Květen 2006
BEROUNSKÝ KATOLICKÝ ZPRAVODAJ Obs ah: ! Prosíme, neparkujte na
farním dvoře!......... str. 3 ! Přihlášky na tábor...str. 4 ! Dnes oheň a zítra výlet s
rodinami ................ str. 5 ! Jak to bylo o Květné
neděli? .................. str. 8 ! Jaro v Hájku - jarní úklid
v duši................... str. 10 ! Seriál o svátosti smíření
Oči za v ř í t nem o h l Seděl v první lavici. Jméno Péťa neměním, protože takových je moc a navíc to bylo dávno. Děti měly zavřít oči, aby si mohly představit příběh, který učitel vyprávěl. Péťa zavřel oči a hned je zas otevřel. Co je, proč otvíráš oči? Protože vidím čarodějnici. No tak, zavři je hezky. Znovu je zděšeně otevřel. Tvářil se nešťastně a nebylo proč mu nevěřit. Nedávno někdo někde psal o "rychlém mozku". Že prý informací je tolik, že obíhají centra emocí a představivosti a jdou rovnou do paměti, pokud vůbec někam. Dřív se tomu říkalo "jedním uchem tam a druhým ven". Časem představivost přestává fungovat. Důsledek? Děti nejsou schopny klidně sedět a poslouchat příběh. Prý jsme kulturou obrazů - aby se přímo
............................. str. 10 ! Svědectví: Byl jsi tam se
mnou .................. str. 11 ! Díky
úsilí několika nadšenců vzniká v Sedlci kaple sv. Ivana ............................. str. 13
! Indie a bengálské ohně -
pokračování seriálu o Indii..................... str. 14 ! Tajemství velikonočních
her ...................... str. 19 ! Novinky Farní Charity
.............................. str.20 ! Pravidelné rubriky: Ze
života svatých - Apoštol Matěj; Církevní stavby Svatá Dobrotivá; Seriál “O našem nejstarším písemnictví” - 3. část; a další.
ilustrační fotom ontáž A. Vašků
neřeklo, že jsme duševně narušení. Pokud máte kdo děti, zkuste na nich udělat velice bolestivý pokus. Odřízněte šňůru od televize. Po několika dnech nudy, křiků, bojů a scén se může v dítěti začít obnovovat schopnost zdravé představivosti. Po měsíci si třeba začne holčička hrát s panenkou a kluk s kostkami. Možná vás poprosí večer o nějaké vyprávění. Nelekejte se, to zvládnete. Největší úžas vám ale připraví větší dítě teprve po delší době. Zázrak z doby před pěti tisíci lety, kdy lidé začínali používat písmena. Vaše dítě začne číst, samo, jen tak, bez donucení. (Harry Potter se nepočítá, vyšumí jako chřipka.) Vrátí se Vinnetou, rozkvete Farní zpravodaj a nejpomalejší mozky možná otevřou Bibli a zkusí si představit i ty příběhy, které jsou skoro nepředstavitelné. P. Cyril Kubánek
Zpravodaj
V Zp r á v y z fa r n o s t i V V V
V V
V
V
V V
Změna místa konání bohoslužeb: Od pondělí 1. května budou všechny bohoslužby (vyjma úterý) v kostele sv. Jakuba, úterní bohoslužby pak v kostele Zvěstování Páně. Začátky bohoslužeb - od 17.30 hodin - zůstávají nezměněny. Májové pobožnosti: Měsíc květen již tradičně patří Matce Boží Panně Marii. Po bohoslužbách ve všedních dnech budou proto ještě krátké májové pobožnosti, při kterých se budeme k Panně Marii obracet s prosbami o její duchovní pomoc. Bohoslužba “pro děti” - 4. května: S našimi nejmenšími se opět ke společným modlitbám setkáme v kostele sv. Jakuba ve čtvrtek 4. května v 17.30 hod. Kvetou kytičky, je měsíc Matky Boží: napadlo nás přinést kytičku Panně Marii. Nakreslenou, vyrobenou, živou...? To záleží jen na vás, děti. První pátek v měsíci - 5. května. Od 16.00 hodin je možné přistoupit ke svátosti smíření. Modlitební čtvrtky druhý týden v měsíci: Ve čtvrtek 11. května 2006 ve 20.00 hodin začíná společná modlitba na úmysl měsíce května ”Za správnou výchovu dětí, za mládež a za dobré vztahy mezi generacemi”. Modlitební setkání se koná v kapli Povýšení sv. kříže v Berouně, tentokrát jej vede manželské společenství. (Protože bývá o prvním čtvrtku v měsíci více akcí najednou, počínaje květnem přesunujeme modlitební večery na druhý čtvrtek v měsíci!). Všichni jste zváni. Udílení svátosti biřmování. V neděli 21. května přijede na pastorační návštěvu berounské farnosti pražský arcibiskup Miloslav kardinál Vlk. Při slavnostní bohoslužbě, jež začíná v kostele sv. Jakuba v 10.00 hodin, udělí kandidátům našich farností svátost křesťanské dospělosti - biřmování. Bezprostředně po slavnostní mši sv. se uskuteční na farní zahradě “agape”. Tak významná událost, jakou je slavnost udílení svátosti biřmování a návštěva arcibiskupa Miloslava kardinála Vlka v naší farnosti, je dobrým důvodem k setkání celé farnosti. Proto kněží a pastorační rada farnosti srdečně zvou k tomuto setkání všechny farníky. Prosíme všechny, kdo jsou ochotni pomoci nejen s přípravou pohoštění, ale i s úklidem, aby nabídli svoji pomoc Janě Beščecové, jež přípravy tohoto setkání koordinuje. Připravené pohoštění jistě “nenahradí” slavnostní nedělní oběd, ale věříme, že i tak bude příjemné. Biřmovanci jsou “zaúkolováni”, aby se modlili za dobré počasí. Uvidíme, jak se úkolu zhostí :-). V případě deště se setkání přesune pod stany a do krytých prostor. Změny bohoslužeb v neděli 21. května! Z důvodu návštěvy pana arcibiskupa Miloslava kardinála Vlka v Berouně dojde v neděli 21. 5. k několika změnám v pořadu bohoslužeb: " Večerní mše sv. v Berouně tuto neděli již nebude! " Mše sv. v Loděnicích tuto neděli nebude. " Mše sv. v Chýňavě tuto neděli nebude, místo toho bude bohoslužba v sobotu 20. 5. v 17.00 hodin. " Mše sv. na Tetíně tuto neděli nebude. Slavnost Nanebevstoupení Páně. Na čtvrtek 25. května připadá slavnost Nanebevstoupení Páně. Slavnostní bohoslužba začíná v kostele sv. Jakuba v 17.30 hodin. Udílení svátosti nemocných - pátek 26. května: Svátost nemocných se bude udílet v kostele sv. Jakuba při večerní mši sv. v pátek 26. května od 17.30 hodin. Tuto svátost mohou přijmout ti pokřtění, kteří jsou vážně nemocní (tělesně či duševně), kteří se ocitli ve vážných životních 2. strana
Květen 2006
V
V V V V V V
V V
krizích nebo na ně doléhá "tíha stáří". Přijetí svátosti nemocných by mělo předcházet, je-li to možné, přijetí svátosti smíření. Od 16.00 hodin je možné přistoupit ke svátosti smíření. Pouť ke sv. Janu Nepomuckému. V neděli 14. května se na Tetíně koná "malá pouť” ke sv. Janu Nepomuckému. Po kulturním programu, jenž připravuje O. Ú. Tetín, vyvrcholí pouť slavením mše sv. sloužené ke cti světce v kostele sv. Ludmily od 17.30 hodin. Slavnostní poutní mši sv. bude celebrovatbiskup Karel Herbst. Dopolední mše sv. na Tetíně v 11.00 hodin se tuto neděli nekoná! Biblické hodiny: Pravidelně každý čtvrtek po večerní mši od 18.30 hodin se v budově kaplanky scházíme ke společným biblickým hodinám. V letošním roce jsme již přečetli proroka Jeremiáše, Pláč a nyní se začneme věnovat knize Baruch. Kdo chce prožívat společenství nad Písmem, je zván a vítán. Sbírky: Na velký pátek proběhla sbírka na Sv. zemi: 2.000,- Kč. V neděli 14. 5. proběhne Svatojánská sbírka na Arcidiecézi. Farní knihovna je otevřena vždy v neděli v sudém týdnu, tedy 7. 5., 21. 5. atd. od 10.30 do 11.15 hodin v přízemí fary v Berouně. Setkávání maminek na mateřské dovolené. Každou středu v 9 hodin se scházejí v budově kaplanky (ve druhém patře “na půdě”) i s našimi nejmenšími dětmi. Zvány jsou samozřejmě i maminky, které t.č. na mateřské nejsou, s dětmi i bez nich. Kontakt:Gábina Štorkánová tel: 604 282 879. První svaté přijímání: Po Velikonocích se začnou připravovat děti k prvnímu přijetí svátosti eucharistie. Rodiče dětí nechť se spojí s kterýmkoli z kněží v rámci náboženství. Prosíme o pomoc při jarních hrnčířských trzích 6. a 7. května s prodejem tomboly. Potřebujeme pomoc v prodejním stánku. Práce není obtížná, ale je třeba alespoň třech lidí nepřetržitě od 8.30 do 15 hodin. Kdokoli můžete, zvláště na neděli, budeme velmi vděční. Výdělek z tomboly tvoří podstatnou součást finančních příspěvků na stavbu naší mateřské školky. Zájemci, hlaste se ve školce. Děkujeme. Akce Ryba pro děti z nižších tříd náboženství opět o posledním víkendu v květnu. Info u P. Cyrila Kubánka. (K tématu článek o Květné neděli.) Prosíme všechny farníky, aby po dobu trvání rekonstrukce katolické mateřské školky NEPARKOVALI na farním dvoře v Berouně! Prosíme rodiče žáků KMŠ, náboženství a jiných, aby, pokud je to nutné, omezili případné stání svých aut pouze na nejnutnější čas k vystoupení či nastoupení dětí a v žádném případě nenechávali auto na dvoře při vyřizování jakýchkoli pochůzek ve městě. Děkujeme za pochopení.
Z v i ka r i á t u Vikariátní konference. Setkání kněží našeho vikariátu bude v úterý 16. května v Praskolesích. Zahájíme mší sv. v kostele sv. Mikuláše v 9.00 hodin. Všichni, kdo se mohou bohoslužby a modliteb za naše farnosti účastnit, jsou vítáni. Bohoslužby v Podkozí. V místní kapličce sv. Václava budeme slavit bohoslužby od konce května do konce měsíce září (slavnosti sv. Václava), vždy 2. a 4. sobotu v měsíci od 19.00 hodin. První mše sv. bude v sobotu 27. května od 19.00 hodin.
4 Ko n c e r t y v ko s t e l í c h 4 VELIKONOČNÍ KONCERT - neděle 30. 4., 16 hodin, kostel sv. Jakuba v Berouně.
Skladby J. S. Bacha, P. Ebena, J. Pachelbela, L. Viernea, G. P. Telemanna, 3. strana
Zpravodaj F. Medelssohn-Bartholdyho a J. G. Rheinbergera přednesou žáci varhanního oddělení umělecké školy K. Slavického v Praze Radotíně - Pavla Bočková, Eva Anderlová-Dobošová,Jan Rotrekl a flétnistka Michaela Nejedlá. 4 DOTEKY S FLÉTNOU - Sobota 6. května 2006, 16.00 hodin, v kostele sv. Jakuba apoštola v Berouně. Skladby J. S. Bacha, W. A. Mozarta a dalších skladatelů přednesou Anežka Beščecová – flétna, Lukáš Petřvalský – varhany. Koncert se koná s finanční podporou města Beroun, Sponzoři: SDH, Psalterium.
T Sk a u t i T T T T T
Schůzky skautského oddílu Ocelotů se konají vždy v pátek od 16.00 do 18.00 hodin ve skautské klubovně na faře. Oddíl vlčat - též v pátek od 16 hodin zároveň sOceloty, vede Kuba Kodras. Děti již dostaly předběžné přihlášky na tábor, které je třeba včas odevzdat Petru E. T. Čaplovi. Případní zájemci o účast na táboře se mohou přihlásit komukoli z vůdců. Bližší informace najdete na nástěnce. Schůzky dívčího oddílu Světlušek a Lasiček se konají též v pátek od 16.15 do 18.15 hodin ve vedlejší klubovně. Každou středu od 16.00 do 18.00 hodin se ve skautské klubovně v budově kaplanky koná schůzka nejmenších holčiček, které si říkají „Světýlka“ a vedou je naše rangerky, Maruška Stielová a Kristýna Kodrasová. Tento oddíl sdružuje děvčata ve věku 6 až 8 let. Jestli chcete vědět více o programu atd., můžete zavolat Marušce na číslo 606 458 114.
M KM Š
M Hrnčířské trhy. Během víkendu 6. – 7.
května se budou konat jarní berounské Hrnčířské trhy s tradiční tombolou, jejíž výtěžek bude také tentokrát věnován na přístavbu naší školky. Proto máme na starost zajistit provoz stánku s tombolou po oba tyto dny. Prosíme o Vaši pomoc při výdeji výher a prodeji losů ve stánku. M Poděkování. Ráda bych touto cestou Brigáda tatínků a maminek foto av poděkovala všem rodičům, kteří se v sobotu 22. dubna sešli na naší školní zahrádce, aby pomohli s úklidem a úpravou terénu. Zatímco jsme s maminkami hrabaly zahradu a připravovaly její část na nové osetí travou, tatínkové si velmi obratně poradili se starým pískovištěm, které zcela demontovali a zetlelé dřevo vyvezli. Díky této pomoci se podařilo během dopoledne zvládnout práci, kterou by bylo obtížné zajišťovat jiným způsobem. Velmi si vážíme toho, že rodiče školku takto podpořili a dali tím najevo, že ji skutečně považují za svou. M Prosba o pomoc. Rádi bychom poprosili ty z Vás, kteří by byli ochotni pomoci v polovině června při přípravě školky na vystěhování před hlavní etapou přestavby a koncem srpna při závěrečném úklidu, aby nás ve školce laskavě kontaktovali již nyní. Budeme tak vědět, na koho bude možné se obrátit. Předem všem velmi děkujeme! M Můžete-li podpořit přestavbu školky finančně, uvádíme pro vaši informaci číslo účtu na podporu KMŠ: 19 - 0361038389/0800 u České spořitelny Beroun. 4. strana
Květen 2006
#
#
K-klub a Manželské společenství ještě dnes v den vydání srdečně zvou rodiny i jednotlivce na tradiční opékání buřtů o posledním dubnovém odpoledni (případně noci), v neděli 30. 4. od 16 hodin na loděnické farní zahradě. Informace na telefonu 602 945 017. S sebou si, prosím, vezměte vše, co můžete potřebovat k všeobecné pohodě. Kdo chce užít správného reje a tance, měl by přijít v masce. Též tradiční bude i zítřejší K-klubový “Prvomájový výlet” v pondělí 1. 5. 2006, sraz je v 9.30 hodin v Hostími u autobusové stanice. Vydáme se společně z Hostími (z Berouna směr Karlštejn, od Prahy směr Sv. Jan) na velmi krátkou cestu zdobenou rozkvetlými podléškami romantickým údolím Kačáku na jeho soutok s Berounkou a zpět. Pochod zvládnou i ti nejmladší na kočárcích či nejistých nožičkách. Poobědvat z vlastních zásob a odpočinout můžeme v lomu Alcazar poblíž soutoku, kde se loňští horolezci (a nejen oni) snad mohou znovu těšit na základy slaňování v podání známého svatojánského horolezce. V Hostími je též restaurace, kde po návratu k autům lze načerpat “pohonné hmoty” na cestu domů. Pokud jste bez auta a nepodařilo se vám zajistit si jiný odvoz, volejte nejpozději do 30. 4. večer na tel: 602 945 017 (je možné dojet alespoň do Loděnice autobusem, odkud vás můžeme po předchozí domluvě dopravit).
j Diá ř Ma n ž e l s k é h o sp o l e č e n s t v í
J Ve čtvrtek 11. 5. ve 20 hodin má manželské společenství na svých bedrech modlitební večer, který
je věnován úmyslu “za správnou výchovu dětí, za naši mládež a za dobré vztahy mezi generacemi”. Přijďte, pokud to jen trochu půjde, společně strávíme hodinku adorace s kytarovými chvalami. J Srdečně zveme všechny manžele mladé duchem na pravidelné setkání, tentokrát na Zdejcině u manželů Hazukových ve středu 17. 5. 2006 krátce po 20. hodině. Nyní společně čteme Markovo evangelium a je zajímavé, jak i po dvou tisících let promlouvá do dnešní skutečnosti, radosti i starostí manželského soužití. Vezměte si s sebou tedy Bibli, konkrétně budete potřebovat text 7. kapitoly Markova evangelia. J Exercicie pro mladé manžele do pěti let po svatbě 7. – 11. července 2006 Koclířov – duchovní centrum Povede P. Josef Čunek, SJ ve spolupráci s manželským párem. Program a ubytování bude v areálu poutního místa - Duchovní centrum Českomoravské Fatimy, Koclířov u Svitav. Cílem exercicií je umožnit manželům ztišení mimo svou rodinu. Ubytování ve dvoulůžkových pokojích s plnou penzí. Cena na osobu a den je 280,- Kč. Na exercicie je nutné se předem přihlásit na telefonním čísle nebo e-mailové adrese Centra pro rodinu. Centrum pro rodinu při Arcibiskupství pražském, Thákurova 3, 160 00 Praha 6, tel. 220 181 777,e-mail:
[email protected], http://cpr.apha.cz. J Exercicie pro manželské páry s tradičními i netradičními prvky „A Bůh jim požehnal…“ (Gen 1,28) 5. – 13. srpna 2006 Králíky – poutní místo Hora Matky Boží. Povede P. Jiří Šindelář CssR. Program a ubytování bude v klášteře redemptoristů, který se nachází v krásném prostředí uprostřed přírody nad městem Králíky v Orlických horách. Exercicie jsou určeny pro samotné manželské páry v produktivním věku. Cílem exercicií je umožnit manželům ztišení mimo svou rodinu. Ubytování ve dvoulůžkových pokojích s plnou penzí. Cena na osobu a den je 250,- Kč. Na exercicie je nutné se předem přihlásit na telefonním čísle nebo e-mailové adrese Centra pro rodinu. Centrum pro rodinu při Arcibiskupství pražském, Thákurova 3, 160 00 Praha 6, tel. 220 181 777, e-mail:
[email protected], http://cpr.apha.cz 5. strana
Zpravodaj
P P
Pravidelná setkání každý čtvrtek od 1900 hod. v Berouně na faře v přízemí. Zveme všechny mladé nejen věkem, kteří chtějí strávit večer u čaje či kávy, ale i s modlitbou a prožitkem blízkosti. Tu a tam společná cesta do přírody, za zábavou apod. Těšíme se na vás. Celostátní setkání animátorů: Sekce pro mládež ČBK ve spolupráci s hnutími pořádá 13. - 19. 8. 2006 3. ročník formačního týdne v Litomyšli; je určen mladým lidem a dobrovolníkům, kteří vedou společenství mládeže nebo se ve farnosti věnují dětem a mládeži. Tématem letošního setkání animátorů je Katechismus a Modlitba. Na téma Katechismus promluví delegát České biskupské konference pro mládež Mons. Jiří Paďour, který bude přítomný po celou dobu setkání. Součástí programu jsou kromě přednášek s diskusními skupinami také dílny nazvané "Znamení doby", které se budou zabývat aktuálními tématy. Večery budou věnovány různým stylům modlitby. Nebude nouze ani o kulturní program, účast přislíbila mezinárodní křesťanská skupina Heaven´s Shore. Smyslem setkání je pomoci mladým lidem z celé republiky, kteří ve farnostech a školách pracují s mládeží nebo se na tuto službu připravují. Týden nabízí širokou škálu možností osobního rozvoje od hledání odpovědí na otázky duchovního života až po metodiku práce s dětmi a mládeží. Relaci věnovanou Celostátnímu setkání animátorů je možné slyšet 17. 5. ve 22.00 (reprízu 22. 5. v 9.30) na Radiu Proglas. Aktuální informace včetně přihlášky lze nalézt na: www.csa.signaly.cz. Termín přihlášek je do konce května 2006.
Zp r á v y od j i n u d EKOCENTRUM KAVYL & SVATOJÁNSKÁ KOLEJ – VOŠP vás zve na Třetí regionální ekologickou konferenci ve čtvrtek 25. května 2006 ve Svatém Janu pod Skalou. Téma: stromy. Přihlášky a bližší informace na: www.svatojanskakolej.cz. Dotazy též na
[email protected] nebo telefonicky na čísle 311 67 13 08. SVATOJILSKÉ DISKUSNÍ FÓRUM - 4. 5. 2006 ve 20.00 hodin. Moderovaná diskuse o Bohu, víře, smyslu života, filozofii, hodnotách a aktuálních problémech současné společnosti. Kontakt: Husova 8, 110 00 Praha 1, telefon: 224 220 235, e-mail:
[email protected], http://jilji.cz. Místo: velká hovorna kláštera dominikánů u sv. Jiljí, Husova 8, Praha 1 - Staré Město. 5. arcidiecézní pouť za duchovní povolání na Svatou Horu 5. - 6. 5. 2006 začíná celonoční adorací v pátek 5. 5. ve 21.00 hod., hlavní mše sv. v sobotu 6.5. v 10.00 hod. Závěr pouti v 15.30 hod. Poutní místo Příbram - Svatá Hora. Adorační den a modlitba za povolání: v kostele sv. Ludmily v Praze se koná 5. 5. 2006 adorace za nová povolání ke kněžskému i k zasvěcenému životu, za rodiny a za věrnost všech, která je zakončena slavnostní mší sv. Společnou adoraci povedou bosí karmelitáni a sestry karmelitky. Slavnostní bohoslužbě v 16.30 hod. bude předsedat biskup Karel Herbst; nám. Míru, Praha 2 - Vinohrady. Svatovojtěšská pouť na Levý Hradec 5. - 6. 5.2006 (v kostele sv. Klimenta) se letos koná při příležitosti dne modliteb za duchovní povolání. V pátek 5. 5. 2006 v 19.00 hod. – slavnostní liturgie (následuje modlitba bdění – adorace); v sobotu 6. 5. 2006 v 10.00 hod. – 6. strana
Květen 2006 slavnostní mše svatá na prostranství před kostelem s následným programem; v 16.00 hod. – koncert duchovní hudby. Setkání ke 100. výročí založení České ligy akademické v Praze: Křesťanské akademické fórum, Sdružení křesťanských seniorů vás zvou 18. 5. 2006 na setkání “prvního sdružení českých katolických vysokoškolských studentů”. Program: 17.00 - mše sv., celebruje kardinál Miloslav Vlk, arcibiskup pražský; 18.30 - zahájení, úvodní slovo p. kardinála, shrnutí historie ČLA, osobnost Dr. Františka Noska, činnost ČLA v letech 1945 – 49 (metoda: vidět, soudit, jednat), beseda s dosud žijícími členy ČLA, Kolejní 4, Praha 6 - Dejvice. Setkání křesťanských zdravotníků v nemocnici Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze 20. 5. 2006, název "Ochota ke službě a lidské hranice aneb jak pečovat o druhé, abych se nestal opečovávaným?", v posluchárně Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze. Pořádá Pastorační středisko sv. Vojtěcha při Arcibiskupství pražském, Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského, Suverénní řád maltézských rytířů spolu s Nemocnicí Milosrdných sester sv. Karla Boromejského a Vyšší zdravotnickou školou Suverénního řádu maltézských rytířů. Více na www.boromejky.cz,Vlašská 36, Praha 1. II. pěší pouť z Prahy do Jeníkova 24. - 28. 5. 2006. Fatym Vranov nad Dyjí a poutní bratrstvo Vás srdečně zvou na pouť z Prahy do Jeníkova 24. 5. 2006. S sebou: růženec, spacák, karimatku, pláštěnku, jídlo na 4 dny (po cestě je možno dokoupit). Ubytování je vždy pod střechou na vlastní karimatce ve svém spacáku. Duchovní program během pouti je zajištěn. Zavazadla poveze doprovodné vozidlo. K pouti je možno se kdekoli připojit. Přihlásit se můžete na farním úřadě Vranov nad Dyjí osobně nebo na tel. 515 296 384 nebo e-mailem na adrese
[email protected]. 10. výročí založení Apoštolského exarchátu, Seminář o východní teologii, pořádaný u příležitosti oslav založení Apoštolského exarchátu řeckokatolické církve pro katolíky byzantsko-slovanského obřadu v v České republice se koná ve dnech 25. 5. - 27. 5. v Králíkách. Téma: východní teologie, liturgie a církevní právo. Závazné přihlášky zasílejte do 15.5.2006 na adresu: Mgr. Petr Čapek, Palackého 65, 53701 Chrudim III. e – mail: mailto:
[email protected]. Na této adrese je možné získat i bližší informace.
Farní dovolená — léto 2006 Termín dovolené: 19. 8. – 26. 8. 2006 Ubytování: penzion Fania, zajištěna plná penze. Cena s plnou penzí na týden: pro dospělého 2575,- Kč pro dítě do 10 let 1605,- Kč Více informací o penzionu Fania je možné získat na webových stránkách. www.fania.cz. Ještě jsou volná místa! Přihlášení složí zálohu ve výši 30% z celkové částky nejpozději do konce května na Penzion Fania foto www.fania.cz číslo účtu: 102246001/2400. Jako variabilní symbol uveďte svoje rodné číslo (RČ) nebo alespoň prvních šest čísel RČ. Na společnou dovolenou se těší Monika Horná&spol. 604 251 946 7. strana
Zpravodaj
Ja k to byl o v Ber o u n ě o Kvě t n é ned ě l i Zdálo se, že všechno bude mít tradiční průběh. Dominica in Palmis neboli Květná neděle začala jako obvykle na farním dvoře před kaplí Povýšení sv. kříže. Lidé se shromáždili k žehnání ratolestí, drželi v rukou kočičky, někdo méně rozkvetlé, někdo už skoro kocoury. Po letošní dlouhé zimě to hned ráno vypadalo na krásné jarní počasí. P. Cyril Kubánek přečetl úryvek evangelia podle sv. Matouše o Ježíšově příjezdu do Jeruzaléma. Známý příběh, vypadá to na takový triumfální vstup do města, přijíždí král, jásání davů, zelené ratolesti, naděje a radost... Všichni posloucháme, všichni to známe, možná se někdo ani tak nesoustředí, protože už to mockrát slyšel, každý si to nějak představuje; a taky to bylo tak dávno, kdysi, tenkrát... Skoro před dvěma tisíci let... A jak si to tak hezky představujeme každý po svém (vidím nějaká dlouhá roucha, zaprášené bosé nohy v opánkách, prach a kamínky na cestě, obličeje splývají dohromady, palmové ratolesti připomínající velká paví pera víří vzduchem, lidé prostírají do prachu na cestě pláště ...), otec Cyril dočetl a “probudil” nás. Mluvil o tom, jak by takový vjezd do města vypadal dnes. Někdo by třeba mohl myslet, že Ježíš přijede na něčem vznešenějším než na jen tak obyčejném oslíkovi, když je židovský král. Dnes by lidé čekali nejspíš nějaké luxusní auto. A taky nám vyprávěl, jak den předtím o tom s dětmi natáčeli film. Potřebovali záběry osla, ale v Berouně a okolí žádný není. Vymysleli to tedy tak, že natočí jen záběr koňských nohou (místo oslích), jak kůň šlape kopyty na plášť. Byla sobota, na náměstí trh a u kostela jako obvykle koníci na projížďky pro děti. Tak svůj záměr šli přednést majiteli koní. Majitel zostražitěl a hlavně nechápal: Jaká Květná neděle? Jaké palmy? Jaký osel? Jaký Jeruzalém? A jaký Ježíš? K čemu to potřebujete? A proč má kůň šlapat na kabát? Proč to chcete natáčet? K čemu je to dobré? Nechápal, bránil se, vypadalo to, že z natáčení nic nebude! Ale pak přece jen záběr získali - majitel náhle porozuměl idejím scénáře podepřeným padesáti korunami! (Nakonec - oni lidé i v Kristových dobách jistě dobře slyšeli na cinkání peněz ...) Farní dvůr se rozezněl smíchem! A pak že jsou příběhy z Bible vždycky stejné! Stačí, když se octnou v jiných “dimenzích”, v konfrontaci s něčím současným. Možná pak někdy místo té tradiční samozřejmosti a “zaběhnutosti” něco pochopíme nově, jinak a líp. Třeba můžeme prožívat radost z toho, že evangelium k nám v našem životě přišlo opravdu jako dobrá zpráva, jako radostná zvěst; že jsme dostali tento dar. Ne každý (jak je vidět) tohle setkání prožil. Do kostela jsme odcházeli průvodem bohatě pokropeni svěcenou vodou ... (Mimochodem: Moc ráda bych viděla ten film!) Lidmila Fričová
Vel i k o n o c e ve šk o l c e „Moc ráda bych ten film viděla…“ pomyslela jsem si po promluvě otce Cyrila na Květnou neděli při svěcení ratolestí na farním dvoře. Zmiňoval jakýsi dětský amatérský film na téma „Kristův vjezd do Jeruzaléma“, který den předtím natočili malí účastníci akce Ryba. Jaké bylo mé překvapení, když v úterý Svatého týdne přišel P. Cyril na svou obvyklou návštěvu do školky s promítačkou podpaží: „Chtěl bych dětem pustit krátký film.“ Ve školce nemáme video ani televizi, a tak už samotné přípravy na promítání „opravdovského“ filmu vyvolaly v dětech velký zájem. Spokojeně se usadily před bílou stěnou a po chvilce technického dolaďování mohlo vše začít. Nevím, kdo je v tu chvíli zvědavější, zda děti nebo já. Vůbec si Křížová cesta pro děti foto js nedokážu představit, co asi mohli malí tvůrci během jednoho dne na 8. strana
Květen 2006 dané téma natočit. Jsem v zajetí svých omezených představ, plná pochybností, a tak otce Cyrila varuji, že možná naši svěřenci nebudou vůbec schopní z amatérského filmu pochopit, oč jde. Nic moc nečekám, spíše se připravuji na vysvětlování, doplňování. Mé obavy jsou zbytečné, podcenila jsem obě strany – tvůrce i diváky. Film má jednoduchý, srozumitelný děj: chlapec dostává od rodičů dárek – novou bundu. Má z ní radost, ukazuje ji kamarádům. Děti si hrají venku. Shluk lidí: „ Do města přijíždí Ježíš!“ Ulice mezi kostelem sv. Jakuba a farou. „Hele, to je u naší školky“, poznávají místo děti. Cesta, kterou denně chodím do práce. Chlapec klade na dlažbu to nejcennější, co v té chvíli má, svou novou bundu. Zpomalený záběr kráčejících kopyt. To ulicí projíždí Král! Naší ulicí… Mrazí mě v zádech. Příběh vrcholí, doznívá. Zdá se, že děti pochopily. Film je zaujal, reagují, vyprávějí si o něm. Oblékáme se a s P. Cyrilem se vydáváme do kostela. Po cestě triumfu následuje cesta křížová. Ztišeni procházíme chrámem. „Klaníme se Ti, Pane Ježíši,“ opakují děti a napjatě sledují příběh, který se na obrazech odvíjí před jejich očima. Scéna ukřižování je malým poutníkům skryta v rohu za zvony. Nevadí, pokračujeme u postranních oltářů. Před námi se tyčí Kalvárie. A bolest Božího hrobu. Přecházíme k oknu se Vzkříšeným Kristem, vnímáme rozzářené barvy radosti, vítězství. Před svatostánkem se bereme za ruce a zpíváme... Prožívám pocit hluboké vděčnosti. Za tento den, tuto chvíli, možnost být tady. Na prahu Svatého týdne zažívám Velikonoce. Ve zkratce, ale skutečné a pravdivé. Chválíme Tě, Pane! A děkuji, otče Cyrile. Za děti i za sebe. Jana Stielová PS: Film, který děti vytvářely společně v rámci dubnové AKCE RYBA, je k shlédnutí na stránkách kladenské církevní školy - www.czskladno.info Akci Ryba pořádá P. Cyril Kubánek pro děti z naší farnosti i z kladenské školy, kde učí. Již třikrát se jí účastnila skupina nejmenších z náboženství a byl to zážitek spojený s příjemným a smysluplným prožitím víkendu uprostřed her, legrace, ale i společné návštěvy kostela. Děti už se všechny těší na další setkání, které se koná tentokrát poslední víkend v květnu. Informace a přihlášky u P. Cyrila. -iv-
Vi zi t a c e Mo ns . Vá c l a v a Ma l é h o Ve středu 5. dubna zavítal do naší farnosti Mons. Václav Malý. Důvodem jeho návštěvy byla pravidelná každoroční vizitace naší Katolické mateřské školy. Během návštěvy si otec biskup spolu s vedoucí odboru církevního školství Arcibiskupství pražského paní Mgr. Evou Tomáškovou prohlédl pokračující přístavbu školky. Arcibiskupství pražské na ni v letošním stejně jako v loňském roce přispívá částkou 150 000,- Kč. Pan biskup se živě zajímal o činnost školky, o spolupráci s farností i rodiči, nahlédl do fotodokumentace z minulého období, zúčastnil se katecheze studentky Svatojánské koleje, která právě ve školce probíhala. Vizitaci byli přítomni i dva z našich kněží. P. Josef Pecinovský informoval otce biskupa o situaci ve farnosti i aktuálním postupu přístavby školky. P. Cyril Kubánek se podělil o některé své postřehy Václav Malý s našimi dětmi foto js z pravidelných návštěv ve školce. Děti zazpívaly vzácné návštěvě několik písniček a na rozloučenou předaly přáníčka a květiny. Velkým oceněním naší činnosti bylo poděkování otce biskupa, jeho povzbuzení do další práce a požehnání, které jednotlivě všem dětem i zaměstnancům udělil. Jana Stielová 9. strana
Zpravodaj
Jar n í úkl i d Sluníčko nás konečně láká z domů a bytů, kde jsme letos strávili tak dlouhou zimu. Hospodyně pronásledují se smetákem pavouky a vynášejí prach a smetí. Zahrádky ožívají, uklízí se, sází a renovuje. Jak úzkostlivě dbáme o čistotu a pořádek v našich domech a bytech a zanedbáváme totéž ve svých nitrech. Obecný spěch nás tlačí k tomu, abychom i věci zásadní - a zvláště ty, do kterých se nám ani trochu nechce - odložili na "někdy". Kdo z nás ví, kolik má přesně času? Atributem jara bývá nový život. Jakými atributy se může pochlubit náš vztah k Bohu a bližním? Stojí za to se nad tím zamyslet. Třeba právě v rámci jarního úklidu. A při té příležitosti můžete navštívit v květnu třeba mariánské poutní místo Hájek u Prahy: - sobota 13. 5. 2006, 10.30 hod., “Sobotní památka Panny Marie”, celebruje P. Jaroslav Ptáček O.Cr. - čtvrtek, 18. 5. 2006, 12.00 hod., Pouť spořilovské farnosti, celebruje P. Řehoř Mareček OFM - sobota , 20. 5. 2006, 10.30 hod., Ekumenické setkání - čtvrtek, 25. 5. 2006, 10.30 hod., Pouť CHARITY - Nanebevstoupení Páně, celebruje P. Dominik Valer OFM -atm-
Svá t o s t smí ř e n í VI V minulých číslech jsme se zastavili u desatera jako reflexe vlastního života. Nyní se vraťme k vlastní svátosti smíření. Jako všechny svátosti má i zpověď charakter obřadu, i když je chráněn určitou intimitou rozhovoru. Protože svátosti jsou "viditelným znamením neviditelné milosti", i zde hraje velkou roli znamení, které tvoří přítomnost kněze - reálné bytosti naslouchající našemu vyznání, udílející jasně a zřetelně formulované rozhřešení. Známe dobře, jaký rozdíl je mezi vyznáním jen v tichu před sebou samým a tímtéž vyznáním před jiným člověkem. kresba J. G. Je důležité poznamenat, že naše hříchy nejsou žádnou fascinující věcí a zkušeného kněze svým vyznáním rozhodně nešokujeme! Proto lze také mluvit o důvěryhodném setkání. Kněz zde plní oficiální roli - zastupuje a znázorňuje přítomnost milosrdného Boha. Obřad svátosti smíření se obvykle udílí na určeném místě (zpovědnice, zpovědní místnost), ale vzhledem k intimitě to není bezpodmínečně nutné. Kněz by měl mít na sobě fialovou štólu odznak kněžství v barvě pokání. Může se nám stát, že požádáme nějakého kněze a on nám odmítne svátost udělit. To proto, že k udělování svátosti smíření potřebuje kněz pověření od svého biskupa. Pokud toto pověření nemá, nemůže platně svátost smíření slavit! Důvodů, proč toto pověření nedostane, může být řada - např. nízký věk kněze, nesplněná zkouška v oblasti církevního práva atd. Nezbytnou součástí slavení svátosti smíření je příprava: uvědomujeme si svůj hřích a prosíme Boha za odpuštění. Je velmi žádoucí, abychom v rámci přípravy také reflektovali pozitivní věci v životě a poděkovali Pánu za jeho ochranu a požehnání v uplynulé době. Vlastní obřad začíná křížem a následuje krátké povzbuzení knězem; též může kněz vložit krátkou modlitbu. Kajícník, pokud kněze nezná, by měl několika stručnými slovy uvést, kdo je a v jaké životní situaci se nachází (Např.: Jsem ženatý, mám 3 děti, bydlím ve Zlíně, nyní jsem již třetí měsíc na služební cestě, musím užívat tlumící léky na deprese.) Těchto několik slov pomůže knězi správně kajícníkovi porozumět. Pokud jde o stálého zpovědníka, můžeme tyto informace přeskočit. Dále je vhodné poznamenat, kdy jsme naposledy byli u svátosti smíření (přesný počet 10. strana
Květen 2006 dní nehraje roli, ale jde opět o orientační bod pro kněze: zpověď po čtyřiceti letech je asi jiná než po čtrnácti dnech). Kněz může po tomto úvodu přečíst kousek z Písma svatého. Bohužel tuto praxi příliš neděláme a je to škoda. Písmo svaté může také zaznít v rámci poučení později. Nyní přichází vyznání hříchů. Nemáme dopodrobna líčit každý hřích i jeho detaily. Jde o to, abychom před Boha položili všechno, kde jsme v minulosti chybovali. Pokud jde o hřích těžký (např. krádež, cizoložství...), je nutné uvést, kolikrát se taková věc stala. Není vhodné uvádět jména spoluviníků nebo postižených, i když se tomu někdy nevyhneme. Kněz se redakční archív může zeptat, pokud vyznání špatně rozuměl nebo není jasné, o co šlo. Nemělo by nás to ani pohoršit, ani vylekat. Kněz má za úkol porozumět a pochopit kajícníkovo vyznání. Každá věc, která zde zazní, je chráněna zpovědním tajemstvím a kněz ji za žádných okolností nesmí vyzradit. Zde bych se rád zmínil o situaci, kterou jsem zažil: Ve zpovědi jsem vyznal nějaký hřích a pak jsem při kázání slyšel kněze o tom hříchu mluvit. Kromě mne a toho kněze nikdo jiný nevěděl, že právě tento hřích zazněl v mém vyznání. Proto nešlo o vyzrazení tajemství, i když to bylo netaktické. Mnozí z nás jsou někdy před svátostí smíření nervózní (a myslím, že nikdo nevyznává hříchy s absolutním klidem), proto je možné napsat si své hříchy na papír a ten ve svátosti smíření přečíst. Sám jsem zažil situaci, kdy kajícník nedokázal svůj hřích vyslovit nahlas. Proto ho napsal na papír a podal mi ho v rámci svátosti smíření. Rozhodně je tato forma vhodnější, než hřích nevyznat! Kněz nyní může povzbudit kajícníka několika slovy, aby měl odvahu k lítosti a nápravě, nebo případně poradit způsob, jak věc řešit. Je ovšem dobré vědět, že slovo kněze není jediným směrodatným ukazatelem na naší cestě životem, protože nás nezná dostatečně, a jeho povzbuzení má proto pouze poradní charakter. Zásadně nelze radou kněze nahradit vlastní rozhodnutí! Může se stát, že jeho rada je neadekvátní k naší situaci. To je sice nepříjemné, ale není to důvod k neplatnosti zpovědi nebo rozladěnosti kajícníka. Pokud jsme s lítostí vyznali hřích, je svátost platná. (pokračování příště) -mn-
Svě d e ctv í : Byl jsi ta m se mno u Bílé stěny, bílá postel, bílé pláště ... No ano, nemocnice! Ležím na zádech - jinak to zatím nejde. Oblíbená poloha na pravoboku a číst si vyloučeno. To bolí. Proč jsem tady? Před nedávnem mi řekli, že je to nutné, že se tomu nevyhnu. Tomu = operaci. Vyrazilo mi to dech, v první chvíli mě to ochromilo. Můžu si leda tak rozmyslet, kdy... No co nejdřív, než ve mně ten strach naroste! Nemám ani komu to říct... Něco se mi mihlo hlavou a zas to zmizelo... Něco důležitého? Co to jen bylo... A pak se mi vybavil ten článek otce Josefa... o neprobuzení! V životě jsem nebyla v narkóze... Třeba se neprobudím! (Ta možnost mi rázem nepřipadala vůbec “jen teoretická”...) Pár týdnů čekání, termín znám dopředu. Blíží se závratnou rychlostí, a čekání je přitom nekonečné. Paradox? Asi ano, ale tak to prostě je... Něco se stalo s časem... Pár dní před nástupem do nemocnice jdu ke svátosti smíření... a taky jsem požádala o pomazání nemocných. (Dotek olejem na čele mi připomněl časy, kdy mi na ně ještě někdo dělal křížek...) Pak přišel zvláštní klid, jsem přece v rukou Božích... (Ale když jsem si v neděli balila věci, zas to na mě padlo.) Bílé stěny, bílá postel, a je tu ten den, to ráno. Jsem první na řadě, v osm... Od včerejška si tu užívám - vyhladovění, cévkování... Napít jsem se směla naposled o půlnoci, najíst včera odpoledne. Spánek dávno uletěl, už ani nevnímám žízeň. Chci si číst modlitby, ale vůbec se nesoustředím, tak 11. strana
Zpravodaj se modlím svými slovy... Něco do mě napíchali, začíná mi být všechno jedno... “Tak jedeme,” řekla sestra. A už mě vezou ... Výtah. Někam dolů. Modlitby se zkrátily na dvě tři slova, víc jich neposbírám dohromady. Pane, odpusť mi... Rozostřené vidění - sebrali mi i dioptrie. I řetízek s křížkem. Nemám už vůbec nic, jen sebe. Jen tělo a duši. (Hodně malou dušičku...) Buď se mnou, prosím... “Už jsme tady,” hlaholí sestra. Překvapení: brčálově zelený operační sál. (Zelená je barva naděje!) Všechno lesklé, chromované, odlidštěné... odcizení... co tu vlastně dělám? Musím tady zůstat... nechci a musím... Berou mi i košili. Nazí jsme přišli na svět... Co vlastně člověk je? Ležím bez vůle, bez vlády a jsem takhle malinká... Proč je to tak úzké? Z toho určitě spadnu... Anesteziolog mi něco povídá, ale nedává to smysl. Jsem to vůbec ještě já? Jako bych se dívala na cizí ruku, když mi zapichují jehlu do zápěstí. Postupně mě omotávají hadičkami, elektrodami... moucha v pavučině... Jsi tady se mnou? Smím vůbec ještě zvednout ruku? Pokřižovala jsem se... Buď se mou, prosím! Vteřiny jsou nekonečné... Mám se nadechnout - a pak už nic není... NIC... Kdo to křičí... a proč? To je moje jméno... příjmení... volají na mě... Světlo... kolem je světlo... probudila jsem se... Já jsem se probudila !!! Jsem tady zpátky - a mám to za sebou - tak tady ještě smím zůstat! Děkuji Ti, Pane! Modlitby beze slov... Nádherný pocit - radost... Opatrně se nadechuji - hlavně sebou moc neházet. Radost přetrvává - dokonce můžu zvednout ruce, dokonce dosáhnu pro mobil a můžu psát... ale sílu mám tak nejvýš na dvě esemesky. “Probudila jsem se, tak mě tady asi Pán Bůh ještě potřebuje! :-)” Za chvíli dostávám moc milé odpovědi... a pak už se mi chce jen spát... Kapačky ať si kapou... Bože, děkuji... Druhý den je horší - přišlo to k sobě a pěkně to bolí. Jsem ráda, že jsem sama na pokoji a nikdo mě neslyší naříkat. Nikdo z lidí, jenom Ty, který jsi se mnou... Občas mi píchnou něco proti bolesti, ale než to zabere... Příšerná žízeň - napiju se, ale na jazyku pořád sucho. Prosím sestřičku, jestli by mi šla koupit láhev vody, z toho čaje už je mi nanic. Obchod je někde v prvním patře, tam se ještě dlouho nedostanu... “To Vám přece přinese návštěva, “ namítá. Rozbrečela mě; je čtvrtek a na návštěvu přijde někdo možná v pondělí... dřív těžko. Zeptala se mě, proč pláču. A pak mi pro tu vodu došla. Ležím a mám spoustu času na přemýšlení. Tak přemýšlím. POKORA - jak málo stačí, abych byla na lopatkách. Kdysi jsem si myslela, že budu pořád zdravá, otužilá, infekce se mi vyhnou, nikdy mi nic nebude... byla jsem hrdá na své “železné” zdraví... Jak málo stačí, aby nic toho nebyla pravda...Jaké to je belhat se v předklonu, tahat s sebou baňku s drenem, unavit se za pár minut a nemít vůbec žádnou sílu... Zdraví a sílu nám dáváš Ty... musela jsem tím projít, abych na to nezapomínala? (Teprve doma přijdu na to, že mám o pět kilo míň ...) Jsem v Tvých rukou... TRPĚLIVOST - pořád někam pospíchám, a najednou mám spoustu času. Moře času... Ležím, dívám se do stropu a nepospíchám. Není kam... A taky vím - dáváš mi zdraví, dáváš mi i nemoc, tak teď to musím snášet... Jiní jsou na tom hůř, tohle vlastně nic není... Zítra to bude zase lepší, za týden už to bude skoro dobré... Děkuji! VYTRVALOST - teď udělám ještě pár kroků, ještě aspoň na konec chodby... nemůžu přece pořád jen ležet a spát... na chodbě je televize a v televizi je olympiáda... Jdu si brát příklad ze sportovců, nejsem přece Byl jsi tam... redakční archív žádná padavka! (To ještě netuším, jaké to bude chodit zase venku, jak se budu bát vyjít poprvé na ulici, jak se odvážím na nejbližší roh, jaký zážitek bude dojít “až” ke kontejneru na plasty...) 12. strana
Květen 2006 RADOST - třeba východ červeného zimního slunce nad Plešivcem... zvon od svatého Jiljí každé ráno, každé poledne. Hejno křepelek vpodvečer pod okny v zahradě. Signál na mobilu, že mi přišla od někoho zpráva, že mi někdo volá... Radost z každé maličkosti... Těším se, až si zase na ten Plešivec vyšlápnu. Sice za dlouho, ale to nevadí... Nemocnice je plná bolesti, ale taky naděje. Ročně tu přijde na svět tak osm set miminek! VOLÁNÍ O POMOC - před víkendem pustili skoro všechny domů, další pouštějí v neděli dopoledne. Za zbývajícími přicházejí návštěvy. Dobrý Bože, kdyby tak někdo přišel za mnou, myslím si hned zrána. Je mi smutno, neděle bude dlouhá... Posílám signály SOS - píšu pár esemesek... a nic... nikdo nemá čas mi odpovědět... V jedenáct hodin jsi mě, Pane, vyslyšel - dveře otevřela moje švagrová! Tak přece někdo přišel! A odpoledne mi přicházejí na mobil odpovědi... a někteří mi dokonce zavolali... To byla hezká neděle!!! Nakonec ani smutná nebyla... PŘÁNÍ - Sestry jsou různé. Profesionální. Pro některé z nich je to určitě víc než jenom zaměstnání a výplata (mimochodem hodně, hodně mizerná). Možná je to pro některé skutečně povolání. Jedna mi dvě noci po sobě převlékala propocenou postel. Jiná mi další noc řekla, že přijde hned, a zmizela. Pak jsem hodinu čekala na židli, až mi to povlečení uschne. Člověk si někdy přeje, co zná jen z vyprávění - aby zase byly v nemocnicích řádové sestry... DÍKY za toto krásné ráno, díky za každý nový den, díky za to, co už je za mnou jako těžký sen. Naučili jsme se to kdysi zpívat kupodivu ne v kostele, ale na skautském táboře, který už nesměl být skautský. A tak děkuji. Třeba za lékaře, že to tak pěkně umějí a že byli potom tak pečliví a starostliví... Děkuji za všechny dobré lidi. Člověk ani neví, kolik takových lidí “má”. Obětavý soused se deset dní staral o mého psa a měl strach, že se zhubne. Kamarádka Lenka nějak vytušila, že už nemám na mobilu kredit, a navýšila mi ho. Několik lidí mi pořád volalo a taky mi posílali zprávy... Vendulka mě odvezla z nemocnice autem domů do Berouna. Teta (která vlastně teta není) mi po návratu domů přinesla oběd. Prý na neděli - mně stačil na tři dny. A Hanka (vlastně Anna) mi poslala jablkový štrúdl a ten byl jako od maminky... Tak ti děkuji za všechny ty lidi, že jsem je mohla potkat, že mi pomáhali, že mi věnovali čas a vlastně i kousek sebe... A také za to, že už je to za mnou. Nebyla to lehká cesta; potkala jsem na ní svůj strach, obavy z něčeho neznámého, bezmoc i bolest. Potkala jsem ale i ztišení, klid a důvěru. Asi jsem tou cestou musela projít, abych pochopila: přivedl jsi mě na ni Ty, Pane - a šel jsi po ní se mnou... -lf-
Píš e t e nám : Pouste vní k Ivan se doč ká. Vzpomínám si, že kdysi dávno o jedné svatojánské pouti nám, svatojánským farníkům, oznámil P. Karel Dvorský, že tehdejší pražský arcibiskup ThDr. František Tomášek potvrdil dispens uctívat ve svatojánském kostele poustevníka Ivana jako svatého. První dispens tohoto druhu prý již dávno předtím v 17. století vydal slavný svatojánský opat Matouš Ferdinand Sobek z Bilenberka. Od těch dob můžeme ve svatojánském kostele slýchat u Ivanova jména přídomek SVATÝ. Před dvěma lety se zrodila myšlenka na výstavbu samostatné nové kaple sv. Ivana. Zprvu pro ni bylo vybráno místo na soukromém pozemku. Byla to skutečně soukromá iniciativa a měla to opravdu být kaple soukromá, i když také přístupná veřejnosti. Potom se však ozval starosta obce a obecní zastupitelstvo schválilo záměr věnovat na tuto výstavbu obecní pozemek v osadě Sedlec, v místě, které bylo určeno jako nové středisko této osady. Našli se nejen ochotní zastupitelé, ale také ochotní odborníci: architekt projektující novou kapli, akademický malíř navrhující umělecky kovanou mříž s postavami Ivana a jeho laně, ochotný kovář a jeho pomocník, pracovnice odborné firmy provádějící povrchovou úpravu mříže, ochotný mistr truhlář pan Ing. Václav Šalda vyrábějící všechny truhlářské prvky a především těžký olšový 13. strana
Zpravodaj rám na vysokou okenní mříž, sponzoři stavebního materiálu a hlavně - ochotní příznivci obce Svatý Jan pod Skalou se svými nezištnými finančními dary obci, hlavnímu investorovi kaple. Se svým nemalým příspěvkem přišla také Svatojánská společnost, která přispěla na zvláštní konto obecního úřadu částkou 10.000 korun. Další příznivci posílají své příspěvky na konto obce právě v těchto dnech, kdy jsou tyto prostředky nejvíce zapotřebí. - Přidáte se také k četným dárcům? Stavba založená na podzim roku 2005 roste do výše. Její základna musí být nad čárou stoleté vody, v tomto případě bude stát na uměle navršené homoli asi 2 m nad terénem sedlecké louky nedaleko autobusové zastávky. Vrchol jejího olšového kříže bude ještě o osm metrů vyšší. Obec souhlasila s připojením objektu kaple na veřejné osvětlení, které by mělo z vnějšku i zevnitř tuto novou dominantu obcevhodně osvětlovat. Kdy bude nová kaple dokončena? Hrubá stavba samotného objektu kaple v podobě hezké roubenky kryté šindelovou střechou by mohla být dokončena snad v květnu 2006. Potom zbude ještě mnoho práce na úpravách interiéru kaple a jejího bezprostředního okolí, vybudování širokého třináctistupňového kamenného schodiště, přístupových cest, osvětlení a dokončení parkových úprav vokolí nové kaple - kaple svatého Ivana. č.účtu obce 178 157 718 / 0300 varibilní symbol 3329 (u Komerční banky Beroun) MUDr. Jan Ševčík
S tř í p k y z I n d i e (pokračování z minulého čísla) Další dny mi jeden takový bosý človíček (menšího vzrůstu, tak čtyřicet kilo), bez znalosti jediného anglického slova, nosí na pokoj pochutiny. I nějakou sladkost mi přinese, něco snad na bázi tvarohu či prošlého yoghurtu. Celkově bych ohodnotil ubytování a servírovaní jídla tak na sedmou cenovou skupinu. (Za bolševika byla u nás nejnižší restaurační skupina čtvrtá – poznámka pro mladší čtenáře.) Já nevím, když tam lidi běžně neumí anglicky, snad to znamená, že nechodili moc do školy. Ani taxikáři neumějí anglicky! Lidi tam jsou, podobně jako u nás, různě movití. Ale zdá se, že nebyli ani v nejmenším infiltrovaní marxistickou naukou o třídním boji a nenávisti směrem zdola nahoru. Působí všichni spokojeně. Vlastně ani žebráků jsem moc neviděl, byť v těch slumech jich živoří na milion. Ostatně to není tak moc, když uvážíme, že město čítá snad na deset miliónů obyvatel. Spousta lidí jen tak vegetuje po ulicích. A něco tam prodávají, či v stáncích, které jsou snad ob pět metrů, něco kuchtí. A pak všichni kolemjdoucí včetně yupíků z okolních skleněných paláců s notebookem v podpaží, si pochutnávají na (tam na ulici) uvařených dobrotách. A jedí jen tak “Vybydlené” domy foto autor rukama. Mně však dávali příbory vylisované snad z plechu. Tak to vypadalo na těch lepších ulicích cestou z ubytovny do budovy oné učené společnosti, kde byla konference. A všechny ty paláce (pro yupíky) jsou obšancované ploty a u vchodů pěkně uniformovaní strážníci a strážníčci, kteří starostlivě odpálkovávají všechny nepatřičné návštěvníky, kteří by se chtěli těšit z krásné parkové úpravy uvnitř. V centru bylo vše hustější. Úzké ulice, pěkně do bíla odění koloniálně vypadající policisté s přilbicemi řídící “plnost” dopravy. Líbilo se mi, že jakmile byla zácpa, šoféři okamžitě vypínali motory svých vozů (značky Tata). Baráky snad kdysi vypadaly pěkně. Nyní ale dočerna očouzené, často “vysklené”. A vše takové upocené. Možná, že jim ale křivdím. Je to hodně o tom klimatu. Považte, byl tam prosinec a já chodil v krátkém rukávu. 14. strana
Květen 2006 Jak to tam tedy musí vypadat asi v létě? Psi se válí po zemi, vyhlížejí mírumilovně, bez jakékoliv známky agrese. Tramvaje! Příšerně hlomozící, šinouce se tak dvacítkou, pomačkané, otlučené, vysklené. No jako by právě prošly frontou války. Té první! Ženy. Nebylo jich moc vidět. I třeba v shoping mallu, tedy v něčem jako nákupní centrum Zličín desetkrát zmenšeném, v butiku s voňavkami pomáhali zákaznicím s nákupy chlapi. Ale ty (ženy), co jsem viděl, vypadaly vždy důstojně. Téměř jednotně oblečené. Nahoře “lajblík”. K tomu něco jako sukně či kalhoty až na zem. A přes to přehozené ono sárí. Snad má až čtyři metry. A jako by přebraly módu našich dívek. (Mladé čtenářky prominou?) Těch, co nosí místo opasku kus živé kůže. Tam ta holá kůže dosahuje až k deseti centimetrům. A je jedno, zda je ženě třicet, padesát nebo osmdesát. Ale říkám, navrch je to sárí. Oblečení se mi opravdu líbilo a dodávalo tamním ženám identitu a vznešenost, o které našinky musí někdy kvůli vypasovaným oděvům poněkud bojovat. Vzpomínám na jednu osobu, již ne nejmladší a ne nejbohatší, v onom oblečení, jak nesla důstojně na hlavě metr široký trs bambusových tyčí tak dva metry dlouhých. A co znamená červená tečka na čele? Jako že je vdaná. Jak se ale provádějí svatby nevím. Jen jsem na nějakém domě viděl nápis, že si tam lze zaregistrovat manželství. Chlapi. Či spíše chlapíčci. Jsou tak čtyřicetikiloví, spíš menší. Kromě mála velkých, asi jiné rasy, s kravatou a turbanem na hlavě. Mluvím o těch chudých, dělnících. Jsou bosi, hadr kolem beder a na hlavě či okolo „šála“. I v těch vedrech. Snad proti komárům. Anebo si z ní udělají podložku na hlavu a nosí na ní pěkně srovnaných osm cihel coby stavební dělníci od nevidím do nevidím. Ano, hodně se staví, hodně z betonu. Lešení mají z bambusu – jak jinak. A jenom “jednovrstvé“. Tedy žádná prkna na chození „mezi“, jen jako by mříž. Bosí Indové prostě šplhají po bambusových tyčích až do vysokých pater opírajíce se jenom o zeď. Jen jednou jsem viděl, že byli přivázaní. Za celý svůj pobyt – pět, šest dní - jsem hlavně pendloval mezi ubytovnou a budovou Kalkatské Uliční restaurace a chlapíčci... foto autormatematické společnosti. V budově společnosti bych vše taky hodnotil známkou minus 7. Záchod, takový ten jejich s dírou v zemi, z růžového mramoru, čistý a samozřejmě s rýglem. Židle primitivní, selské. Zato nade dveřmi jakoby visící “růžence” upletené z nějakých oranžových květů. Jídlo podobné a podobně servírvané jako na ubytovně. Přednáškový sál již měl moderní počítačové technologie. Něco, co já vlastně ani neumím využívat. Naproti byla báze městské policie. Stála tam řada tmavě modrých autobusů či jakýchsi “zelených antonů”.Taky jako by prošly frontou. Možná pro změnu z druhé světové války. Matka Tereza. Je to dost známý pojem. Opravdu obdivuhodné, jak se její dílo rozmohlo v prostředí, kterému je křesťanství naprosto cizí. Akorát anglicky nemluvící taxikář, se kterým jsem se odvážil poslední den vypravit sám do města, nevěděl, kde že to je. Tak se nechám odvést k obrovskému mramorovému památníku královny (myslím) Victorie. Původně sjednaných 100 “rupek” zvedne cestou na dvojnásobek. Když tam po půl hodině dorazíme, mám ale jenom pětistovku (asi 9 “eur”) . Nemá nazpět. Nechává mě v autě a s penízem opouští auto. Když čekám drahně dobrých deset minut, začínám nejistět a říkat si, že v Praze by taková cesta byla dražší, tak jaképak rozčilování. Pak ale vytáhnu aparát, že si onu žlutou kopii Mercedesa, model 1955, vyfotím. I s číslem. Brzo na to pak přichází řidič mávaje třemi stovkami nazpátek. Nesoudím, do svědomí nevidím. Možná to byla časová náhoda. Pak se vypravím do města 15. strana
Zpravodaj směrem, o kterém tuším, že by mohl vést k stanici matky Terezy. Cestou navštěvuji veliký anglikánský kostel. Na tabuli informují o bohoslužbách a místech všech křesťanských denominací (včetně římsko-katolické), sloužených snad v osmi jazycích. Ve velkém areálu kostela jsou postaveny jesličky. Zrovna se tam motá dobrá stovka bordově uniformovaných školáků, jistě z bohatších rodin. Možná, že takové děti učila před začátkem své kariéry mladá řeholnice (později matka) Tereza. Katolický Taxi po indicku foto autor kostel se mi ale nepodařilo najít, neboť používání mapy je tam problém. Lidi, i ti matematici, jakoby se v mapě neorientovali. Navíc těžko se na ulicích hledají jejich názvy a málokdo umí anglicky. K misionářkám lásky tedy postupuji spíše po čichu, Leninovou ulicí se dopracuji, s pomocí Ducha Svatého k nějakému domu, kde mi po zatahání šňůrky na dveřích (tady, zdá se, zvonky nemají) otvírá sestra oděná v onom modro-bílém stejnokroji. Dozvídám se ale, že je to jakýsi mateřský haus, snad něco jako školící pracoviště a že hlavní stan je kdesi jinde. A zhruba mě tam rukama nasměruje. Nakonec se strefuji. Ještě po cestě navštívím velký koloniální a tedy křesťanský hřbitov se psy pobíhajícími mezi hroby. Misionářky lásky mají třípatrovou budovu, velmi pěknou, s okenicemi hořčicové barvy. Na zabouchání jedné ochotné žebračky s děťátkem vyleze bílá sestra a oznámí, že pro veřejnost otvírají až za hodinu. Nereaguje na mou nabídku, že bych u nich rád uložil nějaké peníze. Zato žebračka porozuměla a vede mně do nedalekého stánku, abych jí koupil sušené mléko. Tedy tak činím a vzdaluji se odtud. Zpátky jedu opět taxíkem, značky Tata, tedy Mercedes, padesátá léta. Jedeme snad pět kilometrů podél stoky. Břehy lemují chatrče, jen tak z bambusových kůlů, přikrytých hadry či papíry. A za každou takovou chýší je hromada odpadků. Za náklaďák. Nelžu. Ti lidé uvnitř a okolo jen tak bloumají a jsou patrně spokojeni. Lituji, že jsem nenabyl dost odvahy a neřekl taxikáři, aby zastavil a já si to vyfotografoval. Na určeném místě zaplatím domluvenou částku a vystupuji. Tento taxikář byl slušný. Byl muslim. Představil se jako Mohamed “Něco”. Přicházím do ubytovny. Stmívá se již krátce po čtvrté. Je to tím, že vzduch je plný rozvířeného prachu – město stojí částečně na písku – a kouře: Na ulicích si rádi dělají ohýnky. Teď již vím, co jsou to bengálské ohně: To obyvatel Kalkaty – většinou Bengálec – se rozhlédne kolem, shrabe odpadky v akčním rádiu tak jednoho metru, dál jít totiž není třeba, a udělá si ohýnek. (dokončení příště) Marián Fabian
Klášt e r ve Svat é Do br o t i v é, jeho vznik a doby pádů i slávy až po současnost
Cí r k e v n í stav b y berounského vik a r iá tu
Jméno místa, kde stojí klášter, situujeme do doby, kdy byl tento kraj kolonizován, a to bylo kolem 11. století. Je však dochováno, že ve střední části dnešní obce byla vesnice Ostrov. Proč se tak jmenovala, najdeme ve staré legendě. Na samém kraji klášterního areálu ve Svaté Dobrotivé byl Oldřich Zajíc z Valdeka. Jaký měl důvod postavit klášterprávě zde? Podle oné legendy se v roce 1262 na hradě Valdeku objevili na úsvitu dva úctyhodní muži. Ti probudili hradního pána a požádali ho, aby je následoval. Podle legendy 16. strana
Květen 2006 to byli svatí Petr a Pavel. Pan Oldřich Zajíc od prvních okamžiků k nim pocítil velkou důvěru, ihned vstal, a jakmile překročili práh ložnice, mírný vánek jej přenesl do lesnatého údolí. Toto místo Oldřichova panství se nazývalo Ostrov, protože ho ze všech stran obtékaly potoky. Tady se Oldřichovi z Valdeka zjevila Panna Maria, která mu sdělila své přání, aby zde nechal postavit kostel a klášter. Oldřich si místo pečlivě označil a spěchal zpět na Valdek. Když mu strážný otevíral bránu, velice se divil, jak se pán mohl dostat ven ze zamčeného hradu. Ten pouze řekl: “Byla to vůle Boží.” Rytíř hned druhý den spěchal do Prahy, aby získal povolení pro stavbu církevních budov. To ochotně dostal, jak od krále Přemysla Otakara II., tak i biskupa Jana Dražického. Rytíř Oldřich dal ihned pokyn k založení kostela i kláštera. Bylo to 26. března. Oldřich ještě rozhodl, že hlavní oltář bude stat na místě, kde viděl stát zjevení Panny Marie. Od té doby je ostrov v tomto místě spojován s Pannou Marií a kostel zasvěcen Zvěstování Panny Marie. Kromě pověsti se můžeme opřít o historická data. Ta nám dokumentují závažné pohnutky, ze kterých zde pan Oldřich foto Pavel Kodras založil klášter. V bitvě u Kressebrunnu, kde pán z Valdeka bojoval po boku svého lenního pána Přemysla Otakara II. proti maďarskému králi Bélovi IV., dal slib, že pokud zvítězí, postaví Panně Marii kostel. Po slavném vítězství svůj slib splnil. S klášterem je úzce spjat řád mnichů, jenž ho od začátku spravoval. Byl to řád augustiniánů. Provinciál poustevníků svatého Augustina získal od papeže Urbana IV. doporučení k českému králi Přemyslu Otakaru II. Ten na základě zbožnosti příslušníků řádu tento doporučil k rozšíření do Čech a i pro Svatou Dobrotivou. Klášter za pomoci darů štědrých věřících utěšeně vzkvétal. V roce 1327 dokonce jeden z příbuzných zakladatele kostela - děkan Svatovítské katedrály - daroval klášteru ostatky svaté Dobrotivé. To ještě posílilo vážnost tohoto místa. Začala sem proudit četná procesí ze všech koutů Českého království. Tato doba rozkvětu a slávy trvala až do roku 1421, kdy husité po dobytí Berouna klášter poprvé vypálili. (pokračování příště) -vac-
Ze život a svat ýc h Sv. Ma t ì j , apo š t o l ( 14. května )
redakční archív
Matěj byl jeden ze dvaasedmdesáti učedníků Páně. Je znám jen z vyprávění o jeho volbě ve dnech, které dělily Nanebevstoupení od Letnic. Měl nahradit zrádce Jidáše. Podle Petrovy řeči to měl být “některý z těch mužů, co s námi chodili po celou tu dobu, kdy Pán Ježíš s námi žil. To je od Janova křtu až do dne, kdy byl od nás vzat, aby jeden z nich se stal spolu s námi svědkem jeho Zmrtvýchvstání .” Vybrali dva. Josefa, kterému říkali Barsabáš, a Matěje. Po modlitbě, v níž prosili, aby jim Pán ukázal, kterého z těch dvou si vyvolil, losovali. Los padl na Matěje. Z řeči sv. Petra vyplývá, že 17. strana
Zpravodaj apoštolové si byli vědomi, že náleží ke sboru Dvanácti. Tak bylo ustanoveno Kristem, aby pokračoval v jeho poslání. Když jeden z dvanácti odpadl, bylo nutno ho nahradit, neboť jejich číslo bylo posvátné. Nový Boží lid je postaven na dvanácti apoštolech, jako dávný Izrael pochází z dvanácti synů Jakubových. Přestože o dalším životě Matěje nevíme nic určitého, usuzuje se, že hlásal evangelium v Palestině a Malé Asii. Později se odebral do Afriky, kde působil v Nubii a v Habeši. Bývá zobrazován s knihou a sekerou. -vac-
O N ašem N ejsta r š í m P ísem n i c tv í Zůst a ň m e ješt ě chv í l i na Vel k é Mor a v ě,
ne proto, že tato říše byla po čas své existence evropskou velmocí. Pravda, její hvězda zazářila nečekaně, ale po třech čtvrtinách století stejně nečekaně zhasla. Zůstaňme zde proto, že těch několik desítek let bylo dobou příchodu křesťanství, kulturního a duchovního rozkvětu a vzniku písemnictví, které nám tehdy i později mohly okolní neslovanské národy opravdu jen závidět. Zůstaňme, stojí to za to. Staroslověnská literární tvorba byla od počátku velmi rozmanitá - tvořily ji texty přímo spojené s vírou (modlitby, překlady částí Bible a bohoslužebné knihy), ale i literarura nábožensky vzdělávací, např. Paterik čili Knihy Otců. Sborník vypravuje o proslulých mniších a poustevnících. Vznikly první spisy právnické, Zákon sudnyj ljudem (soudní zákoník) a Nomokánon (sbírka církevních předpisů a zákonů). Také byla zapisována oslavná kázání ("pochvala", "pochvalné slovo"), která svým stylem připomínala vyspělou byzantskou prózu. Na Velké Moravě se překládaly i řecké písňové kánony. Tyto hymnické skladby sestávaly z devíti písní (ód). Nejvýznamnější původní tvorbu představuje první slovanská báseň - veršovaný Proglas, k němuž se ještě vrátíme - a životopisyKonstantina a Metoděje. Co se zachovalo z původní, nejstarší literatury? Pokud máme snad na mysli nějaké pergameny popsané hlaholicí ještě na Velké Moravě, tak nezůstalo vůbec nic. Ale pokud myslíme texty z cyrilometodějského období, ty zůstaly zachovány, ovšem v mladších opisech. Nejstarší dochované památky pocházejí z doby o několik desítek let (ale i o l00, l50 let) později, než byla doba vzniku redakční archív textů, jež obsahují. Nejstarší písemnictví používalo hlaholici; ta byla vytvořena samotným Konstantinem na základě řecké minuskule (malých písmen), pouze čtrnáct liter pochází asi z abecedy hebrejské a samařské, které Konstantin jako vzdělanec znal. Jiné písmo Velká Morava neměla. Cyrilice vznikla později v Bulharsku v době vlády cara Symeona (890 - 927) a je odvozena z řecké unciály, slavnostních velkých nápisových liter. Není jistě bez zajímavosti, že úplně nejstarší dochovaná památka je zároveň dokladem snahy o vyrovnání mezi východním a západním (byzantským a římským) obřadem. Jsou to Kyjevské listy, uchovávané v knihovně ukrajinské Akademie věd v Kyjevě. Tento fragment představuje sedm listů, celkem má třináct stran (jedna strana sem nepatří, je popsána mladším textem i písmem). Text Kyjevských listů pochází z nejstarší, tedy cyrilometodějské doby. Obsah je velkým překvapením je to překlad misálu podle římského obřadu z latiny! Západní liturgie ale obsahuje silnou příměs prvků východních, překladatel, podle tradice Konstantin, vkládal do modliteb jednotlivá úsloví i celé věty z byzantsko-řeckých liturgických textů. Rukopis Kyjevských listů byl napsán zřejmě v Čechách kolem r. 900, možná i později (do r. 950). Text je paleograficky i jazykově velmi 18. strana
Květen 2006 starobylý, je napsán hlaholicí. Je to jediný staroslověnský text zachovaný v téměř původní podobě, ostatní díla známe z mladších opisů ruských nebo jihoslovanských. Našly se vůbec nějaké staroslověnské památky na našem území, když bylo vše slovanské po vítězství latiny ničeno? Nějakým zázrakem přežily dva listy, které byly nalezeny v kapitulním archivu v Praze, a dostaly proto název Pražské zlomky (Fragmenta Pragensia). Na prvním listu jsou mešní hymny z povelikonoční části liturgického roku, na druhém je část oficia na Velký pátek. Obě části odpovídají řeckému obřadu. Jsou napsány hlaholicí, první list je palimpsest (tj. pergamen, z něhož bylo seškrabáno původní písmo a psalo se na něj znova). Památka vznikla na našem území (protože obsahuje bohemismy), možná v Sázavském klášteře, kde slovanská vzdělanost vytrvala nejdéle. Lidmila Fričová
Taje mst ví ve li k o no č n í c h he r Máte rádi divadlo? Kdo by neměl. Je zajímavé a často velmi poučné podívat se na zinscenovaný život posazený na scénu před zraky diváků. Je to jako bychom se dívali na sebe do zrcadla a určitě znáte ten pocit, kdy najednou poznáváme sami sebe v dosud nepoznané dimenzi prostřednictvím dramatické akce, která se právě před námi odehrává. A víte, odkud se záliba předvádět více či méně reálné scény ze života vzala? Musíme do kostela a hluboko do středověku. Zkuste si detailně vybavit evangelium, které se čte v neděli o slavnosti Zmrtvýchvstání Páně. Kterak brzy ráno přicházejí Marie k hrobu, aby dokončily všechny náležitosti spojené s pohřbem, na něž se kvůli svátkům Pesach nedostalo. Cestou rozjímají o tom, kdo jim odvalí těžký kámen u vchodu do hrobky, když tu najednou přijdou na místo a vidí, že kámen je pryč. Vcházejí dovnitř a vidí anděla, Kristus nikde, plátna složená. A začnou s andělem krátce rozprávět... Přesně tento dialog je patrně tím nejdůležitějším textem velikonočního poselství, a tím pádem celé podstaty naší víry: „ ... není tady, byl vzkříšen.“ Dialog Marií s andělem byl ve středověku velmi oblíbeným textem a přímo vybízel k tomu, aby nebyl čten jen jedním lektorem, ale aby byl pojat scénicky. Ba co víc, byla to příležitost, kdy se liturgické slavnosti aktivně účastnily ženy. Vše se původně odehrávalo na začátku slavnostní bohoslužby, kdy kněz se při průvodu zastavil na místě v kostele, kde byl vytvořen Kristův hrob. V něm byly připraveny vybrané ženy představující Marie a jáhen jako anděl. Proběhl mezi nimi onen známý rozhovor a kněz poté vzal připravené plátno a ukázal je lidu. Průvod pak pokračoval k oltáři, kde začala bohoslužba běžným způsobem. Musíme mít však na paměti, že text nebyl recitován, ale zpíván! Ve středověké liturgii byla většina textů zpívána a jen některé orace a pochopitelně homilie zpívány nebyly. Výjev anděla v Kristově hrobě a rozhovor s Mariemi dal vzniknout velikonočním hrám. Názornost scénického provedení a také značná sugestivnost zapříčinily velkou oblibu tohoto nového prvku v liturgii. Podobné hry jsou zaznamenány již ve 4. - 7. století v Jeruzalémě. V Evropě se první písemné záznamy velikonoční hry v podobě výše zmíněné objevují od 10. století (klášter Saint Nejstarší zápis velikonoční hry v Gallen v dnešním Švýcarsku – v jeho knihovně je uložen rukopis Čechách, asi 1320 . archív autora
Chrámový sbor
sv. Jakuba
19. strana
Zpravodaj s notovaným textem, který začíná slovy otázky „Quem queritis, o tremule mulieres?“ Koho hledáte, sklíčené ženy? a obsahuje přesné instrukce ke scénickému provedení tohoto textu). Nápěv velikonoční hry byl velmi jednoduchý a byl převzat z melodického obrysu žalmů. Hra se rychle rozšířila po celé Evropě, takže v každém významnějším duchovním centru najdeme v historických pramenech opis této hry. V Čechách je kompletní hra zapsána ve druhé knize antifonářů Arnošta z Pardubic z roku 1364. Těchto šest knih s repertoárem, který se zpíval v katedrále sv. Víta, je skutečným pokladem. Jsou to obrovské kodexy z pergamenu zdobené zlacenými iluminacemi a je neuvěřitelné, že se z nich až do 30. let 19. století skutečně zpívalo. Považoval jsem za zázrak, když se mi podařilo dotýkat se antifonáře s velikonoční hrou „in natura“. V roce 2000 jsem psal na téma velikonočních her studii a zápis v antifonáři Arnošta z Pardubic jsem měl jako hlavní srovnávací materiál. Stalo se totiž něco nečekaného. Mělo se za to, že zápis v tomto antifonáři je nejstarším záznamem velikonoční hry v Čechách. Jenže v Kapitulní knihovně na Pražském Hradě je uložen jeden nepříliš významný cestopis z 16. století. Když knihař vázal tuto tlustou knihu, vzal kus starého pergamenu, vytvořil ořízku a vložil takto srovnané listy do kožené vazby a vše zatmelil. Na tom pergamenu je čitelný zápis velikonoční hry, tedy jen část, protože pergamen byl rozřezán. A původ pergamenu byl daatován do roku 1320 (viz foto)! Pokud se vám podaří rozluštit alespoň část textu, všimněte si znaků nad písmeny. Ty podivné háčky a vlnovky jsou noty. Ve středověku se používala neumatická notace. Neměla žádné linky, byly to vlastně jen grafické značky nad slabikami, které napovídaly směr pohybu melodie nebo gesta dirigenta. A kupodivu ve srovnání se zápisem v antifonáři Arnošta z Pardubic, který je notován kvadratickou notací na čtyřech linkách, vše souhlasí naprosto přesně. Tedy velikonoční hry byly u nás velmi frekventované a zpívaly se stejně jako v jiných částech Evropy i za Alpami a to už v době, kdy se teprve formovala institucionální základna české diecéze. Příště něco o dalším rozvoji duchovních her a některých kuriozitách. Lukáš Petřvalský, varhaník
F ARNÍ
CHARI TA
Seydlovo nám. 24 Berou n 266 01
B EROU N tel: 311 622 422
Poděkování Pavlu Rychetskému Minulý rok, kdy Farní charita Beroun začínala svou samostatnou existenci a kdy zápasila s každou korunou, se ujal zcela nezištně našich počítačů Pavel Rychetský, vytvořil nám počítačovou síť a velmi obětavě se do dnešního dne a zcela bez nároku na odměnu staral o její servis. Chtěla bych mu touto cestou veřejně poděkovat za tuto jeho v dané situaci naprosto nezastupitelnou pomoc, děkuji mu za odpovědnost, s níž k této věci přistupoval, děkuji mu za jeho obětavost a nezištnost. Ředitelka Farní charity JUDr. Jana Civínová
Azylový dům sv. Jakuba Azylový dům sv. Jakuba má od 1.května 2006 nového vedoucího domu p. Jindřicha Štusáka. Přejme mu pro jeho nový úkol vše dobré. O novém týmu pracovníků domu se dočtete v příštím čísle zpravodaje.
Tak nám v Berouně otevřeli komunitní centrum… O otevření a novém využití renovovaného objektu bývalých kasáren jste si už mnozí jistě početli v regionálním tisku. Možná tedy už také víte, že Farní charita Beroun zde připravuje projekt denního zázemí pro muže bez přístřeší a zřízení počítačového a vzdělávacího centra. PC centrum bude sloužit 20. strana
Květen 2006 všem neziskovým organizacím, které budou v novém komunitním centru působit. V něm pak budou probíhat mimo jiné také kurzy počítačové gramotnosti pro seniory, zmíněné v minulém čísle farního zpravodaje. Slavnostní zahájení provozu lze pravděpodobně očekávat v září 2006, v průběhu srpna bude potřeba prostory nově vybavit. Samozřejmě za předpokladu, že získáme dotaci – tentokrát „evropské peníze“ prostřednictvím Středočeského kraje. Zda jsme byli v žádosti o dotaci ze strukturálních fondů úspěšní, budeme s jistotou vědět až v průběhu července. Základní myšlenku denního centra pro lidi bez přístřeší předznamenala již únorová výstava ČLOVĚK BEZ DOMOVA, kterou pořádala charita v Holandském domě v Berouně. Exkluzivně pro tuto výstavu tvořili 3 výtvarníci bez domova, přitom každý z nich představoval jinou tvář obtížného a osamělého putování ke svému „domovectví“, k jakémusi pomyslnému i zcela konkrétnímu místu někam a k někomu smysluplně patřit. V rámci výstavy si návštěvníci dále mohli prohlédnout obrazy odsouzených z věznice Valdice, fotografie z osobitých představení bezdomoveckého divadla Ježek a Čížek nebo pozoruhodné fotografie studenta FAMU J. Šiguta, který prostřednictvím svých fotografií převyprávěl několik pohnutých lidských příběhů. V rámci výstavy se představil také obdobný projekt Plamen poznání, kde v rámci volného času společně tvořila skupina lidí bez domova – vyvrcholením jejich úsilí bylo uspořádání velmi zdařilé výstavy výtvarných prací vkomplexu pražského kostela P.M. Sněžné. Posláním naší berounské výstavy bylo především zprostředkovat setkání dvou odlišných světů – lidí uvnitř a na okraji společnosti – a také tlumočit sdílenou zkušenost, že pokud se skutečně nad problémem bezdomovectví nesetkáme všichni - zástupci pomáhajících profesí, klienti i veřejnost jako taková - nebude mít tento problém konečné řešení. Expozice zahájila novou tradici – v rámci připravovaného denního centra se charita chystá totiž také otevřít klub pro lidi bez přístřeší, kde tvůrčí klubová setkání opět završí výstava. Tuto příští si budou ale klienti organizovat sami a bude prodejní. V rámci klubu dále připravujeme řadu dalších multikulturních, poznávacích a sportovních aktivit. Východiskem ze situace sociálního vyloučení je dle nás hned vedle porozumění především aktivní postoj. Z pohledu pořadatelů nás velmi potěšila návštěvnost (celkem 267 osob za 10 dní) a zvláště skutečnost, že se výstavu rozhodly navštívit také některé školy v rámci občanské výchovy. Jediný smutný moment celé akce představovalo rozlepení kasičky určené pro dobrovolné příspěvky, která notně chrastila padesátníky. Fakt, že na vstupné pro 1 návštěvníka nepřipadly v průměru ani 2 Kč, znovu potvrdil, že bezdomovci jsou zkrátka lidé na okraji, ať už je jejich přístup jakkoli aktivní. Škoda. V rámci služeb denního centra bude kromě zmíněného klubu v bývalých kasárnách farní charita provozovat jídelnu, hygienické zázemí a nízkoprahové poradenství, dále ve spolupráci s D. S. Lomikámen programy na podporu zaměstnanosti. Český červený kříž bude v sousedství doplňovat nabízené služby o sociální šatník. Cílem počítačového a vzdělávacího centra bude poskytování akreditovaných kurzů počítačové gramotnosti, aby si klienti osmi berounských neziskových organizací mohli zvýšit kvalifikaci a lépe se uplatnit na trhu práce. Dále zde budou probíhat výukové a motivační programy, školení a semináře pro zaměstnance těchto organizací a také pravidelná setkání poskytovatelů a uživatelů služeb v Berouně a okolí. Místnost určená pro počítačové a vzdělávací centrum bude tedy víceúčelová a bude tak sloužit organizacím, klientům a setkávání s veřejností. Tak nám otevřeli komunitní centrum – věříme, že s pomocí Boží i člověčí se do něj budeme moci brzy také nastěhovat. Martina Mossóczy 21. strana
Zpravodaj FARNÍ CHARITA BEROUN HLEDÁ pro projekt klubu pro matky s dětmi v Lochovicích · Sociální pracovnici - práce na 0,2 – 0,5 prac. úvazku (v r. 2007 úvazek 0,5-1) - prac. doba dle dohody - podmínkou ukončení (popř. studium posledního ročníku) VŠ/VOŠ nebo sociálního směru nebo praxe v sociální oblasti - zkušenost v oboru vítána - nástup v červnu 2006 · Dobrovolné pracovníky pro práci s dětmi – dětský koutek, jednorázové aktivity pro rodiny s dětmi · Specialisty pro sociálně terapeutické programy a semináře V případě zájmu nás kontaktujte: B. Konigová, 724 219 892, M. Mossóczy 724 216 125;
[email protected] Prosíme o zaslání strukturovaného životopisu.
Centrum volného času — CVOČ pořádá ·
· ·
20. 5. ARTETERAPIE HROU pro mládež - proběhne od 9:00 do 17:00 hod. LektorZuzana Svobodová. Seminář je zaměřený na harmonii, sebepoznání, relaxaci a zlepšení osobní pohody. Nebojte se kreslit a malovat, je to prvotní vyjadřovací schopnost každého člověka. Dříve než člověk uměl mluvit – kreslil. Cena: 400,- Kč na osobu. Počet účastníků: 5 -10 osob. Věk účastníků: 16 – 25 let 21. 5. MÁJOVÝ OHEŇ 27. 5. VÝTVARNÁ DÍLNA pod vedením Mgr. JanySkořepové
Berounští výtvarníci seniorům Farní charita Beroun pořádá ve dnech 29. 5. – 11. 6. 2006 v Holandském domě v Berouně prodejní výstavu s názvem Berounští výtvarníci seniorům, na kterou vás srdečně zveme. Výtěžek z výstavy bude věnován na “Denní stacionář pro seniory”. Denní stacionář bude zabezpečovat dlouhodobě a pravidelně komplexní služby klientům, kteří pro svůj věk, zdravotní postižení nebo sociální situaci nemohou žít samostatně a rodina je schopna se o ně postarat po zbylou část dne. Zařízení prodlužuje pobyt seniorů v přirozeném prostředí, je prevencí ústavní péče. Budeme zajišťovat i respitní péči, tzn. péči o seniora v případě, že rodina nebo osoba, která o něj pečuje, potřebuje odjet, zrekreovat se etc. Naším cílem je vytvořit seniorům důstojné prostředí pro spokojený a naplněný život ve stáří, nabídnout jim životní program, který je udrží psychicky i fyzicky aktivní v rámci jejich individuálních možností, včetně uspokojení jejich základních lidských potřeb... Výstava bude otevřena v pracovní dny od 10 do 17 hodin, vernisáž se uskuteční v pondělí 29. 5. 2006 od 16 hodin. Malá douška k pozvánce: Příjem výtvarných děl dosud není uzavřen. Pokud byste měli také vy zájem podpořit tuto charitativní akci, kontaktujte nás:
[email protected] [email protected], tel: 311 622 422. Ke spolupráci zveme jako vážené a vítané hosty také profesionální a amatérské umělce mimoberounské. Věříme, že tak společně můžeme přispět dobré věci – nakonec stárneme všichni, stejně tak jako naši nejbližší, které máme rádi. Děkujeme vám.
22. strana
Květen 2006
N A BÍ D K A : $ Každý měsíc pro vás připravujeme zdarma informační měsíčník Rozhled, který je sumářem internetových informací z křesťanských webů. O životě církve doma i ve světě se můžete dočíst z informací, které se již do Zpravodaje nevešly. Vychází vždy další neděli po vydání Berounského zpravodaje. Pokud o něj budete mít zájem, napište na papírek počet kusů Rozhledu a farnost, ve které chcete výtisk odebírat, vložte jej do krabičky “Dotazy a články” na stolku s tiskovinami v kostele nebo se telefonicky či SMS ozvěte manželům Vašků tel.: 602 129 195. Pokud se na vás nedostane, nebo pokud pro vás občas nezbývá výtisk Berounského zpravodaje, ozvěte se též na výše uvedené číslo. -av$ Státní hrad Křivoklát shání urychleně údržbáře. Nabízí přitom ubytování případně i pro celou rodinu, navíc pak rodinnému příslušníkovi (manželce) i možnost zaměstnání jako průvodce na hradě. V případě zájmu kontaktujte panaKratochvíla na tel. čísle: 602 391 908. $ IZRAEL - Nabídka pouti do Izraele včetně návštěvy Sinaje 22. - 29. 10. 2006 za 16000,- Kč s farností Stodůlky. Zájemci kontaktujte P. Michala Němečka.
P OS L E D N Í
SLOVO :
Uplynul už rok od chvíle, kdy do Božího království vešel Svatý otec Jan Pavel II. Zemřel v předvečer “Neděle Božího Milosrdenství”, svátku, který sám ustanovil. Na jeho přímluvu můžeme prosit o Hospodinovo milosrdenství též takto:
MO D LITBA ZA OBD RŽEN Í MILO S TI NA PŘÍ M LU VU BO ŽÍ HO SLU ŽEBN Í KA PAPEŽE JAN A PAVLA II
Ó Nejsvětější Trojice, děkujeme ti, že jsi církvi darovala papeže Jana Pavla II. a dala v něm zazářit něžnosti svého otcovství, slávě Kristova kříže a nádheře Ducha lásky. On nám svou bezmeznou důvěrou v tvé nekonečné milosrdenství a v mateřskou přímluvu Panny Marie
zosobnil obraz Ježíše, Dobrého pastýře a ukázal nám tak svatost jako vysokou míru řádného křesťanského života, jako cestu k dosažení věčného společenství s tebou. Podle své vůle nám na jeho přímluvu uděl milost, o kterou prosíme, v naději, že bude brzy přiřazen k zástupu tvých svatých. Amen.
S církevním schválením KardinálCAMILLO RUINI Generální Vikář Jeho Svatosti pro Římskou Diecézi 23. strana
Zpravodaj Otevřena každou neděli v SUDÉM týdnu 10,30 - 11,15 hodin Fara - přízemí vlevo
SPO L E È N Ý ÚM Y S L MO D L I T E B NA KV Ì T E N : """ “Za správnou výchovu dětí, za naši mládež a za dobré vztahy mezi generacemi”. """
F A RN Í K RON I K A JUBILEA : Srdečně přejeme k výročí narození Lence Čaplové z Berouna, která v květnu oslaví 30 let. Přejeme hodně síly v práci s dětmi v “naší” mateřské škole i ve vedení skautského střediska Radost a Naděje. Ať Tě i nadále nese životem Hospodinova ruka. Přátelé Ke třicátým pátým narozeninám blahopřejeme Luďku Frydrychovi z Berouna: Hodně lásky, síly a mnoho požehnání do dalšího života uprostřed celé jeho rodinky! Man. spolčo Čtyřicet let oslaví v květnu P. Petr Bouška, bývalý berounský kaplan. Plnost požehnání a radost a sílu do práce ve farnosti sv. Václava v Praze - Smíchově přejí farníci z Berouna
KŘTINY: V měsíci dubnu přijali v berounském kostele sv. Jakuba svátost křtu Lukáš Klimovič, David Hakl a Kateřina Faltynová. Na Tetíně, v kostele sv. Ludmily, byl pokřtěn Matyáš Jan Horký. Křest na Bílou sobotu 15. 4. 2006 ve Svatém Janu pod Skalou přijali Kristýna Benešová z jižní Moravy, Kateřina Pevná z Mimoně, Barbora Fenclová z Lán, Lucie Červená ze Svitav a Simona Vokálová ze Sv. Jana p. Skalou. Všem “novým” lidičkám vyprošujeme požehnání na novou cestu životem: Ať jdete vždy se svým novým Přítelem!
POHŘBY: V měsíci dubnu jsme v našich farnostech svěřili do rukou Božího milosrdenství Květu Proškovou z Berouna. Berounský katolický zpravodaj - měsíčník pro farnosti Beroun, Loděnice, Železná, Tetín, Sv. Jan pod Skalou, Králův Dvůr - Počáply, Nižbor a filiální kostely na Vráži, Hýskově, Strádonicích a Chýňavě. Redakce: P. Josef Pecinovský, P. Michal Němeček, Jaroslav Vacík, Lidmila Fričová, Ivana Vašků, Ivana Průšová. Sazba: Alois Vašků. Písemné příspěvky možno odevzdat nejpozději do 20. dne měsíce na faře či do schránky “Dotazy a příspěvky” v kostele. Vydává Římskokatolická farnost Beroun, Seydlovo nám. 24, pro vnitřní potřebu. V elektronické podobě na stránkách farnosti: www.beroun.farnost.cz Příspěvek na jeden výtisk: 10,- Kč č. ú. farnosti Beroun: 0361038389 / 0800 Kontakt: far. ú. - 311 621 964, redakce - 602 129 195, 602 945 017, e-mail:
[email protected]
24. strana