BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ. ČÍSLO 1 ROČNÍK XIV. leden 2008

BUCHLOVSKÝ

ZPRAVODAJ

ČÍSLO 1 • ROČNÍK XIV.

leden 2008

Štědrý den 2007 na vrcholu Proštípené

(foto: Bořek Žižlavský)

Vážení spoluobčané, srdečně Vás zdravím při otevření prvního letošního čísla Zpravodaje městyse Buchlovic. Je za námi první rok volebního období 2006 – 2010, který můžeme hodnotit velmi pozitivně. Před pár dny jsme slavnostně otevřeli nově vybudovanou střešní vestavbu v historické budově naší základní školy. Rekonstrukce školy trvala dva roky a vyžádala si celkové náklady 13,6 milionů korun. Ve střešním prostoru vznikla počítačová učebna, školní družina, knihovna a sborovna. Byl zahájen proces zkvalitňování učeben a odborných kabinetů. Stavba bytových domů s padesáti byty do osobního vlastnictví v ulici Sportovní byla zahájena se zpožděním až v  měsíci září minulého roku. Předpokládané dokončení objektu je plánováno na rok 2008. Před rokem jsme založili novou příspěvkovou organizaci s názvem Služby městyse Buchlovice. Vznik samostatné provozovny byl krok správným směrem. Došlo ke zkvalitnění činností, zvýšila se operativnost, obce mikroregionu Buchlov mají zvýšený zájem o využívání našich služeb v oblasti odvozu odpadů a údržby veřejného osvětlení. Zastupitelstvo městyse zakoupilo objekt bývalého kravína a pozemky za cenu 3,7 milionu korun v  prostoru bývalé farmy zemědělského družstva pro budoucí sídlo Služeb městyse Buchlovice. Ředitelství silnic Zlínského kraje provedlo náročnou výstavbu nové opěrné zdi silnice III. třídy v prostoru náměstí Svobody. V  roce 2007 jsme zadali zpracování několika důležitých projektových dokumentací pro budoucí stavby. Projekt rekonstrukce místních komunikací v  ulicích Řadová a  Váhovy byl dokončen a předán v měsíci prosinci. Letos v souvislosti s touto stavbou musíme zakoupit dva pozemky a vyřídit stavební povolení. Na stavbu vodovodu Újezda, Trnávky je zpracován projekt pro územní řízení a vyřízeno povolení. Během prvního čtvrtletí bude dokončen prováděcí projekt a vyřízeno vodohospodářské povolení. Projektová dokumentace na rekonstrukci hřbitova je rozpracována. V měsíci prosinci jsme zadali zpracování projektu rekonstrukce bývalé školy v ulici Brněnská na Centrum volnočasových aktivit mládeže. Další akcí, na kterou je připravována projektová dokumentace, je rekonstrukce sociálního zařízení v mateřské škole. O tom, které opravy a investice budou zařazeny do rozpočtu roku 2008, rozhodne zastupitelstvo městyse v měsíci březnu. Prioritu budou mít akce, které získají dotační podporu z fondů ČR nebo EU. Vážení spoluobčané, dovolte mi, abych Vám všem popřál hodně zdraví, štěstí a spokojenosti v letošním roce jménem svým i celého zastupitelstva. Ing. Jiří Černý starosta 

Informace městyse Buchlovice Rada městyse č. 21/2007 ze dne 26. listopadu 2007 Žádost o  poskytnutí finančních prostředků na činnost pro rok 2008 – Záchranná stanice pro volně žijící živočichy ZO ČSOP 63/03 Buchlovice, Karel Tomešek, Buchlovice, ze dne 23. 11. 2007 Rada doporučila zaregistrovat žádost o  poskytnutí finančních prostředků na činnost záchranné stanice pro rok 2008. Návrhy nových nájemních smluv s účinností od 1. 1. 2008 Rada přehodnotila nájmy všech účastníků nájemních vztahů a schválila úpravu nájemních smluv. Rada doporučila zvýšení nájmů o inflaci. Jednáním s nájemci byl pověřen starosta ing. Jiří Černý. Cenový návrh na poplatky za svoz a likvidaci TKO v městysi Buchlovice s účinností od 1. 1. 2008 Rada schválila výši poplatků za svoz a likvidaci TKO pro rok 2008 s účinností od 1. 1. 2008, ve výši 450 Kč/osoba pro rok a v rekreační oblasti 450 Kč/rekreační objekt. Součástí tohoto bodu jednání je finanční rozvaha, která dokládá opodstatněnost zvýšení poplatků. Starosta ing.  Jiří Černý byl pověřen dotazem na možnost zavedení popelnic na bioodpady v příštím roce. Vyjádření k  nabídce regulace veřejného osvětlení fy AKTÉ Zlín, předloženo ing.  Josefem Motyčkou, jednatelem SMB, p.o. Buchlovice, dne 21. 9. 2007 Rada shledala, že dosud nemá dostatek informací o  navrhované regulaci veřejného osvětlení a požaduje reference z obcí, kde je již systém realizován a funguje. Dopis Městského úřadu Uherské Hradiště, odbor architektury, plánování a  rozvoje, č.j.: APR/89833/0722507/2007/Skl ze dne 20. 11. 2007, ing. Kateřina Sklenářová k návrhům na pořízení změny územního plánu. Rada doporučuje Zastupitelstvu městyse Buchlovice  navržená doplnění, jak psáno v  dopise a v navržených případech doporučuje pokračovat v řízení o změně územního plánu. Výroční zpráva o činnosti Základní školy Buchlovice za školní rok 2006–2007 Rada se seznámila s výroční zprávou o činnosti ZŠ Buchlovice a vzala ji na vědomí.

Vážení a milí spoluobčané, rádi bychom Vám přáli něco moc hezkého, aby Vám bylo po celý rok 2008 příjemně a vesele a také, abyste nepodléhali myšlenkám smutným, čela Vaše, aby byla čistá. K tomu může posloužit i pochopení myšlenky, posila ze staré mexické poezie, nového světla a smíření, kterého se nám dostalo o Vánocích: „Život plyne a plyne, nikdy nepřestává. Vítr vane a vane,

nikdy neustává. Život ubývá. Nikdy se nevrací.“

Jen to nejlepší přejí členové redakční rady Buchlovského zpravodaje. 

Loňský vánoční strom byl opět uřezán u lesní školky „U SETNIČEK“. Na fotografii vidíte jeho instalaci na náměstí pracovníky příspěvkové organizace SMB.  (foto: -bž-)

Dne 13. prosince 2007 byla po několika měsících dokončena a zkolaudována rekonstrukce kamenné opěrné zdi u potoka a zámeckého zahradnictví. Stavba, kterou financoval Zlínský kraj, zkrášlila část městečka u tržnice a náměstí.  (foto: -bž-) 

Těsně před vánočními svátky dokončili pracovníci Zemědělské vodohospodářské správy vyčištění a úpravu koryta potůčku v centrální části Smraďavky.  (foto: -bž-)

Sněhu v posledních letech ubývá a s ním už skoro nevidíte ty staré dobré zábrany proti závějím. Ale ne všude na ně lidé zapomínají a myslí, jak se říká, na zadní kolečka. Fotografie Pavla Ondrůška je z Újezdů. 

Beseda se seniory U Páva

Rada městyse uspořádala 12. prosince 2007 besedu s našimi seniory v sálu restaurace U Páva. Na úvod přítomné přivítal starosta ing. Jiří Černý a radní Mgr. Lenka Rašticová. Svůj program předvedla Děcka z Buchlovic a nakonec všichni zhlédli film o Chřibech.  (foto: Bořek Žižlavský)



Jako každoročně i letos před Vánocemi přišli představitelé městyse na besedu s buchlovickými obyvateli domova důchodců, kterým přinesli malé dárky a pobesedovali.  (foto: -red-)



Koncem listopadu se v domově důchodců dožila krásných 100 let paní Frieda Táborská. K jejímu jubileu jí za úřad městyse Buchlovice poblahopřál mistostarosta Bořek Žižlavský, tajemník ing. Miloslav Hrdý a matrikářka Anna Lukeštíková. (foto: DD Buchlovice)

Členka předsednictva ÚS Českého zahrádkářského svazu Uh. Hradiště Hana Možíšková udělila diplomy za prezentaci výpěstků na oblastní výstavě (zleva) polešovickému starostovi ing. Michalu Zapletalovi, aktivnímu zahrádkáři Václavu Rajskupovi a tajemníku úřadu městyse ing. Miloslavu Hrdému. (foto: -bž) 

Oblastní charita Uherské Hradiště Oblastní charita Uherské Hradiště je samostatná církevní právnická osoba zřízená Arcidiecézní charitou Olomouc podle §6 zák.č.308/1991 Sb. a §20 odst.3 zák.č.3/2002 Sb. Svoji činnost obnovila v září 1991 a v současné době nabízí sociální a zdravotní služby ve 48 obcích Uherskohradišťska. Přehled postupně rozšiřovaných služeb: 1991 – Charitní šatník 1992 – Pečovatelská služba v domácnostech 1993 – Zdravotní péče v domácnostech 1995 – Chráněné dílny 1996 – Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež TULíP 1998 – Denní centrum sv. Ludmily pro osoby s mentálním postižením 2000 – Azylový dům sv. Vincence pro muže bez přístřeší 2003 – Středisko humanitární pomoci 2004 – Sociální poradna s azylovým bydlením pro ženy a muže bez přístřeší 2005 – Domov pokojného stáří Boršice Občanská poradna Dobrovolnické centrum Agentura podporovaného zaměstnávání Přeprava osob na invalidních vozících Domácí hospic 2006 – Centrum denních služeb pro seniory Centrum denních služeb Jarošov pro osoby s duševním onemocněním V roce 2007 se na Uherskohradišťsku zapojilo do Tříkrálové sbírky 46 obcí a 332 skupinek vykoledovalo 1 646 095,50 Kč!!! Darované prostředky byly rozděleny následovně: 180 000,00 Kč – přímá pomoc v nouzi občanům Uherskohradišťska 120 000,00 Kč – podpora činnosti Střediska humanitární pomoci 330 000,00 Kč – příspěvek na provoz Domova pokojného stáří Boršice 100 000,00 Kč – příspěvek na provoz Přepravy osob na invalidních vozících na Uherskohradišťsku 22 000,00 Kč – příspěvek na provoz Asistenční služby na Uherskohradišťsku 60 000,00 Kč – příspěvek na provoz sirotčince Bottomley Home v Bangladéši pro 140 dětí 30 430,62 Kč – příspěvek na budování charitního zázemí pro realizaci Adopce na dálku na Haiti 30 000,00 Kč – přímá pomoc českým krajánkům v Banátu (Rumunsko) 82 304,77 Kč – zahraniční humanitární pomoc pro Súdán 115 226,68 Kč – krizová a nouzová pomoc v ČR 246 914,32 Kč – sociální projekty Arcidiecézní charity Olomouc 164 609,65 Kč – zahraniční humanitární pomoc 82 304,77 Kč – režijní náklady sbírky v ČR 82 304,77 Kč – koordinace a realizace humanitární činnosti v ČR a zahraničí Děkujeme za finanční pomoc všem dárcům, ale poděkování patří také dobrovolníkům, duchovním správcům a představitelům obcí a měst, bez kterých by nebylo možné zajistit zdárný průběh celé akce podle Zákona o veřejných sbírkách. V roce 2008 přejeme všem lidem dobré vůle radost, pokoj a Boží požehnání. Ing. Jiří Jakeš, ředitel Oblastní charity Uherské Hradiště 

Děti mateřské školy si na Mikuláše připravily se svými učitelkami hezký program, se kterým vystoupily i na Úřadě městyse Buchlovice.  (foto: -bž-)



Půdní vestavba školy byla slavnostně otevřena V pátek 14. prosince 2007 se odehrála v naší základní škole slavnostní událost, kterou bylo otevření první etapy rekonstrukce budovy z roku 1924. Součástí programu byla školní akademie, v níž se děti z jednotlivých tříd předvedly svými nápaditými programy. Bylo se opravdu na co dívat, to koneckonců může potvrdit každý z rodičů a dalších návštěvníků programu. Ti všichni se ani nevlezli do přeplněné tělocvičny a mnozí z nich byli nuceni bohužel stát i na chodbě. Po akademii, kterou uvedli starosta městečka ing.  Jiří Černý a  ředitel školy Mgr.  František Klvaňa, a  po přestřižení symbolické pásky, si přítomní měli možnost prohlédnout nové prostory umístěné v podstřeší – důstojnou sborovnu, počítačovou učebnu, knihovnu a  družinu, vše v  celkové hodnotě cca 14 milionů korun, které uvolnil ze svého rozpočtu městys Buchlovice. Za vydařený program, pohoštění a organizaci akce tímto za všechny děkujeme kolektivu pracovníků školy a žákům školy přejeme, ať se jim v nových prostorách líbí. Text a foto Bořek Žižlavský

10

11

Peer program na ZŠ v Buchlovicích Peer program je vrstevnický program, kterého se může zúčastnit kdokoliv. Cílem takového programu je vytvořit skupinku dobrovolníků, kteří by aktivně působili v  oblasti primární prevence, například vytvářením a realizací programů pro třídní kolektivy zaměřených na prevenci patologických jevů, jako je šikana, požívání návykových látek, kouření, apod. Naše škola má vybrány mezi žáky dva aktivisty, kteří pravidelně v průběhu tří let školní docházky navštěvují přednášky a prožitkové semináře v PPP a středisku HELP v Uherském Hradišti. Součástí programu jsou i několikadenní výjezdy, pravidelné schůzky a závěrečné víkendy v červnu na konci školního roku. V rámci těchto setkání se mladí peer aktivisté formou her snaží rozvíjet svoje komunikační schopnosti, zjistí více o sobě a druhých, naučí se vést vrstevnickou skupinu, sestavovat jednoduché programy pro své spolužáky, získají nové kamarády, se kterými zažijí spoustu pěkných chvil. V letošním školním roce nastupují na tuto práci nováčkové, Veronika Výstupová a  Michaela Lukeštíková ze 7.třídy. Pomyslnou štafetu jim předaly loňské absolventky peer programu Andrea Lukeštíková s  Eliškou Nesrstovou. Přejeme jim hodně zdaru, tvůrčích úspěchů a  spoustu elánu do práce se svými spolužáky na poli prevence. Vladimíra Janíková, metodička prevence patologických jevů a závislostí, ZŠ Buchlovice

Vedle dnešní autoopravny na náměstí stávala stará chalupa typická pro buchlovskou zástavbu. Tato musela ustoupit v polovině 70. let výstavbě nákupního střediska Jednoty. (foto: František Tomešek-Buchlovský a Martin Žižlavský) 12

Počátky svatých obrázků v českých zemích Křesťanství přišlo do Čech a na Moravu v 9. století. Víru v těchto zemích se snažili šířit nejprve iroskotští mniši sv. Kolombána a němečtí kněží. Misi měli jistě velmi těžkou. Liturgii v latině nikdo nerozuměl a ti, kdo z  nějakého důvodu přijali víru svatou, dál prováděli své pohanské obřady, v některých oblastech země i velmi krvavé. Pokřtění čtrnácti českých kmenových knížat v Řezně v roce 845 v praxi šíření víry neznamenalo mnoho. Moravský kníže Rostislav II. se obrátil s prosbou nejprve neúspěšně do Říma a posléze na císaře Michala III. do Cařihradu, aby mu poslal misionáře, kteří by šířili víru v jazyce lidu srozumitelném. Žádosti bylo vyhověno a císař Michal poslal do Velkomoravské říše nejlepší misionáře, které měl, bratry Konstantina a Metoděje. Ovládali několik cizích řečí, mezi nimi i slovanské.

Konstantin (Cyril) a Metoděj byli Řekové. Přicházeli ze země, kde národ po staletí obklopovalo výtvarné umění. V  jejich době kvetlo religiózní umění křesťanské, které mělo v  byzantské ortodoxní kultuře zvláště působivý styl. Už v první polovině 9. století se konala v Cařihradu procesí, při kterých byly nošeny ikony Krista, madon a světců. V té době bylo také obvyklé, že liturgie byla doprovázena obrazy. Na Moravě, kam byli misionáři z Cařihradu posláni, neexistovalo písmo pro zdejší jazyk. Základy písemnictví v českých zemích položili právě Cyril s Metodějem. Cyril byl geniální muž, který se na svoji misii zodpovědně připravil. Věděl, že má-li proniknout křesťanství do duše člověka, musí být sděleno jazykem, kterému rozumí. Člověk se musí modlit ve své řeči, musí rozumět tomu, o čem s Bohem mluví. Vytvořil slovanské písmo a napsal jím liturgické texty, aby s nimi mohl hned po příchodu na Moravu začít svoje apoštolské poslání. Nabízí se logická domněnka, že misionáři s  sebou na Moravu vzali i svaté obrazy, které byly přímo evangelizační potřebou jako nejjednodušší a všem pochopitelné sdělení. Některé prameny uvádějí, že Metoděj sám svaté obrazy maloval. V ikonografii českých zemí je svatý Metoděj často zobrazován s deskovým obrazem posledního soudu. To vše může vést k předpokladu, že při svém příchodu do Velkomoravské říše roku 863 s sebou přinesli tito misionáři také křesťanské obrazy. Z knihy „Svaté obrázky z Čech a Moravy“ autorky Evy Charvátové, vydáno v Republice San Marino v roce 1995, vybral Miloslav Hrdý – původně připraveno pro přednesení na vernisáži výstavy „Svaté obrázky“ v Muzeu Podhradí Buchlovice. 13

Výstava svatých obrázků se líbila

Ve středu 5. prosince 2007 se uskutečnila v  Muzeu Podhradí vernisáž výstavy Svaté obrázky. K  dobré náladě všem přítomným návštěvníkům zahrála mladá cimbálová muzika z  Hluku pod vedením Františka Říhy. Pro občerstvení se podával lipový čas s  pravým buchlovským medem pana Zámečníka, buchlovská slivovice či vánočka s  máslem a  medem. Úvodní slovo přednesl ing. Miloslav Hrdý, kterého následoval svátečním předvánočním slovem buchlovický kněz P. Rudolf Chmelař. Vedle obrázků byly k vidění i ukázky starých vazeb kancionálů a pouťové přívěsky a medaile zapůjčené numismatickým oddělením Moravského zemského muzea v Brně. Ojedinělá výstava skončila 10. ledna 2008. Text a foto Bořek Žižlavský

14

15

Barvy života – potřetí! (Dům umění Zlín – 11. prosince 2007) Rok uplynul jako voda zlínská síla múzu dodá barvy života, barvy života jsou už tady znova senioři staří známí těšili se na setkání barvy života, barvy života jsou zas mezi námi. Potleskem je přivítáme pro každého něco máme barvy života, barvy života v srdcích ukrýváme senioři staří známí zpívejte si spolu s námi barvy života, barvy života jsou zas mezi námi.

Buchlovjané s Lucíí Bílou

Těmito slovy paní Ludmily Hájkové a nápěvem Antonína Gajdoše z našeho domova důchodců, by se dal charakterizovat i letošní, v pořadí už třetí, ročník setkání uživatelů domovů pro seniory Zlínského kraje. Tentokrát se zúčastnili a  své umění ostatním předvedli senioři z  Napajedel, ze Zlína – Burešova, Nezdenic, Uherského Hradiště, Lukova, Loučky a  Buchlovic. Hosty a  současně velkým překvapením byl smíšený kvintet z domova pro zrakově postižené seniory z Brna – to byla opravdová hudební hostina, která brala za srdce a vháněla slzy do očí. Připomeňme si názvy jednotlivých vystoupení, které dobře vystihovaly jejich ráz i  obsah – Vzpomínky na zlaté časy (Napajedla), Obecná škola (Burešov), Jak se broučci měli rádi (Nezdenice), Labutě na vejminku (Uherské Hradiště), Mrazík (Lukov) a  Valašský Mikuláš (Loučka). Domov důchodců Buchlovice se prezentoval tím nejsilnějším, co v současné době má – pěveckým sborem BuDu. Že je v širokém okolí uznáván a ceněn svědčí také to, že mu bylo rezervováno místo nejčestnější – ve finále podvečera. Sbor BuDu, který v  nedávné době zaujal svým zpěvem a mladistvým projevem ve Stavovském divadle v Praze vedle čerstvé „absolutní slavice“ Lucie Bílé, nenechal nikoho na pochybách – Gajdošovy melodie a  chytlavé texty zapůsobily na všechny návštěvníky Domu umění ve Zlíně a způsobily, že mnozí návštěvníci odcházeli do pošmourného večera se zpěvem. Srovnám-li všechny tři ročníky setkání Barvy života, protože jsem všechny zatím navštívil, musím konstatovat nejen zvyšující se úroveň jednotlivých formací, nápaditost a aranže, ale také dramaturgii pořadu včetně konference. Je to prostě dívatelné a poslouchatelné a rozhodně si v některých chvílích ani neuvědomíte, že před vámi zpívají, recitují, ba i tancují osmdesátníci. Děkuji všem za jejich nadšení. Miloslav Hrdý foto Domov důchodců Buchlovice 16

Velký mikulášský jarmak 6. 12. 2007

17

18

Foto: Lumír Svoboda a -vlk19

Motto: Neodkládejte na zítřek dobro, které můžete učinit dnes, možná už zítra nebudete mít čas. /Sv. Jan Bosko/

PODĚKOVÁNÍ … Vážení spoluobčané, v  září 2007 bylo z  iniciativy paní Věry Kapounkové založeno při farnosti Buchlovice Misijní klubko dětí. Na pravidelných schůzkách se děti věnovaly tvorbě výrobků, které byly následně prodávány 3. prosince na Mikulášském jarmaku v Buchlovicích. Výtěžek z prodeje činil 14 000,– Kč a  byl odeslán na účet Papežského misijního díla na pomoc 16431chudým dětem v  Bangladéši. Prostředky pomohou těmto dětem zajistit základní životní potřeby /stravu, ubytování, lékařskou péči a oblečení, knihy, studijní materiály, …/. Jménem všech chudých děkujeme Vám všem, kteří jste navštívili náš misijní stánek, za Vaši lásku a štědrost. Jedině s Vaším přispěním může naše pomoc pokračovat. Děti misijního klubka a spolupracovníci

Základní informace o Papežském misijním díle dětí (PMDD) HISTORIE: – Zakladatel – Mons. Charles August Marie de Forbin–Janson, biskup z Nancy (Francie) – 19. května 1843 – Den oficiálního založení Misijního díla dětí – Hlavní myšlenka díla: Vytvořit hnutí křesťanských dětí, které budou pomáhat nevěřícím dětem hledat Pána. – 3. prosince 1880 - Papež Lev XIII. vydává encykliku Sancta Dei Civitas, čímž vyjadřuje plnou podporu církve tomuto dílu. – 3. května 1922 – Papež Pius XI. uděluje Misijnímu dílu dětí titul „papežské“. – Heslo PMDD: Děti pomáhají dětem.

Papežské misijní dílo dětí v České republice Misijní klubka Do září 2007 se vyklubalo 70 Misijních klubek s celkovým počtem 772 dětí. Misijní klubka jsou rozptýlena po 7 diecézích, nejvíce jich je v olomoucké arcidiecézi – 19, královéhradecká diecéze má 18 klubek, brněnská 12, ostravsko-opavská a pražská po 6 klubcích a za nimi následují prozatím s 5 klubky diecéze plzeňská a českobudějovická se 4 klubky. Klubka vznikají porůznu: v rodinách 22 klubek, při výuce náboženství 21, v různých kroužcích 23 a taky ve škole 4.

Země, do kterých jsme z ČR poslali pomoc pro chudé děti: Srí Lanka, Indie, Peru, Indonésie, Papua Nová Guinea, Jamajka, Bolívie, Ukrajina, Brazílie, Albánie, Bosna a Hercegovina, Nigérie, Sierra Leone, Burkina Faso, Irák, Mexiko, Angola, Argentina, Kamerun, Benin, Zimbabwe, Středoafrická republika, Peru, Súdán, Uganda, Malawi, Bangladéš, Guyana, Togo a další. 20

Z ČINNOSTI KLUBU MAMINEK

Výroba vánočních ozdob

Vánoční ozdoby jako např. andělíčky z korálků, ozdoby z drátků a jiné vyráběly členky Klubu maminek v úterý 4. prosince 2007. Jak je zřejmé z obrázků, práce šla od ruky i přítomným tatínkům.

21

Vánoční besídka

Klubová vánoční besídka proběhla v úterý 11. prosince 2007. Radost z ní měly především děti. Na začátku jim maminky rozkrojily jablíčka, pak přišlo na řadu pouštění lodiček a zapalování prskavek. Největší radost dětem určitě udělaly sladkosti, které pro ně maminky připravily. Na závěr krásného odpoledne zazněly také koledy.

22

Vánoční vystoupení v domově důchodců

Ve středu 19. prosince 2007 vystoupil v domově důchodců soubor Buchlovjánek a Klub maminek. Svým vystoupením děti přítomné babičky a dědečky v předvánočním čase velmi potěšily.

23

Na Brdo se šlo po třiatřicáté

V  neděli 30. prosince 2007 se uskutečnil 33. ročník tradičního Předsilvestrovského výstupu na Brdo. Stovky účastníků, mezi nimiž bylo i několik desítek z  Buchlovic, po celou cestu provázela nádherná zimní krajina. Na vrcholu nejvyšší hory Chřibů je pak přivítala namrzlá rozhledna.

Účastníci jedné z expedic na nejvyšším bodě Chřibů.  24

Stránku připravil -vlk-, foto František Mikula

Novoroční přípitek Je to již mnoho let, kdy poprvé v našich krajích lidé pozvedli svou číši k novoročnímu přípitku. Od pradávna tento okamžik lidé využívají k přání si všeho dobrého a nejlepšího do nového roku. Když na Silvestra o půlnoci začnou hodiny odbíjet půlnoc, je nejvhodnější čas vyslovit to nejtajnější přání, které byste si chtěli splnit v následujícím roce a popřát druhým hodně štěstí. Tradičním nápojem k přípitku se již stává šumivé víno nebo i šampaňské. Víno se stalo nápojem z nejušlechtilejších. Bylo tak ceněné, že se jím uctívali bohové. Pokaždé, když člověk pozvedne sklenku a vnoří svůj zrak do nazlátlých vinných jisker, měl by něco říci. Pronáší přípitek, činí se tak odedávna. Vzájemné přiťuknutí má svůj původ v minulosti. Tehdy lidé věřili, že se mohou do vína dostat zlí duchové, které je nutno odehnat právě ťuknutím ještě před prvním douškem. Přípitkem si lidé vždycky přáli to nejlepší. Důkazem jsou přípitky v různých jazycích: Albánie – gzur! Alžírsko – á votre santé! Argentina – salud! Austrálie – cheerio! Belgie – á votre santé! Brazílie – salud! Bulharsko – na zdravie! Čína – ni-čau! Dánsko – skaal! Finsko – naljasi! Irák – sihatek! Irán – besalamati! Itálie – salute! Japonsko – kam pai! Jugoslávie – u vaše zdravlje! Kanada – to your health! Maďarsko – egészsére! Mexico – salud! Mongolsko – eruul nendija tölöö! Německo – zum wohl!

Novoroční zasněžená nádhera

Nizozemí – gezondheit! Norsko – skaale! Polsko – na zdrowie! Portugalsko – viva! Rakousko – zum wohlsein! Rumunsko – noroc! Rusko – na zdarovje! Řecko – stin i giasou! Srí Lanka – ajubovan! Sýrie – sihatek! Španělsko – salud! Švédsko – skaal! Švýcarsko – zum wohl! á votre santé! Tunisko – sihatek! Turecko – lehaim! USA – cheers! Velká Británie – cheers! Vietnam – chuc suc khoe! Tak – Na zdraví, přátelé! 

Miloslav Hrdý

(foto: -fm-) 25

Ohlédnutí dechové hudby Buchlovjané za rokem 2007

Loňský rok pro nás nezačal příliš optimisticky, neboť hned v měsíci lednu jsme museli řešit otázku, kdo po odchodu zpěvaček Schwarczových bude na postu zpěváků. Zprvu neřešitelný problém rozetnul Havel Kapounek tím, že v  této svízelné situaci, ve které se kapela ocitla, požádal o pomoc Pavlu Večeřovou. Jejím příchodem dechovka opět ožila a začala znovu zkoušet. Tím se vytvořil i nový pěvecký tandem Petr Badin – Pavla Večeřová a Havel Kapounek. I  když se dechovka na zkouškách věnovala především zpěvákům, aby co nejrychleji zvládli celý repertoár, sama už v únoru hrála na fašanku v Buchlovicích. Březen se zapsal černým písmem do historie dechovky, neboť v  tomto měsíci zemřel náš basista Pavel Hrabina. Do dnešního dne se nám nepodařilo za něj najít stálou náhradu. 26

V  květnu jsme přijali pozvání mužského pěveckého sboru Tupešané, abychom v Tupesích zahráli na stavění máje. V červnu nás čekala již tradiční pouť na Barborce. 10. červen byl pro nás velkým dnem. Ráno v  9 hodin jsme hráli při procesí na Velehradě a tentýž den odpoledne na Modré v archeoskanzenu na festivalu slováckých dechovek - Slovácké srdce. Zde měly premiéru i naše nové zpěvy. V  konkurenci dechovek, jako je Staroměstská kapela, Nivničanka nebo Zdounečanka, se Buchlovjané určitě neztratili. 6. července proběhl již 2. ročník našeho koncertu s názvem Ať slovácká písnička potěší všechna srdéčka – na náměstí v Buchlovicích. Naše pozvání tentokrát přijal mužský pěvecký sbor Tupešané a lidový vypravěč Jožka Pavlíček z Kunovic. I když nás počasí trochu postrašilo, zaplněné náměstí

a potlesk spokojeného obecenstva byly pro nás tou nejlepší odměnou. 8. července jsme se po 17 letech opět zúčastnili tradiční velké pouti na Velehradě. Bohužel se zde při mši svaté sešlo jen 35 muzikantů z různých kapel, což je proti minulým létům žalostně málo. Proto se v budoucnu budeme snažit zúčastňovat poutí pravidelně. V  prázdninovém měsíci srpnu jsme hráli na dvou velkých zábavách, a  to na Chatařském bálu na Smraďavce a na Myslivecké noci U Špalka pod Buchlovem. K  prvnímu týdnu v  září již neodmyslitelně patří Slavnosti vína v  Uh. Hradišti. Také kapela Buchlovjané a  jejich hudební produkce na františkánském nádvoří kláštera určitě přispěla k dobré pohodě a náladě v mikroregionu Buchlov, který zde měl své stanoviště. Letošní koncert, který proběhl 9. 9. v Domově důchodců v  Buchlovicích, byl pro nás asi největším milým překvapením. Náš koncert se po půlhodině hraní změnil v  taneční zábavu, kdy to dědečci a  babičky pěkně rozjeli jak za mladých let. Radost pohledět. Dne 16. 9. jsme měli tři hodinová vystoupení na 1. mezinárodním jarmarku na Modré ve skanzenu za mikroregion Buchlov, kterého se zúčastnily i folklorní kroužky z Buchlovic. Velkou poctou bylo pro nás pozvání, abychom zahráli při svěcení nové kaple na Velehradě za početné účasti hostů z   Francie. Zde jsme kromě jiných skladeb zahráli také českou a  francouzskou hymnu s  obrovským ohlasem u  zúčastněných posluchačů. Martinské hody v  Buchlovicích 10. - 11. 11. byly pro naši kapelu hlavní prioritou a  především velkou výzvou. V  minulém roce po

22 letech jsme hráli o  sobotě i  neděli včetně tanečků. Obavy, zda dva dny zvládnem odehrát, a to i přes nepřízeň počasí, však brzy vzaly za své. Neboť pro tak bezvadnou hodovou chasu a  domácí publikum je radost hrát. To mně potvrdili nejen naši muzikanti, ale i hosté, kteří s námi na hodech hráli. A je tu prosinec a s ním i Mikulášský jarmak, který už má své stálé místo v našem kalendáři. Myslím, že se nám i v roce 2007 podařilo zachovat 23letou vánoční večerní tradici hraní koled po Buchlovicích. Na závěr bych rád touto cestou poděkoval všem muzikantům a  zpěvákům za obětavou práci v loňském roce, neboť hlavně hody nám ukázaly, že to, co děláme, má určitě smysl. Poděkování patří také našim manželkám a rodinám za trpělivost a  toleranci, jinak bychom muziku dělat nemohli. Velký dík patří i  našim sponzorům, kteří nám pomáhají nejen při obnově aparatury, bez níž se dnes nedá hrát, ale jsou i  garanty našeho červencového koncertu na náměstí v Buchlovicích. Věřím, že i do budoucna nám zachovají svou přízeň. SPONZOŘI: Městys Buchlovice, KOPO - Vladimír Obdržálek, Synot, Wetest pneu - Mělník, Magna Moravia spol. s.r.o, Rybárik - zemní práce a  doprava, Restaurace U Páva, hotel Buchlovice, hospůdka Na Rynku, restaurace Záložna, Stolářství Zdeněk Daňhel, Gastelo - Pavel Šeda. Vám všem ještě jednou velký dík. Za dechovou hudbu BUCHLOVJANÉ Karel Dvořák

Studio M, Buchlovská chasa, hasiči, F studio a Cimbálová muzika Rubáš pořádají 2. února 2008

Fašankovou obchůzku městyse a zábavu v restauraci U Páva od 19.30 hodin K tanci hraje LCR a jako host Cimbálová muzika Rubáš 27

Pomyslné návraty Antonína Huťky Často se v  myšlenkách navracím do svého dětství a  mládí. Přede mnou se odvíjí tklivé kouzlo vzpomínek na příhody a  děje, které se udály již před řadou let. Byla to doba často nesplněné touhy a  snění, která ještě v  paměti vězí, v  očích se zračí a  vybavuje. Dle věkové posloupnosti člověka je to předně dětství, z tohoto mého období chci také dění v  naší obci uvádět. V  tomto čase bylo ovzduší ještě čisté, nenarušené různými zplodinami z  letadel, aut, fabrik a  domů. Tehdy jsme děti v  létě večer do rukou v  ulici chytaly svítící svatojánské mušky a  v  neděli odpoledne bylo možno spatřit před domy posedávající občany na schodcích, židlích nebo lavicích. Také život v  obci byl klidnější, nebyl ještě takový provoz, jen sem tam projelo nějaké auto nebo na pole vůz tažený koňmi nebo kravami. V této době nebylo ještě rádií, jelikož elektrifikace v Buchlovicích byla provedena až asi v  třiatřicátém roce minulého století. Jen nějaký radioamatér si sestrojil krystalku, která byla funkční i bez elektriky. Co také ještě nevyšumělo z mé paměti je, jak u nás za zámeckou zahradou mlátil obilí nájemce polí – cukrovarník May – mlátičkou poháněnou parním strojem.

Z pole (malba Františka Joška) 28

Vymlácená sláma z  obilí se ukládala do stohu, ten pak jednoho nedělního poledne shořel. A také, jak v bývalém areálu pivovaru byl posledním nájemcem hospody Buchlovják pan Kučírek ze Suchého řádku. Tyto prostory za potokem vlastnili pak majitelé lihovaru, octárny a sodovkárny, bratři Reichovi. V  Buchlovicích byly tehdy dvě tělovýchovné organizace – Sokoli a  Orli. Sokoli byli však lépe vybaveni tělocvičným nářadím, vlastnili i hřiště, které se nacházelo po levé straně ulice k domovu důchodců, kde nyní stojí řada vilek. Zde konali občas veřejná cvičení, na tomto hřišti měli k  dispozici i  kruhy a  také pískoviště pro skok daleký a  vysoký. Také užívali zahradu restaurace Záložna, kde přes léto konali tělocvičné akce menšího rozsahu. Sál Záložny jim sloužil k  promítání kina, přes týden ke cvičení jejich členů, v zimě pak pro veřejnost k pořádání tělocvičných akademií, hraní divadel, konání zábav a plesů a též i jiným spolkům a organizacím. Na sokolských maškarních plesích často účinkovala vojenská smyčcová hudba 27. pluku z  Uherského Hradiště za vedení kapelníka Karla Ešky. Vzpomínám si, jak též Orli hrávali divadla ještě v  sále starého hostince na náměstí, kde také

jejich členové cvičili za vedení pátera Vaňka. Nájemcem této hospody byl tehdy pan Šípek, který ji převzal po panu Františku Syrovátkovi. Vrylo se mně to do paměti, jelikož můj tatínek obě tyto organizace k divadlům maskoval. V  oné době bylo u  nás několik sedláků, někteří měli čeledína nebo služebnou, těch bylo dosti i  po jiných domech. Vlastníci menších polností obdělávali svá pole buď koňmi sedláků nebo kravkami. V  Buchlovicích bylo dříve několik kuželen, jedna se nacházela v  zahradě Záložny, v  ní se koulelo přes léto, obyčejně v neděli. Druhá (kratší), byla v malé zahradní restauraci hotelu Malý a  ta byla po zavedení elektrifikace osvětlena, byla pak v provozu každý den večer. Další krátká kuželna byla málo udržovaná v  lázních Smraďavka a  také v  lese byla jedna soukromá v  Trnávkách blízko domu Bukáčkových. Kdysi také ve dvoře restaurace na Zahradách, za pana Dvořana, ale ta již byla mimo provoz. Pro pobavení občanů pořádala organizace živnostníků výlety s programem. Místa prvních dvou sice v paměti zůstaly, ale na programy jsou již vzpomínky matné a kusé. První z nich se konal na kraji v lese po levé straně silnice do Brna, kde dnes stojí hájenka, druhý ve zmole v Chrastích, za nynějšími chatami. Pak byl další výlet, ze kterého mi již více utkvělo v  mysli, v  lázních Smraďavka, kde v programu vystupovali známí herci a živnostníci, pan Cyprián Šik a Stanislav Haldina. Program sestával z kupletů, jednoaktovek, tomboly a někdy i  trakařových závodů. Ten obyčejně zastřešoval pořadateli sestrojený papírový, tzv. zvon lásky, do kterého pak za úplatu vstupovaly jimi vyhledávané mladé páry na malou intimní chvíli. K  tomu všemu vyhrávala místní hudba. Výlet byl navštěvován hojně nejen místními lidmi, ale i z okolních vesnic. Ze svého úhlu pohledu, co dnes v  Buchlovicích chybí, jsou zahradní restaurace. Dříve přes léto hojně navštěvované zájezdy školáků a  též místními občany a  také v  neděli odpoledne rodiči s  dětmi, kteří se zde oddávali odpolední siestě. V zahradě Záložny se v neděli odpoledne na verandě konaly koncerty s tancem. Pokud moje paměť sahá, za nájemce pana Skráška zde vyhrávala hudba pana Hrabálka z  Uherského Hradiště. Následovala pak

hudba pana Hány z  Břestku, v  ní jsem později i  já na housle účinkoval spolu s  Antonínem Bečákem. Ten, jako člen české rodiny, přijel do Buchlovic s bratrem a rodiči z Vídně po obsazení Rakouska Němci. Pak po nás zde působila ještě hudba pana varhaníka Šustra z  Polešovic se svým synem. Vzpomínám si, jak svou produkci vždycky zahajovali známým americkým mistrovským pochodem Pod hvězdnatou vlajkou.

Kuželna pod Záložnou (20. léta) Mojí snahou bylo aspoň částečně poodhalit a přiblížit změť událostí, které se odehrály před léty letoucími a  myšlenky na ně, které se mě občas honí hlavou. Poznámka: Rukopis vzpomínek přinesl pan Antonín Huťka, ročník 1916. A tak jsem se v té chvíli ptal sám sebe, jaká motivace pohání životní motor dědečka, který toho už mnoho prožil a  zažil, odpověděl jsem si, že je to výchovou v  rodině, celoživotní aktivitou ve spolcích (trampská osada Kluci náhody), aktivní muzikant, ale, samozřejmě, především silnou individualitou. I  touto cestou mu děkuji za jeho vzpomínky, věřím, že budou zajímavé a  inspirativní i  pro naše milé čtenáře. Současně bych mu chtěl popřát dostatek zdraví a  klidu a  také, aby se jeho sny ještě i zhmotnily v naší přítomnosti, či blízké budoucnosti. M. H. Historickou fotografii zapůjčila Anna Lukeštíková 29

Odešel strom Odešel strom, ta hruška stará, jež s lidmi dožila se stotřicetkrát jara. Odešla tak, jak člověk starý, jenž život svůj dožil a větřík maličký ji tiše k zemi složil.

O této hrušce můžeme říci směle, že pamatuje buchlovského buditele. Ten v jejím dětství stromovém ji v naši obec dovez a ona, co strom mohutný tu žila s námi dodnes.

Žila tu dlouho s námi, i s těmi, co dříve tady byli, krajačky od ní zimní večery nám v dětství osladily a plody šťavnaté, co v srpnu v trávu vyprahlou spadaly, spolehlivě nám velkou žízeň vždy rychle zahnaly.

Po jejím skonu z kmene jejího, když díváme se na prázdnou zahrádku, necháme cosi zrobit zručným stolařem, abychom měli něco na památku.

K hnízdění ptákům korunu svou darovala a v parné letní dny příjemný chlad poskytovala. Na jaře v bílé kytici medovou šťávou včely hostila, v zimě pak větve bezlisté, jak ruce k nebi sepnula.

(ilustrační foto -bž-) 30

Zdenka Maršálková

Stromy dýchají klidem, spokojeností a pohodou člověka, který se o ně stará.

Stromky pro potomky?

– 1. část

Člověk, jen tím, že žije, spotřebovává kyslík a produkuje kysličník uhličitý. A tvrdí se, že pokud však každý z nás zasadí a bude se starat alespoň o 10 stromů, bude s přírodou sám za sebe v rovnováze. Nemluvě o mnoha dalších pozitivních vlivech, které stromy mají (tlumí hluk, jsou domovem mnoha živočichů... a jsou krásné). Ale, jako podmínka k udržení života, je to dost síla! V některých krajích kdysi každý otec byl povinen, jakmile se mu dítě narodilo, během toho roku, zasadit šest ovocných stromů. Zasadil je na svém poli, v zahradě nebo v humně, a když neměl ani píď půdy, sadil při obecní cestě nebo kdekoli jinde na katastru své obce. Uhynul-li stromeček, byl otec povinen jej nahradit. Jinde zase bylo ženichům uloženo, aby po svatbě vysázeli šestnáct stromečků, které potom s mladou ženuškou opatrovali. V našich krajích býval také pěkný zvyk, o památných národních dnech sázet stromy nebo i stromoví, a na Moravě dodnes roste mnoho jubilejních stromků. A tak to bylo se všemi stromy, s těmi ovocnými či těmi pro zdobnost, krásu a potěšení. Naši předkové, jak vím od dědečků, vysazovali vysokokmeny ovocných stromů skutečně pro příští generace, neboť takové stromy dospěly do plné plodnosti až za 12 až 15 let, aby pak vydržely do 80 let i více. Dnes sázíme většinou zákrsky, které první plody ukáží již ve školce a v plné plodnosti jsou ve čtvrtém či pátém roce, ale ve dvaceti pěti letech i dříve už končí. Rozhodli jsme se v Buchlovicích trochu napodobit všechny naše předchůdce a vrátit naší krajině její půvab tím, že se vrátíme k výsadbě stromů, případně alejí, že nebudeme vůbec žehrat, že jablíčka z vysokokmenů již neokusíme, ale budeme se těšit z toho, že na ně budou chodit naše děti s vnoučky. Také nás nebude děsit, že produkce na vysokokmenech není nijak intenzívní. Ještě jednou si řekněme, že záměrem tohoto projektu je nejen vlastní záchrana starých odrůd, která mladé generaci ovocnářů a zájemcům za řad žáků místní školy ukáže na druhovou rozmanitost, ale i názorná ukázka místním obyvatelům, že lze hospodářsky využít náletovými křovinami zarostlé louky v katastru městyse. V neposlední řadě je důležitá též záchrana stromů in situ (jak bych řekl teď hned, na místě samém, ve stavu, v jakém právě jsou) a také jejich namnožení a výsadba do genofondového sadu. Vzhledem k tomu, že mladý sad bude vyžadovat celoroční péči – stříhání stromků, pravidelnou kontrolu, přivazování, sečení trávy apod., je třeba, aby odborný garant celého projektu – Místní organizace zahrádkářského svazu Buchlovice, byl připraven odborně i lidsky a už v tomto období byla navázána naznačená spolupráce se Základní školou Buchlovice. Věříme, že když se sad odmění svou první úrodou, bude i pro mladé „sadaře“ péče o stromečky v sadě snadnější. Do našeho nejbližšího okolí, pod les na Újezdách, jsme tedy v průběhu měsíce listopadu 2007 zasadili prvou část ovocných stromečků v počtu asi 80 kusů. Sad klenotů byl založen. Stromečky byly vráceny do krajiny tím, že námi odebrané rouby naroubované na podnože (podnože A2 v případě jabloní, pláňata v případě hrušní a myrabolánové podnože u peckovin) daly ve firmě Arbia Malenovice vzniknout stromkům. Protože mi představivost stále ještě nechybí, dovedu si živě přestavit (a těším se z té představy), že jednu půjdu kolem toho sadu a v něm se budou dospělí a školní děti procházet, trhat či sbírat plody, ochutnávat a těšit se z nich, protože takové už nikde jinde nenajdou, protože takové výpěstky jim nemůže žádný supermarket nabídnout. Současně si uvědomuji, že jedna věc je stromečky vysázet, ale větší a vážnější je sad opatrovat a v krajině udržet. Musí to být zase jen snahou společnou, ošetřovat a hlídat si sad, ve kterém by mohly růst perly. A tak jen doufám, že dojde ke kýženému propojení zahrádkářů a v dalším i žáků naší základní školy a že i ostatní spoluobčané budou na sad pohlížet se zalíbením a porozuměním. Věřím, že to společně dokážeme. I za ostatní Miloslav Hrdý 31

Staré ovocné odrůdy a jejich význam v minulosti v krajině pod Buchlovem V dubnovém článku „Krajové a staré odrůdy“ V  našem sadě si bereme za hlavní úkol se čtenář mohl dočíst o  důležitosti a  potřeb- zachránit a uchovat staré odrůdy letních a podnosti výsadby těchto mizejících odrůdových zimních hrušek. Toto ovoce mělo v  minulosti důležité místo ve výživě našich dědů a praděovocných jedinců. Dnes můžeme prohlásit, že tato akce se díky dů. Dále z  toho důvodu, že tento druh ovoce mimořádné zásluze vedení městyse Buchlo- (hrušky), zůstává v  celostátním měřítku mimo vice, začátkem tohoto listopadu začala usku- pozornost odborných kruhů. Také se můžeme důvodně domnívat, že některá z těchto odrůd tečňovat. Tento počin (tato práce) nesleduje jen ten vznikla tak, že došlo k  samosprášení pylem účel, aby se z  jakési piety (i  když i  ta má mít nebo k záměrnému křížení odrůd. v  lidském konání své místo) něco zachovalo. Při této příležitosti je třeba vzpomenout čloAle hlavně má za úkol, snažit se udržet tyto věka, který se o  rozšíření tohoto ovoce (hrujedince (dnes hynoušek) pod Buchlovem cí bez zájmu) zachrázasloužil. Podle ústní nit pro další, dnes tradice to byl hraběještě neznámé využicí zahradník Böhm tí. Pevně věříme, že (nebo Diebl?). Jeho nejeden z vysazených záměrem bylo pomoci jedinců bude v  buobyvatelstvu při nedostatku jídla a  to hlavdoucnu využitý pro výzkumnou a  šlechtině přede žněmi, protože v  tomto období telskou práci. V  odběru roubů Poslední sušírna v Buchlovicích stála na Lhotce. už na komorách zrní dalších starých odrůd, Zbourána byla před několika lety. na mouku nezbývalo. které nám ještě chybí, (foto: Václav Rajskup) Zrní se muselo šetřit budeme pokračovat pro dobytek, protože v  měsíci únoru 2008. Máme kontakt na získání dobytek, to byl základ hospodářství. A  právě roubů již vzácně se vyskytujícího druhu jabloní v této době již dozrávaly skoré letní hrušky nebo – jsou to Kalvil bílý zimní, Pontojské, Jeptiška, už byly zralé a pomáhaly zahánět hlad. Albrechtovo, Whealthy. U hrušní jsme našli starou Sad klenotů byl také nazván jako Genofondomístní odrůdu Šidla. Pátráme po roubech odrůdy vý sad. Pojem slova gen slyšíme teď často, třeba hrušky Trpule a Císařky (zimní odrůda). Pěstovala i  v  obyčejném hovoru: „Jó, ten zdědil špatné se tady velmi raná odrůda hrušky Rozmarýnka, geny!“ Tak třeba i  odborník v  tomto vědeckterá byla ranější než odrůda Červencová. Snad kém oboru, při jednom rozhlasovém pořadu o  zdraví prohlásil, třeba že trochu vulgárně: se podaří rouby těchto odrůd zajistit. Je třeba připomenout, že v naší činnosti o zá- „… v  genoch je strašný bordel …“ Dnešnímu chranu starých ovocných druhů nejsme ve Zlín- mládí je význam tohoto pojmu blízký. Učí se na ském kraji první. Ve Vizovicích založili pokusný školách o  genovém inženýrství a  ozdravování sad, který si dal za cíl nalézt klon trnky – švestky rostlinných kultur. Vraťme se do historie o  jedno či dvě století domácí, odolný šarce. Další sad je již několik let vysázený ve Velké nad Veličkou. Je to sad zamě- zpátky a podívejme se jen tak laicky, jaký význam řený převážně na zachování starých místních mělo ovoce a ovocné stromy v té době? Začneme-li mluvit o  krajinotvorbě ovocného stromu odrůd peckovin Horňácka. 32

v  krajině pod Buchlovem, ta vycházela jednoznačně z účelovosti a možnosti umístění výsadby ovocných stromů (výsadba v  humnech). Tyto stromy dávaly úrodu a  úroda přinesla možnost prodeje a  tím i  získání nějakého, byť i  malého, peněžního zdroje. Nesmíme zapomenout, že z hlediska hospodaření bylo nutné využít každý kousek půdy pro zemědělské plodiny – obilí, brambory, řepu. A  tak pro výsadbu stromů se využívaly meze, svažité pozemky a  těžko obdělávatelná půda. Každý kousek půdy musel být účelně využitý a  z  toho vycházela krajinotvorná funkce vysokokmenu. Hlavním účelem bylo využití ovoce k jídlu a to jak v syrové, tak i v sušeném stavu. Sušení dávalo možnost uchovat si ovoce na dlouhé období ke konzumaci. Chceme-li přiblížit dnešní generaci tehdejší možnosti stravování vesničanů – a  mluvíme hlavně o  drobných zemědělcích – tak na vesnicích bylo v té době často dost bídy. Doslova se dá říct, že ne vždy bylo posvícení. V dnešní době ledniček a  mrazniček se mladé generaci jeví uchování potravin jako banální a jednoduchá věc. Jenže, v té době uchovávání potravin (pokud byly) vycházelo z tehdejších možností. Maso se uchovávalo uzením, ovoce sušením. Vařily se také trnky (povidla ve velkém množství) a  ze zkvašeného ovoce se pálila slivovice. O  postavení chudších obyvatel vypovídá známá lidová píseň: Dybych já byl selským synkem napájal bych dívča vínkem, ale, že su z chalúpečky nemám ani kořalečky. Proto jak čerstvé, tak i  sušené ovoce tvořilo podstatnou část tehdejší stravy. Co si sebou bral nebo mohl vzít hospodář na celý den na pole? Snad kousek špeku? Kus čerstvého nebo někdy okoralého chleba namazaného v  lepším případě sádlem nebo také jen vařenými trnkami. Pak ještě do sotůrku nějaké jablíčko a  sušené krajačky. Tím se také dal zahánět hlad. V té době vzniklo v  chalupách mnoho malých zděných sušárniček, v  případě selských usedlostí vznikly v  humnech sušárny zděné větší, kde mimo sušárny ovoce byl i kotel na vaření trnek a bývala

tam také udírna k  uzení masa. A  tak již první zralé ovoce se sušilo. Byly to jako první letní hrušky – Rozmarýnky, Ječmínky, Šidla – a podle dozrávání pak další. Totožný postup byl i u jablek. Některé odrůdy ovoce byly k  sušení víc oblíbené a to pro svoji sladkost po usušení, byly doslova pamlskem – lahůdkou. Nějaké množství krajaček se dalo prodat ve městě. Ne v každém malém chudším domku mohla být sušárna. Nebylo tam pro ni místo a  někdy chybělo i  to ovoce. A  tak leckterá dětská návštěva se u  bohatší přízně těšila na obdarování chutným a  sladkým sušeným ovocem. O cukroví si tyto chudší děti mohly jen nechat zdát. Na cukroví v  chalupě nezbývaly peníze. Jako dárek z pouti (tehdy to bývaly významné události) dostávaly od rodičů nanejvýš kousek sladkého dřeva (kořen lékořice) k cumlání. Proto jim sušené ovoce bylo lahůdkou. Ano, v  tehdejší době ovocné stromy byly jako součást rodu, součástí rodiny! Když se vrátíme do dnešní doby a rozhlédneme se po současné krajině, ovocné vysokokmeny vymizely. Dnešní osaměle stojící staré ovocné stromy v  zemědělských lánech se již jeví jako něco nepotřebného, dosluhujícího. Tyto stromy již nepoznají dotyk ruky sadaře – ošetřovatele, jedině tak dotyk vybočivšího traktoru se strojem, který mu rve kůru z kmene. Samozřejmě najdeme při okraji lesa vysokokmeny ptáčnic – planých třešní, nazvaných ptáčnicemi z  toho důvodu, že za jejich výskyt a  rozmnožení vděčíme ptákům. Ptáci plod třešně sezobnou celý, pecka projde jejich zažívacím ústrojím, tam proběhne i proces stratifikace semene. Pak po vykálení ptáka do listové lesní hrabanky dojde k  vyklíčení a  ujmutí sazeničky třešně. Ale tento typ stromů nemůžeme nazvat pravým ovocným vysokokmenem. Pojmenování – ovocný vysokokmen – má oprávnění v tom případě, kdy stromek je cíleně naštěpován, vysazen na určení místo a je také pěstitelsky udržován. Tedy závěrem: Vysázený sad starých odrůd (Sad klenotů) by měl, kromě svých odrůdových vlastností, uchovat i vzhled typického ovocného vysokokmenu pro další generace. Václav Rajskup 33

Ticho Řekni mně čím je ticho? Ticho je klid a pohoda. Ze skal života echo, lásky žárlivosti záhada.

Proč já mám odpouštět v tichosti a v sílu svého já věřit. Mé srdce je plné lítosti, nechci už tohle zažít.

Ze dne zlomek setiny, z noci velký díl. Spočítám všechny vteřiny, snažím se ze všech sil.

Nechci prázdná slova slyšet, nechci poslouchat ticha bodláčí. Nechci v noci jenom sama mlčet, jen tvá domněnka tě usvědčí.

Nesnesitelný zvuk pln prázdnosti, bez konce dlouhý tunel. Dívkou hledané city ctnosti, pohlazení jemné jak flanel.

Myšlenky tvé srdce tíží, v tichu padáš do temnot. Průchod citů ti snad neublíží, hledej třpyt lásky klenot.

Tichá noc mění se v zoufalství, samota beze slov se rodí. K čemu jsou všechna přátelství, když on vždycky mě zradí.

Věty beze slov a slova bez písmen, jen ticho a prázdnota. Šifrou psaný pergamen, žije dál, má lásky samota.

Zrada, ticho a opuštění, světem vládne pořád dál. Snad čekám tvé odpuštění … a měsíček se oknem smál.

m. m.

Dětský koutek Boženy Jamborové

34

Myška

Zajíček

Běží myška po mlýně, ocásek má až v komíně. Mlynář křičí, co tu chceš, vždyť mně všechno sežereš.

Sbírala jsem v lese léčivé bylinky. Potkala jsem zajíčka, byl hrozně malinký.

Neboj se ty mlynáři, to se ti snad nestane, nameleš ty mouky dosti, hromada ti zůstane.

Chtěla jsem ho pohladit a o zvířátkách se s ním pobavit. Neměl zájem ani trošku, utekl raději do pelíšku.

Doba vánoční ve zvycích a pověrách lidu moravského napsal František Bartoš

8. Božího narození Na Valaších na štědrý den po večeři přinese čeledín z  lesa „ščastičku“, jedlovou to větvičku o třech vrškách, a vstrčí ji do hnoje. Časně ráno před jitřním jde děvečka na potok, nabere třikráte proti proudu vody („jordánky“), vezme „ščastičku“ a namáčejíce ji ve vodě kropí všecky domácí, aniž ještě leží, takto říkajíc: „Pochválen buď Ježíš Kristus. Pámbů vám daj dobrý deň, výš vodička lež (než) oheň.“ Potom ščastikuje jako na štědrý den. Tu všichni povstávají, „jordánku“ vylejí na mísu, do ní si vloží každý po penízi a  pak se umývají. Potom jde děvečka s vodou do chléva a do ovčírny, kropíc dobytek a  ščastikujíc i  jemu. Ščastička se pak rozčesne ve tré, jeden vršek se vstrčí pod poval (strop) v jizbě, druhý ve chlévě a třetí v ovčírně, kdež zůstanou až do tak roku. Jinde chodí se časně ráno na potok myt, aby byli „pěkni a  červeni“, ba otužilejší i  koupat se chodí z  téže příčiny do strouhy mlýnské „do ščasnej vody“. Odtroubiv hodinu dvanáctou ponocný zpívá: Stávajte, stávajte, křesťané milí, k jesličkám chvátajte v téjto božskéj chvíli, lebo sa narodil nám Ježíš Kristus sám! Potom chodí po dědině a  vytrubuje budí lidi, aby se strojili na jitřní. Ne dlouho po půlnoci otevírá se kostel, lid z  okolních vesnic hrne se do něho celými zástupy, a  dětem svým rodičové nemohou větší radosti způsobiti, nežli vezmou-li je toho dne s  sebou „do kostelíčka“. Slavívať se posud v  některých našich kostelích narození Páně přelíbeznou pastýřskou idylou. V  kostele rozžato kde které světlo, zvláště jasně osvětlen postavený na

ten čas „betlém“. Lid shromážděný porozžihá své sloupky a  pěje koledy vánoční jednu po druhé. O čtyřech hodinách začnou se hodinky, po každé hodince zapějí zpěváci na kruchtě koledu za průvodu hudby a  jásavého klokotu slavíčího, kukání zezulčího a  vrkání hrdliččího. Ptačí tento zpěv napodobuje se velmi dovedně na zvláštní nádobky hliněné. Hliněný slavík naplněn jest do jisté míry vodou, a podobnosť zvuků jím vyluzovaných ke klokotání slavičímu jest věru podivuhodna. A nešveholí tyto zvuky jen tak ledabylo. nýbrž jsou podstatnou částí průvodu hudebního, zahlaholíť vždy na svém místě určitým taktem a souladným rytmem. Těmto hodinkám říká se vlastně jitřní. Po nich následuje slavná mše „ andělská“ a  po ní „ pastýřská“. Při andělské provozuje se zvláštní slavnostní mše „valašská“, složená ze samých koled vánočních, provázených hudbou pastorální, kterýmžto prostonárodním oratoriem živě a dramaticky se znázorňuje a oslavuje narození Páně. Reformator zpěvu církevního nebyl by asi hrubě potěšen touto pastýřskou muzikou, ale kdo pováží, jak důležitá účasť ve věcech náboženských náleží srdci, nebude smělou rukou chladného rozumu a „šedé“ theorie zasahovati v tyto dětinné projevy vroucího citu náboženského dlouhým zvykem posvěcené a s názory lidu jako srostlé, v nichž právě jeho neotřesená víra a  srdečná nábožnosť má svou nejsilnější oporu. Do chrámu Páně, v němž se jitřní takto slavívá, přicházejí lidé o  míle z  cizích farností, obětujíce na to rádi bezesnou noc a  dalekou obtížnou cestu. Den Božího narození jest největším svátkem v celém roce. Ráno se ani nestele ani nemete, až odpoledne, a náčiní nechává se nemyto do druhého dne. Na Podluží „statku“ (dobytku) ráno zavazovali hubu, by tak „nežváchal“ a posud nedávají mu žráti až po službách Božích. Tím méně smí se ovšem toho dne voda nositi. na vodu se chodí od 11 do 12 hodin v  noci 35

štědrovečerní, kdy „se požehnání Boží rozlije po zemi“. Voda v tu dobu proměňuje se ve víno, kdo ho nabere, může se sám napiti, jinému dáti nesmí. Toho dne nejde nikdo na besedu nebo do hospody, děti nesmějí ani „na vozičky“ (na led), ani na sáňky. Toliko na Starohrozenkovsku pozve si soused souseda (polazníka) na „polazeň“, počastuje ho oplatkem, kořalku vdolkem aj., aby se hostiteli dobře vedlo. Na první neděli adventní dívka z Valašska zasadí si do květníka „révek“ (větvičku) višňový

Vánoční atmosféra na náměstí 36

a  polévá ho každý den z  huby. Révek vyžene pupence a  na Boží narození bude rozkvetlý. Toho dne „opéří“ (okrášlí) jej dívka pozlátkem a  dá svému milému za klobouk. Která dívka na jitřní v kostele se obsype pšenicí, bude míti mnoho ženichův. Když přijde chasa z  jitřní, dostane každý po koláči, ten musí ve chlévě snísti, aby byl dobytek žírný. Slepice poshazují se v „koplíně“ (kurníku) před jitřní ohřeblem a  hřady, aby hojně nesly.

(foto: -vlk-)

Přejde-li na Boží narození dědinou žid, „oprašiví masopust“, nebude toho masopustu svateb.

9. Sv. Štěpána Na sv. Štěpána světí se v kostele po službách Božích jarní obilí na setí, každý hospodář pošle si ho po trošce do kostela a  přimíchá potom k  semeni. Na Morávce ve Slezsku háží při tom obilím na kněze u oltáře, až jej obsypou, to pak jest jeho. Na Podluží pastýř, přicházeje „vinšovat ščasné a veselé svátky“ vysype na stole vším obilím křížek, kteréž obilí hospodyně potom hodí drůbeži, aby se šlechtila. Jinde pastýř přinášeje toho dne do domu „březovec“ (březový prut), dá hospodáři s hrsť ječmene smíchaného s  turkyní. Kolik v  ječmeni zrnek turkyňových, tolik se ulíhne selátek. Koledy, jež v  některých krajinách, jako na Slovensku, celý advent pod okny se zpívají, jinde nastanou na svatého Štěpána. Přicházejí koledovat chudé děti cizí i drobné děti přízných a  sousedův, a  všem se dostává štědré koledy. Na Laších chodívají ráno i dospělí „ se štěstím“ (chvojkou) po sousedech, zvláště svobodní chasníci. Otužilé dívky hrozenkovské chodí se „do východ slunca“ koupat do „schodnic“ (kde se vody křižují), „aby sa lúbily galánom.“

10. Sv. Jana Evandělisty Na Uh.-Brodsku sbírají pacholci toho dne do měcha „ohlášky.“ Jeden se spraví v  ženské šaty, druhý za žida a  vezme měch na rameno. Vedouce se za ruce chodí dům od domu, kde je pacholek anebo dívka na vdaj, dostanou hadru (= ohlášku), vstrčí do měcha a jdou dále. Hadry potom speněží. Druzí chasníci zase chodí po dědině s bílými talíři a sbírají na mši za všecky obyvatele.

11. Nový rok Na Silvestra na západní Moravě hospodyň upeče každému domácímu po bochníčku, v  němž zapíchnuto slepičí pérko, či pérko při pečení ohoří, do roka zemře. Na východní

Moravě na nový rok, kolik lidí v  domě tolik hromádek soli nasype se na píst nožem. Komu do rána hromádka „skopne“ (staje), do roka nebude. Téhož dne na Hrozenkovsku, přichází „divá baba“. Nachystá se jí na stůl. vdolek, sůl, chléb, nůž a  do sklínky vody, aby to snědla. Je prý to „božiá poselkyňa“. Jaká by byla její podoba, nevědí, nikdo jí neviděl. Zdá se, že je to zbytek starého kutru Moranina. – Vidí-li se na nový rok u chalupy straka, bude tam svatba, pak-li se ukáže vrána, někdo v  tom domě do roka zemře.

12. Sv. tří králův Na tři krále přede dnem vycházejí na Brněnsku do zahrady, volajíce kolikrát místem: „Kašpare, Melichare, Baltazare!“ Jak daleko se to rozlehne, tak daleko zloděj nemá práva k  domu. – Když se tříkrálová voda nese z kostela, nemá se s  ní hned vstoupiti pod střechu, nýbrž má se jíti zahradou a  pokropiti stromy, ponesou ovoce a hmyz jim nebude škoditi. Když pak se voda donese do stavení, hospodyň uleje jí do nádobky a třemi žitnými klásky kropí po všem stavení a  stájích, hospodář píše na všechny dvéře svěcenou křídou: K+M+B. Po trošce té vody vypijí všichni domácí večer před spaním, ostatek se schová. Tou vodou kropívají pak rodičové své děti, když se vydávají na cestu nebo když vstupují do stavu manželského, včelaři jí vykropují úle, když zjara včely přehlížejí nebo když roj usazují. Něco se jí také ulije do studně, tři lžičky se solí svěcenou dá se krávě, když se omladí. Mimo vodu a  sůl světí se též kadidlo, jímž se pak všechno stavení vykuřuje. – Ve Slezsku večeřejí toho dne děvuchy bělky s  mlékem, aby byly bíly. Voda světí se též na sv. Hátu (5. února). Také vodou „hárovou“ vykropují stavení, komory, stáje, stodolu, zahradu, říkajíce: „Dnes je sv. Háty den, vystěhujte se všecky myši ven,“ a ta slova píšou svěcenou křídou na dvéře u komory, sklepu a stodoly. Obzor, ročník XII., 5. února 1889, číslo 3 Vybral: Ing. Miloslav Hrdý (dokončení) 37

Šumavou křížem krážem I. Je to už několik měsíců, co na stránkách Buchlovského zpravodaje skončil seriál, popisující památky a  přírodní bohatství Českého ráje. Slíbil jsem tehdy, že se zase jednou vypravíme do dalších krajin České republiky a tento slib plním. Nuže, vítejte na Šumavě.

Dřevařské město Volary se nachází asi šest kilometrů od soutoku Studené a  Teplé Vltavy ve stínu hlavního šumavského hřebenu s  nejvyšší horou na české straně, Plechým. Město bylo písemně poprvé zmíněno v  roce 1359, ale jeho původ musí sahat do mnohem vzdálenější minulosti, neboť skrze něj procházela odpradávna jedna z větví Zlaté stezky, po níž se z  Rakouska dovážela sůl. Volary byly původně

českým městem, ale v 16. století přišli bavorští přistěhovalci, kteří do města přinesli svou lidovou architekturu, na našem území ojedinělou. Touto architekturou byl tzv. alpský dům, kterým jsou Volary dodnes známé, i když se z původní celodřevěné zástavby dochovalo těchto netypických domů jen několik, poněvadž roku 1863 postihl město mohutný požár, který zničil většinu domů a  mimo to také těžce poškodil barokní, původně středověký kostel svaté Kateřiny. Nově příchozí obyvatelé si s sebou přinesli z  Tyrol i  své tradice, německé nářečí a  kroje a tak se Volary staly svérázným a osobitým místem tohoto koutu Šumavy. Volarům se dříve, díky velkému množství netradičních dřevěných domů, přezdívalo největší dřevěné město Evropy či Tyroly na Šumavě. Alpský dům je roubené stavení s rozložitou plochou sedlovou střechou a s pavlačí pod štítem. Veškeré prostory obytné

Hrad Hus

Řeka Blanice pod hradem Hus

Okolo Volar

38

i hospodářské byly kryty společnou střechou. Trámy se natíraly volskou krví, to aby lépe odolávaly povětrnostním podmínkám. Obyvatelé Volar žili přes sezónu tržbou z  provozu Zlaté stezky a  také se zabývali samozřejmě chovem dobytka (v roce 1910 bylo spočítáno ve městě 2017 kusů hovězího dobytka). Součástí života volarských byla ale i  práce se dřevem, a  to ať zpracování samotné suroviny nebo produkce výrobků. Dnes se tato dřevařská tradice připomíná každoročními Volarskými slavnostmi dřeva. Přesuňme se nyní jižně od Zlatá stezka Volar k soutoku Studené a Teplé Vltavy. Studená Vltava pramení v  Bavorsku za obcí Heidmühle mezi kopci Sulzberg a Haidel. Než se spojí s Teplou Vltavou, o které si povíme

Volary

v  některém z  příštích pokračováních seriálu, urazí na německém i českém území trasu dlouhou 24 kilometrů. V místě soutoku se rozkládá bažinatá slať, zvaná Mrtvý luh. Toto údolní vrchoviště má největší měřenou hloubku sedm a  půl metru a  obsahuje přes 15 milionů tun rašeliny. Pokud se z Volar vypravíme na severovýchod po žluté turistické značce, sledující zmiňovanou Zlatou stezku, přijdeme do obce Blažejovice, odkud po klidné silnici se dostaneme zanedlouho k  rozcestí. Zde narazíme na modrou značku a  ta nás zavede do hlubokého údolí říčky Blanice. Na protějším břehu na úzké skalnaté ostrožně stával ve středověku hrad Hus, jehož skromné pozůstatky lze spatřit dodnes. Hrad byl založen bratry z  Janovic v  roce 1341 jako hrad vždy otevřený českým králům. Hrad měl v zástavě husitský hejtman Mikuláš z Pístného, taktéž z  Husi. V  roce 1441 coby sídlo lapků byl dobit a rozbořen. Stavba hradu zaujímala protáhlou ostrožnu, jejíž svahy plné skal spadaly prudce do říčního údolí. V  čele nad mohutným příkopem stálo hradní jádro, jehož hlavní budovou byla patrně obytná věž. Jádro bylo obehnáno parkánem. V zadní části hradu se skrýval rozlehlý dvůr. V okolí Husi je možno pozorovat zbytky obléhacích opevnění z  roku 1441. Text a foto Martin Žižlavský 39

Vzpomínka na cestáře Františka Ondrůška

Je zima, kterou zpravidla doprovází sníh. V době globálního oteplování už bílé nadílky v naší nadmořské výšce zdaleka nenapadá tolik, jak tomu bývalo kdysi. Se zvyšujícími se nároky

lidí se setkáváme občas skoro i s názorem, že by měly zimní vozovky vypadat podobně jako v létě – beze sněhu, bez námrazy (i zimního posypu), aby mohl fenomén současného světa, totiž plechové čtyřkolky všemožných barev, tvarů a cen, bez překážek dobývat cesty. Není tomu až tak dávno, kdy odklízecí a posypová technika nebyla zdaleka na takové úrovni, jak je tomu dnes. Do metrových závějí vyjížděl kolikrát traktor s radlicí, vlečkou, lopatami a dvěma pracovníky. A když se odklízení sněhu protáhlo, doprava a lidé jednoduše počkali a žádný tisk o tom zbytečně senzačně neinformoval na svých bulvárních stránkách. Jedním z těch, kteří se velkou část života věnovali údržbě silnic, byl někdejší buchlovický občan František Ondrůšek. Vyučil se zedníkem, poté pracoval jako řidič, ale nejvíce byl známý coby cestář na úseku silnic v okolí našeho městečka. Často vyjížděl s traktorem už v brzkých ranních (spíše nočních) hodinách, aby se chopil lopaty a rozhazoval písek nebo škváru na namrzlé úseky. Svou těžkou práci musel mít určitě rád, jinak by ji nemohl vykonávat. Mnozí z vás si na něj jistě ještě dobře pamatují, i když by už loňského 18. srpna oslavil neuvěřitelných 100 let. (-bž-)

Jubilanti v lednu 80 let

Marie Rašticová

85 let

Anna Zámečníková (Domov důchodců) Marie Kučíková

95 let

Vilemína Němcová (Domov důchodců)

100 let 40

Zdeňka Kaňovská (Domov důchodců)

V prosinci loňského roku se dožila v našem domově důchodců úctyhodných 102 let paní Hedvika Nováková. Za městys Buchlovice jí popřáli hodně zdraví a štěstí do dalších let tajemník ing. Miloslav Hrdý a tajemnice sociální komise při radě městyse Buchlovice Marie Výstupová.

Pátého ledna procházelo městečkem již tradičně deset skupinek „tří králů“ s vedoucími, kteří v rámci této rozšířené akce vybrali 63 217 Kč. Peníze pomohou potřebným lidem nejen u nás, ale i v zahraničí. Děkujeme tímto všem zúčastněným dobrovolníkům a především dárcům. (foto -bž-)

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ Vydává Úřad městyse Buchlovice, tel.: 572 595 120. Vychází měsíčně, řídí redakční rada, odpovědný redaktor ing. Miloslav Hrdý, výkonní redaktoři Vlastimil Kořínek a Bořek Žižlavský. Náklad 350 výtisků. Cena 13,– Kč Registrační číslo MK ČR E 13102 Redakční rada si vyhrazuje právo upravovat příspěvky. Sazba Vít Kučera, tisk HUDEC print, s. r. o., Buchlovice