Přednáška 28. 6. 2011 na konferenci
Mario Klemens
Dirigent jako vůdčí umělecká osobnost. Položíme-‐li si otázku, zda dirigent vede, nebo řídí, poznáme, že vlastně oboje, jen v každé etapě jeho spolupráce s orchestrem je to jinak. Zpočátku vede a na koncertě řídí. Ale pojďme od začátku. Od mládí má potřebu organizovat a spojovat lidi ke společné činnosti. Z této potřeby pak vychází nutnost vzdělávat se v oboru. Vzdělání získá na umělecké škole, kde si osvojuje základy hudební teorie a praktické zkušenosti.
Zrod dirigenta Tehdy se nadaný člověk postupně dirigentem stává. Musí se však stále zdokonalovat v technice dirigentského řemesla, studovat nový repertoár pro svou další činnost. Bez učení to nejde. Studovat musí celý život.
Mýtus o dirigentovi. Laická a někdy i odborná veřejnost mívají zkreslené představy o dirigentské profesi. Dokonce tvrdí, že velký dirigent je uměle vytvořený mytický hrdina, ne pro umění, ale pro komerci. Může to tak občas být. Laikovi se dirigent může jevit jako téměř zbytečný tvor.
1
Vždyť muzikanti hrají z not, kde mají napsáno co a kdy a dokonce jak silně nebo rychle to mají hrát. Tak proč tam ten člověk hopsá. Buďto se předvádí, nebo jen stojí a víceméně pravidelně mává rukama. Publikum však většinou netuší, že hlavní těžiště dirigentovy práce je v zákulisí koncertního sálu, ve zkušebně, při přípravě tohoto vystoupení.
Smysl dirigentské profese Příprava veřejné produkce, tedy koncertu nebo divadelního představení se děje především na zkouškách, kde se studuje připravovaný program, sjednocuje se způsob hry jednotlivých skupin a dotvářejí se detaily souhry. Dirigent je vlastně diagnostikem, který sluchem a někdy i zrakem pozná, co je špatně a najde cestu a metodu, jak to opravit. Je jako šéfkuchař, který sice vaří podle kuchařky, ale dobrý předpis, v tomto případě hudební zápis sám není ještě zárukou kvalitního výsledku. Teprve správné namíchání ingrediencí je zárukou úspěšného výsledku.
Zodpovědnost dirigenta Dirigent musí úroveň orchestru zkvalitňovat nejen výchovou a studiem repertoáru, ale též výběrem kvalitních hudebníků při přijímání nových členů orchestru. Proto se konají konkurzní přehrávky, kde hlavním kritériem je technická dovednost a muzikálnost. Má-‐li dirigent k disposici špičkové umělce, kteří dokonale ovládají svůj nástroj, má velkou možnost sestavit vynikající orchestr a dosáhnout s nim vynikající výsledky. Ne vždy se však dirigent setká se stejnou kvalitou. Zvláště při hostování u cizích orchestrů může potkat orchestr vynikající, který ho svým výkonem inspiruje a naopak. Musí pak rychle poznat krajní možnosti orchestru a využít to maximum, které se mu nabízí. Zde dirigent vždy vychází z kvality orchestru. 2
Na druhou stranu také orchestr velmi brzo pozná dirigentovy kvality. Stačí pár minut spolupráce a zkušení hráči vědí, zda se bude pracovat dobře, nebo špatně. Nemusí pak dirigentovi vůbec vycházet vstříc. Při koncertě však většinou jejich stavovská čest nepřipustí úplné fiasko a předvedou svůj standardní výkon. Mladí dirigenti jsou ve svých profesionálních začátcích dokonce vystaveni ze strany hudebníků různým nástrahám. Při zkouškách hrají jiné noty a jiný rytmus. Běda, když to dirigent neslyší a nepozná, další spolupráce je pak velice obtížná. Proto je pro dirigenta nesmírně důležitá dokonalá domácí příprava. Nesmí být přistižen, že své věci nerozumí. Musí mít představu nebo zkušenost, jak kterou skladbu hrát. Orchestr ocení efektivitu práce při zkouškách. Když hudebníci vidí, že se skladba zbytečně nepřehrává, ale pracuje se ekonomicky, rychle se dirigentovi přizpůsobí. Někdy dirigent vychází i z návrhů zkušených hráčů a přistoupí na jejich řešení pro dobro věci. Dá tak hudebníkovi volnost k tvůrčímu přístupu při plnění úkolu. I dirigent je přijímán do pracovního poměru na základě konkurzu, tedy umělecké soutěže několika zájemců o nabízené místo. Probíhá přísný výběr formou veřejné produkce. Kromě odborné komise mají i zástupci orchestru významné slovo při určování vítěze. Volí si svého šéfa, s nímž budou muset spolupracovat. Z řad zkušených a známých dirigentů. se však vybírají vedoucí osobnosti na základě znalosti jejich práce a jejich uměleckého renomé a nejsou podrobování veřejnému konkurzu.
3
Prostředky k naplnění cíle Práce orchestru je rozdělena na koncertní sezony. Ty jsou jiné než kalendářní rok. Trvají zpravidla od srpna do června. Koncertní plán sezony je tzv. dramaturgický plán, který se vytváří zpravidla i několik let dopředu. Především proto, aby se mohl zajistit notový materiál s předstihem a v potřebném množství a zajistili se smluvně spolupracující sólisté a dirigenti. Tento plán stanovuje počet a časové umístění skladeb do jednotlivých programů, personální obsazení orchestru a řada dalších provozních věcí. Z toho vychází i plán přípravy, tedy zkoušek na koncerty. Každý se dozví, kdy a co bude hrát, kolik bude zkoušek a ve kterém termínu, kdo to bude dirigovat apod. Lehčí programy, nebo reprízy se zkoušejí kratší dobu. Těžší pořady se připravují dlouhodobě. Někdy se zadávají umělcům i individuální úkoly pro domácí studium, aby přišli na zkoušky obeznámeni s partem, který mají hrát a mohlo se pracovat hned na studiu celé skladby. Dramaturgický plán musí také často zohlednit mnoho vnějších vlivů. Především je nutná atraktivita programu. Program také ovlivňují požadavky, nebo přání hostujících umělců, jak dirigentů, tak sólistů. Dokonce i různá výročí dokážou ovlivnit výběr repertoáru mimořádných koncertů, které původně nebyly v plánu. Musí se realizovat z propagačních a ekonomických důvodů. Je to vlastně realizace mimořádné zakázky. Na tyto akce se obvykle vybírají skladby, které orchestr velmi dobře ovládá, má je tak zvaně zažité a může se presentovat vynikajícím výkonem. Především zde platí, že opakovaná činnost, podpořena dobrou přípravou, je ve výsledku vynikající. Při vlastních zkouškách je však nejdůležitější vytvořit tvůrčí pracovní atmosféru. Ne každý hráč, který je zaměstnancem orchestru, je vždy nadšený z toho co má dělat.
4
Je na dirigentovi, aby umělce přesvědčil o svých požadavcích, inspiroval je a nadchnul pro věc. Není vždy lehké přesvědčit orchestr, že váš názor je právě v tuto chvíli jedině správný. Když jsem učil na konzervatoři, tak někteří studenti, kteří tvořili orchestr, jenž jsem vychovával, také ne vždy přijímali nadšeně některé skladby, které jsme studovali. Většinou se mi však podařilo je pro skladbu nadchnout, pak to hráli dobře a s chutí.
Veřejná produkce Tam kde práce divadelního režiséra končí, to je premiérou, kdy vše přebírají herci a režisér může jen bezbranně přihlížet, tam práce dirigenta vrcholí. Předstupuje před orchestr a nese kůži na trh společně se svým orchestrem. Skládají všichni účet ze své činnosti. Dirigent může ovlivnit výsledek a podílí se na tvůrčím procesu do samého konce. Jsou dirigenti, tak zvané studijní typy, kteří na zkouškách excelují a na koncertě ztuhnou. Pak by měl přijít provozní dirigent a dílo předvést. Na druhou stranu jsou i tací, kteří neradi zkouší, spoléhají na znalosti a zkušenost orchestru a při koncertě dokážou strhnout těleso k vynikajícímu výkonu. To bývají dirigenti hostující. Domácí dirigent musí s orchestrem pracovat. To je výhoda i nevýhoda dirigentské profese. Před příchodem dirigenta je na podiu nepředstavitelný zvukový zmatek. Každý hraje co chce a potřebuje, zkouší si na poslední chvíli některá místa. Příchodem dirigenta zmatek utichne a prvním jeho gestem zazní organizovaný zvuk, hudba. Někdy je i silnější, něž neorganizovaný zmatek, ale stačí malé gesto a vznikne hudba. Při provedení díla na koncertě, nemůže dirigent již mluvit. Je odkázán jen na gesta, která určují tempo a tvar právě provozované hudby. Dirigentské gesto má svá, předem daná a domluvená pravidla, je vlastně jakousi znakovou řečí hudebníků. Čím víc je to řeč jasná, srozumitelná, inspirující a v neposlední řadě i esteticky přijatelná, tím víc ji hudebníci rozumějí a respektují ji. 5
Dirigent svými gesty jakoby předem orchestru napovídá co bude. Hudebníci se bud podřídí a tato gesta poslechnou, nebo ne a pak je zle. Dovolte abych uvedl jeden příklad z vlastní zkušenosti hostujícího dirigenta. Byl jsem narychlo přizván zastoupit indisponovaného dirigenta ke koncertům k lázeňskému orchestru. Tyto koncerty se hrají bez zkoušky. Hraje se známý, nazkoušený program. Byl jsem čerstvým absolventem konzervatoře a tak orchestr příliš nerespektoval má gesta. Hned v první skladbě jsem neměl na svá gesta odezvu. V zoufalství jsem obětoval druhou skladbu a začal jsem jim dělat tak trochu naschvály, které neočekávali. Část orchestru zareagovala a část ne. Trochu jsme se honili, ale v další skladbě už jsem cítil, že se pozornost a ochota hrát podle mého gesta mění a to se stále zlepšovalo skladbu od skladby. Nakonec vše dobře dopadlo. Prostě se museli podřídit a vše pak bylo v pořádku. I při svém angažmá v divadle jsem několikrát zastupoval kolegu a musel jsem bez zkoušky vést představení od začátku ke zdárnému konci. V takovém případě všichni účinkující jsou velice ochotni pomáhat, dávají pozor a odvádějí maximum ze svého umění. Podobné situace nastávají často a dirigent musí osvědčit svou techniku a muzikalitu a dokonalou praxi, perfektní řemeslo. Na rozdíl od jiných činností lidského snažení, jsou výsledky práce dirigenta a orchestru hodnoceny průběžně. Jednak dlouhodobě, ale především po každém veřejném výkonu. U divadla se hodnotí premiéry a u orchestrů každý výkon, neboť koncert je prakticky vždy premiérou. Nehodnotí se jen celek, ale i výkony jednotlivých hráčů orchestru. Často odborná kritika čeká na slavná orchestrální sóla. Například houslové sólo v Šeherezádě N. Rimského-‐Korsakova. Tato situace je psychicky velice náročná a proto vykonávat tuto činnost, která je stále pod drobnohledem, nedokáže dělat každý. Příprava musí být proto dokonalá a zodpovědná. Mohl bych uvést několik příkladů, kdy i sebelepší příprava není nic platná, když výsledek je ovlivněn nedobrou psychickou pohodou. Podobně jako u sportovců i zde je něco, co ovlivňuje naši činnost i proti naší nejlepší vůli. Kladné nebo negativní hodnocení může mít rozhodující vliv i na kariérní postup dirigenta i hráčů.
6
Závěr Je samozřejmé, že velkou sílu a moc má dirigent s osobním charismatem, který fascinuje mimikou, gesty i celým svým tělesným projevem. Ale i pedagogickými schopnostmi a dobrou psychologií při práci. O úspěchu nebo neúspěchu společné práce rozhodují momenty inspirace a cosi nepostihnutelného, co povýší řemeslo na umění. Nakonec je třeba si uvědomit, že dirigent je v konečném hodnocení vždy sám, i když je pracovně spojen s velkým kolektivem. Je plně zodpovědný za výsledek společné práce, a proto má vždy konečné slovo. Mezi hudebníky se pak říká, že maminka a dirigent mají vždycky pravdu.
7
