NEJVYŠŠÍ SOUD ýESKÉ REPUBLIKY
KSOS 36 INS 5726/2011 29 NSýR 37/2013-B-74
USNESENÍ Nejvyšší soud ýeské republiky rozhodl v senátČ složeném z pĜedsedy Mgr. Milana Poláška a soudcĤ JUDr. Petra Gemmela a JUDr. JiĜího Zavázala v insolvenþní vČci dlužníka BECKERT - KAMI CZ spol. s r. o., se sídlem v BudišovČ nad Budišovkou, NábĜeží 233, PSý 747 87, identifikaþní þíslo osoby 27852903, o vydání výtČžku zpenČžení zajištČní, vedené u Krajského soudu v OstravČ pod sp. zn. KSOS 36 INS 5726/2011, o dovolání Mgr. Magdaleny Gebauerové, advokátky, se sídlem v OpavČ, Dolní námČstí 117/3, PSý 746 01, jako insolvenþní správkynČ dlužníka, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. prosince 2012, þ. j. KSOS 36 INS 5726/2011, 3 VSOL 472/2012-B-32, takto:
Usnesení
Vrchního
soudu
v
Olomouci
ze
dne
19.
prosince
2012,
þ. j. KSOS 36 INS 5726/2011, 3 VSOL 472/2012-B-32, se zrušuje a vČc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu Ĝízení.
OdĤvodnČní: Usnesením ze dne 10. kvČtna 2012, þ. j. KSOS 36 INS 5726/2011-B-18, vyslovil Krajský soud v OstravČ (dále jen „insolvenþní soud“) souhlas s tím, aby insolvenþní správkynČ dlužníka vydala zajištČnému vČĜiteli þ. 12 Beckert CZ spol. s r. o. (dále jen „vČĜitel þ. 12“ nebo „zajištČný vČĜitel“) výtČžek zpenČžení ve výši 20 389 Kþ ze zpenČžených movitých vČcí zajišĢujících pohledávky tohoto vČĜitele (dále jen „movité vČci“). K odvolání zajištČného vČĜitele Vrchní soud v Olomouci v záhlaví oznaþeným rozhodnutím zmČnil usnesení insolvenþního soudu tak, že insolvenþní správkyni udČlil souhlas vydat zajištČnému vČĜiteli výtČžek zpenČžení ve výši 413 025,10 Kþ. Soudy vyšly z toho, že: 1/ Insolvenþní soud usnesením ze dne 18. kvČtna 2011, þ. j. KSOS 36 INS 5726/2011-A-9, zjistil úpadek dlužníka a insolvenþní správkyní ustanovil Mgr. Magdalenu Gebauerovou. 2/ VČĜitel þ. 12 pĜihlásil do insolvenþního Ĝízení pĜihláškou ze dne 17. þervna 2011 (mimo jiné) pohledávky z titulu dlužného nájemného ve výši 2 034 145,65 Kþ a 515 669,03 Kþ. Pohledávky pĜihlásil jako zajištČné zástavním právem k movitým vČcem ve vlastnictví dlužníka (jako nájemce) podle ustanovení § 672 odst. 1 zákona þ. 40/1964 Sb., obþanského zákoníku (dále jen „obþ. zák.“). ObČ pohledávky byly zjištČny pĜi pĜezkumném jednání konaném dne 14. þervence 2011.
2 3/ Insolvenþní soud usnesením ze dne 13. þervence þ. j. KSOS 36 INS 5726/2011-B-6, prohlásil konkurs na majetek dlužníka.
2011,
4/ Movité vČci zajišĢující pohledávky zajištČného vČĜitele se nacházely v pĤvodním areálu provozovny dlužníka. Ten tvoĜily nemovitosti, které byly ve vlastnictví zajištČného vČĜitele a byly dlužníku pronajaty na základČ nájemní smlouvy, jež byla ukonþena dne 31. kvČtna 2011. Dne 18. þervence 2011 byly nemovitosti pĜedány zajištČnému vČĜiteli. 5/ Dne 19. þervence 2011 uzavĜela insolvenþní správkynČ se zajištČným vČĜitelem k jeho žádosti Dohodu o umístČní movitých vČcí (dále jen „dohoda“), v níž zajištČný vČĜitel vyslovil souhlas s umístČním movitých vČcí ve svých nemovitostech a zavázal se zajistit nemovitosti tak, aby nedošlo ke ztrátČ, znehodnocení þi jiné škodČ na majetku dlužníka. Insolvenþní správkynČ se zavázala platit zajištČnému vČĜiteli poplatek za umístČní movitých vČcí ve výši 50 000 Kþ mČsíþnČ (bez danČ z pĜidané hodnoty). Dohoda byla uzavĜena na dobu neurþitou s mČsíþní výpovČdní dobou. 6/ Insolvenþní správkynČ zpenČžila þást movitých vČcí za þástku 442 464 Kþ. 7/ Dne 3. února 2012 požádal zajištČný vČĜitel o vyplacení výtČžku zpenČžení, s tím, že „limitoval“ náklady na správu a zpenČžení movitých vČcí dle § 298 odst. 3 zákona þ. 182/2006 Sb., o úpadku a zpĤsobech jeho Ĝešení (insolvenþního zákona). 7/ Podáním ze dne 20. února 2012 požádala insolvenþní správkynČ insolvenþní soud o souhlas s vydáním výtČžku zpenČžení zajištČní ve výši 20 389 Kþ. PĜi výpoþtu þástky urþené k vydání zajištČnému vČĜiteli postupovala tak, že od výtČžku zpenČžení odeþetla náklady spojené se zpenČžením ve výši 1 584 Kþ, náklady spojené se správou ve výši 420 000 Kþ a svou odmČnu, která vþetnČ danČ z pĜidané hodnoty þinila 491 Kþ. K þástce pĜedstavující náklady spojené se správou movitých vČcí insolvenþní správkynČ uvedla, že mČla za to, že zajištČný vČĜitel podpisem dohody udČlil souhlas s vyššími náklady spojenými se správou movitých vČcí. Na tomto základČ insolvenþní soud – pĜihlížeje „k specifickému oprávnČní danému zajištČnému vČĜiteli dle ustanovení § 293 insolvenþního zákona“, na které je „navázána úprava ustanovení § 298 insolvenþního zákona“ – dovodil, že zajištČný vČĜitel mĤže udČlit souhlas s odeþtením nákladĤ spojených se správou zajištČní ve vČtším rozsahu (než v rozsahu 4 %) i konkludentnČ, k þemuž v tomto pĜípadČ došlo uzavĜením dohody. ZdĤraznil, že na úkony zajištČného vČĜitele spoþívající v uplatnČní práva na uspokojení ze zajištČní, uzavĜení smlouvy o úplatné úschovČ vČcí a pokynu k realizaci jejich prodeje nelze podle insolvenþního soudu pohlížet jako na jednotlivé, dílþí a nepropojené, bez jejich zohlednČní jako celku. Jestliže zajištČný vČĜitel uplatnil právo na uspokojení ze zajištČní, následnČ uzavĜel smlouvu o úplatné úschovČ vČcí a poté vydal pokyn k realizaci jejich prodeje, musel (þi mČl) si být vČdom dopadĤ vlastních krokĤ uþinČných ve vztahu k insolvenþní správkyni. Kdyby nebyla uzavĜena dohoda, mohla by insolvenþní správkynČ pĜistoupit k urychlenému nouzovému prodeji, který by náklady na udržování a správu movitých vČcí omezil, eventuálnČ mohla movité vČci vyjmout z majetkové podstaty podle ustanovení § 227 insolvenþního zákona z dĤvodu jejich záporné hodnoty (pĜi zohlednČní ceny jejich správy). Rozhodnutí stanovit insolvenþní správkyni podmínky pro prodej a „formou uzavĜené dohody“ i pro nakládání s majetkovou podstatou, pokraþoval insolvenþní soud, byla na zajištČném vČĜiteli samém. ZajištČný vČĜitel tak fakticky volil mezi výnosem z dohody a výtČžkem z prodeje zajištČní. Podle insolvenþního soudu totiž „plnČní z dohody i pro výplatu zajištČní však musí být poskytováno z téhož výnosu“. Opaþný výklad
Pokraþování
3
KSOS 36 INS 5726/2011 29 NSýR 37/2013
by v rozporu se zásadou dle ustanovení § 5 písm. a/ insolvenþního zákona nedovolenČ zvýhodĖoval zajištČného vČĜitele, který by v Ĝízení získal oþištČný výnos zajištČní, a náklady na jeho správu by nesli nezajištČní vČĜitelé. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 230, § 293 a § 298 insolvenþního zákona a z ustanovení § 35 obþ. zák. – naproti tomu uzavĜel, že na dohodu nelze pohlížet jako na konkludentní souhlas s vydáním výtČžku zpenČžení. Vyšel pĜitom z toho, že z jazykového vyjádĜení právního úkonu zachyceného slovnČ (v dohodČ) vyslovení souhlasu zajištČného vČĜitele s odeþtením nákladĤ spojených se správou pĜedmČtu zajištČní (pĜedstavujících tzv. poplatek za umístČní tČchto vČcí v nemovitostech ve vlastnictví zajištČného vČĜitele) „rozhodnČ nevyplývá“. K tomu doplnil, že se zĜetelem ke všem okolnostem pĜípadu nelze ani dovodit, že by takový souhlas zajištČný vČĜitel udČlil již samotným uzavĜením uvedené dohody, v níž jsou práva a povinnosti jejích úþastníkĤ „zcela výslovnČ vymezena“. K úvaze insolvenþního soudu, že nebýt dohody, mohla insolvenþní správkynČ pĜistoupit k urychlenému prodeji movitých vČcí, který by náklady na jejich udržování a správu majetkové podstaty výraznČ omezil, odvolací soud uvedl, že insolvenþní správce sice musí pĜi správČ majetku, který slouží k zajištČní pohledávky, respektovat pokyny zajištČného vČĜitele, nicménČ, má-li za to, že tyto pokyny jsou v pĜíkrém rozporu s Ĝádnou správou majetku majetkové podstaty, mČl by se obrátit na insolvenþní soud se žádostí, aby tyto pokyny pĜezkoumal. Bylo proto na insolvenþní správkyni, aby si vyžádala pokyn zajištČného vČĜitele tak, aby bylo zĜejmé, zda preferuje rychlý prodej s co nejnižšími náklady spojenými se správou, þi zda vysloví souhlas s odeþtením nákladĤ ve vČtším rozsahu. V dané vČci insolvenþní správkynČ uzavĜela se zajištČným vČĜitelem dohodu o umístČní movitých vČcí, jejímž dĤsledkem jsou vyšší náklady spojené se správou pĜedmČtu zajištČní, souhlas zajištČného vČĜitele s odeþtením tČchto nákladĤ od výtČžku následného zpenČžení pĜedmČtu zajištČní však podle odvolacího soudu již souþástí uvedené dohody není. Názor insolvenþního soudu o udČlení souhlasu zajištČného vČĜitele s odeþtením nákladĤ spojených se správou ve vČtším rozsahu než 4 % výtČžku zpenČžení tak podle odvolacího soudu neobstojí. Odvolací soud proto dovodil, že od výtČžku zpenČžení movitých vČcí ve výši 442 464 Kþ lze odeþíst pouze náklady spojené se zpenČžením ve výši 1 584 Kþ, náklady spojené se správou v (maximální) výši 4 % výtČžku zpenČžení, tj. þástku 17 698,60 Kþ a odmČnu insolvenþní správkynČ ve výši 10 156,40 Kþ. VýtČžek zpenČžení, k jehož vydání zajištČnému vČĜiteli udČlil odvolací soud souhlas, tak pĜedstavuje þástka 413 025,10 Kþ. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala insolvenþní správkynČ dovolání, jež má za pĜípustné podle § 237 zákona þ. 99/1963 Sb., obþanského soudního Ĝádu (dále jen „o. s. Ĝ.“), uvádČjíc, že napadené rozhodnutí závisí na vyĜešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyĜešena, namítajíc, že rozhodnutí spoþívá na nesprávném právním posouzení vČci, a požadujíc, aby Nejvyšší soud zmČnil napadené rozhodnutí tak, že potvrdí rozhodnutí insolvenþního soudu, pĜípadnČ aby rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a vČc vrátil tomuto soudu k dalšímu Ĝízení. Dovolatelka pĜedevším považuje za správný závČr insolvenþního soudu, podle nČhož zajištČný vČĜitel udČlil konkludentnČ souhlas s odeþtením nákladĤ ve vyšším rozsahu než 4 %. Tento souhlas zajištČného vČĜitele dovozuje jak z uzavĜení dohody, tak „z jeho jednání“, neboĢ jako pronajímatel byl seznámen s podmínkami „nájmu“ (sám si je nastavil pĜi sjednávání dohody).
4
Dovolatelka dále tvrdí, že považovala uzavĜení dohody za pokyn zajištČného vČĜitele, o nČmž v dobČ udČlení nepĜedvídala, že je v rozporu s Ĝádnou správou majetku. UzavĜení dohody se jevilo v poþátcích jako nejekonomiþtČjší Ĝešení. Proto také dovolatelka pĜistoupila na podmínky zajištČného vČĜitele. O movité vČci (stroje) však nebyl takový zájem, jak se pĤvodnČ pĜedpokládalo, a proces zpenČžování se zaþal neúmČrnČ protahovat. Dovolatelka považuje rozhodnutí odvolacího soudu za rozporné se zásadami insolvenþního Ĝízení. ZdĤrazĖuje, že zajištČný vČĜitel, který byl v pozici pronajímatele, mohl ovlivnit zpĤsob a zejména rychlost zpenČžování majetkové podstaty, þímž také upĜednostĖoval své zájmy (v dĤsledku neustálého narĤstání dlužných úplat za uskladnČní strojĤ). Dovolatelka poukazuje na to, že pĜestože þinila veškeré možné úkony k tomu, aby zpenČžila majetkovou podstatu v co nejkratší lhĤtČ, zajištČný vČĜitel jí jednoznaþné souhlasy udČloval vždy pouze vĤþi zájemcĤm, které sám doporuþil. V neposlední ĜadČ dovolatelka poukazuje na obtíže pĜi doruþení výpovČdi dohody zajištČnému vČĜiteli a z toho vyplývající prĤtahy v poþátku bČhu výpovČdní doby. ZávČrem dovolatelka uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu „zvýhodĖuje nad rámec insolvenþního zákona zajištČného vČĜitele, když tomuto vČĜiteli pĜisuzuje výtČžek vyšší, než tomuto vČĜiteli náleží na úkor ostatních vČĜitelĤ, kteĜí nemohli ovlivnit zpĤsob a délku vynakládání prostĜedkĤ na správu movitých vČcí, když rozhodování o zpĤsobu prodeje a dobČ prodeje bylo þistČ v moci zajištČného vČĜitele“. Podle zajištČného vČĜitele není dovolání pĜípustné, neboĢ otázka, která má být v dovolacím Ĝízení posouzena, již byla v judikatuĜe Nejvyššího soudu vyĜešena, pĜiþemž napadené usnesení z této judikatury vychází (neodchyluje se od ní). Touto otázkou podle zajištČného vČĜitele je, zda uzavĜením dohody dal konkludentní souhlas, aby od výtČžku zpenČžení movitých vČcí byly odeþteny náklady na správu tČchto vČcí v rozsahu vČtším než 4 % výše (výtČžku) zpenČžení. Míní, že rozhodujícím je tak posouzení projevu jeho vĤle ve smyslu ustanovení § 35 odst. 1 obþ. zák. ZajištČný vČĜitel má za to, že tuto otázku odvolací soud posoudil v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 22. záĜí 2009, sp. zn. I. ÚS 49/08 (jde o nález uveĜejnČný pod þíslem 206/2009 Sbírky nálezĤ a usnesení Ústavního soudu), usnesením Ústavního soudu ze dne 10. ledna 2002, sp. zn. III. ÚS 572/01 (rozhodnutí jsou dostupná na webových stránkách Ústavního soudu) a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26. bĜezna 2012, sp. zn. 32 Cdo 543/2012. Podle závČrĤ obsažených v tČchto rozhodnutích mĤže být projevem vĤle rovnČž konkludentní projev vĤle, ze kterého však nepochybnČ vyplývá, že jde o projev vĤle jednajícího a jaký je obsah jeho vĤle. Podle zajištČného vČĜitele odvolací soud aplikoval uvedené judikatorní závČry na dohodu a správnČ dovodil, že uzavĜením dohody zajištČný vČĜitel konkludentnČ neudČlil souhlas podle § 298 odst. 3 insolvenþního zákona. K tomu zajištČný vČĜitel doplĖuje, že jeho úmyslem (údajnČ projeveným v dohodČ), nebylo udČlení souhlasu s odeþtením nákladĤ na správu vČcí v rozsahu vyšším než 4 % výtČžku zpenČžení, neboĢ by to bylo v rozporu s jeho vlastními zájmy (tímto souhlasem by snížil své pĜíjmy). Poukazuje i na to, že dovolatelka pĜed uzavĜením dohody vyslovila obavu, že by bylo nákladné movité vČci odinstalovat a pĜevést do jiných prostor. V dobČ uzavĜení dohody nebyla zajištČnému vČĜiteli ani dovolatelce známa ani pĜibližná výše výtČžku zpenČžení. S ohledem na pĜedpokládanou krátkodobost dohody nebylo v okamžiku uzavĜení dohody smluvními stranami pĜekroþení nákladĤ ve smyslu ustanovení § 298 odst. 3 insolvenþního zákona oþekáváno. Také proto nemohl zajištČný vČĜitel uzavĜením dohody
Pokraþování
5
KSOS 36 INS 5726/2011 29 NSýR 37/2013
udČlit konkludentní souhlas k odeþtení nákladĤ na správu movitých vČcí v rozsahu pĜesahujícím 4 % výtČžku jejich zpenČžení. ZajištČný vČĜitel rovnČž nesouhlasí s námitkou dovolatelky, podle níž jej napadené usnesení zvýhodĖuje oproti ostatním vČĜitelĤm dlužníka. V této souvislosti odmítá jak argumentaci dovolatelky o komplikacích pĜi doruþení výpovČdi dohody (kterou považuje pro toto dovolací Ĝízení za irelevantní), tak i její tvrzení o tom, že bránil prodeji movitých vČcí (neboĢ pouze usiloval o nejvyšší možný výtČžek zpenČžení; pĜesto výtČžek nedosáhne ani poloviny výše zajištČných pohledávek). ZávČrem zajištČný vČĜitel pĜedestírá úvahu, podle níž byla-li dovolatelka názoru, že v dĤsledku jeho pokynĤ narĤstaly majetkové podstatČ náklady a tím byli kráceni ostatní vČĜitelé dlužníka, mČla využít svého práva podle ustanovení § 293 insolvenþního zákona, pokyny zajištČného vČĜitele odmítnout a požádat insolvenþní soud, aby je pĜezkoumal. Jestliže tak neuþinila a vČĜitelĤm vznikla újma, nese pĜípadnou odpovČdnost za tuto újmu sama dovolatelka. Rozhodné znČní obþanského soudního Ĝádu pro dovolací Ĝízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., þlánku II., zákona þ. 404/2012 Sb., kterým se mČní zákon þ. 99/1963 Sb., obþanský soudní Ĝád, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ, a nČkteré další zákony. S pĜihlédnutím k dobČ vydání dovoláním napadeného rozhodnutí je na danou vČc uplatnitelný insolvenþní zákon ve znČní úþinném do 31. prosince 2012, tj. naposledy ve znČní zákona þ. 334/2012 Sb. Dovolání je pĜípustné podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ o. s. Ĝ., ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. Ĝ. (k tomu, že jde o rozhodnutí ve vČci samé, srov. napĜ. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2015, sen. zn. 29 NSýR 31/2013), a je i dĤvodné. Právní posouzení vČci je obecnČ nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil vČc podle právní normy, jež na zjištČný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správnČ urþenou, nesprávnČ vyložil, pĜípadnČ ji na daný skutkový stav nesprávnČ aplikoval. Podle ustanovení § 230 insolvenþního zákona správou majetkové podstaty se rozumí zejména þinnost, jakož i právní úkony a opatĜení z ní vyplývající, pokud smČĜuje k tomu, aby a/ nedocházelo ke znehodnocení majetkové podstaty, zejména aby nedošlo k odstranČní, zniþení, poškození nebo odcizení majetku, který do ní náleží, b/ majetek náležející do majetkové podstaty byl využíván v souladu se svým urþením, pokud tomu nebrání jiné okolnosti, c/ se majetková podstata rozmnožila, lze-li takovou þinnost rozumnČ oþekávat se zĜetelem ke stavu majetkové podstaty a obvyklým obchodním pĜíležitostem, d/ byly vymoženy pohledávky dlužníka vþetnČ plnČní z neplatných a neúþinných právních úkonĤ (odstavec 1). Jde-li o správu vČci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, která slouží k zajištČní pohledávky, je insolvenþní správce vázán pokyny zajištČného vČĜitele smČĜujícími k Ĝádné správČ; je-li zajištČných vČĜitelĤ více, mohou tyto pokyny udČlit insolvenþnímu správci pouze spoleþnČ. Insolvenþní správce mĤže tyto pokyny odmítnout, má-li za to, že nesmČĜují k Ĝádné správČ; v takovém pĜípadČ požádá insolvenþní soud o jejich pĜezkoumání v rámci dohlédací þinnosti (odstavec 2). Náklady spojené s provedením jeho pokynu podle odstavce 2 nese zajištČný vČĜitel ze svého (odstavec 3). Podle ustanovení § 293 insolvenþního zákona, jde-li o zpenČžení vČci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, která slouží k zajištČní pohledávky, je insolvenþní správce vázán pokyny zajištČného vČĜitele smČĜujícími ke zpenČžení; je-li zajištČných vČĜitelĤ více, mohou tyto pokyny udČlit insolvenþnímu správci pouze spoleþnČ. Insolvenþní správce
6
mĤže tyto pokyny odmítnout, má-li za to, že pĜedmČt zajištČní lze zpenČžit výhodnČji; v takovém pĜípadČ požádá insolvenþní soud o jejich pĜezkoumání v rámci dohlédací þinnosti. Podle ustanovení § 298 insolvenþního zákona zajištČní vČĜitelé mají právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtČžku zpenČžení vČci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištČna (odstavec 1). VýtČžek zpenČžení po odeþtení nákladĤ spojených se správou a zpenČžením a po odeþtení þástky pĜipadající na odmČnu insolvenþního správce vydá insolvenþní správce se souhlasem insolvenþního soudu zajištČnému vČĜiteli (odstavec 2). Náklady spojené se zpenČžením lze odeþíst nejvýše v rozsahu 5 % výtČžku zpenČžení; náklady spojené se správou nejvýše v rozsahu 4 % výtČžku zpenČžení. Se souhlasem zajištČného vČĜitele lze odeþíst náklady i ve vČtším rozsahu (odstavec 3). ZajištČnému vČĜiteli, který dosud nesplnil povinnost podle § 157 odst. 1, se vydá výtČžek zpenČžení po odeþtení þástky pĜipadající na splnČní této povinnosti (odstavec 4). Pro zpenČžení podle § 293 se odstavec 2 použije jen tehdy, jestliže zajištČný vČĜitel dosud nesplnil povinnost podle § 230 odst. 3 (odstavec 5). Nejvyšší soud pĜisvČdþuje odvolacímu soudu ve výkladu ustanovení § 298 insolvenþního zákona potud, že zajištČní vČĜitelé mají právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtČžku zpenČžených vČcí, práv, pohledávek nebo jiných majetkových hodnot, jimiž byla zajištČna, a to bez toho, aby docházelo ke krácení jejich uspokojení. Pro zajištČného vČĜitele je tedy urþen (celý) þistý výtČžek zpenČžení jejich zajištČní (k tomu srov. i závČry formulované Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 29. kvČtna 2015, sen. zn. 29 NSýR 4/2013). Odvolací soud nepochybil ani v úvaze, podle níž nelze (jen) v uzavĜení dohody spatĜovat „konkludentní“ udČlení souhlasu zajištČného vČĜitele s tím, že od výtČžku zpenČžení budou odeþteny náklady spojené se správou ve vČtším rozsahu než 4 % výtČžku zpenČžení. Z obsahu dohody totiž skuteþnČ neplyne, že by zajištČný vČĜitel zaujal jakýkoliv postoj k možnosti odeþtení nákladĤ na správu movitých vČcí z (budoucího) výtČžku zpenČžení. Dohoda obsahuje pouze údaj o tom, že pohledávka zajištČného vČĜitele (na úhradu smluvené úplaty – poplatku – za umístnČní movitých vČcí) bude mít charakter pohledávky za majetkovou podstatou. Pro tento závČr svČdþí ostatnČ i shodné stanovisko dovolatelky a zajištČného vČĜitele (projevené v tomto dovolacím Ĝízení), že jim v dobČ uzavĜení dohody nebyla známa celková výše nákladĤ na uskladnČní movitých vČcí (nebylo možné odhadnout dobu zpenČžování movitých vČci) a stejnČ tak ani možná výše výtČžku zpenČžení majetku. S dalšími závČry odvolacího soudu se však Nejvyšší soud neztotožĖuje. Odvolací soud totiž pĜehlédl – a potud je jeho právní posouzení vČci neúplné a v dĤsledku toho i nesprávné – že pĜi rozhodování o vydání výtČžku zpenČžení zajištČní dle § 298 insolvenþního zákona je významné nejen to, zda zajištČný vČĜitel udČlil insolvenþnímu správci (aĢ již výslovný þi konkludentní) souhlas s odeþtením nákladĤ spojených se správou zpenČžené vČci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty podle ustanovení § 298 odst. 3 vČty druhé insolvenþního zákona, ale i to, zda insolvenþní správce pĜi správČ majetkové podstaty postupuje podle pokynĤ zajištČného vČĜitele. Jinak Ĝeþeno, omezení v možnosti odeþíst od výtČžku zpenČžení majetku, který zajišĢuje pohledávku zajištČného vČĜitele, náklady na jeho správu v rozsahu vyšším než umožĖuje ustanovení § 298 odst. 3 vČty první insolvenþního zákona se (bez dalšího) uplatní pĜedevším tam, kde insolvenþní správce pĜi správČ této þásti majetkové podstaty postupuje sám o své vĤli, aniž by vycházel z pokynĤ zajištČného vČĜitele þi takové pokyny
Pokraþování
7
KSOS 36 INS 5726/2011 29 NSýR 37/2013
respektoval (k tomu srov. ustanovení § 230 odst. 2 insolvenþního zákona). Úþelem posuzovaného ustanovení je chránit zajištČného vČĜitele pĜed nehospodárnou správou majetku patĜícího do majetkové podstaty (jež je pĜedmČtem zajištČní). RozhodnČ je nelze vykládat tak, že zajištČný vČĜitel udČlí insolvenþnímu správci pokyn, jak má pĜi správČ majetku postupovat, a bez ohledu na to, jaké dĤsledky bude jeho respektování insolvenþním správcem mít (na výši nákladĤ spojených se správou majetku), souþasnČ bude trvat na tom, že náklady správy nesmí pĜekroþit zákonem stanovenou výši. Tak jako je insolvenþní správce odpovČdný za Ĝádnou správu majetkové podstaty, nese i zajištČný vČĜitel odpovČdnost za to, jaké pokyny udČlí insolvenþnímu správci pĜi správČ majetku, který zajišĢuje jeho pohledávku. Ze skutkových zjištČní soudĤ obou stupĖĤ vyplývá, že insolvenþní správkynČ ihned po prohlášení konkursu vstoupila v jednání se zajištČným vČĜitelem a dohodla se s ním na tom, že sporné movité vČci zĤstanou v objektech zajištČného vČĜitele, na podmínkách uskladnČní vČcí a výši nákladĤ, které budou zatČžovat majetkovou podstatu. Dlužno podotknout, že již v té dobČ byly pohledávky zajištČného vČĜitele zjištČny. V pomČrech dané vČci pak nelze než uzavĜít, že dovolatelka postupovala pĜi správČ movitých vČcí dle vĤle zajištČného vČĜitele, tedy že respektovala jeho pokyny. Jednáním o možnosti uskladnČní movitých vČcí dlužníka a následným uzavĜením dohody dal zajištČný vČĜitel zĜetelnČ najevo, jakým zpĤsobem má insolvenþní správkynČ nakládat s pĜedmČtem zajištČní (jak jej má spravovat). Za dané situace by bylo absurdní požadovat po dovolatelce, aby snad poté, kdy se se zajištČným vČĜitelem dohodla na podmínkách uskladnČní movitých vČcí dlužníka v jeho areálu, se zajištČného vČĜitele ještČ formálnČ dotazovala, jak má postupovat pĜi správČ movitých vČcí (zda má movité vČci opravdu uskladnit v areálu zajištČného vČĜitele a pĜipravenou dohodu s ním skuteþnČ uzavĜít). Za tohoto stavu vČci odvolací soud pochybil, když pĜi rozhodování, jaké náklady lze odeþíst od výtČžku zpenČžení pĜedmČtu zajištČní, pominul ustanovení § 230 odst. 3 insolvenþního zákona. Stanoví-li totiž insolvenþní zákon (oznaþené ustanovení) výslovnČ, že náklady spojené s provedením pokynu zajištČného vČĜitele nese zajištČný vČĜitel ze svého, nepochybnČ tím vyluþuje možnost, aby takto zajištČný vČĜitel nesl náklady správy jen do výše 4 % výtČžku zpenČžení. Postupuje-li insolvenþní správce pĜi správČ majetku, který zajišĢuje pohledávku zajištČného vČĜitele za dlužníkem, podle pokynu zajištČného vČĜitele, nese náklady vzniklé v souvislosti s plnČním tohoto pokynu (bez omezení jejich výše) zajištČný vČĜitel. To znamená, že v pĜípadČ, kdy (jako v této vČci) tyto náklady nejsou uhrazeny do doby zpenČžení pĜedmČtu zajištČní, je povinností insolvenþního správce (a následnČ insolvenþního soudu pĜi rozhodování dle ustanovení § 298 insolvenþního zákona) je odeþíst (v plné výši) od výtČžku zpenČžení. Vytýká-li zajištČný vČĜitel dovolatelce, že nevyužila svého práva podle ustanovení § 293 insolvenþního zákona požádat insolvenþní soud o pĜezkum jeho pokynĤ (patrnČ míní ustanovení § 230 odst. 2 insolvenþního zákona), a dále to, že „mohla dát výpovČć dohody“, s tím, že když tak dovolatelka neuþinila a vČĜitelĤm vznikla újma, nese pĜípadnou odpovČdnost za tuto újmu sama, ve skuteþnosti tím pĜenáší na správkyni odpovČdnost za to, jaké pokyny jí udČlil pro nakládání s pĜedmČtem zajištČní [jde o námitku, kterou by pro úþely posouzení, zda insolvenþní správkynČ postupovala s odbornou péþí, mohli uplatnit jiní vČĜitelé (nikoli zajištČný vČĜitel, jenž pokyn, jemuž se insolvenþní správkynČ neprotivila, udČlil)]. Protože právní posouzení vČci odvolacím soudem není správné, Nejvyšší soud, aniž naĜizoval jednání (§ 243a odst. 1 vČta první o. s. Ĝ.), napadené usnesení podle ustanovení
8 § 243b odst. 2 þásti vČty za stĜedníkem o. s. Ĝ. zrušil a podle ustanovení § 243b odst. 3 vČty první o. s. Ĝ. vČc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu Ĝízení. Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 þást vČty první za stĜedníkem, § 226 odst. 1 o. s. Ĝ.). Toto usnesení se považuje za doruþené okamžikem zveĜejnČní v insolvenþním rejstĜíku; dovolatelce, zajištČnému vČĜiteli (vČĜiteli þ. 12), dlužníku, vČĜitelskému výboru (zástupci vČĜitelĤ) a státnímu zastupitelství, které (pĜípadnČ) vstoupilo do insolvenþního Ĝízení, se však doruþuje i zvláštním zpĤsobem. Proti tomuto rozhodnutí není pĜípustný opravný prostĜedek. V BrnČ dne 30. þervence 2015 Mgr. Milan P o l á š e k , v. r. pĜedseda senátu Za správnost vyhotovení: Marie Pezlarová