BUCHLOVSKÝ
ZPRAVODAJ
ČÍSLO 4 • ROČNÍK XIV.
duben 2008
Kvetoucí višně v Pastvisku v polovině loňského dubna.
(Foto Vlastimil Kořínek)
Kvetoucí Judeou porostlou hedvábnou trávou zčeřenou vánkem, zemí pod jasným nebem Orientu, s loukami posetými tisíci jarními květy a sluncem dnes tolik zářícím, spěchá Marie z Nazaretu Panna čistá a krásná, nesmírně blažená, s děťátkem pod srdcem... S děťátkem před několika málo dny teprve počatým. Ona však ví, že od té chvíle její Syn je stále s ní... A jak dveře domu u Alžběty otevírá, a svoji příbuznou pozdraví, i Alžběta hned ví, že v lůně Marie dřímá zaslíbený Spasitel, Boží Syn. (Z básnické sbírky Jarní píseň autorky Běly Schovancové)
Informace městyse Buchlovice Rada městyse č. 25/2008 ze dne 27. února 2008 Znečišťovatelé ovzduší – poplatky za rok 2008 a) A.S.B. FRUKT, a.s., Buchlovice, ze dne 5. 2. 2008 Firma A.S.B. FRUKT, a.s., Buchlovice požádala o prominutí poplatků za znečišťování ovzduší za rok 2008. Vzhledem k tomu, že žádost obsahovala i přísežné prohlášení, že firma zpracovává výhradně dřevo, rada městyse žádosti vyhověla. b) LUKROM, spol. s r.o., Lípa, ze dne 14. 2. 2008 Firma LUKROM, spol. s r.o., Lípa dodala protokol o autorizovaném měření emisí č. 469/07, z něhož vyplývá, že střední zdroj znečištění se jmenovitým výkonem 386 kW na palivo koks splňuje z hlediska emisních limitů a plynných znečišťujících látek zákonem dané regulativy. c) BD SENSORS s.r.o., Buchlovice, ze dne 13. 2. 2008 Firma BD SENSORS, s.r.o., Buchlovice dodala oznámení údajů pro stanovení poplatků – malé zdroje znečištění (plynová kotelna, instalovaný výkon 2x28 kW, množství paliva 7.260 m³/rok; plynová kotelna, instalovaný výkon 2 × 48 + 24 kW, množství paliva 8.557 m³/rok). d) ATRIUM THERM s.r.o., Uherské Hradiště, ze dne 30. 1. 2008 Firma Atrium Therm s.r.o., Uh. Hradiště dodala protokoly za všechny subjekty, které v rámci smluv s městysem Buchlovice spravuje, tj. Úřad městyse Buchlovice, dům čp. 273 na ulici Masarykově a Mateřskou školu Buchlovice. Ve všech případech jsou užity plynové kotle k vytápění: (MŠ Buchlovice, instalovaný výkon 100 kW, množství paliva 11.010 m³/rok; ÚM Buchlovice, instalovaný výkon 126 kW, množství paliva 15.398 m³/rok; dům čp. 273, instalovaný výkon 51 kW, množství paliva 6.227 m³/rok). e) DHJ KOVO, s.r.o., Buchlovice, ze dne 12. 12. 2007 Firma DHJ KOVO, s.r.o. Buchlovice dodala protokoly autorizovaného měření malých zdrojů podle zákona č. 86/2002 Sb., všechny kotle jsou plynové: balírna, jmenovitý výkon 28 kW; svařovna, jmenovitý výkon 40 kW; dělírna, jmenovitý výkon 25 kW). Měřená spalovací zařízení splňují požadavky dané zákonem č. 86/2002 Sb. Rada městyse posoudila všechny podané protokoly o zařízeních, porovnala je s přílohou č. 1 zákona č. 86/2002 Sb., (Sazby poplatků za malé spalovací zdroje) a konstatovala, že snahou podniků na území městyse Buchlovice je směřování k ekologickému chování a rozhodla se neudělit žádný poplatek pro rok 2008 (výjimka ad b), který nespadá do pravomoci zdejšího úřadu. Fotovoltaická elektrárna na pozemcích rekultivované skládky v Buchlovicích, společnost ENERGY 21 a.s., Praha 3 – Žižkov, ze dne 19. 2. 2008 Starosta informoval členy rady o historii jednání (2 kola) s firmou ENERGY 21 a.s., která má zájem postavit fotovoltaickou elektrárnu na 3 ha v prostoru rekultivované skládky na Křižných cestách (1 ha ve vlastnictví městyse Buchlovice a 2 ha ve vlastnictví společnosti OTR). Rada městyse Buchlovice postup starosty schválila a doporučila, aby byla předložena smlouva v definitivní podobě. Informace o jednání zástupců obcí Soblahov, Horný Hričov a Buchlovice v Soblahově dne 19. února 2008 – příprava projektu Československého kulturního centra v Buchlovicích Starosta a tajemník informovali o společném jednání zástupců obcí Horný Hričov, Soblahov a Buchlovice v Soblahově. Zástupci na úrovni starostů se navzájem informovali o aktivitách v jednotlivých obcích, zástupci Buchlovic předali plány městyse i mikroregionu Buchlov. O spol
kovém životě, o možnostech „vývozu“ kulturních akcí, výstav a pod., o udržitelnosti projektu a jeho podmínkách, o výhledu na nejbližší období. Další setkání se uskuteční v Buchlovicích dne 13. 3. 2008. Rada městyse Buchlovice schválila postup účastníků jednání a doporučila pokračování v navrženém smyslu. Příprava zasedání Zastupitelstva městyse Buchlovice Rada městyse Buchlovice schválila termín zasedání Zastupitelstva městyse Buchlovice ve středu dne 19. března 2008, začátek v 17.00 hodin. Proběhla rekapitulace roku 2007, diskuze k návrhu rozpočtu na rok 2008, diskutovány možné investiční akce roku 2008. K navrženým investičním akcím (vzhledem k limitu finančních prostředků) nebylo připomínek. Dále byly diskutovány návrhy na předání pozemků (blokovaných pro Mgr. Antonína Ondráše) realitní kanceláři k prodeji. Rada uložila starostovi zadat nabídku prodeje realitní kanceláři. Žádosti o dar městyse Buchlovice pro rok 2008: a) MO Svazu tělesně postižených o.s., Bohuslav Bilavčík, Staré Město, ze dne 12. 2. 2008, b) Farní rada Buchlovice, Rostislav Králík, Buchlovice, ze dne 13. 2. 2008, c) HB Collegium o.s., Jozef Šik, Buchlovice, ze dne 13. 2. 2008, d) Spolek podporovatelů historie Buchlovic, Kamil Maděra, Buchlovice, ze dne 8. 2. 2008, e) Buchlovice TV, o.s., K. Řihák, Buchlovice, ze dne 10. 1. 2008, f ) Sdružení rodičů při ZŠ Buchlovice, Mgr. Alena Mikulíková, Buchlovice, ze dne 31. 1. 2008, g) Farní mládež, Havel Kapounek, Buchlovice, ze dne 15. 2. 2008, h) JUNÁK – svaz skautů a skautek ČR, Eva Copláková, Buchlovice, ze dne 4. 2. 2008, ch) Děcka z Buchlovic, Mgr. Alena Mikulíková, Buchlovice, ze dne 19. 2. 2008 i) Římskokatolická farnost, Buchlovice, P. Rudolf Chmelař, ze dne 20. 2. 2008 V souvislosti s přípravou zasedání zastupitelstva byly diskutovány požadavky spolků a sdružení na dary městyse pro rok 2008. Byl přijat názor, že částky nad 20 tisíc Kč budou navrženy a schvalovány zastupitelstvem, částky pod 20 tisíc Kč budou delegovány do kompetence rady městyse. Rekonstrukce sociálních zařízení v MŠ Buchlovice – žádost o komplexní rekonstrukci v celé MŠ v roce 2008 – rodiče dětí navštěvujících školu – celkový počet 55 podpisů, ze dne 5. února 2008 Rada městyse ukládá ředitelce MŠ Bc. Jitce Němečkové připravit ve spolupráci s ing. J. Mikulíkem do 30. 4. 2008 projektovou dokumentaci rekonstrukce sociálních zařízení mateřské školy. Dalším úkolem je zajistit výběrové řízení na dodavatele výše uvedené rekonstrukce v období prázdnin 2008 tak, aby vlivem rekonstrukce nebyl narušen provoz školy. Předběžně bude na rekonstrukci v roce 2008 vyčleněno 500.000 Kč.
Poděkování V sobotu 15. března 2008 proběhl v Buchlovicích již tradiční skautský sběr papíru letos spojený i s rozdáváním pytlů na plast. Chceme poděkovat všem, kteří nám papír nachystali. Vydělané peníze použijeme na další skautské akce. Děkujeme. Junáci
Sběr nebezpečných odpadů Společnost Odpady-Třídění-Recyklace a.s. Uherské Hradiště bude i v tomto roce pokračovat ve sběru nebezpečných odpadů. Můžete odevzdat rozpouštědla, kyseliny, zásady, fotochemikálie, pesticidy, oleje a tuky, barvy, tiskařské barvy, lepidla a pryskyřice obsahující nebezpečné látky, detergenty obsahující nebezpečné látky a elektrozařízení v kompletním stavu! V roce 2008 se uskuteční celkem čtyři sběry, z nichž jeden už proběhl 18. března. Další termíny sběrů jsou: 9. června, 19. srpna a 29. října 2008 vždy od 16.00 do 17.30 hod. před hasičskou zbrojnicí. Nebezpečný odpad nevozte na místo předem. Odevzdávejte jej přímo pracovníkovi OTR a.s. ve stanovený čas!!!
Kaple sv. Vendelína v Lúčkách
(Foto -bž-)
Buchlovice, Horný Hričov a Soblahov společně
Společné jednání v kanceláři starosty Ve čtvrtek 13. března navštívili Buchlovice představitelé slovenských obcí Soblahova a Horného Hričova, starostka ing. Eva Duďáková a ing. Jozef Trizuljak s dalšími hosty. Společně s nimi náš městys připravuje projekt v rámci Programu přeshraniční spolupráce Slovenské republiky a České republiky 2008–2013 s názvem Československé kulturní centrum (v Buchlovicích) a Slovenskočeské kultúrne centrum (v Soblahově a Horním Hričově). Je třeba dodat, že s partnerskou obcí Soblahovem jsme již před časem spolupracovali na podobném mezinárodním projektu, jehož výsledkem je u nás Muzeum Podhradí Buchlovice, na které jsme z převážné části dostali peníze z EU. Projekt je tentokrát zaměřen na volnočasové aktivity mládeže a kulturní výměnu mezi spřátelenými přeshraničními obcemi. Pokud vše vyjde, v Buchlovicích by mělo v čp. 16 (stará škola na Lhotce z roku 1888) dojít k rekonstrukci objektu. Počítáme s rozšířením stávající knihovny o prostory určené k besedám a coby zázemí a k českým titulům přibudou i slovenské, včetně novin a časopisů. V plánu je zároveň výměna poškozené střechy, oken, sociálního zařízení, neekonomického vytápění a zbudování společného zkušebního sálu pro potřeby všech kroužků, folklorních skupin, dechovky, LCR a Divadelního souboru J. K. Tyla, kteří i v současnosti využívají prostory školy. Podobné projekty by měly vzniknout rovněž ve jmenovaných slovenských vesnicích. Už od letošního roku probíhají vzájemná setkání našich kulturních kroužků, souborů a v současnosti pořádáme výstavu v Soblahově. Text a foto Bořek Žižlavský
V Muzeu Podhradí Buchlovice přibyl nový exponát – zrekonstruovaný hodinový stroj z poslední čtvrtiny 19. století z kostela sv. Martina. V 50. letech byl vyměněn a měl skončit ve sběru. Díky Mgr. Jiřímu Novotnému se uchránil na Buchlově a předloni se ocitl v našem muzeu. Stroj doplnil a zprovoznil hodinářský mistr Jan Pospíšil ze Šumic. (Foto -bž-)
Silný vítr, který se přehnal přes naše území, nadělal škody i ve Chřibech. Jeden z lesních velikánů byl (Foto -bž-) vyvrácen v aleji mezi Buchlovem a Barborkou.
Podobný pohled se naskýtá denodenně nejenom ve Velehradské ulici, odkud je náš snímek, ale i v Masarykově či K Buchlovu. Nezodpovědní řidiči brání svým bezohledným stáním průjezdu automobilů a autobusů a ohrožují chodce, kterým znemožňují přístup na chodník. (Foto -bž-)
Jedna ze zničených dopravních značek, vhozená za zámeckou zídku, po únorovém nočním řádění mladých vandalů, kteří se ze Smraďavky přesunovali do Buchlovic. (Foto ing. Josef Motyčka)
Pracovníci Služeb městyse Buchlovice, p. o. prováděli v měsících únoru a březnu kácení a prořezávky stromů a keřů na buchlovickém katastru. Na horním snímku vidíte vyčištěné meze kolem příjezdové komunikace k Buchlovu a dole prořezávku stromů u kostela. (Foto Bořek Žižlavský a Pavel Ondrůšek)
O humanitární sbírku byl nevídaný zájem
Ve dnech 7. a 8. března uspořádal městys Buchlovice pro Diakonii Broumov, o. s. humanitární sbírku oblečení, lůžkovin, peří, dek, obuvi a tašek. Během vymezených hodin přinesli naši spoluobčané doslova obrovské množství prádla, které zaplnilo dvě prostory staré školy čp. 16 na Lhotce. Přestože lidé přinášeli prádlo ve svých pytlích, většina jej však byla znovu přetříděna a část přepytlována do pytlů zakoupených městysem. Podle odhadu bylo sesbíráno asi 10 m³ prádla a ostatního. Městys Buchlovice děkuje všem dárcům a zároveň dobrovolným pracovnicím, které se ujaly poměrně těžké práce při manipulaci s prádlem a pytli, jmenovitě paním Marii Kuncové, Josefě Ťuhýčkové, Marii Kapounkové a Marii Machynkové. Poděkování patří taky pracovníkům Služeb městyse Buchlovice při přemísťování pytlů ze tříd a nakládce. -red
V předvelikonočním čase přišly i letos na úřad městyse popřát pěkné svátky děti z mateřské školy. Za vedení městyse převzal a opětoval přání starosta ing. Jiří Černý. (Foto -bž-)
10
Týden v Beskydech (Lyžařský výcvik 7. třídy ZŠ Buchlovice)
Ve dnech 24. 2.–1. 3. 2008 se žáci 7. třídy zúčastnili lyžařského výcviku v Ostravici v doprovodu Mgr. Jarmily Brešlové, Mgr. Štěpánky Taftové a zdravotní sestry Jaroslavy Žufánkové. Byli jsme ubytováni v rekreačním středisku Skalka. Z důvodu teplého počasí jsme museli za sněhem dojíždět na sjezdovku v nedalekém městečku Malenovice. Sníh byl mokrý, z rána namrzlý, ale radost z lyžování nám to stejně nepokazilo. V polovině týdne jsme měli odpočinkový den. Dopoledne jsme absolvovali vycházku do okolí a odpoledne jsme si šli zaplavat do krytého bazénu hotelu Odra. Čtvrtek byl posledním dnem, kdy jsme lyžovali. Tento den jsme si všichni užili, neboť lyžování už všichni ovládali. Poslední den byl takzvaně kritický, všichni jsme byli již utahaní a unavení, ale podařilo se nám absolvovat ještě jeden výšlap na Smrk. Lyžařský kurz jsme zakončili karnevalem, na kterém se objevily různé masky, jako sestry v akci, klauni, lehké „děvy“, Harry Potter, dvojčátka Pipi, bezhlavý lyžař, teroristé a jiné. Vyvrcholením večera byla závěrečná diskotéka, která se protáhla do pozdních hodin. V sobotu po snídani všichni nasedli do autobusu, který nás měl odvézt domů. Naposledy jsme zamávali místu, kde jsme toho tolik prožili. Co říci závěrem? Pokročilí lyžaři si z lyžařského kurzu odvezli vylepšenou lyžařskou techniku a začátečníci základní lyžařské dovednosti. Veronika Výstupová
11
Z činnosti záchranné stanice volně žijících živočichů Buchlovice za rok 2007 Hlavní činností stanice v roce 2007 byl příjem živočichů, jejich ošetření a léčení a pokud to bylo možné navracení zpět do přírody. Velké procento zraněných živočichů a převážná většina mláďat, kteří se do stanice dostali, byli také úspěšně léčeni a vypuštěni. Stanice se zabývá chovem dravců a sov a zaznamenala první úspěchy v chovu poštolek, kdy se podařilo zdárně odchovat několik mláďat. Co se týká velmi komplikovaného chovu jestřábů lesních, na které se stanice specializuje, již některé páry vykazují první úspěchy alespoň snesením vajíček. Také se objevily první úspěchy v chovu sovice sněžní. Bohužel toto hnízdění skončilo neúspěchem. Stanice se zapojila také do výzkumného projektu studia biologie a rozšíření jestřába lesního v Chřibech, na který jí byl udělen grand ČSOP a LČR. Spolupracuje s Mendelovou zemědělskou a lesnickou univerzitou v Brně, která se zabývá podobnou problematikou. V expozici stanice přibyly některé nové druhy ptáků, a to zejména exotický dravec káněte harrisova a na rybníku přibyl pár husí velkých. Stanici navštívilo cca 60–70 tis. návštěvníků. Bylo uspořádáno několik exkurzí pro školy a různé zájmové spolky. Činnost stanice byla také prezentována na Dni Země v Uherském Hradišti a v pořadech regionálních i veřejnoprávní televize. Z celkového pohledu hodnotíme rok 2007 pozitivně. Hlavní a nejdůležitější činnost stanice, kterou je záchrana zraněných živočichů, se nám dařilo plnit velmi dobře. Doufáme, že stanice bude fungovat i nadále a její činnost bude možno rozvíjet správným směrem. Záchranná stanice volně žijících živočíchů
Vypouštění poštolky obecné 12
Ošetřování zraněného čápa bíleho
Počet druhů (ks)
3
8
4
9
17
1
4
25
Celkem živočichů (ks)
7
14
6
20
62
1
8
118
5,93
11,86
5,08
16,95
52,54
0,85
6,78
100,00
V držení – převod
vypuštění – přímé vypuštění
vypuštění – volný let
v držení – léčení
Celkový součet
1
1
1
%
1. Čáp bílý
2
2. Labuť velká
1
3. Krahujec obecný
utracení
úhyn
předání jiné organ. – osobě
Druh
Důvod vyřazení
3
3
4. Moták pochop 5. Poštolka obecná
2
5
5 3
4
1
7
2
2
19
26 1
6. Holub domácí
1
7. Puštík obecný
1
1
2
1
10
13
2
3
8. Kalous ušatý
1
1
9. Rorýs obecný
1
10. Žluna zelená
1
1
11. Strakapoud velký
2
2
12. Drozd zpěvný
1
1
13. Kos černý
1
1
14. Rehek domácí
3
3
1
2
15. Dlask tlustozobý
1
16. Havran polní
2
2
17. Straka obecná
4
4
18. Sojka obecná
1
19. Ježek východní
1
20. Káně lesní
4
21. Veverka obecná
1 2
4
4
22. Vrabec domácí 23. Zajíc polní
3
12
6
1
17
1
5
1
1 1
1
24. Lasice hranostaj
1
1
25. Žluva hajní Celkový součet
8
1
1 7
14
6
20
62
1
8
118
Tab.: Charakteristika vyřazení živočichů ze stanice v roce 2007 13
Z akcí Klubu maminek
V úterý 15. ledna 2008 jsme vyráběli větrné mlýny z PET lahví.
V úterý 22. ledna 2008 jsme se připravovali na období karnevalů. Připravili jsme si nádherné masky. 14
V sobotu 26. ledna 2008 jsme se vypravili na Břestecko, špekáčky jsme si opekli na Buchlově.
V neděli 10. února 2008 jsme se zúčastnili karnevalu v tělocvičně základní školy. 15
V neděli 17. února 2008 jsme vyráběli vajíčkové víly stonožky.
V neděli 24. února 2008 jsme navštívili město Břeclav. 16
Do Břeclavi jsme cestovali vlakem a vyzkoušeli jsme si tam šplh na horolezecké stěně.
Ve čtvrtek 13. března 2008 jsme si vytvořili překrásnou velikonoční výzdobu v mateřské škole. 17
Týden pro rodinu – podruhé Rok se sešel s rokem a nám se pomalu blíží květen se dnem matek a se dnem rodin. Loni jsme k této příležitosti na podporu rodiny uspořádali akci „Týden pro rodinu“. Pozitivní ohlasy tuto myšlenku podpořili, a my letos pořádáme již druhý ročník. A čím tento rok překvapíme? Spojili jsme dvě témata – rodina a ekologie. K ekologii se musí vychovávat a zpětně výchova má přímý dopad na péči o přírodu. Tomuto spojení je především věnována výstava v Muzeu Podhradí, kde budou prezentována díla dětí MŠ a ZŠ a ekologické projekty žáků 2. stupně ZŠ. Předběžný program: pátek 9. 5. 2008 Otevření výstavy prací dětí MŠ a ZŠ na téma „Rodina a ekologie“ sobota 10. 5. 2008 16.00 mše za rodiny 17.00 přednáška Ničitelé lásky aneb krize v manželství a co dál? P. a M. Jandovi, písněmi doprovází Schola Buchlovice neděle 11. 5. 2008 Zpívání od srdíčka úterý 13. 5. 2008 Den matek v MŠ středa 14. 5. 2008 Přednáška – Šikana ve škole, adaptace dítěte v 1. třídě čvrtek 15. 5. 2008 Den matek v MŠ čvrtek 15. 5. 2008 Setkání důchodců s přednáškou MUDr. Němečka, zábava s LCR sobota 17. 5. 2008 Sportovní den – Turnaj otcové proti synům ve fotbalu Turnaj rodinných družstev v petanque Věřím, že program je různorodý a zajímavý. Každý si může najít, co je mu blízké – kulturu, sport či odbornou přednášku. Tímto chci také poděkovat všem, kteří se na Týdnu podílejí. Jsem ráda, že Týden pro rodinu pomáhá posilovat vzájemné vztahy. Děkuji. Lenka Rašticová
Kalendář akcí – duben 2008 den
název akce
místo konání
kontakt
5. 4.– 1. 6.
Kouzlo starých pohlednic (Velikonoce a Vánoce)
Zbrojnice u Andělky, hrad Buchlov
Antonín Nožička, 603 202 663 www.uandelky.wu.cz
19. 4.
Turnaj v petanque
20. 4.
Srdce na dlani – koncert pro Charitu
26. 4.
Pálení čarodějnic
PKSK, Karel Řihák www.stribrnekule.cz zámek Buchlovice
Ing. Josef Vaculík, 724 075 851 kancelář@josefvaculik.cz Sdružení rodičů FS Buchlovice, ing. Pavel Dvořan, 572 595 123, www.fsbuchlovice.cz Děcka z Buchlovic
duben Folklorní taneční I, II, III Stavění máje
3. 5.
Turnaj v petanque
PKSK, Karel Řihák www.stribrnekule.ic.cz
8. 5.
Dětská kuličkiáda
Sdružení rodičů
18
hospůdka u Špalka
Petr Špalek, 603 530 448 www.hospodauspalka.wz.cz
3. 5.
Junáci na Rikitanově memoriálu
Dne 2. února 2008 jsme se již tradičně zúčastnili Rikitanova memoriálu na Starých Hutích. Na těchto skautských závodech jsme změřili síly s ostatními skauty z okresu. Umístění: Daniela Kalužová a Edita Ličmanová – 5. místo (skautky I), David Šeda a Martin Maděra – 3. místo (skauti I), Jan Hrabec a Jan Valenta – 2. místo (skauti I), Matěj Chovanec – 5. místo (skauti I), Jana Řezníčková a Alice Hrušková – 2. místo (skautky II), Soňa Tomešková a Tereza Tymrová – 1. místo (rangers). Závodu se účastnily i Nikol Ličmanová a Lucie Dvouletá. Junáci
19
ZE DNE VÍNA FOLKLORNÍHO STUDIA Foto: Martin Žižlavský, Lumír Svoboba a archiv FS
20
21
Na Buchlovském slavíčku Foto: Lumír Svoboda
22
Buchlovský slavíček po 20 letech Současnost: V neděli 9. března 2008 odpoledne se sál restaurace U Páva zaplnil malými zpěváčky a jejich příznivci. Ve čtyřech kategoriích zde soutěžilo 21 dětí, které doprovázela cimbálová muzika Hora. Během programu vystoupily děti z Buchlovjánku se svým pásmem. Odborná porota ve složení: Josef Vaculík, František Klvaňa, Pavla Večeřová, Radim Snopek a Aleš Kropáč neměla vždy snadné rozhodování. 1. kategorie (předškolní děti) 2. kategorii (1. a 2. třída) 3. kategorii (3. a 4. třída) 4. kategorii (5. a 6. třída) cenu poroty
vyhrála Pavlínka Šedová vyhrála Barbora Tymrová vyhrála Magdalena Krchňavá vyhrál David Šeda získala Kateřina Zetková
Tato pěvecká soutěž chce navázat na tradici, která v Buchlovicích byla a v roce 1988 zanikla. Pro doplnění nahlédněme do historie.
Minulost: Soutěž amatérských lidových zpěváků O Slovácký koštéř se poprvé uskutečnila v okrese Uherské Hradiště v roce 1975 na počest 30. výročí osvobození a k oslavám Dne tisku, rozhlasu a televize. 1. ročník se uskutečnil jen v 8 obcích, 2. ročník již v 18 obcích, 3. ročník měl již skutečně masovou základnu. Celkem se zúčastnilo v obou kategoriích (tzn. za doprovodu cimbálové a dechové hudby) 421 zpěváků v okrese a soutěž se stala největší kulturní akcí. V Buchlovicích se koštéř konal poprvé v roce 1978 s doprovodem místní dechovky. V tomto roce zvítězila a do okresního kola postoupila paní Věra Krejzová s písničkou „Zapadá slunéčko“. Po vzoru dospělácké soutěže se od roku 1979 uskutečňovaly v naší obci přehlídky dětských pěveckých talentů pod názvem Buchlovský slavíček, kterých se vlastně zúčastnili rodiče dnešních soutěžících. Poslední ročník proběhl v roce 1988. Tedy před 20 lety.
Budoucnost: V dalším roce chceme tuto pěveckou soutěž zopakovat. Termín bychom chtěli posunout tak, aby se Buchlovský slavíček stal regulérním předkolem pěvecké soutěže Zazpívej, slavíčku. Troufám si tvrdit, že naši letošní výherci by mohli dosáhnout až na přední místa v této okresní soutěži. Chtěli bychom tak podporovat talenty, které v našem městečku bezesporu máme. Na závěr děkuji především Simoně Dvouleté, která nesla břímě organizování na svých bedrech. Dále sponzorům: HORN INTERNATIONAL, s.r.o. Buchlovice, DL – SYSTÉM, s.r.o., Buchlovice, Zámečnictví MIKO, Restaurace Záložna – pan Hanák Jindřich, NIPEKO – pan Březina, Restaurace U páva – pan Pientok Marek, Keramika KAMPANELA – manželé Crlovi, Tiskárna pan Hudec, pan Vaculík Josef, pan Martinák Pavel DH Buchlovjané – ozvučení. Lenka Rašticová 23
Odpovědně s odpadem Motto: „My sami musíme být tou změnou, kterou chceme vidět kolem sebe“ (M. Gándhí) „Odpovědně a odpadem“ je název ekologického projektu, na kterém se spolupodílí městys Buchlovice, mateřská škola, základní škola a firma OTR a.s.
Cílem tohoto projektu je: 1. zvýšit informovanost o možnostech, způsobech a důvodech třídění odpadu 2. zvýšit množství separovaného odpadu v městečku 3. snížit množství zbytkového komunálního odpadu 4. dlouhodobým cílem je zpomalit nárůst cen za uložení odpadu obyvatel městyse
Co nás čeká: 1. Anketou chceme zjistit zájem a názory občanů Buchlovic na problematiku odpadů a životního prostředí. Anketu rodičům k vyplnění přinesou děti mateřské a základní školy. Anketa je také součástí tohoto čísla Zpravodaje (případně si ji můžete vyzvednout na podatelně úřadu). Vyplněnou anketu můžete zanechat v krabici na chodbě úřadu městyse, nebo ji poslat po dětech do MŠ či ZŠ. 2. Třídící barevné týdny – budou zahájeny v dubnu v MŠ i ZŠ, děti budou postupně informovány – co je nebezpečný odpad, co je bioodpad, co všechno jsou plasty, nápojové kartony, … Cílem je zavést třídění plastů + nápojových kartonů, papír, sklo, hliník + kov, bioodpad. Na škole začnou pracovat ekologické hlídky. 3. Výstava výrobků a projektů žáků na téma Rodina a ekologie v Muzeu Podhradí Výstava bude slavnostně otevřena v pátek 9. 5. 2008 a symbolicky otevře Týden pro rodinu. Budou zde výrobky z odpadových materiálů dětí z MŠ a žáků 1. stupně ZŠ. Můžete se také těšit na ekologické projekty žáků 2. stupně ZŠ. Seznámíme vás s výsledky naší ankety a dozvíte se, co se děje s odpadem občanů Buchlovic.
Plán obce: 1. vedení městyse zavedlo pytlový sběr plastů, pytle roznesli skauti a další pytle jsou k vyzvednutí na Turistickém informačním centru. Co tam patří: plastové nádoby a láhve, PET láhve od nápojů, výrobky z plastů, kelímky od jogurtů, krabičky od pokrmových tuků, sáčky, fólie a polystyren. Nevhazujte do nich plastové trubky a podlahové krytiny. Nově můžete do plastů dávat i nápojové kartony (od mlék, džusů, apod.) Ty nově můžete dávat i do kontejnerů na plasty. 2. zavedení biopoplenic – jaro 2009 – bioodpad tvoří zbytečně 1/3 komunálního odpadu, za který se platí za uložení nejvíce peněz, uložení bioodpadu je až o 2/3 levnější. Věřím, že naše úsilí není zbytečné a že SPOLU dokážeme více odpadků vytřídit. Doufám, že pro naše děti důsledné třídění odpadů bude samozřejmostí. Ulehčíme tím přírodě a ušetříme. -lr24
Muzeum Podhradí Buchlovice Vás srdečně zve na výstavu
Krásný pozdrav Ti posílá ... Zlatá éra pohlednic (1897–1918) Největší rozmach pohlednicové tvorby začíná v polovině devadesátých let 19. století a vrcholí asi o deset let později. Mohutná akcelerace jejich výroby začíná ve středoevropských podmínkách kolem roku 1896 a v následujících letech se ještě stupňuje. Kolem roku 1898 už mělo „svou“ pohlednici téměř každé městečko i větší vesnice. Možná, že jednou z příčin jejich enormního rozšíření mohlo být zasílání tzv. holdovacích lístků u příležitosti padesátiletého výročí panování Franze Josefa I. Pohlednice této bombastické propagandistické akce se distribuovaly do každé, i té nejzapadlejší školy a žáčkové museli „dobrovolně povinně“ vypisovat přání stařičkému mocnáři, která se pak soustřeďovala a hromadně odesílala do Vídně. Všeobecné rozšíření pohlednic přineslo ukončení dosavadní nadvlády velkých zahraničních výrobců. Kolem roku 1898 začíná nástup domácích, často jen regionálních tiskáren, které se začaly objevovat jako houby po dešti. Výroba tím samozřejmě ještě dále vzrostla. Udává se, že roku 1901 prošlo světem celkem 2 306 300 000 pohlednic, z toho asi dvě třetiny byly podány v Evropě. Primát drželo Německo s 509 500 000 lístků, za ním následovaly Spojené státy, Velká Británie, RakouskoUhersko a Japonsko. V roce 1905 jich poslali lidé na celém světě už 7 miliard.Není divu, že se pro toto období vžilo označení „zlatá éra pohlednic“, v německy mluvících zemích někdy „velká doba pohlednic“. Zlatá éra pohlednic je neodmyslitelně spojena s rozvojem tiskových technik, z nichž mnohé dosáhly právě tehdy dokonalosti a všestranné použitelnosti. Projevilo se to i v neobyčejné pestrosti sortimentu co do námětů, způsobu zpracování i používání zcela netradičních materiálů. Tehdy také vynalézavost některých lidí, při snaze získat do sbírky co nejoriginálnější kousek, neznala mezí. Po roce 1910 začíná zejména vlivem hospodářské deprese výroba pohlednic stagnovat a posléze i klesat. Další útlum potom způsobila první světová válka, ačkoliv právě na válečných námětech si mnohé firmy přišly na své. Pravá zlatá éra tedy skončila již před válkou, ale protože další léta byla v běžné produkci spíše jen opakováním a dozníváním toho, co se dříve osvědčilo, zahrnuli jsme do ní i období 1914–1918. (S využitím knihy Romana Kardaše: Pohlednice – Historie lístků, které zmenšily svět, nakladatelství RK 2005)
Výstava pohlednic Krásný pozdrav Ti zasílá... v Muzeu Podhradí Buchlovice, která byla otevřena 14. března, je nahlédnutím do právě popsaného období, do doby, která se nám může zdát i poetická i kýčovitá, v každém případě šlo o největší rozkvět – o pohlednicománii. Soubor více než 250 originálních pohlednic z let 1897–1918 sběratele Bořka Žižlavského bude k vidění do 9. května 2008. 25
Z vernisáže výstavy historických pohlednic v Muzeu Podhradí Buchlovice Foto: ing. Miroslav Smatana a Bořek Žižlavský
26
27
Maškarní ples TJ Buchlovice
Velikonoční sobota byla letos ve znamení tradičního maškarního plesu tělovýchovné jednoty. K tanci hrála skupina VSP.
28
sobota 22. března 2008
K vidění byla spousta vskutku supermasek. V průběhu večera vystoupila brazilská taneční čtveřice(na snímku dole).
Stránku připravil -vlk29
Informace zahrádkářů Česká společnost rostlinolékařská vyřadila některé přípravky na ochranu rostlin, u kterých zanikla registrace, tj. povolení k prodeji. Jedná se o tyto přípravky: název
použití
náhradní přípravek
Aminex 500 KMV
plevele v obilí
Agritol 50 SL
Gramaxone
plevele
Stop 400 SC
Novozir MN 80
skvrnitost listů
Dithan
Euparen Multi
odumírání maliníku
Hattrick
réva plíseň + padlí
Quadris Max
Sumilex 50 WP
šedá hniloba jahod
Rovral
Rubigan 12 EC
padlí, americké padlí
Zato, Sulikol
Karathane LC
padlí
Zato, Sulikol
Aztec 140 EW
mšice broskvoňová
Pirimor, Karate
Furadan 5 G
krytonosci, lalokonosci
Decis 15
Zolone 35 EC
mšice, pilatka, květopas
Calypso
Sumithion Super
mšice, květopas
Neudosan, Pirimor
Přípravků, které nahrazují vyřazené, je více. Vybral jsem a uvedl ty přípravky, které z hlediska použití mají nejméně odborných omezení, např. méně škodí včelám anebo jiné omezení. Václav Rajskup, ČZS
Jarní hrad Buchlov 30
(Foto -vlk-)
Nebezpečná karanténní choroba ovocných stromů bakteriální spála jabloňovitých (růžovitých)
Bakteriální sliz na hrušce
Kapičky bakteriálního slizu
Tato teprve nedávno zjištěná velmi nebezpečná choroba jabloní a hrušní (karanténní onemocnění), která za příznivých podmínek pro šíření infekcí způsobuje silné poškození až uhynutí stromů. Napadeny mohou být všechny části stromu (letorosty, listy, květy, plody). Příznakem napadení jsou vodnaté, postupně se zvětšující skvrny, zavadání a zasýchání postižených částí. Napadené letorosty se nápadně hákovitě ohýbají, hnědnou a pak černají, usychají a pak zůstávají v korunách stromů. Na napadených zelených letorostech se vytváří kapičky bakteriálního slizu. Tato choroba zasahuje široký okruh rodově příbuzných rostlin. Hlavními hostiteli choroby jsou hrušeň, jabloň, kdouloň, mišpule, jeřabina, hloh, muchovník, hlošina a stranvesia. Velmi náchylné jsou odrůdy Boscova lahvice, Clapova, Červencová, Charnenská, Konference a Wiliamsova čáslavka a odrůdy jabloně Discovery, Gloster, Idared, James Grieve, Jonatan, Průsvitné letní, Spartan, Jonagold, Coxova. Vývoj choroby: K infekci dochází především za teplého a vlhkého počasí v rozmezí teplot 21–27 °C. Suché počasí šíření choroby zastaví. Bakterie jsou přenášeny opylujícím hmyzem, větrem a vodou. Podezření na výskyt musí být nahlášeno Úřadu městyse Buchlovice nebo pracovišti Státní rostlinolékařské správy. Ověřené výskyty napadených stromů se likvidují a jsou vyhlášena karanténní opatření proti šíření choroby. Ochrana: Ošetřuje se v době kvetení, pokud jsou vhodné podmínky pro šíření onemocnění (teplota, vlhkost). Ošetřuje se měďnatými přípravky: CHAMPION 50 WP – 0,00–0,1% – tj. 5 dkg až 10 dkg na 10 litrů vody, KUPRIKOL 50 – 0,05–0,1% – tj. 5 dkg až 10dkg na 10 litrů vody. Nejlépe je ošetřovat preventivně, pokud je ovocný strom zdravý. Plodné stromy se ošetřují na začátku růstu plodů. Tolik k chorobě a ošetření stromů. Poznámka: Kolik nebezpečných zdrojů infekce může být skrytých na opuštěných polích našeho katastru, kde roste v houštinách plno hlohů, t.j. hostitelské rostliny? Za ČZS Buchlovice Václav Rajskup 31
Veselý život na Helštýně Úzká ulička v Buchlovicích, která vede od mlýna směrem k náměstí, se nazývá Helštýn. Na místě nynějšího mlýna byla ve středověku jedna z buchlovských tvrzí stejného jména. Já jsem na Helštýně prožila předškolní ranné spokojené dětství, které bylo opravdu krásné. Byla to doba první republiky a tehdy tu byl život opravdu veselý. Bydleli jsme v domku pana Kašpárka, který žil tehdy s rodinou na jižní Moravě a svůj domek v Buchlovicích pronajímal. Na Helštýně tehdy bydlelo několik řemeslníků a lidí různého zaměstnání. Bylo tam hodně dětí, ale zemědělců málo. Snad to byl pozůstatek z doby středověké tvrze, kdy se v podhradí shromažďovala různá řemesla. Uličku u mlýna uzavíralo malé náměstíčko s kamenným křížem. Po pravé straně směrem k potoku byla krátká ulička, v níž vedle mlýna stála pálenice. Za ní bydleli Doležalovi, Bůžkovi, Rašticovi a Rajskupovi, kteří měli Mařenku, Boženku a tehdy malého Vacínka, který je dnes odborníkem v ovocnářství. Naproti pálenice bydleli Staňkovi, velmi chudá rodina. Staněk
Mlýn Helštýn 32
pracoval v panském dvoře a s manželkou měli čtyři děti – Mařenku, Pepka, Pepinku a Františka. Se Staňkovými dětmi jsem si hrávala. Maminka o nich říkávala, že i když mají tak těžký život, že jsou velmi hodní. Chodívali na všechny koledy a na tu štědrovečerní jim maminka dávala plnou tašku a velká vánočka se pekla pokaždé i pro ně. Potom si to zanesli domů a šli koledovat dál. Na mlýně mě zajímal velký rohový kámen, nepravidelný, celý ohlazený, o kterém jsem si myslela, že je to památka z původní tvrze. Zajímal mě také na mlýnské zahradě rybníček a bývalý mlýnský náhon, ve kterém mlynář pan Lebiš choval kapry a který každým rokem v listopadu lovil. Vedle Staňkového směrem k náměstí bydleli Obdržálkovi, starší manželé již s dospělými dětmi. Jejich syn Vitouš byl v tuto dobu u odvodu. Vracel se domů uličkou a měl na klobouku kytici z umělých květin. Ta se mně líbila. Věděla jsem, že byl odvedený, protože kdyby nebyl, měl by na kabátě ozdobenou vařečku. Mě již tehdy zajímali koně, vojáci, auta a letadla. A tak, když jezdil na dovolenou, věděla jsem hned, že je u pěchoty, protože měl červené výložky a že až bude mít jednu frčku, že bude svobodník, dvě frčky, že pak desátník. Jen jsem litovala, že nenosí pušku ani revolver, protože to mě zajímalo nejvíc. Dále bydleli Ondrůškovi, kteří byli zemědělci a měli čtyři děti, Růženku, Mařenku, Františka a Klárku. Žily u nich dvě stařenky, tetička Roza a tetička Fraňa. Byly velké kronikářky a věštky(Foto -bž-) ně. S Ondrůškovými
dětmi jsem si moc nehrála. Dvě byly malé a další ještě nebylo. Nejstarší Růženka byla sice v mém věku, ale hrála si s panenkami a to mě nebavilo. Pak bydlela paní Mařáková – vdova. Na její zahrádce při cestě se mně velmi líbil sklep s barevnou dřevěnou střechou a s dřevěnými věžičkami. V sousedství bydleli Svačinovi. Pan Svačina byl kožešník. Často jsem tam s maminkou chodila. Prošly jsme krytým průjezdem a v budově směrem k potoku jsme vešly do místnosti, kde vždy bylo na starodávné skříni plno pětilitrových lahví s nakládanými okurkami. Z té místnosti jsme vešly do kožešnické dílny, kde trávil velkou část svého života pan Svačina. Ten mě vždy obdaroval ústřižky různých kožešin. Také si matně pamatuji, že jsem byla u Svačinů na svatbě jejich jediné dcery Marie, když se vdávala za pana Janovského. Pamatuji se, že v místnosti, kde byla starodávná skříň s okurkami, byla svatební hostina. Za Svačinovými bydleli Velečtí, ti ale domek pronajali Lukeštíkům. Jejich nejstarší dcerka Věruška (nyní paní Trefilíková) sedávala na prahu a hezkým dětským hláskem zpívala tehdejší hit „Cikánko ty krásná“. To se mně moc líbilo. Já sama jsem moc nezpívala, protože jsem nebyla obdařena hudebním sluchem. Za Veleckých domkem měli stavení Rašticovi, kteří měli chlapce Pepka a Poldu a dcerku Danušku. S ní jsem si taky moc nehrávala, protože měla ještě ráda panenky. Zato se jmenovanými chlapci, kteří byli pořádná čertova kvítka, mne to bavilo. Byli o hodně starší než já, ale v mnohých aktivitách jsem se jim já, pětiletá, vyrovnala a často je i předešla. Lezla jsem po stromech na cizí ovoce tak jako oni a prakem, který jsem nedovedla udělat ještě tak dokonalý jako oni, jsem někdy zastřelila stejný počet myší. Rybky a raky jsem v potoku dovedla chytat lépe. To se vše dělo za velké nelibosti mé maminky. Za Rašticovými bydleli Viktorínovi. Byli to starší manželé, kteří měli chovného kozla, jehož přítomnost byla kolikrát v celé uličce hodně cítit. Kozí nevěsty k němu na podzim většinou vodily děti, protože rodiče neměli kvůli zaměstnání na poli čas. Stařenky Viktorínové
jsem se trochu bála, protože vypadala trochu jako čarodějka z pohádkových knížek. Ve skutečnosti to ale byla velmi hodná a dobrácká osoba. Měla vrásčitý, snědý obličej, šedivé vlasy, tmavý šátek, stažený do očí. Byla přihrblá a měla vždy tmavou jupku a tmavé sukně až po zem. I chaloupku měla malou s nízkými stěnami a vysokou doškovou střechou, jako schovanou za rozsochatou hruškou v malé
Šamánkova Chalupa v Helštýně (malba Ladislava Maršálka, konec 30. let) předzahrádce. Stařenka vždy po kozí svatbě vyprovodila kozí nevěstu s jejím malým „vodičem“ k brance a řekla mu: „Řekni mamince, ať dá hned kozence veliký krajíc chleba, na zadek studený obklad a tři dni ať nedává nic slaného. Když to udělá, budete mít na jaro kozlátka.“ Dále bydleli Šamánkovi. Měli jedinou dceru Zdeničku, která si u nás se mnou měla hrát s panenkami, ale hrála si s nimi bohužel jen ona. Já jsem někdy šla s ní k nim do dílny její tety, která byla švadlena. Ta nás vždy obdarovala „hadýrkama“ a látkovými odstřižky. Utkvělo mně v hlavě tamní veliké, oválné zrcadlo. Za Šamánkovýma bydleli Dvořákovi. Za potokem měli domek Dohnalovi, kteří měli Lojzu, Frantu, Jaroška a Marýnku. Marýnka byla o několik roků starší než já, ale chodila také za mnou k nám a měla mě společně se Zdeničkou Šamánkovou naučit hrát si s panenkami. Většinou ale bez výsledku. (Dokončení příště.) Zdenka Maršálková 33
Ochránce přírody Dnes se tímto slovem nazývají někteří lidé, ale ta ochrana přírody by vlastně měla být jádrem každého člověka. Každý by měl mít v sobě trochu té lásky ke všemu, co kolem je a roste a také té úcty, aby nedokázal ublížit. Vždyť co pro to uděláme, děláme vlastně také pro sebe.
Někdejší zahrada a sádek za už neexistujícím Daňhelovým domkem v Mazánku Jednou takovou postavičkou byli i strýček Daňhel. Protože se jmenovali Silvestr, říkalo se jim strýček Šilva. Přestože již byli starý a síla jim na nějakou těžkou práci nestačila, nikdy nezaháleli a vždycky se snažili být nějak užitečný. Mimo té práce doma chodívali ven do polí. Vždycky ale měli sebou čtyři nezbytné věci. Na zádech proutěný koš, aby mohli přinést husám trochu nějaké té trávy. V koši hozený malý kosák, v kapci pořádný křivák a místo čagana se opírali o motyku kučnicu, takovú lehkú, zrovna akorát tak do ruky. Když tak šli cestou mezi poli, vždycky našli něco, co bylo potřeba udělat. Když bylo po dešti, prokopali nějaký ten menší výmolek, aby voda tekla tím správným směrem a neškodila. Když se na mezi křivil nějaký stromek, tak vytáhli křivák, ořezali zbytečné větvičky, aby mohl narůst do správného tvaru a odstranili zbytečné křoví, aby 34
se mu dobře rostlo. Nevadilo jim, že to nedělají na vlastním políčku, ale pro někoho jiného, ale byla to láska k přírodě. Jejich zásluhou pak vyrostl leckde při cestě užitečný strom. Na některé úvrati vyrůstal někdy různý plevel, který směřoval do obilí, tak ho kosákem užali do hrsti, co tam škodil a co bylo ještě k užitku, hodili do koše. Však husy doma si s tím poradí. Prošli jejich políčko, natrhali, co bylo potřeba přinést dom, podívali se jak co zraje a co bude potřeba sklidit nebo okopat. Pozdravili se s lidmi co zrovna někde na cestě pracovali na poli a chvilku si popovídali o úrodě. Lidé jej měli rádi pro jejich dobrosrdečnost a někdy nescházelo ani trochu toho humoru. Takový prostý drobný človíček, ale dokázali být světu užitečný. Dnes nechodíme do přírody s košem na zádech i když na tehdejší podmínky nebyl zcela špatný. Byl lehký, vzdušný a rovnala se s ním bolavá záda. Vlastně se dnes vyměnil za batoh nebo nějaký batůžek, se kterým chodíme do lesa a na delší túry. Ani se nemusíme opírat o motyku, vždyť většina má dnes s bídou nějakou tu zahrádku. Ale dobrý kapesní nůž, čili křivák není přece jen k zahození. Když chceme přinést domů nějakou tu větvičku, je potřeba ji pěkně oříznout, aby po nás nezůstal zničený, polámaný keř nebo stromek. Také různé bylinky aby se nezničily ořezáváme nožíkem, aby obrostly a zůstaly i pro jiné sběratele. Pokud chodíme v přírodě s otevřenýma očima, i my někdy uvidíme, že nějaký stromeček se marně brání trní a stačí jen uříznout dvě větvičky, aby se dostal nahoru. Když pak půjdeme někdy kolem, rádi se podíváme, jak pěkně roste i našim přičiněním. Musíme si svou přírodu chránit, vždyť nám pomáhá k našemu ozdravení. Když se dokážeme odtrhnout od počítačů a televize, určitě někdy uděláme hodně pro své zdraví. Vždyť naše tělo potřebuje pohyb a když jsme schopni vnímat to pěkné kolem sebe, co nám ještě v přírodě zůstává, není to marné. Prostá, krásná květena a všechny ty odstíny zeleně dokáží hodně... H. S.
O stromech a lidech Velmi mě potěšilo, když jsem se doslechl o počinu městyse a pana Václava Rajskupa zachránit staré odrůdy stromů. Téměř každý má tu možnost zasadit v krajině alespoň jeden strom. Ani ne tak pro sebe, neboť stromy svou blahodárnou energii a moudrost budou vyzařovat ještě dlouho poté, co my už tady nebudeme. O něco podobného, i když v menším, jsem se pokusil v lokalitě Chrastě. Koupit téměř jakýkoli stromek není dnes ani tak velký problém. Snažil jsem se však získat alespoň některé původní sazenice z okolí Buchlovic. Zvláště jsem si považoval oškoruše z Trnávek, již jsem vyryl před pěti lety na dvoře u paní Lysákové. Říkala, že se stejně nechytí. Chytila a měla se k světu. Zdálo se, že největším problémem bude v otevřené krajině okus zvěře… Když jsem začátkem března na louku přišel, abych zkontroloval, jestli jsou stromky po zimě pořád dobře obalené, našel jsem po několika jen díry v zemi, a to i po již výše zmíněné oškoruši. Hlavou se mi hned prohnala slova z Havlovy hry Audience: „Lidi jsou veliký svině, Vaňku, veliký svině…“ Poté, co jsem do volného prostoru pod Buchlovem zařval ještě několik ne zrovna distingovaných výrazů, jsem usoudil, že pár nenechavců nemůže zkalit mou víru v dobro člověka, a že zasadit strom, který tady bude třeba i za 200 let, je moc hezký počin v dnešní uspěchané a vypočítavé době. Podobné lidské počínání však zanechává jistý pocit hořkosti. To, že naše politická „elita“ nemá zájem o kultivovanější politickou kulturu, že prezidentská volba probíhá v atmosféře restaurace IV. cenové skupiny, je jedna věc. Věřím však, že skutečný život se odvíjí na místní úrovni a v místě, ve kterém člověk žije, plodí děti a sadí stromy. Tolerance k práci a nadšení druhých je pak prvním předpokladem pro spokojený život. Jarek Zámečník
Sad se zelenou udržovanou trávou byste dnes už v zadní části Pastviska, těsně za „rechtorovskou jamou“, těžko hledali. Po rozorání vše zmizelo. (Foto z roku 1967, archiv BZ) 35
Stromy v literatuře Jean Giono „Muž, který sázel stromy“ „Mají-li se v povaze člověka projevit skutečně výjimečné vlastnosti, musíme mít štěstí, dlouhá léta pozorovat, co ten člověk dělá. Není-li v jeho práci ani stopa po sobectví, je-li myšlenka, řídící jeho činnost, bezpříkladně ušlechtilá a je naprosto jasné, že nejen nehledal nikde odměnu, ale nakonec zanechal i viditelné stopy, ocitáme se – bez nebezpečí, že se zmýlíme – před člověkem výjimečného charakteru. …Když přišel na místo, které předem vybral, zarazil železnou tyč do země. Udělal tak vždycky dolík, vložil žalud a potom zahrnul důlek hlínou. Sázel duby. …Po obědě začal zase třídit žaludy. Asi jsem se tázal dost naléhavě, protože mi odpověděl. Už tři roky sázel stromy v téhle samotě. Vysázel jich sto tisíc. Dvacet tisíc se jich ujalo. Počítal s tím, že z těch dvaceti tisíc jich ještě polovinu ztratí. Postarají se o to hlodavci nebo se stane něco, co v záměrech Prozřetelnosti není možné předvídat. Zbývalo tedy deset tisíc dubů, a ty porostou na místě, kde dřív nebylo vůbec nic. …Elzéard Bouffier šel za svou myšlenkou a důkazem toho byly buky, které mi sahaly po ramena. Bylo jich do nedohledna. …Všechno se tu změnilo, dokonce i vzduch byl jiný. Místo prudkých větrů, vysušujících a nemilosrdných, foukal lehký větřík, plný vůní. Z kopců bylo slyšet šumění, podobající se zvuku tekoucí vody. Bylo slyšet šumění větru v lesích. A posléze ještě něco podivuhodnějšího.: uslyšel jsem opravdové šplouchání vody, tekoucí do nádrže. Spatřil jsem, že tady postavili kašnu, a že mají hodně vody. Nejvíc mne dojalo, že poblíž byla vysazena lípa. Byla už vzrostlá a byl to nepopiratelný symbol znovuzrození. …Když uvážíme, že jediný člověk, odkázaný jen na prosté zdroje fyzické i duševní, dokázal aby z pustiny vznikla země kananejská, zdá se mi, že člověk je přece jen obdivuhodný tvor. Ale když pomyslím, kolik bylo potřeba vytrvalosti a ušlechtilého úsilí, aby se dosáhlo takového výsledku, pociťuji hlubokou úctu k tomuto starému venkovanu bez jakéhokoli vzdělání, který dokázal úspěšně dokončit dílo, hodné díla božího.”
Dřevo krásných stromů (Martin Patřičný) Strom, jeho tělo a duše. Vždycky jsme patřili k sobě. Člověk a strom. Zpočátku nám poskytoval jen plody, stín a ochranu v koruně, později jsme snad díky blesku objevili jeho další schopnost – hořet a hřát. Potom k nám jeho prostřednictvím promlouvali bůžci a duchové a časem jsme se naučili zacházet s jeho dřevem a opracovávat je. Byla doba kamenná, železná a bronzová. Doby přicházely a míjely, zatímco doba dřevěná stále trvá. Dřevo nás provázelo od kolébky do rakve a nyní – po krátké odbočce ke kovům a plastům – se vrací jeho všeobecná obliba. Každý strom je živý tvor. Jako každý člověk i každý strom je osobnost a individualita. Tělo stromu není jen kůra, větve či pupeny a listy. Každý kus prkna, každá dýha, fošna nebo pařez 36
jsou části životopisu stromu a ten záznam o životě je tak teplý, blízký a krásný, že až začínáme myslet na to, co nás převyšuje. Chodíme se opřít o kmeny a prosíme je o sílu nebo se jen tak touláme pod klenbami větví. Přes zelené jehličí a listy se díváme do modrého nebe. Odstíny podzimních korun nás učí barvám, které i ti nejlepší malíři jen stěží napodobili. Kus dřeva je stránkou v té nejbohatší knize, kterou znám a kde i já mám svůj záznam – v knize života. Ty dřevěné životní záznamy píšou kromě kambia, mízy, pletiv a buněk i voda, vítr, slunce a země. Strom, nádherný už za života, zanechává po sobě svým dřevěným tělem svědectví možná ještě krásnější. Fotosyntézou – zázrakem proměňování – nám i stromy umožňují vůbec žít holý život. Dost dlouho jsme to netušili, ale teď to víme. Přimlouvám se, abychom dnes stromům začali za to tisícileté soužití oplácet. Alespoň účinnou ochranou před námi samými.
Památné stromy (doslov Václava Větvičky) Strom Takové krátké slovo – a přesto z něho přímo slyšíte velikost. Majestát, který strmí do výše. Jenže: co to je vlastně strom? Co dělá strom stromem? Řadu otázek dobře dokáže zodpovědět botanika i její aplikované obory jako je lesnictví nebo sadovnictví. Tak třeba jeden ze slovníků říká, že strom je rostlina s dřevnatým stonkem. Hlavní stonek, alespoň v dolní části je přímý, nevětvený a nazývá se kmen. Nahoře nese větvemi vytvářenou korunu… Strom je, jak se zdá, asi nejdokonalejším výtvorem přírody v oboru botaniky. Protože jde o organismy rozměrné, musely tomu přizpůsobit svou stavbu. Jejich pletiva musela zdřevnatět, jejich růst dostal zvláštní rytmus, periodicitu, o níž se dozvídáme nejen ze zřetelně viditelných ročních přírůstků do výšky a šířky, ale třeba i zpětně při pohledu na letokruhy na pařezu. V nich jako v drážkách gramofonové desky nebo v čárovém kódu je vepsán celý život stromu, průběh povětrnosti, sluneční aktivita, vláhové poměry atd. Však se tomu věnuje celá vědecká disciplina, dendrochronologie a dendroekologie. Ve dřevě stromů je zapsáno možná více, než třeba zachytila pověst. Dynamika tvorby letokruhů je zákonitá a zachycuje věrně časový úsek, v němž strom rostl. Jen výjimečně (jako třeba baobaby v africké savaně) stojí stromy přirozeně samy. Většinou vytvářejí porosty, lesy. Lužní, horské, pralesy i háje. Doubravy, olšiny, bučiny i smrčiny. Každý z takových porostů je zase svědkem nebo dokladem souhry přírodních podmínek, klimatu, substrátu…Na mnoha místech Země je les konečným, závěrečným stádiem vývoje vegetačního krytu. V zapojeném lese si ovšem člověk sotva uvědomí onu majestátnost stromu. Na tu je třeba mít odstup. Tam, kde má strom dost místa, ukáže co umí. Architektura koruny stromů, to je jedna z nejzajímavějších disciplín. A ještě něco je ve stavbě koruny zajímavého, ba přímo symbolického: touha po věčném mládí. V koruně každého stromu lze najít tři zóny: tu nejstarší, stromovou tvoří starší, silné kosterní větve, tedy jakési malé stromy. Tu druhou, mladší, tvoří ohebné a někdy až prutnaté větve a větévky. Je to jakési stádium středního věku, fáze nebo zóna „keřová“. A v té nejmladší, na samé periferii koruny se z přezimujících pupenů objevují každé jaro znovu rašící listy, květy a měkké větévky. Je to stadium plné života, „bylinné“, v němž je každý strom každý rok zase veselým dítětem. Konečně je tu i sám název: koruna stromu. Jen král mezi rostlinami může mít korunu. A tím králem je právě strom. Připravil: Ing. Miloslav Hrdý 37
Dubnový pohled na vrchol Větřáku z Mazánku. 38
(Foto -bž-)
Dubnová kvítka Když větřík na jaře po zimě dlouhé teple zavěje, vyraší z trávy kvítko dubnové a krásou svoji duši zahřeje. Z meze voňavá fialenka v šatu svém fialovém krásou svou schvátí člověka v džbánečku malovaném. Když svatý Petr zdřímne si u slavné nebes brány, spadnou mu klíče od pasu k samé matičce zemi. A na Povinné na mezi v zeleni trávy nové, petrklíče z nich vykvetou, krásné kvítka dubnové. A Velikonoce když někdy v měsíci dubnu byly, zručné ruce venkovských žen kraslice kvítky ozdobily. Zdenka Maršálková
39
Aktuality ze ZŠ Buchlovice Měsíc duben zahájili žáci 1. stupně aprílovým žertem. 1. dubna zde totiž proběhlo takzvané obrácené vyučování, kdy žáci učili své učitele. Je to už druhý ročník této akce. Týden od 5. 4. do 11. 4. bude v celé základní škole věnován velkému projektu nazvanému Adopce na dálku. V tomto týdnu se žáci naší školy seznámí se vzdálenou zemí – Indií. Poznají historii i současnost a odlišnosti života dětí v této pro nás málo známé zemi. Každý den budou probírat formou workshopů jiné téma a vyrábět různé výrobky. Výsledky své celotýdenní činnosti pak předvedou svým rodičům a celé veřejnosti v pátek 11. 4. odpoledne, kdy proběhne prezentace projektu a trh výrobků. Naší snahou je vzbudit u dětí potřebu pomáhat slabším a získat finance, které by našim žákům umožnili adoptovat jedno dítě v Indii. Zveme tímto všechny, kdo nás chtějí podpořit na prodejní trh. O výsledcích tohoto projektu vás budeme jistě informovat. Mik
Kukačky kolem nás Všichni je slyšíme, méně častěji spatříme, Vyskytují se jednotlivě, pouze v době toku se pronásledují i 3 jedinci – samečci. V loňském roce tento tok trval asi 4 dny, jak jsme to vypozorovali s naším sousedem v polovině května. Překvapilo nás, že do zahrad za potokem s velikým „křikem“ a rychlým letem směřuje několik honících se samečků. Kukání bylo netypické, kadence rychlejší a hlasově vzrušivější a hlasitější, než když jsou v klidu (kuku, kuku, …). Jsou to všeobecně známí ptáci, kteří se zbarvením podobají krahujci a jsou opředeni pověstmi a pověrami. Na jaře, když uslyšíme samečka kukat (samičky nekukají), saháme si do kapes, zda jsme při penězích. Když je máme, budou se nás po celý rok držet, když ne, tak budeme na tom finančně špatně. Vzhledem k letošním vyšším cenám, různým daním, poplatkům a inflaci bude platit asi ta druhá varianta pověry. Věřme, že v příštím roce by mohlo jarní kukaččí volání vyznít optimističtěji. Jsou to tažní ptáci, odlétají od nás do Afriky v srpnu–září. Vracejí se na jaře v dubnu a u nás zakládají nové pokolení. Samičky snášejí v cizích hnízdech jednotlivě hodně malá vajíčka (15–18). Vybírají si hnízda zpěvných ptáků, kteří mají barevně, tvarově i váhově (3 g) stejná vajíčka. Jsou to hnízda ťuhýků, lindušek, rákosníků a několika desítek jiných, kteří jsou „po ruce“. Líhnou se po zahřívání cizími rodiči za 11 dní, dříve než ostatní, která si tam původní rodiče nakladli (11–15 dní). Malá vylíhlá kukačka po 10 minutách instinktivně začne vyklízet hnízdo a neskončí dříve, než na svém hřbetě vynese ostatní vajíčka a shodí na zem nebo si později stejně poradí s menšími vylíhlými ptáčaty. Nevlastní rodiče nepoznají, že je v hnízdě cizopasník, a své mládě krmí a krmí. Ono totiž vehementně žadoní o potravu s otevřeným zobákem a syčivým hlasem tak, že mu i ostatní kolem létající ptáci vsunou potravu do jeho velkého oranžového chřtánu. Ne všechny mláďata kukaček přežijí v cizích hnízdech. Kukačka sice snáší po jednom vajíčku do cizího hnízda, někdy však snese vajíčko mimo ně a vsune ho zobákem do hnízda v dutině stromu s malým otvorem. Velké kukaččí mládě nemůže vyletět a umírá. Jak je u cizopasníků zvykem, ani kukačky svá mláďata nekrmí. Vědci pátrali po příčinách, proč kukačky takto parazitují na svých hostitelích. Zatím to přesně nevědí, pouze předpokládají a věří, že toto tajemství odhalí. Cizopasících živočichů je hodně i mimo ptačí říši. U hmyzu jsou to např. lumci, některé mouchy aj. Je smutné, že o některá mláďata se nestarají ani vývojově nejvyšší jedinci všeho tvorstva – lidé. Milan Janovský 40
Náš mlok V našem sklepě žije odedávna mlok skvrnitý. Pátral jsem, kudy se tam mohl dostat. Protože mlok žije v mechu, mezi kameny na vlhkých místech v blízkosti potoků, soudím, že existují tři možnosti, jak se tam ocitl. Méně pravděpodobné je, že prolezl větracím otvorem ze sousední zahrádky nebo že přelezl z naší zahrádky a přepadl po kamenných schodech dovnitř. Třetí vysvětlení, zdá se, bude nejpravděpodobnější. V roce 1990 se místní potok vylil z břehů a zatopil do tří čtvrtin naši zahrádku. Voda s bahnem se dostala i přes nepříliš těsnící poklop a sklep byl zatopen do výšky asi 60 cm. Po odčerpání vody a odstranění bahna jsme si nevšimli, že by tam byl nějaký živočich. Podlaha je nevybetonována, hlinitokamenitá. Snad se připlavený mlok někam schoval a přežil. Ostatně, on se tam
luje se k dešti, vylézá ven a prochází se po sklepě. Několikrát seděl na orosených sklenicích piva. Je to naše „rosnička“. Víme, kdy bude pršet. Všeobecně se mloci příliš nevzdalují ze svého míst, maximálně do okruhu 13 metrů. Ten náš má rajon menší, je ohraničen stěnami a vysokými schody, přes které se nedostane ven. Jenom samička v přírodě před kladením, když hledá vodu, migruje až 100 metrů. Mlok se za svého života několikrát svléká ze své kůže, podobně jako to dělají hadi či housenky motýlů. Při podráždění vylučuje kožní sekret, který obsahuje polojedovaté látky působící u drobných živočichů křeče, zrychlení srdečního tepu a někdy i smrt. Kromě výstražného černožlutého zbarvení se chrání před útočníky i tím sekretem. V literatuře (V. Baruš: Obojživel-
schovává a zimuje ve dvou dírách mezi stěnami a schody dodnes. Seznámili jsme se s ním až později. Odhadem to bylo před 9–10 roky. Podle toho asi mlok prožívá svůj střední věk, neboť mloci se mohou dožít 18–25 let. V přírodě přezimuje v jeskyních nebo hlubokých dírách – i v myších. Zimní spánek začíná v říjnu – listopadu, podle počasí. Loni v prosinci ještě vylezl z díry a zřejmě se staral o potravu. Probouzí se někdy v dubnu. Přes letní období, je-li sucho, slunečno a teplo, neopouští svůj úkryt. Jakmile teplota klesne, zamračí se a schy-
níci) se uvádí, že lidský dotyk tohoto živočicha může mít následky. Potřísněnými prsty byste se neměli dotýkat sliznice v ústech nebo v oku, způsobuje silné bolestivé pálení. Náš mlok reaguje na pohyb člověka lezoucího do sklepa, nevím, zda zvukovými, pachovými nebo jinými vlivy. Nikdy jsem neslyšel jeho hlasité projevy. Literatura uvádí, že se někdy ozývá jemným písknutím jako myš. Přikládám to mé začínající nedoslýchavosti. Přeji mu, aby byl naším souputníkem i v dalších letech. Milan Janovský 41
Šumavou křížem krážem IV V horských mlhách I Dnešní cestu započneme ve Volarech, odkud vyjedeme vlakem směrem k hranicím s Bavorskem. Železniční trať překračuje meandrující Teplou Vltavu a při rozsáhlém rašeliništi Mrtvý luh vede k železniční křižovatce Černý Kříž. Pokud vlak jede dolů k Lipnu, otočí se v této stanici lokomotiva. Stanice Černý Kříž je samotou na úpatí kopce Spálený, kromě budovy nádraží zde stávala hájovna a hostinec. Místo nese svoje pojmenování po dávné tragické události, kdy nedaleko v lesích zastřelil pytlák hajného. Železnice odtud údolím Studené Vltavy do německého Haidmühlenu byla otevřena v roce 1910. Když pojedeme vlakem z Černého Kříže dál, přijedeme na zastávku Stožec. Tato vesnice patřila pod farní obec České Žleby (s kostelíkem svaté Anny z roku 1791), stávající necelých pět kilometrů severozápadně. Ve Stožci se od 19. století nacházela pila, zpracovávající rezonanční dřevo pro výrobu hudebních nástrojů – klavírů i smyčcových.
Lesy na česko-bavorské hranici 42
V době hospodářské krize se zde vyráběly oblíbené bukové parkety a šindele. Pokud na zastávce Stožec vystoupíme, můžeme se vydat po žluté značce zpevněnou cestou přes pastviny do sedla mezi kopce Spáleniště a Stožecká skála, respektive Stožec. Zde se žlutá značka křižuje s modrou a my půjdeme po této modré lesní silnicí až k odbočce, která nás zavede na vrchol Stožecké skály, pod níž stojí dřevěná kaple Panny Marie. Tato byla postavena v roce 1791 a obnovena v roce 1988. Po boku kaple vyvěrá ze skály prý léčivý pramen. Když od kaple vystoupáme na temeno skály, rýsující se mezi stromy, naskytne se nám krásný výhled na vrcholovou partii šumavských hor s nejvyšším českým šumavským kopcem Plechý. Na Stožecké skále byly nalezeny pozůstatky středověkého opevnění. Hrad vznikl někdy mezi koncem 13. století a polovinou století následujícího, avšak bližší datování není možné, neboť historikům a archeologům chybí o této lokalitě
Stožecká kaple pod skálou zcela písemné zprávy. V roce 1581 je v místě hradu uváděn pouze les Stožec, takže opevnění, chránící místní část prachatické větve Zlaté stezky, již pravděpodobně neexistovalo. Hrad se skládal z obloukovité, nasucho stavěné kamenné hradby, oběma konci se dotýkající skály. Jedinou další stavbou byla obranná věž, patrně z části dřevěná. Pokud bych měl vyjádřit vlastní dojem z návštěvy Stožecké skály, musím konstatovat, že les a samotná skála, zvláště ve věčně pošmourném šumavském počasí, zde působí dost smutně, místy snad až nepříjemně hrůzně. Po návratu do Stožce pokračujeme v jízdě vlakem až na konečnou zastávku Nové Údolí. Zde vtéká Studená Vltava, pramenící z několika pramenů pod horou Haidel v Bavorsku, do České republiky. V Novém Údolí se dříve rozkládala ve svahu nad údolím Vltavy čistě německá obec s 39 chalupami, obchodem, školou, četnickou stanicí, hasičskou zbrojnicí a vyhlášeným hostincem Rosy Jungbauerové vedle vlakového nádraží. My půjdeme od zastávky po červené turistické značce skrz pastviny a louky místem bývalé vesnice; cestu zde ještě dodnes stíní osiková a jeřábová alej.
Zpevněná lesní silnice nás přivede až k Rosenauerovu pomníku, odkud několik metrů dále si můžeme prohlédnout začátek známého Schwarzenberského kanálu určeného k plavení polenového palivového dříví. Josef Rosenauer se narodil roku 1735, vyučil se lesníkem a pracoval pro knížete Schwarzenberka jako lesník a lesní inženýr a specializoval se na lesní vodní cesty. V roce 1789 byl schválen Rosenauerův plán na výstavbu umělého vodního kanálu na Šumavě, který by své vody odváděl do Dunaje, namísto do Vltavy. Stavba byla započata roku 1789 pod Růžovým vrchem. Již v roce 1791 se v kanále plavilo první dříví. Plavení probíhalo při jarním tání sněhu a v létě při deštích. Polena byla dlouhá do jednoho metru, aby se v kanále nepříčila. Po polovině 19. století byl kanál upraven i pro plavení dlouhého stavebního dříví, neboť se čím dál více topilo uhlím. Kanál vedl na území Rakouska do Dunaje, ovšem až sem bylo plavení zastaveno v roce 1916 a nadále se plavilo jen do Vltavy. Překladiště dřeva bylo v Nové Peci v místech, kde nyní začíná přehradní nádrž Lipno. Odtud se polena vozila dále vlakem. Zbylou část trasy si projdeme až příště. Text a foto Martin Žižlavský 43
Dětský koutek Boženy Jamborové Kominík
Lev
Kominíčku, kominíčku jak pak ty se máš, když se na to z okna dívám, věru moc práce nemáš.
Lev je králem lesů, všichni před ním strach mají, když se někde objeví, hned se vám dech tají.
Z komínů se málo kouří, ty to jistě přece víš, najdeš si ale jinou práci a hned ti bude zase líp.
Chraňme ale naši zvěř, je to bohatství nás všech. My děti to dobře víme, když se v zoologické zahradě s nimi potěšíme.
Jubilanti v březnu 2008 80 let 85 let
44
Jan Habáň (domov důchodců) Josef Mitáš Marie Kočířová (domov důchodců) Marie Veselá Milada Huťková (domov důchodců)
Fotografie Pavla Ondrůška přibližují jarní pohledy na hrad Buchlov a na Buchlovice od kostela sv. Martina.
BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ Vydává Úřad městyse Buchlovice, tel.: 572 595 120. Vychází měsíčně, řídí redakční rada, odpovědný redaktor ing. Miloslav Hrdý, výkonní redaktoři Vlastimil Kořínek a Bořek Žižlavský. Náklad 350 výtisků. Cena 14,– Kč Registrační číslo MK ČR E 13102 Redakční rada si vyhrazuje právo upravovat příspěvky. Sazba Vít Kučera, tisk HUDEC print, s. r. o., Buchlovice
