Masarykova univerzita v Brně Filozofická fakulta
Ústav českého jazyka
Studijní obor: Český jazyk a literatura
Pavel Pilch
Anoikonymie obce Bystřice (okres Frýdek-Místek) Bakalářská diplomová práce
Vedoucí práce: Mgr. Michaela Čornejová, Ph.D.
Brno, 2010
Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury a pramenů.
.......................................................................
2
Děkuji vedoucí mé práce Mgr. Michaele Čornejové, Ph.D. za odborné vedení, neocenitelné připomínky a přátelský přístup.
3
Obsah 1. Úvod ................................................................................................................ 5 2. Obec Bystřice a její historie .......................................................................... 7 3. Charakteristika nářečí ................................................................................... 11 4. Charakteristika materiálu............................................................................. 15 5. Charakteristika pramenů .............................................................................. 17 6. Heslová část..................................................................................................... 19 7. Závěr................................................................................................................ 42 8. Seznam zkratek .............................................................................................. 44 9. Seznam pramenů a literatury........................................................................ 45 10. Přílohy ............................................................................................................. 47
4
1. Úvod Předmětem této bakalářské práce je analýza pomístních jmen na katastru obce Bystřice ležící v Moravskoslezském kraji, přesněji v bývalém okrese Frýdek-Místek. Práce je prvním samostatným pokusem o zpracování materiálu pomístních jmen na území této obce. Dosud se pomístním jménům v Bystřici věnoval pouze Bedřich Téma v několika článcích, v nichž se však zabýval širším regionem a soustředil se pouze na specifické okruhy jmen (názvy přítoků Olše, zajímavá jména v katastrech obcí, názvy rybníků apod.). Před Bedřichem Témou se navíc podařilo v rámci projektu Místopisné komise ČSAV v 60. a 70. letech 20. století shromáždit pomocí dotazníkové ankety krátký seznam pomístních jmen v Bystřici. V této práci si tedy klademe za cíl rozšířit toponomastické bádání v regionu Těšínského Slezska, v konkrétní lokalitě, a pro tyto účely jsme také provedli nový terénní sběr přímo na území obce Bystřice. Anoikonymie je soubor pomístních jmen. Tato jména označují neobydlené člověkem vytvořené a v krajině pevně fixované objekty. V rámci anoikonym rozlišujeme následující druhy pomístních jmen: -
hydronyma – vlastní jména vod, tj. moří, zálivů, průlivů, jezer, řek, rybníků aj.
-
agronyma – vlastní jména pozemků nebo jejich seskupení
-
oronyma – vlastní jména tvarů vertikální členitosti, tj. pohoří, hor, údolí aj.
-
hodonyma – vlastní jména cest, silnic, městských částí apod.
-
vlastní jména dalších v krajině fixovaných objektů jako kapliček, božích muk, křížů, balvanů, mohyl, hřbitovů apod.1
Práce je rozdělena do několika kapitol, v nichž krátce pojednáváme o historii Těšínska a obce Bystřice ve vztahu k místní jazykové situaci, charakterizujeme lokální nářečí, prameny a materiál, který jsme z nich získali. Stěžejní částí práce je heslová část zpracovaná formou slovníku, v níž provádíme analýzu získaných dat, případně je komentujeme. V závěru práce nechybí vyhodnocení naší badatelské snahy, mapy, tabulky, a další obrazové materiály či seznam použité literatury a zdrojů.
Pomístní jména jsou realizována zejména v podobě mluvené, kde fungují v běžné komunikaci a mají jasnou identifikační funkci. Byť svou povahou mají blízko k apelativům, jsou
1
KARLÍK, Petr; NEKULA, Marek; PLESKALOVÁ, Jana. Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Lidové noviny, 2002. s. 204.
5
řazena k propriím.2 Snaha zapisovat pomístní jména pak vede k jejich přepisování do spisovné češtiny, tj. k určité standardizaci, což může být v některých regionech spjato s poměrně složitým dilematem, jak je zapisovat, aby nebyla poškozena jejich originalita.3 Našim cílem tedy bude zpracování pomístních jmen na katastru obce Bystřice tak, aby práce mohla v budoucnu posloužit dalším badatelům, a to nejen jazykovědcům, ale všem, kteří shledají výzkum pomístních jmen přínosným pro svůj obor.
2
PLESKALOVÁ, Jana. Tvoření pomístních jmen na Moravě a ve Slezsku. Jinočany: H&H, 1992. s. 8n. Srov. ŠRÁMEK, Rudolf. Úřední a neúřední podoby PJ. Zpravodaj místopisné komise ČSAV. 23, 1982. s. 511– 512. 3
6
2. Obec Bystřice a její historie Obec Bystřice leží ve východním cípu ČR, v Moravskoslezském kraji, na území někdejšího okresu Frýdek-Místek, zhruba 5 km jihovýchodně od Třince na soutoku řek Olše, Hluchové a Kopytné. Její katastr o výměře 1609 ha sousedí s katastry obcí Vendryně, Nýdek a Hrádek ve Slezsku. Nadmořská výška obce se pohybuje mezi 350‒780 m n. m. K 1. 1. 2009 měla obec 5238 obyvatel.
Bystřice od svého vzniku ležela na území tzv. Těšínska či Těšínského Slezska, regionu, který se vždy vyznačoval složitou národnostní situací. Následující stručný přehled dějin Těšínska a samotné obce by nám měl pomoci lépe pochopit poměry, v nichž se jazyk v oblasti v současnosti nachází. Ve 13. stol. je knížetem Měškem z polského rodu Piastovců založeno Těšínské knížectví, které se r. 1347 stává součástí českého království, když jej jako dědičné léno přijímá Měškův syn Kazimír I. od krále Jana Lucemburského. V té době již do oblasti osídlené polským obyvatelstvem přichází první velká přistěhovalecká vlna, již tvoří převážně Němci, ale i Češi či Lužičtí Srbové. Drtivý nárůst českého obyvatelstva pak zaznamenáváme během husitských válek. V prvních staletích své existence žije knížectví relativně klidným životem. Po vymření Piastovců v 17. stol. až do r. 1918 spravuje Těšínsko tzv. Těšínská komora podřízená Habsburkům. Počet obyvatel české národnosti začíná klesat, Těšín ztrácí statut knížecího města a region hospodářsky i kulturně stagnuje. S nástupem Habsburků dochází v tradičně protestantském regionu k násilné rekatolizaci, protestantům jsou zabavovány kostely a majetky, zakazovány bohoslužby apod. Se 17. stoletím také přichází na území Těšínska první velké ozbrojené konflikty. Po třicetileté válce se snaží v r. 1662 Turci ovládnout Jablunkovský průsmyk, ale jsou neúspěšní. Těšín po úspěšné obraně získává statut královského města, a tím i opět na významu. V 18. stol. zmítají krajem povstání proti šlechtě, která vrcholí vydáním robotního patentu snižujícího počet robotních dnů ve Slezsku. V 18. stol., v tzv. válce o rakouské dědictví, ztrácí Habsburkové většinu Slezska, přičemž Těšínsko jim jako jedna z mála slezských provincií zůstává. V 19. stol. pak nastává prudký hospodářský rozvoj. Jsou zakládány železárny (Třinec, Ustroń, Baška), rozvíjí se těžba černého uhlí na Karvinsku a v letech 1869‒1871 je vybudována důležitá železniční tepna, Košicko-bohumínská dráha, která prochází Jablunkovským průsmykem a spojuje tehdejší Uhry se severní Moravou a Slezskem. Průmyslový rozvoj ob-
7
lasti tak žádá více pracovních sil, což se projeví další přistěhovaleckou vlnou. Ze severního Slezska přicházejí Němci, z Haliče pak Poláci. S nástupem nacionalistických tendencí a sílícím národnostním uvědomováním obyvatel přichází problémy, které, s výjimkou Němců, v jisté podobě přetrvávají dodnes. Češi nejsou schopni reagovat na nacionalistickou politiku svých německých či polských sousedů, a tak se i přes snahu několika osvětových spolků prosadit společný česko-polský program jejich počet opět snižuje. Česko-polský antagonismus pak dosáhne obludných rozměrů těsně po skončení 1. světové války, kdy přeroste v ozbrojený konflikt, který je definitivně zažehnán až v r. 1920. Tehdy je území Těšínska mírovou smlouvou rozděleno mezi dva státy: Československo a Polsko. Většinu hranice tvoří tok řeky Olše. Tato hranice se s výjimkou 2. světové války již nezmění, na českém území Těšínska tak vedle sebe žijí občané dvou národností: české a polské. Poláci se tak ovšem dostávají do nelehké situace, kdy se stávají menšinou na jimi odedávna obývaném území. Tato skutečnost byla a je živnou půdou pro národnostní excesy, které se, bohužel, občas objeví i v dnešní době.
Historický vývoj Těšínska se zákonitě dotknul i obce Bystřice. Ta byla nejspíš založena jako knížecí ves v polovině 14. stol., ovšem první písemná zmínka o ní pochází ze 4. 5. 1423.4 První obyvatelé osidlovali zejména údolí řeky Hluchové, které dnes tvoří centrum obce. Bystřice, stejně jako další obce téhož jména v ČR či ve slovanském jazykovém prostoru vůbec, byla pojmenována podle rychle tekoucí řeky.5 Existuje i lidová teorie, podle které se řeka Hluchová, která obcí protéká, jmenovala původně Bystřice a ke svému dnešnímu jménu přišla až později.6 Osídlení kolem Hluchové je skutečně nejstarší v obci, ovšem neexistuje žádný důkaz o tom, že by se řeka někdy jmenovala jinak. Historické prameny pak reflektují název obce takto: 1647 Bystrzitz, 1674 Bistritz, 1688 Bystržitz, 1690 Bistržicze, 1736 Bistrzitz, 1808 Bistrřitz, Bistrzicz, 1828 Bystrzicz, 1885 Bystřice, 1894 Bistritz, Bystřice.7 Obec je zakreslena i ve starých mapách Slezska, např. Lidlova mapa z r. 1748, Bayerova mapa z r. 1818, Raffelspergerova mapa z r. 1841 či Bermannova mapa z r. 1850 aj. (viz 5. kapitola).8 4
Oficiální stránky obce Bystřice, dostupné z www.bystrice.cz [citováno 7. 12. 2009] Viz MACHEK, Václav: Etymologický slovník jazyka českého. Reprint 3. vyd. Praha: Lidové noviny, 1997. s. 78. 6 Viz Olza: od pramene po ujście. Ed. Irena Cichá et al. Český Těšín: Region Silesia, 2001. s. 54. 7 Viz HOSÁK, Ladislav – ŠRÁMEK, Rudolf: Místní jména na Moravě a ve Slezsku I (A - L). 1. vyd. Praha: Academia, 1970. s. 138. 8 Obec se oficiálně vždy jmenovala Bystřice, ale jinak měla pro odlišení od jiných obcí téhož jména přídomek „nad Olší“, případně „nad Olzou“. Tvar „Bystřice nad Olší“ dodnes používá pošta a katastrální úřad, donedávna se tak jmenovala i železniční stanice.8 Nedávno v obci proběhl průzkum, podle nějž by si většina dotázaných 5
8
První obyvatelé obce se živili zemědělstvím a pastevectvím valašského typu, tzv. salašnictvím. Lidovými řemesly, která se v Bystřici tradičně rozvíjela a některá přežila dodnes, byly výroba krajek, a zejména pak ruční výroba košťat z březového proutí, tzv. metel.9 V oblasti se také hojně těžilo dřevo a s nástupem industrializace nacházelo stále více lidí práci v dolech či železárnách, které jsou dodnes největším zaměstnavatelem v regionu. Obci dominují dva kostely. Dřevěný katolický kostel z konce 19. stol. stojí na místě původního protestantského kostela, který katolická církev v 17. stol. zkonfiskovala a v 19. stol. kázala rozebrat. Druhým kostelem je zděný evangelický chrám, v němž se konají bohoslužby dvou evangelických církví, luterské a slezské. Budova základní školy s polským vyučovacím jazykem byla postavena v r. 1898, zatímco česká základní škola až v r. 1927. Takové zpoždění má jednoduché vysvětlení: potřeba české základní školy se objevila až v době, kdy do školního věku dorostly první děti občanů české národnosti. Před vznikem ČSR v roce 1918 byly vyučovacím jazykem na školách němčina či polština. Obě základní školy fungují dodnes, na počátku 21. stol. navázaly užší spolupráci a sídlí dnes v novém společném školním komplexu. Polská menšina má v pětitisícové obci stále více než 20% podíl, získává finanční podporu od vlády Polské republiky, její zástupci úspěšně kandidují v komunálních i krajských volbách, polské kulturní instituce pořádají zábavné akce pro veřejnost apod. Posledním úspěchem, kterého bystřičtí Poláci dosáhli, bylo zavedení dvojjazyčných nápisů na území obce.10 Přes veškerou snahu polských kulturně-osvětových sdružení (PZKO, SMP, SAJ aj.) udržovat polskou kulturu a povědomí v české části Slezska se ale počet občanů hlásících se k polské národnosti neustále snižuje. Sčítání lidu v roce 1991 zaznamenalo v Bystřici 1697 občanů polské národnosti, o 10 let později jich už bylo jen 1481.11 Vidíme, že polský živel měl a dodnes má podstatný vliv na život místních obyvatel. Díky míšení rozličných národnostních vlivů (polského, českého, německého) se v celém regionu
občanů přála změnu názvu obce na Bystřice nad Olší, menší část na Bystřice nad Olzou a zlomek respondentů by ponechal současné jméno. Podle starosty obce Ladislava Olšara by mohlo jméno obce změnit referendum, které ale v dohledné době neproběhne, neboť taková změna by si vyžádala relativně velké finanční náklady. 9 Bystřice byla výrobou metel proslavená a jejím obyvatelům se dodnes říká metlaři (nář. [m’etloře]) a obci samotné metlárna (nář. [m’etlarňa]), tedy místo, kde se metly vyrábí. Podobně jsou na tom i další obce v okolí, např. Mosty u Jablunkova jsou nazývány papučárna (nář. [papučarňa]) díky výrobě pletených papučí. 10 Tento krok na druhou stranu opět rozvířil nacionalistické vášně, což dokládá fakt, že většina polských nápisů z veřejných míst během krátké doby zmizela vinou vandalů. 11 Národnostní složení obyvatelstva. Český statistický úřad. Odbor statistiky vývoje obyvatelstva Praha: Český statistický úřad, 2003. s. 26.
9
vyvinulo také zvláštní nářečí, které slouží mezi obyvateli jako běžná mluva. Jeho typickým znakům se věnujeme v následující kapitole.
10
3. Charakteristika nářečí Pro následující charakteristiku jsme zvolili práce Jaromíra Běliče Nástin české dialektologie,12 Východolašská nářečí Adolfa Kellnera13 a Český jazykový atlas, díl 1.14 Charakteristika sama však nepostihuje kompletní, značně složitou, jazykovou situaci na vybraném území, ale upozorňuje na nejvýraznější jevy, které mluvu v oblasti odlišují od spisovného jazyka.
Karviná
Obr. 2: Oblast nářečí česko-polského smíšeného pruhu
BYSTŘICE
Jablunkov
Výše zmíněné nářečí řadíme mezi tzv. nářečí česko-polského smíšeného pruhu. Touto oblastí rozumíme území ČR ležící východně od linie procházející obcemi Hať (Hlučínsko), Darkovice, Markvartovice, Koblov, Hrušov, Muglinov, Michálkovice, Radvanice, Vratimov, Pražmo, Rakovec a Morávka. Vybíráme však pouze ty prvky, které se týkají obce Bystřice. Pro grafický zápis volíme způsob, který je použit v Nástinu české dialektologie. 1. Pro celý smíšený pruh je typická existence dvojího l: ł – l, přičemž na jihu se ł vyslovuje tzv. obalovaně jako neslabičné ṷ. V jihovýchodní části území pak toto ṷ funguje také jako protetická hláska ve slovech začínajících na o- (ṷokno, ṷoko).
12
BĚLIČ, Jaromír: Nástin české dialektologie. 1. vyd. Praha: SPN, 1972. 464 s. (+ 40 příloh). KELLNER, Adolf: Východolašská nářečí. Brno: Dialektologická komise při Matici moravské v Brně, 1949. 336 s. 14 BALHAR, Jan a kol.: Český jazykový atlas. 1. díl. 1. vyd. Praha: Academia, 1992. 427 s. 13
11
2. Přítomny jsou měkké labiály p´, b´, m´, f´, v´ oproti tvrdým p, b, m, f, v (p´ynta, v´ilk, m´ynso aj.). 3. Přítomna je dvojice sykavek tupých a ostrých s – ś a z – ź (śano, źima). 4. Pro celou nářeční oblast jsou typické fonémy Ʒ a Ʒ´. 5. Před i a e se vyslovuje palatalizované k´, g´ a v menší míře ch´ a h´ (k´edy, dṷug´i, such´i). 6. Pokud jde o slabičné sonanty ł̥, l̥ a r̥, pravidlem je skupina eł za pův. l̥ (pełny) nebo ´ił (v´iłk); za ł̥ a l̥ po jiných souhláskách než retnicích pak může být łu, uł, oł, ȗł, u nebo jiné střídnice (čułn, mȗv´ić). Koncové -ł v l-ovém participiu singuláru mužského rodu sloves 1. a 2. třídy, jejichž základ je zakončen souhláskou, zaniklo (ňȗs, v´ȗd, spod – spadny̭). Za slabičné r̥ pak nacházíme skupiny ar či or (barƷo, kormić), nebo ´ir, ´yr či ´yř (c´yrňi, v´yřba). Původní hlásky ł̥, l̥ a r̥ se nevyskytují. 7. V nářečích česko-polského pruhu jsou pouze krátké vokály, tudíž kvantita zde nemá fonologickou funkci. Vedle vokálů a, e, i, o, u zde existuje y, ve výslovnosti odlišené od měkké varianty i, vokál ȗ (tzv. pochýlené o, ve spisovné polštině dnes grafém ó) a nosové vokály nebo jejich zbytky. Jako samostatné fonémy fungují vokály i a y, v některých případech nalézáme y i po měkkých souhláskách (jyž, cyp, c´yrňi aj.). Naopak po k´, g´, ch´ a h´ najdeme i za původní y (much´i, k´ichać aj.). 8. Změna původního praslovanského fonému g v h většinou nenastala (głova, noga, drogi), proto se h vyskytuje jen v malé míře ve slovech přejatých ze standardní spisovné češtiny či slezských nářečí (hoƷ´ić‒choƷ´ić, hruza, hȗnym). 9. Hláska Ʒ se vyskytuje na místech, kde předpokládáme existenci praslovanské skupiny *dj (m´eƷa, cuƷy aj.), kromě toho také v případech, kdy to vyžadují morfonologická pravidla (dřizga tj. „tříska“ – 6. p. dřizƷe) a jako střídnice za předhist. *g´ (na noƷe). 10. Foném Ʒ< nacházíme hlavně ve skupině žƷ´(b´yržƷ´ic´ tj. „brzdit“). 11. Zachováno je původní u krátké po měkkých i tvrdých konsonantech, stejně tak u vzniklé zkrácením ú. 12. Původní i sekundární ó je pravidelně nahrazeno ȗ (kȗň, stȗṷ). 13. Zatímco původní a je zachováno, původní i sekundární á se mění nejčastěji na o (krova, trova) nebo ȗ (mȗm). 14. Za někdejší e před nosovými souhláskami je y/i (ku ňymu); před dentálami nastala pravidelná depalatalizace na ´o, podobně se původní ě depalatalizovalo na ´a (ćotka, m´asto). 15. Za původní i sekundární dlouhé é a ě je důsledně y/i, před tvrdými alveolárami pak ´ȗ za é a ´o za ě (mlyko, p´osek, ob´od). 12
16. Zdvojené n ve slovech jako Anna, panna se zdvojeně i vyslovuje. 17. Hláska v po neznělé souhlásce podléhá progresivní asimilaci (tfȗj, kf´otko). 18. Slovní přízvuk se nachází zpravidla na předposlední slabice. 19. Slovesa v infinitivu jsou zakončena koncovkou -c´ (być, robić). 20. 1. os. pl. sloves je zakončena koncovkou -my (mȗmy, dȗmy), což platí pro indikativ a imperativ. 21. Složený minulý čas se v 1. os. sg. a 1. os. pl. vyjadřuje pomocí pohyblivého morfému -ch či jeho alomorfu -ech po samohlásce (pisoṷech, byṷech), při užití zájmena často zaniká (jo pisoṷ ale i joch pisoṷ ). 22. V měkkém skloňování substantiv mužského rodu je v 6. p. sg. koncovka -u (biču, sercu, ryču). 23. V 2. p. pl. je u životných i neživotných maskulin koncovka -ȗv /-ȗf, případně -i po měkkých konsonantech (chṷopȗv, zṷoƷ´eji ale i zṷoƷejȗf). 24. Substantiva mužského rodu označující zvířata mají v nominativu plurálu podobu zpravidla shodnou s akuzativem (kocury, psy). 25. Akuzativ plurálu životných substantiv mužského rodu se shoduje s genitivem (bez panȗf – panȗf). 26. Napříč všemi rody existují shodné koncovky plurálu substantiv; pro dativ je to koncovka -ȗm (chṷopȗm, babȗm, m´astȗm), pro lokál koncovka -ach (chṷopach, babach, m´astach) a pro instrumentál koncovka -ami (chṷopami, babami, m´astami). 27. Genitiv, dativ a lokál singuláru adjektiv ženského rodu se vyrovnaly ve prospěch dativu a lokálu (bez starej, o starej). 28. Zájmena mȗj, tfȗj a sfȗj mají při deklinaci nestažené tvary (mojigo, mojimu apod.). 29. Hojně je užíván záporový genitiv (ňima chleba). 30. Typické je užívání spojky bo ve významu „protože“. 31. Namísto předložky pro se užívá předložka dlo (dlo ňego). 32. Příslovečné určení místa typu „šel k lékaři“ se vyjadřuje předložkou do (šeṷ do dochtora). 33. V lexiku je kromě českých a polských výrazů také mnoho výrazů pocházejících z němčiny, které se pak přizpůsobily gramatice samotného dialektu, např. cuk (vlak, něm. der Zug), šfajsovac´ (svařovat, něm. schweißen), banhof (nádraží, něm. der Bahnhof) aj.
Pokud jde o formální stránku zápisu, pak fonémy, pro něž máme speciální fonetické znaky (ȗ, ṷ, Ʒ, Ʒ´ aj.) mají v psané podobě někdy formu odpovídající spíše polskému pravopisu 13
(ó, ł, dz, dź aj.), nebo se jejich zápis snaží s použitím českých grafémů napodobit jejich zvukové vlastnosti (u, l, dz, dž aj.). Tak můžeme v pramenech vidět zápis gróń i grúň. Velmi častá je koncovka -a v genitivu substantiv mužského rodu zakončených na měkkou souhlásku (U Pavelca, U Křiža aj.). Některá PJ nemají český ekvivalent v pramenech a jsou v nich zapsány kompletně polským pravopisem (Gadzi dziura). V německy psaných mapách pak nalézáme další adaptace, zejména pravopisné, vyznačující se typickými znaky, jako je záměna koncovky -ice za -itz (Bistritz), nejednota v psaní i/y (Bystrzytz - Bistritz) či nejednota v přepisu hlásky ř (r – rz).
14
4. Charakteristika materiálu Materiálem zkoumaným v této práci jsou pomístní jména (dále PJ) shromážděná na katastru obce Bystřice. V naprosté většině případů se jedná o agronyma, jejichž část se díky změně způsobu využívání pozemku transformovala ve jména místních částí. Na katastru obce jsou také přítomna četná hydronyma, dále oronyma, hodonyma a jména dalších neživých, v krajině pevně fixovaných objektů, a i relativně nová urbanonyma.15 Většina PJ byla vyexcerpována z písemných pramenů, menší část pak nově zpracována námi na základě terénního výzkumu (viz 5. kapitola). Jména se pak v různých pramenech vyskytují ne vždy ve stejné podobě. Někdy tak dochází k tomu, že pro jeden objekt existuje několik PJ. Mnohdy jsou důvody jazykověekonomické – vypuštění části PJ (Suchý potok – Suchý aj.), jindy jde o záměnu předložky v PJ za jinou, ovšem s totožným významem (Do Hetmaňoka – U Hetmaňoka). Vzhledem k povaze místního dialektu jsou takové rozdíly způsobeny i počešťováním PJ (Szkubnia – Škubňa).16 V jednom případě se jedná dokonce i o dva výrazy sémanticky naprosto nekorespondující (Olše – Olza). Ve slezských PJ bývá velmi často vyjádřena posesivita.17 V námi shromážděných PJ převládají PJ tvořena konstrukcí prepozice (do, u, na, pod) a osobního jména, řidčeji substantiva či adjektiva. V katastru Bystřice jsme nalezli i PJ, které obsahuje přezdívku (U Zjeba). Domníváme se, že četnost výskytu osobních jmen v PJ může souviset s charakterem hospodaření v oblasti v dřívějších dobách. Četní polští (ale třeba i valašští) statkáři vlastnili rozsáhlé louky a pole, na nichž zaměstnávali chudší obyvatelstvo. Tato pole dostávala jména podle majitelů. S industrializací Těšínska a přílivem nových obyvatel se začala zástavba v okolí statků zahušťovat a vznikaly tak dnešní místní části, které přebíraly do názvů původní agronyma. Tato PJ tak dnes stojí na pomezí agronym a urbanonym, počítáme-li mezi ně i místní části. Můžeme tak předpokládat, že osobní jména v PJ na katastru obce Bystřice jsou zároveň dokladem o nejstarších osobních jménech obyvatel. Pokud jde o stáří PJ, naprostá většina z nich se užívá odjakživa, o čemž svědčí jak písemné prameny, tak někdy z dnešního pohledu nejasná motivace pojmenování. Jde o případy, kdy je PJ odvozeno od základu, který již není v běžné mluvě aktivně přítomen a jeho etymologie
15
KARLÍK, Petr; NEKULA, Marek; PLESKALOVÁ, Jana. Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Lidové noviny, 2002. s. 506. 16 Počešťováním rozumíme pokus o přepis PJ do podoby odpovídající standardní spisovné češtině, zejména po stránce fonologické a morfologické. 17 PLESKALOVÁ, Jana. Tvoření pomístních jmen na Moravě a ve Slezsku. 1. vyd. Jinočany: H&H, 1992. s. 103.
15
či význam jsou tak neověřitelné, nebo alespoň zpochybnitelné. Námi sebraný materiál ale obsahuje i mnoho relativně nových PJ, většinou ne starších než 30 let. Většina z těchto mladších PJ jsou uliční názvy. Zavedeny byly zastupitelstvem obce v roce 2005 jako orientační názvy ulic. Pojmenována je vždy jedna, tzv. páteřní ulice v některé místní části (např. Nýdecká, Na Pasekách). Další ulice, které na ni navazují, jsou pak číslovány (např. Nýdecká 5, Na Pasekách 13). Toto orientační pojmenování bylo zavedeno hlavně pro lepší orientaci záchranné služby, policie a hasičů. Do adres v obci se jména ulic nepíší, stejně jako se vůbec nepoužívají v běžné mluvě.18 Do této práce je nicméně zařazujeme, neboť se vyskytují jako PJ v pramenech a také nám mohou posloužit jako příklad PJ realizovaných výhradně v písemné formě, tedy jakéhosi neúspěšného pokusu o zavedení nových PJ do běžné mluvy „shora“.19
18
Tato PJ jsou často shodná s PJ označujícími místní části, která se ovšem v běžné mluvě hojně vyskytují. Nevylučujeme, že v budoucnu tato jména přejdou do běžné mluvy. V současné době v ní ovšem jako jména pojmenovávající ulice neexistují. 19
16
5. Charakteristika pramenů Stará mapová díla Pro dokumentaci starších podob PJ v katastru obce Bystřice jsme použili několik starých map pocházejících z 18. a 19. stol. Nejčastěji jsou v nich kromě jména obce zachycena jména vodních toků, hlavně řeky Olše, a vrchů v okolí. Mapy se nacházejí v Ústředním archivu zeměměřictví a katastru (dále jen ÚAZK), dostupné jsou na internetových stránkách ÚAZK: http://archivnimapy.cuzk.cz. Jedná se o mapy z období let asi 1700 až asi 1850.20 Měřítka těchto map jsou různá, vzdálenosti jsou udávány v německých mílích, moravských sázích apod.
Mapy I., II. a III. vojenského mapování Tzv. I. vojenské mapování (josefské) probíhalo v letech 1764‒1768, rektifikováno bylo o 20 let později a jeho výstupem je mapa v měřítku 1 : 28 800. II. vojenské mapování (Františkovo) proběhlo v letech 1836–1852 v měřítku 1 : 28 800 a III. vojenské mapování (františko-josefské) probíhalo na Moravě a ve Slezsku v letech 1876–1878 a na jeho základě vznikla mapa v měřítku 1 : 25 000. Všechny tři mapy jsou taktéž dostupné na internetových stránkách http://oldmaps.geolab.cz. Obsahují velké množství jmen, v případě Bystřice zachycují název obce, názvy vodních toků a několik agronym.
Císařské otisky stabilního katastru Císařské otisky stabilního katastru jsou mapovým dílem, které vzniklo na základě pozemkového patentu císaře Františka I. z roku 1817. Tento patent upravoval pozemkové vlastnické vztahy a určoval výšku pozemkových daní. Mapování probíhalo v letech 1824–1836 v měřítku 1 : 2 880 a mělo zdokumentovat vlastnictví pozemků v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Otisky jsou uloženy v ÚAZK a dostupné jsou na internetové stránce http://archivnimapy.cuzk.cz.
Katastrální mapa obce Bystřice Katastrální mapa obce, kterou jsme použili, má měřítko 1 : 10 000 a je dostupná na internetové adrese http://nahlizenidokn.cuzk.cz/Mapa.aspx?typ=KU&id=616923. Obsahuje jméno obce a několik PJ označujících vodní toky, místní části a okolní vrchy. 20
Pro jejich snadnější vyhledání na webových stránkách ÚAZK viz heslo Slezsko v rejstříku na http://archivnimapy.cuzk.cz/ISAR/Data/Rejstriky/I_1_bohem_uzemni.htm.
17
Soupis pomístních jmen Sběr PJ se odehrával také pod vedením Místopisné komise ČSAV. Výsledkem projektu, který započal v 60. letech 20. stol. a trval do r. 1979, byly seznamy PJ pro jednotlivé obce. Tyto seznamy zhotovovali dobrovolníci (kronikáři, učitelé apod.) tak, že doplňovali podle předem zadaných instrukcí do předtištěných dotazníků PJ a jejich charakteristiku: typ označovaného objektu, polohu, stáří PJ, lidový výklad názvu, kvalitu půdy, parcelní čísla aj. Soupis PJ pro obec Bystřice zpracoval v roce 1968 středoškolský profesor Karel Gaura (nar. 1911). K soupisu připojil i vlastnoručně nakreslenou mapku vodních toků v obci.
Turistická mapa Bystřice Mapa byla zhotovena na zakázku obce pro reprezentační účely a podporu turistického ruchu v obci v roce 2004 v měřítku 1 : 10 500 a pro účely naší práce byla nejbohatším písemným pramenem pro sběr PJ na katastru obce. Jejím nedostatkem je ovšem nejasný postoj autorů k Pravidům českého pravopisu (PČP), pravopisné chyby a nejednotnost v přepisování PJ do standardní spisovné češtiny. Tyto skutečnosti zohledňujeme a případné chyby v excerpovaných PJ opravujeme a komentujeme ve slovníkové části práce.
Terénní sběr Na podzim a v zimě roku 2009 jsme provedli terénní sběr PJ na katastru obce, který sestával ze dvou částí. Nejdříve jsme ověřovali, zda se PJ vyexcerpovaná z písemných pramenů stále užívají v běžné mluvě, případně zaznamenávali jejich změny či další podoby. Poté jsme provedli samotný sběr PJ nových, přesněji v písemných pramenech nenalezených. Vzhledem k velikosti katastru obce jsme se soustředili pouze na jeho jihozápadní část, která je nejhustěji obydlená a obsahuje největší počet PJ, přičemž jsme ale zaznamenávali i zmínky o PJ v jiných částech katastru od respondentů, kteří v těchto částech žili nebo je dobře znali. Věk respondentů obou pohlaví se pohyboval od 15 do 76 let, přičemž jsme vybírali jen ty respondenty, kteří v obci bydleli od narození a znali místní dialekt alespoň pasivně. Občas jsme zaznamenali pokusy respondentů o lidový výklad PJ. Některé z nich zaznamenáváme a komentujeme ve slovníkové části. Nejvíce informací ze všech respondentů nám poskytli pánové Stanislav Pilch a Josef Benek, který nás přivedl na stopu nejmladších PJ a z jehož podnětu jsme ověřovali jejich užití u dalších respondentů.
18
6. Heslová část Heslová část obsahuje 81 abecedně seřazených PJ získaných na katastru obce Bystřice. Většina těchto PJ se vyskytuje v nejmladších písemných pramenech ve standardní spisovné podobě, kterou také bereme jako základní pro stavbu slovníku. Zaznamenáváme také uliční názvy.
U těch PJ, která v žádném z pramenů písemnou podobu nemají, se řídíme následujícími pravidly. 1) PJ z nářeční podoby do standardní spisovné češtiny a) přepisujeme, pokud se od ní liší jen na rovině fonologicko-morfologické (terénní sběr: [u pavelca], přepis: U Pavelce). b) se snažíme PJ přepisovat tak, aby odpovídala PČP, pokud tak nečiníme, komentujeme to v hesle samotném c) nepřepisujeme v případě, že chceme zachovat původní tvar PJ vzhledem k jeho unikátnosti (Ćasnoba) či původně polskému pravopisu (Gadzi dziura). Toto jsou případy, ve kterých se PJ užívá v takové podobě i v českojazyčných vyjádřeních, textech apod. Tyto skutečnosti komentujeme u konkrétních hesel v heslové části. 2) Osobní jména, která jsou součástí PJ, uvádíme vždy v původní podobě, byť mají v Bystřici i české ekvivalenty (U Raszky, a ne U Rašky). 3) Do záhlaví hesla píšeme nejmladší, tedy nejaktuálnější podobu PJ, jakou jsme v pramenech zaznamenali. Výjimky opět komentujeme. 4) Do 2. části hesla uvádíme i zjednodušenou nářeční podobu PJ s využitím některých speciálních grafémů po vzoru publikace České nářeční texty Arnošta Lamprechta.21
Heslo se skládá z PJ a tří částí: Pomístní jméno (v závorce bližší určení, pokud PJ označuje různé objekty) 1) Popis objektu, tedy poloha, druh, vlastnosti (výška, rozloha aj.), terén a další relevantní informace. 2) Výskyt PJ v pramenech, případně další podoby PJ v těchto pramenech nalezené, pokud jsou odlišné od tvaru PJ v záhlaví hesla.
21
Viz LAMPRECHT, Arnošt: České nářeční texty. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1976. 425 s.
19
3) Výklad PJ, tedy motivace a způsob pojmenování, způsob utvoření PJ, základ PJ, afixy, případně další relevantní informace a komentáře týkající se přepisu, oprav, užití PJ v běžné mluvě či nářeční problematiky, lidový výklad názvu aj.
Baráky 1) Hustě zastavěná část obce ležící SV od centra. 2) 2004 turistická mapa Bystřice, 2009 terénní sběr [barak´ i]. 3) PJ vzniklo pluralizací apelativa barák. Pojmenování pochází patrně z 20. let 20. stol., kdy přistěhovalci, zejména dělníci české národnosti, na tomto území stavěli prosté obytné budovy, tzv. „baráky“, tedy „bídné chalupy“ či „zatímní stavby pro hromadné ubytování“.22 Jméno pak vstoupilo do nářečí a přizpůsobilo se v běžné mluvě jeho gramatice.
Ćasnoba 1) Kaňon vyhloubený potokem Jatným při jeho ústí do Olše. Hluboký cca 10 m, dlouhý cca 300 m, široký cca 3 m. 2) 2009 terénní sběr. 3) PJ je odvozeno od adjektivního základu ćasny (nář., č. „těsný“, pol. „ciasny“) sufixem -oba. Motivací pojmenování byly rozměry a tvar koryta potoka v tomto místě. PJ do standardní spisovné češtiny nepřepisujeme, abychom zachovali jeho jedinečnost, neboť se v celé oblasti vyskytuje pouze jednou a žádná jiná varianta se v běžné mluvě nevyskytuje, název není zapsán ani v mapách.
Do Bajcara 1) Část obce ležící V od centra, řídce zastavěná, většinu pozemků tvoří pole a louky. 2) 2004 turistická mapa Bystřice, 2009 terénní sběr [do bajcara] či [u bajcara]. 3) PJ je tvořeno prepozicí do a osobním jménem Bajcar v genitivu. Prepozice do zde má význam „u“ nebo „okolo“, stejně jako v dalších PJ tohoto typu. Motivací pojmenování byla poloha místní části v okolí usedlosti majitele prvního obydlí.
Do Balara 22
HAVRÁNEK, Bohuslav a kol.: Slovník spisovného jazyka českého I (A-M). 1. vyd. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1960. s. 81.
20
1) Zastavěná část obce ležící na JV obce. Terén je kopcovitý, většina domů stojí ve svahu. 2) 2004 turistická mapa Bystřice, 2009 terénní sběr [do balara]. 3) PJ je tvořeno prepozicí do a osobním jménem Balar v genitivu. Motivací pojmenování byla poloha místní části v okolí bydliště majitele první hospodářské usedlosti.
Do Březiny (místní část) 1) Zastavěná část obce ležící V od centra, část území se využívá jako pole a louky. 2) 2004 turistická mapa Bystřice, 2009 terénní sběr [do břeźiny]. 3) PJ je tvořeno prepozicí do a osobním jménem Březina v genitivu. Motivací pro pojmenování byla poloha místní části v okolí bydliště prvních obyvatel.
Do Březiny (ulice) 1) Ulice vedoucí stejnojmennou částí obce. 2) 2004 turistická mapa Bystřice. 3) Motivací pojmenování je poloha ulice v místní části Do Březiny, vzniklo přenesením jejího názvu. Název ulice je pouze orientační záležitost, v běžné mluvě se vůbec nepoužívá.
Do Dembca 1) Zastavěná místní část na S katastru obce. 2) 2004 turistická mapa Bystřice, 2009 terénní sběr [do dympca]. 3) PJ je tvořeno prepozicí do a osobním jménem Dembiec v genitivu. Základem PJ je proprium Dembiec, příjmení původního majitele pozemků, v jejichž okolí místní část vznikla.
Do Hetmaňoka 1) Zastavěná část obce v SZ části katastru, původně pole. 2) 1968 Soupis pomístních jmen U Hejtmaňoka, 2004 turistická mapa Bystřice Do Hetmanioka, 2009 terénní sběr [do hetmaňoka] či [u hetmaňoka]. 3) Základem PJ je augmentativum hejtmaňok (nář.) utvořené od apelativa hejtman. Původní majitel pozemků byl totiž valašským hejtmanem. Prepozice do má význam „u“ či „okolo“. Motivací pojmenování tak byla poloha místní části v okolí jeho nemovitého majetku. 21
Dolomity 1) Zalesněná rokle při ústí potoka Jatného do Olše. 2) 2009 terénní sběr [dolomity]. 3) PJ je utvořeno transonymizací propria Dolomity, označujícího skalní pohoří v italských Alpách. Motivací pojmenování byla patrně podoba rokle, která připomíná skalní útes. PJ v tomto tvaru jsme však zaznamenali pouze u jednoho respondenta, je tedy možné, že frekvence PJ v běžné mluvě je prakticky nulová.
Do Mareczka 1) Zastavěná část obce v S části katastru. 2) 2004 turistická mapa Bystřice, 2009 terénní sběr [do marečka]. 3) Základem PJ je osobní jméno Mareczek, příjmení původního majitele pozemků, v jejichž okolí a na nichž dnešní místní část vznikla.
Farské 1) Část obce ležící v nejbližším okolí místní katolické fary. 2) 2004 turistická mapa Bystřice, 2009 terénní sběr [farsk´i]. 3) PJ bylo odvozeno příponou -ské od apelativa fara. Motivací pojmenování byla poloha místní části v bezprostřední blízkosti pozemků a budov katolické fary. Původně se na místě dnešní zástavby nacházelo pole přiléhající k farním pozemkům. Apelativum pole ovšem z PJ v běžné mluvě vypadlo.
Farské (ulice) 1) Ulice procházející stejnojmennou místní částí. 2) 2004 turistická mapa Bystřice. 3) Ulice byla pojmenována podle stejnojmenné místní části, název vznikl přenesením názvu Farské. V běžné mluvě se její oficiální název vůbec nevyskytuje a využívá se pouze pro orientační účely.
Gadzi Dziura 1) Údolí se strmými svahy J od místní části V Pasekách, neporostlé stromy s minimem travního porostu a velmi suchou půdou. 2) 2004 turistická mapa Bystřice, 2009 terénní sběr [gadźo dźura] či [gadźi dźura]. 22
3) PJ je tvořeno adjektivem gadzi (nář. [gadźi]), tj. „hadí“, a apelativem dziura (nář. dźura), tj. „díra“, tedy „hadí díra“. Motivace pojmenování není zcela jasná. Obyvatelé motivaci vzniku PJ vysvětlují tak, že na místě se vyskytovali hadi, zejména zmije obecná, která v této části Beskyd není nijak výjimečným živočichem. Bedřich Téma pak vysvětluje motivaci pojmenování podle domu, který v údolí stojí.23 Toto vysvětlení považujeme za sporné, neboť v době, kdy jsme prováděli terénní výzkum PJ v Bystřici (podzim 2009), v tomto místě žádný dům nestál, ale je možné, že v době Témova výzkumu tomu tak nebylo. Přepis do spisovné češtiny pro účely mapy, který by měl podobu Hadí díra, neproběhl. Důvodem může být snaha o zachování originality názvu, který se skutečně používá pouze v nář. podobě i mezi česky mluvícími obyvateli.
Hluchová 1) Pravostranný přítok Olše, řeka protékající centrem obce ze SV na JZ. Pramení v katastru obce Nýdek. 2) 1836 Císařské otisky stabilního katastru Gluchowa Bach, 1876–1878 III. vojenské mapování Gluchowa, 1968 Soupis pomístních jmen, 2004 turistická mapa Bystřice, 2009 katastrální mapa Bystřice, 2009 terénní sběr [guchovo] či [guchufka]. 3) Vodní tok je pojmenován podle místa, kde pramení, tj. místní část Hluchová v katastru obce Nýdek, název tedy vznikl transonymizací. Motivace pojmenování se vysvětluje umístěním této místní části v hlubokých lesích, kde „není nic slyšet“, je to tedy „hluché“ místo.
Holcplac 1) Pozemek v blízkosti nádraží, vybetonované prostranství dnes bez využití. 2) 2009 terénní sběr. 3) PJ je složeninou nář. slov holc („dřevo“) a plac („místo“) původem z němčiny. Název odkazuje k dřívějšímu způsobu využití místa: stávala zde pila a překladiště dřeva. Dnes PJ pojmenovává i obytnou zástavbu v nejbližším okolí.
Hradecké zadky 1) JV část obce hraničící s katastrem obce Hrádek ve Slezsku.
23
TÉMA, Bedřich. Zajimavá zeměpisná jména na Jablunkovsku. Těšínsko. 1988, č. 3–4, s. 42–43.
23
2) 2004 turistická mapa Bystřice, 2009 terénní sběr [grudeck´i zatk´i]. 3) PJ je tvořeno adjektivem hradecký, odvozeným od toponyma Hrádek, a plurálem apelativa zadek. Vyjadřuje polohu místa ve vztahu k sousední obci (Hrádek ve Slezsku) i v rámci obce Bystřice, tedy umístění v „zadní“, tedy okrajové části katastru obce.
Hradecké zadky (ulice) 1) Ulice procházející stejnojmennou místní částí. 2) 2004 turistická mapa Bystřice. 3) PJ vzniklo prostým pojmenováním ulice podle místní části, jíž prochází, přenesením jejího názvu. V běžné mluvě se nepoužívá.
Jatný 1) Potok tekoucí z JZ na SV v místní části Na Pasekách. Levostranný přítok Olše. 2) 1836 Císařské otisky stabilního katastru Jatny Bach, 2004 turistická mapa Bystřice, 2009 terénní sběr [jatny]. 3) Adjektivní PJ pravděpodobně vzniklo odvozením z pol. jata, tj. „chata, chaloupka sedlská“,24 mezi nimiž potok protékal.25 Nalezli jsme však i výraz jatan, tj. „pokolení korýšů rakovitých“,26 který by nabízel vysvětlení motivace pojmenování díky hojnému výskytu raku říčních v potoce. Stejně jako lidový výklad výrazu jatný ve smyslu „bohatý na ryby“, který jsme při terénním sběru zaznamenali, je však spíše nepravděpodobný.
Javorový 1) Kopec ležící ve východní části obce, s vrcholem ve výšce 627 m n. m. 2) 2004 Turistická mapa Bystřice, 2009 terénní sběr [javorovy]. 3) PJ bylo vytvořeno od apelativního základu javor sufixem -ový. Motivací k pojmenování byl javorový les, kterým je kopec pokrytý.
24
JUNGMANN, Josef: Slovník česko-německý I (A-J). Ed. Jan Petr. 2. nezm. vyd. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1989. s. 572. 25 TÉMA, Bedřich: Jména vodních toků na Jablunkovsku. Zpravodaj místopisné komise ČSAV. 1971, r. 21, č.1, s. 45. 26 JUNGMANN, Josef: Slovník... s. 572.
24
Karpentská (křižovatka) Křižovatka silnice E75 se silnicemi 01142 a 01143 ležící na SZ okraji katastru.27 1) 2009 terénní sběr [karpyntsko]. 2) PJ vzniklo odvozením příponou -ská (nář. -sko) od toponymického základu Karpentná. Pojmenování křižovatky vzniklo vypuštěním apelativa křižovatka z původně dvouslovného názvu v běžné mluvě. Motivací pro pojmenování je poloha křižovatky v blízkosti místní části Karpentná, která leží v katastru sousední obce.
Karpentská (ulice) 1) Ulice procházející Z částí obce z centra směrem na SZ k obci Vendryně. 2) 2004 turistická mapa Bystřice. 3) Ulice byla pojmenována podle směru, jímž z centra obce běží. Vznikla obdobným způsobem jako pojmenování křižovatky Karpentská. Pojmenování je pouze orientační záležitostí a v běžné mluvě se nevyskytuje.
Kympa 1) Návrší, na němž se nachází místní část Škubňa. 2) 1836 Císařské otisky stabilního katastru Kempa, 1968 Soupis pomístních jmen Na Kympě, 2009 terénní sběr [kympa]. 3) PJ bylo vytvořeno toponymizací apelativa kempa, pův. z pol. kępa, tj. „pahorek, pahrbek“.28 V místním dialektu apelativum [kympa] také běžně označuje jakýkoliv jiný kopec.
Koliba 1) Řídce zastavěná část obce v údolí Beskyd ležící ve V části katastru. Vedle několika rodinných domů a zařízení poskytujících služby je pokryta loukami a lesy. 2) 2004 turistická mapa Bystřice, 2009 terénní sběr [koliba]. 3) PJ je tvořeno apelativem koliba, výrazem přejatým z řečtiny přes rumunštinu, jehož význam je „pastýřská salaš“.29 Místo bylo takto patrně pojmenováno v době, kdy se na
27
Mapa silniční a dálniční sítě MS Kraje, dostupné z: http://www.rsd.cz/doprava/silnicni_sit/pics/mapy/mo.png BAJGER, Kryštof: Polsko-czeski, czesko-polski obustronny słownik. Český Těšín: Agave, 1999. s. 85. 29 Srov. HAVRÁNEK, Bohuslav a kol.: Slovník... s. 909, nebo DOROSZEWSKI, Witold: Słownik poprawnej polszczyny. 9. wyd. Warszawa: Państwowe wydawnictwo naukowe, 1980. s. 257. 28
25
beskydských svazích začal šířit pastevecký způsob obživy, který přinesli rumunští Valaši (o valašském živlu viz též Do Hetmanioka).30
Kompařov (místní část) 1) Místní část přiléhající k pravému břehu Olše v JV části obce. 2) 1836 Císařské otisky stabilního katastru Koparczuw (I.), 1876–1878 III. vojenské mapování Komparzów, 2004 Turistická mapa Bystřice, 2009 terénní sběr [kumpařuf]. 3) Původ PJ je nejasný. V Polsku, cca 100 km S od Krakova, existuje vesnice Komparzów, PJ tedy patrně pochází z polštiny, snad mohlo dojít k přenesení tohoto toponyma. Spolehlivou motivaci pojmenování ani etymologii PJ se nám však nepodařilo zjistit. Je také možné, že se PJ zkomolilo z původního Koparczuw zapsaného ve stabilním katastru analogicky ke jménu výše zmíněné polské obce.
Kompařov (potok) 1) Potok protékající stejnojmennou místní částí. 2) 1836 Císařské otisky stabilního katastr Koparczuw Bach (II.), 1876–1878 III. vojenské mapování Komparzów, 1968 Soupis pomístních jmen, 2004 Turistická mapa Bystřice, 2009 terénní sběr [kumpařuf]. 3) Potok byl pojmenován podle místní části, v níž pramení a jíž protéká, tj. název vznikl přenesením jejího názvu; viz Kompařov (místní část).
Koňské pleso 1) Převážně zalesněná část obce v meandru řeky Olše, část území tvoří louky, nachází se zde také několik rekreačních chat. 2) 2004 Turistická mapa Bystřice, 2009 terénní sběr [kuňsk´i ploso]. 3) PJ je tvořeno adjektivem koňské a substantivem pleso. Motivací pojmenování bylo využívání tohoto úseku koryta Olše, zde velmi širokého a mělkého, k plavení koní. Název se přenesl i na okolní pozemky.
Kopytná 1) Řeka protékající JZ částí obce. Pramení v Košařiskách a v Bystřici se vlévá do Olše. Její pravý břeh tvoří přirozenou hranici s obcemi Košařiska a Vendryně. 30
Viz též MATĚJEK, František: Cizí prvky v pomístním jmenosloví na Valašsku. Zborník materiálov z onomastického sympozia. Nitra: Pedagogická fakulta, 1980. s. 171.
26
2) 1836 Císařské otisky stabilního katastru Kopetna Bach, 2004 Turistická mapa Bystřice, 2009 katastrální mapa Bystřice, 2009 terénní sběr [kopetno] či [kopytno]. 3) PJ vzniklo patrně substantivizací adjektiva kopytná. Motivace pojmenování není zcela nejasná. V Košařiskách, kde řeka pramení, se v 19. stol. vyrábělo dřevěné uhlí v milířích. Podle kouřících (kopetných) milířů, či místa, kde milíře stály (nář. [kopetnice] či [kopytnice]) mohla dostat řeka své jméno. Adjektivum kopetný s významem „koptící, čadící“ nacházíme ve staré češtině.31, na podobu PJ ale mohlo mít vliv i přiklonění k apelativu kopyto.
Kowolowské 1) Místní část ležící v SZ části katastru obce. 2) 1968 Soupis pomístních jmen Na Kovolovskim, 2004 Turistická mapa Bystřice Kowolowské, 2009 terénní sběr [kovolofsk´i]. 3) PJ bylo utvořeno konverzí osobního jména Kowolowski v adjektivum. Motivací pojmenování byla poloha místní části v bezprostředním okolí prvního stavení, které patřilo rodině Kowolowských. Později na okolních pozemcích vznikla pole, louky a řídká zástavba rodinných domů.
Letiště 1) Bývalé pole v JZ části obce, dnes udržované jako letiště pro letecké modeláře. 2) 2009 terénní sběr [leťišće]. 3) PJ vzniklo toponymizací apelativa letiště a bylo motivováno funkcí pozemku. PJ je nové, pochází z počátku 21. stol., ale v běžné mluvě se rychle ujalo a označuje i nejbližší okolní zástavbu.
Loučka (místní část) 1) Místní část rozkládající se na JZ úbočí stejnojmenného kopce. Řídce zastavěná, pokrytá převážně loukami a menšími poli. 2) 2004 Turistická mapa Bystřice. 3) Místní část byla pojmenována podle kopce, na jehož úbočí se rozkládá, název tedy vznikl transonymizací.
31
BĚLIČ, Jaromír – KAMIŠ, Adolf – Kučera, Karel. Malý staročeský slovník. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979. s. 102.
27
Loučka (vrchol) 1) Vrchol Slezských Beskyd ležící na SV hranici katastru obce. 2) 2009 terénní sběr [ṷunčka] i [loučka]. 3) PJ je tvořeno sufixem -ka od apelativa louka. Motivací pojmenování byl patrně vzhled JZ svahu kopce, jehož původní lesy byly přeměněny na souvislé rozsáhlé louky využívané pastevci. V běžné mluvě se dva typy pojmenovaných objektů jen těžko odlišují a spíše splývají, např. ten, kdo žije na Loučce (vrchu), žije zároveň v této části obce. Zajímavé je, že počeštěný tvar [loučka] přešel do dialektu a hojně se užívá vedle [ṷunčka], např. nář. [byṷech na loučce], tj. „Byl jsem na Loučce.“
Na Křivé 1) Místní část ležící na JZ konci katastru, hraničí s katastry obcí Hrádek ve Slezsku, Milíkov a Košařiska. Protéká jí řeka Kopetná. 2) 2004 Turistická mapa Bystřice, 2009 terénní sběr [na křivej]. 3) PJ je tvořeno prepozicí na a substantivizovaným adjektivem křivá. Motivací pojmenování byla poloha místní části v blízkosti cesty na Milíkov. Ta se zde po několikakilometrovém úseku bez zatáček mírně láme doleva (při cestě z Bystřice), je tedy v tomto místě „křivá“.
Na Kuližim 1) Místní část ležící V od centra obce. Částečně zastavěná. 2) 1968 Soupis pomístních jmen, 2004 Turistická mapa Bystřice Na Kuližy. 3) PJ je tvořeno prepozicí na a adjektivem odvozeným sufixem -í od osobního jména Kulig (deklinace podle vzoru jarní). Motivací pojmenování byla poloha místní části v blízkosti pozemků sedláka Kuliga. Zajímavý je tvar posesivního adjektiva Kuliži (viz též Na Mrozim), které je utvořeno způsobem, jakým se taková adjektiva dnes v češtině ani v místním dialektu netvoří. Patrně půjde o pozůstatek posesivně adjektivního tvoření pomocí sufixu -jь (podobně jako Boží).32
Na Mrozim 1) Místní část ležící SZ od soutoku Olše s Hluchovou, Z od železniční trati. 32
Viz LAMPRECHT, Arnošt – ŠLOSAR, Dušan – BAUER, Jaroslav: Historická mluvnice češtiny. Praha: SPN,
1986. s. 296.
28
2) 1968 Soupis pomístních jmen Na mrozim, 2004 Turistická mapa Bystřice, 2009 terénní sběr [na mroźim]. 3) PJ je tvořeno prepozicí na a propriem Mroz. Motivací pojmenování bylo příjmení majitelů domu č. p. 1., ležícího v této místní části. Na Pasekách 1) JV část obce ležící na pravém břehu řeky Kopytné. Je rovinatá, na S a V se prudce svažuje k řekám Kopytné a Olši. Nejhustěji je zastavěna Z část podél silnice směřující z centra obce JV směrem do obce Milíkov, zatímco V část tvoří převážně louky, malá soukromá pole a velké zemědělské pole patřící místnímu zemědělskému družstvu. 2) 1836 Císařské otisky stabilního katastru Paseki,1968 Soupis pomístních jmen Paseky za Olzou, 2009 katastrální mapa Na Pasekách, 2009 terénní sběr [na paśekach]. 3) PJ je tvořeno předložkou na a substantivem paseka v plurálu. Motivace pojmenování patrně souvisí se způsobem osidlování oblasti, kdy původní místní lesy byly káceny a vzniklé paseky byly kultivovány na pole, pastviny, louky nebo byly zastavěny. PJ se důsledně používá pro označení této části obce, předložka na tak slouží k rozlišení části Na Pasekách od části V Pasekách (viz V Pasekách).
Nádražní 1) Krátká ulice v centru obce. Vede od budovy nádraží cca 200 m JV směrem, kde se stáčí na S do centra obce. 2) 2004 Turistická mapa Bystřice. 3) PJ vzniklo odvozením pomocí sufixu -ní z apelativa nádraží. Motivací pojmenování byla blízkost místního nádraží, které leží na jejím slepém konci. PJ slouží pouze k orientačním účelům a v běžné mluvě se nevyskytuje.
Nýdecká 1) Ulice vedoucí z centra obce SV směrem k obci Nýdek. 2) 2004 Turistická mapa Bystřice. 3) Adjektivní PJ vzniklo odvozením sufixem -ká z propria (toponyma) Nýdek. Motivací pojmenování byl směr, jímž ulice vede. PJ slouží pouze k orientačním účelům a v běžné mluvě se nevyskytuje.
29
Olše 1) Řeka protékající jižní částí obce. Pramení v Polsku poblíž města Wisła, odkud stéká na území ČR a pokračuje SZ směrem až k Bohumínu, kde se vlévá do Odry. Od Českého Těšína až do soutoku s Odrou tvoří řeka státní hranici s Polskem. 2) 1748 Lidlova mapa Olsa, 1810 Passyho mapa Elsa, 1818 Bayerova mapa Olsa, 1824 Bermannova mapa Olsa, 1836 Císařské otisky stabilního katastru Olsa, 1876–1878 III. vojenské mapování Olsa, 2004 Turistická mapa Bystřice Olše, 2009 katastrální mapa Bystřice Olše, 2009 terénní sběr [olza]. 3) PJ je vytvořeno toponymizací apelativa olše, které označuje listnatý strom botanického rodu Altus.33 Hlavní motivací pojmenování byla snaha nahradit původní polský název Olza českým ekvivalentem jazykovými puristy už na konci 19. stol., ten byl ovšem nahrazen výrazem nekorespondujícím. Olza pochází patrně z psl. základu *olъgъ s významem „hojnost vody“, jehož varianty jsou doloženy i v jiných slov. jazycích.34 PJ Olza tak nemá sémanticky nic společného s PJ Olše. Jméno Olše bylo zvoleno patrně kvůli podobnosti s původním Olza. V běžné mluvě je častější výskyt PJ Olza.
Pilchův stav 1) Rybník v JZ části obce, druhý největší rybník v obci s maximální hloubkou 1,5 m. 2) 2009 terénní sběr [pilchuf staf] či [staf u pilcha]. 3) PJ je tvořeno posesivním adjektivem Pilchův a nář. apelativem stav („rybník“). Rybník byl pojmenován podle svého majitele, Pilcha, který jej nechal také založit.
Pod Bukem 1) Převážně zalesněná místní část ležící v JV části katastru obce. V bukovém lese stojí několik samot, využívaných převážně jako víkendové chaty. 2) 2004 Turistická mapa Bystřice, 2009 terénní sběr [pod bukym]. 3) PJ je tvořeno prepozicí pod a substantivem buk v plurálu. PJ vzniklo na základě polohy místní části v bukových lesích.
Pod Břízami 33
HAVRÁNEK, Bohuslav a kol.: Slovník spisovného jazyka českého II (N-Q). 1. vyd. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1964. s. 384. 34 LUTTERER, Ivan: Zeměpisná jména Československa: slovník vybraných zeměpisných jmen s výkladem jejich původu a historického vývoje. Praha: Mladá fronta, 1982. s. 223.
30
1) Protáhlá louka na pravém břehu potoka Jatného v JZ cípu katastru. 2) 2009 terénní sběr [pod břozami]. 3) PJ je tvořeno prepozicí pod a substantivem bříza v plurálu. Motivací pojmenování byla poloha louky v blízkosti březového háje.
Pod Gróniem 1) Část obce ležící na svahu ve V části obce. Je převážně zalesněná, místy se vyskytují pole a louky, několik samot je využíváno jako víkendové chaty. 2) 1968 Soupis pomístních jmen Pod Fojcim gruněm, 2004 Turistická mapa Bystřice, 2009 terénní sběr [pod gruňym]. 3) PJ bylo utvořeno na základě polohy místní části pod vrcholem kopce. Apelativum gróń (č. „grúň“) označuje obecně kopec pokrytý pastvinami.35 Jeho tvar uváděný v mapě odpovídá polskému pravopisu, český ekvivalent v pramenech neexistuje.
Pod Lesem 1) Bažinatá louka na pravém břehu potoka Jatný v JZ části obce. 2) 2009 terénní sběr [pod lasym]. 3) PJ je tvořeno prepozicí pod a substantivem les v instrumentálu. Motivací pojmenování byla poloha louky v blízkosti lesa, přesněji pod svahem, na němž les roste. PJ přepisujeme do standardní spisovné češtiny.
Pod Polední 1) Místní část ležící v SV části katastru pod vrcholem kopce Polední. Je převážně zalesněná, místy pokrytá pastvinami. 2) 1968 Soupis pomístních jmen Pod Polednou, 2004 Turistická mapa Bystřice, 2009 terénní sběr [pod poṷedňum]. 3) PJ je tvořeno prepozicí pod a toponymem Polední. Vzniklo na základě polohy místní části pod vrcholem kopce Polední.
Pod Prašivou 1) Místní část ležící v SZ části obce na úpatí kopce Prašivá.
35
BALHAR, Jan a kol.: Český jazykový atlas. 2. díl. 1. vyd. Praha: Academia, 1992. s. 303.
31
2) 1968 Soupis pomístních jmen Pod Prašivum, 2004 Turistická mapa Bystřice, 2009 terénní sběr [pot prašyvum]. 3) PJ je tvořeno prepozicí pod a toponymem Prašivá. PJ bylo utvořeno na základě polohy místní části pod kopcem Prašivá.
Polední 1) Vrchol Slezských Beskyd ležící na SV hranici katastru Bystřice, vysoký 672 m. 2) 1836 Císařské otisky stabilního katastru Polednia, 1876–1878 III. vojenské mapování Polednia, 2004 Turistická mapa Bystřice, 2009 terénní sběr [poṷedňo]. 3) PJ v podobě substantivizovaného adjektiva je motivováno poloha vrcholu na „polední“ straně, tj. na jihu, vzhledem k obci Nýdek. Apelativum vrch bylo z PJ vypuštěno.
Porymba 1) Místní část ležící v JV části katastru obce. Převážnou část území zabírá komplex bývalého JZD, kolem nějž je postaveno několik rodinných domů a areál stavební firmy. 2) 2004 Turistická mapa Bystřice Poremba, 2009 katastrální mapa Poruba, 2009 terénní sběr [porymba]. 3) PJ vzniklo toponymizací apelativa porymba, typického pro SV část ČR, ještě více rozšířené v Polsku. Motivací pojmenování byla původní podoba místa, na němž byly vykáceny původní lesy (psl. *rǫbati, tj. „kácet“).36 PJ ponecháváme v nář. tvaru, neboť jeho český ekvivalent Poruba se v místní mluvě prakticky nevyskytuje.
Prašivá 1) Kopec ležící v SZ části obce, zalesněný a neobydlený. 2) 1836 Císařské otisky stabilního katastru Prasziwa, 2004 Turistická mapa Bystřice, 2009 terénní sběr [prašyvo]. 3) PJ vzniklo toponymizací adjektiva prašivá. Motivace pojmenování je nejasná. Místní ji vysvětlují tak, že půda na kopci byla velmi suchá a často se z ní „prášilo“. Takový výklad motivace ale nemůžeme spolehlivě doložit.
36
HOSÁK, Ladislav – ŠRÁMEK, Rudolf. Místní jména na Moravě a ve Slezsku II (M - Ž). 1. vyd. Praha: Academia, 1980. s. 287-289.
32
Rovňa 1) Rozsáhlá rovina ve V části obce zasahující i do katastrů Hrádku ve Slezsku, Milíkova a Návsí, částečně zalesněná, z velké části však využívaná místním zemědělským družstvem jako pole. 2) 1836 Císařské otisky stabilního katastru Rounia, 2009 terénní sběr [rovňa]. 3) PJ bylo utvořeno konverzí adjektiva rovný v substantivum. Motivací pojmenování byl plochý, tedy „rovný“, reliéf této místní části.
Stará cesta 1) Ulice vedoucí ze SV na JZ Bystřice zástavbou místní části Na Pasekách. Částečně je vyasfaltovaná, částečně štěrková. 2) 2009 terénní sběr [staro cesta]. 3) Cesta původně sloužila jako hlavní dopravní tepna v tomto místě, než ji nahradila nově vybudovaná silnice 3. třídy, která probíhá obcí paralelně o několik desítek metrů západněji. To bylo impulsem pro vznik PJ Stará cesta. PJ je tvořeno adjektivem stará (č., nář. staro) a substantivem cesta. PJ tohoto typu se vyskytují i v jiných obcích na místech, kde původní silnice přestala sloužit svému účelu v důsledku vybudování nové.
Suchý (část obce) 1) Místní část ležící SV od centra obce, je zčásti zastavěna, zčásti ji tvoří pole a louky. 2) 1968 Soupis pomístních jmen V Suchém, 2004 Turistická mapa Bystřice, 2009 terénní sběr [such´i ]. 3) PJ v podobě substantivizovaného adjektiva vzniklo přenesením adjektivní části PJ Suchý potok. Místní část byla pojmenována podle Suchého potoka, který jí protéká.
Suchý (ulice) 1) Ulice procházející stejnojmennou místní částí. 2) 2004 Turistická mapa Bystřice. 3) PJ vzniklo přenesením názvu místní části, jíž ulice prochází. Užívá se pouze pro orientační účely a v běžné mluvě neexistuje. Zvláštností je, že název ulice je v gramatickém
33
mužském rodě, přestože uliční názvy v podobě adjektiva bývají většinou rodu ženského.
Suchý pod Kyčerou 1) Místní část ležící pod vrcholem Kyčera, převážně zalesněná, jsou zde pouze tři obytné stavby využívané jako rekreační chalupy. 2) 2004 Turistická mapa Bystřice Suchý pod Kičerou.37 3) PJ vzniklo na základě polohy místní části na svahu pod vrcholem Kyčera, přičemž konstrukce pod Kyčerou slouží zejména k upřesnění polohy v rámci místní části Suchý. V běžné mluvě se PJ v tomto tvaru nevyskytuje. Způsob zápisu v mapě odpovídá skutečné výslovnosti, my jej ale upravujeme vzhledem k běžnému psaní PJ Kyčera v jiných částech ČR.
Suchý potok 1) Potok protékající místní částí Suchý. Vlévá se do řeky Hluchové. 2) 1836 Císařské otisky stabilního katastru Suchy Bach, 1876–1878 III. vojenské mapování Suchy B., 2004 Turistická mapa Bystřice, 2009 terénní sběr [such´i]. 3) PJ se skládá z adjektiva suchý a substantiva potok. Motivací pojmenování byl nedostatek vody v potoce,38 který se často projevoval i vysycháním toku. V běžné mluvě se apelativum potok z PJ vypouští.
Škubňa (část obce) 1) Část obce ležící V od centra na kopci nad řekou Hluchovou. Je hustě zastavěná rodinnými domky, část území slouží jako pole. 2) 1968 Soupis pomístních jmen U Škubně, 2004 Turistická mapa Bystřice, 2009 terénní sběr [škubňa]. 3) PJ je tvořeno toponymizací osobního jména Škubňa (pol. Szkubnia). Motivací pojmenování byla poloha místní části v okolí bydliště sedláka Szkubnie. Původ PJ je místními obyvateli mylně dáván do souvislosti se škubáním husího peří.
37
Samotný vrchol však v téže mapě označen není. Srov. TÉMA, Bedřich: Jména vodních toků na Jablunkovsku. Zpravodaj místopisné komise ČSAV. 1971, r. 21, č. 1, s. 45. 38
34
Škubňa (ulice) 1) Ulice procházející stejnojmennou místní částí. 2) 2004 Turistická mapa Bystřice. 3) Název vznikl přenesením (transonymizací) názvu místní části, jíž ulice prochází. PJ slouží pouze k orientačním účelům a v běžné mluvě se nevyskytuje.
Třinecká 1) Ulice vedoucí z centra obce SZ směrem k Třinci. 2) 2004 Turistická mapa Bystřice. 3) PJ je tvořeno sufixem -ká z toponyma Třinec. Motivací pojmenování byl směr, jímž ulice vede, tedy k městu Třinci. PJ se užívá pouze pro orientační účely a v běžné mluvě se nevyskytuje.
U Cihelny 1) Místní část, částečně zastavěná, původně pole v okolí bývalé cihelny v SZ části obce. Dnes se zde nachází také nový bystřický hřbitov. 2) 2009 terénní sběr [u ceg´elňe]. 3) PJ je tvořeno prepozicí u a substantivem cihelna v genitivu. Motivací pojmenování byla poloha místa v blízkosti objektu cihelny, který dnes slouží jinému účelu. U Cupka 1) Místní část ležící mezi částmi Škubňa a Suchý. 2) 2009 terénní sběr. 3) PJ je tvořeno prepozicí u a propriem Cupek. Motivací byla poloha místní části v okolí stavení rodiny sedláka Cupka.
U Hluchové 1) Krátká ulice vedoucí J částí obce z centra směrem k místní části Škubňa. 2) 2004 Turistická mapa Bystřice. 3) PJ je tvořeno prepozicí u a propriem Hluchová. Motivací pojmenování byla poloha ulice v blízkosti toku řeky Hluchové. PJ se využívá jen pro orientační účely a v běžné mluvě neexistuje.
35
U Janečka 1) Pole u Olše v JZ části katastru. 2) 1968 Soupis pomístních jmen, 2009 terénní sběr [u janečka]. 3) PJ je tvořeno prepozicí u a osobním jménem Janečko. Motivací pojmenování byla poloha pole v blízkosti stavení rodiny sedláka Janečka.
U Kříže 1) Místní část ležící SZ od centra obce, hustě zastavěna rodinnými domy. 2) 2004 Turistická mapa Bystřice, 2009 terénní sběr [u křiža]. 3) PJ se skládá z prepozice u a substantivem kříž. Místní část je pojmenována podle kříže, který stojí v jejím přibližném středu.
U Lipky 1) Křižovatka cest v JZ části katastru obce, u domu č. p. 844. 2) 2009 terénní sběr [u lipk´i]. 3) PJ je tvořeno prepozicí u a substantivem lipka. Na místě křižovatky do 90. let. 20. stol. stála lípa, která byla později odstraněna, odtud název místa. Přepis PJ do standardní spisovné češtiny jsme provedli sami, neboť v pramenech se nevyskytuje v žádné podobě.
U Maringotky 1) Zastavěná část obce v JV cípu katastru ležící mezi částmi Na Křivé a U Rašk ̓i. 2) 2009 terénní sběr [u maryngotk´i]. 3) PJ je relativně nové, pochází z počátku 90. let 20. stol. Motivací pro pojmenování byl objekt maringotky, která dříve stála na místě dnešní restaurace a sloužila jako pohostinské zařízení. Předložka u vyjadřuje blízkou polohu okolních pozemků k objektu maringotky. PJ přepisujeme do standardní spisovné češtiny sami, neboť se v žádných pramenech nenachází.
U Matuszka 1) Místní část ležící v S části katastru mezi ulicí Nýdeckou a pravým břehem Hluchové. Hustě zastavěná rodinnými domy. 2) 2004 Turistická mapa Bystřice, 2009 terénní sběr [u matuška].
36
3) PJ je tvořeno prepozicí u a osobním jménem Matuszek. Motivací pojmenování byla poloha místní části v okolí bydliště rodiny Matuszkových. Při přepisu do standardní spisovné češtiny respektujeme původní psanou podobu osobního jména.
U Mikosze 1) Zastavěná část v centru obce. 2) 2009 terénní sběr [u mikoša]. 3) PJ je tvořeno prepozicí u a osobním jménem Mikosz. Motivací pojmenování byla poloha místní části v okolí domu, jehož vlastník se jmenoval Mikosz. Při přepisu do standardní spisovné češtiny respektujeme původní psanou podobu osobního jména.
U Nogi 1) Pole ležící v místní části Na Pasekách. 2) 1968 Soupis pomístních jmen, 2009 terénní sběr [u nogi]. 3) PJ je tvořeno prepozicí u a osobním jménem Noga. Motivací pojmenování byla poloha v blízkosti statku rodiny Nogových.
U Pastuszki 1) Místní část ležící ve V části katastru obce. Částečně zastavěná rodinnými domy, část pozemků slouží jako pole, v blízkosti řeky je zalesněná. 2) 1968 Soupis pomístních jmen U Pastuški, 2004 Turistická mapa Bystřice, 2009 terénní sběr [u pastušk´̓i]. 3) PJ je tvořeno prepozicí u a osobním jménem Pastuszka. Motivací pojmenování byla poloha místní části v okolí bydliště rodiny Pastuszkových. Při přepisu do standardní spisovné češtiny respektujeme původní psanou podobu osobního jména.
U Pavelce 1) Místní část ležící nad potokem Jatným při jeho ústí do Olše. Řídce zastavěna rodinnými domy, v místě ústí je zalesněná, potok zde v měkkém podloží vytvořil úzký kaňon hluboký cca 10 m. 2) 1968 Soupis pomístních jmen, 2004 Turistická mapa Bystřice, 2009 terénní sběr [u pavelca]. 3) PJ je tvořeno prepozicí u a propriem Pavelec. Motivací pojmenování byla poloha místní části v okolí bydliště rodiny Pavelcových. 37
U Pilcha 1) Místní část ležící v JZ části katastru obce, částečně zalesněná, část půdy je využívána jako pole, nachází se zde rybník a několik rodinných domů. 2) 2009 terénní sběr. 3) PJ je tvořeno prepozicí u a propriem Pilch. Motivací pojmenování byla poloha místní části v okolí bydliště rodiny Pilchových.
U Rabka 1) Místní část ležící v JZ části obce. Je hustě zastavěná rodinnými domy, v S části zalesněná, prudce se svažující k Olši. 2) 2004 Turistická mapa Bystřice, 2009 terénní sběr [u rapka]. 3) PJ je tvořeno prepozicí u a propriem Rabek. Motivací pojmenování byla poloha místní části v okolí bydliště rodiny Rabkových. U Raszky 1) Zastavěná část obce v JV cípu katastru, S od části U maringotky. 2) 2009 terénní sběr. 3) PJ je tvořeno prepozicí u a osobním jménem Raszka. Motivací pojmenování byla poloha místní části v blízkosti hostince, jehož vedoucí se jmenoval Raszka. PJ přepisujeme do standardní spisovné češtiny respektujíce přitom původní psanou podobu osobního jména.
U Stryje 1) Pole. PJ zaznamenáno pouze v Soupisu pomístních jmen, bez bližšího určení polohy, patrně ve V části obce. 2) 1968 Soupis pomístních jmen. 3) PJ je tvořeno prepozicí u a osobního jména Stryja. Motivací byla poloha pole v blízkosti stavení sedláka Stryji.
U Šlimoka 1) Zastavěná část v samotném středu obce. Nachází se zde obecní úřad, poliklinika, obchodní dům, lékárna, park, pekárna a další služby.
38
2) 2009 Terénní sběr. 3) PJ je tvořeno prepozicí u a substantiva šlimok (nář., „hlemýžď, slimák“). PJ pochází z 2. pol. 20. stol. Motivací pojmenování byla poloha místní části v blízkosti někdejší restaurace, která byla údajně pověstná pomalou obsluhou. V záhlaví názvu ponecháváme nář. tvar, neboť jeho případná česká podoba (U Slimáka) se v běžné mluvě vůbec nevyskytuje.
U Zjeba 1) Zastavěná část v blízkosti nádraží v centru obce. 2) 2009 terénní sběr [u z´eba]. 3) PJ je tvořeno prepozicí u a substantivem zjeb (nář. vulg. „nepříjemný, zlý člověk“). Místní část původně neměla jméno, to dostala až poté, co se v jednom domě otevřela restaurace mezi místními nechvalně proslulá kvůli nepříjemné obsluze. Restaurace již neexistuje, ale PJ se v běžné mluvě rychle ujalo.
V Bagně 1) Zamokřené parcely, v pramenech pouze v Soupisu pomístních jmen, přičemž bližší určení polohy chybí. Nejspíše půjde o některé z polí poblíž toku Olše, které bývá většinu roku rozbahněné. 2) 1968 Soupis pomístních jmen. 3) PJ je tvořeno prepozicí v a substantivem bagno (nář.). Motivací byl bahnitý charakter půdy.
V Pasekách (část obce) 1) JV část obce nacházející se na úbočích a hřebenech JZ části Slezských Beskyd. Je řídce zastavěná a poměrně špatně dostupná, automobilem pouze jedinou silnicí z centra obce. Převážnou část pozemků tvoří lesy a louky. Nová zástavba pokračuje pomalu, mnoho starých domů se mění na rekreační chaty. 2) 1968 Soupis pomístních jmen Paseky Gruň, 2004 turistická mapa Bystřice, 2009 terénní sběr [f paśekach]. 3) PJ je tvořeno předložkou v a plurálem substantiva paseka. Motivace pojmenování byla patrně stejná jako v případě části obce Na Pasekách (viz výše). PJ V Pasekách se pou-
39
žívá důsledně pro označení této části obce, předložka v tak slouží k rozlišení mezi částmi Na Pasekách a V Pasekách.
V Pasekách (ulice) 1) Ulice procházející místní částí V Pasekách. 2) 2004 Turistická mapa Bystřice. 3) Ulice byla pojmenována podle místní části, jíž prochází, název vznikl přenesením názvu místní části. PJ se využívá pouze k orientačním účelům a v běžné mluvě v tomto významu neexistuje.
Na Stavach 1) Oblast kolem největšího bystřického rybníka. 2) 1968 Soupis pomístních jmen V stavách, 2009 terénní sběr [na stavach]. 3) PJ je tvořeno prepozicí v a substantivem stav (nář. rybník) v plurálu. Motivací pojmenování byla bezprostřední poloha místa u rybníka.
Vendryňské zadky 1) Místní část v SZ části katastru hraničící s katastrem obce Vendryně. Půda je převážně využívaná jako pole, zástavba je řídká, nachází se zde také hřbitov a budova bývalé cihelny. 2) 2004 Turistická mapa Vendryně, 2009 terénní sběr [vyndryňsk´i zatk´i]. 3) PJ je tvořeno adjektivem vendryňský utvořeným z toponyma Vendryně a substantivem zadek v plurálu. Podobně jako u Hrádeckých zadků adjektivum odkazuje na blízkost katastru sousední obce, zatímco substantivum zadek na okrajovou polohu v rámci katastru Bystřice.
Žabinec 1) Mírně tekoucí potok v J části obce, vlévá se do řeky Hluchové těsně před jejím ústím do Olše. 2) 1836 Císařské otisky stabilního katastru Zabiniec Bach, 1876–1878 III. vojenské mapování Zabiniec B, 2004 Turistická mapa Bystřice, 2009 terénní sběr [žabiňec].
40
3) PJ vzniklo toponymizací apelativa žabinec. To označuje především drobné vodní rostliny, v místním nářečí ale také vodu zanesenou plevelem či chuchvalce žabích vajíček. Motivací pojmenování tak byl nejspíše hojný výskyt takových rostlin v korytě potoka.
41
7. Závěr Cílem, který jsme si touto prací stanovili, bylo popsat anoikonymii obce Bystřice, ležící v bývalém okrese Frýdek-Místek, shromážděním pomístních jmen a jejich analýzou. Nejdřív jsme museli charakterizovat obec a její historii, k čemuž jsme nastínili i širší rámec dějin Těšínského Slezska, neboť jsme to považovali za nutné pro lepší pochopení jazykové situace v regionu. Ukázali jsme, jak na místní dialekty, a společnost vůbec, působily tři živly – český, polský a německý – což se zákonitě projevilo i v souboru PJ, která jsme později zkoumali. Ve stručnosti jsme představili základní rysy dialektu, jímž se na katastru obce Bystřice hovoří a který slouží nejen jako běžná mluva, ale také jako spojující prvek mezi obyvatelstvem české a polské národnosti. Při práci s prameny a terénním sběrem nashromážděným materiálem jsme se museli vypořádat s několika metodologickými problémy. Vedle pátrání po odhalení nejasných pojmenovacích motivací, zčásti úspěšných, to byla zejména stavba heslové části, kdy jsme si museli stanovit pravidla pro přepisování dosud písemně nezaznamenaných pomístních jmen do standardní spisovné češtiny, přičemž jsme museli vzít v úvahu nejen fonologicko-morfologické rozdíly, ale také konkrétní postavení pomístního jména v běžné mluvě na místě, tedy jeho skutečný rozsah užití, možné tvary, historii regionu apod. Taktéž jsme nezaznamenali mnoho onomastických prací věnujících se přímo tzv. česko-polskému smíšenému pruhu, až na několik výjimek, jimiž byly články Bedřicha Témy. Na materiálu pomístních jmen v Bystřici jsme zjistili, že vznik naprosté většiny z nich je motivován polohou pojmenovaného objektu, a to často ve vztahu k objektu v osobním vlastnictví, což se projevovalo vysokým výskytem osobních jmen ve jménech pomístních. Tato jména pak nejčastěji označovala místní části, které vznikly zástavbou původních polí či jejich přetvoření k jinému účelu, a dostala se tak na hranici agronym a urbanonym. Narazili jsme také na pomístní jména, která sice figurují v pramenech, ale v běžné mluvě nejen že nejsou, ale ani nikdy nebyla. Šlo o uliční názvy, které mají využití spíše orientační a byly zavedeny místními úřady jako polooficiální jména. Takové tvoření pomístních je značně ojedinělé a shledali jsme jej velmi zajímavým, neboť sloužilo jako příklad situace, kdy pomístní jméno není realizováno primárně v mluvené podobě, nýbrž výhradně v podobě psané. Za stěžejní díl práce tedy považujeme část heslovou, ve které soustředíme relativně velký počet pomístních jmen v obci, byť jsme si vědomi, že zdaleka ne všechna. Kromě toho jsme také získali vlastním terénním sběrem pomístní jména nová, v pramenech nezaznamenaná,
42
což považujeme za možný přínos této práce k budoucímu zkoumání nejen anoikonymie, ale historie a kultury Těšínského Slezska vůbec.
43
8. Seznam zkratek aj.
a jiné
apod.
a podobně
č.
česky
ČR
Česká republika
ČSAV
Československá akademie věd
ČSR
Československá republika
ha
hektar
J
jih
JV
jihovýchod
JZ
jihozápad
JZD
Jednotné zemědělské družstvo
m n. m.
metrů nad mořem
nář.
nářečně
např.
například
nar.
narozen
PČP
Pravidla českého pravopisu
PJ
pomístní jméno
pol.
polsky
PZKO
Polský kulturně-osvětový svaz (Polski Związek Kulturalno-Oświatowy)
r.
roku
S
sever
SAJ
Akademická sekce „Jednota“ (Sekcja Akademiczna „Jedność“)
SMP
Sdružení polské mládeže (Stowarzyszenie Młodzieży Polskiej)
stol.
století
SV
severovýchod
SZ
severozápad
tj.
to jest
tzv.
tak zvaný
ÚAZK
Ústřední archiv zeměměřičství a katastru
V
východ
Z
západ
44
9. Seznam pramenů a literatury Prameny Císařské otisky stabilního katastru, měřítko 1: 2 880 Katastrální mapa obce Bystřice, katastrální území Bystřice nad Olší, měřítko 1 : 10 000 Mapy I., II. a III. vojenského mapování, měřítko 1 : 28 800 (I. a II.), 1 : 25 000 (III.) Soupis pomístních jmen z roku 1968, vypracoval Josef Gaura Stará mapová díla zachycující Slezsko v 18. a 19. stol., dostupná na webu ÚAZK Turistická mapa Bystřice z roku 2004, měřítko 1 : 10 500
Literatura BAJGER, Kryštof: Polsko-czeski, czesko-polski obustronny słownik. Český Těšín: Agave, 1999. 352 s. BALHAR, Jan a kol.: Český jazykový atlas. 1‒5. 1. vyd. Praha: Academia, 1993‒2005. BĚLIČ, Jaromír – KAMIŠ, Adolf – Kučera, Karel. Malý staročeský slovník. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979. 707 s. BĚLIČ, Jaromír: Nástin české dialektologie. 1. vyd. Praha: SPN, 1972. 464 s. (+ 40 příloh). CICHÁ, Irena a kol.: Olza: od pramene po ujście. Český Těšín: Region Silesia, 2001. 152 s. DOROSZEWSKI, Witold: Słownik poprawnej polszczyny. 9. wyd. Warszawa: Państwowe wydawnictwo naukowe, 1980. HAVRÁNEK, Bohuslav a kol.: Slovník spisovného jazyka českého I (A-M). 1. vyd. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1960. 1311 s. HAVRÁNEK, Bohuslav a kol.: Slovník spisovného jazyka českého II (N-Q). 1. vyd. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1964. 1191 s. HOSÁK, Ladislav – ŠRÁMEK, Rudolf:
Místní
jména
na Moravě a ve Slezsku I
(A - L). 1. vyd. Praha: Academia, 1970. s. 138. JUNGMANN, Josef: Slovník česko-něměcký, díl 1. (A-J). Praha: Academia, 1989. KARLÍK, Petr ‒ NEKULA, Marek ‒ PLESKALOVÁ, Jana. Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Lidové noviny, 2002. 604 s. KELLNER, Adolf: Východolašská nářečí. Brno: Dialektologická komise při Matici moravské v Brně, 1949. 336 s. LAMPRECHT, Arnošt – ŠLOSAR, Dušan – BAUER, Jaroslav: Historická mluvnice češtiny. Praha: SPN, 1986. 423 s.
45
LAMPRECHT, Arnošt: České nářeční texty. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1976. 425 s. LUTTERER, Ivan: Zeměpisná jména Československa: slovník vybraných zeměpisných jmen s výkladem jejich původu a historického vývoje. Praha: Mladá fronta, 1982. 363 s. MACHEK, Václav: Etymologický slovník jazyka českého. Reprint 3. vyd. Praha: Lidové noviny, 1997. 866 s. MATĚJEK, František: Cizí prvky v pomístním jmenosloví na Valašsku. Zborník materiálov z onomastického sympozia. Nitra: Pedagogická fakulta, 1980. s. 163‒174. Národnostní složení obyvatelstva. Český statistický úřad. Odbor statistiky vývoje obyvatelstva Praha: Český statistický úřad, 2003. s. 26. PLESKALOVÁ, Jana. Tvoření pomístních jmen na Moravě a ve Slezsku. 1. vyd. Jinočany: H&H, 1992. s. 103. ŠRÁMEK, Rudolf. Úřední a neúřední podoby PJ. Zpravodaj místopisné komise ČSAV. 1982, č. 23, s. 511–512. TÉMA, Bedřich: Jména vodních toků na Jablunkovsku. Zpravodaj místopisné komise ČSAV. 1971, r. 21, č. 1. s. 45 TÉMA, Bedřich. Zajímavá zeměpisná jména na Jablunkovsku. Těšínsko. 1988, č. 3–4, s. 42– 43.
Internetové zdroje Císařské otisky stabilního katastru http://archivnimapy.cuzk.cz/ Internetové stránky obce Bystřice www.bystrice.cz Mapa silniční a dálniční sítě MS Kraje, dostupná z http://www.rsd.cz/doprava/silnicni_sit/pics/mapy/mo.png Mapy I. II. a III. vojenského mapování http://oldmaps.geolab.cz/ Náhledy map stabilního katastru http://oldmaps.geolab.cz/stkatr/zoom/zoom_htm/ Nahlížení do katastru nemovitostí http://nahlizenidokn.cuzk.cz/ Zdroje fotografií http://foto.mapy.cz
46
10. Přílohy
Soupis pomístních jmen (ukázka)
Olše, Koňské pleso
47
Nýdecká, pohled od centra obce
Dvojjazyčné nápisy v obci, budova nádraží
48
Bystřice zakreslená v mapě III. vojenského mapování
Znak obce: na levém modrém poli zlatá těšínská orlice, na pravém stříbrném poli modré krojidlo, modré a stříbrné vlny v dolní části znaku symbolizují řeku Olši
49
