EU zakázala na slovenské minci svatozář kolem hlav Cyrila a Metoděje Národní banka Slovenska vydá v příštím roce pamětní dvoueurovou minci u příležitosti 1150. výročí příchodu svatých Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu. Věrozvěstům však bude kvůli nelibosti některých států EU kolem hlavy chybět svatozář. Katolická církev je pobouřena. Původní návrh mincí tyto symboly obsahoval, ale nelíbilo se to některým státům Evropské unie. Pamětní mince budou v eurozóně normálním platidlem, tudíž se na ně vztahují právní normy EU. „Evropská komise a část členských států požádala o odstranění některých symbolů v rámci uplatňování principů náboženské neutrality. Týkalo se to konkrétně svatozáře a křížů,“ cituje deník Pravda mluvčí NBS Petra Pauerová. Proti zobrazení Cyrila a Metoděje bez svatozáře a křížů protestovala Konference biskupů Slovenska (KBS). „Je to neúcta vůči vlastním dějinám,“ uvedl mluvčí KBS Jozef Kováčik. Mluvčí připomněl, že věřící za totality riskovali ztrátu svobody, když požadovali, aby se o Cyrilovi a Metodějovi mohlo mluvit jako o svatých. „Žijeme ve svobodné společnosti nebo v totalitě, kde nám někdo bude diktovat, zda můžeme používat státní symboly?“ dodal Kováčik. *** Jak asi dopadne civilizace, která si pod sebou řeže větev, na které sedí? Dopadne asi dosti tvrdě, řekl bych. A nebude tu nikoho, komu by to bylo líto. Evropa bez křesťanství není nikomu k ničemu prospěšná. Židé, když zapomněli ctít svého Boha, šli do zajetí. Jaké zajetí asi čeká Evropu? Jak podobný je hřích Evropy hříchu dávných Židů, můžeme nahlédnout z vyprávění o stavu, do něhož odpadl starozákonní Boží lid, jak o tom hovoří Hospodin skrze proroka Jeremiáše: „Co na mně našli vaši otcové špatného, že se tak daleko vzdálili ode mne, následovali daremnosti a daremnými se stali. ... Vyvedl jsem vás na Karmel, abyste jedli ovoce jeho a nejlepší jeho věci. Vešli jste do mé země, ale poskvrnili ji a dědictví mé jste zhanobili. Kněží se netázali: ,Kde je Hospodin?῾ Strážci zákona nevěděli o mně. Pastýři mne znectili. Vaši proroci prorokovali ve jménu (pohanského) Baala a následovali to, co nepřináší užitek. Proto se budu s vámi ještě soudit,“ praví Hospodin, „se syny synů vašich se budu soudit. -- Jeďte na ostrovy kyperské* a dívejte se. Pošlete někoho k pouštním kočovníkům** a hluboce se zamyslete! Uvidíte, zda se někde stalo něco takového! Zda vyměnil nějaký národ své bohy -- ač to žádní bohové nejsou? Můj lid však vyměnil svou slávu, za to, co mu žádný užitek nepřinese. Zhrozila se nad tím nebesa a otřásla se děsem strašným,“ praví Hospodin. (Jerem 2,2—12; pravosl. překl.)
1/5
www.rodon.cz
(* = V orig. Chettim, Chittim, Citim, což je starověké jméno pro Kypr, viz např. Josef Flavius. ** = V orig. Kedár, Kidar; jedná se o kočovné Araby, saracény, žijící na poušti, B21 překládá jako beduíni. Kédar byl syn Izmaele /Gen 25,13/, otce Arabů.) *** Nad výše uvedenou zprávou bych však rád upřel hlavní pozornost jiným směrem. Všiml jsem si, že tato zpráva vzešla na monitorech našich počítačů téměř souběžně s jinou zajímavou zprávou, zdánlivě zcela nesouvisející. Nějaký vědec prý dokazuje, že lidstvo za poslední tisíce let hloupne. Zpráva o této teorii, řádně vědecky, materialisticky a evolucionisticky zdůvodněné, se rozlehla jako hrom; všude se o ní psalo; není divu – je to rána do nejcitlivějšího místa naší pyšné civilizace, neboť hlavní naší chloubou je pokrok a potažmo údajná nevídaná inteligence současného lidstva. Ponechme nyní stranou příčiny, které vědecká teorie uvádí, a další její roviny, zaměřme se na její ústřední zvěst - lidé v průběhu plynutí času hloupnou, naší civilizaci stále klesá inteligence. Je to jev progresivní a tudíž (ač to vědec raději nedomýšlí až do konce) vede k postupné debilizaci společnosti. Dr. Koukolík, neuropatolog a psycholog, na svých přednáškách používá pojem „debilizace společnosti“ úplně běžně. Dává však tento pojem do souvislosti s působením politiky, masmédií a zábavy na lidské myšlení. Napadá mne otázka, zda debilizace, jejíž průběh vědecky psychologicky dokumentuje, je až důsledkem politiky, masmédií a zábavy, anebo zda jsou politika, masmédia a zábava naopak důsledkem projevem debilizace naší společnosti. Bádání nad tím, co bylo dříve, zda slepice nebo vejce, přenechám povolanějším. Leč s dovolením bych si pojem „debilizace“ – bez jakéhokoliv zabarvení ve smyslu nadávky – pro tuto úvahu vypůjčil. Vědec evolucionista by tento jev možná vyjádřil sloganem: zpět k opicím. Nebo by hovořil o zvratu, kdy se evoluce mění v devoluci. My si zase všimneme, že to koresponduje se zkušeností dávného lidstva, které neuznávalo evoluci ani pokrok, ale všeobecně věřilo v průběžný úpadek lidí a světa. Na počátku byl tedy člověk nejdokonalejší, a jak míjí čas, jde to s ním z kopce. (Nemusím připomínat, že to vcelku pěkně komunikuje s biblickým zjevením historie lidstva.) Platon toto tehdy všeobecně sdílené mínění dokonce promítl do svého pohledu na vztah člověka a opice. Na rozdíl od dnešních darwinistů však Platon měl zato, že opice je zdegenerovaný člověk. Že by nějaká lidská rasa, která ve svém „vývoji“ předběhla zbytek lidstva? *** A jak to všechno souvisí se sporem o svatozáře na nějakém oběživu? Všichni cítíme, že v jádru tohoto sporu je snaha sil vládnoucích Evropě eliminovat náboženství, zvláště křesťanství (ostatní náboženství jsou pod podobným tlakem spíše jen proto, aby se tím vyvolávalo zdání spravedlnosti). Ve smyslu výše citovaného biblického úryvku si můžeme snadno dovodit, že jen zdebilizovaná společnost bude chtít eliminovat ze svého života a jeho projevů to, co ji kulturně i materiálně zrodilo či utvořilo a kultivovalo, co způsobilo, že vůbec jest a je tím, čím jest (ve smyslu např. kulturním). A tím se dostávám k tomu, čím mne souběh obou výše zmíněných zpráv na mém monitoru zaujal. Už delší dobu trpím nepříjemným pocitem, že náboženský úpadek naší civilizace, postupující atheismus či agnosticismus a odpadání od víry může být projevem progresivní hlouposti dnešních lidí. Není teď podstatné, jestli společnost odpadá od víry k pověrám či rovnou k materialismu, zdali se od duchovnosti propadá k duchaření či do naprosté náboženské lhostejnosti. Podstatné je, že současníci ztrácejí duševní schopnost víry a její kultivace, což znamená způsobilost najít víru, udržet víru, upravit život dle požadavků víry. Je to ztráta části schopností lidské duše, těch způsobilostí, které jsou jí vlastní. Jde např. o schopnosti klást si jistý druh otázek, hledět na věci z duchovní (tj. nesvětské a nemateriální) perspektivy, při uvažování o svém životě dokázat jít v myšlenkách za hranici tělesné smrti, postřehnout stopy Stvořitele ve stvoření kolem nás, pokoušet se vidět, co je 2/5
www.rodon.cz
neviditelné ale přesto sledovatelné, překonat jisté bariéry či strach z rozšíření svého vědomí resp. ze vstupu do duchovního světa atd. Jedná se tedy v prvé řadě o schopnost rozšířit své myšlení, změnit způsob uvažování o sobě i o světě. Hledat a zkoumat nové úhly pohledu. Znáte jistě mnozí ten druh hlavolamu či rébusu, který je řešitelný jen za jedné podmínky: když se při přemýšlení dokážete oprostit od navyklého pohledu, od myšlenkových konvencí a dokážete se na rébus podívat z jiného zorného úhlu, pak je náhle řešení snadné a zřejmé. Příklad: obtížnost jednoho hlavolamu, s nímž jsem kdysi přišel do styku, tkvěla v tom, že se jeho prvky, které byly podle stanovené předlohy rozloženy na desce stolu, měly uspořádat tak, aby vytvořily obrazec, v němž měl každý prvek od všech nejbližších sousedů stejnou vzdálenost, přičemž pohnout směl řešitel jen s jediným prvkem; bylo zdůrazněno, že s ním lze pohnout jakkoliv. Rébus nebylo možno vyřešit žádným posunováním jakéhokoliv prvku po stole, než jedině tím, že se jeden z prvků zdvihl nad úroveň plochy, na níž ostatní prvky spočívaly. Řešitel tedy musel opustit předsudek - konvenci, která mu říkala, že prvky lze pohybovat jen na ploše. Jakmile mu toto „došlo“, bylo řešení úlohy zcela snadné. Inteligence řešitele se tudíž nejprve musela rozšířit tak, aby do svého myšlení zahrnul další rozměr. Zdá se, že současní lidé jsou tak vychovaní, aby je ani nenapadlo, podívat se na svět, na život i na sebe, z jiné perspektivy, než z materiální. Chybí jim nezávislé myšlení. Starší lidé si ještě pamatují, kolik bylo dříve mezi lidmi různých (třeba i bizarních) názorů, kolik žilo svérázných (a třeba i podivínských) myslitelů, lidových umělců, osobitých řemeslníků. Před nástupem médií bylo běžné, že každý člověk uvažoval úplně jinak, byl utvářen především svými vlastními (a nikoliv hromadně šířenými cizími) zkušenostmi, měl své vlastní teorie na ledacos, vlastní způsoby a přístupy. Spisovatel B. Hrabal se zabýval tím, že právě tyto různé (a vybíral ty nejzvláštnější) osobité filosofie, hlubokomyslné příběhy, vyprávění o chování různých samorostů, jinotaje, pábení či myšlenkové výrony okouzleně zaznamenával. Široká názorová rozrůzněnost a moře osobitosti, jímž byl každý omýván ze všech stran, měly za důsledek i skutečnost, že lidé byli daleko tolerantnější k jiným názorům, byli zvyklí si vyslechnout ledacos a třeba o tom i přemýšlet a potažmo ocenit lidský svéráz nebo krásu jinakosti. Dnes sociologivé varují, že se lidé uzavírají do malých spolků a kroužků stejně smýšlejících unijedinců a všechno ostatní je pro ně opovrženíhodný nesmysl, na který útočí. (Někdo celkem konvenční napsal, že před vynálezem internetu a debatních stránek neměl ani tušení, kolik na světě existuje lidí, kteří jsou ochotni veřejně ho prohlásit za naprostého idiota.) Internet a sociální sítě toto uzavíraní skvěle umožňují. Je tam sice mnoho diskusních stránek a klubů, jenže jejich členové zpravidla stojí pouze o potvrzování svého názoru; přijde-li tam někdo nový s jiným pohledem na politiku (náboženství, společnost, historii, sport, hudbu, filmy atd. atd.), pak bývá více či méně zdvořile požádán, aby sem nechodil, neboť jeho myšlenky tady nejsou vítány. Ano, se sociální inteligencí to jde ve společnosti rychle od desíti k pěti; hrozí reálné nebezpečí, že lidé brzy nebudou schopni vedle sebe žít - agresivita, pohrdání jinak smýšlejícími a obecná netolerantnost k jinakosti se z virtuální sféry internetu rychle přenášejí do reálného života. Významné části generace našich dětí sice budou vlivem propagandistické „homo-masáže“ připadat nepřirozené sexuální úchylky jako chování v rámci normy, ale možná budou urážet či potírat přívržence jiného fotbalového klubu, nenávidět jiné kultury či krutě nakládat s nositeli jiného světonázoru či rozdílné hierarchie hodnot. Čím dále tím více lidí už nechce mít kolem sebe ty, kteří myslí jinak, ale chce žít obklopeno jen těmi, kdo mají stejné postoje (jak jsou na to zvyklí ze svého koutku internetové sociální sítě). Víme všichni, že existují různé druhy inteligence. Nejen ta matematická či logická, ale např. i sociální, emoční, jazyková, kulturní atd. Někomu nejde matematika, ale je talent na jazyky. Jiný si 3/5
www.rodon.cz
zase pamatuje zeměpisné či dějepisné vědomosti, ale těžko se učí to, co není možno si zapamatovat, ale je potřeba si odvodit. Někdo má fenomenální hudební sluch, ale není schopen citlivého vztahu k lidem. Geniální matematici měli někdy problémy se normálně obléci (většinou se to schová za pověstnou „roztržitostí“ myslitelů). Tedy ztrácí se nám ze společnosti jisté druhy inteligence. Celé úrovně, roviny myšlení, kdysi tak významné a rozvíjené, se dnes rozplývají a mizí z našeho myšlenkového světa. Kus lidství, část našeho myslitelského dědictví je prostě fuč. V těchto inteligenčních rovinách lidé neuvěřitelně zhloupli, zchromli; a co hůře, retardují a hloupnou dál a v podstatě už část společnosti klesla v těchto rozměrech lidské psychiky možná až na úroveň debility, či až do stavu, kdy člověk na daném poli neodpovídá na podněty nebo reaguje jen schematicky, impulzivně, naučeně. V oblasti náboženství se stáváme zaostalou civilizací, která ve své ignoranci vydává svou zpozdilost za pokrok. Existuje sice tzv. Flynnův efekt, jehož příčiny jsou nejasné. Je tím nazýván údajný neustálý vzestup průměrných hodnot IQ. Domnívám se, že tu jde o to, jaké části inteligence, jaké způsoby myšlení a psychické schopnosti se vlastně těmi IQ testy měří. Zatímco logické a matematické schopnosti jsou v průběhu našeho typu vzdělávání procvičovány a tudíž posilovány (a na ně se významná část testu zaměřuje), jiné schopnosti jsou naopak ubíjeny, protože se nevěří v jejich význam (a z téhož důvodu ani nejsou v IQ testech měřeny). Svou úlohu tedy hraje metodologie, ovlivnění měnící se kulturou, závislost na světonázoru a způsobu vzdělání. Dlouhodobé výsledky jsou jistě ovlivněny i všeobecnou obeznámeností lidí s druhem úkolů, které se v testech vyskytují. Proto výsledky sledování úhrnu jejich výsledků v dlouhodobém horizontu nejsou objektivně vypovídající. Jsem přesvědčen, že existuje i cosi, co bychom mohli nazvat inteligence duchovní. To je schopnost (bez ohledu na konkrétní náboženství) rozpoznat, že existuje Stvořitel, že kromě materiálního světa jsou duchovní světy, že duch má prioritu nad hmotou. Vyšší vrstvou této inteligence (která už bývá spojena s konkrétními náboženstvími) je schopnost do těchto světů vstoupit svým vědomím, resp. myšlením a oslovit svého Stvořitele; zároveň sem patří i morální tenze v lidské duši, která dovoluje upravit svůj život do souladu s duchovními požadavky. A ještě vyšší vrstvou (nutnou pro křesťanskou víru) je schopnost nahlédnout svůj skutečný duchovní stav, objevit svůj hřích a jeho působení, a tím se „domyslet“ až ke Spasiteli a navázat s ním vztah. A jak by se projevovala civilizace, která by ztrácela duchovní inteligenci? Přesně jako současná Evropa, která už přestává chápat, k čemu vlastně náboženství je, a začíná se zabývat otázkou eliminace náboženství. A dnes se začíná průměrný Evropan svou duchovní inteligencí povážlivě blížit dnu, takže to, co páchají vládcové Evropy na náboženství, jim zřejmě projde a možná bude mít dokonce úspěch. První náboženství, které bude v tomto procesu hromadně opuštěno, je křesťanství, protože vyznávání a žití této víry vyžaduje duchovní inteligenci více, než je tomu v případě jiných věr. Proč slábne duchovní inteligence? Je to nejspíš podobné jako u jiných inteligenčních schopností, které odumírají, protože je lidé žijící v městském komfortu nepotřebují, a tak část jejich přirozených schopností prostě zakrní. Dříve člověk duchovní pohled na svět a na život nutně potřeboval ke své existenci. Bez duchovní inteligence by byl ztracen v marnosti. Potřeboval pomoc shůry pro časté případy nemocí, katastrof a válek. Dnes mají lidé na nemoci zdravotnickou vědu, na katastrofy mají pojištění, a proti válkám mají státy politické dohody, vojenské pakty apod. Duchovní pohled k vysvětlení své existence dnešní člověk nepotřebuje, protože nemá čas ani síly se tázat. Je zahlcen prací a spoustou drobných povinností, kariérou a možnostmi, chvatem a zmatkem moderního života, přemírou zbytečných informací a přívalem ohlupující zábavy. Jeho pozornost je odkloněna od podstatného k nepodstatnému. A tak nepoužívaná duchovní inteligence zakrňuje, a takový zhlouplý člověk je schopen uvěřit těm 4/5
www.rodon.cz
nejhloupějším teoriím, kterým by se lidé ještě před pár stovkami let smáli, až by se za břicho popadali. Jsou to tak neuvěřitelně hloupé názory, že bychom se dříve až ostýchali o nich psát, a tvrzení, že by jim mohla věřit významná část společnosti, by znělo příliš neuvěřitelně či dokonce šíleně. Dnes jsou to názory běžně a bez ostychu veřejně vyznávané vědeckými kapacitami, čili těmi, kdo jsou považováni za myslitelský vrchol naší společnosti. A tak současní lidé už bez obav ze zesměšnění tvrdí, že vesmír vznikl náhodou, život vznikl náhodou, člověk je na světě náhodou a jeho život končí smrtí těla. Podobnými hloupostmi se zhlouplí lidé utvrzují ve své hlouposti. Divíte se pak, že bruselští vrchní hlupáci zakazují svatozáře? Že zmínka o křesťanství nesmí do evropské ústavy? Že se zhlouplá Evropa tak ochotně vzdává toho, co je páteří její kultury a co ji vyvedlo ze stavu kmenových válek a barbarských nájezdníků? Co ji odlišuje od kultury indické, čínské nebo saracénské? Evropský „lid vyměnil svou slávu, za to, co mu žádný užitek nepřinese. Zhrozila se nad tím nebesa a otřásla se děsem strašným“... Zdroj: ambon.or.cz (jazykově upraveno) Autor: -ke-
5/5
www.rodon.cz
