1
ARS REGIO CIVITAS
Občanské vzdělávání pro kulturu, region a demokracii
Editorial Milí čtenáři! Právě držíte v rukou první číslo občasníku, jehož cílem je představit vám aktivity projektu „ARS REGIO CIVITAS – Občanské vzdělávání pro kulturu, region a demokracii“. Na jeho přípravě a realizaci nedílnou měrou spolupracuje Fakulta restaurování Univerzity Pardubice s dvěma místními neziskovými organizacemi, jimiž jsou Centrum pro restaurování a památkovou péči, o.p.s. a GENERACE 89, o.s. Rádi bychom vám tímto prostřednictvím nabídli inspiraci a náměty pro vaše zapojení a účast na řadě zajímavých vzdělávacích a občanských
aktivit, které plánujeme v Litomyšli zorganizovat v následujících měsících. Vedle přiblížení náplně našeho projektu bude každé z čísel občasníku věnováno také představení jednoho z partnerů. Jako první přichází na řadu Fakulta restaurování. A důvody jsou nasnadě. Právě v letošním roce si připomínáme dvacáté výročí výuky restaurování v Litomyšli, k němuž se váže i celá řada kulturních akcí. Věříme, že na následujících stránkách se dozvíte mnoho zajímavého a že pro vás rozhodně nebudou představovat nudné čtení.
Petra Hečková, šéfredaktorka
Obsah 3
Seznamte se s projektem ARS REGIO CIVITAS
14
Máte doma památku?
14
5
Fakulta restaurování Univerzity Pardubice
Brožura Pardubicko aktivní nabízí přehršel dobrých nápadů 15
8
Krvavý román aneb sgrafitová výzdoba uličky Josefa Váchala
Projděte se s námi Stezkou staletími 15
9
Fakulta restaurování letos oslavuje 20 let výuky v Litomyšli 11
Říkají o nás, že nejsme Popelkou, ale třešničkou na dortu
Máte rádi komiksy?
17
Veřejný prostor tématem prvního kulatého stolu 18
Dá se „občanství“ naučit?
O projektu Seznamte se s projektem ARS REGIO CIVITAS Příjemce: Univerzita Pardubice Partneři: Centrum pro restaurování a památkovou péči, o.p.s., GENERACE 89 Doba trvání: srpen 2012 – říjen 2013 Projekt ARS REGIO CIVITAS – Občanské vzdělávání pro kulturu, region a demokracii je podpořen z Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost, oblast 3.1 individuální další vzdělávání (registrační číslo CZ.1.07/3.1.00/37.0217). Cílem projektu je nabídnout občanům zejména z Pardubického kraje, a zčásti také okolních regionů, individuální další vzdělávání zaměřené na témata významu kultury a kulturního dědictví, vztahu k regionu a občanské společnosti. Projekt motivuje a inspiruje občany k většímu zapojení do regionálních aktivit a k aktivnímu občanství a zlepšuje jejich povědomí o významu kulturního dědictví jako nedílné součásti našeho životního prostředí. Cílů projektu bude dosaženo prostřednictvím realizace následujících klíčových aktivit:
1. Ars Série vzdělávacích kurzů s podtitulem Památky v běžném životě a cyklus praktických workshopů Máme doma památku přinese základní orientaci v problematice kultury a kulturního dědictví.
Jak pečovat o staré kamenné sochy Jak pečovat o staré knihy a grafiky Jak pečovat o obrazy Jak pečovat o drobné památky ze dřeva a kovu Jak pečovat drobné památky z textilu a usně
Cyklus 6 kurzů PAMÁTKY V BĚŽNÉM ŽIVOTĚ: Kultura a prostor pro život Památky v běžném životě a jejich hodnota Česká kulturní krajina životní prostředí památek Jak se orientovat v památkové péči Základy péče o památky pro drobné majitele památek Základy komunikace s úřady pro drobné majitele památek Cyklus 6 workshopů MÁME DOMA PAMÁTKU: Jak pečovat o staré stavby a jejich části
nacházejících se na území města Litomyšle. Občasník ARC – informující o projektu a široké nabídce jeho aktivit. Pardubicko aktivní – brožura dokumentující nejzajímavější a nejinspirativnější příklady regionálních občanských aktivit. Regionální festival – formou interaktivní prezentace a her představí témata řešená v rámci projektu. V jeho doprovodné části vystoupí regionální hudebníci a divadelníci.
3. Civitas
2. Regio Posílení vztahu občanů k regionu a lokálnímu společenství a zvýšení regionální hrdosti prostřednictvím různorodých aktivit a výstupů: Stezka staletími – edukační stezka vedoucí po památkových objektech různých historických slohů
3
Zlepšení základních občanských kompetencí, podpora aktivního občanství i demokratických instinktů prostřednictvím Jednoduchých návodů pro složité situace a v diskusi nad různými tématy v rámci kulatých stolů.
Cyklus 6 KULATÝCH STOLŮ: Jak ovlivňovat podobu a využití veřejného prostoru v obci Aktivní občanství a participace na veřejném dění Grantová politika města podporující občanské aktivity a tvorba rozpočtu obce Jak se dobře postarat o nemovitou památku Jak aktivně budovat a udržet kvalitní radniční listy z pohledu občana Samostatný občan = aktivní rodič aneb jak komunikovat se vzdělávacími institucemi.
stránkách projektu www.arsregio-civitas.cz.
Partneři projektu CENTRUM PRO RESTAUROVÁNÍ A PAMÁTKOVOU PÉČI, O.P.S. Centrum pro restaurování je nově vzniklá nezisková organizace, jejímž posláním je vzdělávání v oblasti péče o kulturní dědictví a nabídka dalších obecně prospěšných služeb v oblasti péče o kulturní dědictví.
Cyklus 6 JEDNODUCHÝCH NÁVODŮ PRO SLOŽITÉ SITUACE: Jak založit sdružení nezávislých kandidátů do komunálních voleb Jak zorganizovat občanskou aktivitu Jak rozumět rozdílu mezi státní správou a samosprávou – kompetence a odpovědnosti Jak se přiblížit objektivní a vyvážené informovanosti v médiích financovaných obcemi Jak být dobrý majitel nemovité památky Jak být dobrý majitel movité památky
Hlavní cíle: podpora rozvoje oborů péče o kulturní dědictví šíření informací a znalostí mezi odborníky a laickou veřejností podpora celoživotního vzdělávání odborníků v oblasti péče o kulturní dědictví odborná spolupráce mezi institucemi napříč akademickým a aplikačním sektorem vědeckovýzkumné aktivity a mezinárodní spolupráce Při těchto aktivitách Centrum pro restaurování a památkovou péči úzce spolupracuje s Fakultou restaurování Univerzity Pardubice. GENERACE 89
Veškeré informace o projektu a jeho aktivitách, zajímavé materiály a další výstupy ke stažení naleznete na
GENERACE 89 je otevřené občanské sdružení, které si váží odkazu sametové revoluce, a proto si její rok
4
zvolilo do svého názvu. Jde o otevřené uskupení mladých lidí žijících v Litomyšli, kteří se chtějí podílet na budoucnosti svého města formou občanských aktivit, diskusí, happeningů nebo přímo prací v zastupitelstvu.
Cíle sdružení jsou mj. vyšší zapojení občanů do společenského, sociálního, kulturního a zájmového života, podpora a organizace projektů v oblasti vzdělávání a školství, dosažení maximální komunikace zastupitelů a místní správy a samosprávy s občany, propagace a organizace dobrovolnické činnosti a podpora a rozvoj komunitního, společenského a rodinného života. Hlavní cíle: podpora občanské společnosti a komunitního sepětí podpora rodinného života a odpovědný vztah k životnímu prostředí pořádání kulturních, sportovních a společenských aktivit zlepšení komunikace mezi občany a samosprávou snaha o nekonfliktní a tvůrčí způsob politiky Členové i příznivci Generace 89 se schází každé první pondělí v měsíci od 19:30 v restauraci Na Sklípku. Místa je tam dost a všichni jste srdečně zváni! [red]
Představujeme
Fakulta restaurování Univerzity Pardubice Fakulta restaurování byla založena v roce 2005 a co do počtu studentů je nejmenší ze sedmi fakult Univerzity Pardubice. Zároveň je jedním ze dvou univerzitních pracovišť v České republice, které zabezpečují výchovu vysokoškolsky vzdělaných restaurátorů.
Svými vzdělávacími, vědeckými a uměleckými aktivitami v oblasti konzervace a restaurování památek a zapojením do projektů zaměřených na záchranu kulturního fondu České republiky i projektů mezinárodních navazuje dnešní Fakulta restaurování na činnosti pěstované v Litomyšli již od roku 1993. Profiluje se jako fakulta moderního evropského typu srovnatelná s obdobnými vzdělávacími institucemi ve vyspělých evropských zemích. Jejím záměrem je
stát se centrem vzdělání v oblasti památkové péče, reflektujícím současné trendy v oboru péče o památky. Studijní programy jsou zaměřeny zejména na výchovu odborníků pro oblast restaurování uměleckých děl a děl uměleckého řemesla. Vzdělávání probíhá v šesti oborech, z nichž čtyři nejsou vyučovány na žádné jiné vysoké škole v ČR. V bakalářském studijním programu Výtvarná umění jsou to Restaurování a konzervace kamene a souvisejících materiálů,
5
Restaurování a konzervace nástěnné malby a sgrafita, Restaurování a konzervace papíru, knižní vazby a dokumentů a Restaurování a konzervace uměleckých děl na papíru a souvisejících materiálech. V akademickém roce 2008/2009 fakulta zahájila výuku ve dvouletém navazujícím studijním programu magisterského studia v oborech Restaurování a konzervace nástěnné malby, sochařských děl a povrchů architektury a Restaurování a konzervace
děl písemné kultury. Výuka i profil absolventa jsou založeny především na interdisciplinaritě a úzké spolupráci různých oborů podílejících se na péči o památky. Absolventi jsou odborně připraveni na náročnou dráhu samostatného restaurátora a konzervátora uměleckých a uměleckořemeslných děl, přičemž jsou vedeni jak pro samostatnou práci v terénu nebo pro práci v restaurátorských týmech, tak pro práci v muzeích, galeriích, archivech atd. Vzhledem k péči, která je věnována jazykovým znalostem studentů a jejich účasti na mezinárodních projektech restaurování, dává jejich dosažená kvalifikace vynikající předpoklady pro uplatnění při obnově a uchovávání uměleckých a architektonických památek i v mezinárodním měřítku.
Ateliér restaurování a konzervace nástěnné malby a sgrafita Výuka restaurování nástěnné malby byla donedávna na území České republiky a jejího předchůdce Československa víceméně opomíjena. Proto byl na půdě litomyšlské školy otevřen v roce 1993 ateliér, který se touto problematikou detailně zabývá. Kromě problematiky nástěnné malby jsou studenti seznamováni i s poznatky o restaurování sgrafita a omítkových vrstev. Během svého studia se proto seznamují s různými technikami nástěnné výzdoby, neboť každá vyžaduje odlišné technické a technologické postupy. V rámci výuky se zabývají nejdříve jejich přesnými technologickými kopiemi, poté především metodami jejich konzervace
a restaurování. Komplexní znalosti restaurátorských technik jsou u absolventa ateliéru podpořeny i vědomostmi z řady jiných oborů jako např. dějin umění, dějin památkové péče či chemické technologie.
Ateliér restaurování a konzervace kamene a souvisejících materiálů Úkolem ateliéru je vychovávat specialisty v oboru restaurování a konzervace kamene a souvisejících materiálů (sádra, štuk, omítky, umělé materiály). Student během studia získává základy nejen z oblastí přírodních věd, chemie, petrografie, biologie (zaměřené na poznání příčin koroze a degradace materiálů), ale i z oblastí humanitních věd, zejména dějin, estetiky, filozofie výtvarného umění a pomocných věd historických. Průběžně je kultivováno výtvarné cítění a jsou zdokonalovány sochařské dovednosti studenta. Úhelným bodem výuky je pak restaurování výtvarných děl, ve kterém se realizuje dosažený stupeň poznání a osvojení díla v jednotě duchovních, materiálových a výtvarných hodnot.
6
Ateliér restaurování a konzervace uměleckých děl na papíru Výraznou část sbírkových fondů muzeí a galerií, zámeckých sbírek a částečně i archivů České republiky tvoří umělecká díla, jejichž nositelem je papírová podložka. Jedná se o nejrůznější druhy grafických technik, malířských a kresebných projevů, které jsou doplněny kombinovanými technikami. Tyto fondy jsou nedílnou součástí kulturního dědictví a v některých případech tvoří kmenovou podstatu českých dějin výtvarného umění. Dlouhodobě neuspokojivý stav jak v archivaci, tak v péči o tyto fondy je důsledkem nedostatku kvalifikovaných odborníků, kteří by o tyto fondy měli pečovat. Kvalifikace konzervátora a restaurátora uměleckých děl na papíru v současné době v ČR chybí a je třeba tyto odborníky vychovat. Ateliér působící v oboru restaurování a konzervace uměleckých děl na papíru a souvisejících materiálech pokládá základy nového specializovaného oboru restaurování uměleckých děl, který doposud nebyl na školách v ČR praktikován.
Ateliér restaurování a konzervace papíru, knižní vazby a dokumentů Restaurování papíru a knižní vazby je chápáno jako samostatná tvůrčí činnost, postavená na velmi dobré znalosti umělecko-řemeslné práce, znalosti technik restaurování rozličných druhů materiálů – papíru, usně, dřeva, kovu, pergamenu –
a velmi dobrých znalostí technologických. Všechny tyto znalosti musí být samozřejmě podpořeny vědomostmi z ostatních přírodních věd, historie, dějin umění a knižní kultury. Jedině při zvládnutí všech uvedených oblastí může absolvent tohoto oboru nastoupit samostatnou cestu konzervátora či restaurátora v muzeích, galeriích, archivech či knihovnách. Obor restaurování papíru, knižní vazby a dokumentů je do jisté míry unikátní. Na Fakultě restaurování v Litomyšli a jejím předchůdci, Institutu restaurování a konzervačních technik se začal vyučovat již v roce 2000 jako jeden z vůbec prvních v rámci vysokoškolské výuky v zemích střední Evropy.
Ateliér výtvarné přípravy Výtvarné dovednosti a nezbytná dávka uměleckého citu jsou zcela neopominutelným předpokladem výkonu restaurátorské činnosti. Získání těchto dovedností a kultivace citu budoucích mladých restaurátorů jsou cílem, k němuž je výtvarná příprava orientována. Tomu je podřízena koncepce a struktura výtvarné přípravy v jednotlivých oborech. Ať už se jedná o zvládnutí výtvarných principů a technik v oblasti kresby a malby pro obor restaurování nástěnné malby a sgrafita nebo o získání modelačních dovedností a základních
sochařských a štukatérských technik pro obor restaurování a konzervace kamene. Oba obory související s restaurováním a konzervací papíru jsou navíc rozšířené o pochopení základů všech grafických technik jak v teorii, tak i v praxi. V rámci všech oborů na bakalářské úrovni představuje absolvování výtvarné přípravy náročnou, ale nezbytnou součást studia.
Katedra chemické technologie Poznání přírodovědné podstaty restaurovaného díla a přírodovědné podstaty jeho případného poškození je podmínkou stanovení kvalitního restaurátorského zásahu. Proto se Katedra chemické technologie podílí na výuce předmětů, jejichž cílem je důkladné seznámení s problematikou restaurování z přírodovědného hlediska, ať už jde o složení a vlastnosti materiálů používaných při tvorbě uměleckých děl, problematiku koroze nebo technologické postupy používané při konzervování a restaurování. Katedra chemické technologie se kromě jiného podílí také na restaurátorských pracích fakulty. Její role při průzkumech, diagnostikování příčin poškození, výběru metod a materiálu restaurátorského zásahu je nezastupitelná.
7
Katedra humanitních věd Koncepce výuky restaurátorské činnosti je postavena na třech pilířích. Prvním jsou výtvarné schopnosti, které umožní restaurátorský zásah realizovat, druhým jsou přírodovědné znalosti materiálové podstaty a výstavby, bez něhož nelze stanovit postupy vedoucí k záchraně díla. Poslední, třetí pilíř je tvořen humanitními vědami v čele s dějinami umění, jejichž zvládnutí umožní poznat, pochopit a zařadit umělecké dílo, pochopit jeho význam a hodnotu. Katedra humanitních věd zabezpečuje a koordinuje výuku humanitních a společenskovědních předmětů, které tvoří podstatnou část tzv. společného základu, v jehož rámci studenti získávají základní vědomosti o vědních disciplínách, které jsou nezastupitelné pro kvalitní výkon restaurátorské činnosti. Vedle toho patří do okruhu aktivit katedry také péče o muzeum restaurování a historických technologií umístěné v historickém objektu tzv. Červené věže v areálu fakulty. [red]
Zajímavosti
Krvavý román aneb sgrafitová výzdoba uličky Josefa Váchala Když dnes návštěvník Litomyšle prochází od zámku jednou z bočních uliček na náměstí, nemůže si nepovšimnout sgrafitované boční fasády jednoho z domů. Jak tato zajímavost, dodnes budící pozornost, vznikla?
Celý projekt se zrodil v roce 1998 v hlavě Ladislava Horáčka z nakladatelství Paseka a už od samotného počátku byl poměrně neobvyklý a ve své době odvážný. Takto se na něj díval i Státní ústav památkové péče v Praze, který se po zvažování mnoha hledisek nakonec rozhodl vyhovět žadateli a připustil, aby se celá boční fasáda domu v tehdejší Školní ulici pokryla sgrafitovou výzdobou podle dřevořezů Josefa Váchala. Povolení k realizaci zdůvodnil SPÚ na závěr jistě osvícenými slovy: „Jsme si vědomi výjimečnosti situace, a pokud při realizaci nebudou ničeny kvalitní a cenné historické omítky, je zásah vratný.“
Motivy, jenž dnes mohou běžní kolemjdoucí i návštěvníci litomyšlských pamětihodností obdivovat, pocházejí z knihy Krvavý román, kterou malíř a spisovatel Josef Váchal v roce 1924 napsal a opatřil svými dřevoryty. Jde tedy o přepis grafické techniky do techniky sgrafita, způsob práce, jaký známe už od dob vzniku samotné sgrafitové techniky. Ostrý kontrast sgrafit byl zvolen záměrně, tak aby odpovídal nebo se maximálně blížil původním grafickým předlohám. Z tohoto důvodu byla spodní jádrová omítka probarvená. Přípravná kresba pak byla provedena přímo na vrchní světlý kletovaný povrch. Samotným proškrabáváním
8
vrchní vrstvy tak během jednoho měsíce vzniklo 56 obrazů doplněných původními Váchalovými texty. Práce byly svěřeny absolventům tehdejší Vyšší odborné školy restaurování a konzervačních technik v Litomyšli (Daniel Zillich, Jana Waisserová, Kamil Kopecký a Eva Vymětalová) pod vedením Davida Zemana. Sgrafitová výzdoba vznikla v roce 1998 k 5. výročí založení Portmonea a Vyšší odborné školy restaurování a konzervačních technik. Při slavnostním odhalení sgrafitové výzdoby byla Školní ulice přejmenována na ulici Josefa Váchala. [daz]
Zajímavosti
Fakulta restaurování letos oslavuje: 20 let výuky restaurování v Litomyšli
V rámci oslav dvacetiletého výročí výuky restaurování v Litomyšli zorganizovala v letošním roce Fakulta restaurování Univerzity Pardubice celou řadu akcí. Své umělecké aktivity představila výstavami v Pardubicích, Brně, Praze a především v samotné Litomyšli. Na dvoudenní mezinárodní konferenci prezentovala svoji odbornou úroveň. Mezi připomínkovými akcemi samozřejmě nechybělo také setkání absolventů školy a další doprovodné akce. Ohlédněte se spolu s námi za historií školy a nechte se inspirovat bohatým kulturním programem!
Stručná historie školy Myšlenka založení mezioborově pojaté školy byla formulována v souvislosti s restaurováním nástěnných maleb Josefa Váchala v domě tiskaře a vydavatele bibliofilií Josefa Portmana v Litomyšli. Škola byla formálně založena 22. dubna 1993, první přijímací pohovory se konaly v září a vyučovat se začalo 1. října téhož roku. Škola restaurování a konzervačních technik v Litomyšli původně vznikla jako pomaturitní tříleté studium. Jejím zřizovatelem byla Nadace Paseka. Jako Vyšší odborná škola
restaurování a konzervačních technik získala na podzim roku 1996 právní subjektivitu a stala se obecně prospěšnou společností. Od roku 1993 se vyučují studijní obory Restaurování a konzervace kamene a souvisejících materiálů a Restaurování a konzervace nástěnné malby a sgrafita. V roce 1994 pak byl otevřen obor Restaurování a konzervace papíru, knižní vazby a dokumentů. Roku 2000 byl udělen státní souhlas ke zřízení vysoké školy Institut restaurování a konzervačních technik Litomyšl a v akademickém
9
roce 2000-2001 byla zahájena výuka v bakalářském studijním programu. V roce 2003 pak byla zahájena výuka v nově akreditovaném studijním oboru, Restaurování a konzervace uměleckých děl na papíru a souvisejících materiálech. V roce 2005 se Institut restaurování a konzervačních technik, o. p. s. připojil k Univerzitě Pardubice jako Fakulta restaurování, tehdy jako pátá fakulta této univerzity, nabízející bakalářský studijní program. V roce 2007 Fakulta restaurování získala akreditaci
dvouletého navazujícího magisterského studijního programu, který byl zahájen v akademickém roce 20082009 ve dvou oborech: Restaurování a konzervace nástěnné malby, sochařských děl a povrchů architektury a Restaurování a konzervace děl písemné kultury.
...a její současnost Čtyři obory bakalářského a dva obory magisterského studia dnes navštěvuje přibližně stovka studentů. Akademičtí a odborní pracovníci i studenti fakulty řeší řadu národních i mezinárodních restaurátorských a výzkumných projektů a zakázek, mnohé z nich na našich nejvýznamnějších památkách (Karlův most v Praze, vila Tugendhat v Brně, Betlém na Kuksu, gotická kašna v Kutné Hoře, Santiniho kaple v Křenově a další). Díky vědeckým projektům fakulta postupně modernizuje také své vybavení. Za zmínku stojí zřízení specializovaných pracovišť s elektronovým mikroskopem, laserem a zařízením pro mikroinfračervenou spektroskopii. Pod záštitou Fakulty restaurování vzniklo v roce 2011 Centrum pro restaurování a památkovou péči, které si klade za cíl poskytovat celoživotní odborné vzdělávání a další obecně prospěšné služby v oblasti péče o kulturní dědictví.
Fakulta spolupracuje s většinou absolventů. A to i prostřednictvím profesního sdružení Arte-fakt, sdružení pro ochranu památek, které si absolventi fakulty založili. Předmětem spolupráce je mimo jiné i organizace pravidelných seminářů zaměřených na prezentaci restaurátorských akcí. Fakulta je též členem řady tuzemských i zahraničních odborných organizací, mezi nejvýznamnějšími lze jmenovat např. ENCORE – European Network for Conservation – Restoration Education, ICON – The Institute of Conservation, Asociace muzeí a galerií, STOP – Společnost pro technologie ochrany památek nebo INCCA – International Network for the Conservation of Contemporary Art. Rozvíjena je spolupráce fakulty s významnými institucemi z profesní oblasti, jimiž jsou např. Národní památkový ústav, Národní archiv, Národní knihovna ČR, Vědecká knihovna v Olomouci, Národní muzeum, Židovské muzeum a další.
Program oslav dvacetiletého výročí První akcí, na které Fakulta restaurování představila své umělecké a vědecké aktivity, byla výstava nazvaná „Fakulta restaurování Univerzity Pardubice – 20 let výuky restaurování v Litomyšli“. Díky spolupráci s Východočeskou galerií bylo možné výstavu umístit v exkluzivních
10
prostorách Domu U Jonáše v Pardubicích, kde byla k vidění až do 28. dubna 2013. Po jejím skončení se výstava přesunula do Litomyšle a odtud poté do Brna a Prahy. Výstava prezentovala Fakultu restaurování Univerzity Pardubice, její krátkou historii i přehled současného dění na fakultě. Kladla si za cíl představit a přiblížit práci všech kateder a ateliérů. Jedním ze záměrů výstavy bylo také poukázat na oborovou interdisciplinaritu a aktivity fakulty jak na poli vzdělávacím, tak i restaurátorském a vědeckovýzkumném. V reprezentativním výběru studentských prací tak mohli návštěvníci shlédnout příklady kresby, grafických listů, tušové a kvašové malby. Vystaveny byly makety historických knižních vazeb či kopie středověké knižní malby. Mezi plastikami byl instalován akt dívky v životní velikosti nebo sekaná kopie portrétu sv. Václava. Další zajímavostí byl například cvičný panel se sgrafitem a mozaikou. Součástí výstavy bylo i představení konkrétních restaurátorských prací, na nichž se studenti v rámci studia podíleli pod vedením pedagogů fakulty. Za zmínku stojí především prezentace restaurování gotické kamenné kašny v Kutné Hoře, zařazené na seznam památek Světového dědictví UNESCO, nebo konzervace části gotických nástěnných maleb na východní stěně presbytáře farního kostela sv. Martina v obci Sankt Martin v Dolním Rakousku. [tku]
Rozhovor “Říkají o nás, že nejsme Popelkou, ale třešničkou na dortu,” říká o Fakultě restaurování její děkan, Karol Bayer. Na budování a rozvoji restaurátorského školství v Litomyšli se podílel téměř od samotných počátků. Využili jsme proto příležitosti dvacetiletého výročí a požádali jej o rozhovor. Vedle vzpomínání na uplynulé období se jsme se podívali také na současnost Fakulty restaurování v kontextu dnešního života Univerzity Pardubice i města Litomyšle i budoucí úkoly a výzvy.
Jak vzpomínáte na rok 1995, když jste přišel do Litomyšle a začal působit na tehdy nově otevřené Vyšší odborné škole restaurování a konzervačních technik, jejímž nástupcem je dnešní Fakulta restaurování? Začal bych nejprve profesní stránkou, která je asi důležitější. Kdybych to měl nějak jednoduše shrnout, když jsme sem do Litomyšle tenkrát přišli, cítili jsme na jedné straně atmosféru nadšení a snahu vybudovat nějaký trošku jinak zaměřený typ instituce pro výuku vzdělávání restaurování, a přiblížit se tak v tomto směru Evropě. Byla tu spousta lidí a každý se na to samozřejmě díval trochu jinak, ale všechny spojovala
společná myšlenka. Na první studenty školy si velmi dobře vzpomínám, známe se a setkáváme dodnes. Byli plni tohoto nadšení, pocitu, že vzniká něco nového. Zároveň jsem už v počátku zaregistroval v rámci našeho malého kolektivu i poměrně výrazné názorové rozdíly na některé otázky, ale to k vývoji nepochybně patří. Co se týká soukromé stránky, nebylo to úplně jednoduché přesídlit z jednoho města do druhého. V tomto případě to bylo dokonce z jednoho státu do druhého, navíc to byl přesun z velkého města do malého. Navíc nepřesazovali jsme jen sami sebe, ale i děti, které se naštěstí aklimatizovaly poměrně rychle. Takže to byla
11
kombinace velmi příjemných pocitů, ale zároveň i myšlenek, které člověka doprovází, když si musí zvyknout na nové prostředí a své příbuzné a kamarády nechává pár set kilometrů za sebou. Ráda bych, pokud dovolíte, ještě zůstala u úplných počátků. Zajímalo by mě, s jakým vybavením škola tehdy začínala? V té době škola ještě nevyužívala prostory piaristické koleje, takže byla soustředěná v budovách, v kterých sídlí dnes jen část fakulty. Vše tehdy odpovídalo rozsahu výuky, počtu ateliérů a studentů. Co se týká vybavení, byly tu základní věci, dá se
říct, že poměry byly velmi skromné. Na vybavení ateliérů a laboratoří byly jen nevelké finanční zdroje, takže bylo velmi náročné přiblížit se podobným institucím evropského formátu, které kladou důraz na materiální stránku, technické a přístrojové vybavení. Snažili jsme se každý přispět svojí troškou do mlýna. Shodou okolností se nám s kolegou podařilo získat za příznivou cenu řadu různých přístrojů a vybavení do laboratoře, které jsme škole věnovali. Takže s tím jsme vlastně začínali.
hlavní zisky, se kterými by asi většina mých kolegů souhlasila. Zaprvé je to ta skutečnost, že se stanete součástí univerzity a pohled na vás je najednou úplně jiný než na nějakou menší školu, stojí za vámi velký subjekt a silná univerzita. Zároveň tím také proběhla transformace z neveřejné na veřejnou vysokou školu, což nám umožňuje využívat nové finanční zdroje, například na získání lepšího přístrojového vybavení. S odstupem času také vnímám, že je dobré stát se součástí nějakého systému, kde fungují nebo jsou nastavená nějaká standardní pravidla, obvyklá v oblasti vysokoškolského vzdělávání. Není Fakulta restaurování svou velikostí a polohou odsouzena být jakousi univerzitní Popelkou?
Ing. Karol Bayer od 2009 děkan Fakulty rest. 2005 - 2009 vedoucí katedry chemické technologie Fakulty rest. 1995 - 2000 vedoucí oddělení chemické technologie IRKT 1984 - 1995 technolog NPÚ Bratislava
Ze Školy restaurování a konzervačních technik se postupem doby stala Vyšší odborná škola a následně Institut restaurování a konzervačních technik, o.p.s. Co všechno škola získala, když se v roce 2005 připojila jako jedna z fakult k Univerzitě Pardubice? V čem se její situace změnila? Vyjmenoval bych nejprve
Zatím jsem tenhle pocit nezaregistroval. Naopak vedení univerzity tvrdí, že nejsme Popelkou, ale třešničkou na dortu. Myslím si, že nikdo by to netvrdil, pokud by to takto nevnímali. Zároveň si myslím, že při všech jednáních, navzdory tomu, že ostatní fakulty jsou o dost větší a silnější, co se týká počtu studentů a pedagogických pracovníků i délky doby fungování, nás berou jako naprosto rovnocenného partnera. Od roku 2010 působíte ve funkci děkana. Snažíte se nějak navázat na práci svých předchůdců? Jakým směrem by se měla, podle Vás, fakulta dále rozvíjet? Snažím se především navázat nejen na základní pohled na vzdělávání v oblasti restaurování, ale obecně na pohled na restaurování jako takový, který byl pěstován na všech těch dřívějších institucích, které v Litomyšli
12
po dobu uplynulých dvaceti let působily. V podstatě je to stále stejná škola, která chápe restaurování jako multidisciplinární, nebo přesněji interdisciplinární obor, který v sobě spojuje řadu oblastí. Mezi ty hlavní patří zvládnutí výtvarné složky a výtvarně-řemeslné schopnosti studentů, na druhé straně nezbytná odborná znalost historických materiálů a samozřejmě i dobré znalosti z oboru humanitních věd a uměleckohistorických souvislostí. Takže v tomto duchu se snažím pokračovat. Co se týká dalšího rozvoje, snažíme se jednak o to, abychom nejen v rámci České republiky, ale i v rámci Evropy zaujali svoje pevné místo, abychom navázali trvalé kontakty, spolupráci na projektech s jinými vysokými školami, umožnili studentům i akademikům zajímavé výměnné pobyty. Nerad bych, aby to vyznělo neskromně, ale myslím, že se nám v tomto směru daří. Druhou, neméně důležitou věcí, je stabilizace a další rozvoj našeho kádru. Fakultní kolektiv se skládá většinou z velmi mladých lidí, kteří nastoupili cestu akademického vzdělávání a snad časem doplní nedostatek docentů a profesorů v tomto oboru v České republice. Akademičtí pracovníci fakulty mají tedy budoucnost před sebou, ale co studenti? Jakou mají absolventi perspektivu uplatnění? Má fakulta přehled o tom, jak se vyvíjejí osudy bývalých absolventů? Určitě ne o všech, ale tím, že je naše komunita poměrně malá (stále neprodukujeme stovky absolventů ročně, ale jsou to maximálně
desítky, nebo ani to ne), tak o většině absolventů máme přehled. Mnozí z nich se při různých příležitostech, ať už jsou to různé výstavy, konference, nebo nějaké společenské akce do školy vracejí a hlásí, takže nějakou zpětnou vazbu máme. Co se týká uplatnění, myslím si, že většina své uplatnění našla a stále nachází. I když je třeba vidět situaci v České republice objektivně, protože kultura, do které památková péče patří, je silně závislá na ekonomické situaci, která momentálně v celé Evropě není úplně ideální. Úbytek financí pocítila i památková péče, a o to těžší je pak najít pro absolventy v této oblasti uplatnění.
Co přivedlo Vás osobně k rozhodnutí věnovat se oblasti péče o kulturní dědictví? Budu naprosto upřímný. Nemohu tvrdit, že jsem od malička po této profesi toužil. Moji rodiče byli zaměření jinak, neměli jsme v rodině ani výtvarníka, ani restaurátora, ale o výtvarné umění i památky jsem zájem měl. Pak to byla spíš otázka náhody, protože na závěr studia jsem se dozvěděl o možnosti studovat na VŠCHT v Praze obor chemie a technologie restaurování a konzervování uměleckých děl, kde jsem svoje studia zakončil. Po ukončení studia jsem nastoupil na Památkový ústav v Bratislavě (v té době to byly ještě restaurátorské ateliéry), a pak už to šlo jedno za druhým. Takže to bylo vlastně dílem náhody.
Část pracovišť Fakulty restaurování nyní – vzhledem k probíhající revitalizaci Zámeckého návrší – sídlí v dočasném provizoriu. Jak škola v budoucnu využije zrekonstruovaných prostor bývalé piaristické koleje? Změní se pro vás něco proti stavu před zahájením rekonstrukce? Co se týká využití, do piaristické koleje se vrátí ateliéry, které tento prostor využívaly ještě před zahájením rekonstrukce, tedy Ateliér papíru, knižní vazby a dokumentů a Ateliér restaurování uměleckých děl na papíře. Zároveň část zrekonstruovaných prostor bude využívat také další ateliér, a to Ateliér restaurování nástěnné malby a sgrafita plus částečně i Ateliér výtvarné přípravy, jehož grafická dílna tam sídlila i předtím. Nově se přestěhuje také Katedra humanitních věd a naše fakultní knihovna. Takže se rozšíří spektrum využívaného prostoru a zároveň i jeho kvalita. V malé části se počítá i s ubytovacími prostory, které sice nepokryjí celou potřebu z hlediska počtu studentů, ale naší snahou je poskytnout toto ubytování hlavně začínajícím studentům, než trochu zdomácní a najdou si privát. Co se týká termínů, máme informaci, že je snaha vše dokončit v září, abychom mohli nový akademický rok zahájit už tam. Takže doufáme, že se tento termín podaří dodržet. Pokud ne, museli bychom ještě nadále využívat provizorní prostory, ve kterých ateliéry momentálně sídlí. Litomyšl je malebné historické město plné památek a Fakulta restaurování mu určitě sluší.
13
Ale co v budoucnu? Bude malá Litomyšl vzdálená od větších kulturních center neustále se rozvíjející fakultě „stačit“? V tomto směru Fakulta restaurování ambice určitě nemá. Litomyšl je město kulturní, s dlouhou tradicí, které má velmi dobré jméno v rámci České republiky. To, že fakulta tohoto typu sídlí v malém městě, má svoje výhody i nevýhody. Mezi nevýhody patří například vzdálenost od velkých center nebo třeba to, že kolegové, kteří tu nebydlí, musí trošku složitěji cestovat. Na druhou stranu to, že jsme právě tady, má i svoje nepochybné výhody. Studenti se soustředí více na studium a mají, doufám, menší lákadla věnovat se něčemu jinému. Díky tomu, že je Litomyšl tak malá, je vše lehce dostupné. Nemusíte složitě jezdit dopravou z jednoho konce města na druhý, což všem, studentům i akademikům, kteří zde už mnohdy žijí, život nesmírně zlehčuje.
A jak Vám osobně Litomyšl za ta léta přirostla k srdci? Přirostla. Cítím se tu velmi dobře. I přesto, že Litomyšl je malé město, poskytuje nepřeberné sportovní i kulturní možnosti. A nakonec i ta vzdálenost není problém, protože kousek odtud, v České Třebové člověk může nastoupit na vlak a vydat se kamkoliv do světa. Ptala se: Eva Novotná
Naše aktivity Máte doma památku?
průzkumy památek, a byly jim představeny některé moderní technologie používané při péči o kamenné památky. V Ateliéru restaurování uměleckých děl na papíře se účastníci seznámili s problematikou restaurování papíru, knih, grafických listů, map a plánů a sami si odzkoušeli dolévání strat papírové podložky papírovou suspenzí. Během workshopu věnovanému textilu a usním si účastníci pod vedením lektorek z Národního muzea vyzkoušeli techniky čištění a tukování. Další workshop Umělecké dílo, aneb víte, co máte? byl zaměřen především na praktické aspekty znalectví výtvarného umění, zájemcům byla představena problematika rozlišení autentického obrazu od falza. Zatím posledním tématem bylo dřevo. Zkušený praktik a restaurátor, pan Jiří Věneček, nejprve popsal a předvedl některé základní techniky restaurování dřeva, a pak odpovídal na praktické dotazy, jak o památky a předměty ze dřeva správně pečovat.
Máte doma starý kroj po babičce, bibli, která se dědí z generace na generaci, či dřevěný stůl a nevíte, jak o ně správně pečovat? Chtěli byste vědět, jestli obraz, který vám visí v kuchyni, má nějakou cenu? Právě pro vás byl určen cyklus praktických workshopů, který v uplynulých měsících probíhal v rámci projektu ARC na Fakultě restaurování v Litomyšli. Po šest sobot měli zájemci možnost seznámit se nejen se zásadami preventivní konzervace uměleckých děl a užitými historickými technikami, ale zároveň měli jedinečnou příležitost zjistit, jak restaurátorské zásahy probíhají. Dokonce si mohli některé techniky i prakticky vyzkoušet. První workshop byl orientován na základní informace o historické architektuře a o tom, jak ji zachovat a renovovat s ohledem na praktické využití budovy. V rámci workshopu Jak pečovat o kamenné památky lektoři umožnili zájemcům podívat se laboratoří, kde probíhají
[eva]
Brožura Pardubicko aktivní nabízí přehršel dobrých nápadů
o památky, sociální práce a občanského života. Je hezké vidět, že v našem kraji existuje mnoho lidí, kteří mají chuť dělat jen tak něco pro ostatní. Zadarmo, mluvíme-li o penězích. Za ty si rozzářené oči dětí, spokojenost sousedů, dík lidí v nesnázích či smích nikdo nekoupí.
V rámci projektu ARC REGIO CIVITAS – Občanské vzdělávání pro kulturu, region a demokracii vznikl jako jeden z výstupů také brožura nazvaná Pardubicko aktivní.
[ora]
Jak už název napovídá, na svých stránkách představí občany a občanské organizace, které na Pardubicku působí a svými aktivitami zpestřují či zkvalitňují život komunity. Výběr subjektů do brožury nebyl zcela náhodný. Oslovili jsme všechny obce a města Pardubického kraje s prosbou o informace a tipy na zajímavé subjekty, v hledání nám pomohly také webové stránky Koalice Nevládek Pardubicka. I když náš výběr nebude nikdy reprezentativní, výsledkem je přibližně dvacítka sdružení a občanských iniciativ, která představí témata z nejrůznějších oblastí – práce s dětmi, péče
14
Naše aktivity Projděte se s námi Stezkou staletími
od září toho roku v muzeu v Černé věži Fakulty restaurování Univerzity Pardubice, a dále v informačních centrech a regionálních muzeích.
V rámci projektu pro vás připravujeme interaktivní brožuru nazvanou Stezka staletími.
[sub]
Knížka příjemného formátu, která vás na procházkách městem nijak nezatíží, svým čtenářům a uživatelům pomůže lépe rozpoznat a identifikovat jednotlivé historické stavební slohy a také jednotlivé architektonické prvky, charakteristické pro dané období od gotiky až po současnost. A že má v tomto směru Litomyšl co nabídnout, se už brzy můžete přesvědčit sami. Těšit se můžete na téměř dvacítku vybraných litomyšlských objektů. Ke každému z nich bude přiložena průhledná folie se zakreslenými charakteristickými stavebními články. Když folii položíte mezi své oči a vybranou stavbu, dojde k překrytí zakreslených a reálných prvků stavby a tím i ke zvýraznění jednotlivých charakteristických tvarů a prvků. Stezka staletími vám bude k dispozici zdarma už
Máte rádi komiksy?
Jednoduchý návod! A právě o to nám jde, vytvořit jednoduchý návod pro složité situace. Pro scénář prvního (Jak uspořádat občanskou aktivitu) jsme využili našich zkušeností s organizací Víkendu otevřených zahrad. Akce, na které se už tradičně podílí několik subjektů, která díky rozložení sil přináší sice mnohou práci, ale nepoměrně víc radosti. Za málo peněz hodně muziky. Kreslířských prací se excelentně zhostil Ondřej Moučka, reálie jsou pak zcela litomyšlské. Schválně: najdete je?
Taky jste se kdysi bavili četbou Čtyřlístků či Rychlých šípů? Věřili byste, že komiksem lze vyjádřit i věci vážnější povahy? Právě komiksovou formu jsme si totiž vybrali jako prostředek občanského vzdělávání. V následujících měsících se dostane široké veřejnosti postupně šest různých „příběhů“ s tématy pro komiks možná netypickými. Jak byste se například vyrovnali s otázkami: jak zorganizovat občanskou aktivitu (př. festival, seminář, trhy), jak založit sdružení nezávislých kandidátů do komunálních voleb, jak rozumět rozdílu mezi státní správou a samosprávou, jak se přiblížit objektivní a vyvážené informovanosti v médiích financovanými obcemi? Žijeme ve městě plném historie a kultury a mnozí z nás jistě ocení i jednoduchý návod jak být dobrým majitelem nemovité památky nebo jak být dobrým majitelem movité památky.
Nejen tento, ale i všechny další návody budeme v následujících měsících zdarma distribuovat po celé Litomyšli. Nezbývá, než Vám popřát příjemné čtení. Vlastně něco přece ještě! Jak jsem zmínila, jde o návody, jednoduché návody pro složité situace… Odtud tedy naše přání: zkuste se nebát případných složitostí! Když budete chtít – a to je hlavní! – těžkosti překonáte. Stačí udělat první krok. Ale ten je už na Vás. [mb]
15
Naše aktivity Zajímají vás památky a kultura? Rádi byste se dozvěděli více?
obnově kulturních památek, zákonné povinnosti vlastníků kulturních památek a z nich vyplývající formální postupy. Prostor byl věnován i oblasti získávání finančních příspěvků na obnovu kulturních památek.
Centrum pro restaurování a památkovou péči, o.p.s. pro Vás v rámci projektu Ars regio civitas – Občanské vzdělávání pro kulturu, region a demokracii připravuje sérii vzdělávacích kurzů, které přispívají k rozvoji vnímání regionální a národní kultury a kulturního dědictví nejen jako fenoménu jedinečného svým charakterem, ale také jako nedílné součásti regionální i národní identity a prostředku konkurenceschopnosti v evropském kontextu.
Zajímavé byly také březnové kurzy V průběhu měsíce března vystoupil v knihovně v Hradci Králové Mgr. Milan Dospěl (Katedra dějin umění FF UP Olomouc) s dvoudílným cyklem přednášek Památky v běžném životě aneb víte, co máte? Tentokrát jsme se tematicky zaměřili na oblast znalectví a sběratelství výtvarného umění a současnou situaci uměleckého obchodu v České republice s důrazem na tuzemské aukční síně.
Kurz Kultura a prostor pro život
Další březnový kurz na téma Jak se orientovat v památkové péči, který se uskutečnil v Olomouci, připravuje historik umění PhDr. Martin Horáček, Ph.D. (Vysoké učení technické Brno, UP Olomouc). V kurzu jsme se zabývali hlavními motivy, které vedou lidi k vybrané péči o tzv. památky, a na hodnoty, které jsou na těchto památkách nalézány a ochraňovány. Připomenuli jsme si důležité myslitele a události, které ovlivnily postoj k památkám a zájmu o ně. Ukázali jsme si, jaké množství profesí a stran do památkové péče vstupuje a hájí v ní své specifické zájmy: architekti, restaurátoři, historikové umění, vlastníci cenných objektů, milovníci umění nebo turisté a ovšem také politici.
První cyklus kurzů proběhl v prosinci 2012 a lednu 2013 na téma Kultura a prostor pro život. Jeho lektorka, historička umění Mgr. Petra Hečková, Ph.D. (Fakulta restaurování UPa, Západočeská univerzita v Plzeni) formou přednášky doprovázené řadou názorných ukázek, účastníkům zprostředkovala základní vhled do široké oblasti lidské kultury. Věnovali jsme se problematice pojmů „evropská kultura“ a „evropská kulturní tradice“, objasnění toho, čím je jedinečná a jak se v průběhu staletí vyvíjela, jak se v ní odrážely sousední kulturní tradice a naopak, jak ona sama ovlivňovala další kultury. Závěrečná část kurzu, nazvaná Paradoxy kulturní politiky aneb opravdu se bez kultury neobejdeme?, poukázala na fakt, že „kultura“ je dnes velmi často považována za pouhou „nadstavbu“ a první z věcí, kterou je v dobách krize možné obětovat. Ovšem nic víc není realitě vzdáleno, než tento předsudek.
A na co se můžete těšit příště? Například na říjnový kurz Česká kulturní krajina – životní prostředí památek, kde se dozvíme, že v rámci evropské kultury představuje česká kulturní krajina unikátní fenomén, ať už svým charakterem nebo stavem dochování. V kurzu se seznámíme nejen s historickým vývojem české kulturní krajiny a specifickými přírodními i historickými okolnostmi, které určovaly její charakter a dnešní podobu, ale také s nejčastějšími typy památek, s nimiž se v ní dodnes setkáváme. Na konkrétních příkladech lokalit v České republice si ukážeme, co nám mohou prozradit o minulosti a duchu místa (Geniu loci), v němž dnes žijeme.
Kurz základy péče o památky pro drobné majitele památek Únorový kurz Základy péče o památky pro drobné majitele památek, vedený historičkou umění a restaurátorkou Mgr. BcA. Martou Žídkovou (MÚ Vrchlabí, odbor památkové péče) se uskutečnil v Hradci Králové. Kurz byl zaměřen na problematiku „dvojkolejnosti“ státní památkové péče tzn. rozdělení kompetencí a pravomocí mezi orgány státní správy (Ministerstvo kultury ČR, Krajské úřady a úřady obcí s rozšířenou působností) a odbornou organizaci státní památkové péče (Národní památkový ústav). Představili jsme si postup při
[sub]
16
Článek Veřejný prostor tématem prvního kulatého stolu Vůbec první akcí, kterou se veřejnosti představil projekt ARS REGIO CIVITAS, byl kulatý stůl na téma „Jak ovlivňovat podobu a využití veřejného prostoru v obci“. Pozvání k účasti na diskusním panelu přijala celá řada zajímavých hostů, v čele s architektem Adamem Gebrianem. Termín 1. října 2012 i místo konání nebyly zvoleny náhodně. Současná adaptace objektu zámeckého pivovaru je dílem jednoho z nejrespektovanějších architektů současnosti Josefa Pleskota. V předešlý víkend si navíc Litomyšl připomínala celým cyklem akcí s názvem Archimyšl Světový den architektury. Ve výběru účastníků kulatého stolu jsme se snažili zohlednit skutečnost, že veřejný prostor je záležitostí širšího okruhu lidí než jen architektů či urbanistů. V procesu tvorby veřejného prostoru mají rozhodující slovo političtí představitelé obcí a nemalý význam má také aktivní veřejnost. Specifickou a nikoli zanedbatelnou roli hraje úředník, erudovaný pracovník s relativně širokými pravomocemi. Ještě jiný pohled na věc může mít neziskový sektor. Za diskusní panel nakonec zasedlo osm hostů: pedagog Vysoké školy báňské – Technické univerzity v Ostravě Petr Hurník, který se věnuje mimo jiné také urbanismu; vedoucí katedry architektury a urbanismu Fakulty architektury Českého vysokého učení technického v Praze Michal Kuzemenský; místostarosta města
Vodňany a spoluzakladatel občanského sdružení Vodňany žijou Pavel Janšta; vedoucí odboru rozvoje a investic městského úřadu v Litomyšli, odpovídající za koncepční činnost při rozvoji města, program regenerace a spolupráci s městským architektem Antonín Dokoupil; starosta města Litomyšle a člen Komise pro dlouhodobý rozvoj a investice Michal Kortyš; zástupkyně nadace Proměny podporující proměny měst se zapojením místních obyvatel Jolana Říhová; člen Komise pro dlouhodobý rozvoj a předseda správní rady občanského sdružení GENERACE 89 Daniel Brýdl a konečně moderátor kulatého stolu, architekt, kritik, teoretik a propagátor architektury, pedagog soukromé vysoké školy architektury ARCHIP Praha Adam Gebrian.
polemika dvou architektů, Petra Hurníka a Michala Kuzemenského. Zatímco pro Hurníka je pojem „veřejný prostor“ bezprostředně spojen s pojmem „město“, pro druhého jmenovaného je definice mnohem širší, což demonstroval na přiléhavém příkladu: „Čím složitější veřejný prostor, tím větší spektrum uživatelů má a tím různější cíle tito uživatelé sledují. Na dálnici je to poměrně jednoduché - je plná uživatelů veřejného prostoru, kteří mají společný cíl, na kterém participují a kooperují: bezpečně se dostat z místa na místo. I na dálnici s takto jednoduchým zadáním se nachází sociopatologické jevy, to znamená, že někdo někoho vytroubí, vytlačí z dálnice atd. - a to je jednoduchá funkce, jen jedna. Ve městě existují veřejné prostory, které těch funkcí musí splňovat třeba dvacet!“
V průběhu několikahodinového setkání zazněla celá řada zajímavých myšlenek, příkladů, ale i zcela nových otázek. Od podoby a využití veřejného prostoru se diskuse stočila k jeho uživatelům, neboť především ti se na životě a úspěšném fungování každého veřejného prostoru podílejí tím, že jej plně využívají. Zajímavá byla lehká
Další diskuse se nesla v duchu specifické situace v Litomyšli, kde je dlouholetým problémem parkování aut na hlavním historickém Smetanově náměstí. Předmětem diskuse se stala také chystaná proměna nábřeží řeky Loučné ve spodní části Vodních Valů.
17
[mb]
Článek
Dá se „občanství“ naučit? Na tuto otázku se snažil odpovědět druhý kulatý stůl.
Co si představit pod pojmem „aktivní občan“? Co je občanská společnost? Jaký význam má participace na veřejném dění a co se pod tím skrývá v praxi? Není náhodou „aktivista“ hanlivé slovo? Tak zněla hlavní témata a otázky pro druhý kulatý stůl projektu ARS REGIO CIVITAS s názvem „Aktivní občanství a participace na veřejném dění“. Setkání proběhlo v adventní čas, v pondělí 10. prosince 2012 v Hotelu Zlatá Hvězda v Litomyšli. I tentokrát jsme měli velké štěstí na zajímavé osobnosti, které přijaly pozvání k účasti. K diskusnímu panelu zasedli: socioložka a publicistka Jiřina Šiklová, pedagog Univerzity Hradec Králové Jiří Štyrský, ředitel Centra občanského vzdělávání Petr Čáp, předseda občanského sdružení Brnění, spoluautor Žít Brno a www. mapyhazardu.cz Matěj Hollan, skaut a koordinátor projektu Lilie David Zandler a Jana
Votavová, koordinátorka Kecejme do toho, Národního parlamentu dětí a mládeže a sociální sítě OurSpace.cz. Tito lidé vytvořili zajímavou směsici názorů a pohledů na roli aktivního občana. Vzájemně se doplňují, někdy spolu nesouhlasí v otázkách participace občana na životě společnosti, ale především společně dovedou na roli „obyčejných lidí“, kteří chtějí něco dělat pro svoji komunitu, nahlédnout z mnoha úhlů a postihnout toto téma v celé jeho šíři – nebo se o to alespoň pokusit. Diskuse se stáčela různými směry. Chvíli jsme mluvili o školství, přešli jsme na včasnost a úplnost informací, diskutovali jsme o přístupu radnic k občanům. Téměř jako apel upozorňující na bolestné historické lekce zněla slova Jiřiny Šiklové „Nevládní organizace a občanská společnost jako taková je něco, co politici nemají rádi.
18
Nikdy. Protože si uvědomují, že čím jsou občané aktivnější, tím role politiků jako vůdců klesá. Když je dobře rozvinutá občanská společnost, tak stát potřebujeme na poměrně málo věcí. Co je dobré vědět - všechny totalitní režimy vždycky jako první zlikvidovaly občanskou společnost. Ať to byli fašisti nebo komunisti. To je totiž nekontrolovaný sektor, který nemají pod svým palcem.“ Finále kulatého stolu bylo ryze litomyšlské, diskutovali jsme témata, která se našeho města přímo dotýkají (radniční zpravodaj, komunální volby, fungování LDN, informovanost občanů). A pozitivní myšlenka na závěr: do minulých komunálních voleb v Litomyšli, která má deset tisíc obyvatel, vstupovalo deset subjektů. To je přece skvělý příklad občanské angažovanosti! [ora]
září - říjen 2013
Plán akcí
Regionální festival Kdy: Kde:
7. září 2013 od 10:00 do 14:00 Toulovcovo náměstí, Litomyšl
Můžete se těšit na praktické workshopy restaurování se studenty Fakulty restaurování, prezentaci města Litomyšle a projektu Ars Regio Civitas, ale také na dětské dílny, divadélko Jójo, košíkáře, bleší a farmářské trhy. Na závěr festivalu vystoupí litomyšlská kapela Trio de Janeiro.
Kurz Česká kulturní krajina. Životní prostředí památek Kdy: Kde:
8. října 2013 v 17:00 Městská knihovna Litomyšl
Seznámíte se nejen s historickým vývojem české kulturní krajiny a specifickými přírodními i historickými okolnostmi, které určovaly její charakter a dnešní podobu, ale také s nejčastějšími typy památek, s nimiž se v ní dodnes setkáváme.
Jak se orientovat v památkové péči Kdy: Kde:
24. října 2013 v 17:00 Knihovna města Hradce Králové
Památková péče: Co to je? K čemu je dobrá? Komu prospívá a komu vadí? Kurz provede účastníky základními otázkami oboru. Poukáže na hlavní motivy, které vedou lidi k vybrané péči o tzv. památky, a na hodnoty, které jsou na těchto památkách nalézány a ochraňovány.
Workshop Jak pečovat o historickou budovu aneb Hlína jako tradiční stavební materiál Kdy: Kde:
14. září 2013 od 8:30 do 15:00 Kamenné Sedliště
Náplní kurzu bude seznámení účastníků a využitím hlíny v tradiční lidové architektuře s důrazem na využití jílu jako základního materiálu pro výrobu hliněných omítek. Součástí workshopu bude praktická ukázka, při které si účastníci budou moci vyzkoušet přípravu a aplikaci hliněné omítky na stěnu.
19
1. číslo občasníku projektu Ars Regio Civitas Šéfredaktor: Petra Hečková, Editor: Martina Hucková Redaktoři: Eva Novotná, Tomáš Kupka (Univerzita Pardubice), Anna Šubrtová (Centrum pro restaurování), Marcela Boštíková, Olga Radimecká (Generace 89), David Zeman Tento produkt je spolufinancován z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České Republiky v rámci projektu ARS REGIO CIVITAS – Občanské vzdělávání pro kulturu, region a demokracii, reg. č.: CZ.1.07/3.1.00/37.0217.
