Pramen
informátor římskokatolických farností Šumice a Rudice
č. 19/2014 Připravte na poušti cestu Hospodinu. Vyrovnejte na pustině cestu pro našeho Boha. Každé údolí ať je vyvýšeno, každá hora a pahorek sníženy. Pahorkatina ať se změní v rovinu a horské hřbety v pláně. I zjeví se Hospodinova sláva a všechno tvorstvo společně spatří, že promluvila Hospodinova ústa.(Iz 40, 3-5). Tato slova proroka Izaiáše nás mohou uvést do adventní doby, která má být, jak už napovídá sám název, dobou očekávání a přípravy na příchod Vykupitele. Toto období má sloužit k tomu, abychom si připomněli onu největší událost lidských dějin, tedy vtělení Božího Syna, který se z lásky k nám stal člověkem, přijal na sebe naši lidskou podobu, aby nás mohl zachránit a vysvobodit z područí hříchu, který nad námi měl vládu. Advent nám však má také připomenout nutnost přípravy na Kristův příchod ve slávě na konci časů. Má sloužit k tomu, abychom se uměli zastavit a pouvažovat nad tím, jak jsme na tento příchod připraveni. Každý z nás se setká s Kristem v hodině své vlastní smrti. Jak by to s námi dopadlo, kdyby Pán přišel třeba právě dnes? Očekáváme s důvěrou Kristův příchod, nebo jsme příliš zaměstnáni pozemskými věcmi, takže na něj vůbec nemyslíme? Velikým vzorem v tomto očekávání nám může být Panna Maria, která je významnou postavou adventní doby. Ona s důvěrou a odevzdaností přijala od Boha veliký úkol, stala se Matkou Vykupitele. Skrze její pokorné „staň se“ přišel na svět Boží Syn, aby nás zachránil a vytrhl z moci zlého ducha. Snažme se tedy vždycky po vzoru Panny Marie odpovídat na Boží volání oním „staň se mi podle tvého slova“. Boží vůle je pro každého z nás tou nejlepší cestou, i když se ne vždycky shoduje s našimi představami. Učme se pokornému naslouchání Božímu hlasu od Marie, která v tichosti očekávala Kristův příchod. MILÍ FARNÍCI, ze srdce přeji vám všem i každému zvlášť, aby letošní advent byl pro vás obdobím ztišení, obdobím, kdy se člověk může zastavit a zamyslet nad sebou. Lidé v našem prostředí už dobu adventní téměř odbourali, vždyť na
mnoha místech je už od poloviny listopadu Vidět vánoční výzdobu. Od začátku prosince vyhrávají koledy a lidé jsou ve velikém spěchu, aby nakoupili všechny ty dárky a posháněli tisíc různých věcí. Je třeba si však uvědomit, jestli naplno neprožijeme adventní dobu, pak se ani nebudeme moci plně ponořit do radostné atmosféry Vánoc. Kéž se tedy nenecháme pohltit tímto předvánočním shonem a prožijeme v radostném očekávání adventní dobu.
Přeji vám všem požehnaný Advent. Boží vedení, Jeho Lásku a ochranu. Pokoru, soudržnost rodin, vzájemnou úctu a porozumění. Soustředění na věci skutečně důležité pro život - to jest věci pravé duchovní, nikoli majetky, moc a prestiž. o. Jan L.
PŘIJĎ A NAPIJ SE! Voda je obdivuhodně jednoduchá. Má jen dvě molekuly vodíku a jednu molekulu kyslíku. I když je tak jednoduchá, i když je každému volně dostupná, přece jenom je nepostradatelnou složkou života. Není divu, že Ježíš využil obraz vody - obyčejné, každodenní látky - k zobrazení Ducha Svatého toho, který je neobyčejně tajemný. Tak jako nás hlt vody dokáže občerstvit a uhasit nám žízeň, tak nám Ježíš touží dát poznat, že přijetí Ducha Svatého nám může přinést Boží občerstvení a naplnit nejhlubší tužby. Nemusíme přesně vědět, jak Duch Svatý působí - tak jako nemusíme přesně vědět, jak voda působí v našem těle. Máme jen přijít k Ježíšovi a „pít“. Potom zakusíme, že jeho Duch zaplavuje naše srdce, spojuje nás s nebem a proudí z nás do našeho okolí. Tyto obrazy živé vody a žízeň po Ježíšovi jsou vhodné zejména pro Advent. Proč? Protože během Adventu Ježíšovi děkujeme, že přišel jako dítě a prosíme ho, aby přišel opět, tentokrát ve slávě (Katechismus Katolické Církve, 524). Mezi našimi adventními modlitbami a přáním napít se Ježíšovy živé vody je přímý vztah. Když rozjímáme nad tím, proč Ježíš přišel o Vánocích, přirozeně po něm začínáme více prahnout. Zároveň prosba k Ježíšovi o živou vodu - ať už ve mši svaté, během modlitby, či ve službě jiným - nás vybízí vzdávat Ježíšovi díky za to, že nás přišel spasit a volat, aby znovu přišel. Náš nebeský Otec neustále naplňuje svůj plán a připravuje svět na Ježíšův druhý příchod. Ať vám Bůh zjeví, co chce od vás, když připravuje půdu pro Ježíšův návrat! V poslední,
hlavní den svátků Ježíš stál v chrámě a hlasitě zvolal: „Kdo žízní, ať přijde ke mně a pije, ten, kdo ve mně věří. Jak říká Písmo, potečou proudy vod z jeho nitra.“ To řekl o Duchu, jehož měli dostat ti, kdo v něho uvěřili. Dosud totiž Duch nebyl dán, protože Ježíš nebyl ještě oslaven. (Jan 7, 37-39). V Písmu je celé množství obrazů, jejichž úkolem je znázornit to, co se dá jen těžko popsat slovy. Je plné obrazů ze světa přírody, které nám mají pomáhat pochopit Boží, duchovní pravdy. Z těchto veršů evangelisty Jana je zřejmé, že Ježíš chtěl pomoci svým posluchačům pochopit, kdo je Duch Svatý a co chce učinit v jejich životě, a proto použil obraz řeky živé vody. Ježíš tuto překvapující zvěst ohlásil ve výroční svátek Stánků. Byl to největší ze všech židovských svátků. Tehdy se všechen lid shromáždil v Jeruzalémě, aby poděkoval Pánu za úrodu uplynulého roku a prosil o spásu, kterou měl přinést přislíbený Mesiáš. Celý týden panovala veselá nálada, která vrcholila v poslední den. Při hlavním shromáždění, v tento den velekněží chrámu sedmkrát obešli oltář, nesouc vodu z rybníka Siloe. Chrámový sbor přitom zpíval a lid vzdával Pánu díky a chvály. Po skončení procesí vlil jeden z kněží do jedné mísy vodu a do druhé víno. Potom obsah těchto dvou mís společně vylili na oltář. A tak Ježíš svým příslibem živé vody v poslední den svátků k lidu promlouval, že on je ta živá voda, kterou hledají. On je ten přislíbený Mesiáš. Právě uprostřed nich se naplnilo vše, co oslavovali, a o co po celý týden prosili. Přišel Mesiáš. Přišla jejich spása. A Ježíš to vyhlásil právě ve chvíli, kdy na Pánův oltář tekla voda. Podobným způsobem se může i adventní období podobat židovskému svátku Stánků. Advent je podobně jako Stánky čas oslavy. Čas, kdy se shromažďujeme, abychom Bohu děkovali za milost Ježíšova narození. Čas modlitby za plnost spásy, která se zjeví, když Ježíš opět přijde. A právě tak jako svátek Stánků vrcholil v poslední den, když se voda vylila na oltář, tak Advent nachází svoje vyvrcholení na samém konci, když slavíme narození Ježíše, který se za nás obětoval na oltáři kříže. Obraz živé vody prochází celou Biblí. Na prvních stránkách knihy Genesis se píše o čistém prameni, co zavlažuje a oživuje rajskou zahradu. Žalm opěvuje řeku, jejíž ramena „obveselují Boží město“ (Žl 46, 5). Prorok Jeremiáš napsal, že „je požehnaný člověk, který důvěřuje Hospodinu. Bude jako strom zasazený u vody“ (Jer 17,7-8). Ezechiel měl vidění, ve kterém z chrámu vycházel životodárný pramen. Pramen se čím dál víc prohluboval a rozšiřoval a na jeho březích rostly stromy - překrásné stromy, jejich listy byly lékem a ovoce pokrmem. V Novém Zákoně měl apoštol Jan na ostrově Patmos vidění řeky života - tentokrát v nebi. Tato řeka vyvěrala u trůnu Božího a Beránkova. Z obou stran řeky byl strom života a opět tento strom přinášel každý měsíc ovoce a listí stromu bylo pro uzdravení všech národů. Podobné úryvky hovoří o Božím příslibu nechat vyvěrat na poušti řeku, která má moc obrátit i suchou zem na bujnou a plodnou zahradu. Všechny tyto úryvky i mnoho dalších hovoří o Boží moci přinášet svému lidu život, občerstvení, oživení a uzdravení. Všechny tyto obrazy vody jsou velmi pěkné a vzrušující, ale Písmo zachycuje i jinou jejich podobu. Voda nejenže přináší život, ale může být i nástrojem smrti. V Knize Exodus rozdělil Mojžíš Rudé moře, aby Izraelité mohli bezpečně přejít. Když se však egyptské vojsko pokusilo pronásledovat je, voda ho zaplavila a pohltila.
Od prvotních časů Církve se křesťané, dívají na egyptské vojáky jako na symbol toho v nás, co se protiví Bohu i jeho plánu lásky. V tomto příběhu vidí předobraz způsobu, jakým chce Duch Svatý usmrtit a odplavit z nás vše, co se protiví Bohu i jeho přikázáním. Podobný obraz vody najdeme v příběhu o Ježíšově křtu v řece Jordánu. Ježíš se nemusel dát pokřtít. Přijal to jako znamení, že přišel smýt naše hříchy a dát nám nový život. Prvotní křesťané viděli v Ježíšově křtu předzvěst jiného „křtu“, ke kterému byl Ježíš předurčený - kříže. Vody Jordánu se považovaly za vody smrti vedoucí k novému životu, právě tak jako se Ježíšovou smrtí na kříži rozlil na všechny lidi nový život. I dnes slavíme svátost křtu jako přechod ze smrti do života, z hříšnosti ke svobodě. Když si tyto dva obrazy života a smrti shrneme, můžeme říct, že „voda“, kterou Ježíš přislíbil na svátek Stánků, představuje i občerstvení i přeměnu, kterou chce na každého z nás během letošních Vánoc vylít. Představuje Boží výzvu odvrátit se od hříchu a je symbolem moci jeho Ducha očistit nás. Představuje jeho přání vidět nás kvetoucí v jeho lásce a přinášející ovoce těm, kteří jsou kolem nás. Proto adventní nedělní čtení soustřeďují pozornost na Pánův příchod a na skutky kajícnosti, které nám pomohou připravit si srdce na Jeho příchod. Příběh Samaritánky u studny je názorným důkazem moci živé vody. Ta voda nás občerstvuje i očišťuje. Žena přišla ke studni, aby si pozemskou vodou uhasila žízeň, skončilo to tím, že se napila nebeské vody, která ji proměnila. Její nejhlubší žízeň byla uhašena, když vyznala své hříchy a pocítila, jak jí do srdce vstupuje Boží milost a naplňuje ji. Potom podobně jako stromy v Ezechielově vidění, které přinášejí ovoce na březích řeky, i tato žena přivedla k Ježíšovi mnoho ze svých přátel, možná i celé svoje město, takže i oni od něj mohli přijmout živou vodu. Ježíš touží dát v tomto adventním období každému z nás ten samý nový život, uzdravení a očištění, které dal Samaritánce. Jeho živá voda může skutečně uhasit naši žízeň. Ježíš nasytí naše potřeby víc než jídlo, peníze či cokoliv jiného. On nám postačuje. Je s námi i uprostřed problémů. S příchodem Adventu prosme Ježíše o živou vodu jako Samaritánka. Zkoumejme svůj život a smiřme se s Bohem, aby nic nerušilo proud Boží milosti v nás. Na svátek Stánků Ježíš přislíbil, že tato řeka bude proudit pro každého, kdo k němu přijde. Vezměme ho za slovo a otevřme se mu! Text: o. Jan L.
Bohoslužby od 1. do 14. prosince 2014 pondělí, 1. prosince
Šumice
6:00
úterý, 2. prosince
Šumice
6:00
středa, 3. prosince
Šumice
6:00
Šumice
6:00
Rudice
16:00
pátek, 5. prosince
Šumice
6:00
sobota, 6. prosince
Šumice
17:00
Šumice
8:00
Rudice
9:30
Šumice
11:00
pondělí, 8. prosince
Šumice
6:00
úterý, 9. prosince
Šumice
6:00
středa, 10. prosince
Šumice
6:00
Šumice
6:00
Rudice
16:00
pátek, 12. prosince
Šumice
6:00
sobota, 13. prosince
Šumice
7:30
Šumice
8:00
Rudice
9:30
Šumice
11:00
čtvrtek, 4. prosince
2. neděle adventní 7. prosince
čtvrtek, 11. prosince
3. neděle adventní 14. prosince
Za + rodiče Červenkovy a Kozubovy a celou zemřelou rodiánu. (428) Za + Josefa Matějíka a rodinu Szymurdovu. Na poděkování Pánu Bohu a Panně Marii za šťastný návrat z Nepálu. Za živé a zemřelé Barbory. Za + Libuši Mičovu a za celou + rodinu Mičovu. Za + rodiče Kozubovy, syna, vnuka a pravnuka a rodiče Michalcovy. Za živé a zemřelé včelaře z farnosti. Mši sv. odslouží P. Vincenc Svák. Za + Annu Hladíšovu, manžela a zetě. (440) Za + Jaroslava a Annu Mičovy, za dvoje rodiče a duše v očistci. Za živé a + farníky. Za + Renatu a Stanislava Ondřejovy a celou živou a + rodinu. (318) Za sestru Doubranu Gajdošovu, zemřelé sourozence a + rodiče. Za + Vlastislava Hřiba a 2 rodiče. (21) Za + Marii Bublíkovu, manžela, syna a rodiče. (184) Za + Ludmilu Gavlasovu, manžela, dvoje rodiče a živou a zemřelou rodinu. Za + Františka Hřiba, manželku, Hanu Lekešovu a 2 rodiče. (217) Na poděkování Pánu Bohu za 80 let života. (419) Za + Zdeňku Kráčmarovu, manžela, bratra a rodiče. (211) Na úmysl dárce. Za + Josefa Hasoňe, manželku, celou + rodinu a 2 rodiče. (163)
Svátost smíření - Advent 2014 14. 15. 20. 21.
prosince prosince prosince prosince
(neděle) - Šumice - 14.00 do 15.45 hod. (pondělí) - Rudice - od 15.30 do 16.30 hod. (sobota) - Újezdec - od 14.00 do 16.00 hod. (neděle) - Uherský Brod - od 14.00 do 16.00 hod
<><><><><><><><><><><><><><><><><><>><><><<><><><>
Římskokatolická farnost Šumice, Šumice 29, 68731 Šumice u Uh. Brodu
[email protected]; www.farnostsumice.cz