Cvičení č.4 Centrální systémy vzduchotechniky

TZ2 – Centrální systémy vzduchotechniky

katedra technických zařízení budov

Cvičení č.4 Centrální systémy vzduchotechniky Základní „tvarové“ řešení systémů centrálního větrání Výhradně přetlakový systém - do prostoru je pouze přívodní vzduch - odváděný vzduch odchází přes hranici zóny do okolních prostor nebo exteriéru - pouze jeden rozvod potrubí - používá se pro oddělení větraného prostoru od okolních, zabráníme vniku škodlivin z okolí - používá se výhradně pro větrání - pro systémy teplovzdušného vytápění a klimatizace je provozně neekonomický

Obr 1. Schéma centrálního přetlakového systému větrání Standardní systém - tato skupina zahrnuje pro naše účely nejběžnější systém s jendotrubním přívodem a odvodem vzduchu, - standardní koncové prvky – vyústky, anemostaty napojené přímo na potrubí - centrální VZT jednotka s centrální regulací s minimálním ohledem na požadavky v jednotlivých zónách – „unifikovaná vzduchotechnika“ - vhodné pro budovy s rovnoměrnou tepelnou ztrátou/zátěží tepla a produkcí škodlivin - není vhodné pokud se v jednotlivých provozech v čase požadavky mění - systém je jednoduchý na provoz a údržbu

1z5



Obr 2. Schéma standardního centrálního systému větrání Systém s proměnlivým průtokem vzduchu - následující schéma ukazuje standardní řešení VAV (variable air volume) systému s s tzv. VAV air boxy, které se nejvíce používalo od počátků tohoto systému v 80.letech. - ke každé zóně (místnosti) připadá VAV box vybavený klapkou pro ovládání průtoku vzduchu, ohřívačem a případně i chladičem - klapka a výměníky řízeny prostorovými senzory (teplota, koncentrace) - z boxu přímo vede vyústka přívodu vzduchu do místnosti - pokud jsou regulovány koncové boxy – nejsou tak vysoké nároky na regulaci hlavních ventilátorů

Obr 3. Schéma základního uspořádání tzv. VAV centrálního systému větrání 2z5



Systém s fan-coily / indukčními jednotkami - zřejmě nejběžnější systém v novostavbách i rekonstrukcích - v centrální vzduchotechnické jednotce je upraveno pouze minimální hygienické množství čerstvého vzduchu, které je dopraveno do jednotlivých zón. - v každé zóně je lokální jednotka: o indukční jednotka nebo o fancoil pokud chlazení vzduchu – potom výhradně bez kondenzace

Obr.4 Schéma systému s fan-coily případně indukčními jednotkami Fancoil - jednotka s ventilátorem a výměníky – český název – ventilátorová jednotka - jeden nebo dva pro chlazení a/nebo ohřev vzduchu - varianty provedení/provozu: o centralizovaný – přívod upraveného primárního vzduchu do jednotky o decentralizovaný – přímý přívod čerstvého venkovního vzduchu bez úpravy o cirkulační – jednotka pracuje pouze s cirkulačním (sekundárním) vzduchem - varianty umístění: nástěnné, podstropní, parapetní, kazetové v podhledu, potrubní zabudované do vzduchotechnického potrubí, okenní, aj. - výměník – zpravidla vodní, u chlazení může být i přímý výparník chladivového okruhu - autonomní regulace – je-li současně k dispozici zdroj tepla i chladu mohou jednotky v některých místnostech současně chladit a v jiných topit podle požadavků daného prostoru - další možné součásti – filtr prachu (tabákového kouře, pachů, pylu apod.), ionizátor vzduchu

3z5



Obr.5 Schéma fancoilu 1 – ohřívač 2 – chladič 3 – ventilátor V – objemový průtok vzduchu t – teplota vzduchu i – vnitřní (sekundární) pr – primární (z centrálního rozvodu, venkovní) p – přívodní

-

Indukční jednotka koncový prvek vysokotlaké klimatizace obsahuje jeden nebo dva výměníky, neobsahuje ventilátor primární vzduch – upravený venkovní vzduch je přiváděn tryskou do jednotky vysokou rychlostí („hybná síla“ jednotky) → vysoká indukce s sekundárním vzduchem z místnosti umístění jednotky – podstropní, parapetní regulace tepelného výkonu jednotky – průtok vody výměníky, klapka na straně vzduchu, obtok výměníku nebezpečí aerodynamického hluku v důsledku vysoké rychlosti primárního vzduchu obr.6 Schéma indukční jednotky 1 – ohřívač 2 – chladič 3 – klapky V – objemový průtok vzduchu t – teplota vzduchu i – vnitřní (sekundární) pr – primární p – přívodní

Dvoukanálový systém - v centrální jednotce probíhá základní příprava vzduchu na „střední stav“ podle provozních podmínek - na rozdíl od předchozího systému se předpřipravuje celé množství větracího vzduchu - rozvod vzduchu je realizován v odděleném potrubí pro teplý a studený vzduch - v zónách opět osazeny jednotky: o pouze směšující vzduch na požadované parametry většinou o konstantním průtoku o směšování řízeno zónovým regulátorem o regulátor ovládá klapky v směšovací komoře o v chladícím provozu je využíváno hlavně studené potrubí (cold duct) o ve vytápěcím provozu hlavně horké potrubí (hot duct) - výhodný systém pro přechodné a zimní období, nikoliv pro letní u provozů s vysokou tepelnou zátěží

4z5



Obr.7 Schéma dvoukanálového systému

Obr.8 Schéma koncové jednotky Na závěr tabulka doporučených rychlostí v jednotlivých částech rozvodů potrubí [m/s]:

5z5

Cvičení č.4 Centrální systémy vzduchotechniky

Recommend Documents