáme žádné náhradní duše, jen samé lepené. Dál pokračujeme po velké silnici přes Gaming, řidiči jsou velmi slušní a cítíme se bezpečně. Jediný úsek, který by zřejmě nebyl pro cyklisty vhodný, je značen pro cyklisty objížďkou přes Pfaffenschlag. Okusujeme, co to znamená nekonečné stoupání a přitom víme, že bude hůř. V Pffafenschlagu je úzkorozchodná železnice a jen několik málo domů. Je to horská vesnice „na konci světa“ a muž, kosící na protějším svahu trávu na nás kouká velmi nevěřícně. Z Pfaffenschlagu nás naštěstí čeká dlouhý sjezd do Lunzu. Vaříme na lavičce se stolem u místního kostela, záchody v obecním domě jsou nám k dispozici. Zase jsme atrakce pro místní, kteří mají u radnice jakési hody. Doufáme, že nám třeba nabídnou, ale ani ten nejhladovější pohled, který jsem na ně upřel, nezabral. Nudlová polévka s játrovými knedlíčky byla ovšem výborná, takže plni sil jedeme dále přes Göstling a.d. Ybbs, Lassing (odbočka na Hochkar) a přijíždíme k řece Salza. Kazí se počasí, zatahuje se. Kolem Salzy jedeme dál a právě, když začaly padat první kapky, jsme dojeli do kempu kousek před vesnicí Groβreifling. Je to vodácký kemp, konečná při sjíždění Salzy, za oba platíme 12,5€. Vaříme večeři, sprchujeme se, jdeme se projít k Salze. Je neděle, několik Čechů táhne od vody lodě, balí se a vyrážejí auty na cestu domů. Jejich dovolená končí, my se na tu svou, u moře, těšíme den ode dne víc a víc. Večer prší.
3. 8. 2009; G ROΒREIFLING » G ROΒLOBMING ; CCA 105 KM (409 KM ) Ráno sice počasí není typicky letní, my však máme před sebou další část cesty k moři. Po krátkém sjezdu do Groβreiflingu zase pomalu nabíráme výšku do Hieflau a dál podél Erzbachu do Eisenerzu. Hory se zdají zavírat další cestu skrz, za zatáčkou už máme jasno. Silnice přes průsmyk vede po ohromným mostu. Stoupáme do výšky 1225mnm do sedla Präbichl, naše nejvyšší dosažené místo celé trasy. Sjíždíme do údolí, počasí chladné a oblačné. Chceme se zastavit a uvařit si oběd, jen jsme si našli lavičku, začalo pršet. Stěhujeme se teda na nedalekou autobusovou zastávku a slejvák přečkáváme tam. Po nějakých dvou hodinách pokračujeme dále směr Knittelfeld, ale déšť nás zase dohnal. Tentokrát pokračujeme i v dešti, jen nejhorší slejvák přečkáváme pod dálničním mostem. Míjíme Knittelfeld a jedeme po značkách do kempu Murinsel. Je to luxusní kemp s nadstandardním zařízením určený především pro karavany. Stavíme stan na plácku k tomu určeném, dopřáváme si sprchu a místní čerstvé housky. Prší.
4. 8. 2009; C AMPING M URINSEL ; 0 KM (409 KM ) Pršelo celou noc a předpověď nevěští změnu. Rozhodujeme se tedy zůstat a dobře děláme. Skoro celý den opravdu vytrvale prší. Relaxujeme, sušíme věci, čteme místní časopisy, občas si rozpečeme housku.
5. 8. 2009; G ROΒLOBMING » G ÖSSELSDORFERSEE ; 122 KM (531 KM ) Dobře odpočati po prolenošeném dni vyrážíme okolo sedmé na další cestu. Weiβkirchen, Kathal, Obdach, Bad st. Leonhard. Dále do Wolfsbergu se zdá pokračuje jen velká silnice, volíme tedy cestu oklikou přes místní kopečky. Ve sjezdech musíme stavět a chladit brzdy. Wolfsberg, St. Andrä, St. Paul, Volkermarkt. Tady už toho máme celkem dost, přemlouváme se a dáváme si ještě několik kilometrů do kempu u jezera Gösselsdorfer See. Kemp nás stojí 20,9€. Večer se jedeme vykoupat do jezera.
6. 8. 2009; G ÖSSELSDORFERSEE » L JUBLJANA ; 125 KM (646 KM ) Od rána nás na prvních třiceti kilometrech čeká přes 600 výškových metrů na hranice se Slovinskem. Jedeme přes Eissenkappel do sedla Seebergsatel, které je ve výšce 1215mnm. Dalších 30 kilometrů zase jedeme z kopce do Kranje. Odtud míříme do Lublaně, což se ukázalo jako pěkný oříšek. Jediná značená cesta byla jen pro auta se zákazem vjezdu pro kola a s provozem, který odrazoval od porušení toho zákazu. Nalézt alternativní cestu nám dalo pěkně zabrat, najezdili jsme skoro 20 kilometrů úplně zbytečně, naštěstí jsme nakonec dojeli do samotného centra hlavního města Slovinska. Na informacích jsme se informovali na možnosti ubytování, kemp za 13€ byl jediná možnost. Naštěstí nás slyšel nějakej místní cyklista a poradil nám, že v místním parku se dá v pohodě přespat zadarmo. Tak jsme si v supermarketu nakoupili dobroty na večeři a jali se hledat místo na přespání v centru Lublaně. Park je obrovskej, utábořili jsme se při západu slunce na asi nejvyšším místě, dost odlehlém
od hlavního ruchu. Jedinou vadou na kráse byli komáři. Nakonec jsme postavili stan bez tropika a spali v něm.
7. 8. 2009; L JUBLJANA » OSTROV K RK , V ALBISKA ; 173 KM (819 KM ) Vstáváme tradičně brzy a po sedmé zase sedíme na kole a jedeme na jih. Cítíme, že moře už je blízko a to nás popohání. Podpeč, Presnica, Vrhnika, Logatec, Postojna, Pivka, Knežak, Šembije, Hirska Bistrica. Poslední kilometry před hranicí vedou po silnici, po které k moři míří spousty turistů auty a karavany. Na hranicích ukazujeme pasy a šup – jsme v Chorvatsku. Na tachometru už máme sto kilometrů, do Rijeky je to ještě 30, pokračujeme dál. V Rijece jsme okolo druhé hodiny, dáváme si zmrzlinu, měníme ještě nějaké peníze ve směnárně, odpočíváme, snažíme se přežít ohromné vedro, na které ještě nejsme zvyklí. Od překročení hranic při sjezdu k moři se oteplilo aspoň o deset stupňů. Nakonec se odhodláváme, že času je ještě dost, takže dojedeme až na Krk ještě dnes. Jediná možná cesta vede po proslulé Jadranské magistrále. Silnice má pouze jeden pruh v každém směru a jen úzkou krajnici. Provoz je přitom velmi silný. Auta, autobusy, karavany, motorky, jezdí pořád. Po patnácti kilometrech stavíme v Bakaracu, už se připozdívá. Přeplněné silnice máme plné zuby, furt na nás někdo troubí a jezdí kolem nás nebezpečně blízko. K mostu je to ještě skoro deset kilometrů. Přesto se nakonec zvedáme, znova sedáme na kolo a pokračujeme. Most přejíždíme asi v osm hodin večer. Máme už dnes 170 kilometrů. Přes most se platí mýtné. My jen jsme přijeli k mýtné celnici na dohled, tak nám vyskočil jeden pán otevřít a pustil nás zadarmo. Chvíli se radujeme, že jsme to zvládli a začínáme řešit, kde budeme spát. Sjíždíme ke kempu, který je hned kousek za mostem. Ačkoli jsme nevěřili, že by mohl být někde ještě dražší kemp, než jsme viděli ve Slovinsku, tady chtějí tolik peněz za přespání, že nakonec sjíždíme do Valbisky a spíme mezi kameny přímo u moře. Po tmě ještě vaříme večeři a po 173 kilometrech uleháme ke spánku.
8. 8. 2009; V ALBISKA » K RK ; 31 KM (822 KM ) Jako cíl naší cesty jsme si vytýčili hlavní město na ostrově, Krk. Ráno se teda ještě jednou balíme a vyrážíme na poslední etapu naší cesty. 31 kilometrů dlouhá cesta po včerejší dávce nám dává co proto, těšíme se na nějaké ubytování a zasloužený relax. Sehnat vprostřed sezóny v hlavním městě ostrova levné ubytování se ukázalo být větší problém, než jsme čekali. Po víc jak hodině běhání od apartmánu k apartmánu nakonec beru ubytko v pokoji s vlastní koupelnou, ale bez kuchyně. Nakonec dovezli jsme si vařič, tak ho aspoň využijeme i tady a ušetříme za apartmán. Jsme tedy v cíli. Ujeli jsme 822 kilometrů, dojeli jsme z Brna na Krk a jdeme se vykoupat do Jadranu.
D OVOLENÁ NA K RKU Během následujícího týdne jsme postupně objeli další místa ostrova: Punat, Vrbnik, Baška. Nakonec jsme ještě jeli trajektem na ostrov Rab, kde jsme potkali Sašiny rodiče, kteří tam přijeli na dovolenou autobusem. Jednu noc jsme tedy pobyli s nimi v jejich kempu. Z Rabu jsme pak jeli trajektem zpátky na Krk a tady už na nás čekal kamarád, který pro nás přijel. Naložili jsme tandem na střechu jeho auta a druhý den
brzy ráno byli zpátky v Brně. Při výletech po Krku a Rabu jsme najezdili 150 km, celkem tedy tato dovolená znamenala 972 km. Na konci jsme už neměli náhradní duše ani lepení, to jsme si pro jistotu na Krku ještě kupovali. Spotřebovali jsme tedy 4 duše a dvě kompletní lepení. Totálně jsme navíc odrovnali řetěz a pastorky. Brzdy byly ok, vozík sloužil bezchybně.