DERMATOFYTÓZY PØEDNÁŠKA Z PET-VET 2014 DERMATOLOGIE

Dermatofytózy

VETERINÁRNÍ LÉKAØ  ROÈNÍK 13  2015  ÈÍSLO 4

DERMATOFYTÓZY PØEDNÁŠKA Z PET-VET 2014 DERMATOLOGIE DERMATOPHYTOSES LECTURE AT PET-VET 2014 DERMATOLOGY CLAUDIA NETT-METTLER

Etiologie a patogeneze Dermatofytózu zpùsobují rùzné druhy kožních plísní, které napadají keratinizovanou tkáò, jako napø. srst, kùži a drápy. U koèek je to jedno z nejèastìjších onemocnìní kùže. U psa je spíše vzácná, musí být ale vždy souèástí diferenciální diagnózy spolu s bakteriální folikulitidou nebo demodikózou. Dermatofyty se vyskytují pouze v tìch vrstvách kùže, srsti a drápù, které obsahují rohovinu (keratin). Infekèní formou dermatofytù jsou artrospory, které pomocí enzymù odbourávají keratin a pronikají tak do rostoucích chlupových folikulù, kùže (stratum corneum) a drápù. Dermatofytóza je významná zoonóza, která se u èlovìka na kùži projevuje kruhovitým, èasto mírnì svìdivým zarudnutím, které snadno šupinatí. Nejèastìji je zasažen krk, výstøih a ruce. Zpravidla jsou postiženi lidé, kteøí mají tìsný kontakt se zvíøaty, dìti a imunosuprimovaní jedinci. Infikované osoby by mìly vyhledat lékaøe a nechat se ošetøit. Nejèastìji se vyskytujícími dermatofyty jsou Microsporum (M.) canis, M. gypseum a Trichyphyton (T.) mentagrophytes. M. canis je nejèastìjším pùvodcem dermatofytózy koèek. Ty mohou klinicky onemocnìt anebo se stát asymptomatickými nositeli. Takoví jedinci jsou klinicky nenápadní, proto jsou i tìžko diagnostikovatelní, jako nositelé jsou èasto zodpovìdní za recidivy v chovech nebo v útulcích. M. canis je zoofilní dermatofyt. Nákaza probíhá vìtšinou kontaktem s infikovanou koèkou. Pokud je proto u psa diagnostikována infekce M. canis, je potøeba zjistit, zda pøišel do kontaktu s koèkami. Koèky se mohou nakazit pøímým kontaktem s infikovanými zvíøaty nebo také nepøímo, kontaktem s infikovanými chlupy, šupinkami kùže nebo s pøedmìty kontaminovanými plísnìmi (napø. pøepravky, høebeny, kartáèe, deky atd.). Zda se koèka infikuje, záleží na rùzných faktorech, mimo jiné na údržbì srsti, jedná-li se o krátkosrstou, nebo dlouhosrstou koèku, nemá-li koèka poranìní kùže, zda žije v koloniích, nebo samostatnì, na dalších onemocnìních kùže, na zvýšené vlhkosti vzduchu prostøedí a tím

212

i kùže, na teplotì prostøedí, na slunìní (chrání pøed infekcí) a na nadmìrném koupání a péèi o srst ze strany majitele (znièí pøirozenou ochrannou bariéru kùže). K rizikovým skupinám patøí velmi mladá nebo stará zvíøata, podvyživená zvíøata, koèky s masivním napadením ektoparazity nebo s oslabeným imunitním systémem (napø. infekce FeLV, FIV, neoplazie, chronická léèba kortikosteroidy, diabetes mellitus nebo chemoterapie). Ke zvýšenému výskytu infekcí vede rovnìž chov ve skupinách nebo pobyty v útulku èi návštìva výstavy koèek, protože infekèní tlak je na takovýchto místech výraznì vyšší. Infekce T. mentagrophytes a M. gypseum jsou èasté pøedevším u zvíøat, která ráda hrabou. Zatímco se Trichophyton pøenáší drobnými hlodavci (myši, krysy), je u Microsporum gypseum zapotøebí pøímého kontaktu s pùdou. Z tohoto dùvodu jsou pøi trichofytóze postiženy pøevážnì èenich a konèetiny. Klinické symptomy Dermatofytóza se mùže projevovat klinicky velmi rùznorodì. Karen Moriello jednou trefnì prohlásila: „Dermatophytosis can look like anything or nothing.“ Díky infekci chlupových folikulù je typický kulatý, alopetický, èásteènì erytematózní vzhled lézí s papulkami a jemnými šupinami. Léze se vyskytují pøednostnì na ušních boltcích, nose, pysku a pøedních tlapkách. Alopecie se ale mohou projevovat také velmi mírnì, symetricky nebo asymetricky. Èasto vidíme jemné šupiny, krusty nebo pouze matnou srst. U chronických pøípadù dochází k hyperpigmentaci, lichenifikaci a vzniku krust. Pruritus vìtšinou chybí, mùže ale být i mírný až závažný (výjimeènì, zpravidla v souvislosti s bakteriální superinfekcí). Mezi dùležité diferenciální diagnózy patøí další infekce chlupového folikulu, jako napø. demodikóza a bakteriální folikulitida. Ve vzácných pøípadech se mùže trichofytóza klinicky projevit jako pemphigus foliaceus, tzn. pustuly, krusty a alopecie na dorsu nosu, v oblièeji a na tlapkách (obr. 1a, b). Kerion je nodulární forma dermatofytózy, u které se vyvinula furunkulóza s klinickými projevy ve formì plaku nebo uzlu. Mùže docházet i k fistulaci. Nejèastìji tyto léze vídáme pøi


Dermatofytózy

Obr. 1a, b: Yorkšírský teriér s pemphigus foliaceus pøipomínajícím dermatofytózu dorsa nosu vyvolanou infekcí Trichophyton mentagrophytes

Obr. 2: Kerion vyvolaný infekcí M. gypseum

Obr. 3: Koèka s infekcí drápového lùžka zpùsobenou M. canis

infekci M. gypseum nebo T. mentagrophytes na pysku, dorsu nosu nebo konèetinách. Jako nejdùležitìjší diferenciální diagnózu je potøeba zmínit granulomy, akrální dermatitidu z olizování a neoplazie (mastocytom, histiocytom) (obr. 2). Onychomykóza je vzácná a vyvolává ji obvykle T. mentagrophytes nebo M. canis. Zpoèátku je vìtšinou postižen pouze jeden dráp, odtud se infekce rozšiøuje na další drápy a tlapky. Klinicky se onychomykóza projevuje paronychií, otokem, zarudnutím a onychodystrofiemi. Nejdùležitìjší diferenciální diagnózou je bakteriální paronychie, symetrická lupoidní onychodystrofie, stejnì jako pemphigus foliaceus (obr. 3). Dermatofytní pseudomycetom je vzácná forma subkutánní infekce dermatofyty, která ulceruje a je bolestivá. Do diferenciální diagnózy se øadí také další infekèní pøíèiny, jako napø. mykózy, mykobakterie, nokardie, sterilní panikulitida a neoplazie. Dermatofytózu nikdy nesmíme považovat za lokální onemocnìní. I když jsou viditelná jen jednotlivá místa, jsou spory plísní rozesety vždy po celém tìle zvíøete. Perské koèky a dlouhosrsté koèky jsou predisponované k tìžkým a na terapii rezistentním infekcím. Èasto jsou také skrytými nosièi. U psù trpí podobnì závažnou infekcí jako perské koèky yorkšírští

teriéøi. Loveètí psi jsou predisponovaní k infekci Trichophyton spp. a M. gypseum. Diagnostické možnosti Woodova lampa Woodova lampa mùže být využita k odhalení fluoreskujících dermatofytù. Lampa emituje UV svìtlo v úzkém spektrálním rozmezí kolem 253,7 nm, které je filtrováno kobaltovým nebo niklovým filtrem. Asi 50 % všech kmenù Microsporum canis produkuje metabolit tryptofanu, který pod Woodovou lampou svítí žlutozelenì. Trichophyton mentagrophytes a Microsporum gypseum, další dva nejèastìjší pùvodci plísní u psa a koèky, pod Woodovou lampou nesvítí. Ménì èasto se vyskytující dermatofyty Microsporum distortum, M. audouinii, M. equinum a Trichophyton schoenleinii mohou také fluoreskovat. Proto je Woodova lampa sice rychlou, ale málo senzitivní metodou v diagnostice plísòových infekcí, tzn. že infekce nejsou vždy rozpoznány, na druhou stranu jsou také èasto nadmìrnì diagnostikovány. Pouze zelená fluorescence podél chlupového stvolu znamená pozitivní nález. Jelikož pod Woodovou lampou svítí také šupiny,

213

Dermatofytózy

Obr. 4: Pozitivní vyšetøení Woodovou lampou u koèky infikované M. canis – zelenomodrá fluorescence podél chlupových stvolù

Obr. 6: Pozitivní plísòová kultivace s èervenì zbarveným DTM-ESA médiem a modøe zbarveným ESA agarem

krémy a tìlová mléka, vede použití Woodovy lampy èasto k falešnì pozitivním diagnózám. Pøed vyšetøením musíme Woodovu lampu pøedehøát zhruba 5 minut. Tím si zajistíme, že bude svìtlo emitováno ve správné vlnové délce. Vyšetøení by mìlo být provádìno v zatemnìlé místnosti, bìhem vyšetøení svítíme Woodovou lampou postupnì na celé tìlo zvíøete a hledáme fluorescenci podél chlupového stvolu. Fluoreskující chlupy naneseme na plísòové kultivaèní médium, inkubujeme a v pøípadì rùstu plísnì potvrdíme infekci mikroskopicky (obr. 4). Trichogram nebo seškrab kùže Chlupy nebo materiál z povrchového seškrabu kùže vyšetøíme mikroskopicky na pøítomnost infikovaných chlupù. Jedná se o dvì relativnì málo senzitivní metody, tzn. že infekci èasto pøehlédneme (obr. 5). Plísòová kultura Tato metoda vyšetøení je zlatým standardem pøi diagnostikování dermatofytózy. Nejèastìji používané živné pùdy pro prùkaz dermatofytù jsou Sabouraudùv dextrózový agar a DTM (dermatofytní testovací médium).

214


Obr. 5: Pozitivní trichogram dvou infikovaných chlupù: jsou ztluštìlé, vykazují nejasnou hranici mezi døení a kùrou a kutikula je nepravidelná

DTM se skládá ze Sabouraudova dextrózového agaru s obsahem protiplísòových a antibakteriálních látek cykloheximidu, gentamycinu a chlortetracyklinu, které brání pøerùstání agaru saprofytními organismy. Fenolová èerveò je používána jako indikátor pH. Dermatofyty se primárnì živí proteiny, jejichž trávením vznikají alkalické metabolity. Zvýšením pH zmìní DTM barvu z pùvodnì žluté na èervenou. Vìtšina ostatních plísní se živí primárnì sacharidy, které produkují kyselé metabolity a až v druhé linii proteiny. Bìhem rùstu dermatofytù proto dochází k èervenému zabarvení média DTM, zatímco bìhem rùstu saprofytních hub se médium nejprve zabarví dožluta a až v pozdìjším prùbìhu také doèervena. V poslední dobì se stále více používají živné pùdy Enhanced-Sporulation-Agars (ESA). Živná pùda ESA obsahuje taktéž pøídavné látky k potlaèení rùstu bakterií a saprofytù, je ale ménì specifická než DTM agar. U živné pùdy ESA zpùsobují dermatofyty zmìnu zabarvení pùdy ze svìtle žluté na zelenomodrou. Živná pùda ESA podporuje tvorbu makrokonidií. Dermatofyty je poté možné diagnostikovat mikroskopicky (obr. 6). Správná inokulace plísòového média Minimálnì 40–100 chlupù vytrhneme z okraje podezøelých kožních lézí a peèlivì je naneseme na speciální agar pro kultivaci plísní. Pøed odbìrem zastøihneme chlupy do výšky asi 0,5 cm a otøeme je trochou alkoholu na vatovém tamponu. Tímto zpùsobem mùžeme zabránit nebezpeèí pøerùstání bakterií a saprofytù. Je nutné dbát na to, aby byly chlupy na agar opatrnì naneseny, a ne zaboøeny, jelikož je rùst dermatofytù závislý na pøístupu vzduchu. Optimální teplota pro kultivaci dermatofytù je mezi 25–30 °C. Pokud nemáme k dispozici inkubátor, mùžeme postavit kultury spoleènì s nádobkou vody nad vìtrací møížku lednice a zakrýt je prùsvitným igelitem. Dermatofyty potøebují až 21 dnù k rùstu a tvoøí vždy kolonie bílé nebo béžové barvy, nikdy nemají zelený, šedivý, hnìdý nebo èerný pigment. Mùžeme je tak odlišit od pigmentovaných plísní. Èervené zabarvení pùdy DTM nebo modré zabarvení agaru ESA jsou prvním upozornìním, ne však definitivním prùkazem dermatofytù. Jelikož saprofytní plísnì mohou také zpùsobit zmìnu zabarvení,

Dermatofytózy

VETERINÁRNÍ LÉKAØ  ROÈNÍK 13  2015  ÈÍSLO 4 Tab. 1: Zbarvení dermatofytního média v závislosti na kultivovaném dermatofytu Dermatofyt

DTM

ESA

M. canis

zèervenání média

modrozelené zabarvení vatovitý støed, zlatožluté okraje; zespod žlutá média barva

M. gypseum


modrozelené zabarvení svìtle hnìdé ohranièení, bílé, rychle se šíøící média mycelium; zespod krémovì žlutohnìdá barva

Trichophyton mentagrophytes zèervenání média

modrozelené zabarvení bìlavý, cukru podobný vzhled; barva zespod média variabilní

Trichophyton terrestre


modrozelené zabarvení nažloutlý, pudrovitý povrch, podobný T. menmédia tag.; barva zespod svìtle žlutohnìdá

Epidermophyton floccosum


modrozelené zabarvení olivovì zelený až svìtle žlutý rùst; barva zespod média nahnìdlá

Trichophyton rubrum


modrozelené zabarvení bílý, vatovitý rùst; barva zespod temnì rudá média

musíme kultury sledovat každý den. Tabulka 1 nám mùže pomoci vèas odhalit rùst dermatofytù. Pøestože mùže být posouzení rùstu kultury velkou pomocí, teprve mikroskopická identifikace makrokonidií dermatofytù je definitivním prùkazem plísòové etiologie onemocnìní kùže. Makrokonidie se vytváøí zhruba 7–10 dnù po zaèátku rùstu kolonie. K vyšetøení makrokonidií použijeme lepicí pásku, s jejíž pomocí naneseme plísòový materiál na podložní sklíèko s nìkolika kapkami laktofenolové modøi. Na lepicí pásku položíme krycí sklíèko a preparát vyšetøíme pøi zvìtšení 200× až 400× na pøítomnost mikrokonidií a makrokonidií (obr. 7, 8, 9, 10). Metoda dle McKenzie („kartáèková“) Tato metoda pomáhá identifikovat skryté nosièe, respektive se používá ke stanovení konce terapie po klinickém vyléèení dermatofytózy. Zvíøe vyèesáváme 1–2 minuty èistým zubním kartáèkem. Získané chlupy naneseme na DTM agar nebo kartáèek zašleme v uzavíratelné plastikové dóze do odpovídajícím zpùsobem vybavené laboratoøe a vzorek necháme vyšetøit na pøítomnost dermatofytù. Prùkaz dermatofytù pomocí fluorescenèní mikroskopie Na vyšetøení mùžeme zaslat chlupy, kožní seškrab, šupiny, krusty nebo drápy. Na materiál je naneseno fluorescenèní barvivo a pak je rovnou vyšetøen fluorescenèním mikroskopem na pøítomnost plísní. Senzitivita je 98%, tedy velmi vysoká, výsledek máme bìhem nìkolika málo dnù, bohužel ale není možná druhová specifikace plísnì. Fluorescenèní mikroskopii nabízí švýcarská univerzitní nemocnice Chuve v Lausanne. Prùkaz dermatofytù metodou PCR Prùkaz M. canis, M. gypseum a rùzných druhù Trichophyton pomocí real-time PCR je nabízen teprve krátce. Senzitivita je velmi vysoká – 95%, výsledek je znám bìhem nìkolika málo dnù (Spiliopoulou et al., 2015). Pøedností PCR je spolehlivé vylouèení dermatofytózy, ovšem pouze za pøedpokladu, že vyšetøovaný materiál

Kultura

byl správnì odebrán. Tímto zpùsobem mohou být skrytí nosièi rychle identifikováni. Navíc vyšetøení PCR není ovlivnìno pøítomností kontaminujích kmenù plísní. Negativem je spíše nízká specifita a pouze podmínìná možnost diferenciace druhu dermatofytu, tzn. že i pøes PCR vyšetøení je nutná kultivace (Verrier et al., 2013). Kožní biopsie U hlubokých plísòových infekcí (kerion, pseudomycetom) mùže být výsledek kultivace negativní. V takových pøípadech mùžeme prokázat infekci histologicky, pomocí speciálního barvení (PAS) nebo také pomocí kultivace tkání. Terapie dermatofytózy Úspìšná terapie dermatofytózy spoèívá v kombinaci topické a systémové terapie, za souèasné sanace prostøedí. Systémová antimykotika urychlují vyléèení, ke kterému by u jinak zdravých psù a krátkosrstých koèek došlo spontánnì bìhem zhruba tøí mìsícù. Topická léèba a sanace prostøedí snižují riziko kontaminace prostøedí a pøenosu infekce. Lokální ošetøení se z tohoto dùvodu vždy doporuèuje. Ošetøení je dùležité také z dùvodu, že se u dermatofytózy jedná o významnou zoonózu. Topické ošetøení Zvíøata s malými fokálními plísòovými lézemi mohou být principiálnì ošetøována lokálnì. Je však dùležité mít na pamìti, že dermatofyty napadají jen anagenní chlupy a že spory mohou ležet i na vzdálenìjších místech v srsti. Pokud i pøesto zvolíme topickou terapii, musíme oholit a ošetøit i kùži ve vzdálenosti 6 cm od léze. Mùžeme použít antifungální krémy a tìlová mléka s úèinnými látkami klotrimazolem, terbinafinem, mikonazolem a enilkonazolem 2× dennì. U multifokálních a generalizovaných lézí umýváme zvíøe 1–2× týdnì. Zvíøe pøitom musí být promoèené až na kùži. Koupel mùžeme nanášet pomocí rozprašovaèe nebo mìkké houbièky. Jako koupele používáme 0,2% Imaverol® (enilkonazol), LimePlus Dip® (polysulfid vápenatý) øedìný 1 : 16 nebo roztok 0,2%

215

Dermatofytózy


Obr. 7: Plísòová kultura – sbírka na vìtrací møížce lednice

Obr. 8: Vybavení pro mikroskopické vyšetøení dermatofytù: krycí sklo, laktofenolová modø, lepicí páska

Obr. 9: Makrokonidie M. canis

Obr. 10: Mikro- a makrokonidie T. mentagrophytes

chlorhexidinu/0,2% mikonazolu. Kombinace itrakonazolu s LimePlus Dip® vedla ke kratší prùmìrné dobì ošetøení (30 dnù) než použití roztoku 0,2% chlorhexidinu/0,2% mikonazolu (38 dnù) (Newbury et al., 2011). Koupele nesmí být smyty. Zvíøata necháme oschnout v teplé místnosti. Bìhem osychání musí mít límec, aby neslízala zbytky koupele. Roztoky by se mìly používat 2× týdnì, celkovì minimálnì 5×, respektive tak dlouho, než dosáhneme dvou po sobì následujících negativních kultivací plísnì. Dlouhosrstá plemena psù a koèek by mìla být pro zjednodušení aplikace ostøíhána (viz sanace prostøedí).

nejsou v Nìmecku schváleny. Na základì jedné terénní studie z Izraele byl nìjakou dobu doporuèován jako antimykotikum Lufenuron (Program®), inhibitor syntézy chitinu. Pozdìji provádìné experimentální studie ale prokázaly, že Lufenuron nemá ani preventivní, ani kurativní úèinek u koèek infikovaných M. canis (Moriello, 2004). Proto nemùže být doporuèen ani k profylaxi, ani k terapii dermatofytózy. V dnešní dobì upøednostòujeme léèbu itrakonazolem v kombinaci s topickou léèbou (enilkonazol nebo polysulfid vápenatý), protože má toto ošetøení jednak málo vedlejších úèinkù, jednak léèba není tak dlouhodobá. Dávkování u psa a koèky je 5 mg/kg 1× dennì. Jelikož se úèinná látka kumuluje ve stratum corneum a v rohovinì drápù, mùžeme provádìt pulzní terapii v týdenních rytmech (týden léèba, týden pauza, pozn. pøekl.). Rovnìž terbafin se akumuluje ve stratum corneum, je proto také možná pulzní terapie v týdenních odstupech. Dávkování je 30–40 mg/kg 1× dennì (Moriello et al., 2013b). Nejvýznamnìjší (ale vzácné) vedlejší úèinky itrakonazolu jsou anorexie, zvracení, prùjem a hepatopatie, dávkování nad 10 mg/kg mùže vyvolat vaskulitidu. Všechny azolové preparáty jsou teratogenní, a nemìli bychom je

Systémová terapie Zvíøata s multifokálními nebo generalizovanými lézemi èi s onychomykózou, stejnì jako domácnosti s vìtším poètem koèek musí být navíc léèeny i systémovì. Aplikují se rùzné antimykotické léky. V Nìmecku je pro léèbu dermatomykózy u koèek schválen Itrafungol® (itrakonazolový sirup) a u psa Fugazid® (ketokonazol). Pøestože byla v rùzných studiích úspìšnì vyzkoušena a potvrzena úèinnost Sporanoxu® (itrakonazolové kapsle), terbinafinu a flukonazolu proti plísòovým infekcím,

216

Dermatofytózy

VETERINÁRNÍ LÉKAØ  ROÈNÍK 13  2015  ÈÍSLO 4 proto používat u gravidních zvíøat. V koèièích útulcích s masivním napadením plísní mùžeme navíc provést doplòkovou vakcinaci (Insol®). Vakcinace sice nechrání pøed infekcí, ale urychluje její vyléèení a snižuje závažnost klinických symptomù (Westhoff et al., 2010). Griseofulvin je další fungistatický lék. Není však dostupný ani ve Švýcarsku, ani v Nìmecku. Jeho používáním u koèek (hlavnì himálajské, habešské a siamské) mùžeme vyvolat idiosynkratickou myelotoxicitu, která mùže vést až k život ohrožující leukopenii. Navíc je vysoce teratogenní. Sanace prostøedí Sanace prostøedí je velmi dùležitým bodem pøi zvládání terapie dermatofytózy. Nejenom, že se mohou zvíøata infikovat infikovanými chlupy z prostøedí, ale plísòové spory se mohou dlouhodobì držet v srsti zvíøete a postarat se tak o falešnì pozitivní výsledky kultivace a následnì o nadmìrnì dlouhou léèbu. Spory plísní jsou znaènì dlouhovìké a velice rezistentní vùèi vysušení, chladu, proti mnohým druhùm dezinfekèních prostøedkù a stejnì tak i proti horku. Dodateènou ochranu poskytují sporám chlupy, na kterých se dostávají do prostøedí. Spory Microsporum canis mohou zùstat infekèní minimálnì dva roky (Mancianti et al., 2003). Dlouhosrsté koèky napadené plísní by mìly být vždy oholeny (pokud možno pøímo v infikované domácnosti nebo v místnosti, kterou lze dobøe vydezinfikovat). Tím mùžeme zbavit prostøedí vìtšiny infekèního materiálu èistì mechanicky. Ostøíhaná srst se zabalí do vzduchotìsného pytle a vyhodí. Veškerá zvíøata žijící v napadené domácnosti musí být vyšetøena na infekci pomocí kultivace. Infikovaná zvíøata (i když nemají žádné klinické léze, tzn. takzvaní nosièi) by mìla být držena v místnosti, kterou lze snadno vyèistit, aby nedocházelo k další kontaminaci prostøedí. Kontakt a ošetøování infikovaných zvíøat by mìly být omezeny pouze na jednu, maximálnì dvì osoby. Pøi ošetøování je vhodné používat rukavice pro jednorázové použití a ochranný odìv. Prostøedí by mìlo být minimálnì jednou až dvakrát týdnì dùkladnì vysáváno a sáèek z vysavaèe by mìl být odstranìn ve vzduchotìsném obalu. Podlahy je vhodné ošetøit mopem s vymìnitelnými násadami (napø. Swiffers). Textil je potøeba prát minimálnì 1× týdnì nebo postøíkat 0,2% Imaverolem®. Další dobrou metodou je vyèištìní domácnosti parním èistièem, voda však musí mít teplotu > 43 °C. Stejnì vhodný k usmrcení spor plísní je i chlornan sodný (bìlidlo), øedìný 1 : 10 vodou. Zvláštì efektivní je také LimePlus Dip® (polysulfid vápenatý zøedìný 1 : 16) nebo Imaverol®, zøedìný 1 : 50, oba mají fungicidní úèinek. Virkon S® i chlorhexidin nemají ani ve ètyønásobnì vyšší koncentraci 100% fungicidní úèinek (Moriello et al., 2004). Protože chlornan sodný poškozuje porézní povrchy a zpùsobuje blednutí tkání, zjišśovalo se v jedné in vitro studii, zda mohou být další bìžné fungicidní dezinfekèní prostøedky také vhodné k dekontaminaci prostøedí s dermatofytózou. V této studii byly ošetøeny gázy kontaminované M. canis a Trichophyton sp. osmi dezinfekèními prostøedky – Formular 409® a Fantastik® (0,3%, resp. 0,22% kvartérní amoniová slouèenina), Clorox® (1,84% a 0,0095% chlornan), Lysol® (3,2% kyselina mléèná), Accel®

(0,5% peroxid vodíku), Simple Green® (3% etoxylovaná smìs alkoholù) a Trifectant® (21,41 % hydrogenperoxosíran draselný a 1,5% chlorid sodný). Za pøedpokladu, že byly gázy dùkladnì nastøíkány, nebylo možné izolovat z žádné z nich M. canis, respektive Trichophyton (Moriello et al., 2013a). Pøepravky, kartáèe, høebeny a další objekty v kontaktu s infekcí by také mìly být pravidelnì ošetøovány jedním z tìchto produktù. Nejefektivnìjší dekontaminace jsme docílili pomocí trojité techniky. V takovém pøípadì 2× týdnì provedeme dùkladné vysávání, abychom z prostøedí odstranili všechny chlupy a spory. Všechny povrchy pak následnì omyjeme mýdlovým roztokem a poté vydezinfikujeme bìlidlem (napø. Savo®, pozn. pøeklad.) naøedìným 1 : 10 (Heinrich, 2005). Dekontaminace prostøedí je souèástí ošetøení dermatofytózy, proto ji provádíme tak dlouho, dokud nemají všechna infikovaná zvíøata dvakrát po sobì negativní kultivaèní test. V posledních tøech letech bylo publikováno nìkolik shrnujících èlánkù k dermatofytním infekcím v domácnostech s vìtším poètem koèek a v útulcích, které obsahují velmi dobrá doporuèení s ohledem na zvládnutí ošetøení a profylaxe (Frymus et al., 2013; Moriello, 2014; Newbury a Moriello, 2014). Délka terapie Na koèce se nenachází žádné plísnì 2 týdny pøed klinickým vyhojením lézí. Proto první kontrolu doporuèujeme provést pomocí kultivace plísní 3–4 týdny po zapoèetí terapie. Poté provádíme kultivaci na plísnì každých 14 dnù, dokud nejsou 2 po sobì jdoucí kultivace negativní. Tím se dostáváme na minimální terapeutické rozpìtí 6 týdnù, v nìkterých pøípadech se ale léèba mùže výraznì prodloužit. Profylaxe Je-li domácnost s vìtším poètem koèek bez nálezu dermatofytózy, mìly by se nasadit všechny prostøedky k zabránìní reinfekce. Novì pøíchozí zvíøata by mìla zùstat v karanténì, dokud nebudou mít negativní výsledek kultivaèního vyšetøení na dermatofyt. Zvíøata, která byla na výstavì, by mìla být jednorázovì umyta v enilkonazolu, než se vrátí do své skupiny. Pøepravky, stejnì jako høebeny a kartáèe by mìly být pravidelnì dezinfikovány pomocí tzv. javelské vody (vodný roztok chlornanu draselného, pozn. pøeklad.). Pøeklad originálního pøíspìvku z èasopisu Kleintiermedizin.

Literatura

1. Heinrich KA, Newbury S, Verbrugge M, et al. Detection of environmental contamination in homes exposed to Microsporum canis arthrospores and efficacy of the triple cleaning tech-nique (abstract). Vet Dermatol 16:192, 2005.

217

Dermatofytózy 2. Frymus T, Gruffydd-Jones T, Pennisi MG, Addie D, Belak S, Boucraut-Baralon C, et al. Dermatophytosis in Cats: ABCD guidelines on prevention and mangement. Journal of Feline Medicine and Surgery 15(7):598–604, 2013. doi:10.1177/1098612X13489222. 3. Mancianti F, Nardoni S, Corazza M, Dachille P, Ponticelli C. Environmental detection of arthrospores in the households of infected cats and dogs. Journal of Feline Medicine and Surgery 5(6):323–328, 2003. doi: 10.1016/S1098-612X(03)00071-8. 4. Moriello K. Efficacy of pre-treatment with lufenuron for the prevention of Microsporum canis infection in a feline topical challenge mode. Veterinary Dermatology 15: 354–362, 2004. 5. Moriello K. Feline dermatophytosis: aspects pertinent to disease management in single and multiple cat situations. Journal of Feline Medicine and Surgery 16(5):419–431, 2014. doi: 10.1177/1098612X14530215. 6. Moriello KA, DeBoer DJ, Volk LM, Sparkes A, Robinson A. Development of an in vitro, isolated, infected spore teting model for disifactant testing of Microsporum canis isolates. Veterinary Dermatology 15(3):175–180, 2004. doi: 10.1111/j. 1365-3164.2004.00390.x 7. Moriello KA, Kunder D, Hondzo H. Efficacy of eight commercial disinfectants against Microsporum canasand Trichophyton spp. infective spores on an experimentally contaminated textile surface. Veterinary Dermatology 24(6):621–e 152, 2013a. doi: 10.1111/vde.12074.

218

VETERINÁRNÍ LÉKAØ  ROÈNÍK 13  2015  ÈÍSLO 4 8. Moriello K, Coyner K. Treatment of shelter cats with oral terbinafine and concurrent lime sulphur rinses. Veterinary Dermatology 24(6):618-e 150. doi 10.1111/vde.12069. 9. Newbury S, Mariello KA. Feline dermatophytosis: steps for investigation of a suspected shelter outbreak. Journal of Feline Medicine and Surger y 16(5):407–418, 2014. doi: 10.1177/1098612X14530213. 10. Newbury S, Moriello KA, Kwochka KW, Verbrugge M, Thomas C. Use of itraconazole and either lime sulphur or Malaseb Concetrate Rinse to treat shelter cats naturally infected with Microsporum canis: an open field trial. Veterinary Dermatology 22(1):75–79, 2011. doi: 10.1111/j.1365-3164.2010.00914.x. 11. Spiliopoulou A, Bartzavali C, Jelastopulu E, Anastatssiou ED, Christofidou M. Evaluation of a commercial PCR test for the diagnosis of demataphyte nail infections. Journal of Medical Microbiology 64 (Pt 1):25–31, 2015. doi: 10.1099/jm.0.079962-0. 12. Verrier J, Krähanbühl L, Bontems O, Fratti M, Salamin K, Monod M. Dermatology 168(2):295–301, 2013. doi 10.1111/bjd.12015. 13. Westhoff D, Kloes M, Orveillon F, Farnow D, Elbers K, Mueller R. Treatment of Feline Dermatophytosis with an Inactivated Fungal Vaccine. The Open Mycology Journal 10–17, 2010.

DERMATOFYTÓZY PØEDNÁŠKA Z PET-VET 2014 DERMATOLOGIE

Recommend Documents