Ecdysozoa Panarthropoda Arthropoda Cheliceriformes - Arachnida Mandibulata Pancrustacea „Crustacea“ Branchiura (kapřivci) Branchiopoda Anostraca Notostraca Conchostraca Cladocera Malacostraca Bathynelacea Isopoda Amphipoda Decapoda Astacidea Brachiura Copepoda Ostracoda 1
Arachnida – Acari Kohorta: Hydrachnellae - vodule U nás cca 300 druhů ve všech typech vod Larvy často parazitují na vodním hmyzu, dospělci některých druhů na mlţích nebo houbovcích, jinak dravci - kořist vysávají Velikost: 1- 2 mm, výjimečně do 8 mm
„Crustacea“ •
3 tagmata: hlava, hruď, zadeček
•
Hlava srůstá s několika hrud. články v hlavohruď, někdy kryto karapaxem
•
Kutikula silně inkrustovaná CaCO3
•
Končetiny jedno- či dvouvětevné - rozeklané (coxo-, bazi-, endo-, exopodit)
•
Hlava: akron + 5 čl. s končetinami (antenula, antena, mandibula, 1. a 2. maxila)
•
Hruď: maxilipedy (1. – 3. čl.), další kráčivé
•
Zadeček: urodopody u Malacostraca, 6. párů, poslední je telson
•
Většinou gonochoristé a vývoj přímý, pokud larva: nauplius nebo 3 zoea.
Branchiopoda Anostraca (ţábronoţky) •
Mírně laterálně zploštělé krunýře
•
Do dvou centimetrů. Je tvořeno hlavou, obvykle 11článkovou hrudí a 9článkovým zadečkem s furkou.
•
Sloţené oči na stopkách a jednoduché naupliové očko.
•
Antenuly jsou malé, bičíkovité, anteny jsou, zvláště u samců, mohutné.
•
Hrudní články nesou po jednom páru listovitých noţek
4
Branchiopoda Anostraca (ţábronoţky) Pohyb •
Plavou za pomoci exopoditů hrudních noţek, které vykonávají rychlý rotační pohyb. Kromě toho se pohybuje celá noţka.
•
Pohyb jednotlivých noţek je nepatrně fázově posunut, výsledkem je plynulý posun těla vpřed.
•
Běţně plavou otočené hřbetem dolů, výjimečně - při víření a filtraci sedimentu se přetáčejí.
•
Při vnějším podráţdění se mohou pohybovat skoky, při kterých se prudce odrazí obrvenou furkou a abdomenem od vody. 5
Branchiopoda Anostraca (ţábronoţky) Dýchání •
Probíhá na epipoditových výběţcích hrudních noţek. Rozmnožování a vývoj
• • • •
Eubranchipus grubii, samec
Gonochoristé s pohlavním dimorfismem. U samečků jsou anteny zvětšené, hákovité, druhově specifické a slouţí k přichycení na samici při kopulaci (objímavé končetiny). Při kopulaci je penis samce přiloţen k vaječnému váčku samice, oplození probíhá uvnitř váčku. Artemia salina - parthenogeneze. Parthenogenetická vajíčka jsou velmi odolná (vysoké i nízké teploty +81 aţ -190°C. 6
Branchiopoda Anostraca (ţábronoţky) Rozmnožování a vývoj •
• •
• •
Délka embryonálního vývoje je závislá na teplotě, část embryonálního vývoje probíhá pravděpodobně před či během vyschnutí lokality. Vyschnutí lokality není nezbytné u druhu Eubranchipus grubii. Z vajíček se líhnou naupliové larvy, ty mají silně vyvinutá mandibulární makadla, která jsou pohybovým orgánem – larvy se pohybují trhaně jednotlivými údery, plavou hřbetem nahoru. Makadla se během vývoje redukují a jejich funkci přebírají hrudní nohy. Délka larválního vývoje závisí na teplotě. E. grubii cca 5-6 týdnů, Branchipus schaefferi – letní druh – cca 10 dnů. 7
Branchiopoda Anostraca (ţábronoţky) Bionomie a zástupci •
Ţijí ve stojatých vodách bez predátorů, často v periodických jarních nebo letních tůních.
•
Eubranchipus (Siphonophanes) grubii (ţábronoţka sněţní) se vyskytuje v jarních periodických tůních, které se vytvářejí v inundační oblasti řek. Nauplia se líhnou často ještě pod ledem, dospělí jedinci hynou obvykle v květnu. U nás dosud v jarních periodických tůních luţních lesů povodí Dyje a Moravy.
8
Branchiopoda Anostraca (ţábronoţky) Bionomie a zástupci •
Branchipus schaefferi (ţábronoţka letní) se vyskytuje dosti vzácně v letních periodických tůních (květen - říjen), vzniklých po velkých deštích.
•
Branchinecta ferox – níţinný stepní druh, jarní
9
Branchiopoda Notostraca (listonoţky)
•
Dorzoventrálně zploštělé tělo je na hřbetní straně kryté koţním záhybem.
•
Sloţené oči v přední části štítu jsou sblíţené.
•
Anteny a antenuly jsou zakrnělé. Tělo je tvořeno větším počtem nepravidelných článků.
10
Branchiopoda Notostraca (listonoţky) •
Hrudních článků je jedenáct a nesou po páru lupenitých končetin, – 1. pár končetin je modifikován u obou pohlaví – endity jsou bičíkovitě protáhlé a daleko přečnívají okraj těla. – 11. pár je u samic modifikován – vytváří kapsu pro vajíčka.
•
Abdomen tvořen u našich druhů 14–33 články, které většinou nesou končetiny.
•
Poslední články noţky nemají, telson je opatřen 2 velkými bičíkovitými přívěsky - furkou.
•
S furkou dosahují velikosti aţ 10 cm. 11
Branchiopoda Notostraca (listonoţky) Pohyb •
Pomocí končetin lupenonozi také dýchají, lezou a neobratně plavou.
•
Vyuţívají především silně vyvinutých enditů 1. páru hrudních noţek – hl. při pohybu po substrátu.
•
Ve volné vodě plavou pomocí undulačních pohybů hrudních noţek plynulým klouzavým pohybem.
•
Dále mohou provádět pohyby pomocí abdomenu, který se ohne na ventrální stranu a prudce se odrazí od vody.
•
https://www.youtube.com/watch?v=Lf_Y_xGL0I0
12
Branchiopoda Notostraca (listonoţky) Potrava •
• •
Při pohybu nade dnem víří endity 1. končetin bahno a detrit, částice potravy zachycují trnitými maxilárními výběţky a posunují pohybem dalších hrudních končetin k ústnímu otvoru. Potrava - drobní ţivočichové i části rostlin - dravci, mrchoţrouti i detritofágové. Potrava je zpracovávána mohutnými mandibulami a 1. maxilami. Dýchání
•
Epipoditovými výběţky hrudních končetin a pravděpodobně i většinou končetin abdominálních. 1. hrudní končetina, Triops
13
Branchiopoda Notostraca (listonoţky) Rozmnožování a vývoj •
Gonochoristé i hermafroditi.
•
Vzájemný poměr obou typů rozmnoţování je závislý na zeměpisné šířce – např. v jiţní Evropě jsou především gonochoristé a na severu jen hermafrodité, u nás ještě převládá hermafroditismus, samci se vyskytují jen ojediněle.
•
U hermaf. jsou pohlavní ţlázy rozděleny na okrsky produkující vajička a na okrsky produkující spermatozoidy. K oplození dochází jiţ ve vaječníku.
14
Branchiopoda Notostraca (listonoţky) Rozmnožování a vývoj •
Pohlavní dimorfismus je vyvinut (11. pár končetin není u samců upraven, dorsální štít je u nich okrouhlejší.
•
Při sexuálním rozmnoţování jsou při kopulaci jedinci přivráceni ventrální stranou.
•
Ihned po kopulaci odkládá samice vajíčka do kapes na 11. páru noţek, kde jsou oplozena.
•
Po několika hodinách jsou pak vajíčka pohyby abdomenu rozsévána po dně – na ploše cca 1 dm2. 15
Branchiopoda Notostraca (listonoţky) Rozmnožování a vývoj •
Vajíčka jsou velká téměř 1 mm, v jedné snůšce u L. apus je jich aţ 180, za 2 měsíční ţivot samice pak cca 5000.
•
Vajíčka nevyţadují vyschnutí, ale dobře ho snáší (aţ 15 let).
•
Z vajíček se líhnou naupliová stadia se silně vyvinutými antenami a antenulami, které slouţí k pohybu.
•
Po několika svlékáních tyto krní a ţivočich nabývá podoby dospělého. 16
Branchiopoda Notostraca (listonoţky) Zástupci •
•
U nás pouze dva druhy. Obývají biotopy bez ryb a jiných predátorů (nebo málo predátorů), pozorován rozvoj v rybníčcích nebo koupalištích, kde je periodický reţim vypouštění. Lepidurus apus (listonoh jarní) ţije spolu se ţábronoţkami v jarních periodických tůních, v povodích velkých řek, obvykle na okrajích lesa. Mezi vidličkami furky má lístkovitý výběţek telsonu. Zbarvení těla je tmavě zelené, olivové aţ hnědočervené - podle potravy (hlavně drobné organismy dna včetně hynoucích ţábronoţek sněţných).
http://www.biolib.cz/
17
Branchiopoda Notostraca (listonoţky) Zástupci
•
Triops cancriformis (listonoh letní) - obývá letní periodické tůně, není však tolik vázán na záplavová území.
•
Ţije i v malých nádrţích či louţích s dešťovou vodou, ve kterých se vyskytuje často aţ do podzimu.
•
Na telsonu nemá lístkovitý výběţek, jinak podobný předešlému druhu.
http://www.biolib.cz/
18
Branchiopoda Conchostraca (škeblovky) •
Tělo je laterálně zploštělé, celé kryté dvouchlopňovou skořápkou, na břišní straně rozevřenou.
•
U druhu Lyncaeus brachyurus skořápka nekryje hlavu. Pár sblíţených sloţených očí a jedno očko naupliové.
•
Hruď splývá s abdomenem, na kaţdém článku je pár končetin, jejichţ velikost se ke konci těla zmenšuje.
19
Branchiopoda Conchostraca (škeblovky) Pohyb Anteny slouţí jako plovací noţky. Veslovitými údery se trhaně pohybují těsně nade dnem. U druhu Lyncaeus brachyurus který se pohybuje s pootevřenými schránkami, se na pohybu podílí i hrudní noţky – tento druh se pohybuje plynule a je schopen pohybu i ve volné vodě. Potrava Obrvenými hrudními noţkami filtrují z rozvířeného bahna částice potravy podobně jako ţábronoţky. Dýchání Probíhá na epipoditových výběţcích končetin. 20
Branchiopoda Conchostraca (škeblovky) Rozmnožování a vývoj •
Gonochoristé i hermafroditi. Vzájemný poměr obou typů rozmnoţování je závislý na zeměpisné šířce – např. v jiţní Evropě jsou především gonochoristé a na severu jen hermafrodité.
•
Při kopulaci se samec staví z boku ke schránce samičky, pak oba jednici otevřou schránky a dojede k předání spermatu.
•
Vajíčka po určitou dobu ve schránce samičky, odchází s exuvií nebo jsou vypuzována. Nevyţadují, ale snáší vyschnutí.
•
Líhne se nauplius, pak metanauplius...heliophorová larva (posl. preadultní stadium). 21
Branchiopoda Conchostraca (škeblovky)
22
Branchiopoda Conchostraca (škeblovky) Zástupci Ţijí na dně jarních i letních periodických tůní. U nás se vzácně vyskytují asi 4 druhy, z nichţ nejznámější jsou Lynceus brachyurus Limnadia lenticularis (škeblovka velká) - v letních tůních a dorůstající aţ do 15 mm Tyto druhy ţijí i v Čechách, následující jen na jiţní Moravě a ve Slezsku: Cyzicus tetracerus (škeblovka oválná) CR spíše s pozdně jarním výskytem a dorůstající asi do 10 mm Leptesheria dalahacensis – např. v 80. letech masově v rybářství Pohořelice. 23
Branchiopoda Cladocera (perloočky) Charakteristika, celkový vzhled •
• • • • •
Tělo laterálně zploštělé, nezřetelně článkované, kryté dvouchlopňovou skořápkou na břišní straně rozevřenou, nekryjící hlavu. Skořápka můţe být u dravých druhů redukována. Na hlavě je jedno sloţené oko a většinou také jedno očko naupliové. Antenuly nesoucí chemoreceptory u samic malé a nepohyblivé, u samců delší a pohyblivé. Anteny jsou dvouvětevné, mohutné, se zpeřenými brvami - mají pohybovou funkci. Typická je heterogonie. 24
Branchiopoda Cladocera (perloočky) Charakteristika, celkový vzhled •
Tělo je opatřeno 4 – 6 páry noţek, které jsou buď utvářeny podobně (podřád Ctenopoda) nebo odlišně (Anomopoda).
•
Hrudní noţky filtrují pomocí hřebínků brv vodu a nesou také dýchací epipodity. U dravých druhů nejsou končetiny listovité, ale válcovité, delší a článkované, uzpůsobené k přidrţování kořisti.
•
Konec abdomenu je přetvořen v postabdomen, filtrujících druhů k čištění ventrální rýhy.
•
Zadeček je ukončen rozeklaným furkálním drápkem.
který slouţí u
25
Branchiopoda Cladocera (perloočky) Pohyb •
Především pomocí 2. antén.
•
U skup. Ctenopoda napomáhá proud vody vyvolaný kmitáním hrudních noţek.
•
Pohybují se veslovitými údery antén – pohyb je druhově charakteristický. Větší druhy se pohybují spíše skoky, menší plynuleji.
•
Zástupci rodu Scapholeberis – ventrální strana je rovná nebo i prodlouţená v trn, ţivočich je zavěšen k hladinové blance a zavěšen na ni rychle plave. 26
Branchiopoda Cladocera (perloočky) Pohyb •
Druh Ilyocryptus je ventrální stranou zabořen do bahna, anteny vykonávají kruhovitý pohyb.
•
Někteří zástupci čeledi Chydoridae se přidrţují podkladu mírně rozevřenými schránkami.
•
Druhy rodu Simocephalus a Sida crystallina mají vyvinut zvláštní přichycovací aparát na týlní straně hlavy.
27
Branchiopoda Cladocera (perloočky) Potrava • • • •
Filtrátoři - většinou se ţiví filtrací sestonu z vody (řasy, bakterie, detrit). Filtrují pomocí kmitání hrudních noţek, frekvence závisí na teplotě a je nepřímo úměrná velikosti. Postup filtrace je různý u různých skupin. Filtrátory jsou např. zástupci Bosminidae.
•
Seškrabávači - někteří zástupci čeledi Chydoridae mají končetiny modifikovány k oškrabávání nárostů nebo ektodermálních buněk z těla nezmarů (Anchistropus emarginatus).
•
Rody Leptodora a Bythotrephes jsou dravci. 28
Branchiopoda Cladocera (perloočky) Dýchání •
Většina perlooček dýchá pomocí epipoditů.
•
Někdy vyvinuto dýchání koncovou částí střeva – pravidelně je nasávána a vypuzována voda (Daphnia magna).
•
Dravé perloočky, které nemají epipodity, dýchají celým povrchem těla.
29
Branchiopoda Cladocera (perloočky) Rozmnožování a vývoj •
Gonochoristé se zřetelným pohlavním dimorfismem: samci jsou menší, nemají rozšířený zárodečný prostor, mají modifikané antenuly a na 1. páru hrudních končetin je vyvinut hákovitý trn a dlouhá brva.
Daphnia pulex - parthenogenetická samice
Daphnia pulex - samec
30
Branchiopoda Cladocera (perloočky) Rozmnožování a vývoj • • • • •
•
V ţivotním cyklu je typická heterogonie. Četnost gamogeneze závisí na podmínkách prostředí. Při gamogenezi vznikají haploidní vajíčka, z nichţ se líhnou samci, kteří pak oplodní další haploidní vajíčka. Samičky s oplozenými vajíčky pak snášejí diploidní zimní - tzv. trvalá vajíčka. Ta jsou buď odkládána do nepozměněných plodových prostorů a do vody se uvolňují při svlékání samičky (počet vajíček bývá 5 - 10) nebo jsou v v plodovém prostoru chráněna pozměněnou částí skořápky a i po svlečení zůstávají v modifikované části exhuvie – ephippium vajíček bývá méně. 31
Branchiopoda Cladocera (perloočky) Rozmnožování a vývoj •
• • • •
Trvalá vajíčka se líhnou aţ po období klidu - pouze samice tzv. 1. postephippiální generace. Při parthenogenezi jen diploidní vajíčka tzv. letní - subitánní. Embryonální vývoj parth. vajíček vţdy v plodovém prostoru samiček. Vývoj přímý (preadultní a adultní stadia), pouze u Leptodora kindtii je metanauplius Generační cykly - mono- di- i polycyklické druhy. Temporární variabilita
32
Branchiopoda Cladocera (perloočky) Bionomie • •
Ţijí především v planktonu stojatých nebo mírně tekoucích vod. Ekologické skupiny: pelagiální, litorální, bentické
33
Branchiopoda Cladocera (perloočky) Zástupci Podřád: CALYPTOMERA – perloočky cedivé Kohorta: Ctenopoda – p. stejnohohé Čeleď: Holopediidae – hrbatkovití Čeleď: Sididae – stejnonoţkovití Kohorta: Anomopoda – p. různonohé Čeleď: Chydoridae – čočkovcovití Čeleď: Daphniidae – hrotnatkovití Čeleď: Bosminidae – nosatičkovití Čeleď: Macrothricidae – slatinkovití Podřád: GYMNOMERA – perloočky dravé 34
Branchiopoda Cladocera (perloočky) Zástupci Podřád: CALYPTOMERA – perloočky cedivé Kohorta: Ctenopoda – p. stejnohohé
Čeleď: Holopediidae – hrbatkovití jediný druh: Holopedium gibberum – hrbatka jezerní (samičky mají 1větevná tykadla), vylučují kolem sebe rosolovitý obal
35
Branchiopoda Cladocera (perloočky) Zástupci Podřád: CALYPTOMERA – perloočky cedivé Kohorta: Ctenopoda – p. stejnohohé Čeleď: Sididae – stejnonožkovití Sida crystallina – stejnonožka rdestová – při březích nádrží s čistou vodou Limnosida frontos – seveřanka vzácná – pelagiálu velkých vod jezerního typu (jihočeské rybníky, Slapy)
36
Branchiopoda Cladocera (perloočky) Kohorta: Anomopoda – p. různonohé Čeleď: Chydoridae – čočkovcovití velké, až 3 mm jako např. Anchistropus emarginatus (zoubkovec nezmaří) parazituje na nezmarech Graptoleberis testudinaria (tlamovka tůňková) v silně zarostlých a příbřežních vodách Alona rectangula (lukovka oblorepá) hojně, při dně i mezi rostlinstvem
37
Branchiopoda Cladocera (perloočky) Čeleď: Daphniidae – hrotnatkovití Ceriodaphnia reticulata (břichatka mříţkovaná)
Ceriodaphnia quadrangula (břichatka jezerní) oba běţné druhy litorálního planktonu Moina – naše druhy nejčastěji v malých, silně prohřívaných vodách (kaluţe) Moina micrura (kaluţenka malá) běţný, kosmopolitní druh
38
Branchiopoda Cladocera (perloočky) Čeleď: Daphniidae – hrotnatkovití Daphnia - hrotnatka, skořápka vzadu vybíhá vzadu v trn nebo cíp Daphnia magna (hrotnatka velká) aţ 6 mm, v eutrofních vodách, i značně znečištěných, masově Daphnia pulex (hrotnatka obecná) v méně znečištěných vodách, lesních rybnících a říčních ramenech Daphnia cucullata (hrotnatka jezerní) v nejrůznějších eutrofních vodách, cyklomorfóza. 39
Branchiopoda Cladocera (perloočky) Čeleď: Daphniidae – hrotnatkovití Simocephalus (věšenka) – mezi vegetací při březích Simocephalus vetulus – věšenka obecná Scapholeberis mucronata – hladinovka obecná – pleustonní, plují hřbetem dolů, břišní stranou skořápky zachyceny na spodní straně hladiny.
40
Branchiopoda Cladocera (perloočky) Čeleď: Bosminidae – nosatičkovití Bosmina longirostris (nosatička obecná) má silně prodlouţené antenuly ve tvaru zahnutých chobotů. Je velmi malá (0,2 - 0,5 mm), v litorálu stojatých vod. Bosmina coregoni (nosatička jezerní) v hlubokých čistých vodách jezerního typu. Čeleď: Macrothricidae – slatinkovití nejen ve slatinách a rašeliništích Lathonura rectirostris (tůněnka průsvitná) mezi rostlinstvem drobných vod nebo při březích. Macrothrix (slatinovka) Acantholeberis curvirostris (huňatka rašelinná) v silně zarostlých rašelinných vodách, v litorálu rybníků a údolních nádrţí
41
Branchiopoda Cladocera (perloočky) Podřád: Gymnomera perloočky dravé
–
Leptodora kindtii (ramenatka velká) je náš největší druh, dorůstající aţ do 1 cm. Má štíhlé a průhledné tělo, zakrnělou skořápku, velké anteny a velké sloţené oko. Dravec, chytající kořist pomocí chápavých hrudních noţek. Vyskytuje se v letním planktonu rybníků a jezer. Metanauplius. Polyphemus pediculus – velkoočka slatinná, do 2 mm, v zarostlých, slatinných vodách místy hojně. 42
43
Malacostraca (rakovci) Obecná charakteristika
• • •
• •
•
Tělo většinou kryté pevným inkrustovaným krunýřem. Tvořeno stálým počtem článků: hlava včetně akronu je ze 6 článků, hruď má 8 a zadeček včetně telsonu 7 článků. Na jednotlivých tagmatech je potom obvykle 5, 8 a 6 párů končetin. Končetiny jsou tedy i na zadečku. Kráčivé hrudní končetiny nejsou větvené. Pohlavní vývody vyúsťují u samic na 6. a u samců na 8. hrudním článku. Obvyklým larválním stádiem je zoea, u mnoha druhů je také megalopová larva či myzidní larvální stádium, nauplius je vzácný. Většina našich druhů je bez volného larválního stádia. 44
Malacostraca Bathynellacea (bezkrunýřky) Obecná charakteristika • • • • •
Hlava není srostlá s hrudními články. Hrudních článků je 8, nesou po páru dvojklanných končetin - 8. pár redukovaný a u samců přeměněn v kopulační orgán. 6 abdominálních článků, tělo zakončeno furkou. Na abdominálních článcích vyvinut pouze 1. pár pleopodů a poslední pár - uropody. Slepí korýši, ţijící v podzemních intersticiálních prostorech zvodnělých vrstev písků a štěrků a také v jezeře Bajkal. Většinou okolo 1 mm.
45
Malacostraca Bathynellacea (bezkrunýřky)
46
Malacostraca Bathynellacea (bezkrunýřky)
• •
Pohyb Pohybovým orgánem jsou pereiopody a uropody. Pohybují se hl. mezi zrny písku v intersticiálu, ve volné vodě plavou.
•
Potrava Ţiví se detritem, popř. bakteriemi.
•
Dýchání Pomocí epipoditů, které jsou lokalizovány na bazipoditech pereiopodů.
47
Malacostraca Bathynellacea (bezkrunýřky) Rozmnožování a vývoj •
Gonochoristé.
•
Samička odkládá jednotlivě poměrně velká vajíčka (0,1 mm).
•
Embryonální vývoj cca 2 měsíce (8 - 10 °C).
•
Larvální vývoj zahrnuje několik svlékání, během kterého organismy dosáhnou plného počtu tělních článků končetin.
48
Malacostraca Bathynellacea (bezkrunýřky)
•
Bionomie V podzemních vodách v intersticiálu - v náplavech a uloţeninách podél toků a v okolí nádrţí. Poměrně často ve studních, do kterých jsou strhávány proudem vody.
•
Zástupci Bathynella natans (bezkrunýřka slepá) nalezena r. 1882 prof. A. Vejdovským ve studni v Praze. Nejčastěji uváděna ze studní na zvodněných štěrkových vrstvách.
•
Bathynella chappuisi (bezkrunýřka Chappuisova) zjištěna u nás v poslední době v podzemních vodách.
49
Malacostraca Isopoda (stejnonoţci) Obecná charakteristika • • •
• •
Tělo je dorzoventrálně zploštělé (vodní zástupci). Hlava srůstá s prvním hrudním článkem. Nese 2 páry tykadel, mandibuly, maxilluly, maxilly, maxillipedy. Hruď - 7 volných článků s křídlovitými laterálními výběţky tergitů. Kaţdý článek nese 1 pár pereiopodů - kráčivé, nerozeklané noţky, u samic na jejich bázi chitinózní lamely - oostegity. Oostegity uzavírají plodový prostor - marsupium. Abdominální články kromě posledního jsou zakrnělé, srůstají v pleotelson. Telson je mohutný, plochý. Nesou po páru dvouvětevných pleopodů - poslední pár uropody. 50
Malacostraca Isopoda (stejnonoţci)
51
Malacostraca Isopoda (stejnonoţci)
• •
•
•
Pohyb Pohybovým orgánem je 7 párů pereiopodů, 1. - 4. pár obrácen k hlavě, 5. - 7. pár k telsonu. Pohybují se pomalu, kráčivě po podkladu, neplavou.
Potrava Naše druhy herbivorní, ţiví se zbytky rostlin, popř. nárosty. Pro rod Asellus typická skeletizace listů napadaných do vody. Dýchání Dýchají pomocí blanitých pleopodů.
52
Malacostraca Isopoda (stejnonoţci) Rozmnožování a vývoj •
Známo dobře u Asellus aquaticus.
•
Ke kopulaci máţe dojít pouze po dobu několika hodin při svlékání samice - z toho důvodu několik dnů trvající stadium prekopuly.
•
Gonochoristé, samci větší, 2. pleopod modifikován pro přenášení spermatu, které je ukládáno do „kapes“ endopoditů těchto pleopodů a pak pomocí maxiluly a pohybu těla přenášeno do receptacula seminis samice. Odtud je sperma vytlačováno do oviduktů, kde dochází k oplození. 53
Malacostraca Isopoda (stejnonoţci) Rozmnožování a vývoj •
Oplozená vajíčka odkládána do marsupia (zhruba kolem 100 kusů).
•
Délka vývoje cca 2 - 5 týdnu v závislosti na teplotě.
•
Mláďata opouští marsupium aktivně, obvykle v květnu.
•
A. aquaticus v našich podmínkách 2 generace, samičky podzimní generace přezimují.
54
Malacostraca Isopoda (stejnonoţci) •
Z České republiky jsou známy 2 druhy stejnonoţců.
•
Asellus aquaticus (beruška vodní) velmi běţný korýš našich stojatých i mírně tekoucích vod. Proasellus coxalis septemtrionalis vzácný druh, jiţní Morava, severozáp. Čechy. VČR pravděpodobně 2 linie, původní a z mediteránní oblasti Jaera istri – pontokaspický druh, v Labi Proasellus cavaticus Proasellus slavus
•
• • •
oba druhy podzemních vod (Rakousko, Slovensko)
55
Malacostraca Amphipoda (různonoţci) Obecná charakteristika •
• • •
•
Tělo je u většiny druhů laterálně zploštělé, u rodu Corophium dorsoventrálně. Hlava (nese antény, delší antenuly, mandibuly, maxilly a maxilluly srůstá s prvním hrudním článkem (nese maxillipedy). Zbývajících 7 volných článků hrudi nese po páru končetin. První a druhý pár: klešťovité gnathopody - slouţí k uchopování potravy. Další hrudní končetiny: kráčivé noţky (pereiopody), jsou jednovětevné. Nesou ţaberní výběţky a u samic oostegity tvořící marsupium Zadeček je 7článkový: tři páry dvouvětevných obrvených plovacích noţek (pleopody), tři páry dvouvětevných tuhých skákacích noţek (uropody). Telson je destičkovitý. 56
Malacostraca Amphipoda (různonoţci)
57
Malacostraca Amphipoda (různonoţci) Pohyb •
Pohybový orgán - pereiopody a pleopody
•
Pohyb po substrátu - odstrkují se pomocí pereiopodů a přitahují abdominální část těla. Tělo leţí buď na boku (Gammarus) nebo je přivráceno k podkladu ventrálně (Corophium).
•
Ve volné vodě se pohybují pomocí rychlého kmitání prvních tří párů pleopodů.
•
Před začátkem plavání se odráţí od podkladu abdomenem. 58
Malacostraca Amphipoda (různonoţci) Potrava • •
Liší se u jednotlivých druhů - uvedeno u zástupců. Mohou se ţivit detritem, rostlinnou i ţivočišnou potravou, sběrači, dravci, filtrátoři Dýchání
•
Pohyb pleopodů přihání čerstvou vodu k pereiopodům, kde jsou ţaberní výběţky. Intenzivní v době, kdy samice nosí mláďata.
59
Malacostraca Amphipoda (různonoţci) Rozmnožování a vývoj
• • • •
•
•
Druhy povrchových vod: Stadium praecopula - spojení samce a samice před vlastní kopulací trvá několik dnů. Samec větší, přidrţuje se na hřbetní straně samice pomocí gnathopodů. Po svléknutí samice dochází ke kopulaci. Sperma je vytlačováno - dlouhé provazce, vedeno kanálkem tvořeným přitisknutými pleopody. Ty zasahují mezi oostegity do marsupia samičky. Samička odkládá za několik hodin po svlékání do marsupia vajíčka (8 - 60), vývoj zde po oplodnění trvá 3 - 4 týdny. Po vylíhnutí zůstávají mláďata v zárodečném protoru 1 - 2 dny. Délka ţivota je 9 - 10 měsíců. 60
Malacostraca Amphipoda (různonoţci) Rozmnožování a vývoj Druhy podzemních vod: • • •
Nebylo zjištěno předkopulační spojení. Snůška nastává aţ za několik dnů po svlékání. Embryonální vývoj a setrvání mláďat v marsupiu je delší.
61
Malacostraca Amphipoda (různonoţci) Zástupci •
Gammarus fossarum (blešivec potoční) nejhojnější u nás, běţně v čistých, chladných a menších tocích. Na místech s opadaným tlejícím listím - rostlinná potrava - skeletuje.
•
Gammarus pulex (b. obecný) jeho výskyt moţný v záp. části Čech. synonymie!
62
Malacostraca Amphipoda (různonoţci) Zástupci •
Gammarus roeselii (blešivec hřebenatý) - na hřbetní straně posledního hrudního článku a tří následujících zadečkových článků výrazný, dozadu směřující osten. U nás v teplejších tocích i ve stojatých vodách na Moravě. Ţiví se ţivočišnými zbytky i jako predátor.
•
Stygobromus ambulans, syn. Synurella ambulans (srostlorep kráčivý) má poslední tři zadečkové články srostlé v jeden celek. Mezi očima velká ţlutá skvrna. Velikost do 5 mm. Periodické tůně jiţní Moravy. Sběrač - filtrátor.
63
Malacostraca Amphipoda (různonoţci) •
Niphargus aquilex (blešivec studniční) je bez pigmentů, bílý a slepý. Ţije v podzemních vodách, na povrchu se objevuje náhodně ve studánkách a pramenech.
•
Niphargus tatrensis - hojný druh v jeskyních a pramenech na Moravě.
•
Niphargus dudichi (Beskydy)
•
Niphargellus arndti (blešivec Ardntův) prameny a štoly v Jeseníkách, zjištěn v studnách a pramenech v okolí Brna.
•
Crangonyx subterraneus – ze studní v Praze.
•
Dikerogammarus villosus - pontokaspický druh, proniká do vnitrozemí Labem (Hřensko, Děčín)
•
Corophium – v Dunaji
Niphargus aquilex
Dikerogammarus villosus
64
Corophium curvispinum
Malacostraca Decapoda (desetinoţci) • • • • •
Hlava srůstá s hrudními články v cephalothorax, krytý krunýřovitým karapaxem. Ten u raků vybíhá v rostrum. První tři páry hrudních noţek jsou typické rozeklané čelistní noţky (maxilipedy), 4. pár je klepetovitý Další páry jednovětevných kráčivých končetin (pereiopody) jsou výrazné a dobře viditelné Postranní výběţky karapaxu (branchiostegy) vytvářejí dole otevřenou ţaberní dutinu se ţábrami umístěnými na hrudních nohách a hrudní stěně. Abdomen má 6 článků a telson. – Raci - 5 párů pleopodů a 1 pár uropodů. – Krabi - u samců zachovány první dva páry pleopodů, u samic pleopody na 2. aţ 5. článku. Uropody chybí.
•
Typickým larválním stádiem je zoea či megalopová larva. Původní sladkovodní druhy mají vývoj přímý. Celkem je známo asi 8 500 65 druhů.
Malacostraca Decapoda (desetinoţci)
Astacidea
66
67
Malacostraca Decapoda (desetinoţci)
Brachyura
68
69
Malacostraca Decapoda (desetinoţci) •
•
•
•
Pohyb Pomocí posledních 4 párů pereiopodů, schopni pohybu do stran (obzvlášť krabi), u raků únikový pohyb dozadu - plavou pozadu slinými záběry abdomenu směrem k hlavě. Potrava Ţiví se zbytky ţivočichů nebo predátoři, herbivoři o detritovoři. Ţivočišná potrava častěji u mladých jedinců. Rostlinná sloţka anebo detrit častěji k podzimu a v období po svlékání. Raci jako kořist: juvenilové: kanibalismus, váţky, ploštice, vodní brouci, Dikerogammarus villosus; juv. i dospělí: ryby, ptáci, norek, vydra, potkan… Dýchání Pomocí ţaber, která jsou na coxopoditech 4. - 8. pereiopodu omývány prodem vody, který je vyvoláván kmitavým pohybem exopoditu 2. maxilly.
70
Malacostraca Decapoda (desetinoţci) Rozmnožování a vývoj Raci: • Gonochoristé (výjimka Procambarus sp.) • Kopulace na podzim. Samec pomocí pleopodů vstřikuje spermatofory (aţ 1 cm) na ventrální stranu hrudi samičky. Po kopulaci samička ulehne na hřbet a vyloučí lepkavý sekret, který rozetře po spodní straně abdomenu, pak naklade vajíčka, která na něj nalepí. Sekret také rozpouští spermatofory. Vajíček jsou řádově desítky aţ stovky, vlákny přichycena na pleopodech. • Přes zimu jsou samice nepohyblivé a nepřijímají potravu. • Líhnutí mláďat - květen aţ červen. Nejdříve připevněni na pleopodech samice, postupně se po několika svlékáních uvolňují. Po dvou týdnech opouštějí samici, ale vrací se. Potom samice ukryje mláďata pod kameny, svlékne se a začne intenzivně ţrát (i kanibalismus). 71 • Vývoj přímý. Vysoká schopnost regenerace.
Malacostraca Decapoda (desetinoţci) Rozmnožování a vývoj Krabi: • Gonochoristé • Eriocheir sinensis je sekundárně sladkovodní. Na jaře se vrací k moři. • Samci putují dříve a v ústí řek očekávají samice - kopulace, listopad prosinec. • Samice pokračují do moře. Kladou vajíčka na pleopody pod ventrálně ohnutý abdomen. • Líhnutí mláďat - duben , květen. Praezoea, zoea, megalopa - larvální stadia. • Megalopa - migruje k ústí řek. Na rozdíl od předchozích stadií, která volně plavou, ţijí na dně. Po dalším svlékání uţ mají všechny znaky dospělých, přezimují v ústí řek a na jaře migrují proti proudu. 72
Astacidea Původní evropské druhy raků Astacidae •
Astacus astacus (Linnaeus, 1758) - rak říční (Noble Crayfish), ČR
•
Astacus leptodactylus Eschscholtz, 1823 - druhový komplex, rak bahenní (Narrow-clawed Crayfish) , ČR
•
Astacus pachypus Rathke, 1837 - (Thick-clawed Crayfish)
•
Austropotamobius pallipes (Lereboullet, 1858) - druhový komplex, rak bělonohý, White-clawed Crayfish)
•
Austropotamobius torrentium (Schrank, 1803) - rak kamenáč (Stone Crayfish) , ČR 73
•
Astacus astacus (rak říční) ţije v čistých a chladných tocích a nádrţích. Koncem 19. století byl v Evropě téměř vyhuben račím morem - plíseň Aphanomyces astaci. 16 – 18 cm. V současnosti poměrně hojný, nejvhodnějším prostředím jsou neregulované meandrující toky s kameny a štěrkem, ale ţije i ve stojatých vodách (rybníky, zatopené lomy), doloţen i z Labe z úseku s niţší kvalitou vody.
74
Astacus astacus
Astacus astacus – AOPK 2013
75
•
Austropotamobius torrentium syn. Astacus torrentium (rak kamenáč) jihoevropský druh, u nás severní hranice rozšíření. Býval často zaměňován s rakem říčním. Liší se od něj tupým rostrem karapaxu. Velikost do 10 cm, dospívá uţ v délce 6 cm. Výskyt: vzácně, především ve středních Čechách a také v podhůří Krkonoš, typicky v horních úsecích neregulovaných meandrujících kamenitých toků, zřídka v tocích středně znečištěných či zabahněných nebo ve vodách stojatých.
Austropotamobius torrentium
76
Austropotamobius torrentium – AOPK, 2013
•
• •
Astacus leptodactylus (rak bahenní) byl u nás vysazen na přelomu století jako náhrada za zdecimované populace raka říčního. Je odolnější vůči chorobám. Oba druhy se běţně kříţí. Velikost 18 – 20 cm. Původem je z východní Evropy, nelze vyloučit, ţe v JV části ČR je areál původní. Výskyt častěji ve vodách stojatých (rybníky, odkaliště, lomy), není citlivý ke znečištění vody – snáší např. vysokou vodivost vody, není náročný na substrát (pohybuje se spíše po povrchu dna a v litorálu)
Astacus leptodactylus – AOPK 2013
77
Nepůvodní druhy v Evropě (ve volné přírodě) V Evropě se ve volné přírodě vyskytuje 10 nepůvodních druhů raků Astacidae • Pacifastacus leniusculus (Dana, 1852) - rak signální (Signal Crayfish) Cambaridae • Procambarus clarkii (Girard, 1852) - rak červený (Red Swamp Crayfish) • Procambarus acutus/zonangulus - (White River Crayfish) • Procambarus sp. - rak mramorovaný - (Marbled Crayfish), • Orconectes limosus (Rafinesque, 1817) rak pruhovaný (Spiny-cheek Crayfish) • Orconectes immunis (Hagen, 1870) - (Calico Crayfish) • Orconectes virilis (Hagen, 1870) - druhovy komplex (Virile Crayfish) • Orconectes juvenilis (Hagen, 1870) - (Kentucky River Crayfish) Parastacidae • Cherax destructor Clark, 1936 - (Yabby) 78 • Cherax quadricarinatus (von Martens, 1868) - (Redclaw)
•
•
Orconectes limosus, syn. Cambarus affinis (rak americký) je severoamerický druh, který byl koncem 19. století vysazen v Německu Je odolný vůči chorobám a znečištění - v r. 1988 byl zjištěn v Labi u Děčína. Velikost do 11 cm. Běţně se vyskytuje také ve Francii, Dánsku, Polsku a Rusku. Šíří se Evropou mj. JV směrem (2007 Slovensko, 2008 Rumunsko). Ve větších řekách, do nádrţí záměrně vysazován.
Orconectes limosus – AOPK 2008
Orconectes limosus – AOPK 2013
79
•
•
Pacifastacus leniusculus (rak signální) – americký (pacifický) druh, u nás vysazován od r. 1980. Charakteristický znak: dlouhé špičaté rostrum, bílá skvrna na vnější straně klepet - v místě napojení pohyblivého článku. Podobné skvrny má také na spodní straně těla. Velikost 16 – 18 cm. V tocích i rybnících, snáší vyšší salinitu a teplotu, ale poměrně náročný na obsah kyslíku ve vodě. Upřednostňuje vody oligo- aţ mezotrofní. Přenašeč račího moru.
Pacifastacus leniusculus – AOPK 2013
80
•
• •
Procambarus clarkii (rak červený) - extrémně odolný, původně americký, výskyt u nás moţný, přenašeč račího moru. Hojný ve Španělsku, Portugalsku, Francii, je např. i v Německu. Teplomilný, ale ţije i v zamrzajících vodách, r-stratég, eurytopní. Výskyt ve všech světadílech (mimo Antarktidu). Rozrývá hráze.
81
Procambarus sp. • • •
původní areál ani druhová totoţnost není známa, 10 aţ max. 13 cm z volné přírody znám ze 2 lokalit v Německu parthenogeneze, laboratorní a akvarijní chovy, riziko šíření!
82
Malacostraca Decapoda (desetinoţci)
Brachyura Zástupci
•
Typičtí krabi se zkráceným trojúhelníkovitým zadečkem zahnutým pod hlavohruď. Zadečkové končetiny jsou rovněţ redukované. Většinou mořské druhy ale také sladkovodní a suchozemské.
•
Eriocheir sinensis (krab čínský) byl počátkem století zavlečen lodní dopravou z Číny do ústí řeky Labe, odtud pronikl do vnitrozemí. Jako euryhalinní druh snáší běţně brakickou i sladkou vodu. U nás se vyskytoval hojně v Labi a Vltavě v první polovině století, nyní je opět na postupu. Běţně se vyskytuje v brakické i sladké vodě celé západní Evropy. Od ostatních krabů se liší charakteristickým plsťovitým pokryvem klepet u samců. 83
Eriocheir sinensis
AOPK 2008 a 2013
84
Decapoda, Mysidae: Hemimysis anomala • Native Range Ponto-Caspian region it spread across Europe, reaching the Baltic Sea in 1992 • Life History life span of about 9 months, grow to adults in just 45 days can produce up to four generations per year. up to 66 eggs in a clutch.. • Potential Impacts omnivore, eating a variety of smaller animals and algae may compete with young fish, while providing food for larger fish. xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Atyaephyra desmarestii – krevetka - ojediněle
85
Copepoda (klanonoţci) Charakteristika, celkový vzhled • • •
• •
Válcovité nebo kyjovité tělo (obvykle 1 - 2 mm velké, parazitické druhy bývají větší) Obvykle zřetelné článkování. Hlava splývá s 1 aţ 2 hrudními články – cephalothorax, nese 5 párů obvyklých hlavových končetin a hrudní – čelistní noţky – maxilipedy. Další 4 páry dvouklaných noţek plovacích a poslední pár jsou tvarově odlišné noţky kopulační. Abdomen je silně zúţený, bez noţek, a zakončen furkou, nesoucí na konci dlouhé péřovité štětinky.
86
Copepoda Calanoida – vznášivky Cyclopoida - buchanky Harpacticoida - plazivky
87
Copepoda Calanoida – vznášivky Charakteristika, celkový vzhled •
Plankonní korýši.
•
Tělo protáhlé, mírně dorsoventrálně zploštělé.
•
Hlava srůstá s 1. thorakálním článkem, ostatní články volné.
•
Abdomen připojen kloubovitě.
•
Tělo není kryto skořápkou.
•
Obě větve furky široké a na kaţdé je vějíř přibliţně stejně dlouhých zpeřených brv. 88
Copepoda Calanoida – vznášivky
89
Copepoda Calanoida – vznášivky
90
Copepoda Calanoida – vznášivky Pohyb •
Rychlým rotačním pohybem všech hlavových přívěsků vznikají dva proudy vody: větší - pohybový, menší - potravní, opačného směru. – Pohybový proud prochází přes 1. antény, které jsou roztaţeny kolmo od těla na obě strany, rozděluje se po stranách těla, kde tvoří dva víry a pak pokračuje podél abdomenu. – Pohyb způsobený tímto vírem pomalý, ţivočich opisuje kruhy nebo spirály.
•
Pohyb skoky - ţivočich sklopí 4 páry hrudních končetin dozadu, antény se skloní podél těla, následuje prudký pohyb a pak opět vznášení s roztaţenými anténami.
91
Copepoda Calanoida – vznášivky Potrava •
Heterocope saliens (č. Temoridae) - dravec, ţiví se vířníky, perloočkami
•
Většina našich druhů jsou filtrátoři.
•
Potravou jsou větší planktonní řasy, např. rozsivky.
•
Pozorován výběr potravy.
92
Copepoda Calanoida – vznášivky Potrava •
Fitrační zařízení je tvořeno ústními končetinami: – nepohyblivé 2. maxily tvoří síto – potravní proud je hnán do filtrační komory, která je tvořena shora tělem, dno tvoří brvy plovacích noh, které jsou při vznášení přitisknuty dopředu, stěny tvoří dlouhé brvy 2. maxil. – voda prochází filtračním prostorem přes brvy 2. maxil do prostoru sacího – sací prostor je mediálně uzavřen brvami maxily a laterálně brvami maxiluly
– ze sacího prostoru vychází profiltrovaná voda. 93
Copepoda Calanoida – vznášivky Dýchání Dýchají celým povrchem těla.
94
Copepoda Calanoida – vznášivky Rozmnožování a vývoj •
Gonochoristé, pohlavní dimorfismus
•
Samci mají 1. pravou anténu přeměněnou v silný klešťovitý orgán, slouţí při kopulaci k zachycení samičky.
•
5. pár hrudních končetin u samců: pravá zakončena ostnem a levá tvoří klíšťky, u samic nohy redukované, shodné.
•
Přenos spermiií - lahvicovitý spermatofor.
•
Samice můţe kopulovat postupně s více samci. 95
Copepoda Calanoida – vznášivky Rozmnožování a vývoj •
K oplození dochází ve vejcovodu, kdyţ vajíčka opouštějí tělo samice. Vajíčka jsou ukládána do 1 vaječného vaku - shluk vajíček obalených výměškem ţláz leţících v koncové části vejcovodů.
•
Vajíčka buď bez silných ochranných obalů - vyvíjí se hned, nebo mají silný dvojitý obal a vyvíjí se aţ po delší době, snáší vyschnutí i vymrznutí.
•
Počet vajíček různý - aţ několik desítek, zavisí např. na potravě.
•
Parthenogeneze není známa. 96
Copepoda Calanoida – vznášivky Rozmnožování a vývoj •
Vývoj: z vajíčka se líhne larva 1. orthonauplius (3 páry končetin a základy maxil), pak 2. orthonauplius, 4 metanaupliová stadia, nemají článkované tělo.
•
Následuje 6 stadií copepoditových, jejich tělo je článkováno, počet článků se různí.
•
Délka vývoje zavisí hlavně na teplotě. Přezimující jedinci aţ 9 měsíců, letní populace 1,5 aţ 2 měsíce.
97
Copepoda Calanoida – vznášivky Bionomie Naše druhy ţijí ve volné vodě v různých typech nádrţí - od periodických vod po jezera
98
Copepoda Calanoida – vznášivky Zástupci Uváděno 14 druhů. Eudiaptomus vulgaris (vznášivka obecná) druh hojně v planktonu zarostlých rybníků a tůní. Velmi dlouhé antenuly, které jí při rozevření slouží ve vodě jako padáček. Je hojná v letním planktonu zarostlých tůněk a rybníků. Samice mají pouze jeden okrouhlý vaječný váček. E. gracilis (vznášivka ztepilá) – v nížinných nádržích Diaptomus caster ((vznášivka povodňová) – v jarních záplavových vodách, v příbřežní zóně rybníků. Heterocope saliens – rybníky Třeboňska, dravec
99
Copepoda Cyclopoida - buchanky Charakteristika, celkový vzhled Stavbou těla podobné vznášivkám.
– – – –
antenuly nejsou nikdy delší než tělo, samičky mají 2 vaječné váčky, furka je opatřena různě dlouhými brvami, kloub je mezi 4. a 5. hrudním článkem.
100
Copepoda Cyclopoida - buchanky
101
Copepoda Cyclopoida - buchanky Pohyb • Pohybový orgán - první 4 páry hrudních nožek. • Pohybují se výhradně drobnými skoky, mezi skoky klesají s roztaženými antenulami.
102
Copepoda Cyclopoida - buchanky Potrava • • • •
Nejmladší stadia nepřijímají potravu vůbec. Metanaupliová stadia obvykle filtrátoři, některé druhy dravci. Potrava kopepoditových stadií se neliší od dospělých. Dospělá stadia – pelagické a velké litorální druhy jsou predátoři (vířníci, perloočky, Oligochaeta, pakomáři), kořist polykají celou nebo vysávají – menší litorální druhy herbivorní (oškrabují nebo vysávají)
Dýchání Dýchají celým povrchem těla
103
Copepoda Cyclopoida - buchanky Rozmnožování a vývoj •
Gonochoristé, pohlavní dimorfismus, samci mají ztloustlé a klešťovité antenuly.
•
V populaci samci pospívají dříve a začínají kopulovat se samice v posledním copepoditovém stadiu.
•
Spermatofory jsou umístěny na genitální segment vedle receptacula seminis. Spermatofory obsahují hmotu, která ve vodě bobtná a vytlačuje spermie do otvoru receptacula.
•
Ke kopulaci dochází pouze v krátké době po svléknutí samice, dokud je otvor receptacula otevřen. Samci se orientují chemotakticky.
104
Copepoda Cyclopoida - buchanky Rozmnožování a vývoj •
Způsob upevňování spermatoforů a tvar receptacula jsou dobrými rozlišovacími znaky.
•
Vajíčka jsou oplozována při opouštění oviduktů.
•
Slepována do 2 vaječných váčků, které obsahují od 3 do cca 100 vajíček - počet je do značné míry druhově charakteristický.
105
Copepoda Cyclopoida - buchanky Rozmnožování a vývoj • • • • • •
Po vylíhnutí z vajíček následují stadia naupliová (orthonauplius, metanauplius) a copepoditová (5). Vývoj trvá několik dnů až měsíců, při optimální teplotě kolem 20 °C 11 - 30 dnů. Popsána i trvalá vajíčka (Cyclops strenuus). Parthenogeneze není známa. Počet generací zavisí na podmínkách prostředí (mono-, di -, polycyklické druhy). Ve vývojovém cyklu většiny planktonních druhů klidová stadia - resting stages podobné diapauze u hmyzu, nižší citlivost, nepohybují se, mohou vytvářet obaly a snáší vyschnutí 106
Copepoda Cyclopoida - buchanky Bionomie •
Žijí ve stojatých vodách - v planktonu (silně vyvinuté furkální brvy s druhotným obrvením) - Cyclops
•
Další druhy mají furkální brvy víceméně redukované podle toho, zda žijí v litorálu nebo benticky.
•
Žijí také v periodických loužích a tůňkách
107
Copepoda Cyclopoida - buchanky Zástupci Cyclops strenuus (buchanka obecná), dříve skup. druh, nyní řada samostatných druhů. Běžný druh. Vyskytuje se po celý rok v planktonu různých typů stojatých vod, velmi hojně na jaře. Macrocyclops Cyclops Diacyclops bicuspidatus (buchanka studňová) – v pramenných vodách Acanthocyclops vernalis (buchanka jarní) jarní plankton malých a pobřežních vod.
108
Copepoda Harpacticoida - plazivky Charakteristika, celkový vzhled •
Liší se od vznášivek a buchanek: – antenuly jsou velmi krátké, první hrudní článek nemusí být srostlý s hlavou a poslední hrudní článek je pevně srostlý s prvním abdominálním a předposledním hrudním. – abdominální články jsou téměř stejně široké jako jako thorakální. – větve furky velmi krátké, brvy až na střední vnitřní brvu jsou zakrnělé. 109
Copepoda Harpacticoida - plazivky
110
Copepoda Harpacticoida - plazivky Pohyb • •
Pohybový orgán - 4 páry krátkých hrudních nožek. Pohybují se téměř výhradně po dně, mezi detritem, rostlinstvem nebo v intersticiálu.
Potrava • •
Detrit, zbytky roslin a živočichů, řasy. Potrava zpracovávána ozubenými mandibulami.
Dýchání •
Dýchají celým povrchem těla. 111
Copepoda Harpacticoida - plazivky Rozmnožování a vývoj •
Gonochoristé, některé druhy parthenogenetické.
•
Pohlavní dimorfismus - samci mají: – klešťovitě ohnuté antenuly – první dva abd. články nejsou srostlé – u některých druhů je endopodit některé z hrudních nožek modifikován jako kopulační orgán
•
Spermatofor se přenáší kopulačním orgánem nebo pohyby zadečku 112
Copepoda Harpacticoida - plazivky Rozmnožování a vývoj • • • •
•
Jeden vaječný váček (1-6) vajíček, někdy je nošen krátkou dobu nebo se nevytváří vůbec Z vajíček se líhne orthonauplius s charakteristickým kulatým tvarem těla 2. orthonauplius jen u primitivních čeledí, pak 4 metanaupliová a 5 copepoditových stadií. Délka larválního stádia závisí na teplotě (10 - 40 dnů).
Nepříznivé podmínky přečkávají ve stadiu vajíčka, u některých druhů známa tvorba cyst, vyschnutí jsou schopny přežít ve vlhkém bahně i bez tvorby cyst. 113
Copepoda Harpacticoida - plazivky Bionomie • • • • • • •
úzká vazba na substrát, jen ojediněle v planktonu. obvykle v litorálu a profundálu různých stojatých vod vč. periodických, dále v: hyporeálu podzemních vodách smáčeném mechu pískových náplavech listových růžicích bromelií
114
Copepoda Harpacticoida - plazivky Zástupci Bryocamptus pygmaeus (plazivka obecná) - má hruď plynule přecházející v zadeček. Antenuly jsou relativně krátké. Běžný druh žijící na dně stojatých vod a v meších. Attheyella crassa (plazivka bahnomilná) - hojná v mechu a podzemních vodách, i na bahnitém dně stojatých i mírně tekoucích vod.
115
Ostracoda (lasturnatky)
Charakteristika, celkový vzhled • Několik milimetrů velké tělo je ukryté ve dvouchlopňové skořápce, spojené pružným vazem a svalem. • Skořápka je dosti pevná, často inkrustovaná, tvaru oválné lasturky.
116
Ostracoda (lasturnatky)
117
Ostracoda (lasturnatky)
Pohyb • • • • •
•
Pohybují se pomocí obou párů tykadel a hrudních noţek. Většina druhů leze po dně nebo po rostlinách. Zástupci čeledi Cypridae plavou pomocí silně obrvených antén. Druh Notodromas monacha má schopnost plavat zavěšen ventrální stranou na hladinové blance. Zástupci čeledi Cytheridae mají na 2. anténách snovací ţlázy, sekret ve vodě tuhne ve vlákno, kterých se ţivočich přichycuje k podkladu. Některé druhy jsou hrabavé (obv. 2. anténa a furka).
118
Ostracoda (lasturnatky)
Potrava • •
Většinou všeţraví. Notodromas monacha se ţiví neustonem, má upravené příústní končetiny, které spolu s ústním otvorem tvoří nasávací orgán, potrava je dále filtrována na brvách mandibulárních makadel.
Dýchání •
Bez dýchacích orgánů. Výměna plynů probíhá na povrchu těla a na vnitřním listu schránky.
119
Ostracoda (lasturnatky) Rozmnožování a vývoj • • • •
• • •
Gonochoristé, většinou s vyvinutým pohl. dimorfismem: samci jsou menší, mají jinak utvářené končetiny. Mají vyvinut kopulační orgán. Jen některé druhy jsou ţivorodé. Rozmnoţování gamogenetické i parthenogenetické (geografická p. – na jihu Evropy jsou i samci). Vajíčka jsou jednoho typu. Vyvíjí se vţdy do stadia blastuly, pak v nepříznivých podmínkách můţe dojít k přerušení vývoje aţ na několik let. Larvální stádium je nauplius. Délka ţivota od 2 do 9 měsíců. Počet generací v roce je různý – jarní druhy z vysýchavých periodických vod mají jen 1, druhy z jezer více generací ročně. 120
Ostracoda (lasturnatky) Bionomie Ţijí v moři i ve sladké vodě, téměř ve všech typech biotopů, na dně (v jezerech aţ 700 m hluboko) jako součást planktonu, v podzemních vodách a prameništích, některé druhy jsou ubiquisté. V naší fauně je asi 70 druhů.
Zástupci Cypris pubera – (lasturnatka velká) - 2,6 mm, pouze samice. Na přelomu dubna a května v mělkých tůních a při březích. Notodromas monacha (lasturnatka hladinová) se vyskytuje u hladiny drobných stojatých vod, často i v zahradních bazénech. Velikost 1,2 mm. 121
Ostracoda (lasturnatky) Candona candida - hojná, ţije u dna chladných stojatých i mírně tekoucích vod, v pramenech i podzemních vodách. Má skořápku bílé barvy a ledvinovitého tvaru, asi 1,2 mm velkou.
Cypridopsis vidua - běţná, vyskytuje se ve stojatých vodách mezi vodními rostlinami. 0,7 mm velká ţlutavá skořápka má výraznou tmavou kresbu.
122
