Cena 2,- Kč
IX. ročník Duben 2004
1
Velikonoční mír Před válkou v třicátých letech založil Československý Červený kříž tradici vyhlašování Velikonočního míru. Na Bílou sobotu v pravé poledne se zastavil na dvě minuty všude provoz. Lidé ustali v práci, aby se zamysleli nad myšlenkou, kterou tato akce vyvolala. Její obsah se naplňoval tak, jak lety přicházelo a narůstalo nebezpečí z nacistického Německa. Na Bílou sobotu bývalo prázdno, a tak jsme my, kluci, netrpělivě čekali na městě na chvíli o pravém poledni, co se bude dít. Byli jsme překvapeni. Lidé se zastavili v chůzi, město jako by zkamenělo. Bylo to jako v pohádce O Šípkové Růžence. Když se dnes zamýšlím nad touto vzpomínkou, skláním se před uvědoměním tehdejší generace, která nepovažovala svou reakci na výzvu k pokoji za formální. Naopak. Vyjadřovala svým postojem pevnou vůli učinit všechno pro posílení míru, kterým byla republika ohrožena. Byly ve hře bohužel mocnější síly, které hraničily až se zradou. Důsledky jsou známé. Světová krize kulminovala ve válečném konfliktu, který myšlenku Velikonočního míru pohřbil. Vzpomněl jsem si na Velikonoční mír v pondělí 15.března, kdy se na výzvu vlády ozvaly také v pravé poledne sirény, aby upozornily občany, že došlo před čtyřmi dny 11.března 2004 ve španělském Madridu k teroristickému útoku s mnoha oběťmi na životech, s bezpočtem zranění, a aby se lidé nad touto tragedií zamysleli. Tato hanebná teroristická akce se stala přesně na den za dva a půl roku poté, kdy vzaly za své dva newyorské mrakodrapy s tisíci obětí. Sirény zněly nadto v den, kdy jsme si připomínali 65.výročí německé okupace. Jak je to symbolické! Nevím, kolik lidí ustalo v to poledne v práci, kolik se jich zamyslelo nad smyslem vyvolané akce. Obávám se, že mnohde přešla věc bez povšimnutí. Vysvětlení je prosté. Třebaže jsme denně zavaleni zprávami o atentátech, o zabíjení nevinných lidí, zdá se mi, že je přijímáme skoro otrle, že si naše pohledy už zvykly na obrazovku, kde se střílí, kde teče krev, kde leží na dlažbě mrtví bez povšimnutí, kde pláčou hladové otrhané děti. Když se nám obraz nelíbí, přepneme na jiný kanál s podbízivou, nechutnou zábavou. A je nám dobře. Takoví jsme dnes my. Měli bychom se hanbit před našimi předky z generace před sedmdesáti lety. Svět se zmítá v křeči, v nenávistných zápasech o víru, o naftu, o moc. My jsme klidní, lhostejní, nás se to netýká. Zatím, jen zdánlivě. V globálním světě, kam spějeme, však nevíme dne ani hodiny, nevíme, kdy a jak můžeme být zasaženi i my. Není třeba mít strach, ale je třeba se probudit z letargie, ze zdánlivého klidu. Nastal čas naléhavé potřeby oprostit se od lhostejnosti k těmto jevům, je třeba opřít se společnými silami proti šílenému teroru, ať se projevuje v jakékoli formě. Budou velikonoční svátky. Pokusme se v duchu tradice Velikonočního míru, byť nevyhlášeného, na Bílou sobotu v pravé poledne zamyslet se sami v sobě nad naším světem, nad svým místem v něm a nad svou odpovědností k němu. Velikonoční mír všem lidem dobré vůle! Jan Kouřil
2
Učitel ve společnosti Poté, co ve Svitavách ubodal žák svého učitele, kladu si otázku, jaké postavení má učitel v dnešní společnosti. Jsem kantor v důchodu, a tak mohu porovnávat, jak docházelo k transformaci těchto vztahů v průběhu posledních osmdesáti let. V 1.třídě chlapecké obecné školy v Ivančicích nás usedlo v roce 1926 do pětimístných lavic v jedné místnosti 64. Fotografie z té doby je doličným předmětem. Pan učitel Mucha měl na starosti dovést toto hnízdo háďat „bez ztráty kytičky“ do páté třídy. To se mu podařilo: většina žáků postoupila do měšťanky, třetina jich nastoupila do gymnázia. Ty, kteří se dožili dospělého věku, přijala společnost jako řádné občany, platné v jejích pestrých strukturách. Kladu si otázku, jak to náš „pan učitel“ dokázal. Odpověď je prostá. Učitel v té době byl autoritou nejen ve škole, ale i na veřejnosti. Nikdo z žáků si netroufl postěžovat si doma na školu. Se zlou by se potázal. Prohřešky proti kázni si dovedl vyřídit kantor na místě. Nevtahoval do toho rodiče, ani si jim nestěžoval, jak bývá dnes zvykem, protože by považoval za ostudné, že si nedovede poradit v této věci sám. I profesoři na gymnáziu požívali úctu nejen u studentů, ale i v měšťanské společnosti. Na vesnici to bylo jednodušší. Tam učitel bydlel a o všem, co se ve škole šustlo, věděla celá vesnice. Učitel se neomezoval jen na práci ve škole. Považovalo se za samozřejmé, že se stane také nositelem kultury, šiřitelem osvěty. O tom, jsou i v naší vesnici početná svědectví. Svou angažovaností upevňoval učitel své společenské postavení i svůj vliv. Tento stav přetrval až do války. Česká společnost měla v těch kritických časech jiné starosti, starosti o bytí a nebytí, a ty ji stmelovaly. Odpor proti okupantům vyvolával naopak potřebu byť skrytě protestovat. Dělo se tak zejména na poli kulturním. Pohroma přišla po únoru 1948. Učitelé byli v každém směru diskriminováni a jejich vliv potlačován. Dřívější úcta ke stavu kantorskému byla tatam. Učitel musel ustoupit z pozice nositele osvěty a kultury. Tím nositelem se stala strana. Bylo to patrné nejvíc na vesnici. Moje osobní zkušenosti mají v tomto směru dokumentační hodnotu. Především vzaly za své prázdniny, které byly nejsnáze trnem v oku. Začalo to tím, že byli učitelé povoláváni na vojenská cviční právě o prázdninách. Pokračovalo to další rok soupisem hospodářského zvířectva, příště inventarizací parcel v celém katastru. Když nastala doba socializace vesnice, byli jsme my, kantoři, den co den svoláváni v podvečer na národní výbor, kde jsme dostali příkaz, do kterého stavení jít a přesvědčovat zemědělce o vstupu do JZD. Bylo to ostudné. Hanbil jsem se před udřeným sedlákem mluvit o věcech, kterým jsem nerozuměl. Mnozí mou situaci pochopili a dali najevo, že mě litují. V jednom domě jsem se však potázal se zlou a byl jsem se stoličkou v ruce nekompromisně vykázán hned ve vratech. Nedivím se. O žních se místo dovolené chodilo na brigády k nočnímu výmlatu, ve dne se vyplňovaly grafy, jak probíhají žně a jak se plní dodávky obilí. Po prázdninách musel učitel podávat písemné svědectví o tom, jak se podílel na socializaci vesnice. Tam, kde se tento proces nedařil pro odpor sedláků, byli učitelé internováni na Vysoké škole zemědělské v Brně, kde jim dosud žijící stranicky vysoce postavený učitel vysvětloval, jak se mu osobně podařilo založit družstvo na Blanensku. Mezi internovanými jsem byl i já. Bylo to v přípravném týdnu před zahájením školního roku, 3
když druhý den přišla mezi internované okresní školní inspektorka a přinesla pozdrav z okresní učitelské konference. Jak cynický výsměch hodný té doby! Na závěr své návštěvy se zeptala, kdo je z Moravských Bránic. Když jsme se s kolegou Králem přihlásili, sdělila nám, že už můžeme jít domů, protože u nás sedláci v tuto chvíli podpisují přihlášky. Ve zpětném úhlu pohledu padesáti let se zdá tato záležitost současníkům jako z jiného světa. Ale tak to skutečně bylo. Tak byl učitelský stav účelně deptán, ponížen a hanoben. Našli se bohužel lidé, kteří se na této bídě přiživovali a možná dodnes přiživují. Povyšují se na kritiky české školy i školské problematiky, protože každý do školy chodil, tak tomu školství přece rozumí. Škola a její učitelé se kritizují doma třeba i oprávněně, bohužel však před dětmi. Jak by se tvářili tito rodiče, kdyby je hanobili před jejich dětmi cizí lidé? Důsledky tohoto jevu se promítly následně do mnoha poloh. Nejvíc uškodily nejen učiteli, ale škole samé. Tento stav se udržuje dodnes v bezpočtu variací daných prostředím, úrovní společnosti, ale především úrovní školy. Jak z toho? Domnívám se, že správné řešení začíná ve škole. Záleží to v prvé řadě na učiteli. Chce-li si získat respekt a úctu, musí přesvědčit veřejnost, ale zejména rodiče svých žáků, že je nejen odborně dobře připraven plnit úkoly, které mu jeho poslání ukládá, ale že je především pro ně vnitře zapálen, že je svým žákům i studentům zcela oddán dát jim nejen své znalosti, ale i své srdce. Svým příkladem při využití alternativních zajímavých metod a prostředků vzdělávání by měl s využitím moderní informatiky strhnout žáky na svou stranu, aby se pro ně stala škola zajímavou institucí, aby ji nepovažovali za přítěž, aby do školy chodili rádi. Měl by je přesvědčit o tom, že míra úkolů, které jim ukládá, je k jejich dobru a v jejich zájmu, že je koneckonců mírou jeho lásky k nim, aby mu v dospělosti nedělali hanbu neznalostí a nepřipraveností pro život. A co rodina? Ta by měla v tomto duchu přehodnotit své postoje ke škole, k učiteli. Měla by si uvědomit míru své stěžejní odpovědnosti za výchovu a budoucnost svých dětí. Přivedla je přece na svět k radosti a potěšení nejen svému, ale i k prospěchu celé společnosti. Svitavské neštěstí je v tomto ohledu varující. Jan Kouřil
Informace Policie ČR a Mě úřadu Ivančice k bezpečnostním opatřením
Postup v případě nálezu podezřelého předmětu Podezřelý předmět Podezřelým předmětem se rozumí každý předmět, u něhož umístění, účel, původ, vnější forma, majitel nebo jiné okolnosti jeho výskytu nejsou známy a vzbuzují důvodnou obavu, že by se mohlo jednat o nástražný výbušný systém. Činnost při nálezu podezřelého předmětu Jakákoliv manipulace s nálezem podezřelého předmětu je zakázaná. 4
Osoba, která nalezne předmět ihned informuje pověřeného pracovníka nebo vedení organizace nebo vyrozumí policii. Lékařská pohotovostní služba v Ivančicích Od 1. února 2004 došlo k výrazné změně v organizaci lékařské služby první pomoci (LSPP), tzv. pohotovosti. LSPP bude poskytována v nemocnici Ivančice pro správní oblast pověřených obcí Ivančice a Rosice. Pracovní doba ve všední dny je od 1800 do 600 hodin, v sobotu, neděli a ve svátek je provoz nepřetržitý celých 24 hodin. Vzhledem k velikosti spádové oblasti lékař pohotovostní služby nebude vyjíždět za pacientem, ale setrvá v místě výkonu služby, tedy v nemocnici Ivančice. Jedinou výjimkou bude výjezd lékaře k ohledání zesnulého v uvedené správní oblasti. Pokud pacient nevyužije k ošetření pracovní doby svého obvodního lékaře, dostaví se na LSPP buď po vlastní ose, nebo může využít k dovozu do nemocnice zdravotnické dopravní služby bez lékaře, a to za smluvní cenu. Tímto vozem bude sice pro komfort dopravovaného sanita s řidičem, zodpovědnost za zdravotní stav však zůstane na stejné úrovni, jako kdyby se pacient dopravoval individuálně. Po vyšetření pacienta lékař rozhodne o eventuálních dalších opatřeních v souvislosti se zdravotním stavem. Organizace služby RLP (rychlá lékařská pomoc) pro situace, které bezprostředně mohou ohrozit základní životní funkce, zůstává pro občana beze změn. MUDr. Adam, starosta Ivančic (příspěvek byl převzat z Nezávislého regionálního čtrnáctideníku ZRCADLO)
Naše mateřská škola oslavuje 5O let V roce 1951 požádal Místní národní výbor Okresní národní výbor v Rosicích o zřízení mateřské školy.Žádosti bylo vyhověno. Mateřská škola působila krátce v prostorách požární zbrojnice. Mezi tím přestavovali občané svépomocí dům č. 175, naši dnešní školní budovu, v níž přivítala paní učitelka Nechmačová v únoru 1954 prvních 33 dětí. Je tomu právě 50 let. Žijí mezi námi spoluobčané, kteří si na tu dobu jistě živě vzpomínají. Chodí denně kolem mateřské školy a jistě by se rádi podívali, jak vypadá školka uvnitř dnes. Nabízíme proto všem, kteří mají zájem o naši práci, aby přijali pozvání k návštěvě naší mateřské školy, a to u příležitosti velikonoční výstavy dětských prací v neděli 4.dubna 2004 od 14 do 18 hodin. Ve čtvrtek 8.dubna od 16 hodin se koná tradiční velikonoční dílna, kde si budou moci děti i dospělí zdobit kraslice, perníky a zhotovit výrobky pro potěšení. V pátek 30.dubna v podvečer zveme na pálení čarodějnic. Sylva Kouřilová
Plavání Od pondělí 22.3.2004 opět pokračuje plavecký výcvik, který byl přerušen z důvodu stěhování do Nové Vsi. Odjíždět budeme krátce po osmé hodině a vracíme se zpět kolem desáté hodiny. Protože byl změněn den (dříve čtvrtek, nyní pondělí ), dojde 5
k malým úpravám v rozvrhu. Cvičení v sokolovně však měnit nebudeme (čtvrtky, sudé týdny). Škola v přírodě V současné době se chystáme spolu se ZŠ v Dolních Kounicích a v Nových Bránicích na školu v přírodě v Deštné v Orlických horách ve dnech 16.4.– 23.4.2004. Místem konání je chata Deštná. Děti budou ubytovány v pokojích hotelového typu se sprchou a WC. Z naší školy se přihlásilo dvacet dětí. Děti, které nepojedou na školu v přírodě, budou vyučovány učitelkou, která s nimi ve škole zůstane. Rodiče zaplatí 1500,- Kč. Po dohodě s Radou Obce Moravské Bránice bude škola dětem hradit dopravu (asi 200,- Kč na dítě). V ceně zájezdu je ubytování, strava (pětkrát denně a pitný režim), pojištění, návštěva bazénu, výlet, odměny do soutěží. Škola zajišťuje pedagogický a zdravotní dozor. V rámci vzdělávací činnosti – přírodověda, vlastivěda, estetická a pohybová výchova, bude dětem připraven kvalitní program plný soutěží a her. Navíc pobyt v kolektivu a v novém prostředí bude pro děti neméně významný. Program zatím připravujeme, ale zcela jistě bude pohádkově laděn se spoustou zábavy a legrace. Aby škola v přírodě splňovala také ozdravný pobyt, plánujeme spoustu turistických výletů. Tvořivá škola Postupně se připravujeme na tvorbu vlastního vzdělávacího programu, jehož obsahem bude škola tvořivá, hravá, zajímavá, plná nejrůznějších názorných pomůcek, s kterými budou děti manipulovat, které budou splňovat požadavek alternativní formy práce, různou náročnost dle schopností dětí a možnost výběru. Nezapomeneme samozřejmě také na práci ve skupinkách a dle připravených projektů s propojením učiva Mgr. Jana Navrátilová, ředitelka ZŠ Moravské Bránice různých předmětů. Na vlnách oceánu V tomto fiktivním prostředí se octli návštěvníci dětských šibřinek, které připravila v sokolovně místní TJ na neděli 14.března. Tradičně zcela zaplněný sál od drobotiny po starší generace se mohl těšit z bohatého programu, který připravili členi cvičitelského sboru Sokola. Ve vkusných kostýmech, které harmonovaly se scénářem, vystoupila s maminkami drobotina, která se ještě ráda pochová, dále děti věku mateřské školy i školáci většinou dívčí populace. Celkem napočítána skoro stovka účinkujících. Program uváděla netradiční formou vkusně a bezprostředně dvojice moderátorůnámořníků Jana Rathouzská a Pavel Badin. Za jednotlivými čísly byla skryta mravenčí práce vedoucích nácviku i těch nejmenovaných, kteří se podíleli na aranžování kostýmů. Obecenstvo je odměnilo srdečným potleskem. Nechyběla ani tolik očekávaná tombola, která udělala radost zase dětem. To nedělní odpoledne, byť ve velmi živém a bujném prostředí zaplněném dětmi, připomínalo oázu lidského štěstí, radosti z pohybu, ze života, pocitů, kterých je dnes ve světě tak poskrovnu. Tři dny předtím došlo ve španělském Madridu k barbarskému teroristickému útoku na nevinnou lidskou civilizaci. Kolik dětí umírá denně hladem a nemocemi na africkém kontinentu, kolik dětí se stává oběťmi na Středním východě! Buďme proto 6
vděčni za každý okamžik, který můžeme strávit v pohodě a přijímejme jej s vděčnou pokorou. Jan Kouřil
PROVOZOVNA SKANSKA PREFA Moravské Bránice v r. 2003 Provozovna Skanska Prefa v Moravských Bránicích je jednou ze čtyř provozoven společnosti Skanska Prefa a.s. Ta je organizačně zařazena do Divize Betonové konstrukce, která je stále součástí skupiny SKANSKA CZ, působící v ČR a na Slovensku. SKANSKA CZ je největší stavební firma v republice, proto se setkáváme s tímto názvem tak často na různých stavbách . Provozovna Skanska Prefa v Mor. Bránicích vyrábí železobetonové prefabrikáty, v současné době převážně prvky pro montáže skeletů výrobních, prodejních a skladovacích prostor. V r. 2003 tvořily největší podíl z celkové výroby dodávky pro stavby obchodního charakteru např. INTERSPAR Brno, CARREFOUR Praha a Brno, IKEA Ostrava, KAUFLAND Mělník a LIDL Olomouc. V menší míře doplňovaly sortiment výrobků lícní prefabrikáty mostů, části protihlukových stěn a lodžie pro bytovou výstavbu. Negativní vlivy na trhu v oblasti prefabrikace, především silná konkurence, krátké realizační termíny a vysoké požadavky na kvalitu vyžadovaly odpovídající reakci pracovníků v oblasti organizace, operativnosti, snižování nákladů materiálových i realizačních. V neposlední řadě byl zvyšován tlak na dosažení co nejvyšší kvality výrobků. Opodstatněnost existence provozovny jsme stále prokazovali bez investic do výrobního zařízení. Snížení počtu kmenových zaměstnanců v r. 2003 a zachování objemu výroby vyvolalo zvýšené nároky na řídící a organizační práci TH pracovníků, přizpůsobivost, univerzálnost a pracovní nasazení všech pracovníků. K dodržení požadovaných termínů při maximálním využití kapacity výrobny bylo třeba organizovat práci mimo prodloužené směny i o sobotách a nedělích. Na zvýšené požadavky podmiňující úspěšné splnění plánu r. 2003 reagovala pozitivně většina pracovníků. Všem patří za odvedenou práci poděkování. Naším cílem i v letošním roce je uhájit postavení provozovny jako spolehlivého dodavatele kvalitních výrobků, plnění vnitřních ekonomických ukazatelů, bezpečnosti práce i naplňování požadavků v přístupu k životnímu prostředí. Tím posílíme i jistotu pracovního uplatnění stávajících i případných nových pracovníků. Branč Antonín, vedoucí provozovny
Sokol bilancoval Sokolská TJ svolala na neděli 18.2.2011 valnou hromadu, která se těšila pozornosti značné části členstva. Skutečnost, že jednání bylo organizačně dobře připraveno a že trvalo při věcném projednávání zpráv celé dvě hodiny, svědčí o tom, že činnost jednoty jak v odboru všestrannosti, tak v odboru kopané byla v minulém roce bohatá. Protože je to jediná organizace v místě, jejíž činnost zasahuje přímo nebo i nepřímo do života obce, zaslouží si, aby o ní věděla naše veřejnost podrobněji. Budeme proto věnovat předneseným zprávám patřičnou pozornost ve Zpravodaji květnovém. Tentokrát sdělíme jen podstatné informace: Jednání řídil odstupující starosta Antonín Světlík. Jako hosté byli přivítáni starosta Sokolské župy Jana Máchala 7
ing.Bohumír Stojar, za naši obec starosta František Badin a místostarosta ing.Miroslav Světlík. Zprávu o činnosti odboru všestrannosti přednesl náčelník Leopold Pikula, za odbor kopané Tomáš Hron. O hospodaření informovala Mgr.Božena Šafářová, o plánech František Jedon. Představu o šíři práce jednoty dokládá několik čísel: majetek má hodnotu cca 13 milionů, rozpočet příjmu a vydání pro rok 2004 je vyjádřen v obou položkách sumou 1 300 000 Kč. Schůze vrcholila volbami nového výboru, který má 11 členů. Do čela jednoty byl zvolen starostou Leopold Pikula, náčelníkem František Jedon, náčelnicí Miroslava Matušková, vedoucím odboru kopané Tomáš Hron, předsedkyní revizní komise ing. Iveta Jan Kouřil Ruibarová.
Obecní úřad informuje Obecní knihovna Moravské Bránice, se sídlem v budově Mateřské školy Moravské Bránice, Vás zve na prohlídku svých nových knih. Otevřeno je každou středu od 1700 do 1900 hodin. Zápis dětí do Mateřské školy Moravské Bránice bude ve čtvrtek 1. dubna 2004 od 700 do 1500 hodin. Kulturní akce - 3.4. Josefský košt ve Znojmě - 3.4. koncert skupiny Laura a její tygři v Židlochovicích - 10.4. Velikonoční koncert v kostele sv. Barbory v Dolních Kounicích - 10.4. zahájení sezóny v klášteře Rosa coeli v Dolních Kounicích - 17.4. slavnostní začátek lodní sezóny na Brněnské přehradě - 24.4. Rekonstrukce bitvy z II. světové války v Ořechově - 25.4. Slet čarodějnic na statku Padochovka u Ivančic - 1.5. odemykání plavební sezóny na Baťově kanále - 1.5. Den otevřených dveří na zámku v Oslavanech s koncerty country hudby - 1.5. otevření westernového městečka Boskovice - 7. – 8.5. Valtické vinné trhy - 8.5. Jezdecký den a tenisový turnaj Kostrbík na farmě B. Polívky v Olšanech Trochu humoru na konec nikoho nezabije (2) „Pane doktore, jdu Vám ohlásit, že mi umřela žena.“ – „A který lékař ji ošetřoval?“ – „Žádný, prosím. Ona umřela sama.“ Matka říká synovi u doktora: „Tak se, Frantíku, rovně postav, ať vidí pan doktor, jak jsi křivej.“ Vydává OZ Moravské Bránice, vedoucí redaktor Jan Kouřil,
8
ilustrace Magda Svobodová, studentka SOŠ
9