Aplikovaná botanika Pavel Havránek Ivana Doležalová Osnova přednášky: •Obory aplikované botaniky •Botanické zahrady české a světové •Historie AB – významní herbalisté a herbáře Literatura: Hanelt, P., (ed.). 2001. Mansfeld’s encyklopedia of agricultural and horticultural crops: (except ornamentals). Springer-Verlag Berlin Heidelberg, Germany. Heřt, J. (ed.) 1995: Alternativní medicina, možnosti a rizika. Grada Publishing. Jehlík, V. (ed.) 1998: Cizí expanzivní plevele České republiky. Academia, Praha. Mann, J. 1996: Jedy, drogy, léky. Academia, Praha. Schultes, R. E. & Hoffman, A. 1996: Rostliny bohů, jejich posvátná, léčebná a halucinogenní moc. Nakl. Volvox Globator a Maťa. http://www.bioversityinternational.org/ http://www.vurv.cz/index.html
Aplikovaná botanika
Aplikovaná botanika = užitá botanika, ekonomická botanika
http://www.econbot.org
http://www.econbot.org/journal/
Aplikovaná botanika – obory • Etnobotanika (etnografická botanika) – vztah lidských populací (kmenů, národností, národů) k rostlinám • farmakoetnobotanika – vztah k léčivým rostlinám
Aplikovaná botanika – obory • Paleobotanika (fytopaleontologie) – studium rostlinných fosilií a zbytků
Aplikovaná botanika – obory • Palynologie – studuje pyl a spory – pestrost tvarů a morfologické detaily na povrchu pylových zrn – pyl recentních druhů (význam např. alergologie) – pyl historických druhů (paleontologie)
Aplikovaná botanika – obory • Botanické zbožíznalectví • Fytomedicína farmakoetnobotanika fytofarmacie fytoterapie • Fytotoxikologie – jedovaté rostliny a jejich obsahové látky stimulancia omamné (psychotropní) opojné (inebrianty) • Užitá mikrobiologie, mykologie
Botanické zbožíznalectví
Aplikovaná botanika – obory • Zemědělská a lesnická botanika agrobotanika agrotechnika a výživa zemědělských plodin šlechtění a semenářství zemědělských plodin odrůdové zkušebnictví fytopatologie herbologie alternativní rostlinná výroba silvikultura • Botanické zahrady a arboreta • Botanická hobby
Alternativní rostlinná výroba Jakon (Smallanthus sonchifolius (Poepp. & Endl.) H. Robins.)
Alternativní rostlinná výroba Maka (Lepidium meyenii Walp.)
Alternativní rostlinná výroba Laskavec (Amaranthus cruentus)
Alternativní plodiny • Alternativní naťové zeleniny „bylinky“, jedlé květy a květenství naklíčená semena produkce jedlých hub • Energetické rostliny pro produkci bionafty rychle rostoucí byliny a dřeviny – topoly, vrby, Miscanthus, krátkodenní kukuřice, Amaranthus australe • Meliorační rostliny rostliny s mykorhizou (leguminózy) rostliny se schopnostmi selektivní akumulace • Geneticky modifikované rostliny • Modelové rostliny
Modelové rostliny
Botanické zahrady a arboreta • • • • • • • • • •
Egypt, Mezopotámie, Čína – 3000 let př.n.l. – zahrady panovníků a šlechty (okrasné, meditační) zahrady bylinářské (lékařské) – Řím 4. st.n.l. Klášterní zahrady ve středověké Evropě (16.-17. stol.) byly především kolekcemi léčivých rostlin Šlechtické zahrady (první skleníky a oranžerie), italské renesanční zahrady – terasy, druhy: pinie, vavříny, myrty univerzitní botanické zahrady (Itálie - Pisa, Padova, Florencie) – od 16. stol.) Barokní zahrady – 17. – 18. stol., ornamenty z pestrých květin, rostliny s barevnými listy, tvarované stromy a keře, bludiště ze stříhaných živých plotů, tis, buxus Francouzské zahrady – Ludvík XIV. – 17.stol., symetrické uspořádání, travnaté plochy s květinovou výzdobou, fontány, bazény, vodotrysky Anglické zahrady – 18. stol., dojem neporušené přírody, nepravidelně vysazené stromy a keře, potoky, říčky a přirozené rybníky, umělé jeskyně britská koloniální síť botanických zahrad (pod koordinací Královské botanické zahrady Kew) Východoindické společnosti - anglická a holandská začátek 17. stol. - dodavatelé užitkových plodin a exotických genotypů, přispěly k devastaci původní flóry i k šíření plodin
Botanické zahrady světové • • • • •
•
• •
1600 botanických zahrad, v kulturách 80 000 druhů, asi 30% známé flóry Kew BG - Royal Botanic Garden Kew (v kolekcích 10% všech známých druhů, z nich asi 2700 ohrožených) Botanické zahrady v Kew, Ženevě, Leidenu, New Yorku, Missouri, Paříži a Smithsonian Institute v USA - Species Plantarum Project Většina botanických zahrad: mírné pásy Severní Ameriky a Evropy Ohrožené druhy: mnohdy poslední šance; problémy – kontinuita ochranářské politiky, finanční tíseň, řada druhů neznámé provenience (snaha o pěstování rostl. známého původu) Praktické problémy: prostor omezuje počet jedinců, mezidruhová hybridizace, obnova výsevem, genetická eroze materiálu, nevědomá selekce zahradníky vede k pozvolné domestikaci materiálu, nedostatečná dokumentace Zvládnutí moderních metod skladování semen, 15% druhů rekalcitrantní semena Semenné banky jako doplněk pěstování rostlin – obsáhnutí genetické variability druhů sběrem semen z populací rostoucích napříč areálem daných druhů
Botanické zahrady v Česku •
první medicinální zahrada – bylinářská zahrada Angelova – 1350 v dnešní Jindřišské ul. v Praze
•
první pražská univerzitní botanická z.: 1755 na Smíchově (Praha) přenesena (Na Slupi)
•
„Kanálka“– hrabě J.M. Canale v Praze na Vinohradech, 1783 –1850
•
Současnost: Praha (2), Brno (MU, MZU, Kraví Hora), Olomouc, Bílá Lhota + Nový Dvůr, Tábor, Liberec
•
2005 – Unie Botanických zahrad České republiky – sdružení osob a institucí, reprezentujících botanické zahrady, arboreta a významné botanické sbírky (dále jen Unie), jejím sídlem je Botanická zahrada hlavního města Prahy
Pražská botanická zahrada (http://www.botgarden.cz) • Založena 1968, pro veřejnost otevřena v roce 1992 • Letničky a trvalky • Dřeviny, jehličnany – sbírka zakrslých kultivarů borovic • Japonská zahrada • Vřesovištní flóra • Expozice flóry Turecka a Středomoří • Kolekce kosatců
Botanická zahrada v Olomouci http://botany.upol.cz/ • Nejstarší botanickou zahradou na Moravě • První informace o botanické zahradě v Olomouci pochází z roku 1787 – medicínsko – chirurgické učiliště (součást Univerzity • 1874 – zanikla • 1901 – budování botanické zahrady – "Spolek botanické zahrady" – lékárník Edmund Tuma a městský zahradník Karel Pohl • 1956 – spojována s působností vysokých škol v Olomouci • 1959 – součást Přírodovědecké fakulty UP a katedry botaniky • Index Plantarum (1 800 druhů) • Sortiment pěstovaných druhů reprezentuje velká část středoevropské květeny • Značná pozornost je věnována květeně severovýchodní části Severní Ameriky • Druhy významné z hlediska užitkového, tzn. kulturní, léčivé a aromatické rostliny
Botanická zahrada v Olomouci • • • •
Specializované kolekce rostlin Sbírka masožravých rostlin (110 druhů) Skleníkové sbírky KB PřF UP Kolekce genových zdrojů rostlin patřících do rodů Allium, Cucumis, Cucurbita, Lactuca, Lycopersicon a Molinia
Botanická zahrada v Olomouci • • • • •
Služby poskytované BZ: průvodcovská činnost po botanické zahradě určování druhů rostlin poradenská činnost zaměřená na ekologii a pěstování rostlin možnost pořádání specializovaných botanických exkurzí zasílání osiv prostřednictvím Indexu Seminum (on-line nebo v tištěné podobě)
Historie aplikované botaniky Významní herbalisté a herbáře
Herbář císaře Šen-Nunga • asi 2700 let př.Kr. • 365 rostlinných drog (Ephedra, Ricinus, Papaver)
• Asyrské destičky (z období 1900 - 400 let př.Kr.) 660 hliněných destiček popisy použití a účinků 1000 bylin
• Ebersův papyrus (z období kolem r. 1500 př.Kr. 20 m dlouhý a 30 cm široký plátěný svitek objeven v hrobce mumie v Thébách (podíl magie a pověr) – 1862
„…Tady začíná kniha léčení všech částí lidského těla...“ – nejslavnější a nejrozsáhlejší staroegyptský lékařský spis – záznamy asi 900 lékařských předpisů – zaříkávání, náznaky přírodovědeckých pozorování
• Herbář krále Šalamouna (1000 let př.Kr.) nedochoval se, popisy a užití 3000 druhů rostlin
Hippokrates (460 - 380 l.př.Kr.)
• přirozený způsob léčby, rovnováha čtyř tělních tekutin • stanovil zásady lékařské etiky, které jsou stále uznávány lékaři na celém světě
Theophrastos (370 - 285 l.př.Kr.) • zakladatel systematické botaniky • Peri fyton historias (Historia Plantarum) – 500 druhů rostlin • habituální princip – byliny, keře, polokeře, stromy • Peri fyton historias (De causis plantarum) – fyziologie rostlin, praktická botanika
Pedanius Dioskorides (77 l.př.Kr.)
Peri hyles iatrikes De Materia Medica 600 rostlinných druhů, včetně pěstování a účinků • přeloženo do latiny, syrštiny, arabštiny, turečtiny a hebrejštiny • rostliny seřazeny podle Theophrastova systému • botaniké = nauka o rostlinách
Galenos z Pergama (129 – 199)
• lékař a lékárník • Řek působící v Římě, kam byl povolán císařem Markem Aureliem • byl i osobním lékařem jeho syna – Marka Aurelia Commoda • své anatomické znalosti získával Galennos jako lékař gladiátorů • informace o krevním oběhu, vylučovací a nervové soustavě
Středověk • Ve středověku se římská a řecká tradice bylinářské medicíny zachovala v klášterech v Anglii a v západní a v jižní Evropě. • Před vznikem středověkých univerzit v 11. a 12. století některé kláštery sloužily jako lékařské školy. • Kněží přepsali a přeložili do latiny nebo národních jazyků mnoho původních Hippokratových, Dioscoridových a Galénových prací. • V klášterních zahradách se pěstovala řada užitečných léčivých bylin. Znalosti o nich sloužily mnoha budoucím generacím lékařů a léčitelů.
Středověk • 5.-11.stol. „doba temna“ evropské farmacie, propojení pověr a magie, Baldova léčebná kniha (900-950) • Avicenna (930-1036) středověký perský učenec, filozof, politik, básník, přírodovědec a lékař považován za „otce moderní medicíny“
Kánon medicíny • Kánon je rozdělen na pět knih, z nichž každou tvoří několik oddílů (Fannů) a každý oddíl se rozpadá na několik kapitol (přehled teoretického a praktického lékařství, soupis léčiv, popisy jednotlivých nemocí, nemoci a stavy povšechné, příprava a užívání léků). • Část kánonu (knihy 2 a 5) je věnována i botanice a ovlivnila vývoj středověké botaniky evropské. Do latiny (Canon Medicinae) jej přeložil italský učenec Gerhard z Cremony ve 12. století.
• Ibn-al-Batair (1197-1248) Corpus Simplex – 1400 léků a léčivých bylin
• Bartholomeus Anglicus (kolem r. 1260) Liber de Proprietatibus Rerum – encyklopedie přírodních věd 13. stol., – popisy léčivých bylin, informace z oborů
• William Turner New Herball (1551-1562) – první souborné dílo o anglické floře (200 původních druhů, včetně léčebného použití)
• Paracelsus (16. stol.) učení o signaturách (znameních) (1527) – profesor medicíny a lékař otec evropské farmacie a farmaceutické chemie „laudanum“, k léčbě využíval soli kovů
• John Gerard (1546-1612) The Herball, or General Historie of Plantes obsáhlé ale nepůvodní dílo, překlad jiných herbářů, upravil Mathias de l´Obel
Mathiollus (Pietro Andrea) (1501 – 1557) pražský lékař italského původu, herbář přeložil Tadeáš Hájek do češtiny (1562)
• Jean de Renou (17.stol.) Dispenzář – kniha o farmacii a farmaceutické praxi • 18. stol. - vznik řady farmaceutických společností (Allen a Hanbury) • Pharmacopoeia (1809) využití oměje, chininu, ocúnu, rulíku, bolehlavu, blínu, opia • izolace morfinu, chininu, atropinu • konec 19. stol. – společnosti specializované na rostlinné výtažky (Bayer – aspirin) • polovina 20. stol. – éra objevování nových léků
