Animace skupiny Metoda nedirektivní výchovy
Michal Kaplánek Přednáška, 12. března 2010
Slovo „animace“ • Převzato z románských jazyků – z franc. animation nebo z italšt. animazione. • Význam slova z latinského výrazu anima (= duše). • Sloveso animovat tedy doslova znamená „oduševňovat“, tzn. „dávat duši“, přičemţ slovo „duše“ se zde chápe (stejně jako v semitských jazycích) jako ekvivalent slova „ţivot“.
„Animace“ v Bibli a v antické tradicie I učinil Hospodin Bůh člověka z prachu země, a vdechl v chřípě jeho dchnutí života, života, i byl člověk v duši ţivou. Štípil pak byl Hospodin Bůh ráj v Eden na východ, a postavil tam člověka, jehoţ byl učinil. A vyvedl Hospodin Bůh z země všeliký strom na pohledění libý, a [ovoce] k jídlu chutné; téţ strom ţivota u prostřed ráje, i strom vědění dobrého a zlého. Bible – První kniha Mojžíšova (Genesis), kapitola 2., verše 7-9 Kralický překlad
Prométheus byl potomek boţského rodu Titánů. Chodil po světě a hledal ţivé bytosti, které by se mu podobaly. Prométheus vytvořil z bláta sochu člověka, který se podobal bohům. Pallas Athéna, bohyně jasného rozumu, vdechla soše ducha. Tak poslal Prométheus na svět první lidi. Dlouho lidé ţili jako malé děti - slyšeli, ale nerozuměli, chodili po zemi jako ve snu. Eduard Petiška: Staré řecké báje a pověsti
Animace = vdechnutí života
A stvořil Jahve člověka – prach ze země – a vdechl mu v chřípí duch života (nišmat chajjím), a tak se stal člověk ţivou bytostí (nefeš ruách).
Pojem animace – vznik a vývoj • Vţdycky existovaly činnosti, při nichţ působili animátoři, tedy lidé, jejichţ úkolem bylo usnadňovat komunikaci a participaci na kulturním a společenském dění. • Animace je zvláštní metoda usnadňující jedincům i skupinám přístup k tvořivému ţivotu • Jedná se o označení souhrnu nedirektivních metod působení na skupinu lidí • Empowerment – posílení osobního i skupinového potenciálu, uschopnění k participaci na ţivotě společenství a umoţnění realizace společných aktivit
Modely animace • • • • • •
Divadelní animace Motivace zábavy (turistická střediska) Vyuţití animačních technik v komunikaci Sociální animace Sociálně-kulturní animace Kulturní animace
Animace a kultura •
•
•
Slovo „kultura“ označuje jak veškerou tvořivou činnost, kterou člověk utváří (dává tvář) svému prostředí, tak i výsledky této činnosti. Kultura patří k podstatě člověka a lidstva. Jestliţe člověk utváří svoje prostředí, vychází sice z předpokladů, které mu poskytla příroda i kultura předchozích generací, ale současně vytváří cosi nového. K dosaţení tzv. kulturní kompetence (Opaschowski) směřuje také kulturní animace: „Kulturní kompetence v sobě zahrnuje ochotu a schopnost uvažovat nad vlastním vnímáním a aktivně kriticky se zabývat těmi oblastmi života, které nejsou zaměřeny na bezprostřední účel (výsledek).“ Jde tedy nejen o vytvoření vztahu mezi jedincem a skupinou, ale také o vytvoření vztahu jedince ke společnosti, včetně internalizace společenských norem a podporování kreativního potenciálu.
Rozdělení animace Animace v sociální práci a ve výchově Animace jako metoda sociální práce
Animation social (l´animation social culturel) = komunitní práce
Animace jako výchovná metoda
L´animation socio-culturel = umoţňování sociální participace
L´animazione culturale = výchovný přístup zaloţený na vztazích
Freizeitkulturelle Animation = specifická metoda pedagogiky volného času
Animace v sociální práci
Animace jako metoda sociální práce Francie, Velká Británie, Belgie, Švýcarsko, USA
social animation (l´animation social culturel)
l´animation socio-culturel = umoţňování sociální participace
Komunitní práce zaměřená na rozvoj seberealizace a sebeprezentace jedince ve skupině
Umoţnění participace na kulturním, politickém a společenském ţivotě
Sociální animace • Sociální animace poskytuje účastníkům prostor k prožití zkušeností, při nichž dosáhnou vyšší úrovně seberealizace a sebevyjádření a zažijí pocit skupinové sounáležitosti (Smith, 1999) • Sociální animace – ekvivalent ke „komunitní práci“ s důrazem na funkci animátora • Pojmová různost: – USA, GB: community work, social animation – Francie: l´animation social culturel – Švýcarsko: soziokulturelle Animation
Sociálně-kulturní animace • L´animation socio-culturel je projekt „společenského a kulturního oţivení“, jehoţ cílem je „vysvobodit kulturu z otroctví tím, že ji propojíme s fenomény společenského života a s ekonomickým vývojem. Tak se oblast kultury rozšíří i na problémy všedního života“. • Jde o to, pomoci lidem, zvláště mladým, objevit a rozvíjet schopnost artikulovat své názory a angažovat se pro zvolený politický směr • Vytváření kultury „aktivního budování“
Atmosféra ve skupině základní prvek animace 3 aspekty atmosféry ve skupině (podle Limbose): • aspekt materiální („klima“) tvoří místo, prostor, jeho vybavení a vzhled, jídlo, pohodlí, teplo, světlo, větrání, akustika • aspekt sociálně-psychologický („nálada“) je podmíněn vzájemným přijetím, otevřeností, porozuměním,důvěrou, toelrancí, upřímností, vřelostí, přátelstvím, legrací, svobodou, jistotou a solidaritou. • aspekt pedagogický („duch“) vytvářejí cíle, hodnoty, myšlenky, ideály a společenský kontext.
Pedagogická animace
l´animazione culturale
výchovný přístup vycházející z filozofické antropologie (navazuje na salesiánskou praxi)
Horst Opaschowski
Mario Pollo
Animace jako výchovná metoda
Freizeitkulturelle Animation
aplikace animace v pedagogice volného času (vychází z l´animation socio-cutlurel)
Animace volnočasové kultury jako pedagogická aplikace sociálně-kulturní animace Opaschowski (konec 70.- 80. léta): Funkce: Informace, rada, motivace Animátor by měl pomáhat ke „vytvoření kritického vědomí a posilovat osobní svobodu rozhodnutí a jednání“. Animátor by měl být „motivátor vzdělávacího procesu“, ale s ohledem na dobrovolnost. Animátor = enabler + animateur
Animace jako metoda PVČ • Animace jako metoda zaměřená na povzbuzení, motivaci a empowerment: – Objevení individuálních schopností – Rozvoj sociálně kulturní iniciativy – Motivace skupinové komunikace a pomoci – Povzbuzení k „relativně autonomnímu“ jednání
Postup animačního procesu podle Opaschowského • • • • • •
Vyjít vstříc Oslovit – být ochotný ke kontaktu Odbourat komunikační překáţky Povzbudit, motivovat Dávat impulsy, přicházet s nápady Podněcovat, být na začátku akce
Speciální kompetence animátora podle Opaschowského • • • •
umoţňuje komunikaci dává prostor kreativitě podporuje formování skupiny usnadňuje účast na kulturním ţivotě
Pojem „kulturní animace“ • Mario Pollo: Animazione culturale • „výchovná teorie, založená na filozofickoantropologických koncepcích“ • Formulována původně v časopisu „Note di Pastorale Giovanile • Itálie, Španělsko, Latinská Amerika aj.
Pojem „kultura“ (širší pojetí z hlediska antropologie) … První přesnou definici se pokusil podat v roce 1871 britský antropolog Edward Burnett Tylor: Kultura je komplexní celek, zahrnující náboženské a etické hodnoty a systémy, právní předpisy, poznání, umění a všechny zvyky a schopnosti, kterými jedinec disponuje jako příslušník společnosti a které si osvojil učením. … Toto pojetí kultury prošlo v průběhu dvou století různými variacemi a v současnosti jeví tendenci k zúţení z vnějších projevů na sdílené představy a vnitřní pravidla pospolitého ţivota (kultura jako celistvý systém významů, hodnot a společenských norem, kterými se řídí členové dané společnosti a které prostřednictvím enkulturace předávají dalším generacím). (Z webových stránek Katedry filosofie a religionistiky TF JU)
Enkulturace • •
• •
Enkulturace je universální kulturní proces, který funguje v jedné kaţdé konkrétní kultuře a v ţivotě jednoho kaţdého individuálního nositele kultury, adaptivní začleňování jednotlivců do příslušné etnické – či podle okolností - interetnické nebo multietnické kultury, do jejího jazyka a do jejích tradic, fundamentální v období dětství, ale i jako celoţivotní učební proces. výchova = intencionální a institucionalizovanou enkulturační pomoc (Nahodil, cit. dle dr. P. Kuchaře)
Do jaké kultury se chceme včlenit? Cultural Change(s) • 16. stol. – Humanismus: odklon od teocentrismu k antropocentrismu • 18. stol. – Osvícenství: víra v člověka a jeho rozum; odklon od náboţenství k ideolgiím • 2. pol. 20. stol. – konec „velkých příběhů“; ztráta víry v člověka a rozum; radikální pluralita a příklon k individualismu • Dnes - ???
Čtyři pilíře kulturní animace Animace jako výchovná metoda
Zralé přijetí světa mládeţe
Výchovný vztah mezi vychovatelem a skupinou
Vývoj skupiny jako výchovného prostředí
Empiricko-kritický (hermeneutický) model plánování
Kulturní animace • Kulturní animace je výchovná metoda, která se snaží dovést mladého člověka k tomu, aby sám objevil, co, jak a kdy má v životě dělat, jakými zásadami se řídit a jaké názory přijmout za své. • Cílem animace je enkulturace – přijetí a osvojení si kultury, kterou ve společnosti sdílíme, včetně tradic (myšlenkových, náboženských, estetických, etických).
Vznik kulturní animace • 50.- 60. léta 20. stol. – vznik středisek mládeţe, hledání forem práce • Konec 60. let a 70. léta – studentské revolty, snaha o emancipaci mládeţe, politická angaţovanost mladých lidí • 80. léta – rozšíření a diferenciace animace • Od 90. let 20. stol. – rozvoj kulturní animace
Základní pilíře kulturní animace • Dospělé přijetí světa mládeţe • Utváření výchovného vztahu mezi vychovatelem a skupinou • Rozvoj skupiny jako výchovného prostředí • Hermeneutický model (zaloţený na analýze a pochopení situace)
Dospělé přijetí světa mládeže Tři různé postoje: • Indiference – přináší tyto problémy: mladí lidé cítí nezájem ze strany dospělých, důsledkem jsou v extrémním případě drogy, sebevraţdy, mikrokriminalita, vandalismus atd. • Normativní postoj - odmítá jakoukoliv realitu světa mládeţe, která není odrazem světa dospělých – odmítá jakoukoliv iniciativu a tvůrčí novátorskou účast mládeţe na budování vlastního ţivotního stylu. Tento model má tendenci upírat mladému člověku budoucnost, neboť mu přisuzuje úkol pouze zachovávat to, co se jiţ uskutečnilo • Mládežnický postoj – spočívá v nekritickém přijímání všech aspektů světa mládeţe – tento postoj popírá jakoukoli roli tradicea zkušenosti dospělých a spočívá v tom, ţe umoţňuje mládeţi, aby se sama metodou zkoušení a omylů učila ţít svůj ţivot, a to bez jakéhokoliv korektivu ze strany dospělých. Tento způsob ve skutečnosti zabraňuje mladému člověku zakořenit se v minulosti, vytvořit si své vlastní sny do budoucna, a tím upírá moţnost ţít svůj ţivot jako projekt, jako historii, která má smysl (ztěţuje, ne-li přímo znemoţňuje enkulturaci mládeţe).
.
Příběh – 1. část
• •
Třída 8.A jela na týden na školní výlet do Itálie. Jeli autobusem a po cestě přespávali v rakouském Klagenfurtu. Všichni byli utrmácení z jízdy autobusem. Také pan učitel Novák a paní učitelka Koubová byli unavení. Nocleh měli zajištěný v jednom internátě. Poté co dorazili na místo a „obsadili“ pokoje, šli do jídelny na večeři. Pan učitel Novák s paní Koubovou přezdívanou Houba (snad místo „kouba“ a snad pro její silnou postavu) si sedli k malému stolku zastrčenému v rohu jídelny a začali společenskou konverzaci. Ţáci a ţákyně jejich třídy si sedli za dva dlouhé stoly a čekali na jídlo. Chvíli to trvalo, a třída byla poněkud neklidná. Chlapci začali foukat do pepřenky a sledovali reakci svých kolegyň na lítající černé koření. Děvčata začala ječet a to bylo podnětem k pedagogickému zásahu pí Koubové. Ze svého úkrytu v rohu místnosti vzkřikla: „A bude tady ticho!“ A nebylo. Jakých chyb se pedagogové dopustili? Jak byste se dál zachovali v roli pedagogů?
Příběh – 2. část Hluk naštěstí po chvíli ustal, neboť se hladoví poutníci dočkali večeře. Kromě hlasitého mlaskotu vládlo v sále hrobové ticho. Aţ do dalšího zvolání paní Houby: „Po večeři máte volno. Jděte do města a vraťte se do deseti hodin.“ - Odpovědí na toto zvolání bylo hlasité „hurá“ několika výrostků, kteří chtěli spotřebovat skromné kapesné, jeţ jim zámoţní rodičové dali na útratu. Všichni se vytratili. Novák s Houbou zapadli do nejbliţší vinárny a zapíjeli nudu laciným vínem. Ţáci a ţákyně se rozdělili na několik zájmových skupin: pivaři, průzkumníci, zamilovaní, rekreanti (lenoši) a kreativní avantgarda (opatřená barevnými sprayi). Vzhledem k cizímu prostředí a omezeným finančním prostředkům se všichni vrátili do 22.05 do ubytovacího prostoru. Chyběli pouze dva: Houba a Novák. • • •
Které byly další chyby povedené pedagogické dvojice? Proč se Novák a Koubová této chyby dopustili? Co byste udělali v této situaci na jejich místě?
Příběh – 3. část Nastala noc. Ţáci a ţákyně spali po namáhavém dnu. Kolem půlnoci se rozletěly dveře a rozjásaná dvojice se objevila. Byla provedena tzv. kontrola spánku. Do některých pokojů nakoukla Houba a zahoukala: „Bobánci, uţ je ránóóó!“ V jiných pokojích oznámil pan učitel Novák pro změnu „nástup na rajóny“ (v alkoholové ebrietě zapomněl totiţ, ţe uţ není na vojně, odkud se před dvěma měsíci vrátil). Ţáci byli naštěstí natolik unavení, ţe příliš nevnímali tento nepříjemný sen. Ráno se probudili do nového dne plni touhy po nových záţitcích. Jen někteří z nich přemýšleli, jací jsou vlastně jejich učitelé. Jakou souvislost má tento příběh s problematikou dospělého přijetí světa mládeže? Co bylo na chování pedagogů nedospělé?
Dospělé přijetí světa mládeže (pokračování) Osobnostní předpoklady Vychovatel (animátor) • reprezentuje kontinuitu tradice a současnosti • kultivuje svoje svědomí • pomáhá k dosaţení mladým lidem k dosaţení „relativní autonomie“ tím, ţe pomáhá rozvíjet jejich schopnosti • Pomáhá integrovat negativní zkušenosti
Osobnostní předpoklady vychovatele - animátora Poţadavky na animátora: • • • •
Objektivnost Sebereflexe Úsilí o hodnotovou výchovu Otevřenost ke „znamením doby“ (podle M. Hanákové)
Osobnostní předpoklady vychovatele - animátora Další principy působení vychovatele: • Pro děti je důleţitější to, co jsme, neţ to, co děláme • Vychovatel nemá jen „hlídat“, ale „animovat“ (asistenza) • Děti musí cítit, ţe je máme rádi • Výchova musí mít jasnou duchovní dimenzi • Výchova je také výchovou svědomí
Předpoklady výchovného vztahu • Vyváţenost mezi bezpodmínečným přijetím a požadavky (mateřský a otcovský princip) • Pochopení mladého člověka v jeho jedinečnosti a originalitě • Jasné sebepoznání vychovatele • Zakotvení vychovatele ve společenství
Přijmout a poznávat Tři roviny poznání člověka: • Smyslové vnímání („poznávám ho/ji“) • Propojení se zkušeností (vybaví se mi, „co jsem s ním/s ní zaţil“) • Komplexní poznání („jaký/jaká je“) Např. v bibli znamená sloveso „poznat“: komplexní a důvěrné poznání člověka (pouţívá se např. jako synonymum k sexuálnímu aktu)
Důvěra • Schopnost věřit, ţe kaţdý mladý člověk má v sobě (potenciálně) předpoklady k tomu, aby rozvinul svůj ţivot (projekt ţivota) k plnosti svobodného lidství • Schopnost brát váţně mladého člověka a projevovat opravdový zájem o to, co proţívá a cítí • Umoţnit, aby se stal „protagonistou“
Protagonismus = schopnost se prosadit, vést • Protagonismus individuální: jednotlivec je schopen vnímat skupinu jako místo, kde je přijímán a kde se realizuje • Protagonismus sociální: schopnost převzít zodpovědnost ve skupině
Protagonismus • • • •
Plánuje aktivity Zapojuje se do změny situace (i skupiny) Zvládá rozdíly a konflikty Přijímá zodpovědnost
Etapy vývoje skupiny • Komunikace rolí (masek) • Strţení masky = začátek vztahu (interakce) • Opatrnost • Zralost = propojení osobních potřeb členů a nároků vyplývajících z poslání skupiny
Práce s malou skupinou (1) Malou skupinu spolu tvoří integrující jedinci, kteří • se navzájem znají a interagují, – v rámci společných cílů – v rámci společně sdílených norem – v rámci propojených rolí
• disponují skupinovým povědomím („my“) (podle Nakonečného, Sociální psychologie, 216)
Práce s malou skupinou (2) Další pojmy: • parta (clique) • vrstevnická skupina (peer group) • společenství (Gemeinschaft, community) Společenství je skupina, v níž převládá niterná a citová blízkost členů a intenzita kontaktů mezi nimi. (Ingo Mörth)
Práce s malou skupinou (3) Skupiny formální a neformální • Formální skupiny vznikají výběrem podle určitých kritérií (školní třída, pracovní tým) • Neformální skupiny jsou produktem interakce individuí Motivy ke vzniku neformální skupiny mohou být různé, např. společné zájmy, psychologická atraktivita programu atd.
Práce s malou skupinou (4) Funkce malé skupiny: – Uspokojování sociálních potřeb – Zprostředkování sociální reality – Přidělování sociálních rolí – Internalizace skupinových norem – „sociální zrcadlo“ (pomoc k sebehodnocení) (podle Nakonečného, 217)
Práce s malou skupinou (5) Funkce peer group v dospívání Na své cestě k samostatnosti pouţívá mladý člověk několik „odrazových můstků“: • Peer group • Subkultury • Vztah k partnerovi/partnerce • Odchod z rodiny za vzděláním • Zájmová činnost (koníčky, organizace) • Kariéra (podle Ward/Adams/Levermore: Jak se připravovat na práci s mládeţí, Praha : Portál 1997, s. 70)
Práce se skupinou (6) Předpoklady dobré atmosféry (H. Bartz) • Správní lidé • Dobrá hudba • „doping“ • Vhodné místo, jídlo, pití • zábava
Práce se skupinou (7) Role ve skupině: • Klaun • Smiřovatel • Dominantní typ • Vypravěč • Nápaditý typ • Pasivní člen • Učenec • Bojovník • Facilitátor
Plánování v pedagogice volného času • Opaschowski: participativní plánování jako jedna ze specifických metod pedagogiky volného času • Pollo: - dříve: hermeneutický model - v současnosti: empiricko – kritický model • MŠMT (metodika tvorby ŠVP): strategický plán = systematický přehled odpovědí vedení na tři základní otázky: – Co budeme dělat? – Jakých cílů chceme dosáhnout? – Jak budeme řídit činnost, abychom dosáhli zvolených cílů a to co nejefektivnější cestou?
Empiricko – kritický model plánování • • • • • • • •
Hermeneutický model schopný obsáhnout a sjednotit v sobě následující aktivity: analýza výchozí situace, stanovení a analýza cílů, analýza rozdílu mezi výchozí situací a cílem, nová formulace cílů, plánování itineráře, který spojuje výchozí situaci s cíli a určuje hlavní etapy tohoto procesu, hodnocení dosaţených výsledků, analýza nové výchozí situace,
Úvaha nad posláním výchovné instituce v konkrétním kontextu s cílem vytýčit cestu k proměně současné reality
realita
-
ideál
-
projekt
Jak ? S kým ? Za jakou dobu ?
Kam se chceme dostat B
A Současný stav
Projekt se podobá cestě. Při vytváření projektu přemýšlíme nad cílem, nad jednotlivými kroky, které vedou k cíli a prostředky k jeho dosažení.
Spíše strategické volby, projektování a hodnocení neţ aktivismus, improvizace a mezi sebou soupeřící skupiny
• Výchova jako celek, cesta a proces • Strategický projekt jako nástroj, který působí na součinnost a určuje práci týmu • Objektivní a neustálá evaluace, kterou se ověřují výsledky. Přispívá k odstranění chyb a k dosažení lepších výsledků.
Tvorba projektu • • • • • • •
Analýza situace Stanovení obecného cíle Stanovení konkrétních (částečných) cílů Zvolení cesty – itinerář (jednotlivé kroky) Plánování a realizace jednotlivých kroků Vyhodnocení (evaluace, verifikace) Upřesnění cíle a metody
Děkuji za pozornost!
