1
4 říjen
2005
2
DUCHOVNÍ SLOVO Čas odpočinku i práce. Už dávno jsme opustili čas prázdnin, odpočinku a různých volných aktivit. Možná tu a tam v některém z nás zůstal ten správný otisk spokojenosti z vydařené dovolené, v jiné myslí zase mohlo vyrůst přesvědčení: „Tak tam už určitě nepojedu! Takto dovolenou trávit nebudu.“ Kdo ví, co s sebou život všechno přináší. Také v našem farním prostředí se můžeme pochlubit mnoha vydařenými věcmi, dobře stráveným časem. Mohli bychom různě a dlouze vzpomínat. Určitě našeho vzpomenutí si zaslouží pouť na horu Radhošť za obnovu víry, farní - děkanátní tábor, týdenní pobyt „horalů“ v italských Dolomitech, nebo také svatováclavské putování a poznávání farních kapliček, kde určitě okouzlující byla nejen mše svatá v Bludovické kapli, ale také koně a ochočená liška manželů Žitníkových. Ale sami cítíme, že čas rozptýlení a zábavy skončil. Už nevzpomínejme. Hlásejme obnovu ducha. Usilujme o duchovní kreaci srdce. Hledejme nové podněty duchovního života. Po dobře stráveném volnu, kdy srdce je vyprázdněné, naslouchající a očekávající, by měla přijít aktivita. Vždycky platilo u duchovních velikánů katolické církve, že čím více bylo klidu, modlitby a kontemplace, tím více bylo akce a Božího volání k práci. Lidé modlitby byli často největšími aktivisty. Jen si přiznejme, že pro pravdivé křesťanské srdce vůně blízkého Boha je vůni velmi silnou. Báječný svět milosti pro katolické „dítě“ je velmi přitažlivý. Ať také v našem srdci platí zákon svobody a chuti pohybu. Ptáte se, o jaké to aktivitě mluvím? Každá odpověď bude nedokonalá, nebo bude až příliš abstraktní. Ale je tady jedna známá a prastará cesta, která může potěšit, a to nejen mě. Každého dne ve znamení Kristova kříže se musím do někoho, do něčeho, do nějakého okamžiku, události, nebo jen do věty Písma svatého zamilovat. Každého dne musím znovu dovolit, aby mé srdce změklo a odhodilo cynismus, strach a zahořklost. Ať mé srdce nevypadá jak polapené ptáče uvězněné v dikci světa. Objevme slavnost svého srdce, místo, v němž se raduji, místo, z něhož se můžu vydávat. Objevme svůj startovní bod. Bůh mi přece za to stojí, ne… P Josef Motyka, kaplan.
3
PŘEDSTAVUJEME Rozhovor připravil A.Urban
Při toulkách naší farností, kdy se snažíme představit zajímavé lidi, kteří žijí mezi námi, jsme tentokráte zabloudili mezi mladé věřící. Zde jsme nemohli přehlédnout Marcela Brože. Marceli, vrátil jste se z farního tábora. Jaký byl ten letošní? Ten letošní Farní tábor byl velice specifický a měl několik nej. Byl nejdelší ze všech předchozích, účastnilo se jej nejvíce dětí, nejvíc vedoucích, a navštívilo nás nejvíce kněží v celé dosavadní historii Farních táborů. Vyšlápli jsme zatím nejvyšší kopec Lysou horu. Co ale bylo pro mne největší prvenství je to, že to byl první stanový Farní tábor. Z toho jsme měli skutečně radost a samozřejmě i obavy, a myslím, že ne jenom my, ale i rodiče. Při odjezdu letos rodiče optimismem nehýřili, a to zvlášť po předchozích předpovědích počasí. Ty se nakonec také vyplnil. První týden bylo poměrně chladno a dost pršelo, což nám poměrně nabouralo program. Ale i s touto variantou se na táboře musí počítat, proto jsme museli pokračovat v mokré alternativě. Takže když říkám všechny ty nej, musím o tom letošním táboře říct, že byl také v doposud nejdrsnějších podmínkách. Ale to rozhodně nebylo ke škodě věci a všechny nás to utužilo. Kde jste to vlastně byli a kolik tam bylo dětí? Byli jsme v Krásné u Frýdku Místku a dětí bylo 55. Obec
Krásná je opravdu krásná, hlavně okolní krajina, tedy Beskydy. Všude okolo nás kopce a lesy plné hub, horské louky a táborem protékala řeka Mohelnice. Na první pohled to nejromantičtější místo pro tábor, jaké jsem kdy viděl. Tábořiště v Krásné vzniklo před dvaceti lety a tehdy to tam musel být ráj na zemi, jenomže během těch dvaceti let v tom malebném údolí vyrostly desítky nových chat a chalup. Prostředí je tam opravdu atraktivní.Chalupáři si samozřejmě k chatám skoupili i pozemky a tím vzniklo to, že kamkoli se tam člověk pohnul mimo tábořiště, byl na soukromém pozemku, a tam nemá co dělat. Tomuhle obklíčení se dost těžko unikalo, takže to vedoucím zkomplikovalo situaci. Veškeré bojové a jiné terénní hry jsme museli buď uzpůsobil prostoru tábořiště, nebo je přesouvat dál do lesů. Ty jsou zatím díkybohu přístupné všem.
4
Měli jste tedy problémy s chalupáři nebo místními lidmi ? Už jsem byl letos na sedmém táboře. Vždy jsme byli oživením obce, ve které jsme tábořili a místní se k nám chovali vždy skvěle a řekl bych, že byli dokonce rádi. Různě nám pomáhali, mluvili s námi mávali na nás, když jsme procházeli, hráli s námi fotbal, zkrátka vždy byli vstřícní. Chataři v Krásné se k nám díky špatným zkušenostem s jinými tábory chovali poměrně odměřeně a musím říct, že problémů s nimi bylo letos poměrně dost. Dokonce mi pravděpodobně zdejší výrostci poničili auto. Ale beru to jako dobrou zkušenost do budoucna. Předpokládám, že věřící děti jsou tak hodné, že na rozdíl od ostatních táborů jste vedoucí nemuseli dělat vůbec nic.... ☺ víte, že máte skoro pravdu… ne, děcka byly fakt hodné a musím říct, že ten rozdíl od ostatních táborů tam je. Opravdu jsem nemusel řešit žádné závažné problémy. Co se týče vedoucích, musím jim touto cestou moc poděkovat, protože makali, až se z nich kouřilo. Celotáborová hra byla v duchu příběhu krále Davida, čili i všechny hry a činnosti musely být v tomto duchu, a to se jim moc
povedlo. Děti se rozhodně nenudily. Bylo by jednoduché stáhnout si z internetu celotáborovku již vymyšlenou a pak podle ní jet, ale řekli jsme si, že chceme být originální a tak každý rok vymýšlíme nové téma i nové hry, což sice zabere spoustu času a úsilí, ale stojí to zato. Vedoucí se tedy nenudili ani na táboře, ani už půl roku před ním, protože už tehdy začínáme na programu dělat. Jaké je vůbec technické zázemí takového táboru. Kdo všechno vám pomáhal? Co se týče přímo těch technických věcí, jako je údržba, různé opravy, topení v kotlích, nákupy ve městě, řezání dřeva, pomoc v kuchyni a mnoho jiných záležitostí, tak o to se nám stará Láďa Demeter, bez kterého si již tábor neumíme představit. Jeho universální použití je nedocenitelné. Dvanáct šestnáctihodinových směn si užily naše skvělé kuchařky Jarka Šnerchová a Maruška Cachnínová. Opravdu vstávaly jako první z celého tábora a končily až pozdě v noci. Když se hovoří o kuchařkách, je potřeba ohodnotit také jejich umění, proto pokud bych měl hodnotit sám za sebe ,dal bych ve stupnici od jedné do deseti jedenáctku ☺. Opravdu jsme si jedli jako králové, a to v podmínkách, které nikdy na táboře nejsou srovnatelné s podmínkami např. ve školní jídelně. A v neposlední řadě musím uvést naše zdravotníky Jolanu Orlíkovou a Mirka Boka.Všichni víme, že děti v poslední době jsou víc a víc náchylné k různým nemocem a alergiím. I oni měli letos dost práce. Když si vzpomenu na první tábory, kde jsme většinu problémů vyřešili kostkou cukru namočenou v Alpě, tak v současnosti si vezeme
5
plný kufr různých léků a ještě během tábora dokupujeme. Dnes i sebelepší myšlenky se neobejdou bez finančního zázemí. Přitom věřící rodiče, často s více dětmi, mají hluboko do kapsy…. Samozřejmě bez peněz už v dnešní době nejde skoro nic. Přesto se snažím o to, aby byl tábor co nejlevnější a dostupný i rodinám s více dětmi a myslím, že se to stále daří. V porovnání s běžnými tábory je ten náš výrazně levnější. Letos nám hodně pomohla Anima (občanské sdružení, pod jehož hlavičkou tábor děláme), ale také pár drobných sponzorů, kterým není Farní tábor lhostejný. Nebudu je zde všechny vyjmenovávat jsou uvedeni na našem webu www.farnitabor.pisla.org, ale chci touto cestou každému, kdo nám jakkoli pomohl, moc poděkovat. O dojmech dětí si každoročně v našem časopisu něco přečteme. Může takový tábor nějak obohatit, něco nového přinést i jeho vedoucímu? Tak to každopádně ☺. Ano, obohacuje a moc, ať už přímo nebo nepřímo. Někteří lidé si o mně myslí, že jsem blázen, že si beru na sebe tak velkou zodpovědnost. Mohlo by se stát cokoli a šel bych si „sednout“. Lidi, kteří chtějí v dnešní době pracovat s dětmi, asi musí být trochu lehkovážní šílenci. Jsou mnohdy zodpovědní za věci, které v reálu mají malou šanci ovlivnit. Předpisy jsou ale čím dál tvrdší a opravdu musíme vědět ,proč to děláme, abychom vytrvali. Je nutné spoléhat na lidi v týmu a hlavně na Boží ochranu. Zatím to vychází. Je to požehnaná práce. Zmínili jsme se o partě mladých lidí z naší farnosti, kteří na táboře pomáhali. Můžete nám něco říci o spo-
lečenství mladých? Společenství mladých, to je pro mne srdeční záležitost. Vlastně v našem novojičínském společenství mladých byly mé první krůčky v církvi a lidé, kteří tam
tehdy byli mi s nimi moc pomohli a mám na tu dobu krásné vzpomínky. Skutečně jsme byli přátelé a dodnes ještě jsme, prožívali jsme spoustu akcí, a to společenství skutečně žilo. Ale dnes jsou tu dvě věci vedle sebe, a to Farní tábor a spolčo. Spolčo prakticky tvoří přípravný táborový tým. Proč to rozděluji… na táboře nutím ty lidičky, aby makali pro věc a hlavně pro děti, aby zkrátka tahali za stejnou stranu provazu, a to funguje skvěle. V samotném spolču se sešlo hodně výrazných osobností. To je výborný základ do budoucna, ale teď se mi zdá, že tam chybí skutečný dialog a víc vzájemného porozumění. Chybí tam vztahovost, což je podle mne základ každého společenství. Osobní vztah člověka s druhým člověkem, jejich skutečný dialog a vzájemné uznání. Já doufám ,že se to do budoucna zlepší, jsou tam opravdu lidé, kteří s tím mohou leccos udělat a že to společenství bude opět otevřeným společenstvím pro novojičínskou farní mládež. Dnešní mladí věřící lidé to mají ve
6
společnosti těžší než dříve. Už je neobklopuje věřící okolí, které dříve bylo samozřejmostí. Dnešní mladý člověk od samého počátku byl ve škole, v partě, na pracovišti, ale mnohdy i ve vlastní rodině výjimkou – bílou vránou, obklopenou lidmi se zcela jinými hodnotovými měřítky a zkušenostmi. Jak to prožíváte Vy? Nemyslím si, že by to byla pro mladé křesťany nevýhoda, ale spíš přínos. Já jsem obklopen nevěřícími v práci, kamarádi z mládí, dokonce i má rodina je nevěřící. Mají spoustu otázek souvisejících s vírou, bylo i dost hádek, ale já s nimi stále diskutuji a oni mě tím nepřímo nutí, abych svou víru prohluboval a zároveň i jim pomohl v objasnění různých věcí týkajících se víry. Zmiňované životní okolnosti a zkušenosti dnešních mladých věřících jsou zcela jiné od těch starších, kteří vyrůstali v tradičním věřícím prostředí. Jak vidíte vztahy těchto generací s tak odlišnými zkušenostmi a tedy i logicky pohledy na mnohé praktické otázky běžného života? Vztahy generací podle mne jsou opět ve vztahovosti jednotlivců. Pokud jsou ti lidé ochotni si naslouchat a vytvořit spolu vztah, pak tam není problém, ale jak víme, v praxi to moc nefunguje. Lidé si moc naslouchat neumí. Já osobně rád čerpám ze zkušeností starších a mám mezi nimi spoustu přátel. A co mohou mladí dát naší farnosti? Jiskru, šťávu a provětrat vzduch. Mladí študáci dnes například hodně cestují a když s nimi na něčem pracuji, vnímám, že přinášejí zvenku spoustu nápadů a myšlenek. Navíc nejsou ještě příliš
zatuhlí v zaběhlých modelech, takže mají chuť měnit věci, o kterých si myslí, že nefungují. Ne náhodou hlubší promýšlení všech těchto otázek Vás přivedlo k dálkovému studiu křesťanské výchovy na teologické fakultě v Olomouci. Jaké je to být studentem teologie při zaměstnání? Je to neustálý boj s časem, leností a každodenní si ujasňování priorit. Nicméně toto studium každému doporučuji. A ať už to s mým studováním dopadne jakkoliv, je to pro mě v každém ohledu velký přínos. Jsem dost racionálně založený člověk a atmosféra na fakultě mi například pomohla opřít se s větší důvěrou o církev. Dnes ji a hodnoty, které v sobě nese, vnímám úplně jinak než před 2 lety. Pokud vím, nestudujete ve Vašem ročníku sám. Opisujete někdy navzájem? Máte pravdu, kromě Tondy Urbana z vyššího ročníku, kterého potkávám poletovat po chodbám ve studijním zápalu, studuji v ročníku se svou snoubenkou Markétou a Jardou Bokem. Markéta teď musela přerušit, ale s Jardou to snad potáhnu dál. S tím opisováním… no už i to se stalo, ale jen zcela výjimečně. ☺ Vlastně není ani moc příležitostí opisovat. Zkuste nám něco také prozradit o sobě… Vyrostl jsem tady v Novém Jičíně. Mám přátelskou mamku, o 2 roky mladšího větroplacha bratra Radka, 14 letou, velmi zručnou sestru Katku a dvě fajn babičky. S širší rodinou se sice příliš často nestýkám, ale vycházíme spolu dobře. Odmala jsem se věnoval všemu možnému i
7
nemožnému. Vždycky mě bavil sport všeho druhu a sledování sportovního dění je pro mě dodnes nejlepší relaxace. Školu mám strojařskou a
nyní pracuji v Siemensu ve Frenštátě. Nejbližší plány ? Dohnání ztrát ve škole, svatba na jaře.
LITURGICKÉ OKÉNKO Evangelium připravil otec Alois
Po druhém čtení následuje další čtení, které lektoři nesmí nikdy číst, neboť to přísluší pouze jáhnovi nebo knězi. Toto čtení se čte jako poslední a je ze všech nejdůležitější. Jmenuje se evangelium. Původ je v řečtině. Eu = dobrý, popřípadě radostný, angelion = zpráva, poselství. Slovo se postupně zlatinizovalo na evangelium. Znamená to radostné poselství. Co je tedy tím poselstvím? V evangeliu čteme o Ježíši Kristu. Jak přišel na svět, žil zde s lidmi, učil je, uzdravoval, zemřel pro ně na kříži a třetího dne vstal z mrtvých. Dozvídáme se o tom, že byl Bohem. Takovým, který nám nechce vládnout, ale miluje nás do krajnosti. Na tomto je postavena celá naše víra. Proto je evangelium tak důležité. Lidé si toto už dlouho uvědomují a odedávna prokazují liturgické četbě evangelia zvláštní pocty. Při významných slavnostech může jáhen ve vstupním průvodu nést velký a zdobený evangeliář (knihu evangelií). Jde mezi ministranty a kněžími a evangeliář položí doprostřed oltáře. K dalšímu zdůraznění může posloužit průvod s kadidlem a se svícemi, ve kterém jáhen (kněz) přistupuje k ambonu. Před přečtením úryvku evangelia požehná hlavní celebrant jáhnovi, kněz se na přečtení připravuje modlitbou. Zvoláním: „Pán s vámi" a naší odpovědí: „I s tebou" uznáváme a vyznáváme přítomnost Krista ve slovech evangelia. Přijímáme ho ve slovech, jako později při sv. přijímání pod způsobou chleba. Po oznámení jáhna (kněze): „Slova svatého evangelia..." se značíme tzv. malým znamením kříže. Děláme malý kříž na čele (chceme se snažit pochopit Boží slovo svým rozumem), na ústech (ústy je chceme v každé době vyznávat), na prsou (v srdci je chceme vždy uchovávat a jednat podle něho). Na závěrečné zvolání: „Slyšeli jsme slovo Boží" odpovídáme: „Chvála tobě Kriste", čímž opět potvrzujeme svou víru v Kristovu přítomnost ve slovech evangelia. Evangeliu ovšem předchází zpěv před evangeliem. Nejčastěji to bývá sloka písně z kancionálu, také ale druhý žalm nebo alelujový verš. Ten vyjadřuje myšlenku evangelia a lidé už při něm stojí. Minule jsme psali, že postojem pro naslouchání je sezení. Evangeliu ovšem nasloucháme vestoje. Je to další projev naší úcty k tomuto slovu života. Kéž se nám evangelium zapíše do našich srdcí!
8
HISTORICKÉ OKÉNKO Páter Josef Turek Připravil Dr.Jaroslav Zezulčík, kastelán zámku Kunín
První kunínský farář P. Josef Turek se narodil v roce 1783 v Holasovicích na Opavsku a bohosloví vystudoval na Teologické fakultě v Olomouci. Jeho duchovní dráha začínala na místě kaplana v Holešově, v říjnu roku 1807 však odchází na nové působiště do Kunína. Zde působila slavná hraběnka Marie Walburga a také její znamenitá zámecká škola. Řředitelem školy byl Turkův přítel a pozdější známý spisovatel kalendářů Karel Josef Jurende. P. Turek se stal zámeckým kaplanem a ihned sehrál důležitou roli v životě tamního žáka Františka Palackého. Malý chlapec si vzdělaného duchovního velmi oblíbil a to zavdalo příčinu k obavám otce, luteránského učitele z Hodslavic Jiříka Palackého, že chlapec přestoupí ke katolické víře. Proto chlapce odvedl po roce a půl na evangelické lyceum do Trenčína ... V mladém a vzdělaném knězi našla svého věrného spolupracovníka hraběnka Marie Walburga. Právě pro něj a také kunínské věřící nechala v letech 1810 – 1812 postavit kostel Povýšení svatého Kříže a P. Turka nechala povýšit na prvního Kunínského faráře. V roce 1815 kněz odchází jako děkan do Zlína a odtud na další sídlo hraběnky do východočeského Bystrého. Rok před její smrtí roku 1827 je další zastávkou kněze fara v Dašicích na Pardubicku. Zde vzdělaný kněz vstupuje do dějin českého zahradnictví. Byl to právě on, kdo jako první přivezl z Německa a Holandska hlízy jiřinek. Na své farní zahrádce vypěstoval na stovky odrůd této nádherné květiny. Položil tak základy jiřinkových slavností v České Skalici a rozvoje českého národního života. Maně se nám zde vybaví krásný vztah duchovního a malého Františka Palackého, pozdějšího Otce národa. Páter Turek zemřel v r.1850. Ne náhodou byla letos na zámku v Kuníně pokřtěna nová odrůda jiřinky, která dostala jméno Páter Turek. Zámek i vedlejší kostel se již podruhé oděl do roucha této krásné květiny. Páteru Turkovi náleží právem náš velký dík.
NAPSALI JSTE NÁM Střípky z Kunína Připravila A.Bayerová
Neděle 21.srpna byla již podruhé pro náš kostel a také nedaleký zámek ve znamení jiřinek. Proč právě v Kuníně? Poslední zámecký kaplan a první kunínský farář P.Josef Turek (1783-1850), který přišel do Kunína roku 1807, byl velmi vzdělaný muž. Velice si jej oblíbila slavná majitelka zámku hraběnka Marie Walburga a také její zámecké školy a pozdější „otec českého národa“ František
9
Palacký. Po odchodu do Čech se stal tento vzdělaný kněz prvním šiřitelem jiřinek v českých zemích vůbec. Pěstitel a místopředseda jiřinkářské společnosti František Věcek přivezl do Kunína novou odrůdu této květiny, kterou vypěstoval. Dostala jméno „Páter Turek“. Má krásnou fialovou barvu. V blízké budoucnosti bude nová odrůda rozšířena mezi pěstitele do celého světa a také u nás v Kuníně. V sobotu byla jiřinka pokřtěna na kunínském zámku panem hrabětem Bedřichem Strachwitzem a na závěr nedělní bohoslužby požehnána v kunínském chrámu otcem děkanem slovy: „Pane, náš dobrý a laskavý Bože. Děkujeme ti za všechny dary tvého stvoření. Také za krásné květy, neboť v nich nám dáváš radost. I tato rostlina je nám znamením Tvého požehnání…“.
„Událostník“ farnosti Libhošť Pavla Kvitová.
„Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ Naše farnost dne 24. července oslavila patronátní pouť sv. Jakuba. Vzpomínkou na dílo sv. apoštola Jakuba jsme začali už v samotný sobotní podvečer, kdy spolu s farností a za zvuku varhan jsme prosili tohoto významného světce o ochranu a pomoc, a to modlitbou večerních chval. Cestou na nedělní mši sv. nás nezlákalo ani pár stánků s pouťovými atrakcemi, ani několik kolotočů přítomných pod kostelem, ale osobnost kněze Przemysława Traczyka, který si pro nás udělal čas a po ročním čase nás znovu navštívil. Domů jsme odcházeli poučení Božím slovem, povzbuzení slovem kněze a naplnění darem eucharistie. K tomu všemu jsme si mohli domů odnést malý symbolický emblém kostela sv. Jakuba, který farníci rozdávali před
10
kostelem. Tím však pouť zdánlivě nekončila. To by byl moc jednoduchý závěr naší libhošťské pouti. Odpoledne byla adorace, při které jsme nahlas a za zpěvu naší mládeže prosili za celou naši obec, za nemocné, za mládež,… V sobotní den 13. srpna se naše farnost brzy ráno vydala na pouť k Panně Marií Sedmibolestné, a to na místo zvané: Cvilín. Než jsme však dorazili na ono poutní modlitební zázemí, navštívili jsme o.Przemysława v jeho farnosti, kde působí: Bolaticích. Přivítání bylo vřelé, o.Przemek, jak jinak než radostný, už nás netrpělivě vyhlížel. A ani se neptejte, čím nás posilnil, čím nás zahřál. To musí zůstat tajemstvím libhošťanů. Hodiny letěly jak na kostelní věži. Otec Josef, který se s námi také účastnil této pouti, už nás hnal do autobusu. Tedy udělali jsme rychlých pár kroků, párkrát zamávali „prajzským“ vesnicím a už jsme pádili do Hněvošic. Tam byla druhá hezká zastávka na naši pouti na Cvilín. Pan ex-starosta Erich Stříbný nám vykládal o stavbě kostela postaveného za jeden jediný rok a vysvěceného v roce 1997. Úžasné na této stavbě bylo financování celé stavby. Jednoduše řečeno, tajil se nám dech, jak si obyvatele Hněvošic sami a za své postavili kostel. Konečně jsme dorazili na Cvilín. Bratři minorité a příznivci časopisu Imakuláta tam měli pouť, tedy mohli jsme se zúčastnit tamějšího programu a mše sv., samozřejmě jak kdo chtěl. Po odpoledním požehnání jsme odjeli zpátky domů, všichni spokojeni a s dobrým počasím v zádech. Co si více přát Ještě Vás chci ráda informovat o jedné hezké události. Na konci srpna nás navštívili poutníci z rodné farnosti o. Josefa, a to z Mostů u Jablunkova. Po pestrém programu, který jim byl nachystán v jiných farnostech, tito poutníci přijeli k nám do Libhoště, kde byla mše sv. A po ní, to se ví, že jsme jim připravili kus dobré buchty, malou obrázkovou pozornost a hezké společné „bavení se“. Nakonec nám „Mostaři“ zazpívali, plní zážitků nastoupili do autobusu a vydali se zpátky do svých domovů. Kdo ví, co přinese budoucnost. Jestli jim jejich návštěvu nebudeme muset odplatit?! Ale to už zase někdy příště.
Střípky z Bludovic - Svatováclavská mše Gabriela Žitníková
Dne 28.9.2005 putovali novojičínští farníci na svých bicyklech za historií místních kapliček. Jejich poslední zastavení se uskutečnilo v kapličce sv.Michala v Bludovicích, kde proběhla mše s následným výkladem o historii tohoto místa. Díky mladým rodinám s dětmi kaplička po dlouhé době ožila překrásnou atmosférou. Všem přítomným tímto děkuji za obohacení křesťanského života v naší vísce...
Dotkla se mne Boží láska (svědectví o exerciciích) Marta Bělunková
Chtěla bych Vám sdělit, co jsem prožila na týdenních exerciciích, které se konaly v Koclířově u Svitav ve Fatimském apoštolátu. Pán Ježíš ke mně
11
Lurdská jeskyňka v Koclířově promlouval skrze omilostněného indického kněze Otce Billa. Tento kněz je nástrojem božím z Kongregace sv, Vincenta v Indii. Pán Ježíš ho uzdravil ze dvou infarktů a on začal jezdit po celém světě, aby mu vydával svěcectví a uzdravoval. Každý den jsme měli výklad Písma svatého, adoraci a mši svatou. Při jedné ze mší svatých jsem v srdci pocítila, jak mě Pán Ježíš miluje. Byl to nevyslovitelný pocit lásky, pokoje, vnitřního uzdravení a odpuštění. Proto jsem při nedělní mši svaté vnímala každé slovo, co Bůh ke mně promlouvá. Otec Bill Boží mocí uzdravuje tělo, duši i mysl a vyhání zlé duchy až do čtvrtého pokolení. Káže po celém světě až pro milion lidí na stadionech. Muslimové, hinduisté i protestanté se obracejí na katolickou víru. Skrze tohoto kněze činí Pán Ježíš zázraky. Taky tam byla svědectví uzdravení nemoci z rakoviny, cukrovky, bércových vředů i AIDS, ze závislostí na alkoholu, cigaretách, drogách a jiných. Jsme děti Boží a Pán si přeje, abychom nehřešili, milovali se a modlili se za sebe navzájem. A pokud již hřešíme, musíme ihned jít ke zpovědi a vyznat své hříchy ve zpovědnici knězi. Taky je velmi důležité odpuštění. Když má někdo něco proti svému bratru, ať se nejdříve se svým bratrem smíří, požádá ho o odpuštění a pak ať teprve obětuje Bohu svůj dar (přijímání). Velmi důležité je také Desatero Božích přikázání, které bychom měli žít a dodržovat. Máme respektovat, milovat a modlit se za sv. Otce, biskupy a kněze, nebo’t jestli někdo kněze a biskupy pomlouvá, proviňuje se proti samotnému Kristu a tak hřeší. Taky máme dávat ze svého příjmu každý měsíc 10% Bohu. Je to takzvaný desátek pro Pána Boha pro duchovní vzdělání a na misie pro chudé státy třetího světa. Budeme-li to činit, vrátí se nám to stonásobně, protože kde je náš poklad, tam je i naše srdce. Ukládejme si poklady v nebi, kde je mol nezničí a rez
12
nekazí. Tento kněz otec Bill přijede příští rok znovu dávat exercicie v České republice. Odvolal jedny exercicie v Itálii, aby mohl přijet k nám. Važme si toho a modleme se za něho i jeho misie. Pán Bůh ať vám žehná! Ježíš Kristus žije včera, dnes i navěky! Aleluja!
XX. světový den mládeže Kolín nad Rýnem 2005 Šárka Urbanová
Každý z vás již jistě slyšel o Setkáních mládeže, která vznikla na podnět papeže Jana Pavla II. Letos, od 16. do 21. srpna, proběhl jejich 20. ročník v německém Kolíně. Sešlo se zde téměř půl milionu registrovaných mladých lidí z celého světa, z toho 3,5 tisíce Čechů. Samozřejmě jsme byli doprovázeni našimi duchovními, a to kněžími i biskupy. Lidé byli velmi přátelští a mohli jste se bavit prakticky s kýmkoli, nic vám v tom nebránilo (kromě neznalosti jazyka). Tento týden, jako celý rok 2005, probíhal ve vánočním duchu Tří králů, a to na téma: „Přišli jsme se mu poklonit“ (Mt. 2, 2). Kolínské setkání bylo velmi zvláštní. Proč? Proběhlo na pozvání papeže Jana Pavla II., ale za účasti Benedikta XVI. Také v průběhu tohoto týdne zemřel zakladatel bratrů z Taizé bratr Roger Schőtz. Velmi ráda bych vám přiblížila náš denní program: Každé dopoledne v našem českém centru (kostel sv. Anežky) probíhala mše svatá a katecheze, kdy přednášeli nejen otcové biskupové, ale i řádové sestry, lidé, kteří měli zkušenosti s Bohem a dokonce nás přišla navštívit i dcera Nicolause Groβe – muže, který byl roku 2001 blahořečen. Odpoledne jsme měli možnost navštívit různé připravené programy (duchovní slovo, katecheze, muzikály, hudební koncerty atd. Nesmím opomenout i adorace s bratry z Taizé). Během celého dne jsme mohli přistoupit k svátosti smíření, nebo zúčastnit se tiché adorace v kryptě kostela. Samozřejmě jsme byli všichni nedočkaví až přijede svatý otec. Ve čtvrtek jsme se dočkali. Benedikt XVI. připlul mezi nás na lodi po řece Rýn. V sobotu proběhla noční vigilie (kterou jste měli možnost shlédnout v přímém přenosu) a v neděli ranní mše svatá. Měla jsem to štěstí, že jsem byla ubytovaná u úžasné paní. Setkání mládeže byl jeden z nejkrásnějších týdnů, který jsem kdy prožila! Bylo to sice chvílemi náročné, ale stálo to za to. Jestli někdo z vás bude mít možnost jet na některé z dalších setkání, neváhejte! Dodá vám to plno duchovní síly, nových inspirací, bližší vztah k Bohu a jiným lidem a spoustu dalších věcí, na které naše slovní zásoba nestačí.
13
Charitní klub rukodělných prací Za všechny členky klubu Helena Martínková
Rádi bychom Vás seznámili pár řádky s tím, jak náš klub pracuje. Scházíme se 2x týdně na faře. Každá z nás se zapojuje prací, která ji baví a kterou zvládne. Pleteme drobnější věci, jako jsou ponožky, nákrčníky a hračky. Vyšíváme křestní roušky, obrázky, prostírání a dečky. Kreslíme záložky do knih, pohledy a obrázky. Každý rok připravujeme drobné dárky na Tříkrálovou sbírku v počtu 2100 ks. Byli bychom rádi, kdyby se rozšířily naše řady. Výrobky tvoříme pro svoje a Vaše potěšení. Zveme Vás mezi nás. Přijďte se za námi podívat, rádi Vás uvidíme.
Pojďte s námi do Orlovny Marta Vašáková
Milé maminky, máte-li doma energií nabité dítě ve věku 3-6let, jste srdečně zváni každou středu od 17.00 hod do Orlovny v Loučce. Hrajeme hry, sportujeme, dovádíme, společně se modlíme a zpíváme. Spokojeny nejsou jen děti, ale i maminky, protože si můžeme sdělit i své starosti a radosti. Také starší děcka, 7-15let si můžou zasportovat pod vedením Karla Ligockého, běžce dlouhých tratí. Schází se v Orlovně, vždy v pondělí od 17.00 hod. Obě akce jsou pod záštitou Orla. Všichni jste srdečně zváni, s sebou si vezměte sportovní obuv, oděv a dobrou náladu. Ve zdravém těle zdravý duch. Sportu zdar!
Smíření ... Gabriela Žitníková
Právě v těchto dnech bylo otevřeno na novojičínském hřbitově pietní místo náhrobků bývalých obyvatel žijících v našem městě a já si při slavnostní chvíli jeho otevření uvědomila, že vše, co z nás zbude, je jméno vytesané do náhrobního kamene a možná ani to ne. Náhrobní kámen je naší budoucností, a proto je důležité býti přítomností - přišlo mi v danou chvíli na mysl... Člověk je nádoba prazvláštního obsahu a myšlenek. Velmi často ukládá do svých útrob odpad z minulosti obohacený očekáváním z budoucnosti. Přítomný okamžik je prožíván bud' zpětně, nebo tak, aby do budoucna nepřinesl s sebou něco, co by nám mohlo uškodit. Bojíme se náznaku či slov, která by mohla naznačit, bojíme se nazývat věci pravými jmény, bojíme se sami sebe, a přitom vše, čím opravdu jsme, můžeme přítomným okamžikem zhmotnit za pomoci slov, gest, činů či pokorného mlčení ve skutečnost, vyjadřující naší podstatu... Vše, čím jsem v té dané chvíli chtěla v tento den na tomto místě být já, je obsaženo v slově "smíření". Člověčenství v našich
14
srdcích se smíření bojí, pustíme-li však do našeho nitra Boha, prožijeme přítomnost beze strachu z budoucnosti a nenávisti z minulosti. Pouze Bůh pomůže proměnit přítomný okamžik našeho bytí v pravou lásku - odpouštějící a přijímající vše jako nevyhnutelný prostředek k duchovnímu růstu, který vede každého člověka (mne i tebe) k pokornému přijetí skutečnosti a stavu duše, jež nazýváme smířením...
11. 11. 397 Víme, co se skrývá pod tímto datem? Toho dne byl pohřben svatý Martin. Narodil se kolem roku 316 a zemřel 8. 11. 397. A proč je právě o něm řeč? Náš šenovský kostel je jemu zasvěcen. Můžeme to poznat i podle fresky, kde je vyobrazen, jak obdarovává chudého žebráka polovinou svého vojenského pláště. Později se stal křesťanem i biskupem v dnešní Francii.
U příležitosti letošní pouti vás všechny srdečně zveme na
DIVADELNÍ ZTVÁRNĚNÍ ŽIVOTA SV. MARTINA. Kdy: v sobotu 12. 11. 2005 v 16,00h. v kostele svatého Martina. Poutní mše sv. bude slavena v neděli 13.11./05 v 10,15h.
Poděkování redakčního společenství Okénka: Rádi bychom tímto poděkovali paní Marii Nytrové z Třince, která novojičínským farníkům poslala velmi krásný dopis, v němž sděluje svůj prožitek z návštěvy našeho kostela dne 14.8.2005. Osobitým způsobem popisuje vnímání mše svaté z pozice člověka který je v našem kostele poprvé, v závěru svého psaní prosí vzkázat poděkování schole a paní varhaníci za krásné zpěvy během mše svaté. S radostí tak činíme. Pro inspiraci paní Nytrová přiložila také farní zpravodaj třineckého farního společenství - Most a pohlednice kostela v Třinci. Děkujeme ...
Z FARNÍ KNIHOVNY Připravil L.Němec
Svědectví o knězi J. Popieluszkovi Ing. Ant. Džbánek
Je to dokument o hrdinném polském knězi, který položil život při vydávání svědectví Pravdě – kdy se stal nepohodlným tehdejší politické moci v Polsku. Jeho naprosté odevzdání se duchovní službě v období
15
tvoření Solidarity. Posiloval ducha, probouzel naděje na lepší uspořádání společnosti, kdy pro stávkující dělníky sloužil mše sv. za vlast, zpovídal, diskutoval, uklidňoval rozpálené hlavy a varoval před nerozvážným jednáním. Přesto byl obžalován a souzen z nelegálního přechovávání zbraní a zakázaných tiskovin – což byla provokace pracovníků bezpečnosti. Díky amnestii byla celá záležitost uzavřena, ale tisk neustále očerňoval kněze Jiřího jako podvodníka a rozvratníka. I když měl podporu věřících a církevních představených, byl 19. října 1984 v noci násilně přepaden příslušníky ministerstva vnitra, mučen a zabit. Ztýrané tělo otce Popieluzska bylo později nalezeno a vyloveno z přehradní nádrže na Visle.
ZE ŽIVOTA NAŠÍ FARNOSTI Co jsme prožili ♦ ♦ ♦ ♦ ♦ ♦ ♦ ♦
♦ ♦
16.července se uskutečnila pouť na horu Radhošť za obnovu víry v našich rodinách. 27.srpna putovali naši farníci na pouť na Velehrad. Městské slavnosti 3.září byly zahájeny mší svatou, slouženou generálním vikářem mons. Marcelem Tesarčíkem. V neděli 11.září se uskutečnil fe farním kostele v Novém Jičíně koncert hudební skupiny Paprsky. 16.září mladí účastníci celosvětového setkání mládeže seznámili účastníky besedy s atmosférou tohoto krásného setkání. 22. a 23.září přiblížil otec Alois účastníkům besedy v Novém Jičíně a Kuníně atmosféru poutní cesty do Santiago de Compostela. Ve středu 28.září, na svátek sv.Václava se uskutečnilo putování našich farností na kole po kapličkách v Novém Jičíně a jeho okolí. V pátek 7.října. požehnal o.generální vikář mons. Marcel Tesarčík pietní místo shromážděných opuštěných a obnovených pomníků na hřbitově v Novém Jičíně. V sobotu 8.října se uskutečnila farní Drakiáda. V sobotu 15.října se uskutečnila pouť na sv.Hostýn.
Co nás čeká ♦
V sobotu 5. listopadu 2005 v 10.00 hodin se v rámci slavnostního uzavření zámku uskuteční v kostele Povýšení svatého kříže v Kuníně slavnostní troubená mše k poctě svatého Huberta za hudebního doprovodu Přerovských trubačů a Campagnuollo barok ansamble.
16
BOHOSLUŽBY O DUŠIČKÁCH Příležitost k sv. zpovědi od 29.10 do 4.11. 2005 k získání milostí pro naše zemřelé: sobota 29.10 6.00 -7.30 farní kostel NJ, 7.15-7.50 Žilina neděle 30.10 během dopoledních bohoslužeb v farním kostele v N. Jičíně a v Kuníně , 15.00 Libhošť, 17.00-18.20 ve Španěl. kapli, pondělí 31.10 6.00-7.30 farní kostel NJ, 17.00-17.50 Španělská kaple úterý 1.11 6.00-7.45, 17.00-17.50 farní kostel NJ, 16.30-16.50 Kunín středa 2.11 6.00-7.30, 17.00-17.50 farní kostel NJ pátek 4.11 6.00-8.00, 16.30-18.00 farní kostel NJ
Bohoslužby: úterý 1.11 středa 2.11
Všech svatých: 6.45, 18.00 farní kostel v N.Jičíně, 16.30 Šenov, 17.00 Kunín, v 18.00 Libhošť, Vzpomínka všech věrných zemřelých: 6.45, 18.00 farní kostel v N.Jičíně, 16.00 Šenov mše sv. s pobožností za zemřelé na hřbitově, 16.30 Kunín pobožnost za zemřelé na hřbitově a pak v 17.00 mše sv., 18.00 Libhošť mše sv. s pobožnosti za zemřelé na hřbitově.
Dušičková pobožnost na městském hřbitově v Novém Jičíně ve středu 2.11 v 15.00 hod. a v sobotu 5.11 po mši sv. na hřbitově v Žilině.
Krátké zamyšlení Kdybys měl celou noc být přítomen Eucharistické oběti, mohl bys mít dlouhou chvíli? Ze sv.Jana Chrysostoma Vydává: Římskokatolická farnost Nový Jičín, Žerotínova 24, 74101 Nový Jičín, tel.: 556/707698, e-mail: farnost.nj@cs-net.,web: www.farnost.cs-net.cz. Dotazy, připomínky a příspěvky možno podat do schránky s logem časopisu ve farním chrámu nebo na faře, či u A.Urbana (556/703197), případně e-mailem:
[email protected]. NEPRODEJNÉ. Vydáno pro vnitřní potřebu farnosti. Zaregistrováno u Ministerstva kultury pod značkou: MK ČR E15101.