Deníček Rally Barum Rally Zlín 2005 Autor: „Shacki“, 31. 8. 2005 00:00 Přiznám se, že letošní Barumku jsem chtěl vynechat. Ne kvůli absenci wrců, jako někteří, ale proto, že hned další týden jsme měli naplánované Německo. Ono absolvovat celou Barumku a Německo během devíti dnů je přeci jen záhul na tělo a člověk se z toho pak docela dlouho vzpamatovává. Nakonec jsem ale podlehl „přemlouvání“ kamarádů, kteří se (jak asi tušíte) ani nemuseli příliš snažit.
eW
R
C
.c z
Nakonec jsme vyrazili v zajímavé sestavě. V pátek po poledni nabírám v Plzni Luboše alias Woota a míříme do Strakonice, kde máme sraz s Liborem alias Mlokem. U jednoho známého necháváme zaparkovaný můj postarší Peugeot a přesedáme do poněkud novějšího Passata. Tuto formulaci používám schválně, protože minule jsem si rýpnul do Mlokova postaršího džípa. Doufám, že tímto jsme si fifty-fifty.
To jsme my – Ševča, jeho kamarád, Stanis, já a Luboš – foto Libor Jungvirt
Míříme směr Brno, kde máme na výpadovce u Tesca naložit Stanise. Předběžně propočtený čas srazu zní 16:30. Po cestě ještě bereme naftu. Přiskočí slečna a myje nám okna. Odměnuji jí desetikačkou v momentě, kdy Mlok uvnitř platí. Když vychází ven, hledá dalšího bůra. Hezká slečna odmítá s tím, že již má zaplaceno. Mlok se ale nechce shodit a jako správný gentleman jí stejně peníze vnucuje. Odměnou za to je nám alespoň krásný úsměv na rozloučenou. Problém nastává u Brna, kde je totálně ucpaná dálnice před odbočkou na Bratislavu. Časový plán rázem bere za své a přesto, že se to pokoušíme objet přes Modřice, Stanise nabíráme až někdy kolem 17:45. Zbytek cesty už je naštěstí v pohodě a krátce před sedmou jsme v kempu u Velehradu, kde máme zamluvenou chatku. No chatku, připomíná to spíše stavební buňku, ale budiž, co byste taky za stovku chtěli, ne? Uvnitř je sedm postelí, a to jediné budeme v následujících dnech potřebovat. Vlastně ne, ještě jsme se poptali na to, jak dlouho je otevřený bufet. Odpověď, že to záleží na tom, jak dlouho budeme pít, nás více než uspokojila.
.c z C
Atmosféra – foto Luboš Krátký
eW
R
V kempu jsme pouze vyložili věci a znovu vyrazili na cestu. Vzhledem k tomu, že ani jeden z nás není místní, dali jsme přednost najetí některých erzet před návštěvou večerní supererzety. Ani jeden z nás tyhle přelidněné speciálky nemusí, a tak bylo rozhodnutí jednohlasné. Začali jsme na Pindule. To je opravdu krásná erzeta pro jezdce – uzounké, uskákané, neustále se točící asfaltky v lese, fakt úžasné. Bohužel pro diváky je zvláště její první polovina obtížně dostupná. Objevili jsme dvě krásná místa, ale to bychom museli ráno šlapat 3-4 kilometry pěšky. Ne že bychom byli líní, ale kvůli přejezdům a občerstvení se nám do toho nechtělo. Nakonec se nám zalíbilo až divácké místo u Lípy, které jsme vybrali pro první sobotní návštěvu. Závěr Pinduly už jsme vynechali a přejeli na Slušovice.
.c z C
Atmosféra – foto Stanislav Martin
eW
R
Tam nás zaujal hned první vracák ve Hvozdné s následnými serpentinami, který jsme si vybrali jako další tip na sobotu. Na sjezdu z Březové do Nových Dvorů jsme zase nechápali, jak někdo může závodit na tak šíleném sjezdu dolů. Bohužel naše obavy se potvrdily hned druhý den, kdy právě tady těžce havarovala posádka Koukola-Kouřil. Projeli jsme si i nový, tolik medializovaný „skok“, který nás totálně zklamal. Takhle blbý skok jsem snad ještě neviděl – šlo vlastně jen o hrb z asfaltu, který auto pouze nakopl. Být nájezd pozvolnější, určitě by se skok tolik neprodával. Když jsem pak v pondělí viděl Rousíkovo video a „skok“ v podání Arazima, musel jsem se smát. Na druhou stranu Chvojka to tam podržel, což odnesl menší krizovkou. Bylo už po deváté, na Troják daleko, a tak jsme se vydali do centra Zlína. Mlok se potřeboval akreditovat a přeci jen v nás hlodala zvědavost, jak že ta speciálka vlastně vypadá. Stavěli jsme se ještě na benzínce pro nějaké jídlo a pití. Stanis se začal shánět po WC, což hned poznala slečna za pokladnou a prohlásila, že musí ven za roh a pak přímo za nosem. Zeptal jsem se, zda to neznamená, že ten záchod tak strašně smrdí…
.c z C
Atmosféra – foto Stanislav Martin
eW
R
V centru se nám podařilo zaparkovat přímo u krajského úřadu, známé to „21“. Speciálka se jela hned vedle, což bylo poznat podle neuvěřitelného množství lidí. Mlok se vyrazil akreditovat, my ostatní jsme se vydali najít místo, ze kterého bychom alespoň něco viděli. Z páté divácké řady (navíc ve tmě) jsem toho moc neviděl, a tak jsem dal alespoň kameru nad hlavu a pokusil se něco natočit. Výsledek byl nakonec lepší, než jsem očekával. Objektivně musím uznat, že pořadatelsky to bylo zvládnuté velmi dobře. Každá část byla komentovaná, nechyběly velkoplošné obrazovky, zábrany pro diváky, dostatek pořadatelů, snad jen nějaké mobilní tribuny by někdy „bodly“, ale to bychom už asi chtěli moc. Soutěžní posádky to ale pojaly spíše ve stylu – hlavně dojet, tady se rozhodovat nebude. My jsme sice viděli asi jen posledních (nejlepších) 14 jezdců, ale obrázek jsem si o tom udělal dostatečný. Celkově ale musím přiznat, že podobné speciálky jsou divácky přitažlivé, zvláště pro tu širší veřejnost, a jako propagace tohoto sportu slouží velmi dobře. Já si ale zajdu raději na zajímavé a odlehlé místo v lese. Cestou zpět do kempu jsem nabrali dalšího člena do party, a to Ševču na nádraží v Uherském Hradišti. Bylo nás tak pět. Do kempu jsme dorazili kolem jedenácté a prakticky okamžitě jsme se přesunuli do části, kde se čepuje pivo. Překvapilo nás, že v zapadlém kempu se točí jakési německé pivo, tuším, že se to jmenovalo Zwetter. Objednali jsme si 5x pivo a 5x párek a pustili se do diskuse, která měla v zásadě jen dvě témata – rallye a fotografování. Není se co divit, všichni moji kolegové mají focení jako koníčka a všichni fotili ostošest. Ani nevím, v kolik jsme šli spát, ale mohlo to být kolem jedné. V sobotu nás probudilo sluníčko a některé z nás i bolesti břicha, způsobené patrně poněkud zvláštním pivem. Mlok to sice komentoval slovy, že po tom aspoň nebolí hlava, ale Luboše v tu chvíli spíše zajímalo, zda má někdo sebou živočišné uhlí. Hned po ránu jsme museli i větrat, protože člověk by nevěřil, co všechno vypuzuje smrad. Z běžného normálu vybočovaly především Lubošovo „sváteční“ boty v provedení žralok, o nichž jsem se již zmiňoval na Bohemce. Tvrdil sice, že jsou vyprané, ale stejně „hnily“ docela slušně. Libor si dal po ránu sprchu (postříkal se sprejem), všichni
C
.c z
jsme si sbalili věci a vyrazili na Pindulu.
R
Ráno – foto Luboš Krátký
eW
Vyrazili jsme velmi brzo i proto, aby se Ševča mohl akreditovat. Do Lípy je to ze Zlína kousek, a tak jsme u tratě byli zhruba hodinku a půl před startem. Díky tomu jsme si mohli vybrat zajímavá místa i přesto, že se tam sešlo docela dost lidí. Nebylo se co divit, šlo o jedno z mála diváckých míst na Pindule. Já jsem si vybral stejné místo, jako televizní štáb – nálet do technické pasáže s levou přes hranu. Fotícím kolegům se víc líbila navazující pravá 6, a tak jsme se trochu rozdělili. Diváků přibývalo a já nesměl jsem kvůli místu odejít. Čas jsem si tak krátil s dvojicí letitých fanoušků rallye, kteří se ve vyprávění nedali zastavit. Jeden z nich prý napsal či připravuje knihu o historii Rallye Šumava. Pokud někdo tušíte, kdo to je, dejte vědět, já jsem se ho na rovinu nedokázal zeptat, prostě proto, že jsem ho nechtěl připravit o pocit, že ho zná každý. Jinak jsem si při jeho vyprávění zničil trojnožku z hypermarketu za 59 Kč, jedna noha se ohnula do pravého úhlu a na těch dvou zbývajících sedět jaksi nešlo. Za tu cenu bych nečekal zázraky, ale mohla vydržet aspoň do neděle… Hned první ostrý průjezd znamenal šok. Nedočkali jsme se totiž Jean-Josepha, ale za ním startujícího Travaglii. Co je s Jean-Josephem? Na to se ptali všichni, ale nikdo nevěděl. Po dvou minutách se ale Jean-Joseph přece jen objevil, těsně následován Bassem. Znamenalo to, že Joseph hned na první Pinduli nechal skoro 4 minuty, což brzy potvrdila i informační sms. Kontrolováním mezičasů nám vyšlo, že rychle jede Kopecký, Pech (i přes nános trávy a bahna na předním nárazníku) a hlavně Prokop, který nakonec celou Pindulu vyhrál. Nejvíce nás překvapil Pech, u kterého jsme nečekali, že se přestupem z wrcu do enka vyrovná tak rychle. Přesným opakem byl Emil Triner, kterému buď nejelo auto, nebo mu to prostě nešlo.
.c z C
R
Václav Pech – foto Luboš Krátký
eW
Pro různorodost záběrů jsme všichni postupně obešli celé divácké místo, ale po projetí asi šedesáti aut jsme se sešli u auta a vyrazili směr slušovická erzeta. Původně jsme mysleli, že se ještě stačíme podívat do servisu, ale kvůli obavám z ucpaného Zlína jsme nakonec vyrazili rovnou na Slušovice, konkrétně na předem vyhlédnutý vracák ve Hvozdné. Samotný přejezd byl otázkou nějakých 15 minut, a tak jsem stihli ještě závěr RZ3. Díky tomu jsme viděli pár průjezdů ve vracáku i v následném sjezdu.
.c z
C
Jan Votava – foto Libor Jungvirt
eW
R
Pak se však na trati objevili houkající záchranáři a my tušili, že se zase něco stalo. Ani pořadatelé u tratě ještě netušili, co se děje, a tak jsme sešli až do poslední zatáčky dole, kde byl, k našemu nemalému překvapení, Votavův Lancer v lese. Trochu jsme nechápali, jak mohl udělat takovou jezdeckou chybu, ale pohled na levé přední kolo, respektive disk, říkal vše. Loukotě na disku neexistovaly, rozlétly se při nájezdu do zatáčky, auto se stalo neovladatelné a skončilo bokem pod silnicí. Naštěstí tam byly jen drobné stromky a keře, takže auto bylo poškozeno jen minimálně.
Jan Votava – foto Libor Jungvirt
C
.c z
Votava to bral celkem v pohodě, kecal tam s diváky v přítomností svých „yellow girls“. Trochu nám vrtalo hlavou, kde se tam tak rychle vzaly, a jediné možné vysvětlení bylo, že si je snad vozí sebou v kufru.
R
Votava-Synáč – foto Luboš Krátký
eW
Mezitím došla informace o těžké havárii Josefa Koukoly. V takových okamžicích jsem vždy šokován – nikdy asi nezapomenu na okamžik, kdy jsem se na Pelhřimově dozvěděl o smrti Tomáše Vojtěcha. V okamžicích, kdy píšu tento deník, je stále nejasná situace okolo vývoje Koukolova zdravotního stavu. Tímto mu tedy přeji nejen já, ale asi i vy všichni, aby se z toho bez následků dostal a my ho zase mohli potkávat na těch našich rallye. Držíme palce.
.c z C Basso – foto Libor Jungvirt
eW
R
Schvátilo nás horko, a tak jsme vyrazili nahoru do Hvozdné na pivo. Času jsme měli dost, dali jsme si pivko, sedli do stínu a odpočívali. Kolegové byli rozhodnuti začít fotit přímo ve vracáku, kdežto já jsem se rozhodl, že půjdu pro začátek do zatáčky, kterou proslavil při prvním průjezdu Votava. A tak jsme se zase na chvíli rozešli. Libor měl štěstí a i díky svému umění ulovil jednu skvělou fotku, Bassa na dvou kolech. Já jsem vydržel dole jen na prvních deset, než jsem pochopil, že tam už se asi nic zvláštního dít nebude. Posouval jsem se tedy pomalu po trati směrem k Hvozdné a na každém místě natočil pár záběrů. Jedinou menší krizovku měl Chvojka, který byl dlouhý na výjezdu ze zatáčky a měl co dělat, aby z toho nebyla krizovku větší. Za zmínku stojí ještě odstoupivší Skoupil, který tam odstavil auto s evidentní poruchou motoru.
.c z
Holky – foto Luboš Krátký
eW
R
C
Na závěr startovního pole jsem se vrátil až do vsi. Jediné, po čem jsem toužil, byl stín, a tak jsem zalezl pod strom, vypnul kameru a jen se koukal. Nic zajímavého se bohudík nestalo, a tak jsem si tentokrát nemusel vyčítat, že jsem jí vypnul. Po skončení jsme opět měli bojovou poradu – kam teď? Znova Pindula nebo Slušovice? Troják jsme nechtěli, protože byl z ruky, neměli jsme ho najetý a byl těsně před servisem, který jsme chtěli stihnout. Ještě, že jsme na něj nejeli – jak asi víte, druhý průjezd byl zrušen po havárii Jean-Josepha, který tak neslavně ukončil svou snahu na letošní Barumce. Nakonec jsme se rozhodli pro Pindulu, kde se nabízel krátký přejezd k diváckému místu do Želechovic.
Karel Trojan – foto Libor Jungvirt
eW
R
C
.c z
Jako vždy jsme začali obhlídkou diváckého místa. V první zatáčce byla vyvrácená značka od jednoho nedobrzdění, ale jinak nic nesvědčilo tomu, že se tu dějí nějaké zajímavé věci. Pokračovali jsme tedy několik stovek metrů po trati, až jsme došli k výjezdu ze Želechovic. Tam jsme si dali klobásu a pivo, ale na rovinu říkám, že už jsem dlouho nepil tak špatné pivo, jako byla čepovaná Černá Hora. Vypil jsem půlku a zbytek jsem vylil k plotu, kde byla zajímavá cedula – Pozor, zlý kůň. Nakonec jsme se vrátili do té první zatáčky a postavili se do vnějšku, kde bylo málo lidí. Tušili jsme, že se asi ničeho překvapivého nedočkáme, což se skutečně potvrdilo. Nakonec jsme si tedy vlezli mezi lidi na stráň, vypnuli přístroje a opět se jen kochali. Musím přiznat, že takhle si to člověk užije daleko více, než přes hledáček kamery nebo foťáku.
Jan Kopecký – foto Luboš Krátký
Přes šestou jsme vyrazili směr servis. Průjezd Zlínem byl naštěstí v pohodě, a tak jsme byli v servisu včas. Díky nálepce Tisk jsme nemuseli parkovat na louce a po krátké přetahování s jedním polským autem jsme vyhráli boj o parkovací místo hned u servisu. V servisu ještě nebyla žádná auta, tedy kromě těch, co už odstoupili. Bylo jich docela dost – z těch známějších Štajf, Béreš nebo třeba Landa. Posledně jmenovaný měl u auta pozvánku na večerní koncert, takže nás napadlo, že mohl odstoupit schválně, aby se stihl rozezpívat.
.c z C R
Holky – foto Libor Jungvirt
eW
U jednoho stánku jsme konečně objevili něco jiného než klobásu, a tak jsme si všichni do jednoho dali vepřovou pečeni. Ve spojení s čerstvými houskami a dobrým pivem to byla lahoda. Vyrazili jsme znovu na obhlídku, u Jean-Josepha se právě balilo (po ráně na Trojáku), ale dvě krásné dívky v jeho barvách nám přesto rády zapózovaly. Pak se najednou začali všichni diváci hrnout ven ze servisu k časové kontrole, kam začali přijíždět jednotlivé posádky. V obležení byl nejen Travaglia nebo Basso, ale postupně každý, kdo přijížděl. Byly slyšet hlavně diskuse na téma – jak boural Jean-Joseph, zda se dal ten Troják i tak jet a potichu padaly i dotazy na stav Pepy Koukoly.
.c z C
Vpředu Honza Kopecký, vzadu?:) – foto Libor Jungvirt
eW
R
Rozladěný byl trochu Ášín, který dostal penalizaci za ulitý start, ale jinak byl spokojen se svým výkonem. Humor neopouštěl ani Honzu Kopeckého či Arazima, zato Valda byl zklamaný a svému otci vyprávěl, kde všude udělal chybu. „Víš, jak to tam tehdy poslal Kresta? No, tak tam jsme udělali hodiny taky a nemohl jsem vyjet“. Je vidět, že nejen Valda zná tyhle erzety jako svoje boty. Spokojen byl i Martin Prokop, který jel v sobotu opravdu skvěle. Jeden mladý fanoušek se ho zeptal, zda pojede Německo přímo s tímhle vozem. Martin slušně odpověděl, že by rád. Určitě netušil, jak aktuální budou tahle slova druhý den…
.c z C
R
Martin Prokop – foto Luboš Krátký
eW
Počkali jsme si i na naší spřízněnou posádku Vlček-Pech, kterým se sobota příliš nevydařila, především díky defektu na Pindule. Mimochodem, na stejném místě tam udělalo gumu asi 11 posádek. Všichni si to určitě pro příští rok zapíšou do rozpisu. Pokecali jsme, popřáli hodně štěstí a vyrazili ještě na chvíli do servisu. Oběhli jsme ještě v rychlosti Prokopa, Kopejdu a Ášína, ale pak jsme se vydali vstříc dalšímu dobrodružství – chtěli jsme si najet nedělní erzety, především Halenkovice a Kudlovice.
.c z
eW
R
C
Libor Jungvirt – foto Luboš Krátký
Libor Jungvirt – foto Luboš Krátký
Ono najíždět erzety za tmy není žádná sranda. Mapy nejsou nikterak podrobné, ne všechny úseky jsou už zamlíkované, na cestu je špatně vidět. Přesto jsme nepočítali s takovými problémy, jaké nás potkaly. Vše začalo v Halenkovicích, kde jsme několikrát špatně odbočili, a párkrát se i ptali místních. To pravé vzrůšo ale začalo až za nimi. V odbočce u obchodu stála bezpečnostní agentura a
eW
R
C
.c z
nikoho nepouštěla dále na trať s tím, že je to nahoře v lese úzké a nesmí se zatarasit trať parkujícími vozy. Nic nepomáhalo, že jsme se oháněli akreditacemi, securiťáci byli neoblomní až arogantní. Podle mapy jsme si našli, že se na erzetu dá najet o kus dál. Také tam jsme ale narazili na bezpečáky. Ty jsme ale ukecali a když jsme slíbili, že si trať skutečně jen najíždíme, pustili nás dál. Po několika kilometrech jsme ale na rozcestí narazili na další maníky v černém. Také ti byli velmi slušní a ochotní, ale říkali, abychom dál nejezdili, že je tam zamčená závora. Ukázali nám, kudy nejlépe zpět – cestou dolů k obchodu. Prý že jsou po cestě skvělé serpentiny na koukání. Serpentiny sice nestály za nic, ale my jsme se spíše těšili na obličeje bezpečáků u obchodu poté, co nás uvidí přijíždět z druhé strany. Kupodivu z toho nic nebylo – stáhli mlíko a nechali nás vyjet.
Roman Odložilík – foto Luboš Krátký
Po více než hodinovém úsilí jsme měli najetu sotva pětinu jedné erzety, což byl tristní výsledek. Ukázalo se, že najet Halenkovice i Kudlovice nestíháme, a tak jsme se rozhodli prohlédnout si alespoň nějaký zajímavý úsek. Vybrali jsme divácké místo B a následný šotolinový sjezd do Jankovic. Jeli jsme to v protisměru a ve tmě, ale i to nám stačilo k tomu, abychom poznali, že ten sjezd je dost těžký. Ovšem samotné divácké místo, vracák z asfaltu na šotolinu, už se nám tolik nelíbil. Ne že by to nemohlo být zajímavé místo, ale nebylo si kam pořádně stoupnout. Při noční obhlídce jsem dokonce zapadl do kopřiv a pěkně se popajsal:( Do kempu jsme to měli kousek. Při průjezdu nočním Velehradem se u kolegů projevila jejich úchylka. Zastavili a začali soutěžit o to, kdo z minima světla dokáže vytěžit maximum. Luboš neváhal lehnout si do trávy a štelovat foťák, Libor to zkoušel udržet z ruky. Jak se jim to povedlo, to posuďte sami.
.c z C
Velehrad – foto Libor Jungvirt
R
Po návratu do kempu jsme se přesunuli kam jinam, než na pivo, abychom rozebrali události dnešního dne. Tam jsme se sešli i s rodinou Krčmů a Tomášem Rackem, které možná znáte ze serveru rallyekros.cz. Po třech pivech jsme šli, nutno říci že docela utahaní, na kutě.
eW
V neděli jsme vstávali déle, protože na erzety to byl kousek. Sranda byla, že jsme ale stále neměli jasno, kam vlastně vyrazíme. Nakonec byl schválen můj návrh – pojedeme k tomu vracáku, tam necháme auto, sejdeme dolů do Jankovic, na druhý průjezd pak buď zůstaneme někde v tom klesání, nebo se vrátíme do vracáku. V kempu jsme si sbalili věci, uklidili, zaplatili za pobyt a vyrazili. Už při parkování u erzety jsme narazili na naše, respektive Liborovo známé – bratry Kunčíky, kteří měli také našlápnuto do Jankovic, a tak jsme vyrazili spolu. Letmá obhlídka vracáku potvrdila to, co jsme tušili už včera v noci – že se není moc kam postavit. S klidným srdcem jsme se vypravili dolů do Jankovic. Jak jsme předpokládali, bylo tam jen několik místních domorodců, protože tahle vesnička byla v neděli přístupná jen pěšky. Hned po příchodu jsme se trochu pohádali s jedním místním pořadatelem, který jaksi nechtěl akceptovat, že má na sobě někdo vestu. Naše parta se opět trochu roztrhala – já s kamerou jsem zůstal u příletu do vsi s následnou pravou na kostky, ostatní to buď fotili z opačné strany nebo šli až ke kapličce, kde byla levá z následným výjezdem z obce. Nálet na kostky byl docela zajímavý, skoro každý tam předvedl alespoň nějaký smyk, navíc se hodně prášilo. Krásně tam projel Martin Prokop, pro kterého to ale byla labutí píseň, protože po několika stovkách metrů za obcí poslal svůj Ignis do potoka. Nádherně jel i Basso, konečně i Valda, zatímco Kopecký i Pech jeli spíše na jistotu. Pole už bylo trochu prořídlé, a tak i já jsem nakonec začal měnit pozice. Pak jsem se ale dozvěděl o tom Prokopovi, zvítězila zvědavost a já se vydal podívat se na místo nehody. Přišel jsem tím sice o několikery hodiny na kostkách, ale chtěl jsem prostě vidět, co se tam stalo. Abych nešel po trati, poslal mě pořadatel přes ohradu s prasaty. Ta na mě koukala tak hezky, že jsem si je taky natočil. K místu nehody to mohlo být 300 metrů. Po dlouhé rovince následovala pravá úzká
eW
R
C
.c z
4 přes potok. Podle dráhy vozidla bylo jasné, jak k tomu došlo – příliš rychlý průjezd zatáčkou ho vynesl ven, po čumáku spadl do strže, předkem se zapíchl do dna, zatímco zadek se přetočil přes střechu. Posádka měla velké štěstí, že netrefila žádný velký strom. I tak tam ale bylo auto velmi zaklíněné a nebylo úplně jasné, jak moc je poškozeno. Posádka už odlétla vrtulníkem, na místě byl jen týmový mechanik, který přemýšlel, jak auto dostat ven tak, aby mu ještě více neublížili. Při té příležitosti jsme vzpomínali, kdy dal Martin naposledy větší ránu. Bylo to asi na Šumavě 2001, takže je vidět, že Martin je jinak velmi spolehlivý jezdec. Nejhorší bylo, když mně došlo, že Martin jede další týden Německo a jeho soutěžní auto mu tu leží v potoce…
Nehoda Martina Prokopa – foto Tomáš Wanka
Vrátil jsem se do Jankovic v momentě, kdy akorát skončili první průjezdy. Všichni jsme zašli do hospody na polévku a na pivo, což byla v ten okamžik asi ta nejlepší možná kombinace. Druhé pivo už jsme nestihli, protože jsme nechtěli potulovat po trati v momentu, kdy po ní budou jezdit bezpečáci. Až nahoru do vracáku se nám nechtělo, a tak jsme skončili zhruba v půlce kopce, kde byla pravá 5 na šotolině s následným sjezdem dolů. Bylo to v lese, pěkně ve stínu, prostě pohoda místo. Z fotografického hlediska bylo sice málo světlo, ale alespoň si kolegové zkoušeli „mazaniny“.
.c z C
Zdeněk Vlček – foto Libor Jungvirt
eW
R
Nejlépe se tu opět předvedl Travaglia, ale i Basso nám ukázal, jak se s S1600 dá jezdit. Zbytek pole už byl dost prořídlý, žádná krizovka nebyla, tedy až do příjezdu Vlčka. Toho asi Maníček zapomněl praštit přes prsty, protože Vlček v té zatáčce asi jako jediný zatáhl za ručku, což mělo za následek krásný boční průjezd. Možné to nebylo tak rychlé jako čistá stopa, ale všichni diváci to ocenili. Nechtěli jsme čekat na celé startovní pole, a tak jsme vyrazili zpět k autu. Šli jsme vedle tratě lesem, když vidíme běžet po trati pořadatele. Už z dálky na nás křičí, zda tam není někde auto v lese, že se jim prý ztratilo auto mezi radiobody. Ačkoliv jsme ho ujistili, že se tam zcela jistě nic nestalo, pořadatel běžel dál.
.c z C
Zdeněk Vlček – foto Stanislav Martin
eW
R
Do vracáku jsme došli na několik posledních aut, ale ta už nám nic zajímavého nepředvedla. Nafotili jsme tedy alespoň nějaké hezké slečny a definitivně opustili tratě letošní Barumky. Čekala nás dlouhá cesta domů, a tak jsme se ještě stavili na gáblík v motorestu Samoty. V Brně jsme vyložili Ševču se Staninem a pokračovali dále do Strakonic a do Plzně. Na závěr ještě přidám jednu historku. Skoro pokaždé, když jsme jeli autem, prosil Libor někoho o žvýkačku. Při odjezdu jsme pak zjistili, že jich má v přihrádce spoustu, ale neví o tom. Žvýkačka se mu nakonec stala i osudnou. Za jízdy vyhazoval použitou z okna, ale ona se mu (aniž to věděl) vrátila, zapadla mezi záda a sedadlo a tam se celou cestu pěkně zabydlela. Když to při vystupování zjistil, nešla žvýkačka ani z trika, ani ze sedadla… Na úplný závěr si ještě neodpustím pár zamyšlení na témata absence WRC a Barumka jako závod MS. Co se týče WRC – i já jsem zklamán, že těchto vozů u nás jezdí čím dál méně. Na druhou stranu si myslím, že nemá cenu, aby u nás jezdily pouze 2-3 vozy této specifikace. Buď ať jich jezdí dost, nebo to nemá cenu. Přece se soutěže nemohou zúžit jen na souboje Ášín-Štěpán. Ostatně Ášín nám ukázal, že dokáže pěkně jezdit i s PV. A to, co předváděli na Barumce Travaglia, Basso, Jean-Joseph, Prokop a někdy i Valda - to jsou výkony, za kterých má leckdy člověk větší zážitek, než z průjezdu WRCů. Je vidět, že WRC není všechno – kdo to umí, ten bude jezdit atraktivně se vším. Díky absenci nejsilnější třídy byly také souboje velmi napínavé, ostatně asi sami víte, jak těžká byla tipovačka tady u nás na serveru.
.c z
C
Holky - foto Libor Jungvirt + Luboš Krátký
eW
R
Druhé zamyšlení je ohledně kandidatury Barumky na podnik MS. V zásadě asi víme, že naděje je poměrně malá. Jaké jsou plusy – je to asfaltová soutěž a podle nového pravidla se bude hledat párová soutěž k taktéž asfaltovému Německu. Vzhledem k tomu, že Korsika se zatím páruje s Katalánskem, Německo je jaksi liché. Pořadatelsky je soutěž zajištěná dobře, i když i já si neodpustím pár výtek – na některých místech pořadatelé vyháněli diváky z opravdu bezpečného místa a posílali je za mlíko, kde to bylo mnohem nebezpečnější. Na můj dotaz odpověděli, že co je za mlíkem, to je nezajímá. Málo bylo i ukazatelů na divácká místa, přístup k nim nebyl nijak usnadněn. Všude byl dostatek občerstvení, vstupné se vybíralo všude (tedy až na servis). Speciálka se určitě povedla, organizace klapala. Stejně si ale nedovedu představit, co by se stalo, kdyby se tu ten svět jel. Tak třeba Pindula – krásná, skoro 20 kilometrů dlouhá erzeta, která je ale pro diváky velmi špatně přístupná, snad pouze ze tří míst. Všude bylo strašně lidí, a to se jede jen jako ME. Dovede si někdo představit, že by se na Pindulu nahrnulo 5x tolik lidí? Kde by parkovali? Kudy by šli na trať? Jinak ale Barumce fandím, třeba to vyjde, i když já tomu moc nevěřím. Ještě malý dodatek. Na začátku jsem psal, jak budu „grogy“ po návratu z Barumky. Teď je jedna hodina z úterka na středu, za 19 hodin odjíždím do Německa. Včera jsem spal hodinu a půl, celou noc jsem stříhal video. Ani dnes se moc nevyspím, snad až cestou do Německa. Vůbec ale nelituji, že jsem na tu Barumku jel, byla to krásná soutěž. Každopádně na Rozvadově nashle!